Jazyk v pojetí F. de Saussure, Ch. Pierce a Ch. W. Morrise

Transkript

1 Petra hovæ Jazyk v pojetí F. de Saussure, Ch. Pierce a Ch. W. Morrise Obraz sv ta, tak jak ho vn mæme, je souvisl m vypræv n m o jeho povaze, v voji a ŁÆstech. Sv t je jazykem uchopovæn, interpretovæn a konstituovæn. V tøto souvislosti hovoł me o jazykovøm obrazu sv ta. Jazyk se vdy jev jako d dictv obdob minuløho a momentæln stav jazyka je produktem historick ch faktorø, kterø vysv tluj, proł je tento znak nem nn. Ferdinand de Saussure v knize Kurs obecnø lingvistiky uvæd : "Prom ny jazyka nejsou væzæny na sled generac, ale prol naj se, spl vaj a kadæ z nich obsahuje jednotlivce kadøho stæłí". (KOL - F.de Saussure, Academia 1996, str.102) v carsk lingvistik Ferdinand de Saussure je poklædæn za zakladatele strukturalismu, sm ru, kter vznikl na połætku 20. stolet a znamenal velk obrat v metodologii jazykov dy. Tento sm r podm nil zejmøna łen synchronn ho (nehistorickøho) pł stupu do łady humanitn ch oborø (opakem je diachronn pł stup, kter mæ souvislost s evoluc ). Inspirace synchronn mi lingvistick mi metodami m la za næsledek vytyłen novøho programu, kter se ji nezam łoval pouze na popis jevø, ale naopak se załala studovat struktura a ł d c jevovø znaky pomoc anal zy jevø na vy œrovni abstraktnosti. Jazyk byl dle tohoto vzorce pojat jako systøm znakø. Z teze, e jazyk je systøm znakø vypl vaj płedev m dva fakty. Za prvø, e znak mæ zæstupnou funkci. To znamenæ, e płi komunikaci hovoł me o skutełnosti, kteræ je mimo vlastn jazyk a na kterou zprostłedkovan odkazujeme. Proto se kus næbytku o desce a Łtyłech nohæch møe naz vat støl, Tisch, table, mesa atd., płiłem o povaze pojmenovanø skutełnosti ÆdnØ z nich svou podobou (formou) nevypov dæ nic. V jimkou jsou zvukomalebnæ citoslovce, jejich forma pojmenovanou skutełnost napodobuje. Krom zæstupnø funkce vypl væ z definice jazyka jako systømu znakø i vnitłn organizovanost. Je tłeba tu odliit systøm od struktury. SystØm je definovæn jako mnoina prvkø a vztahø, kterø jsou definovæny na prvc ch. Struktura zahrnuje pouze mnoinu relac, protoe povaha a hodnota prvkø je dæna jejich postaven m v ræmci t chto vztahø. Kdy płiel Ferdinand de Saussure s pojet m slova jako jazykovøho znaku, zdøraz oval, e mezi jeho ned ln mi slokami, formou a v znamem nen pł møho vztahu, e tento vztah je arbitrærn, tj. libovoln, samozłejm ovem sd len uivateli toho kterøho jazyka. Arbitrárnost naz væ dokonce prvn m principem. Kdyby jazykovø znaky nebyly arbitrærn, 1

