VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ bakalářská práce 2011 Jan Pekař
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ Obor: FINANCE Mikrofinance a mikroúvěry v rozvojových zemích bakalářská práce Autor: Jan Pekař Vedoucí práce: Ing. Pavel Zetek
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil veškeré citace z pramenů. V praze dne _
Poděkování Na tomto místě bych chtěl co nejsrdečněji poděkovat vedoucímu práce Ing. Pavlu Zetkovi za trpělivé odborné vedení mé práce. Rovněţ děkuji Tomáši Hesovi a Danielu Valčíkovi ze společnosti MyElen za obohacující informace, které mi ochotně poskytli.
Obsah ÚVOD... 6 1. HISTORIE... 7 2. MIKROFINANCE... 12 2.1. Investor... 12 2.1.1. Investor neorientovaný na zisk... 12 2.1.2. Zisk hledající investor... 12 2.2. Zprostředkovatel... 13 2.3. Mikrofinanční instituce... 13 2.4. Klient... 13 2.4.1. Village bankers... 14 2.4.2. Vztah s klientem... 15 2.5. Charakteristické znaky mikroúvěrů... 16 2.5.1. Zásadně podnikatelské úvěry... 16 2.5.2. Zajištění... 17 2.5.3. Podpora mikroúvěrů... 17 2.5.3.1. Rok 2005, rok mikroúvěru... 18 2.5.3.2. Peněţní podpora... 18 2.5.3.2.1. Dotované mikroúvěry... 19 2.5.3.2.2. Zajištění třetí stranou... 19 3. GRAMEEN BANK... 20 3.1. Historie... 20 3.2. Ideje... 21 3.3. Credit Delivery System... 22 3.4. Modus Operandi... 23 4. MyELEN... 24 4.1. Vznik... 24
4.2. Princip fungování... 25 5. ÚSKALÍ MIKROFINANCÍ... 26 5.1. Nerovnoměrný rozvoj zemí spotřeby... 26 5.2. Regulace... 28 5.2.1. Problémy se zaváděním regulace... 28 5.3. Co jsou ještě mikrofinance?... 30 5.3.1. Úroková míra... 32 5.3.1.1. Cena kapitálu... 34 5.3.1.2. Další faktory ovlivňující úrokovou míru... 36 5.4. Neinformovanost... 37 5.4.1. Případ Gramín... 38 6. Nízká efektivita MF... 39 7. Regulační autorita budoucnost mikrofinancí?... 40 ZÁVĚR... 42 Bibliografie:... 43 OBRÁZKY:... 45 GRAFY:... 46
ÚVOD Mikrofinancování představuje zcela specifickou oblast bankovních produktů. Jejich nejpodstatnější diametrální odlišení oproti klasickým bankovním institucím spočívá v cílové skupině ţadatelů o úvěr a samotné postatě úvěrové sloţky. Pokud abstrahujeme od zástavy (zajištění), která v tomto případě neexistuje, je zde častokrát moţno vidět riziko pro MFI v nesrovnatelné výši v porovnání s klasickým klientem kdekoliv u nás na pobočce. Dalším často charakteristickým rysem těchto institucí je výše úvěru. Jedna se zpravidla o půjčky v objemu několika dolarů. Záleţí vţdy na geografické působnosti dané instituce a na zdrojích financování dané MFI. Oblasti působnosti mikrofinančních institucí musíme tedy hledat v místech, kde jsou drahé peníze, jinými slovy v ekonomikách, kde je extrémně vysoká cena kapitálu, zatímco další klíčové faktory, práce a půda, neznamenají překáţku. V současnosti MFI působí zejména v jiţní a jihovýchodní Asii, Africe, na Blízkém východě a střední Americe, konkrétně v Mexiku, Indii a Bangladéši. Odtud pochází zakladatel mikrofinančnictví v podobě, jaké ho známe dnes, profesor ekonomie Muhammad Yunus, laureát Nobelovy ceny míru. Jak napovídá ocenění profesora Yunuse, mikrofinancování má neopomenutelný sociální rozměr. Lidem, kterým byl mikroúvěr přidělen, se často pomalu daří uniknout spárům chudoby a hladu. Dá se tedy říct, ţe investicí do mikrofinancí můţe investor získat nejen procentuální zisk, ale také jakýsi dobrý pocit z vykonaného dobrého skutku. Některé MFI dokonce byly zaloţeny a fungují jako neziskové. Během doby se odlišily přístupy komerční a humanistické, nicméně tak, jak v současnosti fungují, představují mikrofinance jakousi ne zcela nezištnou formu humanitární pomoci, kterou můţe poskytnout kdokoli a to s nepříliš velkými náklady a dostačující moţností kontroly vynaloţení úvěru. Komentář [z1]: To nemusí být pravda, záleží zda je ta instuce založena na účelem dostažení zisku je zisková, nebo nezisková Ve své práci se pokusím nahlédnout na mikrofinancování z několika úhlů. Popíši účastníky procesu i pravidla, jimiţ se řídí. Jako příklady z praxe poslouţí banka Gramín a portál myelen.com. Nastíním téţ nuance mezi mikrofinančními procesy v závislosti na geopolitických podmínkách. Zmíním problémy, které sniţují efektivitu mikrofinancí a brání jejich dalšímu rozvoji, přičemţ se pokusím navrhnout dílčí řešení. 6
1. HISTORIE Bankovnictví, ve smyslu úschovy, transferů či půjčování peněz bylo známo jiţ v dobách následujících křiţácké výpravy. Původní bankéři jsou opředeni tajemstvími, ať uţ to byli potomci maltézských rytířů, ilumináti, nebo svobodní zednáři. Zmínky o bankovních sluţbách se nám podaří najít i v řadě klasických románů, například v úchvatné knize Alexandra Dumase, Hrabě Monte Christo. Veškeré bankovní sluţby ale byly soustředěny na extrémně bonitní klientelu, jako rejdaře Morella ve zmíněném románu. Počátky mikrofinančnictví se datují k sedmdesátým letům 20. století. Finančníci zaujali nový postoj, který hlásal, ţe I chudí lidé dokáţou splatit úvěr 1. Rozvinutím této teze by přijat názor, ţe finanční sluţby je chudým lidem moţno poskytovat i na základě čistě trţních mechanismů, s vyloučením jakékoli státní intervence či subvenční politiky. Vývoj mikrofinančního sektoru byl bezesporu formován geopolitickými vlivy. Za první datovanou mikrofinanční instituci lze pokládat německou venkovskou banku, kterou zaloţil roku 1864 Friedrich Wilhelm Reiffeisen. Banka se dokázala brilantně přizpůsobit tehdy panujícím poměrům. Po zrušení nevolnictví se na trhu objevilo mnoho svobodných farmářů, kteří byli ochotni pracovat, nechybělo jim úsilí ani schopnosti, ale nedisponovali ţádným majetkem. Jelikoţ tito, nyní potenciální klienti, po generace trpěli pod jařmem svých pánů, chyběl jim byť ten nejzákladnější přehled o moţnostech získání kapitálu a financování svého případného podnikání, ba ani svého ţivobytí. Tato početná nově vzniknuvší skupina se stala snadnou kořistí protřelých lichvářů, kteří vyuţívali příleţitosti na extrémně vysoký úrok osvobozených farmářům půjčovali. Reiffeisenova banka zvýšila finanční gramotnost rolnictva a sama jim nabídla reálně splatitelné úvěry. Je logické, ţe u lidí s takřka nulovými úsporami šlo zpočátku o velmi malé částky. A právě v malých částkách tkví podstata mikrofinancí. Tato německá instituce zaznamenala velký úspěch. V roce 1901 uspokojila poţadavky více neţ dvou milionů klientů z řad venkovských farmářů. K plnému docenění výsledků Reiffeisen banky je třeba si uvědomit, ţe na celé planetě ţilo v té době přibliţně jeden a půl miliardy lidí a marketingové moţnosti byly značně omezené, o reklamě na internetu či v masmédiích ani nemluvě. K původním mikrofinančním projektům se nezřídka váţe notná dávka zápalu a sebeobětování. V roce 1900 zaloţil Alphons Desjardins spolu se svou manţelkou úvěrovou společnost v Quebecu. Aţ do roku 1906, kdy vešla v platnost příslušná právní úprava, ručili 1 Raiffeisen, FW (translated from the German by Konrad Engelmann). The Credit Unions. The Raiffeisen Printing & Publishing Company, Neuwied on the Rhine, Germany, 1970 7
