UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární a preprimární pedagogiky. Bakalářská práce. Kateřina Trnková

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární a preprimární pedagogiky Bakalářská práce Kateřina Trnková Hra a její význam při rozvoji osobnosti dítěte v předškolním věku Olomouc 2015 vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Prusinovicích dne podpis

3 Děkuji Mgr. Aleně Vavrdové, Ph.D. za laskavý přístup, cenné rady, podněty a připomínky, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytovala při jejím zpracovávání.

4 Obsah Úvod Teorie, význam a klasifikace her Teorie hry Význam hry Klasifikace her Dítě a hra Rozvíjení dítěte předškolního věku při hře Pohybový rozvoj Kognitivní rozvoj Sociální a emoční rozvoj Hra dítěte předškolního věku Pohybová a hra Konstruktivní hra Námětová hra Kooperativní hra Hračka a její význam v dětské hře Hra a její místo v mateřské škole Mateřská škola Předškolní vzdělávání a jeho formy Úloha pedagoga při hře Hra jako cesta k pedagogické diagnóze a prognóze Projekt Spolu dokážeme víc Východiska projektu Spolu dokážeme víc Život na Zemi Chráníme naši Zemi Můj domov a já Závěr Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury Seznam příloh... 60

5 Úvod Bakalářská práce se zabývá hrou a jejím významem při rozvoji osobnosti dítěte předškolního věku. Předškolní období je právem nazýváno základním kamenem formování osobnosti dítěte stojícího na samém počátku života a vstup do mateřské školy bývá prvním důležitým krokem dítěte do společnosti. Formování osobnosti dítěte je jedním z cílů předškolní výchovy. V mateřské škole se s hrou setkáváme v průběhu dne neustále. V okamžiku, kdy se dětí zeptám, kdo si chce zahrát nějakou hru, tato otázka vždy vzbudí u dětí nesmírnou vlnu nadšení. Při hře se děti učí nejen pohybem, ale i jednáním podle pokynů, soustředěním, získávají nové zkušenosti, rozvíjí tvořivost, objevují svět, zdokonalují představivost a fantazii a v neposlední řadě se učí spolupracovat se svými vrstevníky. V současné době je hra považována za důležitý prostředek formy učení, který vede k seberealizaci, jejímž prostřednictvím se formuje a rozvíjí celá osobnost dítěte. Pomocí hry si dítě postupně od raného věku osvojuje a rozvíjí takové schopnosti, vědomosti, dovednosti, hodnoty a postoje, které mu usnadní nejen vzdělávací cestu, ale připraví ho i na jemu zatím neznámý svět dospělých. Cílem bakalářské práce je ukázat, že hra má v sobě skrytý potenciál, který je možno využít pro rozvoj osobnosti hrajících si jedinců. Je postavena na silném osobním prožitku a sním spojených emocí. Pomocí hry si dítě může svobodně vyzkoušet téměř cokoliv bez rizik, protože si hraje na jako kdyby, v čemž spatřuji velký přínos hry na rozvoj individuality, svébytnosti, originality a jedinečnosti dítěte. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, a to na teoretickou a praktickou. Cílem teoretické části je předložit teoretické poznatky o hře jako celku. První kapitola teoretické části je zaměřena na teorii hry z pohledu významných osobností nejen historických, ale také soudobých, zabývajících se hrou a jejím významem při rozvoji osobnosti dítěte předškolního věku. Dále se zabývá klasifikací her podle vývojové posloupnosti poznávacích činností, obsahu a dělení z pedagogického hlediska. Druhá kapitola poukazuje na rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku. Postupně popisuje oblasti vývoje dítěte, kam řadíme pohybový, kognitivní, sociální a emoční rozvoj. Následně popisuje druhy her a jejich uplatnění při formování všech aspektů osobnosti, jako je například hra pohybová, konstruktivní, námětová či kooperativní. Věnuje se také hračce, která pomáhá dětem uspokojovat jejich potřeby a popisuje její nezastupitelné místo při hře dětí předškolního věku. 5

6 Třetí kapitola je závěrem teoretické části a je věnována hře v mateřské škole a její důležitosti pro komplexní rozvoj dítěte předškolního věku. S tím souvisí úloha pedagoga při hře, která v dnešní době nebývá dost zřetelně vyslovována, dle mého názoru, i když se hře rozšířily její možnosti. V neposlední řadě poukážu na hru, jako na cestu k pedagogické diagnóze, která používá řadu metod a je považována za základní požadavek, který by měl každý pedagog respektovat. Cílem praktické části je vytvořit soubor metodických námětů, a tím nabídnout učitelům v mateřských školách alespoň několik činností, které povedou k celkovému rozvoji dítěte. Náměty jsou tvořeny tak, aby plně vyhovovaly pedagogům a děti byly samy aktéry her zakládajících se na jejich přímých zážitcích a vycházejících z jejich potřeb a zájmů. Vše předáváme skrze hry a dalších prvků zařazených do hudebních, dramatických, výtvarných či pracovních činností, které přispívají k rozvoji osobnosti každého dítěte v předškolním věku. 6

7 1 Teorie, význam a klasifikace her Hry jsou poklady celého dalšího učení, neboť člověk se v nich vyvíjí jako celek, a ukazuje tak své nejlepší vlohy, svůj vnitřní smysl. Budoucí život člověka do té doby, než z něj opět vykročí, čerpá z tohoto životního období her. Fridrich Frӧbel Dětství je životní období věnované především hře a hraní, na které mnozí z nás vzpomínáme už jen s nostalgií. Z pohledu dítěte není hra jen pouze zábavou a odpočinkem, ale svým způsobem také velmi důležitou a vážnou věcí ovlivňující jeho další zdravý rozvoj. 1.1 Teorie hry Na praktický význam hry poukázal jako první Platón. Dle jeho instrukcí v Zákonech dětem pomáhá při aritmetice rozdávání jablek nebo tříletým dětem hračky znázorňující zmenšené nářadí pomáhají k výchově a trojrozměrné orientaci budoucích stavitelů. Také Aristotelés byl přesvědčen o tom, že by měly děti napodobovat při svých hrách činnosti dospělých a byly k tomu patřičně povzbuzovány. Galenos tvrdil, že hra je činnost zaměstnávající příjemným způsobem nejen tělo, ale i ducha. Hrou se vážně zabýval významný český pedagog, filosof a teolog Jan Amos Komenský, který se zabýval teoretickým vyjádřením hry a její podstaty. Millarová (1978) uvádí, že F. Frӧbel v 18. a na počátku 19. století upozornil na důležitost hry v procesu učení, kdy je možno využít oblíbených her a hraček k připoutání dětské pozornosti, neboť jsou pro ně přitažlivé a dochází tak k rozvoji jejich znalostí, schopností a dovedností. Současní učitelé zastávají názor podle vzoru pedagogických reformátorů, počínaje od J. A. Komenského k J. Rousseauovi, J. H. Pestalozzime a F. Frӧbelovi, že výchova musí vycházet ze zájmu dítěte a stupně jeho vývoje. První formulace teorií hry vznikly až v druhé polovině 19. století pod vlivem evoluční teorie. 1 Tato teorie byla velkým impulsem nejen pro studium dítěte, ale stala se středem zájmu i jiných vědních oborů. V tomto období si řada filosofů kladla otázku, jaké poslání hra vlastně má. Koťátková (2005) uvádí, že podle švýcarského filozofa Karla Groose se odvíjí od analýzy hry mláďat a dětí, hra je jakýsi podnět k procvičování instinktů pro budoucí život. 1 MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978, s

8 Čím je život, který ho čeká, složitější a inteligentnější, tím delší čas potřebuje mládě k tomu, aby mohlo hrou a nápodobou získat potřebné praktické dovednosti. 2 Americký profesor psychologie G. S. Hall se ve stejné době jako Grosse zabýval otázkou, kterým hračkám děti dávají přednost, které mají nejraději a s čím si hrají. Jeho rekapitulační teorie hry se zakládá na myšlence, že děti jsou článkem v evolučním řetězu od zvířete k člověku a že v embryonálním stavu procházejí všemi stadii od prvoka až po lidskou bytost. 3 Anglický filozof Herbert Spencer v polovině 19. století vypracoval teorii hry, jejíž podstata fungovala na základě přebytečné energie. Zjednodušeně lze říci, že děti si hrají proto, aby vypustily páru. Millarová (1978) uvádí, že i třída žáků po hodině počtů se potřebuje vykřičet a proběhnout, což je zcela přirozené pro každého člověka. Švýcarský psycholog Jean Piaget na základě dlouhodobého výzkumu, kdy sledoval děti při hře, došel k závěru, že rozvoj myšlení a inteligence dítěte úzce souvisí s hrou. Millarová (1978) uvádí, že Piaget rozděluje intelektuální vývoj na čtyři období. První období je období senzomotorické probíhající od narození do osmnácti měsíců, kde v senzomotorické hře mají kořeny nejen vnímání a vjemy, ale také myšlení a rozvoj inteligence. V tomto období dítě ještě není schopno vnímat předměty a ovládat je v prostoru a čase. Dalším obdobím ve vývoji je období symbolické hry probíhající od dvou do sedmi let, které je shodné se stadiem předoperačního myšlení. Zde je zahrnuta obrazná představa, přítomnost fantazie, používání symbolů a egocentrického myšlení. Tento egocentrismus nemá nic společného s egoismem či sobectvím, označuje pouze to, že pozornost je směřována spíše k jednomu aspektu jakékoli události. 4 Ve třetím vývojovém stádiu, konkrétních logických operací, v období mezi sedmi a jedenácti lety získává dítě schopnost logicky přemýšlet o konkrétních událostech, zaniká egocentrismus, dochází k pochopení stálosti počtu, množství a hmotnosti. V posledním období, tak zvaném stadiu formálních operací, dokáže dítě již logicky přemýšlet o abstraktních pojmech. Podle Koťátkové (2005) mohou být jednotlivá stádia vývoje hry ovlivněna, pozdržena nebo urychlena, ale v žádném případě ne přeskočena. Podle Piageta (1970) hra napomáhá dětem rozvíjet složitější formy myšlení, a to především tehdy, když se snaží porozumět chování věcí, s nimiž vstupují do vzájemného působení. 2 KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978, s MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978, s

9 1.2 Význam hry Převážnou část dne se dítě věnuje hře, proto je jeho neoddělitelnou součástí života. Hra rozvíjí nejen jeho fantazii, ale poskytuje dítěti radost a zábavu, otevírá nový prostor pro projevování iniciativy a navozuje pokusné jednání. Prostřednictvím hry dítě uspokojuje svá přání, touhy, sny a v neposlední řadě se hrou učí a získává nové zkušenosti. Hra je nejčastější a nejpřirozenější činností, při níž se rozvíjí celá osobnost dítěte. Význam hry vysoce oceňují i soudobí vědci a filozofové, neboť umožňuje kreativně experimentovat s vlastním chováním. Hra pomáhá řešit konflikty, plní funkci odreagování, probíhá v ní socializace jedinec se hrou proměňuje, kultivuje a obohacuje. Je to v podstatě svobodná činnost s předem vymezenými pravidly. V období předškolního věku se dítě nejvíce vyvíjí a učí nejvíce, seznamuje se světem dospělých, který ještě samo nechápe. A právě hra dítěti pomáhá adaptovat se do tohoto světa, který jej obklopuje tím, že ji přizpůsobuje potřebám dětského já. Abraham Harold Maslow (Kern, 2012) uvádí, že podmínkou k dosažení vlastního já je naplnění základních fyzických a psychických potřeb s využitím vlastních schopností člověka. Hrou dítě uspokojuje celou řadu svých potřeb. 5 Fyzické potřeby řadíme od nejnižších (fyziologické) k vyšším (seberealizace). Nejsou-li uspokojeny základní potřeby, nedojde k naplnění vyšších potřeb. Měli bychom mít při vzdělávání děti na paměti pravidlo, že pokud nejsou u dětí uspokojeny jejich základní potřeby, jen stěží je lze vzdělávat. Nejen uspokojování fyziologických potřeb v předškolním věku dítěte, které jsou důležité pro jeho adekvátní rozvoj, ale je taktéž velmi významné uspokojovat potřeby psychické. Ve všech činnostech, které dítě uskutečňuje, se jeho osobnost rozvíjí. Hra je přirozenou a všudypřítomnou činností dětí a její smysluplné využití a rozvíjení umožňuje pedagogům individualizovat a tím efektivně rozvíjet osobnost dítěte Klasifikace her Pozornost řady autorů vždy poutalo klasifikování her a zdá se, že se nejedná o snadné téma, neboť dodnes nebyla u her vypracována všeobecná třídící soustava. Téměř každý autor třídí hry ve svém díle podle jiných hledisek a kriterií. 5 SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s

10 Podle Opravilové (1988) je dobré zavést u dětí předškolního věku členění her podle vývojové posloupnosti poznávacích činností. Patří sem hry: senzomotorické pomáhají rozlišovat tvary, velikosti a barvy didaktické rozvíjejí poznávací funkci hravou formou intelektuální pomáhají rozvíjet myšlení pomocí hádanek, hlavolamů, stavebnic, také pomáhají vyhledávat rozdíly a shody (třídění, seskupování) hry s pravidly jedná se většinou o skupinové hry (pohybové, stolní) Hry můžeme třídit také podle jejich obsahu - Smékal (1985): hry nepodmíněné reflexní, instinktivní - experimentační (chňapání, klusání) - lokomoční (pobíhání, skákání) - lovecké (honičky) - agresivní a obranné (bojové zápasení, škádlení) - sexuální (dvoření, laskání) - sběratelské senzomotorické hry - dotykové a haptivní (uchopování) - motorické (lezení po stromech, házení, atletické hry) - sluchové (výskání, bubnování) - zrakové intelektuální hry - funkční (přelévání vody, dělání tunelů) - námětové (na někoho) - nápodobivé (holení, vaření) - fantastické (dřívko jako pistole) - konstruktivní (stavění, lepení) - hlavolamové a skládací - kombinační (šachy) kolektivní hry - soutěživé 10

