Vysoká škola hotelová v Praze 8 Obor: Hotelnictví

Vysoká škola hotelová v Praze 8 Obor: Hotelnictví Název bakalářské práce: Analýza finanční situace hotelu Vypracovala: Yanina Malgač Vedoucí bakalářské práce: Ing. Martina Beránek 1

P r o h l á š e n í Prohlašuji, ţe bakalářskou práci na téma Analýza finanční situace hotelu jsem vypracovala samostatně. Pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury. V Praze dne Podpis: 2

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své bakalářské práce Ing. Martině Beránek za příkladné vedení. 3

Klíčová slova: Finanční analýza, rozvaha, výkaz zisků a ztrát, cash flow, absolutní ukazatele, bilanční ukazatele, čistý pracovní potenciál, finanční zdraví podniku, likvidita, rentabilita, bonita, indikátor. 4

Keywords: Financial analysis, balance-sheet, profit and loss, cash flow, absolute indicators, balance indicators, net working potencial, financial health of the company, liquidity, profitability, bonity, indicator 5

Obsah Úvod...8 1 Teoreticko-metodistická část........10 1.1 Základní charakteristiky finanční analýzy.. 10 1.1.1 Struktura finanční analýzy.......11 1.1.2 Uţivatelé finanční analýzy.....12 1.1.3 Zdroje informací a dat..... 14 1.2 Metody finanční analýzy....16 1.2.1 Absolutní ukazatele. 16 1.2.2 Rozdílové ukazatele. 17 1.2.3 Bilanční pravidla..18 1.2.4 Poměrové ukazatele.....19 1.2.5 Pyramidový rozklad ukazatelů rentability Du Pontova rovnice...26 1.2.6 Hodnotový ukazatel výnosnosti... 28 1.3 Souhrnné indexy hodnocení podniků..29 1.3.1 Altmanová analýza...29 1.3.2 In indexy...30 1.3.3 Index Bonity. 32 2 Finanční analýza hotelu......33 2.1 Charakteristika hotelu.....33 2.1.1 Základní údaje o společnosti.... 33 2.1.2 Historie společnosti..34 2.1.3 Vedení hotelu a jeho struktura..... 34 2.2 Finanční analýza.. 36 2.2.1 Analýza rozvahy...36 2.2.2 Analýza výkazu zisků a ztrát 42 2.2.3 Vývoj cash flow... 44 2.3 Analýza rozdílových ukazatelů... 45 2.3.1 Čistý pracovní kapitál.. 45 2.4 Bilanční pravidla.....46 2.5 Analýza poměrových ukazatelů.. 48 2.5.1 Ukazatele rentability....48 2.5.2 Ukazatele aktivity....49 6

2.5.3 Ukazatele zadluţenosti....50 2.5.4 Ukazatele likvidity... 50 2.5.5 Ukazatele produktivity práce... 51 2.6 Pyramidový rozklad ukazatelů rentability (Du Pontova analýza). 51 2.7 Ekonomická přidaná hodnota. 52 2.8 Souhrnné indexy hodnocení podniku. 54 2.8.1 Altmanova analýza.. 54 2.8.2 IN indexy.....55 2.8.3 Indexy bonity...57 3 Návrhová část...,,,,.. 59 Závěr. 60 Literatura...63 Seznam tabulek. 64 7

Úvod Svou bakalářskou práci bych ráda věnovala finanční analýze a jejímu praktickému vyuţití pro hodnocení finančního stavu hotelového podniku. Je nesporným faktem, ţe cílem kaţdého ekonomického subjektu je tvorba zisku a jeho maximalizace. K vyhodnocení výsledků hospodaření slouţí právě finanční analýza, na jejímţ základě kaţdý podnik přijímá různá opatření, která mají vést k dlouhodobému stavu finanční stability a trvalému růstu zisku. I přes finanční krizi, která postihla i sektor cestovního ruchu lze tvrdit, ţe v České republice, zvláště pak v hlavním městě, je cestovní ruch a zisk z něj plynoucí významným zdrojem státních příjmů a silně ovlivňuje makroekonomickou stabilitu země. Významně se podílí také na zaměstnanosti v regionech. Rozvoj cestovního ruchu je v současné době tvořen zkvalitněním a rozšířením nabídky ubytovacích, gastronomickým, aktivně relaxačních a dalších sluţeb, stejně jako masivnější reklamě jak v národním tak nadnárodním konceptu. Zdrojem pro objektivní posouzení finančního stavu a výkonnosti podniku je finanční analýza, na jejíchţ výsledcích je zaloţeno finanční řízení podniku, čímţ mám na mysli řízení aktiv a zdrojů jejich financování, dividendovou a cenovou politiku podniku. Finanční analýza je nepostradatelná pro kvalitní finanční rozhodování a lze ji, na základě některých metod, provést i přes dispozici omezených podkladů. Hodnocení firmy pro získání bankovního úvěru pro finanční zajištění podniku je prováděno právě na základě vybraných ukazatelů finanční analýzy. Některé metody a zvláště pak jejich ucelené soubory umoţňují firmě vyhodnotit úspěšnost zvolených strategií v návaznosti na ekonomické prostředí zahrnující nejen konkurenční pozici, ale i celkovou ekonomickou situaci v podniku. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit finanční situaci společnosti Le-Investment s.r.o. a na základě zjištěných skutečností. Za účelem naplnění cíle je práce rozdělena na tři části: teoreticko-metodickou, analytickou a návrhovou doplněnou závěrem. V teoreticko-metodické části poskytnu informace o podstatě finanční analýzy, jejich funkcích, moţných a nutných zdrojů informací a uţivatelích jejich výsledků. Dále bude popsána metodika práce s účetními výkazy a jednotlivé způsoby provádění analýzy. Poté popíši absolutní ukazatele v podobě horizontální analýzy, která nám umoţní zjistit meziroční výkyvy jednotlivých poloţek finančních výkazů. Pro zjištění podílu jednotlivých částí 8

na bilanční sumě provedu následně vertikální analýzu finančních výkazů. Mezi absolutní ukazatele náleţí také rozdílové ukazatele, bilanční pravidla a vývoj cash flow. V dalším odstavci se budu zabývat poměrovými ukazateli zahrnujícími standardní skupinu ukazatelů rentability, zadluţenosti, likvidity, aktivity a kapitálového trhu. Zde bude popsán postup jejich konstrukce, optimální velikost a význam. Na poměrové ukazatele naváţi nejen pyramidovým rozkladem ukazatelů rentability vlastního kapitálu za pomoci Du Pontovy rovnice, ale i hodnotovým ukazatelem výkonnosti (EVA). Souhrnné indexy na základě Altmanové analýzy bankrotu (Z-faktor), IN indexu a Indexu bonity, slouţící ke komplexnímu vyhodnocení finanční situace podniku uvedu na závěr teoretické části své práce. V analytické části nejprve uvedu základní informace o společnosti Le-Investment s.r.o.., poté přistoupím k vypracování finanční analýzy uvedené v teoretické části s aplikací postupů v ní zmíněných. Finanční analýzu budu provádět z pohledu externího uţivatele účetních výkazů, bez moţnosti přístupu k doplňkovým informacím, převáţně z interního prostředí podniku. Základním podkladem pro vypracování finanční analýzy se stanou veřejně dostupné údaje o hospodaření podniku, jako jsou výroční zprávy, účetní uzávěrky s obsahem rozvah zisku a ztrát. Návrhová část je zaměřena na investiční strategii a změnu řady managerských rozhodnutí, která povedou ke zlepšení finančního zdraví podniku a to jak v krátkodobém, tak středně i dlouhodobém časovém horizontu. V této části navrhnu změny navnazující na úspory ve fixních nákladech podniku, tak nákladech investičních, provozních a marketingových. Jedním z mých návrhů bude i forma zajištění zvýšení vyuţití ubytovacích sluţeb na maximální moţnou hranici kapacity hotelu a to i v obdobích, která se v současné době vykrývají řádově do 75% aţ 80% ubytovací kapacity hotelu. Toto zvýšení vytíţenosti vyuţívání ubytovacích sluţeb zajistí podniku zvýšení celkového ročního obratu za uskutečněné sluţby. Posledním návrhem bude marketingové cílení na novou klientelu a jeho zajištění z cizích zdrojů státních a nadnárodních projektů. V závěru práce objektivně zhodnotím jednotlivé výše popsané body finanční analýzy. 9