manţelé Desjardinsovi za závazky banky svým vlastním majetkem. Desjardin riskoval velmi mnoho, nelze se divit, ţe úměrně velká byla I jeho averze vůči lichvářství, které v té době vzkvétalo I v Quebecu. Pracoval jako parlamentní zpravodaj a upozorňoval na případy vydřidušství a lichvářské praktiky. Je vidno, ţe sociální prvek je součástí mikrofinancí od jejich prvopočátku. 2 Jelikoţ je sociální cítění nepříliš často provázeno finanční ziskovostí, muselo dříve nebo později dojít ke kolizi a vydělení dvou přístupů. Sociálně cítící bankéři se zaměřili na úvěrování chudých (poverty lending) 3, formujíc takzvaný proud sociální pomoci (welfarist approach) 4. Finanční sluţby u nich stále hrály prim, byly však doplňovány programy pro rozvoj zdravotnictví či školství. Oproti tomu ekonomicky orientovaný proud budování institucí (institution building approach) téţ známý jako proud finančního systému (financial system approach). Ten se řídil třemi základními pravidly. Lidem je nutno nabídnout odpovídající protihodnotu, pokud jsou ochotni za pouţívání institucí platit Zajištění finanční udrţitelnosti je stěţejní pro nasycení obrovské poptávky po penězích Sluţby mimo střed zájmu, školství, zdravotnictví, mají být financovány neziskovým sektorem Koncept mikrofinancí, vnímaný jako naděje pro obyvatelstvo rozvojových zemí postupem času narazil na aplikační problém. Zatímco ve městech fungoval skvěle podnikaví obyvatelé mohli po zpřístupnění peněz zaměstnat méně podnikavé sousedy čímţ výrazně zvyšovali celkový ekonomický výkon země na vesnicích, kde jsou lidé po generace zvyklí pracovat zejména na svých zahradách či polích, selhal. Bohuţel většina nejchudších lidí ţije právě na venkově a peníze jsou často tak vzácné, ţe jsou v běţném ţivotě nahrazovány středověkým směnným obchodem. 2 DESJARDINS: Alphonse Desjardins timeline, (2005) dostupné z: http://www.desjardins.com/en/a_propos/profil/histoire/sommaire_biographique.jsp 3 LEDGERWOOD, JOANNA (1998): The Microfinance Handbook : World Bank Publications. ISBN 0821343068 4 LEDGERWOOD, JOANNA (1998): The Microfinance Handbook: World Bank Publications. ISBN 0821343068 8
Mikrofinanční programy se musejí přizspůsobovat venkovské realitě. Je logické, ţe pokud jakýsi farmář hospodaří v malebném údolí čtyři dny cesty od nejbliţší banky, pravděpodobně si nepoběţí uloţit kaţdé ušetřené peso či rupii. Dle známého rčení o Mohammedovi a hoře začali finanční instituce vyuţívat takzvaných venkovských zprostředkovatelů, kteří přivádějí banky za rolníky, přičemţ jim otvírají flexibilní účty, na kterých jsou často jen velmi malé částky. Uţ otevírání účtů ale znamená částečnou institucionalizaci venkova, která je nutná pro organizaci a efektivní realizaci mikroúvěrů. Muhammad Yunus 5 Otcem mikrofinancí tak jak je známe dnes je bezesporu profesor ekonomie Muhammad Yunus, o kterém se traduje, ţe v roce 1974 poskytl v Bangladéši první mikroúvěr. K rozkvětu společnosti v jihoasijských státu přispěl takovou měrou, ţe mu byla v roce 2006 udělena Nobelovou cena míru 6. Doktor Muhammad Yunus se narodil 28. června 1940 ve bangladéšské vesnici Bathua v oblasti Chittagong ţeně jménem Sufia Khatun. Ve vesnici, kde se narodil, strávil první roky svého ţivota. V roce 1944 se s rodinou přestěhoval do Chittagongu, kde měl jeho otec, Hazi Dula Mia Shoudagar, klenotnictví. Doktor Yunus měl bezesporu štěstí, ţe jeho rodině záleţelo na vzdělání jejich syna. Chodil jak do vesnické, tak posléze do městské školy. Ve škole Muhammad vynikal. Ekvivalent maturity sloţil s šestnáctým nejlepším výsledkem z 39000 studentů. Nezajímal se pouze o matematiku či ekonomii, byl činný v divadle a zejména skautském oddíle, díky němuţ se jako reprezentant Pákistánu měl moţnost podívat i do Kanady. V roce 1957 se zapsal na katedru ekonomie na Dhácké univerzitě, kterou roku 1961 opustil s magisterským diplomem. V témţe roce začal sám přednášet na Chittagong University. Vroce 1969 získal doktorský titul na Vanderbiltově Univerzitě ve Spojených Státech. Finance na jeho studium poskytla Fullbrightova nadace. Následně se vrátil do zpět do Bangladéše, kde pokračoval ve svém působení na Univesity of Chittagong. 5 YUNUS, MUHAMMAD (WITH ALAN JOLIS) (1999): Banker to the Poor: Micro-Lending and the Battle Against World Poverty. New York : PublicAffairs. ISBN 1891620118 6 NOBEL PRIZE(2002): Muhammad Yunus..(2011-04-04) dostupné z http://nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/2006/yunus-diploma.html 9
V roce 1974 se vydal se svými studenty na terénní studii na venkov v okolí školy. Narazil na ţenu, která z bambusových stonků splétala nábytek. Z jeho hovoru s touto ţenou vyplynulo, ţe aby nakoupila bambusové tyče, musí si od lichvářů půjčit na velmi vysoký úrok, takţe i kdyţ prodá všechno vyrobené zboţí, nebude mít dostatek prostředků, aby uţivila svou rodinu. Doktor Yunus ji ze svých vlastních peněz sumu odpovídající 17 britským librám. Přišlo mu nemyslitelné, ţe ţena, která umí vyrábět drobný nábytek a má ochotu pracovat nemůţe důstojně ţít z důvodu nedostupnosti kapitálu. Svým činem, který pravděpodobně pramenil spíše v soucítícím srdci neţ ekonomickém mozku, poskytl první mikroúvěr v podobě, jak je známe dnes. Věřil, ţe půjčit i tak minimální sumu má význam a můţe danou ţenu a její rodinu vysvobodit ze zajetí chudoby. Nelze opomenout ani fakt, ţe čím více se lidé starají sami o sebe, tím méně se o ně musí starat stát. Muhammad Yunus nedbal rad vlády ani ekonomických učenců a rozvíjel systém mikropůjček. V roce 1983 zaloţil banku Grameen, která sama sebe nazývala vesnickou bankou 7. 94% procent klientů banky jsou ţeny a 98% úvěrů je bez problémů spláceno. Tento model se stal záhy vzorem pro financování chudých venkovských provincií v latinské Americe, avšak v určité podobě byl přejat i rozvinutými státy jako Francie či Norsko. Muhammada Yunuse lze směle povaţovat za vizionáře. Jeho cílem je vymýtit chudobu a zvednout ţivotní úroveň těch nejchudších. On sám říká: Grameen je poslem naděje, program na vypuzení chudoby a sociální izolace do muzea, do kterého jednou přijdou naše děti a budou se divit, jak jsme mohli kdysi dopustit, aby něco tak hrozného existovalo tak dlouhou dobu 8. Svou prací se snaţí sladit svět bohatých a chudých tak, ţe se snaţi všechny přinutit uvědomit si, jaká jsou jejich práva, jejich moţnosti a také jejich závazky. Světová banka ve svém prohlášení uvedla, ţe přístup k úvěrům, který je vlastní bance Gramín, vyvedl z chudoby miliony lidí. Dá se říct, ţe doktor Yunus je v jakési rovnováze mezi ekonomickým a sociálním proudem. Působí zejména ve finanční sféře rozvoje venkova, avšak je silně ovlivněn humanitním smýšlením. Právo na úvěr povaţuje dokonce za jedno ze základních lidských práv. Z toho 7 GRAMEEN BANK: Short history of Grameen Bank [on line]. 2011-01-11 [cit 2011-04-26] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=19&itemid=114 8 GRAMEEN BANK: Breaking the vicious circle of poverty through microcredit [on line] 2011-01-11 cit [2011-04-26] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=25&itemid=128 10
vyplývá, ţe kritéria pro přidělení úvěrů byla vţdy nastavena tak, aby nikdo nebyl předem z výběrového procesu vyloučen. V roce 2006 byla Muhammadu Yunusovi udělena prestiţní Nobelova cena z mír za jeho zásluhy v oblasti zvedání ţivotní úrovně a rozvoje venkova. Komise toho roku rozhodla o rozdělení Nobelovy ceny napůl mezi Muhammada Yunuse a banku Gramín. Zpráva komise vyzdvihuje pozitivní efekt činnosti obou na široké vrstvy obyvatel: Banka Gramín v čele s Muhammadem Yunusem umoţňuje úspěšný rozvoj zdola. Chcemeli se dobrat trvajícímu míru, nelze neţ umoţnit co nejširším vrstvám najít cestu z chudoby. Rozvoj zdola rovněţ velmi výrazně podporuje demokracii a dodrţování základních lidských práv. Muhammad Yunus dokázal přeměnit vize ve skutečnost, ku prospěchu milionů lidí nejen v Bangladéši. Úvěry pro chudé bez finančního zajištění bývaly pouhou idejí. Před třemi dekádami dokázal Yunus prostřednictvím banky Gramín udělat z mikroúvěrů jeden z nejdůleţitějších prostředků v boji proti chudobě. Dále vzniknuvší MFI čerpaly inspiraci a základní funkční modely právě z banky Gramín. Každý jedinec má právo i schopnost žít slušný život. Yunus a Gramín ukázali, že všude na světě, napříč kulturami, se mohou i ti nejchudší z chudých dopracovat k životu na snesitelné úrovni. Mikroúvěry se rovněž ukázaly být důležitou osvobozující silou ve společnostech, kde ženy často čelí předsudkům a znevýhodňujícím tradicím a socioekonomickým strukturám. Těžko lze dosáhnout rozkvětu a demokracie, je-li utlačována ženská polovina lidu. Dlouhodobým cílem Mohammada Yunuse je vymýtit chudobu z povrchu zemského. Mikrofinance samotné toho nemohou dosáhnout. Yunus a Gramín ale ukazují, že v trvalém snažení musí mikroúvěry hrát hlavní roli. 9 Profesor Yunus by rovněţ rád zamířil do politických vod, kde by mohl i nadále rozvíjet své ideje a sny. 9 THE NORWEGIAN NOBEL PRIZE COMITEE: Microcredit. [on line] 2011-01-11. cit (2011-04-30) dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=197&itemid=197 11