11 - pospolité (táboření, hry na spolek, na školu) - rodinné (na tatínka a maminku) Z pedagogického hlediska rozlišujeme hry Mišurcové, Fišera, Fixla (1989) do dvou základních skupin: hry tvořivé volné, spontánní - předmětové dítě si hraje s různými předměty kolem sebe - úlohové nápodoba, zkouší různé sociální role, které vypozorovalo - dramatizační představuje si nějakou osobu, se kterou například hovoří - konstruktivní pohyb s předměty, které se podobají skutečnosti (vzhledem) hry s pravidly - pohybové řadíme sem hry s míčem, nejrůznější honičky - intelektuální patří sem hry stolní, puzzle Hrou se zabýval také francouzský filozof Cailloise (1998), který uvedl jedinečnou a zajímavou typologii her rozdělenou na čtyři základní principy podněcující nás, abychom si hráli: Princip alea náhoda Motivací těchto her je zájem vzdát se vlastní vůle a vyčkat na rozhodnutí osudu. Děti zažívají pocit výhry nebo prohry, necítí se být neschopné, protože prohrát s osudem není ponižující. Děti ví, že mohou štěstí ve hře zkusit znova, pokud ji vnímají jako záležitost šťastné náhody. Příklady her: člověče, nezlob se; tahání losu; různá rozpočítadla aj. Princip agón zápas, soutěž Motivací v těchto hrách bývá buď ctižádost vyhrát v soutěži, jež má řádná pravidla být vítězem, anebo ctižádost posunout své dovednosti a vědomosti dále než byly dosaženy minule. Při této motivaci je dítě samo sobě soupeřem. Další motivací je zápolení, tedy poměřování svých sil s druhýma. Například soutěžení ve vědomostech, na sportovištích, v umění. Princip mimikry nápodoba, proměna V těchto hrách je motivací touha být na chvíli někým jiným, zažít dobrodružství tím, že si vezmeme podobu někoho jiného. V mateřských školách jsou na principu mimikry založeny hry námětové hra na prodavače, rodinu, doktora, sportovce apod. 11

12 Princip ilinx závrať Princip ilinx vyvolává jakési omámení smyslů ve formě závratě přání překročit rovnováhu svého těla či duše, zažít nebezpečí v podobě drncajících houpaček, skákání z výšky, rychlá jízda na kolotoči, válení sudů aj. Hra nabízí předškolním pedagogům obrovskou škálu vzdělávacích příležitostí, ale podmínkou je, že by měli umět s hrou zacházet. Měli by znát zákonitosti her a dokázat jim přizpůsobit činnosti, které dětem nabízejí. Děti do her nenutit, ale vytvářet pro ně příležitosti, které může motivačně umocnit, uvědomí-li si, na jakém motivačním principu je hra postavena. 7 7 SVOBODOVÁ, E. et al. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. Praha: Portál, 2010, s

13 2 Dítě a hra Jako předškolní věk je charakterizováno období mezi 3. až 6. rokem věku dítěte. Typické pro toto období je docházení do mateřské školy, které navazuje na výchovu v rodině. Toto období bývá nazýváno jako věk hry a je vyzdvihováno jako nejdůležitější etapa v životě člověka. Suchánková (2014) uvádí, že skrze ni dítě objevuje svět, osvojuje si základní vědomosti, dovednosti, postoje, schopnosti a hodnoty, které jsou potřebné pro jeho budoucí život. 2.1 Rozvíjení dítěte předškolního věku při hře Podle Opravilové (2003) hra podléhá ve vývoji jedince určitým zákonitostem a stejně jako ostatní psychické funkce se podle určitých stadií vyvíjí. Znalost těchto stadií usnadňuje sledování rozboru dětské hry, která se svým obsahem, formou, trváním i sociálním zaměřením liší jednak podle věku a dále jednak podle individuálních zvláštností. Gross ukázal, že ve hře se mohou uplatnit téměř všechny přirozené funkce organismu." Pohybový rozvoj U dítěte předškolního věku se mění nejen tělesná konstituce, ale dovršuje se i osifikace zápěstních kůstek mající význam pro rozvoj jemné motoriky, která umožňuje dětem manipulaci s drobnými předměty, navlékání korálků, stavění z kostek, modelování, vytrhávání, lepení, stříhání nůžkami apod. Pro rozvoj jemné motoriky jsou podle Suchánkové (2014) vhodné hry námětové, smyslové, manipulační, konstruktivní. Zdokonaluje se hrubá motorika a na konci předškolního věku je dítě schopno zvládat činnosti vyžadující složitou pohybovou koordinaci. Dítě se hrou učí chodit, skákat, přeskakovat překážky, házet a chytat míč, houpat se na houpačce, jezdit na koloběžce, plavat aj. Suchánková uvádí (2014) vhodné hry pro rozvoj hrubé motoriky např. pohybové, smyslové, rytmické, uvolňovací, relaxační, psychomotorické, míčové hry, dále tanečně pohybové hry a hry překážkové. V rámci hry a vlastních činností se dítě učí držet tužku, kreslit, malovat. 9 Z prvních kreseb hlavonožců přechází dítě do kreseb postav, dokáže zobrazit jevy každodenního života. Podle Doležalové (2010) je nutné dosáhnout určité úrovně rozvoje hrubé a jemné motoriky, její koordinace se smyslovým vnímáním k budoucímu psaní. 8 MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s

14 Organismus dítěte předškolního věku podle Doležalové (2010) není dostatečně připraven, proto je vhodné věnovat pozornost oblasti prostorové orientace, kdy hra napomáhá dítěti orientovat se v prostoru a čase, ve kterém žije. Při hře se dítě postupně učí co je nahoře, dole, vpředu, vzadu, první, poslední, co je ráno, odpoledne a večer. K rozvoji prostorového vnímání jsou doporučeny zábavné a hravé činnosti důležité také pro reálný život. Metodou poznávání prostoru (a také principem) je pohyb v prostoru Vzdělávací osnovy dětí předškolního věku mají obsahovat především hry pohybové, manipulační, konstruktivní či námětové Kognitivní rozvoj Kognitivním rozvojem můžeme nazvat všechny duševní procesy a vlastnosti osobnosti, které umožňují poznávání v nejširším slova smyslu. 11 V předškolním věku dítěte dochází k výrazné vývojové změně v myšlení. Dítě se zaměřuje na to, co vidělo a co u toho prožilo. Během hry rozvíjí své myšlení a uvažování. Rozvíjí se pojmové myšlení, kdy dítě začíná používat prvky analýzy a srovnávání. Pro toto období je charakteristické egocentrické myšlení. Při hře vnímá situace z pozice svého zájmu, ze svého úhlu pohledu. Koťátková (2005) uvádí, že dítě vnímá co se kolem něj děje přes své zájmy a podle toho jim přikládá důležitost. Pro rozvoj myšlení jsou vhodné hry, které uvádí Suchánková (2014) např. slovní, diskusní, smyslové a námětové hry, hry s pravidly, strategické hry. Zrakové vnímání dítě při hře rozvíjí přiřazováním barev a jejich ukazování, pojmenovávání. Učí se během hry rozpoznat postavu, rozdílnou či stejnou věc, předmět ukrytý mezi ostatními. Procvičuje tak paměť a trénuje analýzu a syntézu při skládání puzzle. Další hry pro rozvoj zrakové percepce grafomotorické, smyslové, paměťové aj. Při hře se dítě učí naslouchat příběhům, rozlišovat různé zvuky zvířat, nástrojů, sluchem dokáže rozlišovat slova, rozlišovat hlásku na začátku nebo na konci slova aj. V předškolním období rozvíjí rytmické vnímání a reprodukci rytmu, tvoří rýmy. Pro rozvoj sluchového vnímání jsou vhodné hry se slovy, se zpěvem a sluchové hry. Hra rozvíjí metakognici soubor dovedností přemýšlet a uvědomovat si vlastní činnosti, plánovat, sledovat a zhodnotit postupy, které v činnostech používáme. 12 Dítě si začíná uvědomovat při hře své schopnosti, dovednosti a vlastnosti. Pro rozvoj metakognice Suchánková (2014) uvádí hry slovní a řečové, hry s pravidly či námětové hry. 10 DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech. Praha: Portál, 2010, s NÁDVORNÍKOVÁ, H. Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2011, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s. 39.

15 U dítěte se během hry rozvíjí řeč a komunikace ve všech jazykových rovinách. Pomocí hry dítě rozvíjí fonematickou diferenciaci a artikulační obratnost, rozšiřuje si slovní zásobu, procvičuje si vyjadřování a porozumění řeči, tvoří věty, skloňuje, časuje, uplatňuje komunikační schopnosti a osvojuje si řečové dovednosti v běžném každodenním životě pomocí her artikulačních, slovních, rytmických a slovních hádanek Sociální a emoční rozvoj Hlavní činností, ve které probíhá proces socializace, je hra. 13 Hra odráží složité vztahy mezi dítětem a jeho okolím. Dítě během hry projevuje zájem o ostatní děti, upevňuje vztahy a učí se ovládat své vlastní chování. Pomocí hry řeší konflikty, projevuje náklonnost, učí se být samostatné a dokáže odmítnout nežádoucí chování. Prostřednictvím hry se dítě předškolního věku učí podělit se s ostatními, myslet na ostatní děti, vcítit se do pocitů druhého, někdy i za účelem společenského manévrování mezi vrstevníky, aby např. na chvíli získalo vedoucí úlohu. Suchánková (2014) uvádí, že hra má výchovný charakter, při kterém se dítě učí nejen kooperaci, ale i dodržování pravidel chování a jednání. Uplatňují se hry kooperativní, skupinové, námětové či hry s pravidly. Dětská hra je stejně opravdová, pro děti zásadní a významně přínosná činnost, jako je pracovní klání dospělých Hra dítěte předškolního věku Hry vedou děti k dodržování pravidel, překonávání únavy, k ovládání jejich pohnutek, k soustředění. Hra má formativní účinek zvláště proto, že je to aktivita motivovaná. Různé hry sice podporují rozvinutí různých druhů psychických předpokladů, avšak každé dítě nerealizuje všechny druhy her, potřebné k formování všech aspektů osobnosti. 15 Důvodem jsou individuální rozdíly mezi dětmi, věk, pohlaví, inteligence, sociální postavení či kulturní zázemí. Každé dítě dává přednost různým druhům her. Pokud dítě není pohybově nadané, upřednostňuje hry, ve kterých může uplatnit svůj intelekt a na druhou stranu, dítě pohybově nadané preferuje raději hry pohybové Pohybová hra Dítě předškolního věku potřebuje pro hru více prostoru, protože zde uplatňuje přání po svobodě. Z tohoto důvodu jsou mezi dětmi velmi oblíbené především spontánní pohybové 13 ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŽKOVÁ, J. et al. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: UP, 2008, s KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s ČÁP, J. a J. MAREŠ. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2007, s

16 hry. Nabytím tělesných a pohybových dovedností v předškolním věku si dítě s radostí užívá těchto her, ve kterých se postupně zdokonaluje. Učí se jezdit na kole, bruslit či lyžovat, často běhá a skáče, zdokonaluje se v chytání a hodu míčem aj. Nebo není dobré znamení, když dítě příliš tiše sedí a chodí; vždycky běhati a vždycky něco dělati zdravého těla a čerstvé mysli jistým důvodem jest. 16 Pohybové hry lze realizovat jak samostatně, s náčiním či s říkadly a hudbou, tak velmi oblíbenými se stávají podle Suchánkové (2014) hry kolektivní (honičky, hry s míčem aj.) Konstruktivní hra V předškolním období dítě zdokonaluje své motorické schopnosti a pomocí her konstruktivních, které směřují k určitému výtvoru, rozvíjí myšlení, přesnost, pozornost, vytrvalost, překonávání překážek, při nichž je mnohdy zapotřebí použití rozhodujícího postupu. Dítě nad ním přemýšlí, a pokud se mu něco nedaří, znovu postup opakuje, zkouší, opravuje, zdokonaluje. Staví ze stavebnic a kostek složitější prvky, které mohou být svou konstrukcí obtížně dosažitelné, např. schody, tunely či jejich zastřešení, jak uvádí Koťátková (2005). V tomto období lépe manipuluje s nůžkami, lepí, maluje a modeluje. Ve skupinové konstruktivní hře pak učí vysvětlit svůj záměr, argumentovat, přemýšlet nad připomínkami druhých Námětová hra V průběhu předškolního období je námětová hra rozvinutější oproti předchozímu období. Prostřednictvím hry se u dítěte rozvíjí schopnost komunikace s druhými, dětská představivost a fantazie. Dítě si pomocí fantazijních představ vysvětluje realitu, čímž vznikají neopakovatelné originální reakce (např. dítě živě komunikuje s televizní hlasatelkou). 18 Dle Koťátkové (2005) jsou pro děti inspirující při hře nové situace, které ve svém okolí pozorují nebo prožívají a snaží se o jejich ztvárnění na úrovni svého rozvoje hra na rodinu, na obchod, na opraváře, na princezny či doktora. Suchánková (2014) uvádí, že dítě má během hry potřebu vytvářet a naplňovat vymyšlený vlastní příběh. Tím je námětová hra spojována s hrou dramatickou. Důležité místo v tomto věku zastávají spoluhráči, kteří společně přijali námět a začínají ve prospěch fungující hry spolupracovat KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, s KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŽKOVÁ, J. et al. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: UP, 2008, s KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s

17 2.2.4 Kooperativní hra Kooperativní hra se začíná uplatňovat až tehdy, kdy je dítě předškolního věku schopno komunikovat, porozumět druhému. Tato hra bývá pokládána za vrchol dětských her. V tomto období se začíná rozvíjet schopnost spolupráce, snaha soupeřit, která vyžaduje dodržování pravidel, toleranci a vzájemnou pomoc. Kooperativní hra nezaručuje existenci ideálních vztahů, probíhají zde hlasité výměny názorů, konflikty a snaha prosadit svůj názor a postoj za každou cenu. Snažit se vyhrát za každou cenu však není vždy přínosem. 20 Svobodová (2010) uvádí, že mezi kooperativní hry řadíme např. společnou stavbu, hra na honěnou, schovávanou či na zloděje a četníky. Podle Kasíkové (1997) je kooperativní hra považována za sdílení, spolupráci, přijetí. Tyto hry jsou strukturovány tak, že každý vyhrává, nikdo neprohrává, děti si hrají s druhými, ne proti druhým. Jsou to hry, ve kterých se hráči snaží o jeden společný, všemi žádoucí cíl. V mateřské škole je při kooperativních hrách důležitá přítomnost pedagoga, který pomáhá dětem vytvořit pravidla. 2.3 Hračka a její význam v dětské hře Hračka od nepaměti bývá spojována s dítětem a plní při hře velmi důležitou roli. Dětskou hru může obohatit, doplnit nebo může být jejím důležitým stimulem. Při hře s hračkou se rozvíjí především dětská fantazie a představivost, ale také pomáhá dětem navázat kontakt se svými vrstevníky. Hračka je vždycky součástí prostředí, ve kterém dítě žije, částí skutečností, jež ho obklopuje a kterou poznává, i předmětem, jenž pomáhá plně nebo jen částečně uspokojovat jeho potřeby. 21 Matějček (2013) uvádí, že by hračka měla u dětí nejen rozvíjet společenský postoj, napomáhat jim vytvářet dobré návyky, ale také podněcovat jejich kognitivní, tělesný, smyslový vývoj. Podle Suchánkové (2014) má hračka důležitý emoční aspekt, při kterém si k ní dítě formuje silný citový vztah. Naplňuje jeho potřebu bezpečí a jistoty, stává se jeho nejlepším přítelem, kterému se může kdykoliv svěřit v okamžiku smutku a bolesti, nebo prožívá s hračkou radost a úspěch. V tomto směru jsou nejvhodnější hračky plyšové a látkové. Hračka působí na psychické funkce dítěte různým způsobem a v různé míře. Některé více podněcují zrakové vnímání, jiné hmatové a jiné vnímání sluchové MAZAL, F. Hry a hraní pohledem ŠVP. Olomouc: Nakladateství Hanex, 2007, s OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole: kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003, s MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2013, s