1 Teoreticko-metodická část 1.1 Základní charakteristiky finanční analýzy Pod pojmem finanční analýza rozumíme rozbor stavu a vývoje financí podniku podle údajů uvedených v účetních výkazech. Finanční analýzu řadíme mezi základní činnosti finančního managementu, jemuţ slouţí ke zjištění finančního zdraví podniku, eliminaci slabých stránek finančního hospodaření a naopak posílit silné stránky, o které se lze dlouhodobě opírat. Finanční analýza také slouţí k posouzení finanční důvěryhodnosti podniku z hlediska externích investorů a věřitelů Tato analýza zajišťuje zpětnou vazbu k jiţ prodělaným aktivitám a výsledkům společnosti, čímţ se významně podílí na získání podkladů pro kvalitní rozhodování podniku, tak k úspěšné finanční kontrole. Zdrojem dat finanční analýzy jsou výkazy, které zachycují skutečný stav majetku a závazků (rozvaha), reálné toky výnosů a nákladů (výkaz zisku a ztrát), reálné toky příjmů a výdajů (cash flow). Moţnou nevýhodou účetních výkazů je poskytování údajů momentálního typu, hlavně v podobě stavových absolutních veličin vedených k datu určitého účetního období, coţ zajišťuje malou vypovídací schopnost o současném stavu. Souhrnné výpisy nedokáţí poskytnout ucelený obraz o hospodaření a finančním stavu podniku, o trendech a celkové kvalitě hospodaření. Jak uvádí pan M. Synek ve své knize Ekonomická analýza (2004): V tomto ohledu se finanční analýza, jakoţto formalizovaná metoda, se stává nepostradatelnou. Metoda sama poměřuje vyčíslené údaje mezi sebou navzájem a zvyšuje spektrum jejich vypovídacích schopností, které nám umoţňují objektivně dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření podniku a jeho finanční situaci, které by měli vést k přijmutí nejrůznějších rozhodnutí a opatření. Finanční analýza hodnotí minulost, současnost a vytváří předpoklady pro budoucí finanční hospodaření podniku. Finanční analýzu lze vnímat z časového hlediska ve dvou rovinách. Pohledem do minulosti podniku lze řadou ukazatelů vyhodnotit historický vývoj. Tato metoda pracuje expost. daty. Druhá rovina uvádí pohled do budoucnosti podniku. Tyto výsledky finanční analýzy nám slouţí přímo k finančnímu plánování, jak běţnému tak strategickému. Pracujeme při ní s ex-ante daty a zkoumáme finanční perspektivu podniku. Finanční analýzu stanovujeme za určité období, zpravidla 3-5 let. Výsledky lze poté přirovnávat v časové posloupnosti i k obdobným podnikům. 10

Základními cíly finanční analýzy je dosáhnutí finanční stability, jejím prostřednictvím můţeme vyhodnotit schopnost podniku vytvářet zisk, zajistit přírůstek majetku, zhodnotit vloţený kapitál a zajistit platební schopnosti (likvidity) podniku. Hlavním úkolem finanční analýzy je také vyhodnocení finančního zdraví firmy v následných čtyřech krocích, dle paní P. Růţičkové jak uvádí v knize finanční analýza (2008): rámcové posouzení situace na základě vybraných ukazatelů, podrobný rozbor, jehoţ cílem je posouzení orientačních poznatků, hlubší analýza negativních jevů, ke kterým jsme dospěli v předchozích krocích návrh na moţná opatření a zhodnocení rizik. Finanční analýza vyuţívá dvě rozborové techniky: procentní rozbor a poměrovou analýzu. U obou technik se pouţívají absolutní ukazatele uvedené v účetních výkazech. Procentní rozbor je vyvozen na základě rozboru účetních výkazů jak v horizontální struktuře (výpočet rozdílů a indexů), tak i struktury vertikální (procentní rozbor). Analýza poměrových ukazatelů je návazná na rozbor absolutních ukazatelů a vyhodnocuje indexy úrovně likvidity, zadluţenosti a další nutné pro existenci podniku. Specifickou analýzou sledující vrcholový syntetický ukazatel rentability aktiv (ROA)je analýza pyramidových ukazatelů prováděná pomocí Du Pontovy rovnice. 1.1.1 Struktura finanční analýzy Struktura schematicky zaznamenává přehled sloţek, metod a postupů nezbytných pro vytvoření finanční analýzy. Kaţdá z uvedených metod vytvoří na výstupu mírně odlišné hospodářské výsledky, to nám ale dává moţnost zachytit finanční stav podniku ve všech souvislostech. Analýza poměrových ukazatelů Ukazatelé zadluţenosti, Ukazatelé kapitálové trhu, Ukazatelé likvidity Ukazatelé rentability Ukazatelé aktivity 11

Analýza absolutních ukazatelů Vertikální analýza Horizontální analýza Bilanční pravidla Výpočet rozdílových ukazatelů Analýza pomocí hodnotového ukazatele výnosnosti EVA Analýza pomocí pyramidových rozkladů (Du Pontova rovnice) Analýza pomocí souhrnných indexů hodnocení podniků (Altmanový Z-faktor, IN indexy, Indexy bonity) 1.1.2 Uţivatelé finanční analýzy S informacemi vyplývajícími z finanční analýzy pracují jak interní uţivatelé podniku, tak uţivatelé externí, pro které je klíčovým vyjádřením finančního zdraví podniku a odráţí důvěru v rozvoj investic. Mezi nejčastější uţivatele z interního prostředí podniku náleţí manaţerský tým, tak zaměstnanci. Externí uţivatelé pod tímto pojmem rozumíme skupinu lidí stojící mimo podnik jako jsou věřitelé, investoři, bankéři, státní instituce a konkurenční podniky Interní uţivatelé jsou uţivateli z interního prostředí podniku, čímţ mají přístup ke všem informacím vycházejícím z finanční analýzy, omezeny jsou pouze povahou přístupu na základě vykonávaných funkcích. Můţeme sem zařadit majitele podniku, manaţery, ale i investory, kteří se jiţ v daném čase podílejí na realizaci svého projektu v podniku. P. Růţičková v knize Finanční analýza (2008) dělí finanční analýzu následujícím způsobem: Externí finanční analýzu jsou to veřejně dostupná data vycházející z výročních zpráv, nejčastěji se zveřejňují na webových stránkách obchodního rejstříku, mohou být ale umístěny i na vlastní serveru podniku Interní analýza podniku finanční analytik má k dispozici veškeré informace podniku, tedy informace jak z finančního tak manaţerského účetnictví, kalkulace, podnikové plány apod. Mezi uţivatele finanční analýzy lze zařadit následující skupiny: 12

