Agrochemie - cvičení 01+02

Transkript

1 Agrochemie - cvičení 01+02

2 Za kým jít? Pavel Švehla KAVR, č. dv. 359 tel.: af.czu.cz

3 Za kým jít? Marek Neuberg Suterén 014B Věskeré materiály dostupné Web:

4 Cíl předmětu: Seznámit se základy chemie V rámci cvičení se ve zkratce seznámíme s : principy chemického názvosloví principy sestavování jednoduchých chemických rovnic principy základních chemických výpočtů Na cvičení je zaptřebí docházet s kalkulačkou!!!

5 Studijní materiály: Tlustoš P., Švehla P., Pavlík M., Hanč A. (2007) : Agrochemie. Skriptum ČZU v Praze předmět Agrochemie Vacík J. a kolektiv (1999) : Přehled středoškolské chemie. Státní pedagogické nakladatelství. Flemr V., Holečková E. (2001) : Úlohy z názvosloví a chemických výpočtů v anorganické chemii. VŠCHT v Praze Fikr, J., Kahovec, J. (2002) Názvosloví anorganické chemie, Rubico, Olomouc Hiršová, D. (1999) Chemické názvosloví, Karolinum, Praha Kosina, L., Šrámek, V. Chemické výpočty a reakce, Albra, Úvaly u Prahy Mareček, A., Honza J. Sbírka řešených příkladů z chemie, Proton, Brno Kotlík, Růžičková (1999) Chemie v kostce (2 díly), Fragment Průvodce názvoslovím organických sloučenin český překlad. Academia Praha, ISBN Blažek, Melichar (1986): Přehled chemického názvosloví, SPN - kliknout na kreslený obrázek s černým pozadím

6 Vstupní test Pokud student test vypracuje alespoň na 80 bodů, je pro něj výuka ve cvičení nepovinná.

7 Podmínky pro udělení zápočtu: Student musí dosáhnout alespoň 180 bodů ze tří průběžných testů (max. 300 b). V případě, že student nedosáhne dohromady 180 bodů, musí absolvovat opravný souhrnný test, ze kterého je třeba dosáhnout minimálně 60 bodů (max. 100 b).

8 Student, který žádá o uznání zápočtu z minulých let Zápočty z minulých let se neuznávají. Student však nemusí na cvičení pravidelně docházet a stačí účast na průběžných testech, při kterých pro něj platí pravidla stejná jako pro ostatní.

9 Zkouška Zkoušku je možno složit pouze absolvováním průběžných testů. Vzhledem k tomu, že průběžné testy budou obsahovat jak látku cvičení, tak látku přednášek, mohou úspěšní studenti získat během semestru rovnou zkoušku, přičemž platí následující pravidla :

10 Součet bodů z testů = bodů opravný test Součet bodů z testů = bodů zápočet Součet bodů z testů = bodů zápočet + známka 3 Součet z bodů testů = bodů zápočet + známka 2 Součet bodů z testů = bodů zápočet + známka 1

11 A konečně poslední moudro Opravný test zahrnuje pouze látku ze cvičení. Studenti, kteří během semestru získají zápočet, ale nezískají zkoušku budou absolvovat zkouškové testy ve zkouškovém období. Tyto testy budou zahrnovat jak látku probíranou na přednáškách, tak ve cvičení.