2 nejene by nemohlo vzniknout existuj c mnostv jazykø a byl by jazyk jedin, ale byl by to jazyk i dnen m jazykøm nepodobn. ArbitrÆrnost takø umo uje łełi, aby se v komunikaci odehrævala v lineærn m Łase. eł (langage) byla pro de Saussura obecnou schopnost Łlov ka, vlastnost lidskøho druhu vøbec. Jen lidskæ łeł mæ univerzæln vlastnost vytvæłet v tak vysokø m łe v jazyce systøm znakø, kter nen d diłn. A z prostøho faktu røznosti jazykø, kter ch existuje na sv t n kolik tis c, je złejmø, e kad z nich je nahodil, a v tomto smyslu arbitrærn. Jazyk je tedy v sledkem sloitøho a dlouhodobøho historickøho v voje v Łase a prostoru. Ferdinand de Saussure dæle rozliil dva aspekty jazyka: langue a parole. Langue (jazyk) płedstavuje systøm abstraktn ch pravidel, kterø mus me podv dom respektovat, aby nae łeł m la smysl. A pojem parole (mluva) znamenæ mluvenou łeł, vznikaj c realizac abstraktn ch pravidel langue v aktuæln promluv. Znak podle Ferdinanda de Saussura płedstavuje dyædu, tvołenou dv ma slokami: oznałovan m (signifiø) pojmem (concept), kter je Łasto spojen s hodnotou, smyslem a v znamem a oznałuj c m (signifiant) akustick m obrazem (image acoustique), kam patł ve, co sly me nebo Łteme. Oba prvky jsou œzce spjaty a jeden vyvolævæ druh. Pojem "støl", vznikaj c v naem mozku, na sebe bere prostłednictv m hlasovøho aparætu zvukovou podobu. Definicí znaku se také zabýval americký lingvista Charles S. Pierce. Pro jeho pojet znaku se vil næzev relałn. Piercova definice zn : Znak je smyslov uchopitelnou entitou (a), zastupuj c entitu materiæln nebo ideæln povahy (b), vzhledem ke spolełnø dispozici (c), sd lenø mluvł m i adresætem. Prvek (a) je vehikulum, prvek (b) płedstavuje objekt, kter je prvkem (a) zastupovæn. Tłet m prvkem je dispozice (c) neboli v znam, kter odræ spolełnou schopnost mluvł ho i adresæta płiłazovat zastupuj c vehikulum (a) k zæstupnømu objektu (b). D ky kolektivn sd lenø jazykovø dispozici (c) jsme schopni odkæzat zvukem "støl" (a) k płedm tu (b) a je næm porozum no. U Saussera vehikulu (a) odpov dæ akustick obraz a prvek (c) je pojem. [A] zastupuje [B] vzhledem k [C] 2

3 Charkes S. Pierce vypracoval na zæklad vztahu vehikula (a) a objektu (b) næsleduj c klasifikaci znakø: 1. Pokud je relace mezi vehikulem a objektem konvenłn, hovoł me o symbolech. 2. Je-li konvenłnost vztahu vehikula a objektu naruena, vehikulum je v urłitø m łe podobnø objektu, jednæ se o ik ny. 3. Jestlie se vehikulum pł mo vztahuje k objektu a je t mto objektem modifikovæno, mluv me o indexech. V tomto tømatu nadæle pokrałoval americk filosof Charles W.Morris. Ten stanovil v knize ZÆklady teorie znakø Łtyłi sloky procesu: 1. Vehikulum, kterø pøsob jako znak 2. Designát, nebo-li objekt 3. Interpretans, œłinek na pł jemce, d ky n mu se danø vehikulum jev jako znak 4. Vlastn interpret, pł jemce znaku Toto vymezení Ch. W. Morrise dalo vznik nov m oborøm v ræmci sømiotiky. Vztah vehikula (znaku) a designætu (objektu) posuzuje sømantika, nauka o v znamech znakø. Relace mezi dv ma vehikuly (znaky) studuje syntaktika a na vzæjemn vztah vehikula (znaku) k interpretu (pł jemci) se zam łuje pragmatika. Charles William Morris chæpe jazyk jako "intersubjektivn mnoinu znakov ch vehikul, jejich u væn je vymezeno syntaktick mi, sømantick mi a pragmatick mi pravidly". SØmiotika tedy poskytuje zæklad pro porozum n hlavn m formæm lidskø Łinnosti a jejich vzæjemn m vztahøm, protoe vechny tyto Łinnosti a vztahy se odræej ve znac ch, kterø tyto Łinnosti zprostłedkovævaj. ProblØm, kter se v tøto souvislosti brzy ukæzal, byl, jak m zpøsobem z skævaj slova nebo znaky v znam. StrukturalistØ se to snaili vyłeit nov m vymezen m vztahø. Struktura jazyka je dæna souborem vztahø, kterø rozd lujeme na paradigmatickø a syntagmatickø. ParadigmatickØ vztahy jsou relace mezi jednotkami stejnø sømantickø nebo syntaktickø tł dy, zvanø paradigma, kterø jsou zam nitelnø v danøm kontextu. Pł kladem je sklo ovæn v gramatice. SyntagmatickØ vztahy odpov daj relac m shlukovan ch a segmentovan ch prvkø v lineærn ład. V jazyce se jednæ o vztahy mezi v tn mi Łleny (napł. podstatnø a pł davnø 3