Manaţerský tým podniku Manaţeři podniku pracují s výsledky finanční analýzy jak pro strategické, tak i operativní řízení. Informace, které získávají, jim slouţí k včasnému a správnému vyhodnocení praktických výsledků a umoţňují přijmout nová opatření a strategie vedoucí k lepšímu finančnímu stavu podniku. Výhodou manaţerského přístupu k informacím, na rozdíl od externích uţivatelů závislých na výsledcích výročních zpráv, je pravidelný přístup k výsledkům a ostatním potřebným informacím o podniku poskytující pravdivý obraz aktuální finanční situace a moţnost podřízení svých kaţdodenních činností tomuto stavu. Tyto znalosti jim umoţňují správně a včasně se rozhodovat při získávání finančních zdrojů, při alokaci volných finančních prostředků, při rozdělování disponibilního zisku a pro zajištění optimální majetkové struktury, včetně způsobu jejího financování. Investoři Investoři poskytující podniku své prostředky vyuţívají finanční analýzu pro určení finančního zdraví podniku a to hlavně ze dvou důvodů: investičního a kontrolního. Při rozhodování o případném dalším investování do podniku je pro ně klíčové získat dostatečné mnoţství informací pro vyhodnocení míry rizika a výnosu vloţeného kapitálu. Kontrolní důvod je uplatňován vůči managementu podniku. Investoři zde zjišťují, jak podnik zachází se zdroji, které jiţ do něj investovali. Nejčastěji se vyuţívá u akciových společností, které mají oddělené vlastnictví a řízení. Investoři kontrolují manaţery podniku, zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, disponibilní zisk, z nějţ většinou odvozují výši svých dividend. Sledují, zdali manaţeři ve svých podnikatelských plánech zajišťují trvání a rozvoj podniku. V tomto bodě jsou účetní výkazy nezastupitelné pro naplnění kontrolních funkcí a poskytnutí dat investorům o finančním stavu podniku. Banky a jiní věřitelé Banky a věřitelé vyţadují pro stanovení výše a podmínek poskytnutí úvěru informace z finanční analýzy. Reporting podniku o hodnotách finanční analýzy je běţnou součástí úvěrových smluv bank. Banka před schválením poskytnutí úvěru zjišťuje bonitu budoucího dluţníka, vyhodnocuje strukturu jeho majetku a finanční zdroje, kterými vlastněný majetek je financován, a zejména stanovuje stávající a budoucí výsledky hospodaření. Shodný přístup mají i pojišťovny, které na základě ratingu společnosti vyhodnocují moţnost pojistit svého partnera proti riziku. Jak uvádí R.C. Higgins ve své knize Analýza pro finanční managment (1997). 13

Obchodní partneři Sem řadíme dodavatele a odběratele (zákazníky) podniku. Dodavatelé pozorují hlavně schopnost hradit splatné závazky, zajímají se tedy o solventnost a zadluţenost podniku. Odběratelé (zákazníci) sledují finanční situaci podniku za předpokladu, ţe se jedná o dlouhodobý obchodní vztah nebo je podnik pro ně klíčovým dodavatelem zboţí nebo sluţeb. Konkurenti Vyuţívají výkazy z výročních zpráv podobných podniků pro porovnání vlastních ukazatelů, zejména stanovení rentability a ziskové marţe a mají snahu stanovit budoucí trendy cenové politiky a investičních aktivit konkurence. Z těchto informací vycházejí při stanovení strategických rozhodnutí a úpravě podnikatelského záměru. Zaměstnanci Vyuţívají sledování finančního zdraví podniku pro vyhodnocení jistoty stabilního zaměstnání, mzdového a sociálního zabezpečení. Státní orgány Státní správa vyuţívá výsledků finanční analýzy hlavně pro stanovení včasného a správného odvodu daní, zajišťování statistik a makroekonomických šetření, případnou kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, kterým byl přidělen státní tender. J. Sedláček (1999; str 57). 1.1.3 Zdroje informací a dat Prvním krokem finanční analýzy je sběr relevantních dat k určení finančního stavu podniku. Tento proces vychází z komplementace účetních výkazů a dalších dat nutných k objektivnímu posouzení reality. Proces a nástroje finanční analýzy nevymezují ţádné standardy ani právní předpisy. Účetní uzávěrka se stala základním zdrojem dat k určení stavu a vývoje financí. Účetní uzávěrka sestává z rozvahy, výkazu zisků a ztrát (výsledovka) a přílohy, případně výkazu cash flow. Dle obvyklých standardů je tento účetní výkaz doplněn v předepsaných případech rovněţ o výroční zprávu a zprávu auditora. 14

Rozvaha Rozvaha nám udává přehled o finanční a majetkové situaci účetní jednotky k určitému datu. Znázorňuje přehled o stavu majetku společnosti a o zdrojích jeho krytí. Dle likvidity lze rozvahu rozčlenit na aktiva dlouhodobá (investiční majetek) a aktiva krátkodobá (oběţný majetek), případně se mohou vyskytnout v podniku aktiva ostatní, která nelze zařadit přesně ani do jedné z výše zmíněných skupin. Z pohledu krytí majetku podniku opět lze dělit pasiva v podniku na pasiva krytá vlastními zdroji a pasiva krytá zdroji cizími. Pasiva se tedy skládají z vlastního kapitálu, cizích zdrojů a ostatních pasiv, která představují hlavně zůstatky účtů časového rozlišení (výdaje a výnosy příštích období, kurzovné rozdíly a dohadné pasivní účty). Výkaz zisků a ztrát (výsledovka) Výsledovka nám na základě porovnání výnosů společnosti z podnikatelské činnosti oproti objemu nákladů, které společnosti vznikly k vytvoření těchto výnosů, ukazuje, zda podnik dospěl ve svém hospodaření k zisku nebo ztrátě za minulé finanční období. Hospodářský výsledek účetního období se obvykle skládá ze tří dílčích výsledků dle knihy Finanční analýza spoluautorů E. Kislingerové aj. Hnilici (2005): 1) provozní výsledek hospodaření souvisí s běţnou činností podniku, která je předmětem podnikání 2) finanční výsledek hospodaření vzniká z finančních operací, ke kterým patří výnosové úroky z finančních investic, zahrnuje ale také nákladové úroky 3) mimořádný výsledek hospodaření zaznamenává změny způsobu oceňování majetku, přebytků na majetku u finančních účtů, finančních investic nakoupených zásob apod. Výkaz cash flow Výkaz cash flow zachycuje na rozdíl od výkazu zisků a ztrát reálné příjmy a výdaje, které jsou vázané k danému období a tím lépe ukazuje stav hotovosti a finančních ekvivalentů přítomných v podniku. Výkaz cash flow informuje o finančních tocích v provozní činnosti, investiční činnosti a oblasti financování. Lze ho sestavit na základě přímé nebo nepřímé metody. Přímá metoda je sestavena základě toků plateb, nepřímá metoda sestavuje cash flow úpravou hospodářského výsledku o výnosy a náklady, které nebyly v uvedeném období finančním výdajem nebo příjmem a o příjmy a výdaje, které nebyly výnosem nebo nákladem. 15

