Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ 8. Osobnostní a sociální rozvoj učitele 1/3
Předpoklady úspěchů práce učitele MŠ - balanc mezi odborností, pedagogickým umem a osobnostními vlastnostmi učitele Metodická a osobnostní připravenost pro práci učitele mš Moderní doba je zaměřena na výsledky a na výkon, je rychlá a usiluje o úsporu času, je plná technických vymožeností a touhou vlastnit, je charakterizovaná osobním odcizením a na druhé straně zvýšenou potřebou mít na blízku komunitu, se kterou sdílíme svoje radosti a starosti. Je jednoduché se v takové době ztratit. Školy připravují nové učitele, kteří jsou většinou dobře vybaveni spoustou teoretických informací, nejnovějších poznatků i prvními praktickými dovednostmi. Klasik Seneca v jedné ze svých myšlenek říká: Nejmocnější je ten, kdo ovládá sám sebe. Tajemství úspěchu spočívá z velké míry v dobré přípravě. Být dobře připraven pro práci v mateřské škole tedy předpokládá mít kromě kvalitního vzdělání i sám sebe pod kontrolou, znát sám sebe, být si vědom svých silných stránek a dále je rozvíjet. A současně pracovat na rezervách, které učitele limitují nebo dokonce brzdí v cestě za úspěchem a osobní spokojeností. KDO JSEM? je tedy stěžejní otázkou přípravy učitele. KDO jsem a jaká je moje ROLE v práci. 80% konfliktů na pracovišti vzniká ze střetu očekávání. Do metodické připravenosti tedy spadá i aktuální poptávka po tom ujasnit si svoji ROLI učitele, nadefinovat její jednotlivé aspekty a zmonitorovat si na škále od 1 do 10 sílu a zralost v jednotlivých kompetencích. Ocenit se za to, co se daří a funguje, oslavit si svůj úspěch. Dále si stanovovat svoje průběžné cíle pro jejich další naplňování ke spokojenosti sebe, nadřízených a zejména klientů, tedy dětí a jejich rodičů. Současný trend předškolního vzdělávání vyžaduje od pedagogů zpracovávat školní a třídní vzdělávací program. Pracovat koncepčně, systematicky, cílevědomě, v souvislostech. Promýšlet, analyzovat, argumentovat, zpracovat vše vhodnou písemnou formou. Osvojit si metody podporující integrované tematické učení hrou, prožitkové, interaktivní, kooperativní učení. Každý pedagog se musí naučit připravovat integrované bloky, projektovat, plánovat, analyzovat, vyhodnocovat vzdělávací proces, evaluovat. Osvojit si metody pedagogické diagnostiky a umět je použít v praxi. Kriticky uvažovat, samostatně se rozhodovat a nést vlastní zodpovědnost za vše, co učiní a co dětem předá. Pedagogové se musí naučit pracovat týmově, naučit se sebereflexi, kriticky hodnotit svůj postoj k dětem, rodičům, kolegům. V neposlední řadě naučit se vystupovat s profesionálním sebevědomím. Z tohoto, pouze stručného a neúplného výčtu, je zřejmé, že pedagogové v mateřských školách si potřebují osvojit řadu nových kompetencí, potřebují chápat jiné hodnoty, získat nové dovednosti, proměnit své postoje. Od pedagoga, který nepochopí a především vnitřně nepřijme zásady jiného přístupu k předškolnímu vzdělávání orientovanému na dítě, těžko mohou odcházet děti samostatné, sebevědomé, svobodné a tvořivé. Stejně tak pokud pedagog ukazuje dětem pouze svoji autoritu, kterou je nutné poslechnout za každou cenu, nebere ohledy na individuální potřeby dětí, jejich city a emoce, nepředá dětem nic takového, jako je empatie, kooperace, prosociálnost. Barešová, Vladimíra. Otazníky nad vzděláváním učitelek MŠ. Učitelské noviny 06/2009. Dostupné na WWW: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=1631 (kontrola zdroje 7. 12. 2014). 2