12 Cvičení 1 a 2 názvosloví anorganických sloučenin

13 Názvosloví každé chemické látce je podle přesně určených pravidel přiřazen jednoznačný název a jednoznačný chemický vzorec. Názvosloví chemických sloučenin vychází z názvosloví jednotlivých prvků. Proto je bezpodmínečně nutné znát názvy a jim odpovídající symboly. K nastudování této problematiky je možno využít např. Periodickou soustavu prvků. V této tabulce jsou prvky seřazeny podle svých vlastností do jednotlivých skupin a vlastností. 1) Chemický vzorec je složen ze symbolů prvků a z číselných indexů. 2) V českém názvosloví je název většiny anorganických sloučenin složen z podstatného a přídavného jména (např. chlorid sodný, síran draselný, atd.). Podstatné jméno je zpravidla odvozeno od části molekuly se záporným nábojem od aniontu. (např. oxid, chlorid, sulfid, síran, hydroxyd atd.). Přídavné jméno v názvu sloučeniny, které následuje za podstatným jménem charakterizuje část molekuly s kladným nábojem kationt (např. sodný, draselný, hlinitý atd.) 3) Pro tvoření chemických názvů a vzorců má zásadní význam tzv. oxidačníčíslo prvku ve sloučenině někdy označované též mocenství, valence, oxidační stupeň atd. Oxidační číslo prvku ve sloučenině je (zjednodušeně řečeno) rovno náboji, který má jeho atom v dané sloučenině. Oxidační číslo atomu může teoreicky nabývat hodnot od 8 do + 8, značíme ho zpravidla římskou číslicí v horním indexu u symbolu prvku : Xy, X - symbol prvku, y oxidačníčíslo 4) Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. 5) Pro tvoření názvů a vzorců sloučenin mají zásadní význam číslovkové předpony. K vyjádření počtu atomů jednoho prvku ve sloučenině slouží jednoduché číslovkové předpony (mono-1,di-2,tri-3,tetra-4,penta-5,hexa-6,hepta-7,okta-8,nona-9,deka- 10,undeka-11,dodeka-12,hemi-1/2,seskvi-3/2). Pozn : K vyjádření složitějších atomových skupin v molekule se používají násobné číslovkové předpony (bis-dvakrát,tris-třikrát,tetrakis-čtyřikrát,pentakispětkrát...jednoduchá předpona + kis)

14 6)Nejčastější oxidačníčísla nejvýznamějších prvků vodík (H) +I (neplatí pro hydridy) kyslík (O) -II (neplatí pro peroxidy) přehled oxidačních čísel, ve kterých se vyskytují atomy dalších prvků, je ve skriptech (tabulka 7, str. 50)

15 Názvosloví binárních sloučenin Binární sloučeniny jsou chemické sloučeniny, jejichž molekuly jsou tvořeny atomy dvou různých prvků. Obecný vzorec těchto sloučenin je AaBb, kde symboly A a B jsou obecně symboly prvků tvořících binární sloučeninu. Kationt se zapisuje vlevo (A), aniont vpravo (B). Podstatné jméno je odvozeno od aniontu a je zakončeno koncovkou id (oxid, sulfid, chlorid atd.) Přídavné jméno charakterizuje kation. Koncovka přídavného jména je dána kladným oxidačním číslem kationtu :

16 I ný II natý III itý IV ičitý V ečný, ičný VI ový VII istý VIII ičelý

17 Oxidy

18 Anion tvořen kyslíkem s oxidačním číslem II (kyslík se v drtitivé většině sloučenin vyskytuje v oxidačním čísle II důležité) název tvořen podstatným jménem oxid a přídavným jménem určeným prvkem tvořícím kation s příslušnou koncovkou podle jeho oxidačního čísla Oxidy prvků s oxidačním číslem +I alkalických kovů (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr) tyto prvky se vyskytují ve všech sloučeninách v oxidačním čísle I koncovky ný

19 oxid sodný Na 2I O 1 -II musí být splněna podmínka elektroneutrálnosti : 2x1 + (-2) = 2-2 = 0 (nejprve napsat symboly prvků kyslík vpravo, potom pomocí ox. čísel doplnit koeficienty) Tvorba názvu ze vzorce probíhá analogicky opačným postupem : Na 2 +1 O 1-2 oxid sodný

20 Oxidy prvků s oxidačním číslem +II kovů alkalických zemí a dalších (Mg, Ca, C). Koncovka -natý oxid hořečnatý Mg II 2 O -II 2 / 2 MgO elektroneutralita!!! 2 + (-2) = 0 pokud záporné a kladné oxidačníčíslo dělitelné stejným celým číslem, je nutné hodnotu indexu tímto číslem dělit. Oxidy prvků s oxidačním číslem +III Koncovka -itý Al III 2 O -II 3 oxid hlinitý elektroneutralita!!! 2x3 + 3x(-2) = = 0