Příloha účetní závěrky Doplňuje informace k rozvaze a výsledovce. Poţadavkem přílohy je zejména spolehlivost, neutrálnost a výstiţnost uvedených údajů. Příloha má poskytovat primární znázornění o stavu majetku, závazcích, vlastním kapitálu, nákladech, výnosech a hospodářském výsledku. Výroční zpráva Výroční zpráva, potaţmo její vypracování, je ze zákona povinné pro podniky, které podléhají zveřejňování povinnosti. Tyto podniky pak musejí vypracované výroční zprávy archivovat po celou dobu své existence. Jako zdroj informací pouţitých pro finanční analýzu se výroční zpráva pouţívá pouze v případě, ţe není jiný přístup k účetní uzávěrce. Výroční zpráva zpravidla obsahuje: základní identifikaci podniku, historii podniku, statutární a další orgány společnosti, organizační schéma, údaje z účetní uzávěrky, výrok auditora, výklad k podstatným událostem minulého vývoje a výhled do budoucích období. 1.2 Metody finanční analýzy 1.2.1 Absolutní ukazatele Absolutní ukazatele jsou účetními výkazy obsahujícími data uvedená v hodnotovém absolutním vyjádření. Tyto ukazatele popisují rozměr určitých jevů jako je majetek, kapitál nebo finanční toky. Lze je rozdělit podle toho, zda nám udávají určitý stav nebo poskytují informace k údajům za určitý interval na veličiny stavové a tokové. Veličiny stavové jsou součástí rozvahy a udávají nám hodnotu majetku a kapitálu podniku k přesně definovanému datu. S veličinami tokovými se setkáme ve výkazu zisků a ztrát a ve výkazu cash flow, kde nám znázorňují trţby, kterých podnik dosáhl za určité období. Absolutní ukazatele nám vytvářejí základ pro přípravu horizontální i vertikální analýzy účetních údajů. Horizontální analýza (analýza trendů) Jak uvádí paní Pavelková v knize Výkonnost podniku z pohledu finančního managera (2005): Horizontální analýza je zaloţena na porovnání časových změn absolutních ukazatelů. Jejím primárním úkolem je vyjádřit jak změnily jednotlivé poloţky účetních výkazů v běţném období v porovnání s obdobím minulým. Analýza vyuţívá jak absolutní změny ukazatelů, tak i 16

jejich procentní změny. Pro vypracování horizontální analýzy je nezbytně nutné mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu údajů. Vzhledem k tomu, ţe se rozbor provádí na základě dat za několik let, lze k výpočtu pouţít jak indexy bazické, tak indexy řetězové. Bazický index porovnává hodnotu daného ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou stejného ukazatele ve zvoleném stále stejném období. Řetězový index naproti tomu porovnává hodnotu zadaného ukazatele v určitém období s jeho hodnotou v období předcházejícím. Absolutní změna je vyčíslena jako rozdíl mezi ukazatelem v běţném období a ukazatelem v období minulém. Procentní (relativní změna) je stanovena na základě podílu absolutní změny a hodnoty poloţky v minulém období, který se vynásobí 100 (%). Vertikální analýza (procentní rozbor) Je nazývána také analýzou komponent a zabývá se vnitřním uspořádáním (strukturou) absolutních ukazatelů. Vystihuje procentní podíl jednotlivých poloţek primárním účetních výkazů vzhledem k celkové sumě aktiv a pasiv u rozvahy a celkového obratu v případě výkazu zisků a ztrát. Tato analýza neporovnává hodnotu poloţky v běţném a minulém období jako u horizontální analýzy, namísto toho zkoumá relativní strukturu analyzovaných účetních výkazů za jedno období. Dle vyjádření paní P. Růţičkové uvedeném v knize Finanční analýza (2008): Vertikální analýza nám ulehčuje komparaci účetních výkazů s předchozím obdobím, zároveň umoţňuje porovnání analyzovaného podniku s obdobnými podniky ve stejném odvětví. Touto metodou nejsme schopni určit příčiny změn, lze jí pouze poukázat na problematické oblasti v podniku. 1.2.2 Rozdílové ukazatele Pro stanovení trţní hodnoty podniku se provádí analýza výkonnosti, která vychází z tzv. rozdílových ukazatelů. V odborné literatuře se autoři shodují, ţe nejdůleţitějším ukazatelem je čistý pracovní kapitál. Čistý pracovní kapitál (Net working capital) Čistý pracovní kapitál (ČPK) zahrnuje část oběţného majetku, která je financována dlouhodobými zdroji ať vlastními nebo cizími. Jedná se o relativně volný kapitál, který není zatíţen brzkou platbou a stává se tak fondem finančních prostředků chránící podnik v nepříznivých situacích a zároveň podniku tímto umoţňuje běţný chod. 17

Čistý pracovní kapitál lze vypočítat jako rozdíl mezi celkovými oběţnými aktivitami a celkovými krátkodobými závazky se splatností 3 aţ 12 měsíců. ČPK = Celková oběžná aktiva Celkové krátkodobé závazky Nevýhodou čistého pracovního kapitálu je zahrnutí i málo likvidních a nelikvidních poloţek v oběţném majetku jako jsou nedobytné pohledávky, případně neprodejné výrobky a zásoby. Hodnotu tohoto indexu ovlivňuje i způsob ocenění majetku. Ukazatel můţe vykázat jak kladné, tak záporné hodnoty. Výše ukazatele je závislá na obratovosti krátkodobých aktiv i na faktorech vnějšího prostředí jakými jsou trţní situace, konkurence a dalších makroekonomických faktorech. Hlavní výhoda čistého pracovního kapitálu vychází z toho, ţe jeho obrat je rychlejší neţ doba splatnosti kapitálu, kterým je financován. Nevýhodou bývá financování z dlouhodobých zdrojů, které zpravidla bývají draţší. 1.2.3 Bilanční pravidla Pan M. Šulák ve své knize Měření výkonnosti firem (2003) uvádí, ţe: Bilanční pravidla jsou obecnými doporučeními pro řízení financování podniku s ohledem na dosaţení dlouhodobé finanční rovnováhy a stability podniku. Bilanční pravidla diferencují vhodné uspořádání kapitálu podniku vzhledem k jeho majetkové struktuře. 1) Zlaté bilanční pravidlo financování Zlaté bilanční pravidlo financování vyjadřuje, jak se má časový horizont trvání aktiv a pasiv vzájemně sladit. Dle tohoto pravidla by se stálá aktiva podniku měla financovat výhradně z vlastních zdrojů nebo dlouhodobých cizích zdrojů, krátkodobý majetek by pak měl být financován z krátkodobých zdrojů. 2) Zlaté pravidlo vyrovnání rizika Nastavuje kapitálovou strukturu podniku a udává, ţe poměr mezi vlastním a cizím kapitálem podniku by měl být vyrovnaný. 3) Zlaté pari pravidlo Zlaté pari pravidlo poměřuje vztah vlastních zdrojů a stálých aktiv. Doporučení vycházející ze zlatého pari pravidla je, aby stálá aktiva byla prioritně financována z vlastních zdrojů podniku, případně byla financována z dlouhodobého cizího kapitálu. 18