18 Pro psychický vývoj je důležité cvičit skládání a rozkládání celků, vhodné jsou rovněž obrázkové skládanky. K rozvoji námětových her jsou vhodné panenky, kuchyňky, autíčka či pracovní stolky. Ke kognitivnímu rozvoji slouží stolní hry, např. pexeso, hlavolamy, člověče, nezlob se, domino, dále pak stavebnice či mechanické hračky. Poláková (2006) uvádí, že pro tělesný rozvoj je typický míč, který odedávna provází dětskou hru. Hračka působí na každé dítě individuálně. Podle Matějčka (2013) má svou hodnotu rozvojovou a hodnotu povzbuzující, např. hračka určená pro předškoláka není vhodná pro dítě osmiměsíční. Dítě určitého věku jeví větší zájem o hračky jemu blízké, nejvíce si s nimi vyhraje a má i největší vzdělávací a výchovný užitek. Vhodným výběrem hračky můžeme rozvíjet ty vlastnosti, které chceme. Hra je vážná věc a hračky nejsou jenom hračky. Jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2013, s

19 3 Hra a její místo v mateřské škole V předškolním věku, a nejen v něm většina dětí touží po společnosti druhých dětí. Rozvíjí se vztahy, mnohé důležité vlastnosti, schopnosti a dovednosti, schopnost spolupráce, rozvíjí se přátelství, fantazie, a to vše pomocí her. Dítě se hrou mnohému naučí, připraví se pro práci i pro jeho následující život. Předškolní vzdělávání se tak spolupodílí na přípravě dítěte pro život. 24 Matějček (2013) uvádí, že právě v tomto věku všechno začíná a mateřská škola je vhodnou příležitostí k tomuto rozvoji. V tomto smyslu platí, že děti, které nemají možnost do mateřské školy chodit, jsou do jisté míry ochuzovány Mateřská škola Opravilová (2003) uvádí, že v současných mateřských školách je rozšířen osobnostně orientovaný model výchovy, který je procesem dynamickým, odpovědným, profesionálně založeným rozhodováním každé učitelky mateřské školy o vlastních výchovně vzdělávacích postupů v konkrétních podmínkách a čase u jednotlivých osob. Osobnostně orientovaná mateřská škola tvoří přirozený most pro přechod od nezávazného dětství k systematickému vzdělávání. K plynulému přechodu přispívá celé předškolní období tím, že dává dítěti příležitost hrát si, řešit samostatně různé praktické úkoly, jednat samostatně a tvořivě, ale také respektovat pravidla, naslouchat druhým, srozumitelně se vyjadřovat. 26 Pobyt v mateřské škole je nejpřirozenější cestou, jak se dítě vypořádá s přípravou na školu. Průběh vzdělávacích činností, kterých se děti během dne účastní, např. ranní společná setkání, zdravotní cvičení a pohybové hry, pobyt venku a další, je třeba připravovat tak, aby odpovídaly určitému a pravidelnému dennímu řádu a spolu se vzdělávacími činnostmi byly adekvátně sladěny. Taktéž Šmelová (2004) se přiklání k myšlence, aby mateřská škola byla určitým řádem, v němž existuje jistá stálost s poskytnutím prostředí s dostatečným množstvím kvalitních citových a sociálních vztahů, odpovídajícím prostorem pro hru a množstvím podnětů, kterými jsou respektovány individuální potřeby dětí. Dobrá organizace dne 24 ŠMELOVÁ, E. Mateřská škola: Teorie a praxe I. Olomouc: UP, 2004, s MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2013, s KOLLÁRIKOVA, Z. et al. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2010, s

20 v mateřské škole a využití všech organizačních forem k vzdělávání a rozvoji dětí je předpokladem ke kvalitní práci mateřské školy 27 Matějček (2013) připomíná ve své publikaci Co, kdy a jak ve výchově děti, že mateřská škola je zařízením pro děti, které touží po společnosti vrstevníků a má jim poskytovat příležitost začlenit se do různých skupin a jejich přijetím se u nich uplatňuje družnost, solidarita, obětavost, tolerance a soucit. 3.2 Předškolní vzdělávání a jeho formy Předškolní vzdělávání se maximálně přizpůsobuje vývojovým fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám děti této věkové skupiny a dbá, aby tato vývojová specifika byla při vzdělávání dětí v plné míře respektována. 28 V rámci předškolního vzdělávání by měla být dětem nabídnuta široká škála rozmanitých her a činností, které by měly být realizovány tak, aby dětem poskytly hlubší prožitek. 29 Suchánková (2014) uvádí, že z tohoto důvodu bychom měli co nejlépe využít každou chvíli svého života k tomu, abychom dělali věci, které nás naplňují. Za nejvhodnější jsou považovány metody kooperativního a prožitkového učení hrou podporující dětskou zvídavost, zájem objevovat a získávat nové zkušenosti vycházející z přirozeného toku dětských myšlenek. Přirozenou činností, kterou se dítě ze svého zájmu zabývá, je hra, proto by formou nezávazné dětské hry mělo probíhat veškeré učení děti. 30 Pedagog by neměl dítě řídit, úkolovat a kontrolovat, ale měl by v dítěti probouzet zájem a chuť dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, tedy být dobrým průvodcem na cestě za dětským poznáním. Frontální, kooperativní a skupinové vyučování, projektové, individuální či otevřené vyučování jsou základní formy z hlediska organizace vzdělávání. Pedagog by měl stále cílevědomě působit na dítě a rozvíjet jeho osobní potenciál po celou dobu jeho pobytu v mateřské škole. Učitel je v průběhu celého dne v interakci s dítětem v situacích, které jsou pro něj zcela přirozené a je při nich stále a průběžně vzděláváno. Učitel má tedy největší šanci a prostor k jeho dalšímu posunu a učení. 27 SVOBODOVÁ, E. et al. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. Praha: Portál, 2010, s VÚP. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s

21 Podle Suchánkové (2014) je třeba poznat zvláštnosti řízených a spontánních her, dokázat rozlišit situace, kdy si děti skutečně hrají nebo kdy jsou řízené, a zda v danou chvíli naplňujeme jejich zájmy a potřeby, anebo sledujeme pouze vlastní představy, co by děti v daný okamžik měly dělat a jaké by měly být v okamžiku byť sebemenšího řízení. 3.3 Úloha pedagoga při hře Úkolem, cílem a snahou dnešního pedagoga je vést děti k pravdě, lásce a porozumění jeden druhému a hlavně sobě samému. Vytvářet si subjektivní názor na svět a mít možnost zařadit se do společnosti, té, která mu je srdcem i rozumem nejbližší, a probudit v něm touhu být moudrým a zdatným v oblasti psychické i fyzické. 31 Podle Čápa (2007) v životě a vývoji dětí patří učitelé k významným osobám, které působí silně, příznivě nebo naopak nepříznivě svým záměrným výchovným působením, ovlivňují komunikaci a interakci s dítětem, a to především svou osobností. Z učitele se stává partner, průvodce, pomocník, rádce dítěte a zároveň přijímá roli, kdy se nechává dítětem vést a inspirovat. Učitel mateřské školy plní různé role, s nimiž by měl být ztotožněn, má-li být jeho role smysluplná. 32 Suchánková (2014) uvádí, že zejména skrze hru se dítě předškolního věku rozvíjí. Přístup učitele právě k tomuto rozvoji dítěte a taktéž i ke hře by měl vycházet z jejich postoje ke vzdělávání a výchově. Dále Suchánková (2014) uvádí, že právě tyto přístupy učitelů se odrážejí v činnostech, které každodenně v mateřské škole provádí. K základním činnostem učitele patří nejen rozbor věkových a individuálních potřeb dětí, které probíhají prostřednictvím hry, ale i plánování, realizování, sledování a vyhodnocování. S tím následně souvisí pozice učitelky, její role ve volných hrách (např. pozorovatel, facilitátor) a řízených hrách (např. iniciátor, organizátor, spoluhráč). V řízených hrách je ještě velmi podstatné uvědomit si konkrétní pedagogický cíl, ke kterému má být hra prostředkem. 33 Podle Koťátkové (2005) může mít cíl hry motivační charakter, kdy vhodným výběrem hry učitel připravuje následující pedagogickou činnost, nebo mohou mít relaxační charakter, který slouží k uvolnění dětí. Dále Koťátková (2005) uvádí charakter stimulační sloužící k zpozornění a v neposlední řadě charakter pohybový zaměřený na tělesnou aktivitu. Podle Svobodové (2010) by měl při promýšlení her pedagog rozlišovat možnosti uplatnění 31 ŠMELOVÁ, E. a A. NELEŠOVSKÁ. Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn. Olomouc: UP, 2009, s ŠMELOVÁ, E. Mateřská škola a její učitelé v podmínkách společenských změn. Olomouc: UP, 2006, s KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s

22 dětí podle toho, jak je zná, tedy zvládnout upravit hru k jejich vývojovému stupni, dokázat vyloučit hry soutěživé a spíše nabízet dětem hry motivované vlastním posunem či zápolivé. Zvládnutí těchto situací vyžaduje od pedagoga klid, rychlou flexibilitu, vnímání potřeb dětí a dobré nápady k řešení. Právě učitel přetváří současnou kulturu a přátelskou atmosféru dětského světa. Měl by proto pochopit, že pro dítě jako herního spoluhráče je nezbytná uvolněnost, spontánnost, přístupnost a radostná nálada. Při hrách s dítětem by se měl pedagog vyhnout formalismu, manipulování a necitlivému ovládání, vysvětlování, které může vzniknout z netrpělivosti a nepochopení. Pedagog by měl být skutečným partnerem, který ve společné hře nemoralizuje a nepoučuje, ale získává autoritu svými nápady, dovednostmi, zkušenostmi, schopností organizovat, mít dobrou představivost, dovednost srozumitelně hru zadávat, zadání zopakovat nebo opravit, případně hru zastavit a v neposlední řadě umět tvořivě improvizovat. Flexibilita učitelky je obvykle nutná ve spontánně vznikajících aktuálních situacích a při potřebě upravit hru a její pravidla, vytvářet vhodné varianty hry podle konkrétních potřeb a situací Hra jako cesta k pedagogické diagnóze a prognóze Každé dítě je od narození samostatnou osobností s výraznou individuální charakteristikou. Pokud chceme dosáhnout stejného výchovně - vzdělávacího cíle s rozdílnými dětmi, měli bychom s každým dítětem jednat trochu jinak. Podle Suchánkové (2014) vývoj každého dítěte neprobíhá stejně rychle a bývá ovlivněn učením a zráním týkající se řady oblastí. Všichni učitelé by se měli proto naučit počítat s reálnými možnostmi každého dítěte, aby je nevystavovali zbytečně vysokým nárokům a nevháněli je do situací, ve kterých by děti musely selhávat. Příčiny rozdílného chování je třeba znát, vyhodnocovat je a rozebírat. 35 Suchánková (2014) uvádí, že pedagogická diagnostika používá řadu metod, jako je např. pozorování, anamnéza, rozhovor, analýza výsledků činnosti a další. V mateřských školách je považován za základní požadavek, který by měl každý pedagog respektovat, vytvořit takové podmínky umožňující objektivně sledovat reakce a způsoby chování dětí v podobných herních situací. 34 DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybem a hrou k rozvoji osobnosti dítěte: tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy. Praha: Portál, 2002, s OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole: kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003, s

23 Podle Opravilové (2003) nejen prostřednictvím objektivní, ale také průběžné pedagogické diagnostiky herní činnosti můžeme zajistit: - aby byly uspokojovány vývojové potřeby; - aby činnost dítěte byla přiměřená; - aby byly vytvořeny podmínky k bohatému smysluplnému a radostnému naplnění každého dne, který dítě prožije v mateřské škole v souladu s možnostmi, jež jsou mu dány. 36 Suchánková (2014) uvádí, že u dětí předškolního věku můžeme považovat za základní prostředek pedagogické diagnostiky hru, kdy v tomto procesu stojí učitel v roli pozorovatele, přičemž sleduje nejen pokrok v biologické, psychické i sociální oblasti 37, ale sleduje také vývojovou úroveň každého dítěte. K diagnostice slouží jak hry spontánní, tak hry řízené. Učitel do volné hry téměř nezasahuje a tím je mu umožněno sledovat celý vývoj herní činnosti a samotnou přirozenost dětí. Může sledovat, které typy her děti preferují, jaké druhy námětů a témat se ve hře objevují, jak jsou děti soustředěné, jak mezi sebou přirozeně navazují vztahy, jak přijímají role a pravidla spolupráce ve skupině, jak řeší problémy, překonávají překážky, jak vše prožívají atd. 38 Při řízených herních činnostech pro pedagogickou diagnostiku je možné využít soubory námětů, které slouží pro rozvoj dětí ve všech oblastech. Každá spontánní či řízená hra by měla být pro dítě příležitostí, aby vyjádřilo svou představu, fantazii, přání a navázalo tak na vlastní zážitek. Při herních činnostech tak odhalíme chyby a nedostatky, jak uvádí Opravilová (2003), které nám naznačí směr, kterým by se měla příští motivace pro další hry ubírat tak, abychom v ní mohli rozvinout náležité schopnosti a vlastnosti. Pedagog využívá výsledků pedagogické diagnostiky při projektování herních činností a při přípravě prostředí pro hru dětí. Základním předpokladem plánování je nezbytné, aby učitel děti dobře znal, určil správnou úroveň jejich rozvoje, tedy znal a dokázal se orientovat v oblasti nejen vývojové psychologie, ale i pedagogické diagnostiky. Učitel plánuje herní činnosti přiměřeně věku dětí a úrovni rozvoje, potřebám a zájmům jich samotných. Tím učitel vystupuje v roli projektanta, který vytváří pro děti celkový plán herních aktivit. 36 OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole: kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s

24 Podle Suchánkové (2014) je důležité při plánování herních činností: - respektovat individuální možnosti dětí a jejich zájmy, projektovat hry pro různé typy dětí - vybírat takové herní činnosti, jež by byly pro děti výzvou a zajímavé s možností dosažení individuálního pokroku - projektovat herní činností vycházející z dětí samotných - vytvořit všechny činnosti flexibilně, aby je v případě potřeby bylo možno aktuálně změnit či upravit, tak aby vyhovovaly potřebám a zájmům dětí - snažit vést děti k sebehodnocení a poskytnutí zpětné vazby druhým Při plánování herní činnosti pro děti by měl pedagog dbát na to, aby nabídka her byla pestrá. Důležitým se tak stává orientovat se v typologii her, jejich zaměření, dokázat vhodně upravit prostředí, využít adekvátně didaktické pomůcky a hračky apod SUCHÁNKOVÁ, E. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. Praha: Portál, 2014, s