2. MIKROFINANCE Na mikrofinanční sluţby lze nahlíţet ze dvou úhlů. Jako na klasické bankovní produkty, které se ale týkají pouze minimálních částek - MFI nepohrdne ani půjčkou v řádu desítek amerických dolarů a jako na humanitární program. MFI jsou pouţívány jako nástroj pro rozvoj nejchudších oblastí. Co se týče projektů nadnárodních humanitárních organizací proti boji s chudobou, pohlíţí se na mikrofinance reprezentované neziskovými MFI jako na velmi efektivní zbraň. Plní se tak vize Muhammada Yunuse o tom, ţe kaţdý člověk má dostat šanci prorazit začarovaný kruh chudoby a uţ nikdy netrpět hladem či zimou 10. Komentář [z2]: Tady by to ale chtělo upřesnit, protože efektivní zbraň představují jen nevydělečné MFIs, ty výdělečné ziskové takový efekt nemají. Definujme si účastníky procesu mikrofinancování 2.1. Investor Typově můţe být subjektů investujících do MF celá řada. Liší se motivací, způsobem i objemem investice. 2.1.1. Investor neorientovaný na zisk Jedná se o subjekt, kterého nemotivuje zisk, ale dobročinnost. Jedná se o vládní nebo nevládní organizaci humanitárního či charitativního charakteru. Často sdruţují drobné investory, především jednotlivce, kteří rovněţ neočekávají zisk. Tyto instituce či sdruţení investují středně velké, či velké částky přímo do MFI. Při výběru MFI se nesoustřeďují na ekonomické moţnosti, které tato MFI skýtá, ale například na místo působení MFI. Vyberou si pak MFI, která operuje v co nejchudší oblasti, aby investované prostředky přinesly kýţený, byť špatně měřitelný, sociální uţitek. 2.1.2. Zisk hledající investor Hojněji zastoupená skupina investorů. Jedná se o velké investiční fondy vytvořené bankami, podílové fondy či veřejné fondy, soukromými subjekty, firmami i jednotlivci. U investic malého objemu jsou vyuţíváni zprostředkovatelé, kteří shromaţďují peníze a následně je investují prostřednictvím MFI. Nejdůleţitějším parametrem investice je její ziskovost. 10 GRAMEEN BANK: Breaking the vicious circle of poverty through microcredit [on line] 2011-01-11 cit [2011-04-26] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=25&itemid=128 12
Poţadovaná výše zisku je proměnlivá případ o případu a nepřímo úměrná charitativním tendencím daného investora. Někteří se orientují čistě na zisk, jiní chtějí získat rovněţ pocit z vykonaného dobrého skutku. 2.2. Zprostředkovatel Společnost, která sama úvěry neposkytuje, ani nevyhledává klienty. Zjednodušeně lze říci, ţe jádro její činnosti spočívá spíše v administrativě. Realizováním úspor z rozsahu a zhodnocením oborového know-how zprostředkovatelé velmi výrazně sniţují transakční náklady na jeden investovaný dolar. Pracují s malou marţí, zaměřují se proto na aktivní rozšiřování portfolia investorů. Jako příklad je moţno uvést český portál myelen.com. 2.3. Mikrofinanční instituce Banka působící přímo v oblasti spotřeby mikroúvěru. Přijímá peníze od investorů či zprostředkovatelů a následně je rozděluje mezi ţadatele o úvěr. Při přidělování úvěrů se řídí jasnými pravidly. Stejně tak parametry jednotlivých úvěrů jsou silně šablonovité. Procesy společné všem bankám musejí být u MFI upravovány a měněny, kvůli nutnosti přizspůsobit se místním podmínkám a specifikům mikrofinančnictví. První MFI je bangladěšká Gramín bank. 2.4. Klient Běţné banky důkladně zkoumají zázemí ţadatele o úvěr. Vytvoří jakýsi jeho finanční profil. Na základě charakteristik tohoto profilu pak ţadateli půjčí nebo nepůjčí peníze. Od jeho profilu se rovněţ odvíjí nastavení výše splátek, výše úroků, doba splatnosti a další. Lze říci, ţe nejlepší profil a z něj vyplývající nejlepší podmínky bude mít ten ţadatel, který vlastně úvěr vůbec nepotřebuje, tzn má velký pravidelný příjem, rozsáhlý majetek, kterým je schopen ručit za úvěr. Přihlédnuto bývá rovněţ k rizikovým faktorům. Manţelství znamená riziko rozvodu. U starého člověka se špatným zdravotním stavem hrozí, ţe v případě jeho úmrtí odmítnou jeho dědicové (pokud vůbec nějací budou) pozůstalost a banka přijde zkrátka. Cílem běţného bankéře je tedy přidělit výhodný úvěr nejlépe jen takovému ţadateli, který jiţ nyní disponuje majetkem a rizikové faktory nesplácení jsou co nejmenší Dá se říci, ţe MFI přidělují úvěry na přesně opačném principu. Mikroúvěry jsou totiţ určeny těm nejchudším z chudých.. Je jasné, ţe jde-li o poraţení chudoby, je třeba ji najít a čelit jí na 13
jejím vlastním území. Pokud bychom chtěli přehánět, mohli bychom říct, ţe MFI sama chudému rolníkovi mikroúvěr vnutí. V klientském portfoliu MFI mají vysadní postavení ţeny. Půjčky plní jednak obecnou funkci mikroúvěru, navíc ale přispívají rovnoprávnosti, neboť ţeny se často nedostanou k rodinou nahromaděným prostředkům, vzhledem k převládajícím patriarchálním tradicím. Graf 1: Podíl ţen mezi dluţníky Zdroj: ŠVECOVÁ, Jana. Mikrofinance - efektivní nástroj řešení chudoby, ano či ne?. Praha, 2009. 59 s. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. 2.4.1. Village bankers 11 Člověk ţijící na odlehlém venkově nemá šanci dostat se k ţádným informacím. Nejbliţší banka můţe být vzdálena několik dní cesty. Banka tedy musí přijet za klientem. Ke slovu se dostávají village bankers, tedy vesničtí bankéři. Jde v podstatě o jakési terénní pracovníky MFI. Přicházejí, aby informovali o moţnostech mikroúvěru. Přicházejí mikroúvěry sjednávat. Rovněţ řesí případné problémy. Jsou to tedy bankovní poradci, kteří místo ve své kanceláři pracují v autě, v Mexiku dokonce čas od času i v sedle. Bohuţel právě sloţitá dostupnost poznamenává mikroúvěry obrovskými transakčními náklady. 11 GRAMEEN BANK: Credit Lending Models [on line]. 2011-01-11 [cit 2011-04-30]. dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=43&itemid=93 14
2.4.2. Vztah s klientem Kdyţ MFI přiřkne ţadateli mikroúvěr, pevně věří, ţe tento nebude poslední. Mějme stále na paměti hlavní cíl mikrofinancí, tedy rozvoj chudých oblastí a pomoc lidem na cestě z bludného kruhu chudoby. MFI se snaţí stát se v přeneseném slova smyslu partnerem ţadatelů. Snaţí se jim nabídnout soustavnou asistenci ve finanční oblasti. Důvěra je pro vztah klient MFI nenahraditelná 12. Prvoţadatel se musí vţdy spokojit s půjčkou velmi malého rozsahu. Avšak v momentě, kdy splatí své závazky tak, jak bylo dohodnuto, otevírají se mu rázem dveře k mnohem většímu úvěru. Po několika letech mohou úvěry dosáhnout výše statisíců. Bylo by na místě nepouţívat uţ předponu mikro. Na další straně, pokud by se jednalo o přidělení úvěru v takové výši, velmi přísně by se hodnotil přínos realizace zamýšlené investice. Neupouštějme od podmínky, ţe se jedná o podnikatelský úvěr, který má pomoci nejen samotnému ţadateli, ale celé komunitě. Je tedy jasné, ţe pokud by ţadatel plánoval zřízení automatické výrobní linky, která by mu umoţnila sníţit náklady a počet zaměstnanců, čímţ by výrazně stouply jeho zisky, jeho šance na získání úvěru jsou minimální. Oproti tomu, pokud by se ţadatel s doboru kreditní historií, který jiţ dokázal, ţe půjčený kapitál dokáţe přetavit v obchodní úspěch, ucházel o peníze na stavbu rukodílné výrobní haly, čímţ by vytvořil 100 pracovních míst, jistě by se na něho bankéři MFI nedívali skrz prsty. Dlouhodobý vztah banky a klienta je prospěšný pro obě strany. MFI ví, ţe s největší pravděpodobností bude přidělený úvěr splacen bez jakýchkoli komplikací. Na druhou stranu klient můţe mít jistotu, ţe můţe spoléhat na silného ekonomického partnera, který bude vţdy otevřen jeho poţadavkům, pokud tyto budou splňovat předem jasně daná kritéria o prospěšnosti pro komunitu. Měla-li by si MFI vybrat mezi čtyřiceti mikroúvěry, nebo jedním větším úvěrem, díky němuţ budou vytvořena pracovní místa pro všech čtyřicet potenciálních ţadatelů, nepochybně zvolí druhou moţnost. 12 MYELEN: Mikrofinance: Principy mikrofinancování(2007) [on line]. 2009-03-24 [cit 2011-05-01] dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/pages/static/microfinance/microfinance.jsf 15