4) Poměrové pravidlo Poměrové pravidlo říká, ţe v zájmu udrţení dlouhodobé finanční rovnováhy by nemělo tempo růstu investic ani v krátkodobém horizontu předstihnout tempo růstu trţeb. 1.2.4 Poměrové ukazatele Poměrová analýza je sloţena z několika ukazatelů. Z hlediska vyuţitelnosti se jedná o nejčastěji pouţívaný rozborový systém, který má schopnost provést analýzu časového vývoje finanční situace firmy a dokáţe přesně porovnat výsledky s obdobnými podniky. Poměrová analýza vyuţívá výhradně základní ukazatele účetních výkazů, pro jejichţ získání vyuţívá veřejně dostupné informace. Poměrový ukazatel vyjadřuje vztah mezi dvěma poloţkami účetních výkazů. Tyto ukazatele vypočítáváme vydělením jedné poloţky nebo skupiny poloţek získaných výkazů s jinou související poloţkou nebo skupinou poloţek. Poměrové ukazatele mají uspořádání v tzv. paralelní soustavě, kde kaţdý ukazatel měří určitou hodnotu finančního stavu, ovšem kaţdý ukazatel je vnímán jako rovnocenný s jiným. V odborné literatuře jsem se setkala, dle paní E. Kislingerové (2005; str. 136), s následujícím dělením poměrových ukazatelů do 5. Základních skupin: Ukazatel rentability Ukazatel aktivity Ukazatel zadluţenosti Ukazatel likvidity Ukazatel kapitálového trhu Ukazatele rentability (výnosnost vloţeného kapitálu) K vyjádření efektivity vyuţívání vloţeného kapitálu se pouţívá ukazatelů rentability, které vyjádření schopnosti podniku vytvářet nové zdroje a dosahovat zisk vyuţívají nejčastěji dva základní účetní výkazy, tedy výkaz zisku a ztrát a rozvahy. Ukazatel rentability lze zobrazit jako zlomek, jehoţ čitatel obsahuje poloţku odpovídající výsledku hospodaření, ve jmenovateli je pak obsaţen druh kapitálu, respektive trţby. Ukazatele hodnotí celkovou efektivnost podniku a z toho důvodu jsou nejpodstatnější pro akcionáře podniku, případně potenciální investory. V odborné literatuře je vyjádřeno, ţe by ukazatelé rentability v časové řadě měly mít obecné rostoucí tendence. Mezi relevantní ukazatele rentability řadíme rentabilitu celkových aktiv, rentabilitu vlastního kapitálu a rentabilitu trţeb. Jednotlivé ukazatele se zpravidla liší podle kategorie zisku, 19

s níţ jí porovnáváme. Finanční analýza nejvíce vyuţívá následující tři kategorie zisku, které jsou obsaţené ve výkazu zisků a ztrát: Zisk před úroky a daněmi nebo také provozní výsledek hospodaření (EBIT Earnings Before Interests and Taxes), zisk před zdaněním (EBT Earnings Before Taxes) nebo čistý zisk (EAT Earnings After Taxes). Rentabilita celkových aktiv ROA (Return on Assets) Udává se jako rovnice: Dle pana R.C. Higginse, uvedeno v knize Analýza pro finanční managment (1997), se ukazatel ROA vyskytuje ve dvou základních podobách: nezdaněné, kdy nemáme nutnost zohledňovat daňový efekt, a ve zdanitelné formě. Nezdaněná rentabilita celkových aktiv (ROA) vyjadřuje celkovou efektivnost (produkční sílu) podniku. Výsledek udává výnos z kaţdé koruny investovaného kapitálu. Poměřujeme zde zisk před úroky a zdaněním (EBIT) oproti aktivům. Tímto eliminujeme vliv nákladových úroků. V období změny sazby daně ze zisku nabývá rovnice ROA na významu, stejně jako v případě, kdy měníme strukturu financování pasiv. Rovnice je vhodná pro porovnání podniků s různým podílem cizích zdrojů v majetkové struktuře, případně rozdílným daňovým prostředí a také při rozdílném daňovém zatíţení. Ukazatel ROA je odborníky povaţován za klíčové měřítko rentability, které počítá s celkovými aktivy bez ohledu na to, zda jsou to zdroje vlastní nebo cizí. Zdaněná rentabilita celkových aktiv upravuje základní rovnici na následnou: Tento ukazatel vyjadřuje poměr čistého zisku navýšeného o zdaněné úroky (EAT) oproti celkovým aktivům, a umoţňuje managementu vyhodnotit vyuţití celkových aktiv podniku ve prospěch vlastníků. Jedná se o klasické vyjádření rentability, které poměřuje vloţené prostředky nejen se ziskem jakoţto s efektem z podnikatelské činnosti, ale také se zhodnocením cizího kapitálu. Ukazatel ROA má nevýhodu v tom, ţe je silně ovlivňován strukturou financování podniku v závislosti na odpočtu úroků, tudíţ ho nelze vyuţít na porovnání podniků, které mají rozdílnou kapitálovou strukturu. 20

Rentabilita vlastního kapitálu ROE (Return on Equity) Udává výnosnost kapitálu vloţeného do podniku vlastníky. Vyjadřuje výši zisku na jednu korunu vloţeného vlastního kapitálu. Ukazatel hlavně sleduje, je-li výnos z vloţeného kapitálu dostatečně velký a kaţdopádně vyšší neţ alternativní náklady. Rentabilita trţeb ROS (Return on Sales) Rentabilita trţeb udává kolik je podnik schopný vytvořit zisku z jedné koruny realizovaných trţeb. Výše uvedená rovnice ukazuje jednu z variant, jak lze tento ukazatel vypočítat, druhou moţností je za čistý zisk dosadit hodnotu EBIT. Pokud počítáme s čistým ziskem, výsledná hodnota zobrazuje ziskovou marţi podniku, jeho výkon vzhledem k trhu a krytí nákladů a tvorbě zisku. Ukazatel ziskové marţe vyhodnocujeme posouzením k obratu aktiv. Při dosazení hodnoty EBIT nám výsledek dává moţnost porovnávat podniky s různou mírou vyuţití cizího kapitálu. Ukazatele aktivity K měření účinnosti, intenzity a rychlosti vyuţití majetkové části podniku pouţíváme ukazatele aktivity. Tyto ukazatele určují přiměřenou velikost jednotlivých poloţek aktiv v rozvaze k hospodářským aktivitám podniku. V knize Výkonnost podniku z pohledu finančního manaţera (2005) autorek Pavelkové a Knápkové se dozvídáme, ţe Ukazatele aktivity jsou jedním ze základních představitelů efektivnosti, které ovlivňují ukazatele rentability (ROA a ROE). Nejvýraznějším ukazatelem v této skupině je ukazatel rychlosti obratu, který vyjadřuje počet obratů dané poloţky za jeden rok. Zpravidla platí, ţe čím vyšší tento ukazatel je, tím vyšší je rentabilita podnikání a pro dosaţení trţby není nutná tak vysoká úroveň majetku a zdrojů financování. Ukazatele aktivity vyjadřují časovou délku ve dnech nutnou k uskutečnění jednoho obratu sledované poloţky. Ukazatel hodnotí disponibilitu s kapacitami podniku, které jsou v daném čase nevyuţité, nebo naopak signalizuje příliš vysokou rychlost obratu, která můţe pro podnik znamenat nedostatek produktivních aktiv vzhledem k budoucí růstové příleţitosti, čímţ by byla ohroţena následná realizace. Obrat aktiv 21