21 Oxidy prvků s oxidačním číslem +IV Koncovka -ičitý Si 2 IV O 4 -II / 2 SiO 2 elektroneutralita!!! 4 + 2x(-2) = 4 4 = 0 oxid křemičitý Oxidy prvků s oxidačním číslem +V Koncovka -ečný, -ičný, pozor abychom si nepletly s koncovkou -ný P 2V O 5 -II elektroneutralita!!! 2x5 + 5x(-2) = = 0 oxid fosforečný

22 Oxidy prvků s oxidačním číslem +VI Koncovka -ový S 2 VI O 6 -II /2 SO 3 elektroneutralita!!! 6 + 3x(-2) = 6 6 = 0 oxid sírový Oxidy prvků s oxidačním číslem +VII Koncovka -istý Cl 2 VII O 7 -II elektroneutralita!!! 2x7 + 7x(-2) = = 0 oxid chloristý Oxidy prvků s oxidačním číslem +VIII Koncovka -ičelý Os 2 VIII O 8 -II /2 OsO 4 elektroneutralita!!! 8 + 4x(-2) = 8 8 = 0 oxid osmičelý

23 Pomůcka : u lichých oxidačních čísel v indexu u prvku dvojka, u sudých jednička CVIČENÍ CaO K 2 O N 2 O 3 V 2 O 5 Br 2 O 7 As 2 O 3 oxid vápenatý oxid draselný oxid dusitý oxid vanadičný Oxid bromistý Oxid bromistý oxid bromičný Br 2 O 5 Oxid siřičitý SO 2 Oxid manganistý Mn 2 O 7 Oxid dusnatý NO Oxid měďný Cu 2 O Oxid železitý Fe 2 O 3

24 Halogenidy

25 Stejný princip tvorby názvů jako u oxidů Atom halogenu (F, Cl, Br, I) se v těchto sloučeninách vyskytuje v oxidačním čísle I. Podstatné jméno názvu je ukončeno koncovkou id : Fluorid., chlorid., bromid, jodid Např. : K I Br -I Bromid draselný Si IV Cl 4 -I Chlorid křemičitý

26 CVIČENÍ Chlorid sodný Jodid draselný NaCl KI Chlorid železitý FeCl 3 Chlori měďný CuCl LiCl MgCl 2 NaF CaCl 2 Chlorid litný Chlorid hořečnatý Fluorid sodný Chlorid vápenatý

27 Sulfidy

28 Názvosloví stejné jako u oxidů. Sloučeniny obsahující síru v oxidačním čísle II Název = sulfid + přídavné jméno s koncovkou podle ox. č. kationtu Fe 2 II S 2 -II :2 FeS Sulfid železnatý cvičení sulfid vápenatý CaS

29 Peroxidy

30 Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena skupinou (O 2 ) -II. (-O-O-) na každý atom kyslíku připadá oxidační číslo -I Pozor v tomto případě nedělíme koeficiety, neboť se jedná o celou skupinu O 2 -II. Na 2I (O 2 ) -II K 2I (O 2 ) -II Li 2I (O 2 ) -II Peroxid sodný Peroxid draselný Peroxid litný Výjimkou v názvosloví je peroxid vodíku H 2 O 2

31 Hydridy Hydridy jsou binárními sloučeninami vodíku. Existují 2 základní typy anorganických hydridů (iontové hydridy, kovalentní hydridy). S pojmem hydrid se setkáme též v organické chemii (synonymum pro uhlovodík). Iontové hydridy Kovalentní hydridy

32 Iontové hydridy Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena atomem H v ox. čísle I (H -I ). Název hydridu je složen z podstatného jména hydrid a přídavného jména, které je odvozeno od kationtu a jehož koncovka určuje oxidačníčíslo kationtu. Existují pouze iontové hydridy kovů. Hydridy jsou v chemickém názvosloví do jisté míry výjimkou, neboť u jiných sloučenin je vodík v molekule přítomen zpravidla v oxidačním čísle +I. Vodík (aniont) psán vpravo!