2.5. Charakteristické znaky mikroúvěrů Některé společné rysy, které mikroúvěry vykazují 2.5.1. Zásadně podnikatelské úvěry Celý koncept mikrofinancí pracuje s předpokladem, ţe na chudém venkově ţijí schopní lidé, kteří ale z objektivních důvodů, ať uţ nedostatku kapitálu, malé informovanosti či sociální nebo místní odloučenosti, nemohli svépomocí rozvíjet svůj talent 13. Je nutno vzít v potaz také fakt, ţe mikrofinančníci si kladou za cíl zlepšit ţivotní úroveň svých klientů, jakoţ i ţivotní standard lidí v jejich společenství. Podmínění úvěru existencí jakéhosi business v plánu by mělo v praxi vést k tomu, ţe daný talentovaný ţadatel rozvine svůj podnikatelský záměr, čímţ sám sebe zaměstná. Budeme-li vycházet z optimistického předpokladu, ţe nově vzniknuvší ţivnost bude úspěšná, dostane se podnikatel dříve nebo později do situace, kdy uţ nebude sám stačit na vykonávání veškeré práce a začne se poohlíţet po pomocné pracovní síle. Stejně jako všude na světě, ani v Mexiku či Indii není společnost tvořena pouze lidmi s obchodním talentem a podnikavou povahou. Vytvoření pracovního místa je tedy v konečném důsledku stejně důleţité, jako prvotní zaměstnání sama sebe. Jelikoţ lze důvodně předpokládat, ţe rozvoj nového podniku neskončí zaměstnáním jednoho jediného pracovníka, můţeme říci, ţe jeden mikroúvěr můţe vytvořit několik, třeba i několik desítek pracovních míst 14. Jelikoţ jsou mikroúvěry zpřístupňovány i obyvatelům těch nejmenších osad, není přehnané říct, ţe jeden takový, na naše poměry velmi malý, podnik můţe v podstatě udrţet při ţivotě vesnickou ekonomiku. Nelze opomenout ani fakt, ţe nic nepomůţe hospodářství tak, jako spotřeba a výdaje domácností a obyvatel. Je jasné, ţe pokud bude někdo z vesnice úspěšný, častěji vyuţije místní restaurační zařízení, častěji vyuţije krátkodobé námezdní síly na sklizení úrody ze svého pole, čímţ opět zajišťuje příjem dalším vesničanům. Z čistě ekonomického pohledu je moţno namítnout, ţe pro věřitele je nejvýhodnější poskytovat právě spotřební úvěry, k jejichţ překlenutí by pak byl potřeba další a další úvěr. Přesně tak vyuţívají situace místní lichváři proti nimţ MFI bojují. Některé mikrofinančníky uţ jistě napadlo lichváře vytlačit a následně se uchýlit k jejich praktikám. Legitimní MFI ale 13 HANYKOVÁ, L. (2008).: Mikrofinance příležitosti a rizika, aneb startování mikroekonomikytortilami [on line] 2009-01-25 [cit 2011-05-02],dostupné z: http://www.slideshare.net/petrbase/mikrofinance-plezitosti-a-rizika-presentation 14 MYELEN: Proces poskytování mikrofinančního úvěru (2007) [on line] 2009-03-2009 [cit 2011-05-02], dostupné z: http://www.myelen.com/myelen/pages/static/microfinance/microfinance.jsf 16
podléhají kontrole místních autorit. Zkazit si reputaci by mělo pro MFI katastrofální náslekdy hned ze dvou důvodů. Odebrání licence k provozování bankovní činnosti regulatorním orgánem by na sebe jistě nenechalo dlouho čekat. MFI se navíc často dostává podpory ze strany vládních či nevládních organizací, musí proto dbát o dobré jméno u svých mecenášů. 2.5.2. Zajištění Za mikroúvěry je ztěţí někdo schopen ručit svým majetkem. Zajištění tedy zásadně funguje na kolektivním principu. Všichni členové komunity ručí za své úvěry navzájem. Zodpovědná osoba vţdy v určenou dobu vybírá splátky od ostatních členů společenství. Potenciální neplatič tedy čelí něčemu mnohem horšímu, neţ případné právní sankce. Hanba, zesměšnění, potaţmo sociální vyloučení z komunity funguje velmi dobře jako záruka splácení. Je nutno si uvědomit, ţe v chudých venkovských oblastech je ţivot mnohem více svázán tradicemi a spoléhání se jednoho na druhého je nevyhnutelné. Efekt veřejné ostudy je tedy nesrovnatelně větší neţ by byl například u nás, v mnohem anonymnějším prostředí. V některých případech je mikroúvěr zajištěný třetí stranou, nejčastěji vládní či nevládní humanitární organizací. Toto schéma se častěji uplatňuje ve větších městech, kde soudrţnost komunity není tak silná a tedy ani hrozba vyloučení z ní nemá tak stimulující efekt. 2.5.3. Podpora mikroúvěrů Jak jiţ bylo zmíněno, mikrofinance poţívají velký respekt na poli humanitárních a dobročinných programů 15, coţ samo o sobě je pro finanční instituci přinejmenším netypické. Na poskytování mikrofinanční sluţeb je nahlíţeno jako na velmi efektivní cestu k rozvoji chudého venkova. Proto jej podporují jak státní, tak nevládní organizace zabývající se zvyšováním kvality ţivota obyvatel odlehlých, málo rozvinutých oblastí. 15 WORLD HEALTH ORGANIZATION: Protecting Health thinking small (2010) [on line]. 2010-11-09 [cit 2011-05-03]. dostupné z http://www.who.int/bulletin/volumes/88/9/09-071530/en/ 17
2.5.3.1. Rok 2005, rok mikroúvěru 16 Role mikrofinancí je při rozvoji chudého venkova vnímána jako stěţejní, coţ dala na velmi jasně najevo Organizace Spojených Národů, kdyţ vyhlásila rok 2005 rokem mikroúvěru. 18. prosince 2004 zdůraznil tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan ve svém projevu mimo jiné následující: Mikrofinance prokázaly svůj význam jakoţto zbraň proti chudobě a hladu. Skutečně umoţňují lidem změnit své ţivoty k lepšímu. A to zejména těm, kteří to potřebují nejnaléhavěji..pro rodinu s nízkým příjmem mohou i tak samozřejmé věci jako malý úvěr, spořící konto či schopnost převádět své prostředky znamenat výraznou změnu. Jsou-li jim zpřístupněny mikrofinanční sluţby, mohou více vydělat, nastřádat více peněz a lépe odolávat neočekávaným situacím a ztrátám. Mohou se odpoutat od ţivoření ze dne na den a soustředit se na budoucnost. Mohou prolomit začarovaný kruh chudoby. Nic si nenalhávejme, mikrofinance nejsou charita. Je to cesta, jak zpřístupnit práva a sluţby chudým lidem v takové míře, jako komukoli jinému. Je to poznání, ţe chudí lidé jsou řešením, ne problémem. Je to cesta jak realizovat jejich sny, umocňovat jejich energii, rozvíjet jejich vize. Je to cesta k vybudování úspěšných podniků, coţ přinese komunitám spokojenost a prosperitu. Země, ve kterých nelze podnikat, nemohou vzkvétat. Nechť Mezinárodní Rok Mikroúvěrů umoţní milionům rodin vydat se na cestu k prosperitě. 2.5.3.2. Peněţní podpora Kdyţ odlehlou komunitu navštíví humanitární pracovník, určitě v rámci zlepšování informovanosti rolníků zmíní mimo moţností očkování, kontrolování plodnosti a dalšího také dostupnosti mikrofinančních sluţeb. Jak uţ tomu ale bývá, nejvděčnější jsou MFI za finanční podporu. Špatná informovanost, nefungující infrastruktura a velké vzdálenosti v místech působnosti MFI výrazně zvyšují transakční náklady mikroúvěru. Uţ v případě, ţe by MFI 16 ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ, KOFI ANNAN, Video message (2004). [on line] 2004-11-18 [cit 2011-05-04] dostupné z http://www.un.org/news/press/docs/2004/sgsm9601.doc.htm 18
