Holého (9 8), v té doě změstnnce Geologického průzkumu v Teplicích. Shodou okolností yl pověřen jejich sledováním. V celé řdě vrtných jder ncházel těsně pod hlvní slojí opkovně vrstvu silně vápnitých šedvých slínů, vždy s četnými ulitmi sldkovodních měkkýšů semeny plody různých rostlin. Tyto nové nálezy yly ve stejné geologické pozici, tj. rovněž v podloží hnědouhelné sloje, jko výskyty v Prokopské šchtě. Při proplvování vrtných vzorků n jemných sítech se ojevily i kosti zuy droných svců; jejich poměrně hojné nálezy v mlém ojemu vrtných jder (kolem kg) svědčily o tom, že jde o velmi ohtý výskyt. Díky úsilí oětvosti F. Holého tk yl zjištěn nálezová vrstv, odhlená později ve velkém rozshu povrchovou těžou. Podroný rozor různých druhů mlých svců pomohl již od zčátku výzkumu stnovit geologické stáří hlvní uhelné sloje. Došli jsme k závěru, že hlvní sloj vznikl ve spodním miocénu, tedy si před 8 miliony lety (Čtyroký, Fejfr Holý 9). O těchto prvních ojevech se nyní zmíníme. Ideální podmínky pro pleontologickou práci se nskytly ž v r. 987 při povrchové těžě v prostoru Merkur sever, právě u ocí hníkov, Krlup Spořic. Vrstv slínů ve zmíněných vrtech yl odkryt zprvu ve svislém řezu o něco později i v ploše, která yl v letech 988 00 vyhlášen jko chráněné nleziště. Vůec poprvé se tk povrchovou těžou podřilo onžit někdejší neporušený řeh uhelné Oldřich Fejfr Nálezy fosilních svců III. Fun hnědouhelné pánve Podoně jko v předchozím přípdě sldkovodních vápenců v Tuchořicích (Živ 0, : 90 9) i fosilní dokldy někdejšího život v severočeských hnědouhelných pánvích yly známy již kolem r. 900. Ty všk pocházely z hluinných dolů či šchet, první ojev se podřil v Prokopské (později Mriánské) šchtě jihozápdně od Mostu (Schlosser Hisch 90, Schlosser 90, Hisch 99). Stejné vrstvy odhlil součsná povrchová těž. První zmínku o nálezech fosilních svců v severočeském terciéru njdeme ve zprávě Mxe Schlosser Josef E. Hische z r. 90 (or. ). Vzácné fosilie yly ojeveny v podloží hnědouhelné sloje při zkládání Prokopské šchty ve Skyřicích u Mostu. J. E. Hisch svěřil jejich zprcování M. Schlosserovi z vorské státní pleontologické sírky v Mnichově, který určil druhy tpír nosorožce; jde o Prosntorhinus luei ze skupiny ezrohých nosorožců certérií popsný z Tuchořic (Heissig, Fejfr 007). Nděje n dlší nálezy se splnily, když kolem r. 90 zpočl rozsáhlý vrtný výzkum mezi Kdní homutovem. Jeho cílem ylo vymezit rozsh výskytu záso hnědouhelných slojí tmní pánevní olsti pro následnou povrchovou těžu. Vrty n severním okrji při smém úptí Krušných hor v okolí někdejších ocí Krlup, Spořic hníkov vzudily pozornost pleootnik Frntišk Tuchořice (MN ) počet nálezů hlodvci ( ) zjícovití () 00 0 0 Eomyide Sciuromorph 0 Gliride Lgomorph 00 Merkur sever (MN ) hlodvci ( 9) zjícovití (0 ) počet nálezů 00 0 7 Steneofier 8 9 0 mphilgus Ptychoprolgus Eomyide Gliride Sciuride meniscomys 0 Prcitellus Plesispermophilus 00 Monosulx 0 Melissiodon S X 00 m 0 živ /0