33 Pokud máme například zapsat chemický vzorec sloučeniny, která má název hydrid sodný, postupujeme následovně : hydrid draselný Na +I H -I NaH KH hydrid vápenatý CaH 2 KH hydrid draselný LiH hydrid litný

34 No to ještě není zdaleka konec

35 Kovalentní hydridy Jedná se o binární sloučeniny vodíku s prvky III.A, IV.A (s výjimkou uhlíku), V.A a VI.A skupiny periodické tabulky. Vodík je v těchto látkách přítomen v oxidačním čísle +I. Název se tvoří připojením koncovky an k mezinárodnímu názvu prvku tvořícího s vodíkem tuto sloučeninu, např. : SiH 4 silan PH 3 fosfan H 2 S sulfan (sirovodík či kyselina sirovodíková, viz též kapitola ) AsH 3 arsan

36 V podstatě sem patří také uhlovodíky hydridy uhlíku (C x H y ) těm se však vzhledem k jejich obrovskému množství samostatně věnuje organická chemie. Oproti iontovým hydridům je vodík v molekule sloučeniny přítomen v oxidačním čísle +I a názvosloví je odlišné, přestože zápis chemických vzorců je identický (vodík v pravo) pozor na to

37 Kyanidy

38 -sloučeniny dusíku s uhlíkem odvozené od kyseliny kyanovodíkové (HCN) -kyanidy tvoří alkalické kovy a kovy alkalických zemin - aniont tvořen skupinou (CN) - Kyanid draselný KCN Kyanid vápenatý Ca(CN) 2

39 Hydroxidy

40 Tvořeny různými kationty a hydroxidovými anionty OH - (oxidačníčíslo skupiny je I). Obecný vzorec M(OH) n, kde M je obecně vzorec kationtu. Název sloučenin tvořen podstatným jménem hydroxid a přídavným jménem zakončeným koncovkou odpavídající oxidačnímu číslu kationtu (ný, natý...). Nepatří mezi binární sloučeniny 3 různé prvky ternární sloučeniny.

41 K I (O -II H +I ) -I Příklad : hydroxid draselný

42 Cvičení : NaOH Al(OH) 3 Mg(OH) 2 Si(OH) 4 hydroxid sodný hydroxid hlinitý Hydroxid hořečnatý hydroxid křemičitý Hydroxid barnatý Ba(OH) 2 Hydroxid vápenatý Ca(OH) 2 Hydroxid železitý Fe(OH) 3 Hydroxid manganatý Mn(OH) 2

43 Anorganické kyseliny

44 Kyseliny jsou sloučeniny, které jsou při chemických reakcích schopny odštěpovat vodíkový kation (proton). bezkyslíkaté anorganické kyseliny kyslíkaté kyseliny- oxokyseliny

45 Bezkyslíkaté kyseliny Obecný vzorec H m X, H vodík, X kyselinotvorný prvek, m index-počet atomů H, m = 1 nebo 2 Název se tvoří slovem kyselina a přidáním zakončení vodíková podle kyselinotvorného prvku kyselinotvorný prvek je ze skupiny halogenů (F-, Cl-, Br-, I-) vyskytujících se v oxidačním čísle I nebo je jím síra v oxidačním čísle II (S -II ). Patří sem také kyanovodík a další látky.

46 HF fluorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina fluorovodíková HCl chlorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina chlorovodíková HI jodovodík po rozpuštění ve vodě kyselina jodovodíková HBr chlorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina bromovodíková H 2 S sirovodík po rozpuštění ve vodě kyselina sirovodíková HCN kyanovodík po rozpuštění ve vodě kyselina kyanovodíková

47 Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)

48 Obecný vzorec H m X x O n, H vodík, X kyselinotvorný prvek, O kyslík, m, x, n indexy-počet atomů. Pokud x = 1, nazýváme kyseliny jednoduché, v dalších případech polykyseliny (dikyseliny, trikyseliny atd.) Vodík je vždy přítomen v oxidačním čísle +I, kyslík v ox. č. II. Součet oxidačních čísel musí být nula. Název tvořen z podstatného jména kyselina a přídavného jména odvozeného od názvu kyslinotvorného prvku (centrálního atomu) resp od příslušného oxidu. Zakončení přídavného jména je ná, -natá, -itá, -ičitá atd. podle oxidačního čísla kyselinotvorného prvku. K odvození názvu kyseliny je proto zapotřebí určit oxidační číslo centrálního atomu.