poţadovala pouze pokrytí skutešných nákladů, by musel klient zaplatit mnohem větší částku oproti výši půjčky. Tím by se úvěr opět stal nedostupným. 2.5.3.2.1. Dotované mikroúvěry Jak zmínil Kofi Anann ve svém projevu, mikrofinance nejsou charita. Navíc si MFI kladou za cíl nejen zprostředkovat venkovanům finanční prostředky, ale rovněţ zajistit jejich finanční gramotnost. Mezi výchovné prvky mikroúvěrů patří mimo jiné to, ţe kaţdý úvěr má své úročení a svůj splátkový kalendář. Panuje všeobecná shoda, ţe peníze ve smyslu likvidity mají nezpochybnitelně svou cenu. Proto by přístup k prostředkům, navíc tak ojedinělý v dotyčných oblastech, měl mít v očích klienta patřičnou hodnotu. Skutečná úroková míra mikroúvěrů po zohlednění transakčních nákladů by se lišila v závislosti na zemi, přírodních i sociálních podmínkách a podobně od 10% aţ po 60%. Dotace mikroúvěru spočívá v pokrytí rozdílu mezi částkou nutnou k pokrytí skutečných nákladů (v případě ziskových MFI včetně poţadovaného zisku) a částkou, která odpovídá zmíněnému výchovnému úroku. V důsledku by měly být peníze dostupné chudým po celém světě bez rozdílu. Stejně tak MFI by neměly naráţet na ekonomické bariéry při působení v různých zemích. 2.5.3.2.2. Zajištění třetí stranou MFI mají vlastní postupy, jak docílit, aby klienti své dluhy patřičně spláceli. Řádná platební morálka je vlastní více neţ 90ti % dluţníků. I přesto MFI rády vyuţijí zajištění úvěru vládní či nevládní organizací. Ta pro MFI vytváří jakýsi nárazník proti nesplácení úvěrů. Jinými slovy, třetí strana se finančně zaručí za poskytnutý úvěr. MFI tedy můţe mnohem lépe predikovat cashflow a nemusí si dělat starosti s rezervami a opravnými poloţkami. Některé MFI byly zaloţeny jako komerční a spravují peníze soukromých investorů, jiné jsou od začátku pod kontrolou státu či nevládní organizace. Komerčním MFI se výše zmíněné pomoci dostává na základě smluv (moţnost vypovězení smlouvy je silný motivační faktor, aby se MFI chovala tak, jak se od ní očekává), zatímco u vládních MFI má integrovaný charakter. Vysvětlili jsme si, na jakém principu mikrofinance fungují. Definovali jsme si rovněţ profil typického klienta. Do kontaktu s tímto klientem přicházi pracovnící MFI. Vezměme si jako příklad jiţ zmiňovanou banku Gramín. 19
3. GRAMEEN BANK 3.1. Historie 17 Jak jiţ bylo zmíněno, zaloţena byla banka roku 1976. Faktické zaloţení bylo důsledkem výzkumného projektu, jenţ tehdy Muhammad Yunus vedl. Projekt měl za cíl nalézt nové moţnosti, jak dostat finanční prostředky k chudým bangladéšským venkovanům. Aktivita banky směřovala k těmto cílům 18 : Rozšířit bankovní sluţby natolik, aby obsáhly i odlehlé chudé oblasti Zamezit zneuţívání chudých lichváři Umoţnit početným venkovanům bez práce, aby si vydělávali sami na sebe Ukázat znevýhodněným lidem, zejména ţenám z těch nejchudších domácností takový model organizace ţivota, kterému by rozuměly a díky němuţ by se v důsledku dokázaly samy o sebe dobře postarat Otočit starodávný začarovaný kruh malý příjem malé úspory malé investice, na naději dávájící cyklus malý příjem finanční injekce investice větší příjem větší úspory větší investice- větší příjem Šťastnou vesnicí, kde Yunus testoval svou teorii, byla Jobra, chudá, nepříliš vzdálená vesnice. Následně byla, s podporou národní banky a znárodněných komerčních bank, působnost projektu rozšířena do dalších okresů. V roce 1983 byl projekt Gramín legislativně přeměněn na nezávislou banku. V současné době patří banka těm, kterým slouţí. Z 90-ti procent je vlastněna svými klienty, zbylých 10% kontroluje vláda 17 GRAMEEN BANK: Short history of Grameen bank (2011) [on line] 2011-11-01 [cit 2011-05-04] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=19&itemid=114 18 GRAMEEN BANK: Short history of Grameen bank (2011) [on line] 2011-11-01 [cit 2011-05-04] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=19&itemid=114 20
3.2. Ideje Gramín si napříč desetiletími uchoval důraz kladený na sociální rozměr svého působení. Ačkoliv funguje jako banka, drţí se idejí Muhammada Yunuse a boj proti chudobě staví nad svůj vlastní ekonomický zisk. Zůstává věrná svým heslům a zásadám 19 Začněme problémem a ne jeho řešením. MFI musí ustavit svůj systém fungování na výsledcích průzkumu sociální situace klientů a ne na zaběhnutých principech bankovnictví Zaujměme aktivní přístup. Výsledné polepšení si venkovanů je dlouhý proces a je přímo úměrné nasazení ekonomických operátorů Ujistěme se, ţe systém slouţí svým klientům a nikdy naopak. Lidé MFI navštěvují vesnice, aby rolníci poznali své věřitele Upravujme případ od případu naše metody tak, abychom pomáhali cílové skupině obyvatel chudobou postiţené lidi, kteří nemají ţádný přístup k finančním prostředkům Vaţme zpočátku úvěry pouze a jenom na peníze přinášející projekty dle svobodného výběru klienta. Nastavme podmínky tak, aby bylo moţné úvěr řádně splatit. Budujme vztah zaloţený na důvěře. Spoléhejme na skupiny ručící navzájem za své úvěry. Vyuţijme tak i vzájemnou důvěru klientů. Nechť vlastní úspory ţadatele nejsou podmínkou poskytnutí úvěru Snaţme se zkloubit podrobný dohled nad klienty se zavedením systému, který by byl co nejjednodušší a standardizovaný. Čiňme vše, co je v našich silách, aby byl celý systém v finanční rovnováze 19 GRAMEEN BANK: Method of action (2011). [on line] 2011-11-01 [cit 2011-05-05] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=33&itemid=169 21
Investujme do osobního rozvoje. Venkov dosáhne rozkvětu tehdy, pokud ho k němu povedou informovaní, kreativní lidé z řad jeho obyvatel Yunusovy teze mohou být pro středoevropana samoţřejmé a banální, uvědomme si ale, kolik lidí ţije ve světě pod hranicí chudoby. Obrázek 1: Procento populace žijící za méně než 1 USD na den Zdroj: UNITED NATIONS POPULATION FUND (UNFPA): Country Profiles for Population and Reproductive Health, (2005), [on line] 2009-05-04 dostupné z: http://www.unfpa.org/upload/lib_pub_file/524_filename_country_profiles_2005.pdf 20 3.3. Credit Delivery System 21 Gramín se od počátku zaměřovala na ty nejchudší lidi v nejodloučenějších oblastech, tedy na lidi, pro něţ je dostupnost běţného úvěru limitně blízká nule. Aby dostála svým předsevzetím, respetkuje základní interní pravidla pro přidělování a realizaci mikroúvěrů. Sociální postavení ţadatelů je bráno jako určující faktor. Cílovou skupinou jsou ti nejchudší z chudých, oslovuje potenciální klienty a vyřazuje ty, jeţ měli v ţivotě větší štěstí neţ ostatní. Vědomi si sociálních tradičních postojů, bankéři z Gramínu přidělují úvěry prioritně ţenám.. 20 ŠVECOVÁ, J. Mikrofinance - efektivní nástroj řešení chudoby, ano či ne?. Praha, 2009. 59 s. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze 21 GRAMEEN BANK : Credit delivery system (2011). [on line] 2011-01-11 [cit 2011-05-05] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=24&itemid=127 22
Mikroúvěry jsou určeny chudým klientům. Působí také jako výchovný stimulant. Pro začátek jsou novým klientům poskytovány úvěry malé velikosti. Splátky jsou roztaţeny na celý rok, aby se jednalo o minimální sumy a nebyly tak pro klienta příliš zatěţující. Další úvěr je podmíněn splacením úvěru původního. Samozřejmě platí, ţe úvěry nejsou spotřební, ale musí být vyuţity k zavedení výdělečné činnosti. Je na invenci ţadatele, jakým způsobem bude peníze získávat. Obecně se předpokládá, ţe daný budoucí podnikatel má potřebné dovednosti a absence vstupního kapitálu je pro něj poslední překáţka. Vyuţívání prostředků je při jejich čerpání pod bedlivým dozorem jak skupiny, tak pracovníků banky. Včasné a řádné splácení je základní předpoklad budoucí spolupráce banky a klienta. Svou roli opět sehrává skupina dluţníků, kde se klienti navzájem kontrolují moţná ještě důsledněji. Banka věří, ţe úvěr pomůţe vesničanům k trvalému příjmu. Myslí také na to, jak budou v důsledku s těmito příjmy nakládat. Jde-li vše podle plánu, klienti přestanou ţít ze dne na den a začnou být schopni vytvářet úspory. Gramín nabízí moţnost uloţení prostředků a to zejména proto, aby se rolníci vyvarovali pochybných investic a aby neuvázli v tenatech podvodníků. Systém je postaven tak, aby mu dokázal laik co nejlépe porozumět. Apelujíce na kolektivní smýšlení, všechny transakce jsou prováděny veřejně ve vesnicích. Pro nově vzniklé skupiny jsou připraveny rozvojové programy. Vzdělání v oblasti základní finanční gramotnosti, důleţité informace pro podnikatele a základy mikromanagementu se tak stávají dostupnými v oblastech, které byly aţ do doby mikrofinancí suţovány negramotností a neinformovaností. Portfolio nabízených úvěrů se neustále rozšiřuje. Věří se, ţe potom, co se vyuţitím a splacením základního úvěru klienti seznámí s principy úvěrování a pochopí fungování vztahu banky a klientů, budou schopni vybrat si takový úvěr, který by jim vyhovoval ze všech nejvíc a byl tak nejefektivnější. Postupně jsou tedy seznamováni s dalšími a dalšími moţnostmi a dalšími typy úvěrů. 3.4. Modus Operandi 22 Poté, co banka určí lokality, ve které chce začít nově nabízet své sluţby, postupuje následovně. Pro oblast pokrývající asi 15 22 vesnic je zaloţena filiálka, té je přiřazen ředitel a několik niţších manaţerů, kteří budou mít následně za úkol navštěvovat vesnice a spolu s dalšími 22 GRAMEEN BANK : Credit delivery system (2011). [on line] 2011-01-11 [cit 2011-05-05] dostupné z http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=24&itemid=127 23