25 4 Projekt Spolu dokážeme víc Nepřeberné množství her nám pedagogům nabízí obrovské množství inspirace pro každou vzdělávací oblast, s jejíž pomocí rozvíjíme předškolní děti. Skrze herní činnosti se dítě přirozeně seznamuje se světem kolem sebe, poznává mravní zákony společnosti, kultivuje své sociální vztahy s vrstevníky a zapojuje myšlení a tvořivost. Obecné cíle uvedené v RVP PV nám tak dávají prostor vybírat do vzdělávacího procesu různorodé herní činnosti z rozmanitých oblastí, které nám dovolují ovlivňovat celou osobnost dítěte. Začlenění her a jejich sjednocení ve Školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) pomocí projektové metody bere ohled na věkové a individuální zvláštnosti dětí při získávání zkušeností, poznatků, schopností, dovedností a postojů v cílené vzdělávací činnosti a zvažuje, co určité téma může dítěti přinést. Společně s cíly navrhujeme odpovídající příležitosti a činnosti, které dětem přinášejí potěšení ze hry. Opravilová (2003) uvádí, že Ida Jarníková charakterizuje metodu projektu jako: Základem metody projektu ve výchově jest volný výběr předmětů, jejž pak děti propracují, užívající přitom vlastního bádání, pomůcek a pomocí vychovatelovy. To vlastně ve věku předškolním jest obvyklé denní zaměstnání dětí a musí tu býti základem výchovy, neboť jest to nejpřirozenější cesta. 40 V průběhu projektu Spolu dokážeme víc se k některým cílům dopracováváme postupně, a některé z nich se objevují až v rámci vlastního provedení projektu. Samotná činnost s dětmi poskytuje neobyčejnou příležitost reagovat na okamžité prožitky dětí, jejich rozdílná řešení nápadů a problémů. Někdy se naplánované činnosti ubírají neplánovaným směrem dle přání dětí. Při plánování projektu vycházíme z poznatků individuálního přístupu vzdělávání, tak, aby hlavní metodou projektu byla hra, založená na názornosti a prožitku každého dítěte. 4.1 Východiska projektu V naší mateřské škole Včelka Líšná jsme se rozhodli vytvořit si svůj projekt zabývající se převážně hrou. Tento projekt by dal dětem prožít něco, co by jim poskytlo nejen radost s aktivní činnosti, ale přineslo i nové poznatky a vědomosti potřebné pro jejich další život. Podle našeho názoru se jedná o takové téma, které lze dětem zprostředkovat pomocí nesčetných druhů herních činností a aktivit. Tento projekt navrhuje takové činnosti, které 40 OPRAVILOVÁ, E. Rok v mateřské škole: kurikulum předškolní výchovy. Praha: Portál, 2003, s

26 hravou formou učí děti se pohybovat, vnímat a rozvíjet jejich dovednosti, vědomosti, schopnosti, tvořivost, paměť aj. Vzhledem k tomu, že se naše mateřská škola nachází na vesnici s bohatým přírodním prostředím, není náhodou, že se hlavně zaměřuje na environmentální výchovu. Děti jsou běžně zvyklé na expedice do přírody, bádání a experimentování. Poznají, co zajímavého nám naše Země nabízí, co všechno člověk může objevit, a že si darů, které nám Země přináší, musí náležitě vážit. Mají zajištěno odpovídající materiální a psychosociální zázemí. Projekt je zaměřen na poznávání naší planety, přírody a ochranu životního prostředí. Klade důraz na bezprostřední kontakt s přírodou, na její pozorování a poznávání praktickou činností. Vede děti k ekologickému myšlení a jednání na základě vlastních prožitků a zkušeností. Je primárně určen pro věkovou skupinu předškolních děti ve věku 4-7 let. V projektu se odrážejí, vzájemně prolínají a ovlivňují všechny výchovné činnosti a oblasti Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání: poznáváním rozvíjíme rozumovou, citovou a mravní výchovu; vycházky a pohyb v terénu plní poslání tělesné výchovy; vnímání krásy, barevnosti a rozmanitosti přírody využíváme k rozvoji estetické výchovy; poslechem zvuků, hlasů v přírodě naplňujeme cíle hudební výchovy; výtvarné a pracovní činnosti se odrážejí v manipulaci s přírodninami, zachycují prožité události, hrou nejrůznějšího zaměření podporujeme tvořivost, rozvíjíme hrubou a jemnou motoriku, rozvojem kooperace při společných činnostech rozvíjíme sounáležitost s ostatními dětmi a další. Cílem projektu je snaha děti zaujmout a prostřednictvím hry je vtáhnout do dění takovým způsobem, aby prožívaly herní souhru s ostatními dětmi, vyzkoušely si nové dovednosti a v neposlední řadě se učily respektovat druhé. Aktivity jsou sestaveny tak, aby byl zajištěn všestranný rozvoj osobnosti dítěte. Určili jsme si tři hlavní oblasti, a to život na Zemi, chráníme naši Zemi a můj Domov. Pomocí literatury jsme zařadili do projektu různé básničky, písničky, říkadla, pohybové, hudební, grafomotorické, taneční a pracovní aktivity aj. K těmto činnostem jsme zvolili odpovídající metody, formy a postupy, vhodnou organizaci a prostředí, didaktické pomůcky a hračky. 26

27 4.2 Spolu dokážeme víc Název projektu: Spolu dokážeme víc Autor: Kateřina Trnková Účastníci: děti z MŠ Včelka Líšná Vět dětí: 4 7 let Prostředí realizace projektu: Mateřská škola Včelka Líšná, obec Líšná Délka projektu: 12 týdnů Organizace projektu: specifikace dle dílčích témat Cíle projektu: - kognitivní: kladení otázek a hledání odpovědí, vyjádřit své znalosti, prohloubit řečové a jazykové dovedností, zapamatovat si básničku, písničku, říkadlo, osvojit si poznatky prostřednictvím smyslového vnímání; - psychomotorické: zdokonalovat dovednosti v oblasti jemné a hrubé motoriky sladit pohyb s hudbou, rozvíjet zručnost, vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej podle pokynu, prostorovou představivost, hmatové vnímání; - afektivní: spolupracovat s ostatními dětmi a podílet se na společné tvorbě, ovládat svoje city a přizpůsobit jim svoje chování a jednání, vyjádřit své potřeby, pocity, názory podporovat smysl pro humor, rozvíjet fantazie, představivost a tvořivost, prožít radost z vlastní tvořivosti a tvořivého myšlení. Rozdělení projektu na témata: 1. Život na Zemi 2. Chráníme naši Zemi 3. Můj domov a já Použitá literatura: uvedena vždy citační normou v poznámce pod čarou Život na Zemi Cíl: seznámit děti s planetou Země, na které žijí, pochopit rozdíl mezi pevninou a vodami, zdokonalit schopnost smyslového vnímání a podnítit tvořivé myšlení, rozvoj pozornosti, paměti, spolupráce s ostatními dětmi, zapojení se do společné činnosti, rozvoj hrubé a jemné motoriky, podporovat sounáležitost ve skupině, naučit se přizpůsobit své pohyby druhým Účastníci: děti z MŠ Včelka Líšná Počet účastníků: 24 27

28 Věk dětí: 4 7 let Organizační rámec: vnitřní prostory MŠ, školní zahrada Doba trvání: čtyři týdny Očekávaný výstup: sladí jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobí jej podle pokynu, zvládá jemnou motoriku, naslouchá druhým, vyčká, až druhý dokončí myšlenku, porozumí slyšenému, vnímá, že je zajímavé dozvídat se nové věci, na základě naslouchání reprodukuje novou píseň, prožívá radost ze zvládnutého a poznaného, spolupracuje s ostatními, dodržuje pravidla her, má elementární povědomí o planetě Zemi Organizační forma: skupinová, frontální, venku i v mateřské škole, hra tvořivá, pohybová, jazyková, hudební, s pomůckami Metody: slovní (vyprávění, popis, rozhovor), názorně demonstrační, praktická, založená na prožitku, komunikaci, tvoření, fantazii Didaktické pomůcky a hračky: kniha, Globus, papír nebo rulička od alobalu, míč, kinetický písek, obrázky hory, les, stromy, jezero, pampelišky na louce, řeku, holčičku s pejskem, pasoucí se stádo kraviček, papírové slunce, encyklopedie, lano, tvrdý papír A2, tuž, barvy, křídy, kamínky, větvička, padák, víčka od PET lahví, kartičky z kreslícího papíru o velikosti 10x5 cm, pastelky, nůžky, lepicí páska, časopisy, lepidlo, Motivace Poslech písně Kolik je na světě moří 41 Komunitní kruh Planeta Země Komunitní kruh vedeme rozhovor s dětmi, pokládáme otázky, které jsou pouze orientační, nutno rozšířit podle reakce dětí či některé vynechat. Při rozhovoru použijeme Globus - Jaký tvar má naše Země? Jakou barvu mají řeky, hory, nížiny? Jaká voda je v rybníce a jaká v moři slaná, sladká? Jak naše planeta vypadá z velké dálky? Vyprávíme si o Zemi. Globus zvedneme vysoko nad hlavu. Vysvětlíme dětem, že Země se volně vznáší. Děti se mohou vystřídat a podržet si ji ve vzduchu. Zahrajeme si na Slunce - děti se postaví do kruhu, a jedno dítě si zahraje Slunce, ostatní dětí kolem něho budou pomalinku obíhat. Dítě Slunce se ale nepohybuje a musí zůstat v klidu. Pokud bude Slunce přistiženo, že se přece jen pohnulo, učitelka mu dá pokyn, aby místo sebe určilo nové Slunce. 41 ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s

29 Pozorujeme planetu Dětem vysvětlíme, že když stojíme na Zemi, vidíme na nebi Měsíc. Rozdáme dětem papír, ze kterého si vytvoří ruličku do podoby dalekohledu. Zahrajeme si na hvězdáře, kteří pozorují noční oblohu a její krásu. Představíme si, že jsme kosmonauti, kteří přistáli na Měsíci a budeme odtamtud pozorovat Zemi, v našem případě Globus. Rozhovor zamíříme na vodu, na pevninu (hory, lesy), tedy na jejich rozdíl v barvě. Vysvětlíme si, že pevnina je pevná část naší planety, na které žije většina lidí děti si zabuší do podlahy a zaskáčou na ní. Pro pochopení vody, doneseme nádobu s vodou a každé dítě si zkusí hodit do vody kamínek. Od pramínku k potoku a řece Prohlížíme si knihy a encyklopedie, podle obrázků se děti seznamují, kde všude v přírodě najdeme vodu potoky, řeky, moře, oceány, jezera a rybníčky, ale voda se nachází také v listech stromů, květinách, v trávě. Na velkém obrázku vysvětlíme dětem koloběh vody. Na vrcholcích hor je spousta sněhu a ledu. Když se oteplí a vysvitne sluníčko, sníh a led začne tát, mění se na vodu, která stéká z hor dolů do nížin. Z malého pramínku se stává potůček, z potůčku řeka, která se vlévá do moří. Kapky vody se vypařují z moří a vytvářejí se mraky. V mracích se tvoří déšť a sníh a vše začíná znovu. Vyprávění pohádky o Nejkrásnější kapce vody. Zdoláváme hory Dětem připravíme na pracovní stolek kinetický písek, tak, aby se mohly rukama v něm prohrabat. Zavřou oči, uhladí ho, a když si představí zemský povrch, budou na něm scházet hory. Vyzveme děti, aby daly ruce kousek od sebe a zabořily je do písku. Pak ruce přiblíží k sobě, aniž by je vytahovaly ven. Vysvětlíme dětem, že k takové situaci dochází při dění v zemi, kdy se k sobě přibližují různé vrstvy (desky), a tak vzniká hora. Podívejte se na ruce, mezi rukama vám vzniká hora, sice malá, ale přece. Takovou horou, může vést i tunel. Kdo si to zkusí? Slunce Děti si lehnou na koberec, zavřou si oči a po krátkém tělesném uvolnění jim můžeme povyprávět o slunečních paprscích Z jara sluníčko začíná jasně a teple zářit, ale některé dny je ještě celé schované za mraky. Někdy sluníčko můžeme vidět jasně, vidíme jeho tvar a barvu, jindy zas vidíme jen sluneční 29

30 světlo a paprsky skrze mraky. Někdy má barvu žlutou a zlatou, jindy navečer zase oranžovou či červenou. Ráno ze sluníčka vidíme jen paprsky, které růžově obarvují obláčky červánky. 42 Pohybové hry: Chodíme kolem rybníka Z lana vytvoříme kruh, který představuje rybník. Děti na boso obcházejí po laně kolem rybníku. Nikdo nesmí do rybníku spadnout. Ledové kry Obdoba hry na židličky. Dětem rozdáme bílé archy papíru ledové kry, těch je vždy o jednu méně než dětí. Na smluvený signál se děti přemístí na jinou kru. Kdo zbyl, vypadává ze hry a pozoruje ostatní z kajaku (lavičky). Zkamenělý les Do rytmu hudby klavíru nebo kytary pobíhají děti ve volném prostoru jako lesní zvířátka. Jakmile hudba ztichne zkamení v postoji nějakého zvířete. Učitelka se každého zeptá, jaké zvíře zrovna představuje. S novou hudbou děti zase ožívají a pohybují se. Je možné běhání střídat s chůzí nebo tancem. Hra na kapky Učitelka rozmístí po třídě různé obrázky hory, les, stromy, jezero, pampelišky na louce, řeku, holčičku s pejskem, pasoucí se stádo kraviček apod. Na velkém papíře je nakreslený mrak, na který si děti stoupnou a všechny pohromadě tak tvoří mrak. Na pokyn učitelky se mrak proměnil na kapky a kapky začaly pršet na hory, na pampelišky, do jezera Děti se rozmístí libovolně po třídě k různým obrázkům. Když začne hřát sluníčko (učitelka zvedne papírové slunce), kapky se opět vypařují z kytiček, z řeky, z hor a utvoří mrak (děti se vrátí na papírový mrak). Hra se několikrát opakuje. Obměna spočívá v tom, že děti (kapky) prší pokaždé na libovolný obrázek krajiny. Evoluce Na znamení ke hře si hráči dřepnou, pohybují se v dřepu a pípají jako kuřata. Jakmile potká kuře také kuře, začnou stříhat mezi sebou kamen, nůžky a papír. Kdo z dvojice vyhraje, stane se slepicí a začne kvokat. Hledá slepici, a pokud ji najde, opět s ní stříhá. Pokud vyhraje, stane se psem a štěká. Běhá poskoky nebo po čtyřech a hledá sobě rovného hráče, psa. Opět stříhá se psem, pokud vyhraje, stává se orangutanem a vydává 42 Informatorium: Časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v MŠ a ŠD. Č. 3 (březen 2014). Praha: Portál, Vychází měsíčně. ISSN