Model kompetencí učitele mateřské školy 1. Řízení vzdělávacího procesu Plánování je cílené s důrazem na rozvoj kompetencí dítěte. Východiskem plánování je znalost skupiny a situací, ve kterých se děti nacházejí. Volba metod a obsahu vzdělávání (činností) je v souladu s cíli a složením třídy. Vzdělávání dětí je individualizováno na základě znalosti dětí a jejich rodinného zázemí tak, aby dosahovaly maxima svých možností. Dětem jsou nabízeny různé typy činností na základě jejich zájmu, schopností a možností. Děti jsou podporovány v samostatnosti. Ukazatele kvality Vzdělávání ve třídě vychází z prožitkového učení (má všechny znaky). Výrazněji převládá využívání aktivizujících metod. Děti jsou během dne ponořené jak do spontánních, tak řízených činností. Oba typy činností běží vedle sebe. Ze záznamů o dětech je patrné, v čem jsou dobré, v čem mají problémy a jak rozvinuté jsou jejich kompetence. 2. Komunikace a organizace vzdělávacího procesu Efektivní komunikace s dětmi, rodiči, kolegyněmi. Vytváření příznivého, otevřeného a bezpečného klimatu. Tvořivý a konstruktivně kritický postoj k inovacím. Týmová práce a spolupráce. Vytváření prostoru pro vzájemnou spolupráci dětí a učení se od sebe navzájem. Výběr organizačních forem vzhledem k cílům a složení třídy. Pravidelná a smysluplná setkávání s rodiči. Pravidelná a promyšleně vedená dokumentace. Ukazatele kvality Učitelka: povzbuzuje děti, aby říkaly své názory; klade otevřené otázky a čeká na odpověď; povzbuzuje děti, aby se ptaly; při hovoru s dítětem snižuje polohu; podněcuje děti, aby spolu hovořily; konstruktivně připomínkuje a aktivně se účastní rozhovorů na pedagogických radách; k udržení kázně využívá pravidla soužití, která byla vytvořena společně s dětmi; dává dětem zpětnou vazbu o jejich pokrocích a chování; informace o dětech od rodičů a jejich názory přijímá bez kritiky; řízené činnosti jsou realizovány především individuálně a skupinově; Prokazatelné: v plánech tematických částí v pozorování v záznamech o dětech v pedagogických radách ve viditelnosti pravidel soužití ve třídě v analýze dokumentů v záznamech o schůzkách s rodiči 3
prostředí ve třídě umožňuje dětem vybírat si hry i herní kouty samy (jsou na dosah, odpovídají zájmům dětí, poskytují možnost realizovat se); vítá přítomnost rodičů ve třídě a jejich spolupodílení se na plánování rozvoje dítěte; poskytuje rodičům odborné informace o pokrocích jejich dětí. 3. Sebereflexe a vlastní rozvoj Reflexe a následné zdokonalování vzdělávací práce. Převzetí odpovědnosti za výsledky dětí. Vytvoření vlastní reálné představy o svých kompetencích, o svých silných a slabých stránkách. Rozvíjení sebe samé. Ukazatele kvality Učitelka: pravidelně vyhodnocuje svou práci; své přístupy k dětem, metody a formy práce upravuje na základě hodnocení; efektivitu svých postupů si vyhodnocuje různými metodami a nástroji; využívá vzájemného hodnocení s kolegyněmi; má svůj plán profesního růstu; orientuje se v odborné literatuře; sleduje poznatky a výsledky výzkumu v oblasti pedagogiky a psychologie; zúčastňuje se dalšího vzdělávání; ze špatných výsledků vzdělávání neobviňuje děti či rodiče. Prokazatelné: v sebereflektivních nástrojích (deník, videonahrávky, dotazník apod.) v pozorování v záznamech z hospitací v záznamech z pedagogických rad v rozhovorech Cvičení: Jaké jsou tedy všechny moje role? Moje role Zamyslete se prosím nad tím, jaké všechny role zastáváte a jak se vám je podaří naplňovat na stupnici 1-10, přičemž 1 znamená velmi malou spokojenost s danou rolí a 10 maximální spokojenost. 4