49 Kyslíkaté kyseliny mohou vzniknout například reakcí příslušného oxidu s vodou : SO 3 + H 2 O H 2 SO 4 (oxid sírový kyselina sírová) N 2 O 5 + H 2 O H 2 N 2 O 6 HNO 3 (oxid dusičný kyselina dusičná)

50 Odvozování vzorců jednoduchých oxokyselin Protože mluvíme o jednoduchých kyselinách víme, že daná kyselina má v molekule jeden atom kyselinotvorného prvku. Určujeme tedy počet vodíkových a kyslíkových atomů : H m XO n, přičemž m = 1 nebo 2 Je-li oxidačníčíslo kyselinotvorného prvku sudé (II, IV, VI, VIII) pak počet atomů vodíku je 2, pokud je ox. číslo liché, je ve vzorci jen jeden atom vodíku.počet atomů kyslíku je zapotřebí dopočítat :

51 Příklad : určete chemický vzorec kyseliny chlorné a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina) oxid chlorný Cl 2 O + H 2 O H 2 Cl 2 O 2 HClO b) vzhledem k tomu, že koncovka ná přísluší oxidačnímu číslu chloru +I, víme, že v molekule bude pouze jeden atom vodíku a můžeme psát : H I Cl I O n -II počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice : n (-2) = n = 0 n =1 výsledný vzorec bude proto HClO

52 Příklad : určete chemický vzorec kyseliny dusité a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina) oxid chlorný N 2 O 3 + H 2 O H 2 N 2 O 4 HNO 2 b) vzhledem k tomu, že koncovka itá přísluší oxidačnímu číslu dusíku +III, víme, že v molekule bude pouze jeden atom vodíku a můžeme psát : H I N I O n -II počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice : n (-2) = n = 0 n = 2 výsledný vzorec bude proto HNO 2

53 Příklady Kyselina sírová H 2 SO 4 kyselina dusičná HNO 3 Kyselina dusitá HNO 2 kyselina uhličitá H 2 CO 3 kyselina bromičná HBrO 3

54 Tvoření názvů jednoduchých oxokyselin z chemických vzorců :

55 Příklad : Odvoďte název oxokyseliny odpovídající vzorci : HClO 4 a) přes oxidy «odečtením vody» HClO 4 H 2 Cl 2 O 8 H 2 O = Cl 2 O 7 oxid chloristý kyselina chloristá b) přes oxidační čísla H +I Cl y O 4 -II y + 4 (-2) = y 8 = 0 y = 7 Oxidačnímu číslu centrálního atomu +VII odpovídá koncovka istá, proto je správný název kyselina chloristá

56 Cvičení : H 2 CrO 4 HMnO 4 HBrO H 2 SeO 4 HClO 4 H 2 SO 3 kyselina chromová kyselina manganistá kyselina bromná kyselina selenová kyselina chloristá kyselina siřičitá

57 Pomůcka : zapamatovat indexy známých kyselin (H 2 SO 4, H 2 CO 3, HNO 3, HNO 2 ) a od nich tvořit kyseliny méně známé se stejným oxidačním číslem centrálného atomu.