pánve, jenž se n tomto místě zchovl nvzdory složitým geologickým podmínkám. Podoné uszeniny ývjí většinou rozrušeny tektonickými pohyy následnou erozí, neo nerozpoznány znikjí při těžě. Prostředí uhlotvorného prles pomohl přilížit pleootnický výzkum F. Holého, Čestmír ůžk Zltk Kvčk. ěhem spodního miocénu se v pánvi díky vysoké hldině podzemní vody rozšířily rozsáhlé sltiny, kde v mokřdním prostředí převžovly mohutné kmeny ptisovců (rod Glyptostrous) n písčitých půdách zástupci vvřínovitých (Lurcee). N řezích pánve yl rostlinná společenstv pestřejší jejich složení přímo záviselo n chemismu horninového podkldu neo sustrátu. Tk n kyselých půdách vyšších poloh krystlinik převžovl orovice, ztímco n slínovitých lklických půdách vulknického původu se dřilo vedle ptisovců žintým duům Quercus rhenn, vrám Slix vrins, olším (lnus) jiným většinou opdvým listnáčům npř. rody Nyss, jvor (cer), jsn (Frxinus), neo tisovci (Txodium). Podoně jko v dnešních přířežních porostech i zde liány dlší popínvé rostliny vytvářely neproniknutelné houštiny. V tomto prostředí sutropického prles žil ohtá zvířen oývjící jeho různá ptr. Význmná le yl nepřítomnost chootntců mstodontů. Ti zplvili celou Eursii migrcí z friky přes lízký východ ž v dlší fázi miocénu. Jejich příchod proěhl v krátkém čsovém úseku, je proto ve strtigrfii suchozemského miocénu celé Eursie využíván jko tzv. dtum mstodontů první výskyt je u nás doložen v o něco mldších funách v Ořechově u rn v heské pánvi v Dolnici; to ude námětem příštích částí seriálu. Velké ýložrvce zstupovlo proto jen několik druhů nosorožců poslední zástupce ntrkotérií hojnějších v předchozích fázích třetihor vzácný rod rchyodus, početnější v Tuchořicích. Nápdnou druhovou pestrost droných svců ve srovnání s funou Tuchořic (viz or. ) si vysvětlujeme tím, že šlo o oyvtele různých pter les. Nejhojnějšími v přízemí, neo ve vlstních mokřdních půdách řehů, yly různé druhy želv, menší ligátoři rodu Diplocynodon, žáy rodu Ltoni Pleotrchus tké droní ještěři, npř. slepýšovitý lvor rodu Ophisurus chmeleoni. Ze svců se v prlesní půdě vyskytovli hmyzožrvci (z čeledí rejskovitých, krtkovitých, ježkovitých dlších dnes vyhynulých skupin) jediný zástupce včntců včice rodu Pertherium. Různí hlodvci chmeleoni oývli vyšší ptr v korunách stromů. Kolem vodních řehů žily dv různé rody orovitých (menší Steneofier větší Monosulx) dále zjícovití (Lgomorph) rody mphilgus Prolgus, kterým rovněž vyhovovlo vlhké prostředí. Litogrfická tule z článku M. Schlosser J. E. Hische (90) zorzuje spodnomiocenní nálezy svců v podloží hnědouhelné sloje při zkládání hluinného dolu Prokopské, později Mriánské šchty. Spodní stoličky nosorožce, nový druh Prosntorhinus luei popsný ž r. 007 z Tuchořic. Stoličky spodní () horní () čelisti živ /0 0 mm 0 mm první prstní článek tpír Tpirus intermedius, pohledy n horní () spodní () klouní plochy zepředu (). Geologický profil zkládného hluinného dolu z r. 90, nálezy svčí funy yly ve vrstvách přemístěných sopečných popelů (tufitických jílů), nálezová poloh v hlouce m je vyrven zeleně. Pokusná vodorovná štol X je šedá, hnědouhelná sloj oznčen písmenem S. Grfické vyhodnocení výskytu čeledí hlodvců (Rodenti) zjícovitých (Lgomorph) ze dvou nlezišť odoného stáří (spodní miocén, iozón MN ): Merkur sever/hníkov Tuchořice, profil Reusse Suesse (viz minulý díl). Loklity se znčně liší pleoekologicky (chrkterem prostředí): vápnité slíny Merkuru vznikly n řezích uhlotvorného jezer s ohtou lesní flórou o několik ptrech; svčí mikrofun je tudíž nezvykle ohtá druhově rozmnitá. Nopk olst trvertinové kskády teplých prmenů v Tuchořicích měl ochuzenou flóru