Pípad Vladivoje Tomka. (Píspvek k historii eskoslovenského Junáka v období komunistického režimu)

Pípad Vladivoje Tomka (Píspvek k historii eskoslovenského Junáka v období komunistického režimu) Martin Lang VII.A Arcibiskupské gymnázium Korunní 2, Praha 2 www.arcig.cz šk. r. 2002/2003 1

Kdo není ochoten za svou svobodu bojovat, ten jí není hoden. Za pomoc pi psaní této práce dkuji pedevším Františku Bobkovi a Karlu Plockovi, lenm estného oddílu Velena Fanderlika, bez jejichž ochoty a osobního svdectví by má práce nemohla vzniknout v této podob. Karlu Lešanovskému dkuji za ochotné poskytnutí mnoha dokument. 2

Obsah Úvod 1 eský skauting do roku 1948 2 1948 a následující období 4 Junák v ilegalit 6 Osud Vladivoje Tomka 8 Pronásledování a likvidace skautského hnutí 14 Struný pehled skautských proces 16 Struný pehled popravených skaut 17 Závr 19 Použitá literatura a prameny 20 Resume 21 Seznam zkratek 23 Seznam píloh 24 Pílohy 25 3

Úvod Dnes, více než deset let po pádu komunismu, zná již veejnost zloiny, kterých se tato diktatura dopustila. By to nkteí lidé stále popírají, v období na pelomu 40. a 50. let využila KS a jí ovládnuté orgány ty nejbrutálnjší metody (srovnatelné snad jen s metodami pedcházející diktatury nacistické) k prosazování zvrácené ideologie a k likvidaci svých odprc. Mimo církevních pedstavitel, len nevyhovujících politických stran, ásti píslušník dstojnického sboru eskoslovenské armády a dalších nebezpených jedinc k nim patili i lenové eskoslovenského Junáka. eskoslovenskému Junáku je z tchto skupin vnováno v oficiální historické literatue snad nejmén místa, pestože jeho tragédie je pinejmenším srovnatelná s ostatními. Ze své podstaty nemže skauting existovat po boku jakékoli totalitní vlády. Jejich základní principy se navzájem vyluují. Obma stranám bylo toto v historii jasné a likvidace skautského hnutí patila vždy k prvním inm každé diktatury. A tak i komunistická moc špinila jméno Junáka, štvala proti nmu zfanatizovaný dlnický lid, jeho leny tvrd pronásledovala a z pohledu tehdejší veejnosti se jí ho podailo zniit. Nikoli však ve skutenosti. Obrovské množství eských skaut se dále scházelo a aktivn se zapojilo do procesu, který je již dnes nazýván tetí odboj. Mnozí šíili protistátní letáky i pomáhali jiným pronásledovaným. Nkteí se však režimu, který jim odpíral jejich základní práva, postavili i se zbraní v ruce. K tmto mužm patil i Vladivoj Tomek. Smyslem této práce, která vznikla v rámci soutže AV R Kamenná pam mého kraje, je vyzdvihnout hrdinství tch, kteí se tohoto boje zúastnili. Mén dležité je, zda se zbraní i bez ní. Dležité je, že riskovali vlastní svobodu i životy pro svobodu národa - akoli nemuseli. Ovšem pohodlnost ani pihlížení bezpráví mezi skautské ideály nikdy nepatily. Historické studie zabývající se obdobím totality a tetím odbojem Junáku píliš pozornosti nevnují, vtšinou jen strunou zmínku. Mnohé publikace se zmiují o osudech jednotlivých skaut, ovšem pouze jako len rzných odbojových skupin. Historii Junáka v tomto období se tak pln vnují takka pouze práce samotných perzekuovaných skaut jedná se pevážn o knihy autobiografické (nap.: pán Lubomíra Školouda, Jaroslava Brodského nebo Oldicha Rottenborna a Františka Bobka i dalších). Pravdpodobn nejbohatším píspvkem na toto téma je studie pana Karla Lešanovského, sestavená na základ výpovdí mnoha pronásledovaných skaut. Samotný píbh Vladivoje Tomka byste nenalezli v žádné knize vydané po roce 1989. Hledání pramen o tomto pípadu je o to složitjší, že ani jeden z peživších úastník procesu nemá, a již z jakéhokoli dvodu, zájem o jeho publikaci. K tomuto faktu bylo pi psaní práce pihlédnuto. Pi své práci jsem proto erpal pedevším ze soudních spis, ke kterým jsem se dostal prostednictvím pana Plocka a pana Lešanovského. Tyto dokumenty by pro mne jako studenta byly jinak zcela nedostupné. Podkování patí též PhDr. Han Almerové, vedoucí historického semináe, pod jejímž vedením práce vznikla, a Mgr. Michaele Janíkové, vedoucí programu Socrates, jež ke vzniku práce také pispla. 4

Dne 17. listopadu 2001 byla na dom v ulici Dukelských hrdin íslo 15 odhalena pamtní deska Vladivoji Tomkovi, poslednímu popravenému komunistickou justicí z politických dvod. Stalo se tak pesn v den 41. výroí jeho popravy. Ta se, na rozdíl od odhalení desky, konala bez pozornosti veejnosti 1. Vladivoj Tomek byl popraven 17. listopadu 1960 takka v pravé poledne 2. Bylo mu teprve 27 let. Jeho popel byl uložen (i rozprášen) na neznámém míst. eskoslovenský skauting do roku 1948 Abych mohl popsat proces likvidace Junáka komunistickou mocí, považuji za takka nezbytn nutné malé ohlédnutí za pedcházející historií Junáka. Ta se zaala psát v roce 1911 a její poátky jsou neodmysliteln spjaty se jménem Antonína Benjamína Svojsíka. Bhem první republiky i krátké doby, která ji pedcházela, se skautské hnutí zformovalo v mezinárodn uznávanou organizaci Junák - eský skaut. Tato organizace se posléze stala nedílnou souástí spoleenského života eskoslovenské republiky. Jedním ze znak tehdejšího skautingu byla písná apolitinost celého hnutí. Mimo to vniklo nkolik dalších skautských organizací, jako napíklad eští Woodcrafters. V roce 1938 ítalo skautské hnutí 70 tisíc len. Po Mnichovské dohod a vzniku tzv. druhé republiky vznikla vlivem pochopitelných národosoustedných tendencí jednotná skautská organizace Junák - ústedí skautské výchovy (ustanovena na snmu 22. 1. 1939). Velitelem se stal pplk. gen. št. Václav Vlek, náelníkem Bohuslav ehák a náelní Vlasta Koseová. Po okupaci se podmínky stále zhoršovaly a po nkolika vlnách hrozeb pikroili nacisté k (první) likvidaci Junáka. To již byl náelníkem Dr. Rudolf Plajner. V lét 1940 rozehnalo gestapo nkteré letní tábory, skautský majetek byl zkonfiskován i znien a 28. 10. 1940 podepsal K. H. Frank rozhodnutí o zrušení Junáka. Na Slovensku se o likvidaci postarala Hlinkova garda. ad skaut se podailo uprchnout na západ, kde se jim v Anglii v kvtnu 1941 podailo vzkísit junáckou organizaci. Díky tomu ml eský Junák své zástupce na všech mezinárodních skautských jednáních. Nkteí eští skauti vstoupili do britských skautských oddíl. Pedevším zásluhou Dr. Velena Fanderlika vznikly skautské oddíly i v armád. Vtšina skaut se aktivn zapojila do boje proti nacismu - bojovali v adách spojeneckých armád na západní i východní front, našli bychom je mezi eskoslovenskými letci RAF, podíleli se také na domácím odboji. Mnoho jich bylo popraveno nebo uvznno v koncentraních táborech. Obti eského Junáka v druhé svtové válce byly dodnes vyísleny (vyíslení samozejm nemže být pesné) na více než 700 padlých, popravených a umuených. innost Junáka byla obnovena ihned pi vypuknutí pražského povstání v kvtnu 1945. Po válce bylo udleno cca 650 záslužných junáckých kíž, piemž ada skaut obdržela vysoká domácí i zahraniní vyznamenání 3. Už v roce 1945 se pes znané materiální problémy opt konaly letní tábory. Skauti pispívali k obnov státu napíklad pomocí pi první poválené sklizni. Brigád, pedevším v pohraniních oblastech, se zúastnilo na 70 tisíc skaut a skautek (odpracovali cca 5 milión pracovních hodin). 4 Za to jim dkoval i ministr zemdlství a zástupce KS ve vlád Július uriš. 5 Pod politickým tlakem komunisty prostoupené spolenosti vstoupil Junák 9. 9. 1945 jako kolektivní len do Svazu eskoslovenské mládeže. Stalo se tak proti vli vtšiny skaut, kteí se pochopiteln obávali i dalších zásah proti samostatnosti Junáka. Na 1 Hobulet, asopis mstské ásti Praha 7, 11/2001, MF Dnes, 16. 11. 2001 2 Protokol o výkonu trestu smrti 3 Cestou k pramenm, str. 29 4 Svoboda, Hledání zaváté stezky, str. 96 5 Junák, ro. 28/1945-46,. 5, str. 59 5