Seznámení se základními didaktickými principy a metodami práce s dětmi Základní pravidla didaktického procesu jsou: Zásada přiměřenosti a individuálního přístupu Vychází ze zohlednění věku, zdravotního stavu, pohybové zkušenosti a vstupní úrovně pohybových schopností a dovedností. (Čím mladší žáci, tím je třeba volit pestřejší formy výuky, kratší vyučování nebo konkrétnější učivo.) Zásada uvědomělosti a aktivity Vycházíme z vnitřního zájmu dítěte, uvědomění si podstaty a záměru prováděných činností. (Dítě rozumí tomu, čemu se učí, zná cíl a smysl toho, co se učí.) Zásada postupnosti můžeme postupovat těmito postupy: od jednoduchého k složitému od blízkého ke vzdálenému od konkrétního k abstraktnímu od obecného k zvláštnímu Zásada soustavnosti (systematičnosti) a cílevědomosti promyšlené (logické, systematické) a cílevědomé řazení učiva Zásada trvalosti upevnění (pochopení) učiva, budování předpokladů k aplikaci učiva v aktuálních podmínkách Zásada názornosti vzájemné propojení informačích zdrojů k vytvoření představy - názornost je prostředkem nikoliv cílem Zásada spojení teorie s praxí spojení teoretické (informační) roviny s praktickou (činnostní) rovinou Jak vysvětlovat? Pravidla vysvětlovaní jsou odvozena od procesu předávání informací. Nejprve je vždy potřeba navázat kontakt. Zde ještě nejde o předávání informací, ale o přípravu obou stran na komunikaci. V případě nedodržení této fáze dochází k nedorozumění. Smysl fáze chyby Vnímej mě - já vnímám tebe. navázání kontaktu rychlost, překvapení partnera, vyrušení O čem to bude. uvedení rámce bez úvodu, zaujetí vlastním myšlením Je to tak a tak. popis skákání, různé úrovně dialogu, slang Chci vědět, že víš, že tě vnímám. zpětná vazba direktivní přístup, spěch Toto je nejdůležitější. shrnutí nezdůraznění priorit, neurčení časových kroků 5
Uvedení rámce nám umožňuje využít našich zkušeností a vědomostí při přenosu informace. Tím, že nás mluvčí uvádí do problému, objevujeme zkušenosti a vědomosti, které lze využít. Popis je už vlastní informace, kterou předáváme. Při popisu se snažíme vyjít z pohledu toho, komu informaci sdělujeme. Popis musí mít svou strukturu a logiku, která by se neměla v průběhu popisu měnit. Velmi důležitým prvkem je sladění terminologie. Zpětná vazba je základním momentem pro udržení společné představy. Jinými slovy zabrání mluvit o voze a o koze. Zpětná vazba umožňuje aktuálně reagovat na případné nepochopení, respektive nesouhlas. Pokud nesouhlas není okamžitě zpracován, snižuje koncentraci na zbytek sdělení. Shrnutí uzavírá informaci, dává jí další řád. Vytváří kotvy k zachycení informace a k vypíchnutí podstatného. Je podporou sděleného na jedné straně a pomocí pro posluchače na straně druhé. Výhody interaktivního přístupu k dětem a rodičům Interakce je pojem, který se dá vyjádřit jako vzájemná komunikace. Komunikace je jako cesta. Je to vztah mezi vysílačem (tím, který sděluje informaci) a vysílačem (tím, kdo informaci přijímá). Během přenosu informací však mohou vznikat různé překážky a šumy, které mohou změnit vyznění sdělení nebo vedou k nedorozumění či dokonce ke konfliktům. Mezi rušivé činitele patří např. skákání do řeči, nepozornost posluchače, hluk, vyrušování okolím, přemýšlení nad odpovědí, porovnávání se s mluvčím, odbíhání od tématu, prožitek silné emoce, apod. Atmosféru komunikace také výrazně ovlivňuje řeč těla. Mluvčího i posluchače. Jedno přísloví dokonce říká - Tvoje řeč těla tak křičí, že neslyším, co říkáš. Interaktivní přístup je tedy skvělým předpokladem pro eliminaci nedorozumění a pro ověření si, jak posluchač chápe sdělení. Interaktivní způsob komunikace dává učiteli příležitost dostat okamžitou zpětnou vazbu na svoje vystoupení a dětem a rodičům možnost vyjádřit se a mít prostor pro svoje sdělení. Náš vnitřní dialog je mnohdy plný domněnek, strachů i bloků. Využívat interaktivní přístup znamená mít po celou dobu svoje posluchače a dění ve skupině pod kontrolou a mít otevřenou mysl pro to, co právě probíhá. Je-li interakce vzájemná komunikace, pak omezme naše tendence k dlouhým a monotónním monologům a pěstujme už v mateřských školách kulturu respektu ve vzájemném DIALOGU. 6