pracovníky působit v terénu. Jako první vyrazí do všech vesnic a seznámí se s místními specifiky a následně vzhledem k nim upraví svůj operační program. V rámci pobytu v terénu rovněţ vytipují potenciální perspektivní klienty a ty informují o moţnostech, které spolu s bankou přinášejí. Jsou formovány skupiny po pěti potenciálních klientech. V první fázi je úvěr přiřknut pouze dvěma z nich. Po dobu jednoho měsíce je skupina těsně sledována. Zjišťuje se, zda všichni její členové rozumějí pravidlům banky a jsou schopni se jimi řídit. Zbylí tři členové skupiny mohou ţádat o úvěr pouze v případě, ţe první dva dluţníci začnou splácet své závazky do šesti týdnů po jejich vzniku. Zde se poprvé ukazuje jiţ tolirát zmiňovaný princip kolektivní odpovědnosti. Skupina ohlídá jednotlivce. Odpovědnost skupiny tedy plní roli ručitele. Úvěry jsou sice malé, avšak postačují k financování malých podniků vedených klienty. Rýţová políčka, opravny strojů, rikšy, dojné krávy, kozy, oblečení, hrnčířské dílny a další, to vše je moţno mikroúvěrem pokrýt. Úroková míra je u všech úvěrů stejná 16%. Pouze 5% klientů má problémy se splácením a to díky tlaku skupiny a silné motivaci kaţdého jedince. Ačkoli banka rovněţ spravuje vklady svých klientů, drtivá většina peněz, které poskytuje, bývá získána na základě obchodních smluv od centrální banky, jiných finančních institucí, na volném trhu a od spřátelených organizací zaměřených na potírání chudoby. Jako modelový příklad instituce, která shromaţďuje kapitál a investuje jej do MFI, můţeme pouţít český zprostředkovatelský portál Myelen.com. 4. MyELEN 4.1. Vznik V roce 2007 uvedla skupina podnikatelů v chod mikrofinanční portál s názvem myelen.com (My Electronic Loan Exchange Network). Jedná se o portál, který zprostředkovává investice, tedy vybírá peníze od investorů a následně je vkládá do MFI v místě působnosti, kterým bylo ponejvíce Mexiko. Princip fungování firmy byl naplánován velmi jednoduše. Znalost konceptu mikrofinancí a zejména projektu Gramín dala vzniknout stovkám MFI po celém světě. Lidé z MyElen působili přímo v Mexiku, dohlíţeli na investice a vyhlíţeli nové investiční příleţitosti. 24
4.2. Princip fungování 23 Elen funguje od začátku jako internetový portál. Vklady přijímá elektronicky, lidé mohou investovat z pohodlí svého domova. Jeden z bodů marketingu elen je moţnost věřitele sledovat své peníze aţ ke konkrétnímu spotřebiteli. Elen skutečně umoţňuje kontrolovat stav uloţených peněz, dokonce zobrazovat profil spotřebitele úvěru. Mechanismy, které při vybírání klientů vhodných pro poskytnutí půjčky pouţívají partnerské MFI jsou stejné nebo podobné těm uplatňovaným v bance Gramín. Opět se jedná pouze o podnikatelské úvěry, jejichţ příjemci jsou z větší části ţeny, zajištěné na principu kolektivního ručení. Vzhledem k nerozvinuté infrastruktuře a velkým vzdálenostem musí tamnější bankéři rovněţ fungovat na základě rčení o Mohammedovi a hoře. Banky chodí za lidmi. Peníze putují z konta investora do rukou spotřebitele dle následujícího schématu. Obrázek 2: Schéma fungování myelen Zdroj:myelen.com dostupné z http://www.myelen.com/myelen/pages/static/microfinance/homepage.jsf 23 MYELEN: Princip fungování mikrofinancí (2007) [on line] 2009-03-29 [cit 2011-05-05] dostupné z http://www.myelen.com/myelen/pages/static/microfinance/homepage.jsf 25
Činnost Elen je tedy rozdílná oproti práci Gramínu. Jsou ve vertikálním vztahu, tedy Elen by teoreticky mohla jako shromaţďovatel kapitálu investovat peníze do banky Gramín, jako MFI. Stejně jako Gramín, i Elen hraje při lákání investorů na sociální notu. Podporu jí poskytují populární osobnosti, které se věnují nadačním, či charitativním činnostem. Ačkoli Elen z principu nepůsobí přímo v lokalitě konečného spotřebitele úvěru, snaţí se v co největší míře přispívat rozvoji daného regionu. Hovoříme-li o Mexiku, mluvíme o zemi, která sousedí s bohatými Spojenými státy, avšak je kulturně velmi odlišná, bohatá a pro obchodníky či turisty ze severu velmi zajímavá. Podnikatelské úvěry umoţní mexičanům mnohé vyrobit, zásadní problém ale posléze tkví v nemoţnosti komunikace a neexistujících distribučních kanálech. Elen proto uvedla do chodu projekt community inspiration. Jedná se o dobrovolnou, neziskovou činnost, jejichţ náplní je prosté vyučování angličtiny. Dobrovolníci samozřejmě nepobírají plat, působí za byt a stravu. Zejména pro mladé čechy a češky se jedná o fascinující moţnost vycestovat do zcela neznámého prostředí, avšak nebýt zcela odtrţen a bez zázemí. Netřeba mluvit o osobním uspokojení, které tato dobrovolnická činnost přináší. Elen se tedy nesnaţí o pouhou finanční stimulaci, ale o vytvoření prostředí, které by umoţňovalo realizovat plány a uvádět ve skutečnost sny. 5. ÚSKALÍ MIKROFINANCÍ 5.1. Nerovnoměrný rozvoj zemí spotřeby Mikrofinancování mělo od počátku slouţit především jako nástroj rozvoje. Institucím činným v této oblasti jde tedy primárně o tvorbu hodnot, nikoli zisku. Jelikoţ jsou nicméně mikrofinanční investiční nástroje velmi lákavé, celé odvětví zaţilo boom a zájem o ně neopadl a neopadá. MF jsou ale pouhým prostředkem k rozvoji, nejsou indikátorem rozvoje samotného. Ba právě naopak, překotný rozvoj mikrofinančního sektoru nenásledovaný budováním infrastruktury či zlepšením finanční gramotnosti můţe být nakonec kontraproduktivní a sám sobě nebezpečný. Mexiko je nyní v situaci, kdy na trhu působí vlemi mnoho MFI. V zemi je sice velmi mnoho lidí, kteří zoufale potřebují úvěr, avšak vzdálenost a neexistující infrastruktura je odsouvá na okraj zorného pole MFI. Ty soustřeďují svou činnost zejména do okolí velkých měst, odpadají tak těţkosti s logistikou i další výdaje. Jelikoţ MFI vzniklo obrovské mnoţství, dá se říci, ţe v některých lokalitách převaţuje nabídka peněz poptávku po nich, přesněji nabídka 26
