Divadlo v MŠ a) znaky dobrého divadla pro děti, užití divadelních prvků ve vzdělávání, divadlo hrané dětmi Divadlo = syntetické umění, ve kterém se střetávají všechny druhy umění literární, dramatické, výtvarné, hudební a všechny tyto druhy umění by měly být spolu v souladu. Hlavní hodnotou divadla je, že lidé v něm spolu sdílejí zážitky v rovině diváků (smějí se, pláčou, drží palce) i herců. Divadlo přináší pobavení i inspiraci. Historie Divadelní hry mají svůj původ ve starověkém Řecku. Do divadelních představení patřily tragédie, komedie, pantomima. První zmínky o divadle v Čechách nalezneme již ve 13. století. Původní hry byly založené na dialogu většinou veselé hádce, nebo rozhovoru dvou lidí. Začátkem 19. století začala na venkově vznikat ochotnická divadla, která byla složená z dobrovolníků. Tato divadla šířila kulturu, znalosti českých dějin i jazyka. 2 druhy divadla: Amatérské Amatéři vnímají divadlo jenom jako svého koníčka a většinou nemají v tomto oboru žádné odborné zkušenosti. Amatérská divadla bývají osobitější a osobnější. Nevýhodou bývá to, že herci mu nemohou věnovat tolik času, kolik by bylo potřeba. Amatérská divadla podporují místí kulturu, protože zajišťují představení i tam, kam by se jindy dostala jen zřídka. Tím podporují společenského ducha, občanskou sounáležitost, dobrou náladu ve společnosti. Profesionální Profesionálové mají divadlo jako svou práci a mají k ní také potřebnou kvalifikaci. Tím by měli dosahovat vyšších uměleckých kvalit. Bohužel tomu tak vždy není a jak uvádí Z.Richter ve své knize O divadle (nejen) pro děti, i v tomto oboru hrají velkou roli peníze. Proto se stává, že jsou představení hrána často pouze jako zajímavý a snadný zdroj příjmů a to především v divadlech pro děti. Profesionální herci jsou za svou činnost placeni. Znaky dobrého divadla pro děti tedy, když někdo hraje divadlo pro děti.
Obecně by mělo platit, že dobré divadlo pro děti, by mělo být dobré i pro dospělého. Neznamená to, že bychom měli děti předčasně vtahovat do problematiky dospělých, ale stejně tak bychom neměli divadlo pro děti vnímat jako slabomyslné, protože děti ničemu nerozumí. Pro jaký věk je divadlo určeno Velmi důležité je věkové ohraničení dětského diváka a právě na základě věku je potřeba mu divadlo přizpůsobit formou i obsahem. Každý věk zajímá něco jiného, má vlastní limity a možnosti chápání. Zaujmout a udržet pozornost širokého spektra věkové skupiny dětí je velmi nelehký úkol. (divadlo čert a káča) Děti od tří let jsou vhodné divadelní produkce, které jsou spíše nesouvislé, složené z jednotlivých částí, u nichž není podmínkou porozumění celku. Děti od čtyř let jsou vhodné kouzelné pohádky s více liniemi a s vazbami rozprostřenými v čase. Děti od pěti let nemají problém s udržením souvislostí volně svázaného řetězce epizod Obsah Celek i detaily by měly odpovídat tomu, co dítě předpokládaného věku zajímá, baví, co patří do oblasti jeho zálib a problémů Způsob myšlení a cítění dítěte Způsob vyprávění by měl odpovídat tomu, jak o těchto věcech myslí a jak je cítí děti. Jaké motivy, vazby a motivace jsou pro děti silné, přesvědčivé a logické Citová stránka Aby v dítěti divadlo evokovalo pocity Jazyk Aby mělo divadlo určitou jazykovou kulturu, nebyla překročena základní srozumitelnost v textu a dítě tak následkem toho neztratilo touhu porozumět Tempo-rytmus Aby spád vyprávění vyhovoval temporytmickému cítění toho, kterého věku. Způsobu, jímž informaci lépe a emotivně silněji přijímá. Nemělo by manipulovat s dětmi