shromáždní nespokojených skaut v Praze vystoupil ministr školství Zdenk Nejedlý s nezapomenutelným projevem: Nemžeme si pedstavit eskou mládež bez Junáka. Máme k ám plnou dvru a pejeme Vaší práci mnoho zdaru. Mohu také prohlásit, že pro své poteby nemžete najíti lepšího pítele a podpoitele než máte v dnešní vlád. 6 V únoru 1946 byly na II. junáckém snmu ustanoveny dv paralelní organizace: 1. Junák, ústedí skautské výchovy v Praze - eský Junák (starosta Dr. Velen Fanderlík, náelník Dr. Rudolf Plajner, náelní Vlasta Koseová) a 2. Junák, ústedí skautské výchovy v Bratislav - Slovenský Junák (starosta pplk. Stank, náelník Mgr. M. Stržínek, náelní Lýdia Jurajová). Ob tyto organizace tvoily federální spolek eskoslovenský Junák, svaz skaut a skautek. Pestože již v té dob musel Junák odolávat prvním útokm ze strany komunist, tšil se velké popularit - v roce 1946 dosáhla lenská základna rekordního potu tém tvrt milionu skaut. V roce 1946 také slavil Junák 35. narozeniny, piemž skuteným vrcholem jinak bohatých a tiskem sledovaných oslav byla návštva svtové náelní skautingu Olave Baden- Powell, manželky zakladadele svtového skautingu. I v letech 1946 a 1947 se skauti aktivn zapojovali do obnovy národního hospodáství. Když byl v roce 1947 vyhlášen tzv. Dvouletý plán, Junák se pipojil vyhlášením Junácké dvouletky, ve které se zavázal odpracovat 20 milión pracovních hodin. V dobrém svtle se Junák pedstavil také pi zajišování Svtového kongresu studentstva v listopadu 1945 a Svtového festivalu demokratické mládeže v lét 1947. Letní tábory 1946 a 1947 se konaly hlavn v brigádnickém duchu. 6 Junák, ro. 28/1945-46,. 2, str. 18 6

Rok 1948 a následující období V dalším roce se politická situace vyostovala a sílila i kritika Junáka. Skauting byl kritizován pedevším pro svou nepokrokovost a lpní na Baden-Powellov modelu. Dalším bodem bylo jeho praktické nezalenní do SM. Samotný Junák již také nebyl jednotný, vznikaly levicové frakce - napíklad brnnská nebo pražská, složené z píznivc nebo len KS. Dvody této rozpolcenosti je nutné hledat v nkolika základních faktech: Bhem druhé svtové války ztratil Junák množství svých nejlepších len, ímž byl znan oslaben. Poválená popularita hnutí znamenala píliv enormního potu nových len - pochopiteln na úkor kvality, nkteré oddíly mly až stovku len 7. Mezi novými leny tedy muselo být i hodn komunist. Pravicov orientovaní lenové naproti tomu chystali vystoupení Junáka ze SM, piemž se poítalo, že tento návrh podpoí i vtšina mén politicky angažovaných skaut. Politický boj uvnit Junáka levice na pelomu let 1947 a 1948 prohrála. O všem se mlo rozhodnout na III. junáckém snmu, který se ml konat ve Zlín koncen února 1948. Ten se však již nekonal. Za této situace se Ústední komise mládeže pi ÚV KS rozhodla zasáhnout. Na základ jejího plánu pak brnnská opozice oteven vystoupila proti vedení Junáka. Myšlenky této skupiny byly pozdji v lednu 1948 uveejnny jako tzv. Junácký manifest. Tato parodie na skautské desatero se od své pedlohy liší na první pohled: 1. Junák slouží vrn své demokratické republice. 2. Junák je vlastencem svou prací. 3. Junák se úastní socialistického budování. 4. Junák je oddaný myšlence slovanské vzájemnosti. 5. Junák se úastní veejného života. 6. Junák je strážcem demokratických svobod. 7. Junák zná nebezpeí fašismu a nacismu a dovede mu elit. 8. Junák je pokrokový v myšlení, metodách i skutcích. 9. Junák zná smysl svého slibu, zákona i hesla. 10. Junák zná cenu jednoty mládeže pro svtové zbratení a mír. 8 Poté pišly politické události února 1948. Zástupci Junáka R. Plajner a M. Žáková byli generálním tajemníkem ÚAV NF vyzváni k úasti Junáka v akních výborech. Odmítli, za což pak byl Junák klasifikován jako organizace stojící mimo nebo dokonce proti (tak tomu také u vtšiny skaut bylo) politickému boji KS. Již 25. února však levicové složky Junáka vyhlásily tzv. Akní výbor ústedí Junáka (AVÚJ), který se záhy ujal ízení celé organizace. 25. února kolem 16. hodiny vtrhla na ústedí Junáka v Praze ozbrojená skupina SM a budovu obsadila. Vedení Junáka v ele s Plajnerem bylo vyvedeno a na krátký as izolováno. Plánovaný snm ve Zlín byl zrušen. 28. února vydal ÚAV NF naízení, na jehož základ se SM stal jednotnou a jedinou organizací mládeže. Pestože ást skaut považovala AVÚJ za odpadlíky 9, jiná ást len zejm vila v pokraování Junáka a oekávala reformu v duchu Junáckého manifestu. K tomuto názoru se zejm piklonil i R. Plajner, který se rozhodl podpoit akní výbor, nebo doufal, že alespo tak se podaí Junáka zachovat. Tehdejší postoje nkterých nejvyšších skautských funkcioná, jakými byl R. Plajner nebo J. Foglar, kteí se u mladší generace tšili obrovské autorit, však nelze pochopit, aniž bychom zmínili nátlak na tyto osoby ze strany StB. V dubnu 1948 se konala celostátní konference SM, kde bylo definitivn rozhodnuto o pemn Junáka na dtskou organizaci SM. To mj. znamenalo rozbití tradiní junácké organizaní struktury - byly zrušeny zemské a oblastní inovnické sbory a pi krajských 7 vyprávní Františka Bobka, leden 2003 8 Svoboda, Hledání zaváté stezky, str. 111 9 Bobek, Rottenborn, Skauti za ostnatými dráty, str. 7 7

výborech SM byly vytvoeny Krajské rady Junáka, oficiáln volené pomocné orgány KV SM pro otázky dtského hnutí. lenství v nové dtské organizaci bylo omezeno vkem 7 až 15 let, starší skauti museli být povinn leny SM. Pokud nkdo nevstoupil do SM, ekal jej zákaz innosti. Ultimátum pro vstup do SM mlo vypršet 30. ervna. Vk skautských vedoucích v rámci SM byl navíc omezen hranicí 28 let. Poet registrovaných skaut tak na zaátku roku 1949 klesl na 30 tisíc len v eských zemích a 7 tisíc na Slovensku 10. K úplné likvidaci Junáka však ješt nedošlo. Stávající pedpisy ješt umožovaly, aby vznikaly junácké kluby v rámci místních skupin SM. Nkteré ze starších oddíl se však již rozpadly, nebo jejich lenové se zmínným naízením odmítli podídit. Mnohé z nich pokraovaly v innosti bez kroj, nap. v rámci jiných organizací. Likvidovány byly v té dob oddíly nkterých odprc režimu (jako byli J. Foglar nebo J. Novák). V dnech 2. - 4. srpna 1948 se v Budapešti konala rada osmi evropských socialistických mládežnických organizací. Zde byl skauting, obzvlášt poádajícími Maary, oste kritizován a odsuzován. Konference zaujala jasný postoj a vyjádila názor, že skauting nelze petransformovat na pokrokovou organizaci (hlavn kvli nevymytitelné Baden- Powellov ideologii) a musí tedy být zlikvidován a nahrazen pionýrskou organizací. Junák však neml být zlikvidován najednou. Zaít se prý mlo zamezením písunu nových dlnických a rolnických dtí do skautských organizací. Po vytvoení silné pionýrské organizace se plánovalo nahrazování skaut pionýry, což by vedlo k plynulému pohlcení Junáka pionýrskou organizací. Schze junácké subkomise, která existovala pi ústední komisi mládeže ÚV KS, ustanovila 27. srpna tzv. pípravnou komisi s úkolem realizovat myšlenky pijaté budapešskou konferencí. Komise mla 6 len: 2 zástupci KS (Švermová, Závodský), 2 zástupci Junáka (Vanurová, Jedliková) a zbylí 2 lenové patili do radikální pražské skupiny pro likvidaci Junáka (Haškovec, Tauber). K rozhodujícím inm bylo pistoupeno bhem podzimu. V polovin záí se v Kolín konal sjezd vodních skaut, na nmž byl pítomen i zástupce SM. Ten pozdji konstatoval, že Junák vychovává mládež k nenávisti k lidov demokratické republice. 11 Oddíly vodních skaut poté, jako první složka Junáka, oficiáln zanikají. Také ti, kteí dosud nevstoupili do SM, byli z Junáka vyazeni. To se znateln projevilo nedostatkem kvalitních vdc, nebo nové kvalitní a pitom politicky vyhovující vdce již Lesní školy poádané akním výborem nebyly schopny produkovat. 24. dubna 1949 12 vzniká Pionýrská organizace SM. Následující etapu již mžeme oznait za období zániku Junáka. V diskreditaci Junáka nap. metodou pednášek se vyznamenala pražská skupina Jiího Haškovce. Postupn byly likvidovány mnohé oddíly i stediska. Skautské klubovny byly asto násiln obsazovány SM. Zbylé skupiny skaut pecházely do ilegality. Od roku 1948 vznikaly z iniciativy SM tzv. místní oddíly Junáka (MOJ) a pionýrské oddíly Junáka (POJ). Ty však již s pvodním Junákem nemly spolené vbec nic. Komunisté využili dobré jméno Junáka a dosáhli pro veejnost zcela nenápadné likvidace skautského hnutí. K 1. lednu 1951 byl Junák rozhodnutím ÚV SM rozpuštn, nebo jeho úkoly pevzal Pionýr. 10 Cestou k pramenm, str. 31 11 Svoboda, Hledání zaváté stezky, str. 120 12 Toto datum jist nebylo zvoleno náhodn - 24. duben je mezinárodním svátkem všech skaut. 8

