Goodrick-Clarke, Nicholas (2011): Hitlerova knžka. Praha: Grada Publishing, 288 s., ISBN 978-80-247-3561-0. Autor: Petra Balážová Email: balazova.p@centrum.cz V první polovin roku 2011 vyšel zajímavý titul Nicholase Goodricka Clarkeho nazvaný Hitlerova knžka. Kniha vypráví o život Maximianni Portasové, která se svou mystickou filosofií a bojem pro nacismus stala významnou osobností pro neonacistická hnutí 20. století. Autor poskytuje podrobný pehled událostí, osobností a vnitních rozhodnutí, které znan ovlivnily další myšlení a psobení Portasové na náboženské a politické scén. Postupn se dostává od náboženského vnímání svta této ženy k jejímu politickému pesvdení a souasn umožuje nahlédnout do životopisu nkterých pronacistických osobností. Jsou zde popsány jednotlivé okamžiky, které mly na Portasovou vliv pi psaní pronacistických text, politické organizace, v nichž psobila, ale také podrobná filosofická vysvtlení jejího vnímání nacistického Nmecka, Hitlerových výroki popírání holocaustu. V první kapitole Clarke systematicky rozebírá vývoj kulturního a politického cítní mladé ženy Maximianni Portasové. Podrobn se zabývá podstatnými událostmi jejího dlouholetého studia na filosofické fakult pod vlivem Theofila Kairose. Je zde presentován její kladný osobní vztah k ecku, pedevším jeho historickému, kulturnímu a politickému vývoji, ale také rozvíjející se nenávist k Trojdohod mezi Anglií, Francií a Ruskem, siln zasahující proti cítní této ženy pro Megali Idea. Termín je autorem pekládán ve smyslu lásky k vlasti. Postupn se dostává k popisu vztahu Portasové k nacistickému Nmecku, stejn jako k veejným prohlášením Adolfa Hitlera. Postupnou analýzou autor poukazuje na složit propletené historické události a jednotlivé velké osobnosti oné doby, které 117
Maximiani Portasovou v jejím mladém život nasmrovaly k antisemitismu, k obdivu v árijskou rasu, stejn jako k siln nacionalistickému cítní. V neposlední ad je zde uveden významný nmecký archeolog Heinrich Schliemann se svým archeologickým objevem na Hissarlichu, kde byly nalezeny ornamenty obsahující znaky svastiky. Ta byla považována za náboženský symbol dávných pedk od homérských ek, starých Teuton až po védské Indy a pedstavovala árijský symbol. Portasová tak získala nový smr. Druhá kapitola pojednává o cest Portasové do indického svta, kde vyhledávala árijské prvky stejn jako ada filosof a filolog dávno ped ní. Snažila se vyvrátit letité hebrejské rozdlení lidské rasy a nastínit univerzálnjší rasu popsanou v árijském mýtu. Autor se v této kapitole zabývá pedevším postupným vznikem a vývojem árijského mýtu tak, jak se do tohoto výzkumu zaadili brati a filosofové Friedrich a August Wilhelm Schlegelovi nebo také Helena Petrova Blavatská, zakladatelka Theosofické spolenosti, jejíž základnu umístila práv do Indie. Tato spolenost znamenala silný vliv na mystický rasismus Nmecka. To si však postupem asu našlo svj vzor árijské rasy v severském typu. Dle Clarkeho ml na Portasovou nejvtší vliv Bála Gangádhara Tilaka Brahmánský, autor mnoha knih o pvodu árijské rasy sepsaných dle astronomických výpot z prastarých Véd. Poskytl Portasové zásadní pohled na indickou kulturu a kastovní systém, v nmž shledávala základ árijské právní spolenosti. Je zde popsán její vztah k indickému svtu, život v této brahmanské oblasti a její definitivní opuštní evropského svta pro obdiv k Árjm a k prastaré hinduistické kultue Indie. Tetí kapitola poskytuje náhled na život Portasové v Indii a její postupné seznamování se s indickým nacionalismem. Clarke se zde zmiuje o dvou hlavních nacionalistických hnutích založených na obranu Indie proti stále se rozšiující populaci muslim, ale také na obranu Indie proti britské koloniální nadvlád. Autor zde popisuje vznik, historický a politický vývoj Hindú mahásabha a Raštríj svajamsévak sangh (RSS). Ob skupiny mly bezprostední vliv na vývoj politického myšlení Maximianni Portasové, která se asem stala iniciátorkou šíení nacionalistického uvdomní mezi širokou 118