58 Hydratované kyseliny Prvek může v témže oxidačním čísle tvořit dvěči více jednoduchých oxokyselin lišících se pouze v počtu atomů H a O v molekule. Tyto názvy se zpřesňují tak, že pomocíčíslovkových předpon vyjádříme počet vodíkových (předpona hydrogen) nebo kyslíkových atomů (předpona oxo) v molekule. Hydratované kyseliny vznikají reakcí běžné kyseliny s vodou, např. :

59 HPO 3 + H 2 O H 3 PO 4 teoreticky dále : H 3 PO 4 + H 2 O H 5 PO 5 HPO 3 kyselina fosforečná (hydrogenfosforečná nebo trioxofosforečná) H 3 PO 4 kyselina trihydrogenfosforečná nebo tetraoxofosforečná Pomůcka : přičteme H 2 O (dva atomy H a jeden atom O)

60 Cvičení H 5 IO 6 kyselina pentahydrogenjodistá nebo hexaoxojodistá H 4 SiO 4 kyselina tetrahydrogenkřemičitá nebo tetraoxokřemičitá kyselina trihydrogenarseničná H 3 AsO 4 kyselina trihydrogenmanganistá H 3 MnO 5

61 Tak ještě kus

62 Polykyseliny Polykyseliny vznikají dvou nebo více molekul stejné kyseliny za odštěpení vody H 2 SO 4 + H 2 SO 4 H 2 S 2 O 7 + H 2 O názvosloví na stejném principu jako výše uvedený příklad. V názvu je navíc pomocí číselné předpony vyjádřen počet centrálních atomů. H 2 S 2 O y + 7 (-2) = y 14 = 0 y = 6 kyselina disírová

63 Např. H 2 Cr 2 O y + 7 (-2) = y 14 = 0 y = 6 Z toho víme, že každý z centrálních atomů Cr se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle +VI koncovka kyseliny ová Kyselina dichromová (od ní jsou ovozeny důležité soli předeším dichroman draselný - K 2 Cr 2 O 7 ) Cvičení : H 5 P 3 O 10 kyselina pentahydrogentrifosforečná H 2 S 2 O 5 kyselina disiřičitá kyselina dihydrogendisiřičitá H 2 S 2 O 5 kyselina disírová H 2 S 2 O 7

64 Thiokyseliny Jeden či více atomů kyslíku v molekule oxokyseliny nahrazen atomem síry. Tento atom síry se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle II (stejně jako původní atom kyslíku) Název thiokyseliny se tvoří připojením předpony thio- k názvu příslušné oxokyseliny, popř. též číslovkovou předponou vyjadřující počet atomů síry, které v molekule nahradily atomy kyslíku, např. kyselina sírová H 2 SO 4 kyselina thiosírová H 2 S 2 O 3 (pozor na atomy síry a jejich oxidační čísla!!!)

65 Cvičení kyselina tetrathioarseničná H 3 AsS 4 H 2 SnS 3 kyselina trithiocíničitá H 2 MoO 2 S 2 kyselina dithiomolybdenová H 2 CS 3 kyselina trithiouhličitá Na 2 S 2 O 3 thiosíran sodný

66 Soli anorganických kyselin

67 Anorganické soli jsou iontové sloučeniny tvořené kationty a anionty kyselin. 1 nebo více atomů vodíku je v molekule soli oproti kyselině nahrazen jiným prvkem. Soli vznikají např. při neutralizačních reakcích mezi kyselinami a hydroxidy, vzniká sůl a voda, např. : NaOH + HNO 3 NaNO 3 + H 2 O Soli bezkyslíkatých kyselin jsou binární sloučeniny, s jejich názvoslovím jsme se již seznámili (halogenidy, sulfidy) Cvičení CaCl 2 chlorid draselný kyanid draselný KCN

68 Soli kyslíkatých kyselin, (včetně thiokyselin a polykyselin) Nahrazení H + v molekule oxokyseliny jiným kationtem. Názvy těchto solí se skládají z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od názvu kyseliny, která sůl tvoří. Koncovka á se nahradí koncovkou an. U oxidačního čísla VI se koncovkou an nahrazuje koncovka ová Kyselina dusičná dusičnan Kyselina sírová síran (nikoliv sírovan) Koncovka přídavného jména podle oxidačního čísla kationtu (ný, natý...)