Junák v ilegalit Junák však nepestal existovat. Již od roku 1948, kdy bylo skautské hnutí spoutáno, pecházely malé i vtší skupiny skaut do ilegality. Nkteé se zaregistrovaly jako njaký - napíklad turistický - klub, který nebyl zamen pímo na výchovu mládeže (to jest praxe zcela shodná s inností za nmecké okupace), což jim umožovalo sice omezenou, ale pece vcelku neízenou innost. Jiní skauti se scházeli prost tajn. Nkdy šlo o celé oddíly, jindy pouze o družiny nebo jen skupinky nkolika kamarád. Pojila je touha po svobod a pevné pátelství uvnit skupin. Chtli dál pokraovat ve skautské innosti - to znamená mj. v procviování skautských dovedností i táboení v pírod. Dalším faktem byla vrnost skautskému slibu, který jim nedovoloval ignorovat stávající politický režim, a už se mu pizpsobit i pisluhovat. Ti starší v sob nosili vzpomínky na relativn nedávný útlak nacisty. Podmínky v eskoslovensku se pitom zaaly nápadn podobat tm protektorátním. Jenže tehdy stáli proti nim Nmci - nepátelé. Te se proti skautm zaal obracet vlastní národ. Bylo tžké milovat svou vlast a sloužit jí, pesto však mnoho skaut dokázalo odlišit nového nepítele, neztotožnit si jej s pojmem vlast a slibu dostát. Skautská ilegální innost by se dala rozdlit do dvou ástí. Jednou je vlastní skautská, nyní ovšem nezákonná innost, druhá pak spadá do kapitoly dnes obecn nazývané tetí odboj. Je ovšem skuteností, že pro tehdejší státní orgány byla odbojem veškerá skautská innost a do jisté míry mly pravdu, nebo skautská výchova psobila jednoznan proti totalitnímu režimu. Skautské dovednosti jako uzlování nebo šifrování, jejichž umní se skauti snažili zachovat, byli policií pokládány za teroristický a špiónský výcvik. Pesto však lze vidt hranice mezi skautskou inností a aktivním odbojem. Do aktivního odboje se zapojilo množství skaut, o hodn vtší než se podailo Státní bezpenosti odhalit. Do nenásilných akcí se jich namoila vtšina. Takovými innostmi byly napíklad tisk a šíení protistátních leták a jiných tiskovin. asto docházelo na drobné akce typu vytloukání agitaních skínk KS, které mly hlavn psychologický cíl. Místní bezpenost dokázaly tyto píhody skuten velmi vydráždit. Je jasné, že odboj nebyl a ani nemohl být centráln ízen a plánován - nadji na delší innost bez pozornosti StB mly jen ty nejmenší skupiny. K zapojení do protistátní innosti tak docházelo spontán z iniciativy jednotlivých stedisek a oddíl, ale i menších jednotek. ada oddíl a stedisek byla však napojena na jiné celostátní odbojové organizace, jakou byly napíklad tzv. SIO neboli Spojené ilegální organizace. leny této organizace byli mimo skaut i sokolové a píslušníci zakázaných politických stran (strany národn socialistické a lidové). Krom letákových kampaní organizovala SIO také pechody ohrožených osob do zahranií. Pestože se organizace ídila písnými pravidly, jaká jsou pro podobné organizace nutná, a každý znal co nejmén ostatních len, bezpenosti nemohla její existence uniknout. Když byla zatena skupina Františka Bobka - Stopae a Oldicha Rottenborna - Hobbyho, podailo se obma zmiovaným pi výsleších shodn vyšetovatelm namluvit, že zkratka SIO, kterou bezpenost objevila, znamená pouze skautská ilegální organizace. V organizacích se skauti vnovali také dalším innostem, nap. práci spojek. Jindy provádli významnjší sabotáže - nap. na dopravních prostedcích a v hospodáství - pro odvedení pozornosti bezpenosti. Podobné akce však byly konány i spontán jednotlivými skupinami. Množství skaut bylo napojeno na armádu a pedevším v poáteních obdobích po únoru 1948, kdy vojenské odbojové skupiny dosahovaly nejvtšího rozkvtu, byli astými leny tchto skupin. Za všechny lze jmenovat skupinu Jaroslava Borkovce, která se v roce 1949 neúspšn pokusila o státní pevrat, na niž bylo napojeno obrovské množství skaut i skautek. 9

Ozbrojování jednotlivc nebo skautských skupin nebylo nezvyklým jevem, práv naopak - výjimkou byly zejm skupiny, kde se zbran vbec nevyskytovaly. Ke zbraním se skauti dostávali buto pes nkoho od emesla nebo i jiným zpsobem, za znaným výskytem zbraní však stojí také fakt, že od konce války uplynula ješt relativn krátká doba. Nkteí skauti oživili tajná skladišt z dob odboje druhého, jiní mli doma zbra z konce války (od Rus nebo z povstání). Pestože vtšina nechtla zbran použít a násilí spíše odmítala, lenové tchto skupin piznávají, že v pípad nouze by zbra pravdpodobn použili 13. Pokud však byla po zatení zbra u nkoho nalezena (by jí skupina nepoužila), otevíral tento nález vyšetovatelm možnosti dalších obvinní a v koneném dsledku se projevil na délce trestu. Vedle zmínné vtšiny zde byla menší skupina, pevážn mladších skaut, nebo voják, kteí byli odhodláni k ozbrojenému odporu. Pestože nebylo jejich úmyslem zabíjet lidi - a již zcela nezúastnné i posluhovae režimu, byli pipraveni jít i pes tuto možnost. Prvoadým cílem byl zisk zbraní, penz a jiných - pro odbojovou innost nezbytných - prostedk, nebo pímo poškození státu (nap. v oblasti hospodáské). Lze namítnout, že existovaly pípady, kdy byly plánovány atentáty na pední komunistické funkcionáe. Pakliže nkdo odsuzuje atentát na Heydricha, bude pravdpodobn odsuzovat i tyto, s tím se již nedá nic dlat. Zdaleka nejdiskutovanjším tématem jsou však pípady zabití tch, kteí pouze plnili svou povinnost - pedevším píslušník SNB (ale i jiných lidí, kteí se jim postavili), jako tomu bylo u Tomka, bratí Mašín ap. Na toto obvinní mají ti, kteí v oné dob stáli proti totalitnímu státu, jednu odpov: Taková byla doba - bu já, nebo on. Pestože tito nejradikálnjší odprci režimu mohli odejít do zahranií, ímž by se jejich životní podmínky podstatn zlepšili, ve vtšin pípad se tak hned nestalo. Tito muži považovali za svou povinnost svou zemi neopouštt a proti komunismu bojovat. Významnou roli zde hrála obecn politická atmosféra oekávání neodvratitelné války mezi východem a západem. V okamžiku jejího vypuknutí ml v eskoslovensku nastoupit odboj. Za tímto úelem byl nejen hromadn vojenský materiál, ale ada skupin podrobn plánovala obsazení strategických budov a shromažovala pro zahranií množství dležitých informací. Nkteí odešli na západ pouze proto, aby získali lepší vojenský výcvik a pozdji se vrátili zpt do vlasti ve službách zpravodajských organizací (nap. CIC). Tito nejvrnjší zaali astji odcházet, až když jim bylo jasné, že USA ve stední Evrop intervenovat nebudou, nebo v okamžiku, kdy jim v eskoslovensku byla pda horká pod nohama. Ani pak se boje nevzdali ada eskoslovenských skaut bojovala proti komunistm v adách americké armády v Koreji a ve Vietnamu. 13 vyprávní Františka Bobka, leden 2003 10