Úskalí metodické nepružnosti a stereotypů v práci učitele Obecně platí, že lidé nemají rádi změny. A pokud ano, tak jsou to většinou ty, které vycházejí z jejich potřeb, sami se pro ně rozhodnou a chtějí je uskutečnit. Ve vztahu ke změnám můžeme být v pozici iniciátora. To je typ člověka, který miluje změny, vyvolává je, iniciuje, produkuje. Ale mnohdy má kolem sebe i lidi, kteří je pak musí zrealizovat. Další pozice je hybatel. Jedná se o člověka, který návrh ke změně rychle vezme za svůj a pomáhá ho dál prosadit nebo zrealizovat. Většina z nás se pak nachází v pozici příjemce. To je v situaci, kdy máme přijmout nějakou změnu a začít se chovat jinak. Podnět, který narušuje naše pohodlí, určitý zvyk a zažitý stereotyp, nás ze zóny komfortu dostává do dočasné zóny nekomfortu. Zůstáváme tzv. vykolejeni, vyvedeni z míry nebo jsme až paralyzováni. Většinou tento jev provází i akutní stres. Cílem přípravy dobrého učitele by měla být i průprava k účinné improvizaci a posilování osobní odolnosti neboli residence. Jedná se o vlastnost člověka, na základě které přistupujeme ke změnám a podnětům v našem životě: s klidem, vnitřní vyrovnaností, s lidskostí, pozitivně, s disciplinou a důsledností. Podle osobnostní typologie MBTI jsou dle přístupu ke změnám definovány u lidí čtyři základní postoje: 1. zachovejme to, 2. pojďme to udělat, 3. jaké máme další možnosti, 4. změňme to. I z těchto jednoduchých charakteristik je zřejmé, že odlišné postoje mohou být příčinou odlišného vnímání jedné situace a mohou vytvořit přímo výživné podhoubí pro nedorozumění mezi učiteli a žáky a významně i mezi učiteli a rodiči. Největší past pro udržování metodické kondice učitele může být spokojenost s dosavadním stavem výuky a osobní přesvědčení, že když to vždycky fungovalo a teď funguje, tak je to vlastně dobré. Dobrý je největší nepřítel nejlepšího! A platí to v životě i v práci. Je skvělé posilovat se RITUÁLY - drobnými opakovanými vědomými obřady, které nás dobíjejí pozitivní energií, vytvářejí prostor pro silný okamžik prožitku TADY & TEĎ a jsou pevnými kotvami ve světě změn. STEREOTYP je naopak typ chování, který mnohdy děláme nevědomě, automaticky a s minimem tvůrčí energie. Je to jednání podle naučených vzorců, bez pružnosti a s malou mírou přizpůsobivosti. I stereotyp, tedy jakýsi automatický pilot patří do rejstříku zkušených učitelů. Je však třeba se udržovat v takové fyzické, mentální, psychické a sociální kondici, aby měl učitel dostatek energie a tvůrčí síly mít nadhled nad sebou samým i nad novými trendy v oboru výuky i v metodice. Cvičení: Autodiagnostika Odpovězte si na následující otázky: Jaká je moje pedagogická činnost? Jaká by měla být moje pedagogická činnost? Co musím udělat proto, abych svoji pedagogickou činnost změnil? (Jaký jsem pedagog?) (Jakým bych chtěl být pedagogem?) (Co musím udělat pro to, abych se takovým pedagogem stal?) Abychom zůstávali myšlenkově otevřeni novým možnostem, je možné vyzkoušet si principy z knihy Michaela Gelba ve své knize Myslete jako Leonardo da Vinci. 7
Základní principy můžeme shrnout takto: Buďte zvídavější Zpochybňujte získané moudrosti a autoritu. Riskujte, že budete chybovat. Snažte se získat co nejvíce znalostí. Hledejte spojitosti ve všech věcech. Dělejte si vlastní závěry. Myslete vědecky Klaďte si vědecké otázky. Otestujte si své hypotézy pomocí pozorování. Pokračujte se svými myšlenkami až do konce. Ze základů neúspěchů budujte nové koncepty. Trénujte kreativitu Veďte si detailní ilustrovaný deník. Snažte se vidět jasně. Rozhazujte velké sítě. Cvičení: 8