4 jmøno). Paradigmatick kontext jazyka se odehrævæ v na mysli mimo Łas syntagmatickøho kontextu. NejednÆ se o udælost v Łase, ale o nełasovou strukturu. Podle strukturalistø um st n m do syntagmatick ch a paradigmatick ch relac slovo z skævæ v znam. Strukturalisté se dále domn vaj, e existuj obecnæ, exaktn zachytitelnæ pravidla, kteræ lze aplikovat na vechny jevy. Ferdinand de Saussure pouil k objasn n tøto problematiky analogii s hrou v achy. Partie achu je jakoby um læ realizace toho, co næm v płirozenø podob płedvæd jazyk. Tak jako zævis hodnota figurek na jejich postaven na achovnici, tak i kad term n mæ hodnotu v døsledku svøho protikladu vøłi ostatn m term nøm. Stav na achovnici je momentæln, m n se se zm nou postaven figurek. K płechodu z jednoho stavu rovnovæhy do druhøho stał posun jednø figurky. Kad tah v achu znamenæ pohyb jednø figurky, stejn tak zm ny v jazyce zasahuj jen izolovanø prvky. Płesto mæ tento tah odezvu v celøm systømu, tah møe hru revolułn zm nit a m t vliv i na figurky, kterø momentæln stoj mimo - jako u jazyka. A v neposledn ład posun jednø figurky je fakt odlin od rovnovænøho stavu płedchoz ho i næslednøho. ProvÆd næ zm na tedy nepatł do ÆdnØho z t chto stavø, zæle toti jen na t chto stavech. Mluva takø funguje vdy jen v urłitøm jazykovøm stavu a zm ny, ke kter m mezi stavy dochæz, v n m samy nemaj m sto. Jedin rozd l mezi hrou v achy a jazykem je podle Ferdinanda de Saussura to, e hræł mæ v œmyslu ud lat tah, kdeto jazyk nic nezam l, ke zm næm tu docház spontænn a nahodile. Anal za pravidel achovø hry je synchronn, nehistorickæ. Nemøeme urłit jakousi "evoluci achu", protoe achy jsou bu konstituovæny ve sv ch soułasn ch pravidlech, nebo se nejednæ o achy. Z toho vypl væ, e nejen odd len mi znaky, tj. p smeny a Ł slicemi, jsme schopni se vyjadłovat, ale kadæ nov vytvołenæ znakovæ struktura, napł. novø slovo, novø tvrzen, nebo novæ teorie se stævæ metodick m næstrojem, jeho prostłednictv m jsme schopni j t ve vyjadłovæn sv ch mylenek dæl. Za znaky je samozłejm nutno vid t pojmy, tj. præv jejich vztahy ke skutełnostem, kterø oznałuj. Ve skupin znakov ch entit maj pojmy co d lat s celkov m pojet m a tedy s kontexty, v nich jsou u væny. OperovÆn s pojmy je tedy takø operovæn m s kontexty. RoziłovÆn obsahu pojmu, jeho posun, płenos, transformace na zæklad røzn ch kontextø uit, je jedn m ze zækladn ch metodick ch prostłedkø Łi zpøsobø pohybu mylen, pohybem od otæzek k odpov d m. Pojem se vdy væe k n jakømu obsahu a struktułe dł v j ho v d n. Zm nou kontextuæln ch vztahø pojmu se tento obsah a struktura v d n m n, tzn. obsah møe narøstat, 4

5 struktura se møe restrukturalizovat apod. Nov mi pojmy se dostævæme op t k nov m pojet m, a tedy k nov m pojmøm, a t m se cel obsah v d n podstatn m n. N kterø pojmy jsou naopak pou væny jako stereotypy, fræze, jejich "pojet " Łi pozad se z obecnøho pov dom møe vytratit. Miz tedy ta jejich funkce, kteræ je Łinila pojmy, a zøstævaj pouze jako znaky, s nov nabytou funkc stereotypu Łi fræze. Toto si mysl m hojn vyu væ i informałn v da k formulovæn identifikałn ch a obsahov ch œdajø, k uklædæn dokumentu, k formulaci płekladu informałn ho dotazu uivatele na vstupu do informałn ho systømu, dæle pak k vyhledævæn a distribuci. DÆle pak jazyk vyu væ k tvorb anotac, referætø a zadævæn kl Łov ch slov. Jednodue zabezpełen selekłn ch systømø. 5