exhlce plynu O tu vytvářely neezpečné podmínky smrtícího npjedl (viz druhá část seriálu). Svčí mikrofun je proto druhově chudá jednotvárná, převžují pouze dvě čeledi hlodvců veverkovití (v Merkuru poměrně vzácní) vymřelí eomyidi (rovněž vzácní, le druhově srovntelní s funou Merkuru). Oě funy se odlišují přítomností dlších typických rodů v Merkuru jejich sencí v Tuchořicích. Nejvýznmnější metodou pleontologického výzkumu je proplvování velkého množství (čsto mnoh tun) nálezových hornin n jemných sítech (velikost ok 0, mm). Horninu je nutné předem doře vysušit poté n několik hodin vložit do roztoku sody neo sponátu, tím se plvení význmně urychluje (); někdy je nutné plvit příliš jílovitý vzorek dvkrát. Výsledkem je koncentrát (výplv), který nejlépe n slunci znovu vysoušíme (, ). Už n mokrém výplvu jsou doře vidět četné převážně zlomkovité ělvé ulity měkkýšů (or. ), zto fosilní tmvě hnědočerné droné kosterní nálezy mikrofuny ortlovců jsou pouhým okem skoro neviditelné, proto je vyíráme pod mikroskopem. Část výěru fosilních měkkýšů ve výplvu vápnitých slínů n ázi hlvní hnědouhelné sloje. Ve výřezu vprvo nhoře je vodní plž Nysti rueschi (výšk ulity mm) chrkteristický pro nálezovou polohu Merkuru (tzv. nystiový horizont). Plže popsl v odoné měkkýší funě ohumil Klik (89) ve sldkovodních deskovitých vápencích Pnského lomu v Tuchořicích. orušk plodonti ruf je dnes jediným druhem kdysi úspěšné čeledi oruškovitých hlodvců (plodontide). Již to je důkzem, že jde o zástupce rchického svce, jehož vymřelí předkové žili ěhem třetihor n kontinentech severní polokoule. orušk jen vzdáleně připomíná or, dnes žije v lesním prostředí jko typický relikt v omezeném reálu n zápdním pořeží Severní meriky (). Nápdně plochá lek orušky (délk kolem 0 mm) spodní čelist mjí stoličky ez kořenů, tj. s neomezeným růstem (jko npř. zjícovití). Fosilní zástupci měli kořenové stoličky se složitou strukturou sklovinové korunky svědčící o potrvě tvořené dužntými plody (or. ). Foto L. osteur, sírky Přírodovědného muze v zileji
mm 0 mm mm mm 00 mm 00 mm 7 0 mm 0 mm 0 mm 9 0 mm 0 mm 00 mm 8 Nšli ychom tu i několik skupin sudokopytníků (rody mphitrgulus, mphimoschus, Procervulus Pleomeryx ), podoně jko v Tuchořicích různé typy lichokopytných nosorožců (rody Protcertherium, Dicertherium, Prosntorhinus Mescertherium), vzácněji tpír stroylý rod koňovitého lichokopytník (nchitherium urelinense). ž doposud ve spodním miocénu téměř neznámý zástupce lichokopytných chlikotérií zde yl nedávno ojeven překvpivě ve větším počtu dlší důkz, že nálezové vrstvy jsou zřejmě v lízkosti někdejších řehů pánve. Jde o geologicky nejstrší výskyt chlikotéri v Evropě. Rody Schizotherium, resp. Metschizotherium, které zde přicházejí v úvhu, yly původně definovány jen specifickými znky chrupu o stvě končetin celého těl jsme ztím neměli spolehlivé dokldy. Nové nálezy z Merkuru hníkov všk prokzují, že měl podoně jko mldší rod hlicotherium 00 mm 0 mohutné drápy n oou končetinách (mohutnější n předních), není proto vyloučeno, že jde o jeho předchůdce. V prvních letech výzkumu jsme nencházeli žádné dokldy šelem ylo to zjímvé, protože ve sldkovodních vápencích trvertinové kskády v Tuchořicích jsou šelmy hojné (viz druhý díl seriálu). Teprve později yly jejich dokldy čstější, tkže známe několik