Představuje efektivnost vyuţití celkových aktiv podniku, potaţmo vyjadřuje obrat aktiv za rok. Nejmenší přijatelnou hodnotou je 1. Toto vyjádření je ovšem odvislé od sledovaného odvětví. Při neefektivním vyuţívání majetku je hodnota obratu aktiv poměru k trţbám nízká, coţ můţe být ukazatelem, ţe podnik investuje do budoucího rozvoje, ale ten v současné době nepřináší ţádný výnos. Doba obratu zásob Doba obratu zásob je průměrná hodnota počtu dnů, během nichţ se peněţní fondy přeskupí přes výrobní a zboţní formu zpět do podoby peněz. Ţádoucí je situace, kdy obrátkovost zásob se zvyšuje a doba obratu má klesající tendenci. U hotových výrobků je doba obratu zásob zároveň ukazatelem likvidity, neboť udává počet dnů, neţ se zásoby stanou hotovostí nebo pohledávkou. Doba splatnosti pohledávek Doba splatnosti pohledávek nám určuje časové údobí, po které podnik svým odběratelům poskytuj bezplatný obchodí úvěr za vyrobené výrobky, do doby jejich zaplacení. Splatnost pohledávek by měla být shodná s průměrnou dobou splatností faktur. I. Neumaierová a I. Neumaier v knize Výkonnost a trţní hodnota firmy udávají, ţe: Obecně platí, ţe čím vyšší počet dnů má doba splatnosti pohledávek, tím více podnik potřebuje cizího kapitálu a tím vyšší má náklady. Doba splatnosti krátkodobých závazků Udává časový úsek ve dnech od vzniku závazku do jeho uhrazení. V tomto období podnik vyuţívá bezplatný obchodní úvěr. Doba splatnosti krátkodobých závazků by neměla přesáhnout 22

dobu splatnosti pohledávek, ačkoli pro podnik je ţádoucí co nejdelší interval. Ukazatelé závazků a doby splatnosti pohledávek nám určují základní podmínky likvidity podniku. Ukazatele zadluţenosti Ukazují výši cizích zdrojů, které podnik vyuţívá pro své aktivity, zároveň určují riziko, které společnost podstupuje při daném poměru vlastních a cizích zdrojů kapitálu. Paní Knápková napsala v knize Výkonnost podniku z pohledu finančního manaţera, ţe Cizí kapitál je pro podnik ţádoucí, pokud umoţňuje sníţit náklady na pouţití vlastního kapitálu, vyjádřené jako WACC. Indikátory zadluţenosti jsou ovlivněny následujícími faktory: daně, riziko, typ aktiv. Tyto ukazatele jsou rozhodující pro analýzu kapitalizace podniku a pro rozbor finanční struktury, který nám udává, zda je podnik podkapitalizován či naopak. Vyhodnocením finanční struktury lze stanovit finančním managerům moţnosti současné analýzy rentability a likvidity. Celková zadluţenost (ukazatel věřitelského rizika) Celková zadluţenost představuje poměr celkových aktiv oproti cizím zdrojům, tzv. ukazatel věřitelského rizika. Dle odvětví se optimální hodnota pohybuje v rozmezí od 50 do 70%. Vyšší hodnoty celkové zadluţenosti svědčí o rostoucím věřitelském riziku, zatímco hodnoty niţší představují stav, kdy podnik vyuţívá ponejvíce vlastní kapitál, který ovšem bývá draţší neţ cizí. Finanční páka Je navazujícím ukazatelem na ukazatel celkové zadluţenosti a udává objem vlastního kapitálu pouţitého k financování aktiv. 23

Koeficient samofinancování Koeficient samofinancování je doplňkovým ukazatelem k ukazateli celkové zadluţenosti vyjadřující hodnotu v jaké jsou aktiva podniku financována prostřednictvím peněz akcionářů. Součet koeficientu samofinancování a ukazatele celkové zadluţenosti by měl být zhruba 1. Ukazatel úrokového krytí Jeho hodnota udává kolikrát je zisk podniku vyšší neţ úroky. Stanovuje, zda je dluhové zatíţení pro podnik únosné či nikoli. Je-li hodnota tohoto ukazatele 1, je podnik schopen platit úroky, ovšem vykazuje nulový čistý zisk. Optimální hodnota tohoto ukazatele je nad úrovní čísla 5. Doba splácení dluhů Udává dobu potřebnou pro splacení dluhů podniku vlastními prostředky. Ţádoucí je klesající stav tohoto ukazatele. Krytí dlouhodobého majetku dlouhodobými zdroji Vymezuje vztah mezi finanční a majetkovou strukturou podniku, přičemţ pokud je jeho hodnota menší neţ 1, ukazuje na podkapitalizování podniku, tedy na stav, kdy podnik část svého dlouhodobého majetku kryje krátkodobými zdroji, coţ můţe vést k problémům s úhradou vzniklých závazků. Autorky Pavelková a Knápková v knize Výkonnost podniku z pohledu finančního manaţera píší, ţe: Neţádoucí stav je ale i překapitalizování podniku, kdy podnik ve finančně stabilním údobí financuje dlouhodobými zdroji, které jsou draţší, příliš velkou část krátkodobého majetku. 24

Ukazatele likvidity (platební schopnosti) Ukazatele likvidity vyjadřují schopnost podniku hradit vzniklé závazky, poměřují tedy schopnost podniku uhradit to, co je nutné uhradit. Pro dlouhodobou existenci je likvidita podniku primární podmínkou. Základními prvky platební schopnosti jsou likvidita a solventnost. Solventnost Solventnost je schopnost podniku uhradit vzniklé splatné závazky v dohodnutém termínu, peněţní částce a způsobu úhrady. Likvidita Likvidita je schopnost podniku přeměnit svůj majetek na finanční prostředky, které lze následně pouţít na uhrazení vlastních závazků. Likviditu uvádíme ve vztahu podniku ke svým krátkodobým závazkům, tedy schopnosti podniku hradit tyto závazky včas a v plné výši v době jejich splatnosti. Lineární závislost mezi pojmy likvidita a solventnost lţe vyjádřit takto podmínkou solventnosti je likvidita. Podnik by měl disponovat v tomto ohledu s finančními prostředky na účtu, v oběţných aktivech, zásobách a pohledávkách. V literatuře se setkáme s vyjádřením, ţe čím je likvidita podniku a čistý pracovní kapitál vyšší, tím niţší je rentabilita. Nejvyšší likvidity dosahují peníze na účtech a v hotovosti, nejniţší likvidity pak dosahuje dlouhodobý majetek, proto ho v ukazatelích likvidity nezohledňujeme. Likviditu nejběţněji dělíme na následující ukazatele: Běţná likvidita Běţná likvidita uvádí, kolikrát jsou krátkodobé závazky kryté oběţnými aktivy, tedy kolikrát je podnik schopen uspokojit věřitele, pokud by přeměnil veškerá oběţná aktiva v daném okamţiku v hotovost. Tento ukazatel vychází ze struktury a likvidnosti aktiv neboť je pro něj podstatné, zda největší podíl aktiv tvoří více či méně likvidní aktiva. Ideální hodnota tohoto ukazatele by měla být v intervalu 1,5-2,5. Pohotová likvidita 25