peněz přesahuje poptávku vytvářenou klienty, kteří profilově zapadají do konceptu MFI a u nichţ operační riziko nesplacení úvěru nepřesahuje stanovenou tolerovatelnou hranici. Dalším negativním dopadem přesycenosti trhu MFI je přetahování zaměstnanců mezi institucemi. Dominantní hráč na trhu se snaţí nabízet nejlepším bankéřům konkurence co nejlepší platební podmínky. Prázdné místo musí následně původní zaměstnavatel zaplnit jiných pracovníkem. Důsledkem mikrofinančního boomu ale dochází často k situaci, ţe nejsou k dispozici kvalifikovaní a zkušení lidé, kteří by mohli na pozici nastoupit. K velkým pravomocem a zodpovědnosti se pak dostanou lidé s neodpovídajícími schopnostmi a kvalifikací. Poklesne tedy kvalita analýzy úvěru rizika. Větší mnoţství úvěrů pak můţe skončit ztrátově, nezřídkakdy takový opakovaný proces vede k zániku MFI. Neúspěch kaţdé jednotlivé instituce, byť jasně zaviněný nekvalitně odvedenou prací, vede k poškození mikrofinancí jako celku v očích veřejnosti, tedy v očích potenciálních investorů. Jak uţ bylo několikrát řečeno, MFI poskytují zásadně podnikatelské úvěry. Projekty jsou z drtivé většiny zaměřeny na výrobu, pouze minimum má jako předmět podnikání poskytování sluţeb. MF tedy podnikateli zprostředkují peníze, čímţ mu umoţní realizovat první krok, tedy zakoupit vybavení či zařídit dílnu a vyrobit produkt. Jenţe aby se stala celá činnost rentabilní, musí se výrobky rovněţ prodat. Právě zde se ukazuje nepoměr mezi rozvojem MF a zbylých, pro podnikání důleţitých, oblastí jako velký problém. Kaţdý ekonom si z hodin marketingu pamatuje pro úspěch podnikání klíčovou teorii 4P, tedy Product, Package, Price, Placement. Řekněme, ţe se řemeslníkovi povedlo vyrobit geniální věc, která se hodí úplně kaţdému a byla by po ní obrovská poptávka. Dovolím si v této hypotéze vynechat parametr Package tedy balení jelikoţ ho povaţuji za produkt blahobytné společnosti. Jsem si jist, ţe podvyţivenému mexičanovi na barvě pytle mouky nesejde. Zbývá tedy cena a místo prodeje výrobku. Neexistující infrastruktura, ať uţ co se týče dopravních cest, nebo moţnosti informačních toků, zasazuje podnikateli smrtelnou ránu. Buď se totiţ k potenciálním zákazníkům vůbec nedostane, nebo bude muset na dopravu vynaloţit prostředky ve výši, která výrobek po promítnutí se do jeho celkové ceny učiní nekonkurenceschopným a neprodejným. Základní odbyt je samozřejmě stále moţno nalézt v bezprostředním okolí, v komunitě, v blízkém sousedství atd. V důsledku jsou ale vyloučeny jakékoli plány zahrnující masivní produkci. Mezi mnoţstvím výroby a potřebou pracovní síly je samozřejmě přímá úměra. Ačkoli by MFI poskytly prostředky k výstavbě velkého podniku s desítkami pracovních míst, další podmínky dají vzniknout pouze malé dílničce. To, ţe 27
podnikavci nemohou rozjet výrobu ve velkém pak vede ke vzniku tzv dětské ekonomiky. Nikdo se nevěnuje výrobě ve velkém, neprovozuje továrny, kaţdý se raději stará o svůj vlastní malý stánek na ulici. To se promítá do portfolia vyrobených statků v dané oblasti. Tímto způsobem lze totiţ produkovat a prodávat jen omezený sortiment výrobků. S rostoucím počtem výrobců pak roste konkurence, která tlačí ceny dolů a sniţuje rentabilitu pracovní činnosti a tedy i rentabilitu přijatého úvěru. Pokud by se popsaná situace dostala do extrému, dalo by se předpokládat, ţe úspěch mikrofinancí nakonec povede k jejich zkáze. 5.2. Regulace Důvodem nevídaného rozmachu MF je, mimo atraktivní ziskovosti, která jiţ byla zmíněna, také minimální, nebo omezená regulace tohoto odvětví. Regulace je nutná hned z několika důvodů. Některé instituce se nechávají natolik unést svým dravčím instinktem, ţe překročí úrokový Rubicon a jejich přínos pro společnost se stane záporným.(únosná, správná, či spravedlivá úroková míra není stanovena, dostaneme se k ní posléze). Jasná regulatorní opatření by tomu pochopitelně byla schopná bránit. Dalším problémem je neprůhledné účetnictví MFI. Ze zkušeností vyplývá, ţe prezentovaná data jsou velmi často upravená a zavádějící, někdy dokonce vůbec neodpovídají skutečnosti. MFI se ohýbáním dat snaţí zvýšit svou atraktivitu pro investory. Zejména v případě, kdy má MFI v důsledku špatného hospodaření, nebo jakéhokoli jiného důvodu závazky, které není schopna splatit, ze včech sil se snaţí najít nového investora. Prostředy určené k rozprostření pomocí mikroúvěrů pak vyuţije pouze k zacelení stávající díry v rozpočtu.. Komentář [z3]: To zaleží na geografické působnosti a na typu MFIs 5.2.1. Problémy se zaváděním regulace Vytváření regulatorních opatření je ovšem problematické. Vláda spotřebitelské země totiţ hledí na mikrofinance jako na nástroj rozvoje, tedy jako na věc velmi prospěšnou. Nemůţe tedy regulacemi příliš ztěţovat jejich působení či zvyšovat jejich náklady, aby instituce nezačaly zvaţovat přesun do méně regulovaných krajin. Cílem regulace ale zůstává ochrana občanů. Musí tedy limitovat úrokovou míru, reálné náklady spojené s půjčkou a všemoţně činit mikroúvěry consumer friendly. Navíc je třeba řešit problémy se zaostalostí jiných sektorů potřebných pro rozvoj podnikání. Stanovená pravidla musí v neposlední řadě chránit investory. Autority si uvědomují, ţe MF jsou ţivotně závislé na ochotě investorů vkládat peníze. Musí tedy vytvářet co 28
nejtransparentnější prostředí a snaţit se zamezit podvodům, tunelování, falešnému vykazování a podobně. Z výše uvedeného vyplývá, ţe regulátoři stojí před velmi těţkým úkolem. Musí vţdy postupovat vyváţeně a snaţit se prospět společnosti, co nejméně přitom poškodit MFI a zvyšovat svými kroky jistotu investorů. Je moţno tvrdit, ţe kaţdý subjekt vládu pochválí za opatření zvyšující transparentnost. Důsledná pravidelná kontrola výkazů či standardizované smlouvy by jistě nepřiměly ţádnou seriózní MFI protestovat. Mnohem obtíţnější ale je implementovat do regulace poţadavky na investice do oblastí, které s MF bezprostředně nesouvisí. Vezměme v potaz například vzdělání. Autority nemohou dost dobře nařídit MFI, aby postavily školu či organizovaly výukové semináře. Takové nařízení by jim zvyšovalo náklady. Můţe je však subvencovat. Jednoduchá subvence by byla například benevolentnější regulace. Regulace ale není ţádná, nelze ji tedy ani jako pobídku přizpůsobit. V tomto ojedinělém případě přichazí regulace do jiţ rozvinutého sektoru. Standardně jsou dána pravidla a hráči postupně vstupují do hry. Na základě dalšího vývoje mohou být pravidla upravována tak, aby byla schopna reagovat na proběhnuvší, ale i předpokládaný vývoj v odvětví. Oproti tomu za současné situace vstupují regulátoři do jiţ zralého, ne-li přezrálého trhu. Uţ na svém počátku tedy musí regulace počítat se všemi eventualitami a musí reflektovat dlouhé období vývoje. Regulace musí být funkční, účinná a v nejlepším případě by měla vládě či centrální bance dávat rovněţ nástroj a moc ovlivňovat situaci v daném sektoru. Dá se tedy říci, ţe vláda chce převzít moc nad odvětvím, avšak nemůţe se jí zmocnit silou, neboť by mohla porušit rovnováhu tří subjektů zmíněných dříve. Musí tedy vymyslet tak propracovaný systém, aby se dal za pochodu implementovat, vyhovoval všem poctivým účastníkům mikrofinančního trhu a byl zároveň plně funkční a neztrácel smysl. Jasná pravidla hry by nepochybně uvítali všichni zúčastnění. Ekonomie se zabývá čisly, nabízí se tedy jednoduché určení poţadavků a limitů jako intervalů absolutních čísel. Hovoříme však o velmi komplexním odvětví. MF se musí přizspůsobovat globálním i lokálním situacím. Na jedné straně jsou komunity spotřebitelů, na straně druhé investoři, příslušníci úplně jiných kultur. Jelikoţ je pouze na vůli investorů, zda do MF vloţí své úspory, nebo nikoli, musí se MFI i zprostředkovatelské portály do značné míry starat o svou image a to, jak jsou vnímáni veřejností. Musí tedy jednat tak, aby ve spotřebitelské zemi byli hospodářsky efektivní, zároveň se ale v zemi původu kapitálu nesmí znelíbit tamnější 29