Osud Vladivoje Tomka Vladivoj Tomek se narodil 9. ervna 1933 v Praze. Po absolvování základní školy studoval reálné gymnázium v Praze 7. Po prostudování jeho krátkého života je zejmé, že lenství ve skautské organizaci, pestože podrobnosti jeho skautské innosti nejsou známy 14, významn ovlivnilo zbytek jeho života. Ihned po únoru 1948, tedy pibližn v dob, kdy dosáhl 15 let, se postavil proti novému - lidov demokratickému - státnímu zízení. Informace získané skautskou výchovou i poslechem zahraniního rozhlasu dále pedával nkterým podobn smýšlejícím spolužákm. Tmi byli hlavn Ivo Klempí, Bohuslav Kuera, Vladimír Straka, Vladimír Sva a Václav Bernát. Když si spolen ujasnili svj pohled na stávající situaci, poali plánovat první diversní akce. V letech 1948 a 1949 plánovali atentát na jistého politického initele, s jehož synem chodili do školy, zniení železniního viaduktu v Praze 7 nebo zapálení provizorního mostu pes Vltavu u ostrova Štvanice. Kuera, který v roce 1949 opustil pro špatný prospch gymnázium a poté se dostal na vyšší chemickou školu, se pokoušel pro tyto akce vyrobit taskaviny a zápalné látky. V dalších letech již skupina pikroila k prvním inm. Tomek se Strakou se snažili tvoit, rozmnožovat a posléze šíit letáky s protistátní tematikou (souástí tchto leták byly i karikatury politických pedstavitel KS), ovšem narazili na technické problémy související práv s jejich rozmnožováním. Pi ešení dalších problém, a sice nedostatku financí pro svou innost, rozhodli se využít probíhající veejnou sbírku na pomoc válící Koreji. Tomek pak vzal ve škole razítko SSP, spolen vyprodukovali falešnou sbrací listinu i stvrzenky a v okolí námstí Míru uspoádali vlastní sbírku, která vynesla nkolik set korun. Nkdy v roce 1951 se Tomek, Kuera, Klempí a Straka dohodli na založení vlastní protistátní skupiny. Tuto událost brzy následovala poteba skupinu vyzbrojit. Klempí požádal o pomoc svého kamaráda Ladislava Tonara, se kterým díve chodil do jednoho skautského oddílu. Vdl o Tonarov zájmu o zbran a patrn i to, že njaké pechovával. Tonar mu potom pinesl ruský revolver NAGAN, pozdji se mu podailo získat od jiného kamaráda ješt jeden revolver. Na jae 1952 se skupina rozrostla o dalšího lena, již zmínného spolužáka Václava Bernáta. Ve snaze co nejúinnji pispt k odstranní režimu naplánovala skupina útok proti okresnímu sekretariátu KS v Praze 7. Útok ml být uskutenn pomocí asovaného pekelného stroje, který ml vyrobit Kuera. Množství výbušniny umístné v kufíku chtl Tomek zanechat kdesi v budov sekretariátu. Po vyrobení jisté výbušniny provedli Kuera s Tomkem zkušební výbuch na Štvanici. Tomkovi se úinek výbušniny zdál píliš malý a trval na tom, aby se Kuera pokusil vyrobit nitroglycerin. Nemli však nezbytné chladící zaízení, a tak z výroby sešlo 15. Bhem podzimu 1952 pivedl Klempí do skupiny dalšího spolužáka - Vladimíra Svu - a také Ladislava Balíka 16. Nadále pokraovalo vyzbrojování. Nkdy tou dobou pedal Tomkovi Straka pistoli SAUER, kterou ml doma po otci. Balík ml sám pistoli Z vzor 27, jednu belgickou pistoli ráže 9 mm, bubínkový revolver ráže 6,35 mm a vojenskou pušku. Kvli zisku dalších zbraní navázala skupina kontakt se spolužáky Milanem Matj a Jaroslavem Horákem, jejichž záliba ve stelných zbraních byla všeobecn známa. Sva od Matj koupil již v roce 1950 pistoli znaky FN ráže 7,65 mm. Tito dva, pestože se odmítli 14 Tomek byl pravdpodobn lenem smíchovského 311. Oddílu. 15 Odvodnní obžaloby, str. 14 16 Ladislav Balík (narozen 5. 11. 1933) nebyl studentem reálného gymnázia v Praze 7, uil se radiomechanikem v Brn a pozdji v Praze. (Obžaloba, str. 1) 11

zúastnit spolených akcí, schvalovali jejich protistátní zámry a pislíbili njaké zbran dodat. Kuera pak od Matj pevzal pistoli ASTRA ráže 9 mm 17. Skupina tak shromáždila vcelku slušný arzenál ítající krom Balíkovy pušky asi 7 pistolí a revolver. Pi plánování další odbojové innosti však narazili na problém, který tou dobou trápil vtšinu podobných odbojových skupin, a sice potebu automatických zbraní hromadné úinnosti, jakými jsou samopaly. Tomek s Balíkem posléze navrhli pepadnout njakou vojenskou hlídku, která bude samopaly vyzbrojena. Za tímto úelem pak sledovali hlídky u nkolika objekt v Praze, než se jim podailo vybrat práv takový, kde by byla zamýšlená operace proveditelná a pitom ona vojenská patrola nedisponovala zastaralými modely. Tomkovi se to povedlo vlastn náhodou. Nkdy na podzim 1952 spatil z tramvaje, jak ve stanici Židovské hbitovy na tehdejší Stalinov tíd (dnešní Vinohradská tída) vystupuje tylenná vojenská hlídka. Jejím sledováním zjistil, že jde o hlídku konající strážní službu u vysílací stanice ve Strašnicích. Práv kolem šestnácté hodiny docházelo ke stídání služby. Tomek si vše znovu ovil a poté pikroil za úasti Balíka, Kuery, Bernáta a Svy k vypracování pesného plánu pepadení. Bylo zjištno, že hlídka pochoduje k vysílai vždy podél hbitovní zdi ulicí Nad Vodovodem, kde také v úseku krytém navíc i stromy vybrali nejvhodnjší místo. Akce se mla zúastnit zmínná ptice, navíc byli o všem informováni i Klempí a Straka. K pípravám patila i zkouška zbraní, které skupina do té doby nepoužila a jejichž spolehlivostí si nebyla jista. V listopadu 1952 došlo k uskutenní samotné akce. Ptilenná skupina se odebrala do zmínné oblasti, na veejných záchodcích rozdal Tomek s Balíkem ostatním zbran a ekali na hlídku. Ta se objevila podle plánu, avšak nešla v uzaveném útvaru. Tento fakt donutil Tomka a spol. pepadení odložit, protože za stávajících podmínek byl úspch akce znan nejistý. Dohodli se však na dalším termínu - 16. prosinci. Nkolik dn ped plánovaným datem vypadl ze sestavy Kuera, který si údajn pi vyskakování z tramvaje poranil nohu. Tomek se domluvil se Strakou, že Kueru nahradí. 16. prosince se na Strossmayerov námstí sešli Tomek, Balík a Sva. Straka se k nim ml pipojit cestou, ovšem Bernát chybl. Tomek i Balík se za ním postupn vydali do bytu, ale Bernát se nechal zapít. Rozhodli se tedy celý plán provést bez nj. Na veejných záchodcích u Židovských hbitov si všichni vycpali tváe vatou, aby tak alespo ásten pozmnili svou podobu. Všichni byli vyzbrojeni: Tomek ml k dispozici bubínkový revolver NAGAN ráže 7,62 mm a pistoli SAUER ráže 6,35 mm, Balík pistoli Z vzor 27 ráže7,65 mm, Sva pistoli znaky FN ráže 7,65 mm a Strakovi pedal Balík bubínkový revolver ráže 6,35 mm 18. Poté se odebrali na roh ulic Stalinovy a Želivského. Kolem šestnácté hodiny spatili vystupovat z tramvaje inkriminovanou hlídku, která se dále ubírala pravidelnou trasou. Tomek a Sva ji pedešli a pokraovali podél hbitovní zdi, Balík se Strakou sledovali hlídku zezadu. Bylo dohodnuto, že ve vhodném okamžiku hlídku rychle obstoupí a namíenými zbranmi pinutí vydat samopaly. Nikdo z úastník pepadu se však neodhodlal dát smluvený povel a hlídka brzy došla na další kižovatku, kde již pepadení nebylo vhodné. Nechali tedy vojáky být a rozhodli se pokat na druhou hlídku, která se bude po vystídání vracet do kasáren. Ta se také za chvíli objevila. Skupina se opt rozdlila a opt málem promeškala vhodný okamžik. Tam, kde již konilo stromoadí, vystoupil náhle Tomek proti hlídce se zbranmi v obou rukách, okamžit následován svými druhy. Hlídka (složená z desátníka Jaroslava Hýbla a vojín Rudolfa Šmatlavy, Illese Czsze a udevíta Trepáe) se zastavila, piemž se její lenové natoili zády ke zdi. Samopaly mli po boku, ovšem chybly v nich zásobníky, které byly na cestu ze zbraní 17 Odvodnní obžaloby, str. 15 18 tamtéž, str. 18 12

