11. Anorganicke na zvoslovı

Transkript

1 11. Anorganicke na zvoslovı Základní veličinou, na níž je názvosloví anorganické chemie vybudováno, je oxidační číslo prvků. Jde o pojem formální a oxidační číslo velmi často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. (Pro názvoslovné účely je oxidační číslo prvku definováno jako elektrický náboj, který by byl na atomu prvku přítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející, byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou vazebných partnerů.!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule (vzorci) je roven nule. Oxidační číslo prvku je elektrický náboj, který by byl přítomen na atomu prvku, kdybychom elektrony v každé vazbě vycházející z tohoto atom přidělili elektronegativnějšímu atomu. ) Oxidační číslo je náboj, který by nesl atom, kdyby se všechny vazby ve sloučenině zcela zpolarizovaly.!!! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji. VŽDY KŘÍŽOVÉ PRAVIDLO!!!! Oxidační číslo Zakončení přídavného jména Zakončení podstatného jména (u solí (u solí názvu kationtu) názvu aniontu) I -ný -nan II -natý -natan III -itý -itan IV ičitý -ičitan V -ičný,-ečný -ičnan,-ečnan VI -ový -an VII -istý -istan VIII -ičelý -ičelan -..,-IV,-III,-II,-I --- -id Pomůcka: Ve víceprvkových sloučeninách atomy kovů IIA. skupiny (kovy alkalických zemin) oxidační číslo II; atom hliníku III Fluor má vždy oxidační číslo -1, protože je to nejelektronegativnější prvek. Vodík má běžně oxidační číslo +1, s výjimkou sloučenin, kde je vázán k elektropozitivnějšímu prvku (NaH, NaBH4,...), kde má potom oxidační číslo -1. Kyslík má oxidační číslo -2, výjimku tvoří peroxidy (-1), superoxidy (-1/2), ozonidy (-1/3), difluorid kyslíku OF2 (+2) a difluorid dikyslíku O2F2 (+1). Alkalické kovy mají oxidační stav +1, výjimku tvoří pouze alkalidy. Kovy alkalických zemin mají vždy oxidační číslo +2.

2 Názvosloví binárních sloučenin Stavební částice binárních (dvouprvkových) sloučenin jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. Názvy těchto sloučenin jsou nejčastěji složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od názvu prvku se záporným oxidačním číslem (nebo od záporně nabitého iontu viz kapitola 2.4.2) a vyjadřuje druh chemické sloučeniny. K základu mezinárodního názvu prvku se připojuje zakončení -id (hydrid, oxid, chlorid, sulfid, karbid, nitrid, apod.) Přídavné jméno je odvozeno od názvu prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka zároveň vyjadřuje velikost hodnoty tohoto oxidačního čísla: (I: -ný, II: -natý, III: -itý, IV: -ičitý, V: -ičný, -ečný, VI: -ový, VII: -istý, VIII: -ičelý) Při sestavování vzorců binárních sloučenin se zpravidla uvádí nejprve symbol prvku s kladným oxidačním číslem a po něm symbol prvku se záporným oxidačním číslem. Pořadí obou částí binárních sloučenin je ve vzorci opačné než v názvu. Pravidlo, že součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, se uplatní tak, že oxidační čísla atomů prvků napíšeme (aniž bereme v úvahu záporné znaménko) křížem dolů k atomu druhého prvku jako index, ale arabskou číslicí. Vychází-li index rovný jedné, nezapisuje se vůbec. Jsou-li indexy dělitelné stejným číslem, vydělí se (zkrátí). N 2O 5 oxid dusičný Názvy binárních sloučenin vodíku s prvky III. A, IV. A, V. A a VI. A podskupiny (kromě uhlíku, kde je situace složitější) se tvoří od latinského názvu příslušného prvku připojením koncovky -an. Příklady: AlH 3 Al = aluminium (hliník) => alan BH 3 B = borum (bor) => boran SiH 4 Si = silicium (křemík) => silan H 2S S = sulfur (síra) => sulfan Názvy některých binárních sloučenin vodíku s prvky VII. A podskupiny jsou jednoslovné. K názvu elektronegativní části sloučeniny se připojí zakončení -o, za nímž následuje slovo vodík. Příklady: HF-fluorovodík, HCl-chlorovodík, HBr-bromovodík, HI-jodovodík, případně tříprvkový kyanovodík HCN. Názvosloví kyslíkatých kyselin a jejich solí Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny kyslíku, vodíku a nějakého dalšího většinou nekovového prvku. Kyslík má jako obvykle oxidační číslo -II a vodík I. Jak pojmenovat HNO 2 pojmenování kyseliny ze vzorce