Pedagogický takt jako základ partnerského přístupu k dětem a rodičům Cílem pedagogiky by mělo být rozvíjení těch druhů inteligence, které dítě má, nikoli nátlak ve směru, kde dítěti talent chybí. Pak může dítě přijít i o to, co má. Koukolík, F. Co je to vlastně inteligence. Dostupné na WWW: http://www.rozhlas.cz/vedaarchiv/portal/_zprava/6345 (kontrola zdroje 7. 12. 2014). Definice pojmu IQ a EQ IQ vyjadřuje jakýsi stupeň, ve kterém se pohybuje úroveň rozumových schopností, zatímco emoční kvocient vypovídá hlavně o tom, jak jsme schopni zacházet s emocemi v rámci sebe samého, ale také ve vztahu ke svému sociálnímu okolí. Rozdíl mezi klasickým IQ a EQ znázorňuje následující tabulka: IQ - inteligence shromažďování faktů a údajů rozpoznat smysl logické rozhodování čas a klid hlavou tvrdá fakta analyticky vedena rozumem levá hemisféra zvažovat myslet zkoušet, ověřovat slova a čísla egocentrický rozum vzdělání mužský faktor EQ - inteligence hledání noých ideí vytvářet smysl rozhodování metodou pokusu a omylu tempo, netrpělivost intuitivně měkké informace celostně vedena pocity pravá hemisféra spontánní rozhodnutí cítit věřit ve správnost vlastního rozhodování lidé a situace skupinově zaměřený cit vývoj emocí ženský faktor 9
Teorie mnohočetné inteligence Teorii mnohonásobné inteligence vyvinul americký psycholog Howard Gardner, profesor Harvardské univerzity, který ve své knize Frames of Mind z roku 1983 rozdělil inteligenci na sedm (později osm) typů. Podle Gardnera a jeho následovníků má v sobě každý člověk všechny typy inteligence, a to v různém poměru. O tom, který typ převládne, rozhoduje nejrozvinutější část mozku, vliv prostředí a situace, ve kterých se člověk během prvních deseti let života ocitne. Lingvistická inteligence Představuje řečové schopnosti zahrnující mechanismy spojené s fonologií (zvuky řeči), syntaxí a morfologií (gramatika), sémantikou (význam) a pragmatikou (důsledky a použití jazyka v různých situacích). Užívá se při čtení knih, psaní vědeckých prací, básní, novel, chápání obsahu mluvených pojmů. Logicko matematická inteligence Jedná se o schopnost aplikovat a vnímat vztahy v nepřítomnosti objektů nebo činností, schopnost abstraktního myšlení. Používá se např. při řešení matematických úloh a provádění důkazů, dosahování finanční rovnováhy domácnosti a při logickém usuzování. Prostorová inteligence Schopnost vnímat zrakové a prostorové informace, modifikovat je a přetvářet zrakové obrazy bez vztahu k původnímu podnětu. Řadí se zde i schopnost vytváření trojrozměrných obrazů a manipulace s nimi. Tento typ inteligence se užívá např. při přesunech z místa na místo, čtení mapy, řešení otázek prostorového uspořádání objektů. Tělesně kinestetická inteligence Reprezentuje schopnost využívat všech částí těla při řešení problémů, ovládání hrubé a jemné motoriky, manipulace s předměty. Používá se např. při tanci, basketbalu, běhu a u jiných sportů. Hudební inteligence Schopnost tvořit, zprostředkovávat a chápat významy složené ze zvuků. Řadí se zde i mechanismy spojené s výškou, rytmem, zabarvením zvuku. Tento typ inteligence se používá při zpívání, komponování skladeb, hře na hudební nástroje, při vyhodnocení struktury hudebního díla apod. Interpersonální inteligence Znamená schopnost rozpoznávat a diferencovat pocity, záměry a přesvědčení druhých lidí. Užívá se ve vztahu k druhým lidem, např. sem patří snaha pochopit jejich emoce, chování, motivaci. Intrapersonální inteligence Schopnost uvědomovat si vlastní pocity, záměry i motivy. Používá se tedy tehdy, chceme-li porozumět sami sobě. Je základem pochopení, kdo jsme, co nás motivuje, jak se vyvíjíme ve vztahu k existujícím mezím svých schopností a zájmů. Přírodovědná inteligence Porozumění fungování přírody a přírodním zákonům. Používá se při snaze pochopit, jak je uspořádána příroda. Vzhledem k tomu, že inteligence je podmíněna geneticky asi z 50%, je třeba při vzdělávání a výchově dětí věnovat velkou pozornost rozvoji všech forem inteligence, stejně jako rozvoji inteligence emoční EQ. 10