vyjmuty. Na vyzvání zvedli všichni ruce. Když byli vyzváni k odevzdání zbraní, zdráhali se. Vojín Šmatlava se pokoušel - skryt za Hýblem - nabít samopal, což však skupin neušlo a bylo mu v tom zabránno. Tomek potom pistoupil k Czcsovi a Trepáovi, samopaly jim odejmul a ze sumek vyndal zásobníky. Balík se je pokoušel nabít, to se mu ale nepodailo. Hýbl Tomkovi samopal vydat odmítl, naež mu Tomek piložil k tlu revolver NAGAN a nkolikrát stisknul spouš. Rána však nevyšla, zejm proto, že Tomek nabil revolver ráže 7,62 mm municí ráže 7,65 mm. Tomek tedy použil pistoli SAUER, která ale selhala také a rána z ní vyšla až poté, co Tomek sklonil ruku k zemi. Prostelil tak Hýblovi pouze pláš. Nato Tomek vyzval své kamarády, kteí napaženými zbranmi drželi hlídku v šachu, aby nkdo na Hýbla vystelil a zneškodnil ho. Naopak Hýbl je vyzýval, aby nestíleli, nebo již získali dva samopaly, tak a je nechají být. Balík to posoudil jako léku - oekával, že vojáci by v pípad jejich ústupu nabili zbylé dva samopaly a použili je proti nim. Navrhl tedy, aby se všichni postavili elem ke hbitovní zdi a písahali, že po nich nebudou stílet. To vojín Šmatlava odmítl slovy: Písahal jsem jen jednou, a to republice, a nemohu písahat nkomu jinému, 19 naež poal nabíjet samopal. Tomek k nmu piskoil a pokusil se ho zneškodnit úderem revolveru do hlavy, ovšem nedopatením ho zasáhl jen velmi lehce. Zmatku mezitím využil desátník Hýbl, který probhl mezi útoníky smrem ke Strašnicím. Ihned za ním vyrazil Balík. Hýbl se snažil krýt za stromy a první dva Balíkovy výstely z bezprostední blízkosti mu jako zázrakem neublížily. Když chtl Hýbl pebhnou na druhou stranu ulice, Balík mu asi z jednoho metru prostelil pravé pedloktí. Další výstel mu roztíštil levou lopatku. Dalšího pronásledování se Balík vzdal, protože na nho kiel Tomek, aby mu pomohl zneškodnit Šmatlavu, kterého Tomek zatím držel, aby mu zabránil v natažení samopalu. Kolem místa pestelky se poali zastavovat chodci, což zapsobilo na Straku a Svu a ti se dali na útk. Straka prchal ulicí Nad Vodovodem ke Strašnicím, cestou odhodil revolver, dom se dostal pes Žižkov. Sva prchal opaným smrem - tedy ke kižovatce Stalinovy tídy a Želivského - a dom se dostal pes Vinohrady. Tomek znovu vyzval Balíka, a po Šmatlavovi vystelí. Balík tak uinil a vypálil na Šmatlavu dv rány, piemž míil na horní polovinu tla. Šmatlava zstal ješt stát, a tak Tomek vytrhl Balíkovi pistoli a také dvakrát vystelil. Z tchto ty ran byl Šmatlava dvakrát zasažen, jedna rána byla smrtelná. Vyšetování již nedokázalo urit, kým byla tato rána vypálena. Mezitím se opodál ležícímu Hýblovi, nehled na jeho zranní, podailo nabít samopal a spustit na Tomka a Balíka palbu. Czcz i Trepá se k nmu pipojili. Tomek tedy rychle sebral ze zem jeden samopal se zásobníkem, Balík zdvihl Tomkovu pistoli SAUER a spolen prchali ulicí Nad Vodovodem k Olšanským hbitovm, kde pebhli do Votické ulice. Tam schoval Tomek pod kabát ukoistný samopal. Dom na Prahu 7 se oba dostali již bez nehody 20. Protože Tomek ani Balík nevdli, zda Sva nebo Straka nebyli chyceni, bál se Tomek vrátit dom. Oba tedy pespali u Balíkových rodi na Praze 8. Další den se prostednictvím Kuery dozvdli, že nikdo z kamarád nebyl zaten a Tomek se již bez obav vrátil dom 21. Pepadení vojenské hlídky vyvolalo pomrn velký rozruch, což nakonec zpsobilo doasný rozpad skupiny, kterým chtli lenové alespo ásten zmenšit riziko odhalení. Strach pepadal každého. Poté, co úastníci pepadu podrobn informovali o jeho 19 Odvodnní obžaloby, str. 21 20 tamtéž, str. 16-24 21 Když byl bhem vyšetování pepadení (tedy v roce 1952) nalezen na míst inu odhozený revolver NAGAN, mli vyšetovatelé v úmyslu obvinit z celého pepadení skupinu O. Rottenborna a F. Bobka, nebo zbra stejného typu se našla i u nich. Od této verze však naštstí bezpenost brzy upustila. (vyprávní F. Bobka, leden 2003) 13

prbhu zbylé kamarády, své styky prakticky ukonili. Pravideln se setkávali pouze Tomek se Strakou, kteí spolu chodili do jedné tídy. V roce 1953 složili Tomek, Straka a Sva úspšn maturitu a jejich cesty se rozešly. Na podzim nastoupil Tomek výkon základní vojenské služby na Slovensku (pozdji sloužil v Brn). Balík se odsthoval do Dína, ješt pedtím ale hodil pistoli Z i samopal poblíže mostu Barikádník do Vltavy, aby se zbavil dkaz pro pípad zatení. Ješt téhož roku nastoupil k vojenské služb, stejn tak Klempí. K definitivnímu zániku skupiny však dojít ješt nemlo. Bhem vojny Tomek nkolikrát navštívil Kueru a sdlil mu, že po skonení služby má v úmyslu v innosti pokraovat. Kuera si nkdy v letech 1953 až 1954 od Matj opt poídil zbra - jistou pistoli maarské výroby. Po návratu z vojny nastoupil Tomek do zamstnání jako nákupí n. p. KOH-I-NOOR v Praze, Balík se také vrátil do Prahy. Na pelomu let 1955 a 1956 tak došlo k obnovení innosti skupiny. Do té byl nov pibrán Ladislav Tonar, který byl kdysi lenem stejného skautského oddílu jako Klempí. Na schzce, která se konala u Balíka za pítomnosti Tomka, Klempíe a Tonara, bylo dohodnuto usilovat o odstranní režimu pomocí záškodnických akcí a teroru. Tonar absolvoval vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova (maturoval v roce 1953) a vojenská uilišt v Lipníku nad Bevou a Ružomberoku, odkud byl vyazen v hodnosti poruíka. Od roku 1955 konal službu v Nýrsku a pozdji v Janovicích nad Úhlavou. Jako profesionální voják nenávidjící režim byl ideální posilou skupiny. Ml být zdrojem vojenského materiál i cenného výcviku 22. Po obnovení innosti chtl Tomek po Balíkovi onen samopal, který získali v roce 1952. Po nkolika výmluvách se Balík piznal, že jej hodil do Vltavy. Vylovit se ho dle oekávání nepodailo. Mezitím zaal Tonar skupinu zásobovat náboji, granáty, signálními raketami, slzotvornými granáty, dýmovnicemi, rozntkami, zásobníky a dalšími souástmi výzbroje. Tento materiál pedával Balíkovi, který jej skladoval a evidoval. Kulomet se bohužel pro nedostatek vhodné píležitosti opatit nepodailo. Maarská kontrarevoluce roku 1956 znamenala vlnu nadje pro všechny nepátele lidov demokratického režimu - i pro Tomkovu skupinu. V pípad rozšíení pue i na naše území zamýšleli útoky na vlaky, mosty ap. Chemik Kuera dostal od Tomka za úkol vyrobit trinitrotoluen. Jako znamení pro rozpoutání pue v eskoslovensku se jim zdála mimoádn vhodná akce proti samotnému srdci režimu. Onou rozntkou ml být útok na budovu ÚV - KS v Praze 1 23. Díve však, než byly pípravy hotovy, maarský pu byl potlaen. Pro jejich akci již nebyla vhodná doba, a tak se i z bezpenostních dvod rozhodli bezpen ukrýt vtší ást shromáždného vojenského materiálu. Tradin spolehlivým zpsobem bylo již od doby války zbran zakopat. Poátkem roku 1957 se tak stalo, piemž byl materiál rozdlen na dv místa. ást byla zakopána na kopci Baba v Dejvicích, ást v Tróji. V innosti však skupina zamýšlela pokraovat nadále. V prbhu roku 1957 studovali její lenové tzv. Bílou knihu - materiál pojednávající o prbhu maarského pue, zamovali se hlavn na chyby, kterých se povstalci dopustili. Z této doby také pochází plán zapálení budovy ONV v Praze 7 pomocí speciálních holavin, opt v asovaném kufíku. Tonar ml stále mén píležitostí obstarávat pro skupinu zbran, asem prakticky žádné. Jelikož již neml další dvod v armád zstávat, snažil se vystupovat reakn, aby dosáhl propuštní. Toho se dokal na konci listopadu (1957). Další nedostatek financí se Tomek s Balíkem rozhodli vyešit padláním bankovek, konkrétn ptadvacetikorunových a stokorunových. Do této innosti byli zasvceni i Kuera a Tonar. Rozhodli se pro fotochemickou variantu provedení, která mohla pinést kvalitní výsledky, ovšem byla velice nároná na vybavení i as. Do prosince 1959 se jim sice nepodailo rozjet produkci ve velkém, ale pekonali vtšinu pekážek a podle 22 Odvodnní obžaloby, str. 26-28 23 tamtéž, str. 29 14