rodů zejmén jde o nálezy rodu Pleogle, medvědovitých (rody llusi Ursvus) tké větších šelem rodu mphicyon příuzných medvědovitým psovitým. Všechny nlezené druhy shodně potvrzovly spodnomiocenní stáří. Stromové (rorikolní) oyvtele prles ve funě hlvní sloje zstupují hlodvci, z nichž zvláště početní jsou zástupci vymřelé skupiny eomyidů, dále plchovití (Gliride) řd prvých i létvých veverkovitých (Sciuride, Peturistide). Dlší rody hlodvců (křečkovitý Melissiodon dv oruškovití Plesispermophilus Vymřelá čeleď hlodvců eomyidů je ve funě Merkuru zstoupen pěti společně se vyskytujícími rody : Pentuneomys, Pseudotheridomys, Ligerimys, peomys Megpeomys; : levé spodní stoličky m, : spodní levé čelisti. Dvě čeledi hlodvců: oruškovití (plodontide;,, : Plesispermophilus, : meniscomys) křečkovití (ricetide; : Melissiodon) se vyskytují pouze ve vápnitých slínech n ázi hlvní hnědouhelné sloje nleziště Merkur sever/hníkov (v tuchořických trvertinech chyějí). Jejich nezvykle utvářené stoličky mjí u mldších jedinců jemnou síť neprvidelných ostrých sklovinových hrn připomínjících včelí plástev. Tkové stoličky se vyskytují npř. u součsných tropických létvých veverek čeledi Peturistide. U nich známe zdroje potrvy šťvnté plody, jejichž dužinu vymčkávjí stiskem čelistí. U strších jedinců je jemná sklovinová síť oroušen ();, : rod meniscomys spodní levé čelisti s úplných chrupem p m, m m stršího jedince;,, : rod Plesispermophilus : spodní levá čelist s úplným chrupem p m, : ptrová část leky se zuy: levé P, M M, prvé M M; : horní levé P, M M; : křečkovitý rod Melissiodon, horní levá čelist má jen tři stoličky (M M) typické pro křečkovité. Prcitellus eminens yl již v miocénu živou fosilií, potomek nejstrších hlodvců z eocénu tzv. ilurvidů, : spodní levá řd zuů p m, : horní levá řd zuů P M. 7 Předchůdce součsných kočkovitých šelem (Felide) Pseudelurus trnsitorius ptří ve funě Merkuru k nejvzácnějším druhům. Zuy spodní prvé čelisti (p m) vykzují ještě vývojově nižší úroveň, tj. přítomnost premoláru p, který je u součsných kočkovitých zcel redukován. Unikátní je i ojev kompletního chodidl (utopodi) prvé zdní končetiny, které prokzuje semidigitigrádní ž digitigrádní pohy, tedy došlpování n přední část prstů., prvá spodní čelist, pohled zoku () n vnitřní strnu (), prvé chodidlo zdní končetiny zepředu () 8 Šelmy jsou ve funě Merkuru vzácné. Je zde zstoupen skupin mficyonů ( ), která je v početnější Tuchořicích. Nopk zástupci medvědovitých z rodu llusi () jsou tu hojnější. :. elmensis, horní levá čelist se zuy P M., : mphicyon cutidens, horní levé zuy P M, : holotyp druhu z krsové loklity Wintershof West, vorsko., : největší zástupce mficyonů Megmphicyon gignteus je doložen v Tuchořicích horní řdou zuů (P M). Ve funě Merkuru ylo nlezeno úplné chodidlo (utopodium) prvé přední končetiny (). 9 Ukázky horního chrupu unoselenodontního typu vždy nízkokorunkové horní stoličky mjí vnitřní hroly kuželovité vnější hroly poloměsíčkovité, tento chrup je pouze u vymřelých rontotérií () chlikotérií (, ). : levá horní čelist rodu rontops z oligocénu Jižní Dkoty v US (Humoldtovo přírodovědné muzeum v erlíně), živ /0