31 zvuky hu, hu, hu. Po stříhání se sobě rovným se stává člověkem a vítězí. Hra nekončí, on však již nehraje. Metodické pokyny, obměny: - můžete měnit druhy zvířat podle toho, jak znají hru hráči; - také verbální projevy jsou ukázkou zapojení hráčů do hry a nevadí, pokud je v herním prostoru skoro neslyšitelně ; - pokud chceme ztížit hru, zvolíme různé způsoby lokomoce a obměňujeme je; nedoporučujeme hrát hru až do poslední dvojice. Nejvýhodnější je ukončit hru, pokud je asi 30% hráčů člověkem. Účastní se všichni a hra končí poměrně rychle. 43 Hry se stíny Na školní zahradě vyhledáme keře, kytičky, stromky a pokusíme se s dětmi pomocí křídy, kamínků či dřívkem obkreslit jejich stíny. Ohni hřbet Děti vytvoří kruh, udělají stoj rozkročný, tak, aby se sousedem dotýkal chodidly. Do míče se trefují pouze sepnutýma rukama. Hrajeme v předklonu. Míč se pohybuje pouze po zemi. Úkolem hráčů je poslat míč soupeřovi mezi nohy. Pokud nestačí míč chytit, proklouzne mu mezi nohama, otáčí se zády do středu kruhu. Otočit zpět se může pouze v případě, pokud se mu podaří poslat míč mezi nohy druhého hráče. Relaxační pohybové hry Na vlny Děti v kruhu zaujmou se s nataženýma nohama do kruhu. Ruce jsou upaženy, tak, aby do sebe nenarážely. Učitelka svým klidným hlasem dává dětem pokyny např.: na moři je voda klidná, nejsou žádné vlny. Najednou se začíná zvedat vítr, vlnky se probouzí, začínají být větší a silnější. Najednou se přihnal černý mrak, začínají lítat blesky, je obrovská bouřka, vítr sílí a vlny jsou velmi vysoké. Vyšlo sluníčko, hladina se uklidňuje, vane mírný vánek, vlnky se utišují a zklidňují. (Děti vlny vytvářejí vlastním tělem, naklánějí se a pohupují) Nakonec si děti lehnou na hladinu a lehounký větřík je unáší po hladině dál a dál. Obměna hry: hru opakujeme, tentokrát se děti drží za ruce, které zdvihají nahoru a dolů. Tuto hru můžeme cvičit jen s očima, předloktí, pravou rukou, levou rukou, tak, aby všechny ruce dětí šly jedním směrem. Můžeme pohybovat také hlavou, levou a pravou nohou. 43 MAZAL, F. Hry a hraní pohledem ŠVP. Olomouc: Nakladateství Hanex, 2007, s

32 Tlukot srdce Při této hře se střídají pohyby rychlé s pomalými, při nichž se děti uvědomují tlukotu svého srdce v okamžiku tělesné námahy. Děti se rozestaví po herní ploše, tak, aby do sebe nenarážely. Učitelka dává pokyn poběžíme co nejrychleji (cca půl minuty), lehněte si na záda. V okamžiku, kdy všechny děti leží, dává učitelka další pokyn položte si ruku na své srdce a děti poslouchají tlukot svého srdce (cca půl minuty). Dalšími pokyny jsou běh, chůze a opět leh na záda s dlaněmi na srdíčku. Na závěr hry dětem pustíme relaxační hudbu, necháme je odpočívat a vnímat jejich dech a bití srdce po rychlém běhu. Hádanky: Co je nejbohatší? (země) Z jara dává krásu, chládek v parném létě, na podzim tě krmí, v zimě zahřeje tě. (strom) Jde to vodou, nešplouchá to, jde to lesem, nešustí to. (slunce) Kdopak klepe na okno, ale dovnitř nevejde? (vítr, kapky, déšť) Létají bez křídel, běhají bez nohou, plují bez plachet. (oblaka) Běžím, běžím, nemám dech, přitom ležím na zádech. (řeka) 44 Básnička Pro rozvoj paměti aplikujeme básničku od Jana Krůty Slunce pálí : Výtvarné činnosti: Slunce pálí, jaro je tu, kytička se hlásí k světu. Tak tady jsem, mámo Země, všechno hlady proudí ve mně. Chystej deště, velká horka, housátka se koupou z dvorka. Kytička se hlásí k světu, slunce pálí, jaro je tu. 45 Naše krásná planeta I. - malujeme si společně naši Zeměkouli na papír většího formátu malujeme společně naši Zemi vodovými barvami, tak, jak opravdu vypadá. Vodu modře, nížiny zeleně, hory hnědě. Po namalování si děti namočí ruku do různé barvy (dle výběru každého dítěte) a obtisknou ji kolem namalované Zeměkoule. 44 ŠOTTNEROVÁ, D. Léto a podzim: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2006, s ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s

33 Naše krásná planeta II. - Země je krásná planeta děti vyzveme, aby se podívaly ven, a sdělí ostatním dětem, co krásného vidí. Dětem rozdáme nůžky, pomocí kterých si z časopisu vystřihne obrázek (květiny, stromy, oblaka, hory, duha, moře aj.), který považuje za krásný. Obrázek nalepí na Zeměkouli, která je vyrobená z předešlé výtvarné činnosti. Povrch Země potřeme lepidlem a děti své vystřižené obrázky nalepí. Až budou všechny obrázky nalepené, děti se posadí před Zeměkouli a pokusí se pojmenovat věci na obrázcích. Sluníčko (kresba tuši a barvami) na tvrdý papír A2 namalujeme tuší sluníčko, které po uschnutí vymalujeme podle vlastní představivosti barvami. Během malování dětem říkáme, co mohou z okna vidět: Sluníčko nám kouká do oken, a tak bychom ho mohli pozdravit veselými obrázky. To by se mu určitě náramně líbilo Pranostiky: Březnový slunce má krátký ruce. Březen se umí pousmát, ale také důkladně zamračit. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, máj, půjdem v háj! 48 Při společném rozhovoru přichází děti na význam pranostiky, kdy je vedeme vhodnými otázkami: jak je nám na jaře na sluníčku? Co znamená, že se umí březen nejen pousmát, ale také zamračit? Kdy v kamnech topíme a jak je nám u nich? Apod. 46 Kreslíme tuší - sluníčka kreslená dětmi z MŠ Včelka Líšná 2014 (foto: K.Trnková) 47 Sluníčka kreslená dětmi z MŠ Včelka Líšná 2014 (foto: K.Trnková) 48 ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s

34 Hry s padákem Chůze s držením padáku Do kola se zatočíme, vesele si poskočíme. My nechceme stranou stát, budeme si spolu hrát. Padák je napnutý a zvedáme jej nad hlavu. Jdeme do dřepu a padák dáváme těsně nad zem. Reakce na změnu zvuku (tlesknutí, dupnutí), také lze spojit s prstovými činelky. Míček skáče jako ptáček Na padák dáme jeden nebo dva míčky a děti se snaží míčky nadhazovat pohybem padáku za doprovodu říkanky, tak, aby dopadly zpět na padák a nevypadly ven: Prší, prší, jen se leje Míček skáče jako ptáček. Vyskočí až nad obláček? Skákej míčku výš a výš! Kampak asi doskočíš? 49 Při této hře s padákem jedna polovina dětí drží padák a vytváří opakovaně kopuli. Ostatní děti pobíhají kolem padáků. Při zaznění slova pod střechu vbíhají pod padák, který se na ně lehce snese. V novém kole se schovávají děti, které v tom předchozím dělaly střechu. Co se stalo? Co se děje? venku prší, venku leje. My k domečku spěcháme, (padák jde vzhůru a dolů) (padák jde vzhůru a dolů) (padák jde vzhůru a dolů) pod střechu se schováme 50 (na slova k domečku vytvoříme kopuli a na slovo pod střechu vbíhají děti pod padák a sednou si do dřepu). (viz. Příloha č. 1) Chůze s držením padáku Reakce na změnu tempa činel (chůze pomalá), bubínek (chůze rychlá). Prstová cvičení Prsty pravé nebo levé ruky bubnujeme na podložku prší. Bubnuje déšť na střechu, kapky dělaj neplechu. Z lijáku se radují, skáčou si a tancují. 51 Otevírání a zavírání spojených dlaní napodobujeme rozvíjení poupátka. Když sluníčko pěkně svítí, rozvíjí se všechno kvítí. 49 HURDOVÁ, E. Hrajeme si s padákem: hry s padákem, stuhami a šátky. Praha: Portál, 2014, s HURDOVÁ, E. Hrajeme si s padákem: hry s padákem, stuhami a šátky. Praha: Portál, 2014, s KONVALINOVÁ, K. Jaro, léto, podzim, zima, ve školce je pořád prima. Praha: Portál, 2014, s

35 I nejmenší poupátko rozvije se zakrátko. 52 Relaxační grafomotorická cvičení Každé dítě rádo čmárá se zavřenýma očima, a tím si cvičí pohybovou paměť. Rytmičnost a lehkost pohybu jsme podpořili jednoduchou říkankou Kolotoč : Hola, děti, hola, roztočíme kola, už se rychle točí děti v kolotoči. Pomaličku jen se toč, zastavíme kolotoč. Ráz a dva, ráz a dva, už skončila naše hra. 53 (viz. Příloha č. 2) Pracovní činnosti Zeměkoule z PET víček S předem nasbíraných víček od PET lahví si společně s dětmi sestavíme obrovskou Zeměkouli a nakreslíme křídami vše, co na ní patří. Děti vybírají takové barvy víček, které odpovídají barvám vod, hor a nížin. Na zem nakreslíme obrys Země i s kontinenty. (viz. Příloha č. 3). Hrajeme si s obrázky Děti dostanou kartičky z kreslícího papíru o velikosti 10x5 cm, na jednu stranu si namalují obrázek planety, řeky, hory, sluníčka, mraku apod. Kartičky rozstřihnou na dvě půlky, všechny obrázky dají dohromady obrázkem dolů, zamíchají a mohou začít hrát pexeso; obměna děti rozkládají rozstřihané kartičky obrázkem nahoru (různě) a hledají druhou její chybějící půlku. Mohou si zasoutěžit kluci proti holkám. Kartičky se mohou využít pro rozhovor na dané téma každé dítě si vybere obrázek, o kterém chce hovořit. Popisuje, co je na něm zobrazeno, co se na obrázku odehrává. Dítě nejen reaguje na otázky, ale má také prostor i pro své vlastní vyjádření Chráníme naši Zemi Cíl: vytvářet elementární povědomí o přírodním prostředí, vnímat řád světa a jeho přirozené jevy, rozvíjet úctu k životu ve všech jeho formách, rozvíjet schopnost vytvářet si citové vztahy k okolí pomocí her, získat poznatky a vědomosti o způsobu života vlastními prožitky 52 KONVALINOVÁ, K. Jaro, léto, podzim, zima, ve školce je pořád prima. Praha: Portál, 2014, s ŠOTTNEROVÁ, D. Léto a podzim: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2006, s

36 přes tvořivé činnosti, rozvíjet kooperativní dovednost, rozvíjet komunikativní dovednost, zkoušet vlastní řešení a brát v úvahu nápady druhých, procvičovat hrubou a jemnou motoriku, procvičovat motoriku mluvidel Účastníci: děti z MŠ Včelka Líšná Počet účastníků: 24 Věk dětí: 4 7 let Organizační rámec: vnitřní prostory MŠ, školní zahrada, okolí vesnice les, výlet Doba trvání: čtyři týdny Očekávaný výstup: má povědomí o přírodním prostředí, získá praktické zkušenosti z okolí, spolupracuje při praktických činnostech, ví, že přírodu je třeba chránit a zbytečně neničit, umí třídit některý odpad a ví, proč tím přírodě pomáhá, dokáže hovořit o sobě navzájem pěkně, umí se vystřídat v určité činnosti Organizační forma: hromadná, skupinová, individuální, hra kooperativní, námětová, pohybová, konstruktivní Metody: slovní, názorně demonstrační, praktické, založená na prožitku, manipulaci, komunikaci, myšlenkových operací Didaktické pomůcky a hračky: listy stromu, obrázek stromu, dřevěné kostky, modré stuhy, provázky, kytky v květináčích, obrázky zvířat žába, kachna, mlok, ryba aj., kolíčky na prádlo, židle, popelářské auto, velké krabice, papíry, plasty, rozlišovací vesty a rukavice, obrázky vody, země, slunce, domy, les, lidé, lavičku, kužely, obruče, žíněnka, tři obruče (žlutá, modrá, zelená), igelitové sáčky, plastová víčka, kelímky, malé míčky, žluté a červené šátky, papír, PET láhve s vodou, metla, balicí papír, tvrdý papír A4, barevné papíry (růžový, zelený, hnědý), nůžky, lepidlo, rukavice, igelitový sáček, míče Motivace Učitelka zahraje a zazpívá dětem píseň Čistá voda 54 Komunitní kruh Matička Země Vysvětlíme dětem, že Země je naším domovem, ve kterém žijeme, a proto se musíme snažit o ni řádně pečovat. S dětmi si vykládáme o způsobech, čím k tomu můžeme přispět. Rozhovor směřujeme k tomu, jak si čistíme zuby. Děti si představí, že si čistí zuby dají si na kartáček pastu, otočí kohoutkem a kartáček namočí. Vysvětlíme jim, že hned po namočení 54 Písničky pro děti. In:[online]. [cit ]. Dostupné z: 36

37 kartáčku musí vodu zavřít a až potom si čistí zuby. Tím šetříme vodu. Děti shlédnou z hravé encyklopedie pro předškolní děti Kostičky kapitolu Naše země. Stromy Každému dítěti dáme list stromu. Ptáme se: Čím dýchají lidé? Nosem. A čím dýchá strom? Strom, aby mohl dýchat, má listy. Děti si mohou listy přiložit k obličeji, několikrát se nadechnout a vydechnout. Jak pijeme? Ústy. Ovšem strom ústa nemá pije kořeny. Ukážeme na předem připravený obrázek stromu, že kořeny jsou zasazeny do země. Učitelka má předem připraveny hrníčky s vodou a brčky, které nabídne dětem. Děti si budou představovat, že jsou stromy a brčko je kořen. Děti nasají trochu vody kořenem. Vysvětlíme dětem, že strom je živý (dýchá, potřebuje vodu, tak, jako lidé). Jak bychom měli se stromem zacházet? Přece s patřičnou úctou. Životní prostředí Pomocí dřevěných kostek si děti postaví libovolně na koberci v herně lidská obydlí (dům). Pomocí provázků postavíme také silnice, modrých stuh řeky, a jako stromy použijeme kytičky v květináčích. Ještě nám chybí lidé. Všechny děti se postaví ke svému domečku a vyzveme je, aby se podívaly, v jakém prostředí člověk žije, a že za vše vděčí Zemi. Děti se navzájem navštěvují, zdraví se a vykládají. Učitelka vyzve děti, aby si přivoněly ke kytičkám, které jsme použily místo stromů. Učitelka pokládá otázky: Znáš nějakou kytičku? Kde všude se můžeme s kytkami setkat? Jakou mívají barvu? Apod. 55 Život u vody a pod vodou Učitelka na koberci připraví modrou stuhu, která bude představovat potůček. Položí kolem potůčku obrázky různých zvířat žijících u vody a ve vodě. Půjdeme kolem bublajícího potůčku a budeme si vyprávět o každém zvířátku, které potkáme: - žáby žijí ve vodě i kolem, do vody snášejí vajíčka 55 Lidské obydlí postavené z dřevěných kostek dětmi z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) 37