69 Příklad : síran sodný vycházíme z kyseliny sírové H 2 SO 4, atomy vodíku nahrazeny atomy sodíku Z kyseliny zbyde aniont (SO 4 ) 2- Na 2I (S VI O 4 -II ) -II Na 2 SO 4 Ca II (NO 2 ) 2 -I HNO 2 dusitan vápenatý

70 Cvičení : Síran vápenatý CaSO 4 H 2 SO 4 fosforečnan hlinitý Al(PO 3 ) 3 HPO 3 Al III (P V O 3 -II ) -I siřičitan draselný K 2 SO 3 H 2 SO 3 K 2I (SI V O -II 3 )-II

71 hlinitan železnatý Fe(AlO 2 ) 2 HAlO 2 Ca(NO 2 ) 2 dusitan vápenatý Fe(ClO 3 ) 3 chlorečnan železitý Fe 2 (SiO 3 ) 3 křemičitan železitý Al 2 SO 4 síran hlinitý K 2 Cr 2 O 7 dichroman draselný Na 2 S 2 O 7 disíran sodný Na 2 S 2 O 3 thiosíran sodný

72 Hydrogensoli hydrogensoli obsahují v aniontu jeden nebo několik atomů vodíku. Název se tvoří přidáním předpony hydrogen, popř. dihydrogen či trihydrogen atd. před podstatné jméno v názvu sloučeniny. Při tvorbě soli z anorganické kyseliny je nahrazena atomy jiného prvku pouze část atomů vodíku. Vodík má i zde ox. číslo +I, např. :

73 H 2 SO 4 H + + HSO 4- HSO 4- + Na + NaHSO4 (hydrogensíran sodný) Ca(HSO 3 ) 2 Ca II (H I S IV O -II 3 )-I 2 hydrogensiřičitan vápenatý Pozn. : Od H 3 PO 4 existuje fosforečnan, hydrogenfosforečnan a dihyhydrogenfosforečnan (např Na 3 PO 4, Na 2 HPO 4, NaH 2 PO 4 ) Cvičení : hydrogensíran železitý Fe(HSO 4 ) 3 hydrogenfosforečnan vápenatý CaHPO 4 Ca(H 2 PO 4 ) 2 dihydrogenfosforečnan vápenatý Ca(HS) 2 hydrogensulfid vápenatý

74 Podvojné soli Obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty kationty se uvádějí v pořadí podle vzrůstající hodnoty oxidačního čísla, při stejné hodnotě se řadí abecdně podle symbolů. Víceatomové kationty (např. NH4+I) se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož oxidačního čísla. V názvech je pořadí kationtů stejné jako ve vzorcích např. : KNaCO 3 uhličitan draselno-sodný

75 Cvičení síran draselno-hlinitý KAl(SO 4 ) 2 Pokud dva či více aniontů, uvádějí se v abecedním pořadí symbolů prvků popř. centrálních atomů aniontu. např. : Cu 3 (CO 3 ) 2 F 2 bis(uhličitan)- difluorid triměďnatý

76 Hydráty solí vzorec tvořen ze vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Oběčásti se oodělují tečkou. V názvech se přítomnost vody označuje slovem hydrát a počet molekul H 2 O je vyjádřen číslovkovou předponou. Nazev soli je uveden ve druhém pádě. např. : CuSO 4.5H 2 O pentahydrát síranu měďnatého Cvičení : FeSO 4.7H 2 O heptahydrát síranu železnatého Na 2 CO 3.10H 2 O dekahydrát uhličitanu sodného heptahydrát síranu zinečnatého ZnSO 4.7H 2 O

77 A NAKONEC

78 Amonné sloučeniny Důležitý je kation amonný (NH 4 ) +I (N -III H +I 4 ) +I, např. dusičnan amonný NH 4 NO 3 Cvičení : chlorid amonný NH 4 Cl dusitan amonný NH 4 NO 2 (NH 4 ) 2 SO 4 síran amonný (NH 4 ) 2 CO 3 Uhličitan amonný

79 KONEC UŽITEČNÉ LINKY NA WEBU