veřejnosti. Z kulturních rozdílů, neinformovanosti či neschopnosti představit si odlišnou realitu pak vyplývají značné problémy. Kamenem úrazu je uţ vytyčení hranice mezi dobročinným mikroúvěrováním a lichvou. V tomto momentě se začíná ekonomie prolínat s filosofií. Proto je velmi obtíţné nastavit následující kritéria jak provozně uvnitř instituce, tak regulatorně z pohledu místních autorit. 5.3. Co jsou ještě mikrofinance? V předešlých kapitolách jsme pojednali o mikrofinancích. Řekněme, ţe kaţdý děj je moţno úspěšně popsat, definujeme-li jeho účastníky (investor, zprostředkovatel, MFI, klient) a algoritmus jejich vzájemných interakcí (způsob vybírání klientů, modus operandi, credit delivery system). Mělo by být tedy jednoduché podle určitých kritérií rozhodnout, co mikrofinance jsou a co ne. Je ale třeba vzít v potaz, ţe na stejnou věc existuje několik pohledů. Základním prvkem mikrofinancí je navíc motivace být přínosem pro společnost. Jeli cíl špatně měřitelný, jak hodnotit, kdo ho dosahuje a kdo ne? Na přetřes se navíc dostávají etické otázky a aspekt dobrých mravů. Z jasného ekonomického popisu mikrofinancí se záhy stává aktuální společenská otázka. Investor vládní, nebo nevládní nezisková organizace, banka se státní účastí, nebo bez ní, komerční finanční instituce, firma, jednotlivec Co se týče investičního procesu, tkví největší rozdíl nikoli ve statusu investora, ale v objemu investované částky. Zatímco velké sumy mohou být investovány přímo do MFI, u malých častek se vyuţívá sluţeb zprostředkovatele, který spojuje malé investice a tak sniţuje transakční náklady na jednotku peněz. Je ale v pořádku, ţe se do mikrofinancování na začátku řetězce zapojují subjekty, které mohou mít a mají i jiné, neţ čistě humanitární úmysly? Mikrofinance slouţí k rozvoji společnosti. Pokud počáteční investoři touţí po zisku, povede to nutně k tomu, ţe zprostředkovatelé a MFI budou jednat tak, aby zisku dosáhli a mohli investory uspokojit. Rentabilita jejich činnosti se tedy stane ukazatelem číslo jedna a odsune do pozadí povinnost pomáhat. Bankéři se sice pokusí dodrţovat základní principy dobročinného úvěrování, ale to vše jen v případě, ţe budou splňovat podmínku o zisku. 30
Přínosový potenciál peněz, které do rozvojové země přitečou, tak nebude plně vyuţit. Bohatí budou ještě bohatší, ale chudí zůstanou chudí. Proto by měly do mikrofinančního procesu vstupovat z pozice investora pouze neziskové organizace, které sice budou investici realizující MFI důkladně kontrolovat, nebudou se však soustředit na ekonomické ukazatele, ale na to, zda jsou peníze opravdovým přínosem pro tamnější komunitu. Chtějí li takto přispět soukromé firmy či jednotlivci, ať své prostředky poukáţí neziskové organizaci, která je za prostřednictvím MFI investuje. Pokud uţ by se nemělo jednat o charitativní činnost, dojde ke splacení jistiny. A i kdyby se investice nevrátila, nejdůleţitější je pomoc a pocit z darování budoucnosti a naděje. Zprostředkovatel (myelen.com) shromaţďuje peníze od investorů a investuje prostřednictvím MFI Role zprostředkovatele by měla být plně nahrazena nevládní organizací, která bude spravovat investiční portfolio investorů. MFI (Gramín) mikrofinanční instituce, rozděluje přijaté investice prostřednictvím mikroúvěrů mezi chudý lid. Při posuzování ţadatelů se řídí danými pravidly. (jen podnikatelský úvěr atd.) Skutečná mikrofinanční instituce není orientovaná na zisk. Neposuzuje ţadatele o úvěr ppodle ekonomických ukazatelů, ale podle urgence jeho potřeb. Velkou vzdálenost a odloučení od okolního světa nesmí MFI vnímat jako předzvěst velkých transakčních nákladů, ale jako další důvod pomoci. Soustřeďování se pouze na začínající podnikatele není dobré, nejdůleţitější je dopřát lidem důstojné ţivotní podmínky, jako kanalizaci, přístup k pitné vodě a podobně. Ze shromáţděných peněz by se měly financovat školy a nemocnice, právě tak se co nejvíce zvedne ţivotní úroveň chudých a sociální přínos bude maximální. Klient Je chybou kategorizovat ţadatele o úvěr. Peníze potřebují všichni, nejen ti, kteří uţ mají vizi, co s penězi udělají. O úvěr by lidé neměli ani ţádat, měl by jim být poskytován plošně. Klientem by tedy měl být kaţdý obyvatel cílové oblasti. Výše zmíněné myšlenky a teze působí, jako by byly vyhnané do extrému. Jsem si však jist, ţe leckterý stoupenec proudu welfare, sociolog, či humanista by se pod uvedené výroky s hrdostí podepsali. 31
Stálo mě mnoho empatie podívat se na věc z pro mě nepochopitelného pseudohumanistického hlediska. Dá se říct, ţe já sám reprezentuji pro-komerční, logický pohled na věc: Není důleţité, z jakého zdroje peníze pochází. Klient má nepochybně větší uţitek z úvěru, ze kterého musí splácet úrok, neţ z úvěru, který nedostal, protoţe není dostatek peněz k investování. Nejdůleţitější je zajistit kontinuální cashflow z rozvinutých zemí do zemí chudých. Motivace investorů je irelevantní. Navíc ziskem motivované instituce jsou zpravidla mnohem efektivnější neţ ty neziskové. Nebál bych se tvrdit, ţe v některých případech je rozdíl v efektivitě vyuţívání investic větší, neţ procentuální úrok, který musí klient zaplatit. MFI musí udrţovat ziskovost, je totiţ logické, ţe po první úspěšné investici se investor vrátí a zainvestuje znovu a pravděpodobně více neţ prvně. Aby MFI zůstala zisková, musí si pečlivě vybírat své klienty. Kritérium podnikatelského úvěru je naprosto klíčové. Úvěr musí zajistit stálý příjem peněz. Protoţe právě stálý příjem je klíčem k pozvednutí ţivotní úrovně daného člověka. Se stabilním příjmem si pak můţe různě zpříjemňovat ţivot, nemluvě o tom, ţe tím bude do místní ekonomiky stabilně přilévat vydělané peníze. V potaz je nutno vzít i fakt, ţe při podnikatelské činnosti vznikají pracovní místa, která mohou zaplnil méně podnikaví sousedé a tím si zajistit i své ţivobytí. Právě podpora podnikání přivádí společenství na cestu k lepšímu ţivotu. Povinnost platit úrok ronvěţ učí spotřebitele, ţe v ţivotě není nic zadarmo a musí se postarat sami o sebe. Jednorázové poskytování plošné finanční podpory na úkor subvencí sofistikovaných podnikatelských aktivit povaţuji všeobecně za krátkozraké a populistické. Nelze si nevšimnout společných rysů se socialismem, který za pouhých 40 let dokázal ze světové velmoci udělat ekonomicky bezvýznamného trpaslíka z východního bloku. V této podkapitole jsem uvedl jen dva z mnoha rozličných pohledů a názorových směrů, které je na věc moţno mít. Nekladu si za cíl nikoho přesvědčit, ani mu jeho názor vyvrátit. Pokouším se jen ilustrovat, ţe hranice mezi neziskovou MFI, komerční MFI a lichvou jsou přinejmenším rozmazané. Nemluvě ani o kulturních rozdílech napříč světem. Funkční soustava regulatorních opatření pro svět mikrofinancí zůstane i proto nadlouho utopickou představou. 5.3.1. Úroková míra Jistě se shodneme na tom, ţe nejjednodušší a nejkomplexnější ukazatel investice na ose charita-lichva je roční procentní sazba nákladů (RPSN). Jenţe naráţíme na další problém. V rozvinutých zemích je kapitálu dostatek, proto se ostatně prostřednictvím MF vyváţí. Ve velkých městech rozvojových zemí je jistě kapitálu více, neţ v odlehlých vesnicích. Dle 32
ekonomických pravidel se cena určuje průnikem nabídky a poptávky. Čím niţší nabídka, tím vyšší cena. Měli by tedy klienti z venkova platit vyšší úrok neţ ti z města? Má-li MFI působnost jak ve městech, tak na venkově, podle čeho posuzovat přiměřenost sazeb? Určovat a následně kontrolovat sazbu případ od případu je nemoţné. I v případě, ţe by došlo ke shodě, ţe MFI mohou zůstat ziskové, naráţíme opět na etický problém. Měla by přiměřená výše úroku reagovat na ekonomické ukazatele, jako transakční náklady, nebo by měla být spravedlivá, i kdyţ by to znamenalo, ţe část nákladů ponesou jiní klienti tak, aby výsledná statistika MFI splňovala poţadovaná kritéria? Evropského drobného investora při první analýze nabídek MFI ve světě zarazí značné rozdíly v úrokových měrách poskytovaných úvěrů v různých zemích. Celosvětový průměr se pohybuje okolo 35%. Klienti na Srí Lance mohou spotřebovávat úvěry s úrokovou měrou niţší neţ 20%. To v Mexiku musí ţadatel počítač s více neţ 60-ti procentním úrokem. Graf 2: Výše úrokové míry v závislosti na poměru úvěru a příjmu na obyvatele Zdroj: Richard Rosenberg, Why do microcredit interest rates vary so much around the world?, www.cfap.com (2008)[on line] 2008-06-20 dostupné z http://microfinance.cgap.org/2008/06/20/why-domicrocredit-interest-rates-vary-so-dramatically-around-the-world/ 33