Pohotová likvidita vylučuje na rozdíl od likvidity běţné nejméně likvidní poloţky oběţných aktiv jako jsou suroviny, materiál, polotovary, nedokončenou výrobu a hotové výrobky. Optimální hodnota tohoto ukazatele by měla být v rozmezí 1,0 1,5. Vysoká hodnota ukazatele je příznivá pro věřitele, pro vlastníky a akcionáře udává stav, kdy je v podniku mnoho aktiv vázáno na formu pohotových prostředků, které jim nepřinášejí ţádné zúročení. Okamţitá likvidita Udává schopnost podniku hradit své závazky pohotovými prostředky, jako jsou peníze a jejich ekvivalent v daném okamţiku. Okamţitá likvidita je nejpřísnějším ukazatelem likvidity, kdy doporučená hodnota ukazatele by měla být v rozmezí 0,2 0,5. Podíl čistého pracovního kapitálu na aktivech Tento ukazatel doplňuje analýzu likvidity a umoţňuje sledování trendu vývoje. Ukazatel je nepostradatelným, pokud chceme porovnat podnik s odvětvím. Uvádí v knize R. Grünwald v knize Analýza finanční důvěryhodnosti podniku (2001). Ukazatele kapitálového trhu Ukazatele kapitálové trhu jsou výsledkem všech výše uvedených ukazatelů a vyjadřují trţní hodnocení firmy. V případě, kdy se podnik rozhodne získat finanční zdroje na kapitálovém trhu, jsou ukazatelé kapitálového trhu rozhodujícím faktorem pro investory, neboť jim udávají návratnost investovaných prostředků. 1.2.5 Pyramidový rozklad ukazatelů rentability DuPontova rovnice Pyramidový rozklad známý také pod pojmem DuPontova analýza umoţňuje sledovat příčiny současných hodnot vrcholových ukazatelů efektivnosti podniku ROE (rentability 26

vlastního kapitálu). Pyramidový rozklad je syntetickým ukazatelem tvořeným dílčími analytickými indexy v podobě pyramid s existujícími matematickými pevně definovanými vztahy. Rozklad rentability celkového vloţeného kapitálu (ROA) DuPontova analýza v základním tvaru vyuţívá ukazatele rentability celkového vloţeného kapitálu (ROA), který lze rozloţit na rentabilitu trţeb (EBIT/T) a obrat celkových aktiv (T/A). Při nízké rentabilitě trţeb, případně nízké rychlosti obratu aktiv nám výsledek rovnice ROA klesá, z čehoţ vyplývá, ţe podnik dokáţe dosáhnout stejných hodnot ROA různými způsoby kombinace rentability trţeb a obratu aktiv. Rozklad rentability vlastního kapitálu (ROE) Ukazatel ROE zaznamenává vyuţití kapitálu vlastníků, čímţ se stává významným ukazatelem finanční výkonnosti podniku zvláště pro investory. Řetězový rozklad syntetického ukazatele ROE je sloţena ze tří dílčích ukazatelů, tzv. páky výkonnosti: Zisková marţe (profit margin) podíl čistého zisku na jednotku trţeb Obrat aktiv (asset turnover) vyuţití aktiv měřené podílem trţeb na jednotku aktiv Finanční páka (financial leverage) objem vlastního kapitálu pouţitého k financování aktiv Matematické vyjádření těchto funkcí tří faktorů lze zapsat takto: ROE = ROA * finanční páka Rovnice udává souvislost mezi zadluţeností podniku a rentabilitou vlastního kapitálu (ROE). Pokud je podnik schopen zhodnotit dodatečný dluh více neţ je úroková sazba z tohoto dluhu, pak růst zadluţenosti pozitivně ovlivňuje výnosnost vlastního kapitálu. Finanční páka poukazuje na fakt, ţe růstem cizího kapitálu lze zvýšit hodnotu ROE. Zvyšování hodnoty ROE je vţdy ţádoucí a lze ho dosáhnout pomocí jiţ zmíněných tří pák výkonnosti, tedy ziskem, trţbami případně objemem vlastních zdrojů pouţitých k financování aktiv. Nejčastěji se setkáváme se třemi základními nevýhodami ROE dle vyjádření pana R.C. Higginse v knize Analýza pro finanční managment (1997): Problém časovosti vyplývá ze skutečnosti, ţe hodnota ROE se vypočítává z minulých období, ale pro potřeby manaţerů je potřebný pohled do budoucnosti 27

Problém rizikovosti spočívá v tom, ţe ROE je zaměřeno čistě na výnos a ignoruje s ním spojené riziko Problém oceňování poukazuje na skutečnost, ţe ukazatel ROE je vypočítáván na základě účetních hodnot a nemusí vţdy platit pravidlo vyšší ROE je lepší Výše zmíněné problémy částečně kompenzuje ukazatel EVA (ekonomicky přidaná hodnota). 1.2.6 Hodnotový ukazatel výnosnosti Ekonomická přidaná hodnota (EVA) Ukazatel EVA je matematickým vyjádřením základního faktu, dle Stewarta a Sterna v knize Ekonomická analýza (2004): Investice vytváří svým investorům hodnotu pouze v tom případě, ţe její očekávaná výnosnost přesáhne její kapitálovou nákladovost. Tato rovnice zaznamenává operativní hospodářský výsledek po zdanění sníţený o náklady na kapitál. Hodnota EVA vychází z ekonomického zisku, který do sebe implementuje kromě účetních nákladů i náklady oportunitní, tedy náklady obětovaných příleţitostí. Výnos tak musí pokrýt jak náklady na cizí kapitál (úroky), tak i náklady na kapitál vlastní, tedy oportunitní náklady. Ukazatel EVA zaznamenává finanční faktory přispívající k tvorbě hodnoty podstatné jak pro akcionáře, tak i pro ostatní subjekty, které jsou existenčně ekonomicky spojeny s podnikem. Ekonomická přidaná hodnota nám vzniká, pokud rozdíl čistého provozního zisku po zdanění (NOPAT) je vyšší neţ náklady na pouţitý kapitál (součet vyplacených dividend a zaplacených úroků). Matematicky toto lze znázornit následovně: EVA = NOPAT WACC * C NOPAT čistý provozní zisk po zdanění (Net Operating Profit After Taxes) WACC průměrné náklady na kapitál (Weighted Average Cost of Capital) C celkový investovaný kapitál NOPAT = EBIT * (1-aňová sazba v %) C = dlouhodobý majetek + čistý pracovní kapitál WACC = r d * (1-t) * D/C + r e * E/C EBIT provozní zisk r d náklady na cizí kapitál 28