veejnost. Zásadn se tak podílela na rozmachu revoluních obranných hnutí v Indii. Jako podstatné osobnosti tchto smr jsou zde uvedeny Svámí Sátjananda, který Portasovou povil lektorstvím a pednášením v rámci tzv. Hindské misie, nebo Vinájak Dámodar Sávarkar, jež upevoval národní uvdomní svými tajnými protibritskými projevy a pednáškami. Tetím zásadním mužem Hindutvy na tomto míst zmínným je Kéšav Balírám Hédgévár, zakladatel RSS. Každé zde zmínné osobnosti je v této kapitole vnována ást podrobn popisující jejich život a jejich vlastní politický rst. Vedle politického uvdomní Portasové je zde zmínn její obecný vztah k náboženství, podrobnji pak vztah k hinduismu jako indickému národnímu náboženství. Následující kapitola popisuje události ve svt koncem 30. - 40. let 20. století. Text zahrnuje vzestup nacistického Nmecka, obsazení Sudet, paraleln vznik války mezi Japonskem a ínou, postavení Brit vi Hitlerovi a indickým extrémistickým nacionalistm, ale také pád Tetí íše. Poukazuje na stále astjší využití vojenské síly pro podporu nacistické vci, která zásadn ovlivnila píklon indických nacionalistických hnutí k Hitlerov filosofii. Jako klíový moment této doby a života Maximianni Portasové (v Indii pejmenované na Sávitrí Déví) je zde popsáno její seznámení s budoucím manželem Asítou Kršnou Mukherdžím, vydavatelem v tehdejší dob jediného nacistického zakázaného asopisu The New Mercury. Je zde dobe vystihnuta základní ideologická myšlenka spojující ob osobnosti. Následn autor popisuje vývoj nacionalistického hinduistického odboje bhem Druhé svtové války až po její ukonení, který ml podstatný vliv na zhroucení politické angažovanosti hinduistických nacionalist a jejich následné psobení v Indii. Pátá ást knihy se podrobnji zabývá velkou indickou protibritskou osobností Subhášem Sandrou Basem, nacionalistou a státním zástupcem legislativní rady Bengálska, jejímž lenem se pozdji stal. Jsou zde popsány Basúovy filosofické a náboženské úvahy nad árijskou rasou, stejn jako jeho snahy o nmecko-indický pátelský kontakt, jež byly trvale negativn odráženy a nmeckou stranou nepochopeny. Clarke Basúa zmiuje také jeho snahy pesvdit nacistické Nmecko, aby vyhlásilo Indii 119
samostatným státem, který by založil svou správu práv v Berlín pod záštitou Hitlera. K aktivitám této osobnosti patilo rovnž verbování indických válených zajatc, kteí mli bojovat za svj árijský pvod a psobit na Blízkém východ, pozdji v Afghánistánu. Na závr této kapitoly autor spekuluje nad mýty o Sandrovi Basúovi. Jednou z možností je i reálné setkání Mukherdžího práv s tímto mužem a rozdíly v jejich zdánliv podobném filosoficko-politickém uvažování. V šesté kapitole je podrobnji popsán vztah Sávitrí Déví k pírod, z níž pramení její vlastní ideál o vzniku árijské rasy. Autor zde poskytuje pohled na dv knihy napsané Portasovou, pouze zdánliv nezasahující do nacistického uvdomní. První knihou je Boží syn pojednávající o Achnatonovi. Popisuje postupné kroky, které Sávitrí Déví vedly ke komparaci života Achnatona s harmonií v pírod, k vytvoení vlastního náboženského kosmu odraženého v hierarchii nacistického Nmecka i nacionalistických hinduistických kast. V pekladu tak, jak se nikdy nemlo zapomenout na krásný a harmonický život Achnatonv, nemlo se po porážce nacismu zapomenout na pvod árijské rasy a její význam. Druhá kniha nazvaná Obhajoba lovka se více vztahuje k zdánlivému zájmu Sávitrí Déví o zvíata. Smysl této knihy je však Clarkem shledáván mnohem radikálnjším. Pedevším proto, že podstatn více zde odsuzuje antropocentrismus v náboženství. Odsuzuje zvyšující se poet lidstva na úkor pírody, kterou stále více lovk omezuje a ubírá jí místo na Zemi. Zlepšení situace ve svt Sávitrí Déví shledává ve vytvoení dokonalé árijské rasy, která potlaí škodlivé lidské pokolení a