EQ emoční inteligence Emoční inteligence je charakterizována a popisována jako: Schopnosti vztahující se k vlastní osobě. Znalost vlastních emocí sebeuvědomění - rozpoznání vlastních pocitů schopnost orientovat se ve svých duševních pochodech sebeporozumění a sebepřijetí Zvládání emocí pořádek ve vlastním citovém životě přizpůsobivost novým situacím uplatnění tvořivosti při zpracování emocí Schopnost sám sebe motivovat odložení momentálního uspokojení iniciativa a ochota překonávat překážky optimismus víra a naděje Schopnosti v oblasti mezilidských vztahů empatie naslouchání a vcítění se do pocitů jiných lidí pochopení pro jejich potřeby a zájmy vyjádření podpory Umění mezilidských vztahů komunikační dovednosti zvládání konfliktů schopnost týmové práce Emoce jsou popudy k jednání, vznikají nezávisle na naší vůli. Mezi základní emoční repertoár patří: Hněv zrychlení srdeční frekvence, připravenost k akci, uvolnění energie (vztek, zuřivost, hrubost, nenávist, zloba, popuzenost, rozhořčení, roztrpčenost, zatrpklost, zaujatost, podrážděnost, nenávist ) Strach nahromadění krve do svalů, napětí, ostražitost, příprava na reakci (úzkost, ustaranost, nervozita, obavy, zděšení, ostýchavost, pochybnosti, hrůza, děs, fobie, panika...) Smutek vyrovnání se s významnou ztrátou, vyvolává pokles energie a nadšení (žal, zármutek, sklíčenost, apatie, melancholie, osamělost, zoufalství, deprese...) Radost zvýšená aktivita, uvolnění energie, nadšení a příprava na další úkoly (štěstí, nadšení, úleva, spokojenost, potěšení, hrdost, zadostiučinění, rozkoš, vzrušení, zanícení, euforie, rozmarnost, mánie...) 11
Láska psychický stav klidu, relaxace, podpora spolupráce (přátelství, důvěra, tolerance, vřelost, přijetí, laskavost, přitažlivost, vášeň, obdiv, zamilovanost, oddanost...) Překvapení rozšíření zorného pole, lepší informovanost, orientace a hledání řešení situace (šok, údiv, ohromení, úžas...) Odpor pokus o uzavření smyslů, ochrana před škodlivými nebo nežádoucími vlivy (opovržení, pohrdání, znechucení, přezíravost, nelibost, zhnusení, stranění se...) Hanba stažení se do sebe, snaha schovat se, získat čas na přemýšlení (vina, stud, zármutek, zklamání, výčitky, méněcennost, poníženost, pokoření, lítost, kajícnost...) Pro vlastní sebepoznání je velmi vhodné prostřednictvím EQ testu zjistit, jak jsme na tom s emoční inteligencí sami. Snad nejvýznamnější rozdíl mezi EQ a IQ je ten, že EQ je mnohem méně geneticky zatíženo, což poskytuje rodičům a vychovatelům příležitost navázat tam, kde příroda skončila, a zvětšit šance dítěte na úspěch. Tipy, jak rozvíjet emoční inteligenci: Buďte si vědomi emocí dětí. Pokuste se tyto emoce rozpoznat a využít je k tomu, abyste o nich spolu mluvili. Vy sami buďte empatičtí a nesnižujte emoce dětí. Pomáhejte dětem, aby našly slova, kterými emoce pojmenují. Hledejte s dětmi řešení, jak problémy vyřešit. A rozhodně je neshazujte tím, že jim budete předhazovat, že jsou emocionální. 12