Využití divadelních prvků ve vzdělání Divadlo v dnešní době především rozvíjí fantazii a představivost. Při zaměření na dospělou populaci i populaci dětí v MŠ umožňuje objevit možnosti sebevyjádření, uvědomění si vlastního těla, vcítění se do různých lidských vlastností a kultivaci mluveného projevu. Děti pomocí divadla přenáší tvořivým způsobem svá sdělení kamarádům, rodičům a ostatním divákům. Učí se pomocí divadla komunikovat na neobvyklé úrovni. Pomocí divadla se také děti učí poznávat svět jiných lidí, učí se řešit problémy a vzniklé situace Nejčastější využití v MŠ Loutkové divadlo Je dětem nejbližší, loutka je stylizací lidské postavy, působí jako celek. Druhy loutek závěsné loutky vodění shora - spodové loutky vedené zdola - javajka tvoří rozhraní mezi závěsnými a spodovými loutkami Kulisy Výroba z materiálů (papír, krabice, látky, záclony,.) Nejjednodušší prostorová kulisa zástěna. Rekvizity Využití nepotřebných věcí klobouky, čepice, šály, šátky, pásky, krabičky,.) Společná výroba je zároveň přípravou na hru. Kostýmy Využití běžně dostupného oblečení, upravujeme detaily Zapojení spolupráce rodičů Zvuky a hudba Použití jednoduchých prostředků (zvonky, bubínky, vařečky, chrastítka) Lze zařadit říkadla, nebo taneční ukázku s hudbou. Dětské obecenstvo
Děti jsou obecenstvem vstřícným, bez předsudků, očekávají uspokojení, uvolnění, pobavení i získání něčeho nového. To, co děti nezaujme ihned na místě zapomenou a naopak. To, co děti zaujme, na to dlouho a rády vzpomínají. Děti jsou výbornými pozorovateli Charakteristickým rysem je potřeba ochraňovat, zachraňovat, osvobozovat, zasadit se o spravedlnost Rychle se vcítí do děje, veškerý boj o spravedlnost prožívá a hrdina se stává vzorem Dítě a jeho vnímání světa divadlo x realita Dítě vnímá realitu jako svět, kde se všechno mísí dohromady, jako svět, v němž se všechno odehrává podle jeho představ, aniž by bylo schopno opustit svůj úhel pohledu. Na rozdíl od dospělého dítě jen obtížně rozlišuje mezi sebou a okolím. Když mluví, vyjadřuje pouze samo sebe. Dítě je tedy egocentrické, neboť na začátku života zažívá okolní svět biologicky a emocionálně, ale nezná ho. Divadlo dítěti pomůže uvědomit si samo sebe a zároveň zažít, objevit, poznat a osvojit si okolní svět. Dítě nerozlišuje mezi zdáním a skutečností. Jeho intelektuální realismus se neřídí tím, co vidí, ale tím, co si o tom myslí. Jeho percepční realismus způsobuje, že dítě nedokáže rozlišovat mezi nahodilým jevem a skutečností. Za pomoci divadla si dítě bude moci tento rozdíl uvědomit. Při hře se neskutečné (na určitou dobu) stává skutečností, dítě je však vedeno k tomu, aby jedno od druhého rozlišovalo: v okamžiku, kdy hraji Popelku, jsem Popelka, vypadám jako Popelka, ve skutečnosti však Popelkou nejsem. Po skončení hry, kdy už není Popelkou nebo princem, si Dítě uvědomuje návrat k realitě, a to přispívá k jeho psychickému vývoji. Divadlo hrané dětmi Děti v MŠ divadlo nehrají. Děti v MŠ si na divadlo jenom hrají. Dramatický projev rozvíjí v dětech fantazii a představivost. Umožňuje objevit sebevyjádření, uvědomit si vlastní tělo, vcítit se do různých lidských vlastností. Přispívá ke kultivovanému mluvnému projevu
Hraním divadla se děti obohacují, zažívají dávání a přijímání Hra je pro děti potřebou, která přispívá k jejich tělesnému rozvoji a zlepšení motorických chovedností. Hraní jako vyjadřovací prostředek rozvíjí představivost, fantazii, učí vnímat prostor a pohybovat se v něm, podporuje citový rozvoj Rozdělení divadlo hrané rekvizitami (maňásci, loutky) divadlo hrané aktivně dětmi Zásady využití divadla v MŠ Hru vybíráme společně s dětmi - povídáme si, zjišťujeme zájem, diskutujeme o tom, co hrát - hry by měly být nejen zábavné, ale měly by být také poučné a vzdělávací - nepouštět se do příliš náročných her - po výběru vhodné hry přemýšlet, jak ji ztvárnit, aby vyhovovala všem dětem role přidělujeme podle zájmu - o rozdělování rolí se domlouváme, necháme děti vybrat si postavy, které se jim líbí - snažíme se obsadit všechny děti text upravujeme v průběhu nacvičování hry - upravujeme text tak, aby ho zvládlo každé dítě - používáme spisovný jazyk, snažíme se o přirozený kultivovaný projev psychická podpora - během představení děti chválíme, uklidňujeme a neupozorňujeme na jejich nedostatky či chyby. Povzbuzujeme a nedáváme na sobě znát trému - největší odměnou za vynaložené úsilí dětí je potlesk.