kriminalistického ústavu jejich padlky již spadaly do 3. stupn, tj. mezi tzv. zdailé padlky 24. Opt došlo na samopaly. Tomek s Tonarem dokonce navštívili vojenská muzea v Praze 1 a 11, kde se snažili pekreslit mechanismy vystavených model, aby pak sami samopal zkonstruovali. To se jim ale nepovedlo, stejn jako odcizení exponát. Potom také zvažovali vyloupení skladišt zbraní závodní milice n. p. KOH-I-NOOR, kde Tomek pracoval. Obávali se ale odhalení práv Tomka, a proto od operace upustili. Mimo to se Tonar snažil ve svém novém zamstnání vyrobit granáty a miny - také neúspšn. Pi plánování akcí pro pípad vypuknutí pue promýšleli množství problém. Velkou dležitost pisuzovali hlavn rozhlasu, který mli v úmyslu obsadit. Dokonce zaali chystat projev k národu, který by musel následovat. U Balíka si zkoušeli na magnetofonový pásek pednes tohoto projevu a vybírali, kdo z nich má nejvhodnjší hlas a projev by v rozhlase pednesl 25. Kuera se schzek skupiny úastnil stále ideji, až s ní nakonec úpln ztratil styk. V roce 1958 se skupina zabývala výrobou dalších pum a v lét se rozhodla vykopat ukrytý materiál. Podailo se najít pouze onu ást v Troji. Balík zkonstruoval jednoduchý elektronický detektor, pomocí kterého chtli najít na Bab druhou polovinu, ale ani to k úspchu nevedlo. 1. kvtna 1958 chtli napadnout prvomájový pochod Prahou slzotvornými granáty a vyvolat tak paniku, avšak kvli znaným bezpenostním opatením se toho nakonec neodvážili. Obdobn skonil i zamýšlený atentát na nkteré vládní initele pi vojenské pehlídce 9. kvtna na letenské pláni. Když chtli na tribunu dopravit výbušninu, zjistili, že tribuna je již nkolik dní pedem písn stežena. Nkdy na pelomu let 1958 a 1959 zkoušeli na pražských silnicích úinnost tzv. ježk. Krom toho vymysleli adu dalších zpsob, jak škodit národnímu hospodáství. Koncem léta plánoval Tomek vyvolání protistátní demonstrace na Václavském námstí pomocí leták. Demonstrace se mla uskutenit 27. záí, tedy v pedveer svátku svatého Václava. Poslední zamýšlenou akcí bylo pepadení nkterého pražského bankovního ústavu. Díve než k nmu mohlo dojít, byli lenové skupiny pozatýkáni. Všichni (i dívjší) lenové skupiny byli zateni v prbhu prosince 1959 a ledna 1960. Vyšetování trvalo do 18. bezna 1960. Bylo provázeno adou nejasností. Obžalovaným se nakonec stala osudnou pedevším nejednotnost výpovdí. Shodn piznali nenávist k lidov demokratickému státnímu zízení, ovšem lišily se jejich výpovdi ohledn pestelky v roce 1952. Hlavní líení se konalo ped Mstským soudem v Praze od 11. do 16. ervence 1960. Tomek byl obžalován z trestného inu velezrady podle 78 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), z trestného inu pokusu vraždy a vraždy podle 5 odst. 1, 216 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a z trestného inu pokusu padlání a pozmování platidel podle 5 odst. 1, 139 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. 26. Soud dospl k závru, že Tomek je tídním a zavilým nepítelem našeho socialistického zízení tak jako Balík a nkteí další obžalovaní [ ] a nakonec z nenávisti vi spolenosti provádli nejtžší trestné iny. 27 V daném pípad se všichni tito obžalovaní projevili [ ] jako upíi naší spolenosti, kteí i za cenu život našich oban, chtli plnit pokyny našich zrádc ze zahranií.. 28 soud se dále snažil dokázat, že Tomkova skupina byla napojena na zahranií a teroristickou innost konala pro finanní zisk. Tomek byl uznán za iniciátora prakticky všech akcí a jeho míra zavinní tedy za nejvtší. Za pitžující okolnost byl brán fakt, že Tomek ve své trestné innosti pokraoval delší dobu (to platilo i pro další obvinné) a také, že k páchání velezrádné 24 Odvodnní obžaloby, str. 30 25 tamtéž, str. 32 26 Obžaloba, str. 7 (viz. Píloha 6) 27 Odvodnní obžaloby, str. 14 28 Odvodnní rozsudku, str. 24 15

innosti využil i maarských událostí, nebo s dalšími obžalovanými v této tžké dob pro maarský pracující lid pipravoval stejnou akci u nás. 29 Jako polehující okolnosti byly u vtšiny obžalovaných uvedeny dívjší trestní bezúhonnost a skutenost, že protistátní innost zaali páchat v mladistvém vku. Vladivoj Tomek byl odsouzen podle 78 odst. 3 tr. zák. (ve znní novely) s použitím 22/1 tr. zák. k trestu smrti. Ostatním obvinným byly vymeny tresty 2 1/2 až 25 let vzení, dále pak propadnutí veškerého jmní, ztráta vojenských hodností a ztráta estných práv obanských na dobu 3 roky po odpykání trestu 30. Rozsudek byl potvrzen pi odvolacím líení ped Nejvyšším soudem ve dnech 24., 25. a 27. srpna 1960. ádost o milost byla prezidentem republiky zamítnuta, a tak 10. listopadu vydal pedseda senátu Mstského soudu v Praze naízení k výkonu trestu 31. Trest byl vykonán 17. listopadu 1960 v 11 hodin 55 minut. Z dochovaných záznam vyplývá, že Tomkovi ostatky byly pedány Krematoriu hl. m. Prahy v Praze Motole. Urnu s popelem si vyzvedl pracovník MV, který se podepsal pouze íslem. 29 Odvodnní rozsudku, str. 25 30 Rozsudek, str. 5-6 31 Naízení výkonu trestu 16