: levá horní čelist druhu hlico - therium grnde z krsové výplně v Devínské Nové Vsi u rtislvy (Přírodovědné muzeum v zileji), : levá horní řd zuů (P P, M, M; M chyí) druhu Metschizotherium wetzleri z vápnitých slínů n ázi hnědouhelné sloje v Merkuru hníkově, : detil sklovinové stěny s výrzným oroušením skusu, dokld stříhcí funkce typické pro listožrvé (foliovorní) ýložrvce. 0 Ukázky spodního chrupu eursijských chlikotérií., : levé spodní zuy (p m, m; : zoku, : shor) druhu Metschizotherium wetzleri v Merkuru hníkově;, : ještě v r. 8 vyorzil lert Gudry dokldy zdní končetiny chlikotéri jko neznámého gigntického chudozuého svce ze svrchního miocénu v nlezišti Pikermi v Řecku (zde druh ncylotherium penteli cum). Jsou to srostlý první druhý prstní článek zdní končetiny třetí (poslední) článek násdec mohutného drápu; : pohled n třetí článek shor; : ttáž řd nesrostlých prstních článků (..) druhu hlicotherium grnde z miocénu vorské sldkovodní molsy (Státní pleontologická sírk v Mnichově); : třetí prstní článek přední končetiny druhu M. wetzleri z vápnitých slínů hnědouhelné sloje v Merkuru hníkově. Schém vývoje (fylogeneze) skupiny koňovitých (hippomorfních) lichokopytníků rontotérií chlikotérií od eocénu do čtvrtohor. ěhem eocénu vznikl v Eursii vývojový proud rontotérií, dříve titnotérií (zeleně), který se záhy rozšířil přes eringovu úžinu do Severní meriky. Oě větve rontotérií se n oou kontinentech rozvinuly do mnoh odoných prlelních linií, které všk ěhem oligocénu (v Eursii o něco dříve) vymřely. Ještě ěhem eocénu se z okruhu rontotérií součsně v Eursii Severní merice vyvinul nová vývojově úspěšnější skupin chlikotérií (modře). N počátku tohoto vývoje njdeme výchozí skupinu tzv. eomoropidů s rody Eomoropus () Grngeri (). Předpokládáme, že někdy n sklonku eocénu v rámci eomoropidů vznikl zvláštní skupin (červená úsečk) žijící n stromech jko součsní lenochodi, u kterých se n oou končetinách vyvinuly dlouhé chápvé drápy (rody Eomoropus Grngeri dosud drápy neměly). V rozpětí od svrchního eocénu do rných čtvrtohor se tk vyvinul jedn z nejzáhdnějších skupin kopytníků vyvených ěhem celého vývoje n oou končetinách nikoli kopyty, le zhnutými drápy. Oě skupiny rontotéri i chlikotéri spojuje pouze vzájemně podoný zvláštní chrup unoselenodontního typu, který známe jenom u nich. elkem vznikly tři linie chlikotérií, které ěhem dlšího vývoje opouštěly stromový způso život; drápy n oou končetinách jim všk zůstly zchovány. Severomeričtí moropidi (podle rodu Moropus); Skupin schizotérií definovná znky chrupu má pro nedosttek kosterního mteriálu nejistou stvu těl; hlikotéri v užším smyslu s doře doloženou stvou těl, dlouhé přední končetiny si uchovly funkci přithovčů větví. milionů let,,,0,9 kvrtér eocén oligocén miocén pliocén Severní merik rontotéri Severní meriky Linie osídlily celou Eursii i friku, kde vytrvly ž do čtvrtohor. Uprveno podle: E. H. olert (9).. orissik (9) Severomerický rod chlikotérií Moropus měl vysoké stejně dlouhé končetiny stále vyvené drápy; Skupin eursijského rodu hlicotherium; Rekonstrukce hlvy rodu hlicotherium; D Nejlépe doložená stv těl rodu hlicotherium měl v poměru k zdním nohám dlouhé přední končetiny, které se při chůzi opírly o vnější strnu dvou prstů (odoně jko kotníková chůze tzv. knuckle wlking u gorily, šimpnze orngutn). E, F Detily stvy levých chodidel končetin rodu hlicotherium, přední E (vlevo zepředu, vprvo z vnější strny) zdní F (vlevo z vnější strny, vprvo