38 - kachny jsou vodní ptáci, mláďata učí plavat - mloci potřebuje mít neustále mokrou kůži - ryby je sladkovodní ryba žijící ve vodě - vydry staví si ve vodě svá obydlí - vážky hledají si potravu na hladině vody Tam kde končí potůček, začíná řeka, rybník, přehrada. Voda teče dál, až se nakonec dostane do moře. Travička zelená, to je moje potěšení Předříkejte si říkanku a přitom si pleskejte na kolena. Při slově uhání zatleskejte. Při slově neposeda zadupejte. Kdopak to tam pod strání v bujné trávě uhání? Kdo tam něco k snědku hledá? Je to zajíc neposeda. 56 Učitelka klade otázky: Jakou barvu má tráva? Kdo pěstuje u svého domu trávu? Kde můžeme vidět divoce rostoucí trávu? Když trávu pěstujeme, jak se o ni staráme? Apod. Děti si zahrají na pěstěnou trávu. Kleknou na kolena a kolébají se ze strany na stranu, jako by trávou pohyboval mírný větřík. Vysvětlíme dětem, že v takové pěstěné trávě nežijí zvířata, pouze v trávě, která roste na louce, se schovají některá lesní zvířata, protože se o ni nikdo nestará a je vysoká. Taková tráva poskytuje lesním zvířatům úkryt. Děti se mění na divokou trávu postaví se a natáhnou se do výšky, jak nejvíc dovedou. Taková tráva se ve vánku kolébá daleko víc. Studánka Rubínka Učitelka přehraje na klavír dětem píseň Studánko, Rubínko 57 (viz. Příloha č. 4). Dětem rozdáme červené a žluté šátečky a mohou si na písničku také zatančit, jako víly kolem studánky. Po poslechu a tanci učitelka vysvětlí dětem tradici čištění a otvírání studánek, která předcházela slavnosti Královniček. Pro naše předky byly velmi důležité zdroje vody, bez ní nebyla vláha a ani úroda. Čištění studánek a pramen mohly provozovat jen nevinné a čisté dívky. Odedávna se věřilo, že dívčí nevinnost má očistnou moc. Proto se v této době vydávaly ke studánkám a k pramenům, aby je po zimě vyčistily a otevřely. Na kraj potom 56 CLAYCOMB, P. Školka plná zábavy: kalendář tvořivých her pro předškolní děti. Praha: Portál, 2013, s RÁKOSNÍKOVÁ, J. Studánko Rubínko. Praha: nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., 2014, s

39 položily věnečky z brusinek a zimostrázu a do vody házely drobečky ze svátečního pečiva. Čistou vodu pak nabíraly do malovaného džbánku a rozlévaly ji do všech světových stran. 58 Hry kooperativní Rozhovor Tato hra je zajímavá tím, že je věnována veškerá pozornost jednomu dítěti tím, že je dotazováno ostatními dětmi ze skupiny. Otázky jsou jednoduché, zajímavé a příjemné. V našem případě zaměřené na životní prostředí, les, potok, zvířata, lidi. Otázky jsou kladeny dětmi, např.: Které místo bys chtěl navštívit? Jaké je tvoje nejoblíbenější zvířátko? Máš doma nějaké zvířátko? Chodíš rád do přírody? Hudební klíny Obdoba hry na židle, kdy děti stojí v kruhu za sebou, drží se rukama za pas předcházejícího dítěte. Hra probíhá za doprovodu hudby, děti chodí v kruhu za sebou. V okamžiku, kdy hudba přestane hrát, děti se posadí tak, že sedí v klíně dítěte, které šlo za ním. Skupina vítězí tehdy, pokud se všem dětem podaří úkol splnit a neupadnou na koberec. Ptáčkové zobají Připravíme kolíčky na prádlo a PET víčka. Na zem rozložíme obruče, které představují hnízda. Děti si vezmou kolíčky (zobáčky), kterými budou zobat zrníčka do kolíčku berou víčka a nosí je do svých hnízd. Děti rozdělíme do skupinek (podle barvy víček žluté, modré, zelené, červené). Skupiny pak soutěží, kdo dříve sezobe svoje zrníčka. 59 Hra na chlév Děti stojí v kruhu a vyberou si 6 zvířat, z těchto zvířat si každé dítě vybere jedno (čím bude). Poté si zavřou oči a hledají děti, které mají vybráno stejné zvíře. Hledají podle zvuku 58 ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s Procvičujeme jemnou motoriku dítě z MŠ Líšná 2015 (foto: K. Trnková) 39

40 daného zvířete bé, bé; mé, mé; mňau, mňau.. Apod. V okamžiku, kdy se dvě stejná zvířátka potkají, chytí se za ruce a jdou hledat další stejné zvíře. Hledají tak dlouho, dokud se všichni nenajdou. Skládání obrázku Děti vytvoří skupiny po 4 5 dětí různého věku. Učitelka nachystá pro každou skupinu rozstříhaný obrázek o velikosti A4. Každá skupina dětí dostane rozstříhaný obrázek. Obrázek může být stejný pro každou skupinu nebo můžeme použít obrázky rozdílné, které na sebe navazují nebo jinak spolu souvisí. Připravíme si druhou variantu budou to obrázky vody, země, slunce, domy, les, lidé, vše co tvoří životní prostředí. Děti obrázky dobře znají z dřívější aktivity. Děti, už se vám stalo, že jste něco roztrhly a zkoušely to skládat? Dá to někdy docela dost přemýšlení, abyste vymyslely, jak to původně bylo. 60 Hra konstruktivní Závod ve stavění věže z kostek Děti v herně závodí, kdo postaví nejvyšší stavbu z dřevěných kostek (např. věž z největšího počtu kostek). Hry pohybové Strom, dům, voda Děti stojí volně po celém prostoru herny. Učitelka říká slova strom, dům a voda v různém pořadí. Děti na slova reagují určeným pohybem: strom stoj, vzpažit; dům sed, ruce nad hlavou do stříšky; voda leh na záda 61 Pokud chceme, aby hra získala prosociální aspekt, přidáme slovo kamarád děti se obejmou. Cesta lesem V herně učitelka připraví překážkovou dráhu dle přání dětí lavičku, kužely, obruče, žíněnka. Každé nářadí představuje to, co můžeme v lese vidět (např. lavička lávka přes potok, kužel strom, obruč kámen, žíněnka potůček). Plast, sklo a papír Učitelka připraví tři obruče podle barev kontejnerů na tříděný odpad žlutá, modrá, zelená. Uvnitř obručí máme odpad, který do nich patří (např. u skla je sklenička od přesnídávky). Děti se pohybují po herně za zvuku hudby. Učitelka je zastaví a řekne papír, děti rychle najdou modrou obruč s papírem. Můžeme říkat i barvu kontejneru a s dětmi kontrolovat, co do ní patří. 60 KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s NÁDVORNÍKOVÁ, H. Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2011, s

41 Zloději vajíček Děti se rozdělí do tří skupin o stejném počtu dětí. Učitelka nachystá tři obruče, do kterých dá stejný počet míčků nebo papírových kuliček. Obruče představují hnízda ptáčků. Každá rodina ptáčků má hnízda na jiné straně herny. Na znamení učitelky si začnou vajíčka krást a přenášet do svého hnízda. Učitelka děti před hrou upozorní, že může během jedné návštěvy odnést pouze jedno vajíčko. Vyhrává ta skupina dětí, která má ve svém hnízdě nejvíce vajíček. Tuto hru můžeme hrát za zvuku hudby. Odpadový materiál Při cvičení používáme igelitové sáčky, plastová víčka, kelímky, papír aj. Plastová víčka sbíráme nohama, tím si děti cvičí plosku nohy, mohou je přendávat z kelímku do kelímku. S papírem nebo novinami děti zkouší běhat, foukat nebo bruslit. Igelitové sáčky použijeme na bruslení či s výdechem se děti budou snažit tyto sáčky udržet co nejdéle ve vzduchu. Hra námětová Na popeláře V průběhu volné hry se snažíme děti motivovat hrou Na popeláře. Pro hru využijeme popelářské auto z mateřské školy, dětem můžeme poskytnout různé materiály jako velké krabice, papíry, plasty apod. Učitelka se zeptá dětí, jak vypadají popeláři. Máme připravené rozlišovací vesty a rukavice. Tuto hru učitelka neřídí, pouze děti motivuje, aby se hra rozvinula správným směrem. Pohybové cvičení Cvičení s PET lahví a vodou Láhev naplníme do poloviny vodou a položíme ji na podložku. Cviky budeme provádět ve stoji a potom ve dvojicích. Cviky ve stoji - střídavě nohou roluje láhev po podlaze. - drží láhev v pravé ruce, vzpaží a položí si láhev na rameno, spustí ruku dolů, ruce střídáme. - láhev drží obouruč a vzpaží, provádí úklony na levou a pravou stranu - láhev drží obouruč a předpaží, láhví obrací tak, že v ní přelévá vodu Cviky ve dvojicích masáž - jedno dítě leží na podložce na břiše a druhé mu lahví přejíždí po zádech 41

42 Na závěr cvičení si láhve postavíme v herně za sebe s mírnými rozestupy a provedeme slalom mezi láhvemi. Rytmizace říkadel s pohybem chůze Bába leze do bezu, já tam za ní polezu, kudy bába, tudy já, budeme tam oba dva. Baly jedna babka. prodávala jabka, za děravý koš prodala jich koš. 62 poskoky snožmo v rytmu Ty můj malý hezky míčku, kam to běžíš po trávníčku? Červený, žlutý, strakatý, že vám šlápnu na paty? 63 Říkadla se nejprve s dětmi naučíme. Rytmus děti doprovázejí chůzí, během, poskoky podupy či jinými pohyby. Jazykové hříčky Děti otevírají pusu jako kapr. Plave kapr v rybníčku, zpívá kapří písničku. Písnička je němá, kapr hlásek nemá. A tak z jeho pusinky vycházejí bublinky. 64 Grafomotorický list dolní oblouky s krátkou básničkou Plave kapřík vodičkou, chytí klíček ploutvičkou 65 (viz. Příloha č. 5) 62 NÁDVORNÍKOVÁ, H. Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2011, s NÁDVORNÍKOVÁ, H. Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2011, s KONVALINOVÁ, K. Jaro, léto, podzim, zima, ve školce je pořád prima. Praha: Portál, 2014, s PILAŘOVÁ, M. Šimonovy pracovní listy 14. Praha: Portál, 2009, s

43 Hry s napodobováním zvuku Kde jsi Všechny děti sedí v kruhu, učitelka vybere dítě, které jde dovnitř kruhu a zaváže mu oči. Dítě se zavázanýma očima se ptá: Ptáčku, kde jsi? (čmeláčku, včeličko aj.). Učitelka jde po obvodu kruhu a dítěti, které mu poklepe na rameno, se ozývá bzzzzz; pí,pí,pí,píp, bžžžžžž, ssssss apod. Dítě uvnitř kruhu jej hledá a chytá. Uhádni, kdo budí Děti leží na koberci v herně a spí, učitelka říká: Budí je cvrček (žabička, ptáček, včelka aj.). Děti se budí a napodobují hlasy zvířátek. Tuto hru lze hrát i s obrázky jmenovaných zvířátek. Čarování Gestem ruky učitelka čaruje a říká: Čaruju, čaruje, teď, ať jsou tu zajíčci hned. Otvírání studánek V určený den se vydáme s dětmi navštívit zdejší studánku do kosteleckého lesa. Podle lidových tradic ji společně vyčistíme od napadaného listí a slavnostně otevřeme zlatým klíčem za doprovodu básničky: Kdo tě zamknul? Nepovím někdo klíčem houslovým. Však mě odemkněte, džbánky s oušky nebo bez oušek, přivítá vás čistá voda. 66 Během cesty k blízké studánce budeme sbírat to, co do přírody nepatří. Na sběr papíru a plastu si připravíme rukavice a igelitový sáček. Před odchodem učitelka připomene bezpečnost při sbírání odpadu, který do lesa nepatří (především skla sbírá učitelka). Po otevření studánky se vydáme k nedalekému rybníčku, který je plný sladkovodních ryb. Podle dochovaných pověstí se o něj stará vodník. Také můžeme na blízké louce s dětmi přivítat jarní sluníčko zkráceným jógovým cvičením pozdrav Slunci (viz. Příloha č. 6). Pracovní list Země domov, nebo smetiště? vybarvit kontejnery (papír bude modrý, plasty žluté atd.) a stejnou pastelkou udělejte čáru k odpadkům, které do něj patří. (viz. Příloha č. 7) 66 Tancovala v lese víla. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: 43

44 Hudebně pohybová hra Na metaře Děti se pohybují po kruhu rytmickou chůzí v dvoudobém taktu a zpívají píseň Koště : Já zametám, ale sám a sám, druhého metaře si hledám. Ne toho, ne toho, tamtoho, najdu si metaře jiného. 67 Metař chodí uprostřed kruhu s koštětem a zametá v rytmu čtvrťových dob. Při slovech Ne toho, ne toho ukazuje koštětem na některé děti. Při slově tamtoho upustí koště, rychle si vybere z kruhu dítě, se kterým tančí dokola na slova najdu si metaře jiného. Ostatní děti jdou do dvojic a tancují také. Kdo zůstane sám, stává se metařem. Dramatickou situaci učitelka stupňuje trojím úderem činelu na těžké doby. Metař volí různý druh chůze a určuje tak pohyb dětí v kruhu. Například poskoky, kulhání, couvání, chůzi po patách, po špičkách, ve dřepu, po jedné noze apod. Kromě toho může při každém opakování měnit směr pohybu v kruhu. 68 Míčové hry Zlatá rybka Děti utvoří těsný kruh a posadí se tak, aby byly nohy pokrčeny s chodidly na zemi. Uvnitř kruhu stojí jedno dítě (zlatá rybka). Děti si pod koleny podávají míč za doprovodu rytmické básničky: Čáry, máry, bič. ztratil senám míč. Hledej si ho, zlatá rybo, jestli o něm víš. 69 Podávání míče se zastaví při posledním slově rytmické říkanky. Dítě, které představuje zlatou rybku, vyvolá jméno dítěte, o němž se domnívá, že má míč. Vyvolané dítě provede cvik v podobě kolébky vzad (zhoupne se na zádech). Pokud se pod jeho nohama míč objeví, zlatá rybka je vysvobozena a sedne si na místo dítěte, u něhož byl míč nalezen. Pokud dítě zlatá rybka neuhodne, v tom případě, zůstává i nadále v kruhu jako zlatá rybka. 67 JENČKOVÁ, E. Hudba a pohyb 1. díl. Hradec Králové: Tandem, 1999, sv. Hudba v současné škole, s JENČKOVÁ, E. Hudba a pohyb 1. díl. Hradec Králové: Tandem, 1999, sv. Hudba v současné škole, s BOROVÁ, B. Míče, míčky a hry s nimi: soubor her pro děti ve věku od 4 do 9 let. Praha: Portál, 2012, s