Pronásledování a likvidace skautského hnutí Pronásledování len a postupná likvidace skautského hnutí pišly hned po prvních politických procesech. Pitom o podobném scénái bylo rozhodnuto ješt ped rokem 1948 - jak to dokládá mnoha dokumenty a zápisy z jednání ÚV KS ve své studii Karel Lešanovský 32. Skautské procesy se na poad dne dostávaly od roku 1949, piemž nkteí jednotlivci byli souzeni - nap. v rámci vojenských skupin - již díve. Stejn jako poet veškerých obtí komunismu nebude asi nikdy pesn vyíslen, ani poet tchto proces nelze konen vyíslit. Pesto však lze jmenovat procesy, na kterých si dal režim záležet. Jejich hlavním spoleným smyslem bylo zastrašovat odprce režimu, až na druhém míst odstraovat jedince, kteí byli režimu nebezpení. Propaganda zdrazovala pedevším nebezpenost samotné Baden-Powellovy ideologie jakožto agentury imperialismu, buržoazie a anglosaské kultury. K tomu byla pidávána následná spoleenská nebezpenost takto ovlivnných jedinc. Zatení vtšinou picházelo velmi náhle. Ti, kteí se njakým zpsobem podíleli na aktivním odporu, vtšinou tušili, co se dje, jiní však vbec netušili, co a pro se s nimi dje. Obsazování kluboven a zatýkání len se asto úastnily po zuby ozbrojené jednotky VB nebo StB. V pípad, že došlo k rozbíjení nkteré vtší skautské skupiny, lenové, kteí ješt nebyli zateni, se snažili zahladit stopy po innosti své i svých bratr, díve než je objeví bezpenost. I v pípad Junáka se bezpenost snažila využít služeb provokatér a donaše, valného výsledku se ale nedokala. Pesto však nkteí tvrdému nátlaku podlehli. Po zatení byli skauti obvykle vrženi do cely, kde již vtšinou byl nkdo podobného osudu. Takto byli ponecháni nkolik dní, aniž jim bylo oznámeno obvinní. Obas byl nkdo z cely odveden na výslech, aby se podji vrátil (nebo spíše byl vrácen - podle toho, jak výslech probíhal) nebo nevrátil 33. Charakter výslechu vtšinou závisel na typu vyšetovatele, ovšem na tak nebezpené zloince, za jaké byli skauti považováni, byli vtšinou nasazováni ti nejlepší estébáci. Nkdy býval obvinný vyslýchán s páskou pes oi, což znamenalo pro vyšetující nkolik výhod, vetn té, že obvinný nikdy nemohl vdt, z jaké strany pijde rána. Vyslýchaným bylo do tváe vmeteno obvinní z tžkých zloin, bu postavené na základ zjištné skautské innosti, nebo zcela vymyšlené. Bezpenost vtšinou nemla pro trestnou innost skaut mnoho dkaz (ne že by jich mnoho potebovala), a tak se vyšetovatelé vtšinou snažili z obvinných dostat piznání, piemž využívali nejrznjších metod. Pochopiteln napíklad vyhrožování. Vyhrožovalo se vysokými tresty - hlavn šibenicí. Nkdy se vyšetovatelm podailo k obvinnému na celu nastrit konfidenta, který si ml získat dvru obvinného a vyprovokovat ho k podeknutí, které pak dosvdil. V pípadech, kdy se obvinní nechtli piznat, byl tlak ze strany vyšetovatel zesílen. Již tak smšné dávky jídla a vody byly zmenšeny a existovaly i další zpsoby, jak vyšetovatelé obvinným pomáhali vzpomenout si - obvinným bylo napíklad znemožnno spát. V noci, kdy ostatní spoluvzni spali, musel dotyný stát, i chodit po cele. Vtšina skaut se piznala pouze k tomu, co jim bylo dokázáno. Obecn se snažili popít ta nejzávažnjší obvinní a písn dbali na to, aby neuškodili jinému bratru. Podmínky ve vazební vznici - jako napíklad na Pankráci - byly vbec špatné. Vzni dostávali ráno dva krajíky chleba a meltu, k obdu polévku a k veei napíklad kousek sýra nebo vajíko, ke kterému si museli schovat ást chleba od rána. Kvalitu polévky nebo melty pochopiteln není nutné rozebírat. Na celách se skauti setkali vtšinou s dalšími politickými vzni - pedstaviteli církve nebo zakázaných politických stran, dále pak vojáky, kteí bojovali proti Nmcm v adách západních armád, a dalšími nedávnými hrdiny, nebo také s komunisty, kteí již upadli v nemilost. Spolenost byla tedy snad jedinou vcí, na 32 Lešanovký, Karel, Se štítem a na štít, str. 40-45 33 Brodský, Jaroslav, ešení Gama, str. 29 17

kterou si nemohli stžovat. (Samozejm to neplatí úpln.) Krom hladu trpli vzni také zimou - po celou dobu byli v jednch hadrech, by teba byly po výslechu roztrhané a zkrvavené. Obzvlášt skauti (a také knží) se stávali oblíbeným terem šikany dozorc. Byly u nich inny asté osobní kontroly, pi kterých se museli svléknout, a byly jim zcela peházeny vci na cele. V noci jim bývalo bránno ve spánku opakovaným kopáním do dveí, stlaním, depováním ap. Ve vazb strávili obvinní skauti vtšinou až nkolik msíc. Soudy se konaly ped dychtivými zraky peliv vybraných zástupc dlnické veejnosti. Úkolem tchto soud nebylo urit, zda obvinní jsou vinni, ale vinu potvrdit a obvinné odsoudit. Jelikož nebyli souzeni jen samotní skauti, ale celý Junák, bývalo ízení provázeno odsuzováním celé skautské organizace a ideologie. Skautské procesy patily k tm, na nichž dlali kariéry soudci, prokurátoi a snad i obhájci. Ti byli vtšinou pidlováni ex offo a z jejich chování a výkonu nebylo jasné, na í stran stojí. Podle dodnes zdokumentovaných pípad bylo komunistickou justicí k trestu smrti odsouzeno a popraveno 11 skaut, jednomu byl trest smrti zmnn na doživotí. Na doživotí bylo odsouzeno 7 skaut. Délka prmrného trestu byla více než 8 1/4 roku, piemž více než 4 3/4 roku si skauti skuten odsedli. ada trest byla velmi vysokých - až 25 let a mnoho skaut strávilo ve vzení více než 10 let 34. Pitom prmrný vk pi zatení byl 25,9 roku, což byl i pi celkov nízkém vku pronásledovaných osob komunistickou mocí podprmr 35. Nebyli výjimkou skauti, kteí byli posláni do jáchymovských dol, aniž by dosáhli plnoletosti. Z následujících právních norem, které byly pro soudní perzekuci skaut využity, si lze vytvoit pedstavu, z eho byli obviováni a za co souzeni: 36 1. císaský patent - Zákon o zloinech, peinech a pestupcích z 27. kvtna 1852. 2. císaský patent ze dne 24. íjna 1852, jímžto se inní ustanovení o tom, kdo má právo zbra a munici dlati, v ní obchod vésti, ji míti a zbra nositi. 3. Zákon. 50/1923 Sb. ze dne 19. bezna 1923 na ochranu republiky. Využity paragrafy: 2 Píprava úklad (9) 4. Zákon. 48/1931 Sb. ze dne 11. bezna 1931 o trestním soudnictví nad mládeží. Využity paragrafy: 3 Trestné iny mladistvých (8) 5. Zákon. 231/48 Sb. ze dne 6. íjna 1948 na ochranu lidov demokratické republiky. Využity paragrafy: 1 Velezrada (47), 2 Sdružování proti státu (33), 3 Pobuování proti republice (16), 5 Vyzvdaství (22), 40 Neoprávnné opuštní území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu (7) 6. Trestní zákon. 86/1950 Sb. ze dne 12. ervence 1950. Využity paragrafy: 78 Velezrada (54), 79 Sdružování proti republice (15), 80 Založení organizace v úmyslu podvracet samostatnost, ústavní jednotu nebo územní celistvost republiky anebo její lidov demokratické státní zízení nebo spoleenský ád, které jsou zarueny ústavou (21), 84 Sabotáž (6), 86 Vyzvdaství (15) 7. Trestní zákon. 118/73 Sb. ze dne 10 íjna 1973 Množství odsouzených ztratilo spolu s roky svobody i osobní majetek a obanská práva, což jim následn jen ztížilo návrat do spolenosti. Výkon trestu si odsouzení skauti odpykávali, jak bylo zaátkem 50. let zvykem, v zásad ve dvou typech zaízení. Tím prvním byly klasické vznice, tím druhým tábory nucených prací (TNP), rychle vybudované po sovtském vzoru. TNP byly ešením hned dvou problém. Transformace eskoslovenského hospodáství dlnickou vládou narazila na 34 Lešanovský, Karel, Se štítem a na štít, str. 29 35 Ganourek, Nehnvajsa, Žaláování, pronásledování a zneuznání, str. 12 36 Následující pehled byl pevzán od Karla Lešanovského, Se štítem..., str. 22-27, pro jeho zestrunní byly jmenovány jen ty paragrafy, jejichž aplikace je známa ve více než 5 pípadech (viz závorka). Kompletní soupis vetn dalších smrnic je na uvedeném míst. 18