zepředu). Ztím nejdokonlejší rekonstrukci umožnily úplné kostry mnoh jedinců z krsové výplně v Devínské Nové Vsi u rtislvy. Podle: H. Zpfe (97), orig. P. Mjor ( ). Snímky orig. O. Fejfr, pokud není uvedeno jink, všechny or. z rchivu utor meniscomys) mjí zuy utvářené stejným způsoem se zvláštní výrznou strukturou (or. ), což nsvědčuje potrvní specilizci n měkkou šťvntou dužinu plodů. Zjímvé je, že se vyskytují pouze v odoí oligocé nu spodního miocénu v následujících fázích třetihor ze středoevropské funy náhle mizí. Určitě se tk stlo následkem ekologických změn, kdy se z tehdejšího rostlinstv vytrtil i jejich ztím neurčený zdroj potrvy. Tři zvláštnosti mezi hlodvci I dnes přežívá v lesích sutropů tropů množství rostlinných i živočišných druhů v minulosti tomu neylo jink. Velkým prolémem je uchování kosterních zytků v geologickém záznmu, tj. v nšem přípdě v prlesním prostředí, kde je kyselá humózní půd nepříznivá pro uchování fosilií ortlovců. V prvním dílu seriálu jsme v této souvislosti zdůrznili význm sopečné činnosti, která hrál význmnou úlohu i v olsti severočeského riftu. Fun hlvní hnědouhelné sloje oshuje řdu unikátů v rámci všech řádů svců. Jde ve - směs o rchic ké relikty, které yly živými živ /0 E, m 0, Eursie/frik 0 cm rontotéri Eursie F D
fosiliemi již v miocénu; udržely se v konzervtivním prostředí uhlotvorného prle - s. Zmíníme se teď o několik příkldech řádu hlodvců (Rodenti): pouze jedn z těchto skupin žije dodnes v Severní merice, osttní vyhynuly již ěhem miocénu. oruškovití hlodvci (plodontide, (or. ) předchůdci součsného severo - merického druhu plodonti ruf žili ve strších třetihorách hojně v celé Eursii; jsou známí npř. v Číně i Mongolsku. Jejich dokldy ve funě Merkuru hníkov poprvé zjistil F. Holý ve výplvech vrtů z r. 90. Nálezy umožnily určení dvou rodů této stroylé čeledi: Plesispermophilus meniscomys. Právě tyto rody jsou pro své krátké trvání důležité i pro stnovení geologického stáří. Později se prokázl hojný výskyt prvního rodu, zto vývojově pokročilejší meniscomys zde ptří k největším vzácnostem. O rody jsou typické pro funy strších třetihor severní polokoule. I dnes si. ruf (délk těl 0 cm, hmotnost 0,9,8 kg) uchovl způso život v lesním spíše vlhčím prostředí, kde si v půdě vytváří nory. Z potrvou šplhá i do korun stromů, v ho - rách se vyskytuje ž do 00 m n. m. Dnešní orušk má stále dorůstjící stoličky; fosilní zástupci (v průěhu eocénu miocénu) měli stoličky omezeného růstu, tj. s kořeny optřenými typickou strukturou sklovinových lišt (or. ), které n - svědčují dužnté potrvě plodů. Je z jí - mvé, že odoné utváření stoliček měl ve stejné doě ještě jedn vymřelá skupin křečkovitých hlodvců (rod Melissiodon), který se ve funě Merkuru vyskytuje poměrně hojně. Je prvděpodoné, že jejich zdroje potrvy yly stejné. Pleootnici uvžují, že mohlo jít npř. o plody dřeviny rodu Nyss, která yl zjištěn ve flóře n řezích uhlotvorné pánve. Nyss v součsnosti roste npř. n Floridě. Ještě zjímvější je rod Prcitellus ze skupiny ilurvidovitých hlodvců (ilur - vine). Ro dové jméno je zvádějící, jde jen o vzdále nou podonost chrupu se součsným syslem (itellus). Tento hlodvec yl popsán r. 90 z krsové výplně Wintershof West v vorsku s funou odonou nšemu hnědouhelnému nlezišti. Stv chrupu (or. ) prozrzuje stroylý