45 Honění dvou míčů Děti stojí čelem k sobě ve dvou kruzích. Hráč z vnějšího kruhu a proti němu stojí hráč z kruhu vnitřního, který drží míč různých barev. V okamžiku, kdy učitelka dá znamení, si děti začnou míč podávat v určeném směru po kruhu tak, aby jejich míč předhonil míč druhého kruhu. Obměna děti stojí v řadách. Autobus Za hráče s míčem se postaví ostatní děti do zástupu. První hráč vede nohama míč k vytyčenému cíli a hráči za ním běží stejnou trasou a přitom dělají stejné pohyby jako vedoucí hráč. Výtvarné činnosti Třídíme odpad všem dětem připravíme jeden velký formát papíru (může být balící). Děti spolupracují při stříhání a vybarvování tří kontejnerů, o kterých jsme si povídali a hráli hry. Tyto vybarvené a vystřižené kontejnery si nalepí na balicí papír. A nakonec společně budeme hledat, co do daných kontejnerů patří. Ke žlutému kontejneru nalepíme víčka, kelímky, igelitové sáčky, k modrému noviny, papír, kartón a k zelenému pouze obrázky lahví, skleniček apod. Strom každému dítěti učitelka nachystá tvrdý papír o velikosti A4, proužek zeleného papíru, hnědý papír a 5-6 proužků papíru růžového. Děti si připraví na stůl lepidlo a nůžky. Nejprve si ze zeleného papíru vystřihnou travičku, kterou si nalepí na spodní stranu tvrdého papíru. Na hnědý papír si dítě obkreslí svoji ruku, kterou vystřihne a nalepí na travičku. Růžový proužek slepí k sobě ve tvaru srdce a přilepí na papír. Tato srdíčka představují korunu stromu Výtvor dítěte z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) 45

46 Pracovní činnost Spolupráce s obcí Líšná V určený den v týdnu, po domluvě s paní starostkou obce Líšná, si děti v mateřské škole vezmou kyblíčky, lopatky a hrabě. Společně se přesuneme na obecní areál Líšná, kde za spolupráce paní starostky budou děti sít semínka travičky. Děti dostanou do kyblíčku semínka trávy a ve skupinách za doprovodu písničky Travička zelená začnou děti sít. Dětem vysvětlíme, že o nově zasazenou trávu musíme pečovat tak, že ji budeme zalévat a nebudeme po ní šlapat. Říkáme ji tráva pěstěná. 71 Výlet do obce Modré sladkovodní a botanická expozice Živá voda Předem domluvený den se s dětmi vydáme na výlet do obce Modrá, kde se nachází v areálu Živá voda sladkovodní a botanická expozice o životě ve vodě i kolem vody. Děti se seznámí s vodními živočichy a rostlinami řeky Moravy, přilehlých potůčků a tůní. V budově mohou děti vidět interaktivní expozici zaměřenou na vybrané druhy ryb a vodních ptáků. Celou výstavu zdobí fotografie ryb od Petera Áče. V přední části areálu mohou děti vidět vodní plochu, která slouží jako expoziční jezero s přirozeným fungováním. V druhé části výstavy se dostanou děti do tunelu, který se nachází v hloubce 3,5 m pod hladinou a má délku 8 m. Jedná se o ojedinělý experiment v rámci celé Evropy. Děti se tak nenásilnou formou seznámí s životem pod vodou. Na levé straně uvidí ryby horských potoků a řek lipany, pstruhy, parmy a další. Vpravo zase typického obyvatele rybníků kapra, dále pak dravce, jako jsou štiky, sumce a candáty. Raritou expozice Živá voda jsou tažné ryby, říkáme jim jeseteři, kteří migrovali z Černého moře až do řeky Moravy. Asi největším jeseterem, kterého mohou děti shlédnout, je vyza velká dosahující délky 2 m je považována za největší sladkovodní rybu na světě (viz. Příloha č. 8). 71 Sazení travičky v Areálu obce Líšná dětmi z MŠ Líšná 2014 (foto: K. Trnková) 46

47 4.2.3 Můj domov a já Cíl: přiblížit dětem domov jako pojem, vědět, že rodina je místem bezpečí pro každého z nás, rozvíjet pozitivní sociální vztahy v rodině, rozvíjet schopnost žit ve společenství ostatních lidí spolupracovat, spolupodílet se a přináležet k tomuto společenství, osvojovat si poznatky o pohybových činnostech, reagovat na zvukový signál, koordinace pohybu při chůzi podle hudby a říkadel, rozvíjet sluchové vnímání a orientaci v čase a prostoru, rozvíjet jazykové dovednosti, rozvíjet a kultivovat paměť, rozvíjet fantazii při pohybové hře, budovat estetický vztah k životu Účastníci: děti z MŠ Včelka Líšná Počet účastníků: 24 Věk dětí: 4 7 let Organizační rámec: vnitřní prostory MŠ, školní zahrada, vesnice Doba trvání: čtyři týdny Očekávaný výstup: učí se vnímat vazby mezi lidmi, chová se a jedná na základě vlastních pohnutek, a zároveň s ohledem na druhé přijímá základní hodnoty v tomto společenství uznávané, zajímá se o druhé i o to, co se kolem něj děje, dokáže dodržovat dohodnutá pravidla vzájemného soužití a chování doma, v mateřské škole, na veřejnosti Organizační forma: skupinová, individuální, frontální Metody: slovní, názorně demonstrační, praktické, metody založené na vzoru, prožitku, manipulaci, komunikaci, myšlenkových operací. Didaktické pomůcky a hračky: knížka Václava Čtvrtka Cipísek, obrázky rodiny, CD s instrumentální hudbou, sada obrázků, obrázek domu, hudební nástroje, tvrdý papír, nůžky, vodové barvy, šedé a černé barevné papíry, tuš, lepidlo, krabice, různé kamínky, čtyři obruče, barevné šátky Motivace Četba příběhu Proč maminka nechce Adámka 72 Komunitní kruh Jak nás chrání domov a rodiče Děti sedí v kruhu na koberci a učitelka jim ukazuje obrázky jedné rodiny. Pojmenujeme společně členy rodiny tatínek, maminka, děti, prarodiče. Pokládáme dětem otázky: Kdo patří do rodiny? Jak funguje rodina? Co dělá táta a máma? Co děláte doma děti 72 ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s

48 spící. 74 Rozevřené dlaně přiloží děti k ústům, napjatou dlaň dají kolmo k čelu a podívají se vy? Pomáháte mamince a tatínkovi v domácnosti? Jak vypadají u vás rodinná setkání? S dětmi společně vymýšlíme hádanky, které se týkají rodinných příslušníků. Začíná učitelka, kdy popíše člena rodiny, který ráno přivedl dítě do mateřské školy, např.: Má světlé dlouhé vlasy, nosí brýle a červenou sukni? Kdo je to? Děti hádají a posléze mohou takovou hádanku také samy vymyslet. Děti se naučí krátkou básničku Naše rodina : Ze všeho mám nejraději, když se máma s tátou smějí. Mám je rád a oni mě, patříme si vzájemně. 73 Kde pracuje tatínek, čím je tvá maminka pohybová improvizace Učitelka se postupně dětí zeptá na zaměstnání jejich tatínka a maminky. Tato pohybová improvizace pomůže dětem vzpomenout si. Kosmonaut Zeptám se kosmonauta, jaké je to na Měsíci. Žádné domy, nikde auta, kolem leží písek nahoru, rozpaží, dají ruce k sobě nad hlavu stříšku, zavřou oči. Učitelka pouští hudbu (instrumentální), děti pomalinku otevírají oči a protáhnou se. Učitelka vypíná hudbu. Mléčná dráha lidi láká, opravdu je celá z mléka? Zeptáme se kosmonauta, kudy do ní mléko vtéká. 75 Děti naznačují vábení, dívají se kolem sebe a nahoru, tleskají v rytmu. Opět přiloží ruku k čelu a dívají se vzhůru k obloze za zvuku jemné instrumentální hudby. Učitelka Naučí nás abecedu, písmenka jsou malá, velká. Rozesměje neposedu naše paní učitelka. 76 Děti píší ve vzduchu písmenko O, rychle si dřepnou a stoupnou, hrozí prstem a tleskají v rytmu. Na tabuli křídou píše, nechceme už žádnou jinou. Když povídá, tak jsme tiše jako kapři pod hladinou. 77 Opět napíší ve vzduchu písmeno O, kroutí hlavou a ukazováček dají před ústa, naznačí, jak dýchá kapr. 73 BALLONOVÁ, B. et al. Školka hrou: výchovně vzdělávací činnost. [ b.m.], 2014, s HOROVÁ, L. Ve školce je bezva. Praha: Portál, 2014, s HOROVÁ, L. Ve školce je bezva. Praha: Portál, 2014, s HOROVÁ, L. Ve školce je bezva. Praha: Portál, 2014, s HOROVÁ, L. Ve školce je bezva. Praha: Portál, 2014, s

49 Říkej, co dělají Tato didaktická hra rozvíjí myšlení, slovní zásobu, řeč a představivost dětí. Obsahuje 30 obrázků, které na sebe navazují, nebo je mohou děti rovnat libovolně podle vlastní fantazie. Učitelka uvede hru vyprávěním jednoduchého příběhu, např.: Kuba se těší na prázdniny k dědečkovi a babičce na venkov. Letos se moc těšil, protože dědeček koupil pejska Azora a postavil mu novou boudu. Kubík s Azorem byli brzy kamarádi. Celý den byli spolu, chodili na procházky do lesa, koupali se v rybníku, honili se, skákali, běhali kolem domu. Večer se ale museli rozloučit. Kubík šel spát do své postýlky a Azor do boudy, kde v noci hlídal. Učitelka po vyprávění ukáže dětem postupně několik obrázků a děti pojmenovávají vyobrazené činnosti. Postupujeme od nejjednodušších činností ke složitějším. Co kdy děláš? Učitelka předvede dětem pantomimu v podobě pohybů typických pro určitou činnost, např.: vstávání z postele a protahování se, oblékání, čištění zubů apod. Děti napodobují její pohyby. Děti potom samy předvádějí pantomimu. Učitelka se zeptá dětí: Kdy si děti myslíte, že dělám tuto činnost? Děti se pokusí odpovědět s využitím názvů částí dne (ráno, dopoledne ). Učitelka nevyžaduje přesné odpovědi, neboť tyto činnosti jsou pro děti poměrně náročné. Spíše nám jde o vytvoření určité časové posloupnosti. Kouzelná krabice vnímání hmatem Učitelka připraví krabici, do které vloží kamínky hladké, drsné, ostré, oblé, špičaté, různé velikosti. Do krabice jsou vystřiženy ze strany kulaté otvory pro ruce, tak, aby do ní nebylo vidět. Dítě dá ruce do otvorů, vybere si jeden z kamínků, ohmatá ho a pojmenuje jeho tvar. Děti mohou kamínky přirovnávat k lidem. Učitelka pomáhá dětem otázkami typu: Představ si, že kdyby to byla rodina, jaký kamínek by byla maminka? Jaký tatínek? Apod. Hudební činnost Před usnutím Dětem nejprve píseň učitelka předzpívá za doprovodu klavíru. Při opakování se děti postupně k učitelce přidávají. Písničku Před usnutím (viz. Příloha č. 9) se mohou děti naučit pomocí nápodoby proč musím už spát děti si položí hlavu na spojené dlaně, chci si s vámi ještě povídat dají ruce kolmo k ústům a otvírají pusu, jako by mluvily, ani jsme se nemazlili obejmou se, než se schoulím pod peřinku stočí se do klubíčka, bude líbit moc ve vzduchu nakreslí prstem srdíčko, ještě pusu dají pusu na dlaň a fouknou polibek do prostoru, a pak dobrou noc opět položí hlavu na spojené dlaně. 49

50 Dramatická činnost Dům plný zvuků Učitelka ukáže dětem obrázek domu a popíše části domu plného zvuků. Děti si zvolí, jak budou mimicky ztvárňovat určité činnosti, které je tam možné provádět. Pouze půdu určí učitelka bude tam ticho a nehybnost, děti budou stát jako sochy. Kolem domu si děti mohou zvolit podle jejich fantazie - běhání, skákání, věšení prádla apod. V kuchyni zase umývání nádobí, vaření, pečení. V dětském pokoji si budou hrát, číst, spát atd. Po určení činností učitelka ukazuje na různé části domu a děti mimicky předvádějí. Obměna děti se s učitelkou dohodnou na zvuku, který bude patřit ke každé části domu. Pro realizaci této hry postačí tři podněty, např.: - tamburína (půda) budou děti stát na jedné noze a druhá noha bude zanožená nad zemí, - triangl budou předvádět nějakou činnost v kuchyni - ozvučná dřívka budou napodobovat zvuk a pohyb nějakého domácího zvířete. Jak to u nás doma chodí, aneb račte dále Tato činnost je spojená s výtvarnou činností. Děti si na tvrdý papír namalují domeček, maminku, tatínka a osoby, které patří do jejich rodiny a vystřihnou nůžkami. Vytvoří si malé papírové divadlo. Postupně vyprávějí, jak to u nich doma chodí, co dělají s rodiči ve volných chvílích (podle vlastní představivosti a fantazie). Ostatní děti představují diváky. Hra interakční Vadí, nevadí Děti jsou v herně, ve které učitelka určí místo, kde se budou shromažďovat děti, jimž popsaná situace vadí a na druhé straně herny budou ty děti, kterým situace nevadí. Místo pro nevadí, označí učitelka usmívajícím se obličej a místo pro vadí, nespokojeným obličejem. Dítě, které se nebude moci rozhodnout, zda mu situace vadí či nevadí, stoupne si do prostřed herny. Učitelka dětem vysvětlí, že by se měly rozhodovat samy za sebe, protože jsme každý jiný, a proto nemáme stejné pocity. Klade otázky vadí nebo nevadí : Když máš ráno brzo vstávat? Když se maminka s tatínkem na tebe zlobí? Když ti nechce bratr nebo sestra půjčit hračku? Když spadneš a umažeš se? Apod. 50