t sazba daně z příjmu právnických osob D cizí kapitál C celkový dlouhodobě investovaný kapitál r e náklady na vlastní kapitál E vlastní kapitál 1.3 Souhrnné indexy hodnocení podniků Tyto indexy vyhodnocují souhrnnou charakteristiku finančně-ekonomické situace podniku a jeho výkonnost jedním ukazatelem. Souhrnné indexy náleţí mezi syntetické ukazatele nahlíţející na slabé a silné stránky podniku, čímţ vyjadřují určitou subjektivnost výběru ukazatelů v paralelních soustavách a zachycují agregovanou charakteristiku výkonnosti podniku, tedy poskytují celkové hodnocení. Souhrnné indexy dělíme do dvou základních skupin modelů: Bankrotní modely informují o skutečnosti, je-li firma v dohledné době ohroţena bankrotem. Poukazují na symptomy typické pro bankrot, jako jsou problémy s běţnou likviditou, problémy s rentabilitou vloţeného kapitálu nebo výši pracovního kapitálu. Bankrotní modely jsou důleţité hlavně pro věřitele podniku. Nejčastěji se lze setkat s Altmanovým modelem (Z-faktor), modelem indexu důvěryhodnosti a IN modelem. Bonitní modely podle stavu výkonnosti hodnotí kvalitu podniku. Nejvíce jsou vyuţívány vlastníky a investory firmy. 1.3.1 Altmanová analýza Altmanova analýza, téţ známá jako Z-faktor nebo Altmanův model je jednou z nejpouţívanějších metod pro vyhodnocení finanční stability, tedy pro stanovení pravděpodobnosti bankrotu podniku. Na základě statistické analýzy souboru ukazatelů firem předvídajících finanční bankrot podniku tento model v roce 1968 vypracoval E. Altman. Metodika výpočtu Z-faktoru je zaloţena na diskriminační analýze sestavené do rovnice s pěti finančními ukazateli, jejichţ pomocí určujeme, zda sledovaný podnik patří k podnikům ohroţených bankrotem či nikoli. Altmanova analýza existuje ve dvou variantách, a to pro podniky veřejně obchodovatelné a firmy neobchodovatelné na burze. 29

1.3.2 In indexy In indexy byly vytvořeny v roce 1995 českými ekonomy v podobě IN95, jakoţto indexy s vysokou vypovídající schopností. IN95 se pouţívá při nízkolikvidním kapitálovém trhu a představuje bankrotní indikátor, podobně jako Altmanův model. IN95 se dá zapsat jako rovnice sloţená z poměrových ukazatelů (aktivity, rentability, likvidity a zadluţenosti) násobenými hodnotami, které jsou průměrem hodnot tohoto ukazatele za celé odvětví. Veškeré ukazatele jsou tvořeny účetními výkazy, nikoli trţními hodnotami, čímţ se odstraňují vlivy volatility kapitálového trhu. Dle posouzení autorů vyuţití indexu IN95 na datech tisíce českých firem zaznamenalo úspěšnost vyšší 70%. Následujícím indexem je IN99, který akcentuje pohled vlastníka a podnik hodnotí podle bonitního indikátoru, tedy podle tvorby hodnoty pro vlastníka. Pro pouţití tohoto ukazatele byly revidovány váhy ukazatelů indexu IN95 platné pro ekonomiku ČR s ohledem na jejich význam pro dosaţení kladné hodnoty ekonomického zisku (EVA). Syntézou indexů IN95 a IN99 byl vytvořen index IN01. Tento index vyjadřuje schopnost podniku tvořit hodnotu. Je převáţně zaměřen na průmyslové podniky. jak uvádí v knize Oceňování podniku (2001) paní E. Kislingerová. Matematické znázornění modelu IN95: Interpretace IN95: IN95 > 2 jedná se o podnik s dobrým finančním zdravím. 1 < IN95 < 2 firmy jsou rizikové, potenciální problémy s placením závazků IN95 < 1 jiţ problémy existují, firmy nemají schopnost plnit své závazky Matematické znázornění modelu IN99: 30

Interpretace IN99: IN99 > 2,07 podnik tvoří hodnotu pro vlastníka a dosahuje kladné hodnoty ukazatele EVA 1,42 < IN99 < 2,07 podnik spíše tvoří hodnotu pro vlastníka, 1,089 < IN99 < 1,42 nelze určit, zda tvoří nebo netvoří hodnotu pro vlastníka, 0,684 < IN99 < 1,089 spíše netvoří hodnotu pro vlastníka, IN99 < 0,684 podnik netvoří hodnotu pro vlastníka a dosahuje záporné hodnoty ekonomického zisku EVA. Matematické znázornění modelu IN01: Interpretace IN01: IN01 > 1,77 podnik tvoří hodnotu 0,75 < IN01 < 1,75 šedá zóna IN01 < 0,75 podnik se blíţí k bankrotu s pravděpodobností cca 86% A aktiva CZ cizí zdroje EBIT zisk před úroky a zdaněním VÝN výnosy OA oběţná aktiva KZ krátkodobé závazky KBÚ krátkodobé bankovní úvěry a finanční výpomoci U nákladové úroky ZPL závazky po lhůtě splatnosti Z toho: A/CZ finanční páka EBIT/U úrokové krytí 31

EBIT/A produkční síla VÝN/A obrat aktiv OA (KZ+KBÚ) oběţná likvidita ZPL/VÝN doba obratu závazků po lhůtě splatnosti 1.3.3 Index Bonity Bonitní indexy jsou převáţně určeny pro investory a vlastníky. S indexem bonity se nejčastěji setkáváme v německy mluvících zemích. Zmíněný model umoţňuje kvalitně a snadno ohodnotit analyzovaný podnik. Měl by splňovat následující poţadavky: Malý počet poměrových ukazatelů Ukazatele musí hodnotit jak likviditu a rentabilitu, tak i finanční stabilitu Zdrojem vstupních údajů jsou rozvaha a výkaz zisku a ztrát Poměrové ukazatele umoţňují porovnání s jinými podniky Ukazatele musí splňovat základní poţadavky modelu, zároveň musí vyčerpávajícím způsobem reprezentovat kompletní informační potenciál rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Index bonity lze matematicky znázornit následující rovnicí: IB = 1,5*A+0,09*B+10*C+5*D+0,3*E+0,1*F A cash flow/cizí zdroje B celková aktiva/ cizí zdroje C zisk před zdaněním/celková aktiva D zisk před zdaněním/celkové výkony E zásoby/celkové výkony F celkové výkony/celková aktiva Hodnota indexu bonity je následně interpretována finančním zdravím podniku v sedmi pásmech: Tabulka 1.: Interpretace Indexu bonity Hodnoty Pozice podniku -3 aţ -2 Extrémně špatná -2 aţ -1 Velmi špatná 32

-1 aţ 0 Špatná 0 aţ +1 Určité problémy +1 aţ +2 Dobrá +2 aţ +3 Velmi dobrá +3 a více Extrémně dobrá 2 Finanční analýza hotelu 2.1 Charakteristika hotelu 2.1.1 Základní údaje o společnosti Společnost Le-Investment s.r.o. je vlastníkem a provozovatelem sítě čtyř a pětihvězdičkových mezinárodních hotelů v Praze. Pro svou práci jsem si vybrala hotel Best Western Majestic Plaza, který je drţitelem ocenění čtyř hvězd a nachází se v samém centru metropole, ve Štěpánské a Školské ulici. Obchodní firma: Le-Investment s.r.o. Identifikační číslo: 25719041 Sídlo: Ostrovní 125/32; Praha 1 Nové Město; 110 00; Česká republika Zaloţení společnosti: Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku u Městského soudu pro Prahu 1 dne 14.12.1998 Právní forma: společnost s ručením omezeným Číslo společnosti v obchodním rejstříku: oddíl C 64040 Hlavní předmět podnikání: Koupě zboţí za účelem dalšího prodeje a prodej Pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor, bez poskytování jiných neţ základních sluţeb s pronájmem spojených Ubytovací sluţby Hostinská činnost Směnárenská činnost Základní kapitál k 31.12.2013: 33.000.000Kč Společníci s vkladem: Prague International Trading, spol. s r.o. 33