3 1.. N. určíme si oxidační číslo k vodíku a ke kyslíku, protože to vždy víme 2. Součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů musí být roven nule zjišťujeme, že dusík má oxidační číslo III., tudíž celé sloučenině přidělujeme přídavné jméno s koncovkou itý/á 3. Kyselina dusitá Jak určit vzorec pro kyselinu dusičnou 1. Napíšu si všechny prvky, které ve vzorci mají být HNO 2. Ke všem prvkům přidám oxidační číslo Součet kladných oxidačních čísel je 6 ke kyslíku přidáme malou trojku 4. HNO 3 Soli kyslíkatých kyselin Aniont (zbytek z kyseliny)soli je podstatné jméno odvozené od příslušné kyseliny. Oxidační číslo aniontu se určí podle počtu vodíků v kyselině, od které sůl odvozujeme. Anionty se zapisují do závorek, jejich počet se znázorňuje číslo v dolním indexu (čte se jako řadová číslovka ). Například: Kyselina siřičitá... - Od ní odvozujeme siřičitany - siřičitan (SO 3 ) má oxidační číslo II., protože v kyselině jsou 2 vodíky - (SO 3 ) -II. Určování soli z názvu Uvědomím si, z jaké kyseliny sůl vytvářím Buď si pamatuji oxidační čísla všech aniontů zbytků z kyseliny, nebo si to z kyseliny odvodím podle počtu vodíků v kyselině Křížové pravidlo oxidačních čísel Příklad: Máme určit vzorec pro SÍRAN SODNÝ: 1. Sírany jsou soli odvozené z kyseliny sírové H 2 SO 4 2. Aniont z kyseliny je SO 4 a má oxidační číslo II. 3. Napíšu si všechny potřebné prvky Na (SO 4 ) 4. Oxidační čísla, sodný I., síran -II. 5.. (SO 4 ) -II. 6. Křížové pravidlo Na 2 SO 4 Máme pojmenovat Ca(ClO 2) 2 1. Určíme kyselinu, ze které vznikla sůl zjistíme oxidační číslo celého zbytku 2. Určím si všechna oxidační čísla, která znám podle křížového pravidla. (Cl ) 2 I.

4 3. Pro určení oxidačního čísla chloru a určení koncovky podstatného jména opět použiji pravidlo - součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů je roven nule chlor má tedy oxidační číslo II. koncovka -itan 4. Chloritan vápenatý Speciální případy v názvosloví 1. HYDROXID - (OH) -I - -idy obsahující víc než 2 prvky 2. KYANIDY - (CN) -I 3. PEROXIDY - (O 2 ) -II - H 2 O 2 - peroxid vodíku - Na 2 O 2 peroxid sodný - CaO 2 peroxid vápenatý 4. POLYKYSELINY - H 2 S 2 O 7 - kyselina disírová - H 2 P 2 O 6 kyselina difosforečná - H 4 P 4 O 12 kyselina tetrahydrogentetrafosforečná 5. HYDROGENSOLI - (H 2 SO 4 ) -I hydrogensíran draselný - NaHCO 3 hydrogenuhličitan sodný

5

6

7

8