Práce s emocemi a základní techniky empatických reakcí Emoce city jsou kořením našeho života a mohou nám až pěkně opepřit život :-). City nás motivují k mnoha činnostem v našem životě. Popohání nás láska, brzdí nás strach, sžírá nás pomsta a nemůžeme usnout touhou po něčem či po někom. Emocionální stav vypovídá o tom, jak se cítíme. CIT je psychický proces, který vyjadřuje vztah člověka k sobě, ale také k druhým lidem, věcem a dění kolem sebe. Pozitivní emoce podporují dobrou energii v nás, negativní emoce spíše vyčerpávají, maří a brzdí. V jednom okamžiku v naší mysli nemohou být kladné a záporné emoce pospolu. Jen jedna může zvítězit. Pro práci s dětmi i jejich rodiči je důležité si uvědomit, že nemáme-li naše emoce pod kontrolou, nemůžeme pečovat o emoce druhých. Znát tedy sám sebe, rozumět svým pocitům a vědomě s nimi pracovat patří mezi základní předpoklady dobrého učitele a profesionála. Výborně v této oblasti fungují sebekoučovací techniky s otázkami typu: Co se děje? V které části těla to prožívám? apod. Ustát emoce druhých a vhodně reagovat není vždy jednoduché. V naší kultuře jsou běžné reakce, které jsou mnohdy neobratné a spíše emoční napětí zhoršují, zanechávají v lidech rozpačité dojmy nebo hořkost. Patří mezi ně např. dávání nevyžádaných rad, objektivizování, vyslýchání, litování, zlehčování, racionalizace, kritika nebo reakce typu: A to já... Možná, že ojediněle některá z nich může dobře zafungovat, ideální a zralé je však dávat empatickou reakci. Indiánské přísloví říká: Nesuď, dokud jsi neušel míli v mých mokasínech. S. Covey ve své knize Sedm návyků skutečně efektivních lidí doporučuje: Pochop a budeš snáze pochopen. Síla empatie jako prevence před vznikem konfliktů a nedorozumění Empatie Empatie je ochota naladit se na pocity ostatních lidí, všímat si jejich nevyslovených přání a rozumět jejich potřebám. Empatie je schopnost vcítit se do pocitů druhého člověka. Naladit se na momentální emoční hladinu a úhel pohledu druhého člověka. Své pochopení můžeme vyjádřit jak verbálně, tak i neverbálně. Účinná je STOP technika, která pomáhá rychle se zorientovat v sobě, ve vzniklé situaci a zbytečně se neunáhlit v reakci. S (Step back odstup si od dané situace, podívej se na ni z jiného úhlu pohledu) T (Think přemýšlej, zvažuj možnosti) O (Organize your thoughts uspořádej si myšlenky) P (Proceed jednej) Techniku STOP můžeme využít několikrát denně. Výsledkem může být méně konfliktů a více spokojenosti. Vcítit se do pocitů druhých je dovednost, která je částečně závislá na naší emoční inteligenci. Verbálně empatii můžeme vyjádřit slovy: Chápu tě. Rozumím tomu, co říkáš. Vnímám, že je to pro Tebe citlivé. Vidím, že tě to trápí. Rozumím ti. Chápu, jak ti je. Rozumím vám. Vidím, jak se cítíš. Důležitou složkou vyjádření 13
empatie je i řeč těla a tón hlasu. A nezbytností je velká tečka na konci sdělení ticho, které nechá vyznít to, co sdělujeme. Chybou začátečníků je vazba: Chápu Tě, ALE... Prostě pro někoho může být obtížné dát si po EMPATII STOP :-). Empatická reakce může v úvodu komunikace předejít konfliktu a nedorozumění. Říká se, že konflikt nezačíná první větou... Chceme-li dojít k věcnému jádru sdělení, je nutné nejdříve ošetřit emoce. V opačném případě i z malé jiskry může vzplanout velký požár. Co tím nepřímo vyjadřujeme? máš právo říct, jak to cítíš uznávám tě jako osobu s city a pocity rád bych opravdu slyšel tvůj názor tvoje myšlenky stojí za to vyslechnout Vyjádření pochopení je vhodné zejména v situacích, kdy druhého ovládají emoce (například vztek) a neslyší logické argumenty. Nejprve je potřeba překonat emoční bariéru, abychom se dostali ke konstruktivnímu řešení. EMPATICKÁ REAKCE Potřebujeme, aby druzí chápali a přijímali naše pocity. Vhodné postupy: 1.) NASLOUCHEJTE S ÚČASTÍ Hovořte málo, dejte druhému najevo, že vás zajímá, co prožívá, ale nechejte na něm, co vám o tom poví. Svůj zájem a účast dejte najevo neverbálně nebo krátkými slůvky ( Aha, hmm, chápu ). 