51 Hra rytmická Zpátky domů Do herny učitelka položí čtyři barevné obruče, které znázorňují domeček. Děti stojí v obručích, v okamžiku, kdy učitelka začne říkat říkadlo, tak děti z obručí vystoupí a pohybují se volně po herně, tak, aby při poslední slabice říkadla vstoupily zpět do domečku. Říkadlo recitujeme v různém tempu, ale vždy stejně (nezrychlujeme ani nezpomalujeme během říkadla). Lidové říkadlo z Moravy: Na poli mandel, doma dva, za pecí děti hromada. Máma je shání lopatou: Běžte si, děti, za tátou! 78 Hru můžeme obměnit tak, že dětem stanovíme, kam během říkadla mohou dojít. Mohou se například dotknout stěny, než se vrátí nazpět do domečku. Děti se musí pohybovat různou rychlosti podle stanoveného cíle. Hra na procvičování artikulace Spiklenci Děti se v prostorách herny rozdělí do dvojic. Jsou otočeny k sobě obličejem a budou na sebe mluvit tak, aby je druhé děti neslyšeli (nebudou šeptat a ani mluvit do uší). Nejprve volně seznámíme děti s textem, potom dětem vysvětlíme, že jsou spiklenci a budou si říkat tajnou zprávu, kterou nesmí nikdo slyšet. Pouze kamarád, proto musíme vyslovovat tak, aby nám rozuměl. Mezitím kamarád mlčí a poslouchá. Šepty, šepty, bábo, já jdu pro to sádlo, aby dědek nevěděl, on by mi to pověděl. Když první domluví, dá druhý najevo, že má také tajnost a pokračuje: Šepty, šepty, dědku, já jdu pro tu štětku, aby bába nevěděla, ona by mi pověděla ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. Olomouc: Rubico, 2007, s KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s

52 nebo Šidli, fidli, deset židlí, šetřilo si na boty. Když je měly, ještě chtěly kostkované kalhoty. 80 Slovní hra Učitelka říká dětem slova nadřazená a děti jmenují, která slova patří do této významové kategorie, např.: rodina (maminka, tatínek ), hračky (autíčko, panenka ), nábytek (stůl, skříň ), nádobí (talíř, sklenička ) apod. Výtvarná a pracovní činnost Naše vesnička, kde bydlíme - dětem připravíme tvrdý papír o velikosti A4 s předem tužkou nakreslenou linií, která představuje cestu. Rozdáme každému dítěti šedý a černý barevný papír a ony si ho natrhají na malé kousíčky, které budou představovat kostky na silnici. Tyto natrhané kousky nalepí mezi dvě linie a tím si na obrázku vytvoří cestu. Potom dáme dětem černou tuš a ty si podél cesty, z jedné i druhé strany, tuší namalují domečky, stromečky, sluníčko a dále dle dětské fantazie. Po zaschnutí tuše si děti tento obrázek vymalují vodovými barvami. Tulipány pro maminku obtiskování barvy umělohmotnými vidličkami. Dětem připravíme ke každému stolečku pět umělohmotných vidliček a ke každé vidličce určitou barvu (červenou, žlutou, růžovou apod.). Děti začnou na tvrdý papír A4 obtiskovat vidličky namočené do barvy. Po zaschnutí barvy si už pouze dokreslí zelenou barvou listy, stonky a mohou i trávu KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha: Grada Publisching, 2005, s Naše vesnička, kde bydlíme namalovaná dětmi z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) 82 Tulipány pro maminku namalované dítětem z MŠ Včelka Líčná 2 (foto:5 K. Trnková) 52

53 Hry se šátkem Kimova hra Pod šátek uloží učitelka pár předmětů. Šátek dětem na malou chvíli odkryjeme, aby si předměty prohlédly a zapamatovaly, co je pod ním schované nebo jak jsou předměty uspořádané. Zacvičíme si S dětmi si můžeme zacvičit se šátkem pravou a levou rukou, oběma rukama, dáváme ruky dolů a nahoru, vlevo dolů a nahoru, vpravo dolů a nahoru. Pohybujeme šátkem různými směry a děti tyto směry pojmenovávají. Děti položí šátek na zem a postaví se do pravého dolního rohu, do levého horního roku, doprostřed apod. Červený šátečku, kolem se toč Za doprovodu známé písničky děti cvičí se šátky a uvolňují si svaly a klouby (rameno, loket, zápěstí). Děti pohybem kreslí ve vzduchu kruhy, oblouky, horní a dolní oblouky, svislé čáry, ležatou osmičku. Cíp šátku drží špetkou z prsů, upustí šátek na zem, ale musí ho chytit ještě před dopadem na zem. Grafomotorika Děti kreslí základní kresebné tvary (co jsme se šátkem cvičily) za doprovodu říkanky: 1. Takhle mávám sluníčku, 2. takhle vítám babičku. 3. Takhle míchám kašičku v puntíkatém rendlíčku. 4. Takhle skáču, když jsem bos, 5. takhle zase zobe kos. 6. Takhle vlnky klidně plynou, 7. když se zlobí, tak se zvednou. 8. Svou maminku mám moc rád, proto chci ji srdce dát DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech. Praha: Portál, 2010, s DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech. Praha: Portál, 2010, s

54 Propojení s rodinou Sportovní den s rodinou V určený den uspořádáme pro děti obou oddělení a jejich rodiče a prarodiče společnou rodinnou akci Sportovní den s rodinou. Cílem této akce je prožít příjemné odpoledne v mateřské škole, během něhož si mohou rodiče, starší sourozenci i prarodiče se svými dětmi zasportovat při různých herních aktivitách. Nachystáme několik stanovišť pro různé herní činnosti, např.: jízda papírovým autem a koloběžkou, lyžování na lyžích, skákání v pytli s následným uloupením mrkvičky, či stanoviště u moudré sovy a další. Děti na stanovištích plní úkoly a za jejich splnění dostávají razítko na kytičku spolu s těžce vybojovaným dárkem v podobě vyrobených učitelkami omalovánek, samolepek či nějakého pamlsku. Na konci akce dostanou děti obrovskou medaili za absolvování celé akce. Akci uspořádáme v rámci projektu Spolu dokážeme víc (viz. Příloha č. 10). Plavu si ani nevím jak V rámci projektu děti absolvují i plavecký výcvik v délce deseti lekcí. S dětmi dojíždíme do nedalekého města Přerov na plavecký bazén. Touto cestou se děti seznámí s velkým městem. Cestují městskou hromadnou dopravou a také linkovým autobuse do své obce a tak se nenásilnou formou učí pohybu v dopravním prostředku. Během plaveckého výcviku se děti naučí hravou formou nebát se vody, osvojí si dýchání pod vodou, splývání, naučí se potápět. 54

55 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo ukázat potenciál, který v sobě skrývá hra a jak jej využít pro rozvoj osobnosti dětí v předškolním věku. Projekt nebo jeho části mohou být využity pedagogy při jejich každodenní činnosti v mateřské škole. Závisí na učitelkách preprimárního vzdělávání, do jaké míry a jakým způsobem budou hru dětem předávat. RVP PV nám dává nesmírné možnosti, díky své flexibilitě, zapojit prvky her do všech vzdělávacích oblastí. Hry nám umožňují rozvíjet klíčové kompetence, vzdělávání a integrovaná výchova pak poskytuje prostor pro tvořivou práci učitelek v mateřské škole. Hra může k rozvoji dítěte nejlépe přispět, pokud respektuje individuální projevy dítěte a zároveň i obecné zákonitosti jeho vývoje. Hra dítěte předškolního věku je součástí téměř všech jeho každodenních činností v mateřské škole a skrze ni se učí, poznává okolní svět, získává zkušenosti, rozvíjí své schopnosti a dovednosti, získává nové přátele, rozvíjí komunikaci, a tím je hra pro něj důležitá za jakýchkoliv okolností. Hra a tedy i její význam je v životě každého dítěte předškolního věku obrovský. Naše mateřská škola Včelka nabízí dětem možnost opravdu si hrát, poznávat okolní svět, zkoumat a objevovat, sledovat jejich zájmy a přání. Děti se na hry spojené s akcemi vždy velmi těší, neboť z toho mají dlouhodobý zážitek spojený s pocitem radosti a pohody. Je mnoho věcí, které bychom chtěli děti naučit, pokud je chceme rozvíjet tak, aby vyrostly v nezávislé, samostatné a tvořivé osobnosti. Našim úkolem je tedy vytvořit dětem takové prostředí, které k nim bude podnětné, vstřícné, budou moci všechno vyzkoušet, na vlastní pěst prožít a poznat, a jen tak, pro ně uděláme daleko víc, než když je budeme neustále řídit. Právě hra nám napoví, v čem je dítě dobré, na co má talent, co má rádo, jakým směrem se ubírá, a tak je můžeme nenásilnou formou rozvíjet i v oblastech, které by samo dítě nejspíše nerozvíjelo. V předškolním věku bychom měli dětem umožnit optimální rozvoj hlavních stránek osobnosti, neboť dětství je období nejrychlejšího vývoje a růstu. V předškolním věku jsou děti tvárné a učenlivé, proto snad toto období jejich života bývá považováno za nejkrásnější a nejvýznamnější. Našim hlavním cílem by proto mělo být učit děti žít a život prožívat. 55

56 Seznam použitých zkratek aj. a jiné apod. a podobně atd. a tak dále č. - číslo MŠ Mateřská škola např. například RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání s. - strana ŠVP Školní vzdělávací program 56

57 Seznam použité literatury Knihy BALLONOVÁ, Blažena. Školka hrou: výchovně-vzdělávací činnost. 1. vyd. [b.m.], s. ISBN BOROVÁ, Blanka. Míče, míčky a hry s nimi: soubor her pro děti ve věku od 4 do 9 let. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN CLAYCOMB, Patty. Školka plná zábavy: kalendář tvořivých her pro předškolní děti. 5. vyd. Praha: Portál, s. ISBN ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN DOLEŽALOVÁ, Jana. Rozvoj grafomotoriky v projektech. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou k rozvoji osobnosti dítěte: tělesná výchova ve vzdělávacím programu mateřské školy. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN GUILLAUD, Michele. Relaxace v mateřské škole. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN HOROVÁ, Ladislava. Ve školce je bezva. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN HURDOVÁ, Eva. Hrajeme si s padákem: Hry s padákem, stuhami a šátky. 2. vyd. Portál: Praha, s. ISBN KOLLÁRIKOVÁ, Zuzana a Branislav PUPALA. Předškolní a primární pedagogika. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN KOMENSKÝ, Jan Amos. Informatorium školy mateřské. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. ISBN neuvedeno. KONVALINOVÁ, Kateřina. Jaro, léto, podzim, zima, ve školce je pořád prima. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., s. ISBN

58 JENČKOVÁ, Eva. Hudba a pohyb 1. díl. 1. vyd. Hradec Králové: Tandem, sv. Hudba v současné škole. Základní řada. ISBN X. MAZAL, Ferdinand. Hry a hraní pohledem ŠVP. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Hanex, s. ISBN MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 6. vyd. Praha: Portál, s. ISBN MATĚJKA, Dobroslav. Planeta Země. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Slovart, s. ISBN MILLAROVÁ, Susanna. Psyhologie hry. 1. vyd. Praha: Panorama, s. NÁDVORNÍKOVÁ, Hana. Kognitivní činnosti v předškolním vzdělávání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. ISBN OPRAVILOVÁ, Eva. Rok v mateřské škole: kurikulum předškolní výchovy. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN PIAGET, Jean a Bärbel INHELDEROVÁ. Psychologie dítěte. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. ISBN neuvedeno. PILAŘOVÁ, Marie. Šimonovy pracovní listy 14. Praha: Portál, s. ISBN RÁKOSNÍKOVÁ, Jiřina. Studánko Rubínko. 2. vyd. Praha: nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., s. ISBN VÚP. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Praha: nakladatelství Tauris, s. ISBN SVOBODOVÁ, Eva et al. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN SUCHÁNKOVÁ, Eliška. Hra a její využití v předškolním vzdělávání. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka et al. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: UP, s. ISBNI ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola: Teorie a praxe I. 1. vyd. Olomouc: UP, s. ISBN

59 ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola a její učitelé v podmínkách společenských změn. 1. vyd. Olomouc: UP, s. ISBN ŠMELOVÁ, Eva a Alena NELEŠOVSKÁ. Učitel mateřské školy v reflexi současných proměn. 1. vyd. Olomouc UP, s. ISBN ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Jaro: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. 1. vyd. Olomouc: Rubico, s. ISBN ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Léto a podzim: zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry. 1. vyd. Olomouc: Rubico, s. ISBN ZÍMOVÁ, Alena. Písničková abeceda. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, s. ISBN Prameny: Informatorium: Časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v MŠ a ŠD. Praha: Portál, Vychází měsíčně. ISSN Metodický zásobník hudební výchovy v Mateřské škole Včelka v Líšné. MŠ VČELKA LÍŠNÁ. Školní vzdělávací program: Létání se včeličkou. Líšná, Internetové zdroje: Písničky pro děti. In: [online]. Jiří Hradec. [cit ]. Dostupné z: Tancovala v lese víla. In: [online]. [cit ]. Dostupné z: 59

60 Seznam příloh Příloha č. 1: Hry s padákem děti z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) Příloha č. 2: Relaxační grafomotorická cvičí dětí z MŠ Včelka Líšná 2014 (foto: K. Trnková) Příloha č. 3: Společná činnost vytvořená naše Planeta z PET víček dětmi z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) Příloha č. 4: Píseň Studánko, Rubínko (RÁKOSNÍKOVÁ, J. Studánko Rubínko. Praha: nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o., 2014, s. 8) Příloha č. 5: Grafomotofický list dolní oblouky (PILAŘOVÁ, M. Šimonovy pracovní listy 14. Praha: Portál, 2009, s. 20) Příloha č. 6: Otvírání studánek dětmi z MŠ Včelka Líšná 2015 (foto: K. Trnková) Příloha č. 7: Pracovní list Země domov, nebo smetiště? (TVP MŠ Včelka zásobník) Příloha č. 8: Výlet do obce Modré expozice Živá voda s dětmi z MŠ Včelka Líšná 2014 (foto: K. Trnková) Příloha č. 9: Píseň Před usnutím (notový záspis z metodického zásobníku hudební výchovy z MŠ Včelka Líšná) Příloha č. 10: Sportovní den s rodinou 2015 foto z akce s rodiči (foto: K. Trnková) Příloha č. 11: Souhlasy rodičů s uveřejněním fotografií děti 60

61 Příloha č. 1: Hry s padákem

62 Příloha č. 2: Relaxační grafomotorická cvičení

63 Příloha č. 3: Naše planeta Země z PET víček

64 Příloha č. 4: Píseň Studánko, Rubínko

65 Příloha č. 5: Grafomotorický list dolní oblouky

66 Příloha č. 6: Otvírání studánek

67 Příloha č. 7: Pracovní list Země domov, nebo smetiště?

68 Příloha č. 8: Výlet do obce Modrá Živá voda

69 Příloha č. 9: Píseň Před usnutím

70 Příloha č. 10: Sportovní den s rodinou 2015 foto z akce s rodiči