původ související s jednou z nejstrších skupin hlodvců eocénu ( milionů let) s ilurvidy, kteří jsou známí npř. z nlezišť Messel Geiseltl v Německu. Rod Prcitellus tedy yl živou fosilií již ve spodním miocénu jeho ojev se stl velkou událostí. Početné druhy eomyidovitých (Eomyide) jsou hlodvci typičtí pro celé třetihory, le jejich rozkvět spdl do spodního miocénu, kdy tvořili význmnou složku funy (or. ). Právě nše fun přinesl ojev dosud neznámého největšího rodu Megpeomys, který yl krátce po jeho po pisu r. 998 nlezen i v jponském severo - merickém miocénu. To svědčí mimo jiné o nápdné jednotě propojení miocenních svčích společenstev. hlikotéri dráptí lichokopytníci Tto zvláštní skupin ýložrvců vznikl ve strších třetihorách sie ptří k nejsvéráznějším koňovitým či hippomorfním lichokopytníkům, které spojuje zvláštní unoselenodontní typ chrupu. Ten njdeme pouze u vymřelých lichokopytných rontotérií chlikotérií: nízkokorunkové horní stoličky mjí vnitřní hroly kuželovi - té vnější poloměsíčkovité, jko u selenodontních sudokopytníků. Nezvykle utváře - né končetiny jsou mezi kopytníky nprostou výjimkou, jejich drápy vyvolly četné diskuze zprvu tké závžné odorné omyly (or. 9 ; or. n. str. oálky). O izrnosti chlikotérií svědčí skutečnost, že jejich kosterní nálezy z mldších třetihor Frncie yly n počátku 9. stol. povžovány z dokldy dvou zcel odlišných svců. Věhlsný pleontolog Georges uvier (zkldtel ooru srovnávcí nto - mie) určil zuy jko eocenního nosorožce rodu Lophiodon, ztímco mohutné poslední prstní články, které musely nést drápy nevídných rozměrů, přisoudil velkému druhu luskoun. uvier měl pro tento úsudek dorý důvod: právě totiž vy slovil svůj nový princip ntomické korelce, kter ý prví, že určitému znku živočich odpovídá jiný znk neo souor znků. Npř. končetiny sudokopytník, lichokopytník neo šelem korelují odlišným typům chrupu nopk. Četné, všk izolovné nálezy z pozdních třetihor n nlezišti Eppels heim v Porýní záhy po uvierově smrti r. 8 stále neprokzovly, že podivné stoličky násdce drápů ptří je dinému druhu velkého svce což ylo ovšem s korelčním zákonem v zásdním rozporu. Kustod - dtel muze v Drm stdtu Johnnes J. Kup dl v r. 8 živočichovi jméno hlico - therium (z řeckého chlix = písek, štěrk, protože písčité ulože niny někdejšího toku Rýn v Eppelsheimu jsou říčního původu). Podonému omylu podlehl mnohem po - zději i jiný frncouzský pleontolog l - ert Gudry r. 8 při výzkumu svrchnomiocenní funy v řeckém nlezišti Pikermi (or. 0) určil části koster končetin s mohutnými drápy jko neznámého gigntického chudozuého svce. elou záhdu mohl rozluštit jedině nález neporušené kostry chlikotéri. K tomu došlo ž r. 880, kdy ji Gudryho žák Henry Filhol ojevil ve vrstvách o něco stršího nleziště Snsn v jihovýchodní Frncii. Ukázlo se, že chrup známý již od r. 8 z Eppelsheimu ptří zvířeti s mohutnými drápy n končetinách k úžsu všech to neyl zástupce chudozuých, le zvláštní větve koňovitých (Hippomorph). hlikotéri dosáhl ěhem třetihor znčného zeměpisného rozšíření. Jejich prvlstí yl zřejmě sie odtud se šířil eringovou úžinou do Severní meriky, n zápd do Evropy n jih do friky. Do čtvrtohor vytrvl v jižní sii východní frice. Určitě tedy předstvovl ve své doě úspěšný model ýložrvého svce. Stejně jko nezvyklá stv těl je zvláštní i jejich