problém nedostatku pracovních sil v tžebním prmyslu. Jáchymovsko bylo po válce nejvtším využívaným nalezištm uranových rud v Evrop. V roce 1945 zde pracovalo nkolik tisíc sudetských Nmc a nmeckých voják, postupn jich však vtšina byla pesouvána na východ. V echách zbyla jen hrstka esesák a píslušník gestapa a SD, kteí nemohli plnit gigantické závazky Sovtskému svazu. Naproti tomu bylo v eskoslovensku mnoho peplnných vznic ve chvíli, kdy se hlavní nápor na tato zaízení teprve oekával. Tak byl dne 25. íjna pijat vedle zákona 231/48 i zákon 247/48 o zízení tábor nucených prací. Následkem tohoto naízení vznikla komunistická obdoba koncentraních tábor, ovšem na vyšší ekonomické úrovni. Desetitisíce vz byly nuceny k otrocké práci a týrány zimou, hladem i sadistickými dozorci. Co se klasických nápravných zaízení týká, byli politití vzni obecn umísováni pedevším ve vznicích Mírov, Bory, Kartouzy a Leopoldov. Brzy byla pro n zizována speciální oddlení se zosteným režimem. S politickými vzni bylo obecn nakládáno podle hesla vrah zabil jednoho lovka, ale vy jste chtli vyhubit celý národ. 37 V této práci bych se nechtl podrobn rozepisovat o podmínkách v komunistických lágrech - TNP, ani ostatních vznicích. Vypisování všech píkoí, slovními urážkami poínaje a zloiny proti lidskosti kone, kterých se vznní skauti stejn jako ostatní politití vzni dokali, by zabralo mnohem více místa, než je obsah této práce 38. Zmínit ovšem musím nkterá základní mén známá fakta, pro studium likvidace Junáka nezbytná. Vtšina skaut nebyla zlomena ani zmínným terorem v tchto zaízeních a naopak na obranu proti nmu i celému režimu vznikaly v pracovních táborech nové skautské družiny a oddíly. Sdružovali se v nich vzni, kteí již byli skauti, i jiní (pevážn politití) vzni, kteí zde tak do skauta vstupovali. Mnozí zde složili svj skautský slib, pípadn další zkoušky. Vznice i tábory se tmto jedincm staly paradoxn skvlými školami, nebo v tomto prostedí nebylo nezvyklé, aby lovka cizí jazyk uil vysokoškolský profesor a náboženství biskup. Jinak ztracený as byl využit alespo k pedávání zkušeností. Nkteí skauti složili ve vzení lesní školu nebo vdcovský slib. Dalším významným bodem skautské innosti byla ochrana a pomoc jiným (slabším nebo šikanovaným) vzm. Struný pehled nejvtších proces s eskoslovenskými skauty Kvten 1949 - proces s JUDr. Jaroslavem Borkovcem a spol. (mj. Vratislav Janda, Karel Skála, Dagmar Skálová, Jií Navrátil a další). Skupina J. Borkovce byla vojenskou organizací pipravující státní pevrat, z podobných organizací asi nejpropracovanjší a s nejvtší nadjí na úspch 39. Vtšinu zapojených skaut (bylo jich pes 200) se podailo utajit. Souzeno bylo 20 skaut a skautek. Tresty 20, 30 let i doživotí, Vratislav Janda trest smrti. Záí 1949 - proces s eskobudjovickými rovery I. Mánkem, M. Bromem, K. Kolouchem, J. Kubou a R. Chounem. Byli spojeni s odbojovou skupinou Za pravdu (mj. skauti K. Pecka a F. Zahrádka). Tresty 10 až 20 let. Rok 1950 - proces se 60 obžalovanými leny STO (Slovenská tajná ochrana). Organizace vznikla hned po válce a mla fungovat jako spojka mezi Slovenskem a slovenskou exilovou protisovtskou vládou, která nikdy nebyla ustanovena. Eduard Tesár, Albert Púik a Anton 37 Hejl, Vilém, Zpráva o organizovaném násilí, str. 242 38 Podrobné popisy tchto zloin lze nalézt nap. v knize Zpráva o org..., ve všech vzpomínkových knihách politických vz i studiích K 231. 39 Radosta, Petr, Protikomunistický odboj, str. 52-58 19

Tunega byli odsouzeni na doživotí, ovšem na odvolání prokurátora byly rozsudky zmnny na rozsudky smrti 40. Bezen 1951 - proces s Lubomírem Školoudem a spol. (Zdenk Kovaík, Ctirad Andrýs, Jií Pašta, Bohuslav Marek, Radek Brož, Kvta Pilmanová, Karel Havránek, Zbynk Školoud), souzenými za akci Petarda. Tresty 1 rok až 14 let. Kvten 1952 - proces s dr. Karlem Prchou a spol. (František Nmec, RNDr. PhMr. Miloslav Stržínek, František Jandus, Karel Grimm, Ivan Mikšovi, František Reiser, František Novotný, Milan Draždík, Jan Homolá). Tresty až 15 let. erven 1952 - proces s tišnovskými katolickými skauty. Do ela skupiny byl postaven katolický knz ThDr. Otto Mádr. Vedle dlouholetých trest žaláe (14 let až doživotí), byli Vlastinil Železný a Alois Pokorný odsouzeni k trestu smrti. íjen 1952 - proces s dr. Pavlem Kivským a spol. (Vladimír Bláha, Antonín Celerýn, Zdenk Kovaík, Slavoj Chodounský, ing. Karel Forst, Václav Pergner, ing. Jaromír Marek). Souzeni za velezradu, špionáž organizování povstání, pechody ohrožených osob do exilu atd. Tresty 18 let a doživotí. Bezen až duben 1953 - proces s Oldichem Rottenbornem a spol. (František Bobek, Rudolf Probst, Vlastimil Herkolec, Lubomír Procházka, Jindich Valenta, Milan Novák, Jií Lukšíek, Pavel Brožek, Josef Hlavín, Josef Krbeek, Jií Holubec, Miroslav Kopt, Vladimír Vejdovský, Ludvík Maruška, Lubomír Žáek - vše skauti ve vku od 16 do 22 let). Souzeni za ilegální skautskou innost a úmysl rozvracet lidov demokratické zízení, vyvázli s nízkými tresty (do 2 let). Vtšina z nich se však ped soudem sešla znovu v roce 1955, kdy se již udlovali tresty od 6 do 10 let. Bezen 1954 - proces se skupinou SODAN. Mojmír Babušík, Oldich Klobas, Rudolf Mrázek, Jan Pospíšil, Antonín Barva, Jan Koorza, Milan Blažek, Karel Ochmann, Bohumil Misák, Vlastimil Žampach, Jií Andrášy a další odsoueni k trestm na 4 až 20 let. Prosinec 1954 - proces s Jaromírem Nezdailem a spol. (Antonín Vojtíšek, Jan Karlas, Jií Materna, Oldich Lánský, Jindich Lang, Jií Nýdrle, Jan Kazda, Jií Hylmar, Ladislav Kotyk). Za velezradu a vyzvdaství odsouzeni k trestm 3 až 18 let. Struný pehled popravených skaut Následující pehled ítá sice po pitení Tomka 11 popravených skaut, ovšem tím není poet skautských obtí komunismu zdaleka vyerpán, ve skutenosti obsahuje 47 dodnes zjištných jmen 41. Patí mezi n skauti, kteí v pomrn raném vku podlehli nemocem z ozáení (následkem pobytu v TNP), nebo ti, na kterých se podepsal tvrdý nátlak StB i dalších komunistických orgán. Nkteí byli dohnáni k sebevražd (nap. Karel Rozporka), další nevydrželi teror fyzicky (Miroslav Vítek Monarcha) 42. Vlastimil Železný a Alois Pokorný byli katolickými skauty z Tišnova. Tvoili vojenskou složku skupiny, která jinak provádla jen letákové akce. Vojenská ást skupiny však bránila jihomoravské rolníky proti kolektivizaci a zastrašovala místní komunisty. Po nkolika neúspšných pokusech o jejich dopadení nasadila StB do kraje elitního agenta Františka Mrkvu. Železný s Pokorným a s dr. Mádrem ho však odhalili jako provokatéra a zlikvidovali. Na jae 1952 však byla skupina pozatýkána a po vykonstruovaném procesu byli Železný s Pokorným 18. prosince 1952 popraveni. Mjr. gen. št. Miroslav Plešmíd bojoval za druhé svtové války ve francouzské armád a pozdji jako letec RAF. Pro špionáž byl odsouzen k trestu smrti a popraven 25. kvtna 1950. 40 Radosta, Petr, Protikomunistický odboj, str. 14-15 41 Osobní archiv Františka Bobka 42 Rottenborn, Oldich a Bobek, František, Skauti za ostnatými dráty, str. 74 20