2.) HOVOŘTE O TOM, CO DRUHÝ PROŽÍVÁ (oznamovací větou, nikoli otázkou) Pojmenujte pocit: Zdá se, že tě to zklamalo... To jsi musela být na Marušku hodně rozzlobená, že. hovořte o běžných reakcích: To člověka naštve, když někdo nedodrží slib..., To nás mrzí, když se nám nepodaří... Dejte najevo, že jste pochopili záměr nebo očekávání druhé osoby: Čekala jsi asi něco jiného..., Ty jsi moc chtěl... 3.) POPIŠTE CHOVÁNÍ Vidím, že váháš..., Vidím, že pláčeš... 4.) UMOŽNĚTE SPLNIT PŘÁNÍ DRUHÉHO VE FANTAZII Kdybych ty piškoty měla doma, jaké bys chtěl? Kakaové, nebo obyčejné?, Kdyby tu maminka už byla, co byste spolu dělali? 5.) REAGUJTE ČINEM Empatie skutkem musí jít v některých situacích ruku v ruce s tím, co říkáme (odstranění příčiny nepohody, fyzická pomoc...). 6.) VYJÁDŘETE PODPORU Držím ti palce, Když budeš chtít, tak mi zavolej., Kdybych ti mohla nějak pomoc, ozvi se. Pomáhá také dotek (kde je to vhodné). 14
Další souvislosti empatické reakce: 1.) Emoce nemůžeme hodnotit jako správné nebo nesprávné - nelze žádat, aby dotyčný cítil něco jiného (např.: Nic si z toho nedělej! Buď přece rozumná holčička! ) Dejte druhému najevo, že ho berete vážně, nezlehčujte jeho pocity ani je nesrovnávejte s vašimi vlastními. ( Mně se stalo něco podobného a zůstal jsem úplně klidný. ) 2.) Emoce ovlivňují naše vnímání a racionální myšlení. Čím silnější emoce, tím je jejich vliv větší. Proto se často logická argumentace míjí svým účinkem. Vysvětlování může pomoci, až když se emoce zklidní. 3.) Empatickou reakci je možné použít, i když se druhý chová agresivně. Empatie neznamená souhlas: Věta: Vidím, že máš na sestru pořádnou zlost, když jsi použila taková slova! je projevem porozumění, nikoli schvalováním agresivního chování. Pochopit můžeme všechny pocity, někdy lze ale žádat, aby druhý projevy svých emocí (zejména vzteku) ovládal a některé činy musíme omezovat: Vidím, že se na bratra zlobíš. Ale to se dá říct i slovy, ne pěstmi..., Dost! Žádné kopání! 4.) Umožněte druhému, aby sám přišel na to, co má dělat - nedávejte nevyžádané rady ( Měl bys... ). Návrhy řešení dávejte jen tehdy, když vás o to druhý požádá. 5.) Šetřete otázkami. ( Proč pláčeš? Co se ti stalo? ) 6.) Snažte se vyhnout hodnocení situace-obvykle pro to ani nemáme dost informací. Neobviňujte ( Můžeš si za to sám. Ten šéf je ale hulvát! ) ani neobhajujte ( Máš naprostou pravdu. Nediv se mu, má na to právo. ) 7.) Rozlišujte mezi projevy lítosti ( To je mi líto! ) a empatie ( To je ti asi líto! ) 8.) Empatie je první pomoc - ne celé řešení situace. Jsou to první věty, které přispívají ke zklidnění emocí a otvírají prostor pro používání dalších komunikačních dovedností. 9.) Empatických reakcí jsme obvykle schopni v situacích, kdy jsme celkem klidní. Pokud jsme sami v negativních emocích, používáme jiné komunikační dovednosti. 10.) Projevy empatie budují pozitivní vztahy, dětem pomáhají rozvíjet jejich emoční inteligenci. Zpracováno podle kurzu: Respektovat a být respektován. Dostupné na www: http://luciegroverova.sweb.cz/respektovat.html (kontrola zdroje 7. 12. 2014). Praktický nácvik a modelové situace Představte si následující situace. Jak byste v dané chvíli reagovali. Jaká by byla vaše první věta nebo reakce: Vaše kolegyně je rozrušená, protože se právě dozvěděla nepříznivou zprávu o zdravotním stavu svého otce. Rodiče se na schůzce rozčilují, že je školka v přírodě drahá. Maminka má obavy, že její syn neuspěje při zápisu do první třídy, protože může mít trému. Otec živějšího dítěte vám radí, jak máte pracovat s dětmi, aby se nenudily. 15