způso výskytu všichni d - telé uvádějí, že nálezy chlikotérií jsou všeoecně velmi vzácné. Známe všk míst, kde nopk ptří k nejhojnějšímu druhu. V střednomiocenních jeskynních výplních v Devínské Nové Vsi u rtislvy se nšly pozůs ttky si 0 jedinců velmi početná jsou i v Severní merice ve spodnomiocenních vulknických tufech n nlezišti gte Springs v Nersce. To může n svěd - čovt tomu, že chlikotéri preferovl určitá prostředí dná npř. chrkterem rostlinné potrvy, v lízkosti řek jezer pod., což se nyní potvrzuje i n řezích pánve v těžením prostoru Merkur sever. Mimoto lze ve sěrech z jedné loklity po - zorovt nápdné rozdíly ve velikostech jednotlivých exemplářů. Existuje pro vznik funkci dráptých končetin chlikotérií nějké vysvětlení? Jedno z možných je to, že ýložrvá chlikotéri se n počátku svého vývoje, kdy ne - yl příliš velká, dptovl n stromový život. Nepochyně k tomu došlo v rných fázích vývoje před vznikem kopyt, kdy měl ještě drápy. yli to zřejmě jediní ýložrvci mezi udoucími lichokopytníky, kteří z svou potrvou šplhli živili se listy plody vysoko v korunách prlesní vegetce. yli tk odoou mlých druhů chudozuých lenochodů. N oou končetinách se jim vyvinuly srpovité drápy, kterými se zvěšovli n větvích. Jejich chrup (or. 9 0) si všk zchovl původní stvu t řdí chlikotéri jednoznčně mezi lichokopytníky lízké skupině severomerických východosijských rontotérií neo titnotérií (or. ). Později ěhem třetihor se chlikotéri postupně zvětšovl, přizpůsoovl po - zemnímu způsou život rozdělil se n tři vývojové větve. Jedn si zchovl delší přední končetiny se stále funkčními drápy (čeleď hlicotheriide), u dvou zůstl délk končetin stejná, i drápy n oou dlouhých končetinách zůstly zchovány (Moropide, Schizotheriide). Středně velké ž nápdně mohutné druhy žily v evropském spodním miocénu v nšich hnědo - uhelných pánvích. Miocenní chlikotéri měřil v loptkách si m. Konstrukce chodidel krátkých silných zdních no - hou mldšího evropského rodu hlico - therium yl odlišná svědčí o schopnosti vztyčení těl při spásání listů. Stv kostry nsvědčuje i tomu, že se zvíře v klidové poloze při chůzi opírlo o vnější hřetovou strnu zhnutých prstů. Z dnešních svců se tímto způsoem opírjí při chůzi pouze lidoopi orngutn, goril šimpnz. Tomuto způsou získávání potrvy odpovídá stv krčních ortlů umožňující zklonění vztyčení hlvy. Zvířt přitom mohl i sedět přithovt si větve drápy. Vývojová řd odoná chlikotériím, tj. od menších stromových typů k velkým pozemním sěrčům listů, vznikl konvergentně i v rámci řádu jiho středomerických chudozuých (Xenr - thr) předstvovli ji velcí pozemní lenochodi (npř. rod Megtherium); tké jejich končetiny měly velké srpovité drápy. Z to - hoto hledisk yly uvedené mylné názory prvních utorů opodsttněné. K čemu sloužily dlouhé mohutné ruce chlikotérií s drápy? O tom vedou pleontologové dodnes spory. Zprvu se uvžovlo o tom, že mohly mít hrvou funkci, tomu všk zásdně odporuje tvr pžní kosti. Prvděpodoně si zvířt přithovl olistěné větve, to přípdně při vztyčeném trupu neo vsedě. V severní frice v jihovýchodní sii se nlezly pozůsttky čtvrtohorních zástupců této skupiny (npř. rod Nestoritherium), kteří již yli součsníky prvních předchůdců člověk (npř. ustrlopitéků). V kždém přípdě o způsou život chlikotérií ještě neylo řečeno poslední slovo. živ /0