opt nastolí harmonii mezi pírodou, lovkem a božstvem. Pro byl Adolf Hitler pro Sávitrí Déví a mnoho hinduistických rodin obdivovanou osobností se Clarke pokouší vysvtlit v následující ásti. Ve složitosti hinduistické tradiní filosofie za pomoci analytického rozboru hinduistických védských djin a védských astronomických výpot let dle Maximianni Portasové se postupn dostává k vlastní pozici Adolfa Hitlera v náboženském svt. Tedy k podstat uctívání jeho osoby. K danému vysvtlení zde poskytuje náhled do další knihy Sávitrí Déví nazvané Blesk a slunce. Pes vlastní rozdlení vk po popis egoistické pozice lovka v ase jakožto jedinenost a 120
nadazenost shledanou ve vdcovství se autor dostává k výjimenému obdivu, kterým k Adolfu Hitlerovi disponovala Sávitrí Déví. Ideál lovka v ase si Sávitrí našla v upanišadách, starých védských textech. Na této pozici se ve svém ase pohyboval egyptský panovník Achnaton i mongolský vdce 12. století ingischán. V novodobé historii takové postavení presentoval práv Adolf Hitler. Pro Sávitrí Déví na základ svého djinného rozboru znamenal Adolf Hitler avatára. Dle slov autora byl pro ni západním protjškem Rámy nebo Kršny. Kapitola vysvtluje zpsobem Sávitrí Déví Hitlerovu vlastní potebu eliminovat lidskou rasu, vymýtit druhoadé lidstvo a vyšlechtit istokrevné árijské pokolení. Zárove je zde k nahlédnutí jisté vysvtlení pohledu Sávitrí Déví na nacistickou organizaci SS. Navazující kapitola je vnována vztahu Portasové k poválenému Nmecku. Pedevším pak jejímu vlastnímu propagandistickému misionáství, cestách po Evrop a rzných setkáních s pronacistickými osobnostmi jako byli nap. Sven Hedin i Friedrich Horn. Kapitola výstižn pojmenovaná Vzdor Portasovou staví do temného svtla doznívající nacistické spolenosti. Lze zde sledovat vytrvalý zájem Portasové o dní v Nmecku a její nedvru k nacistickým zrdnostem, které se dly v koncentraních táborech (konkrétn zmínny události v Belsenu). Kapitola je završena popisem její vzrstající nenávisti k spojenecké linii denacifikující Nmecko, jejím uvznním ve Werlu, propuštním a vyhoštním této ženy ze zem, poté z celé britské zóny. V deváté kapitole autor podrobn popisuje rozhodnutí Sávitrí Déví o podniknutí zdlouhavé pouti k místm, která se úzce vztahují k pobytu a životu Adolfa Hitlera i navždy pipomínala nacismus. Až na obasné autorovo odboení kapitola pipomíná deník Portasové z této cesty zahrnující místa jako Leonding, Linz, Hitlerovo rodišt Braunau, Berchtesgaden, Norimberk, Landsberg, Hermannsdenkmal i chrám slunce a útesy Externsteine. Všechna místa jsou dkladn popsána vetn osobního vztahu a reakce Portasové na n. Jsou zde presentovány rituály, které provádla na nkterých zmínných místech, aby projevila svou úast a podporu nacistické myšlence. A už pi svých cestách i bhem vznní Sávitrí Déví poznávala velké množství 121
pronacistických osobností, díky nimž mohla dále propagovat své nacionalistické myšlenky a zárove organizovat vznik neonacistických spoleenství a organizací, v nichž se pln angažovala. O tchto poválených nacistických organizacích, asto tajných, a o angažovanosti Portasové v nich, pojednává desátá kapitola. Pro upesnní autor zmiuje organizaci Deutsche Reichspartei (ultrapravicov zamená organizace vzniklá tsn po skonení Druhé svtové války). Podrobn vypisuje osobnosti patící k této organizaci a jejich hlavní propagandistické psobení. V této ásti knihy se rovnž doteme o vztahu neonacistických organizací k nkterým islámským zemím, které si v propagované nacistické ideologii nalezly svou vlastní, pizpsobenou podmínkám islámského státu. Pedevším je v této spojitosti zmínn egyptský prezident Gamál Abd an-násir i Alžírská organizace Organisation Armée Secréte. Další organizací, které je v této kapitole vnován znaný prostor, je ODESSA (Organisation der ehemaligen SS- Angehörigen), založená Ottem Skorzenym na sklonku války. Ve spojitosti s touto organizací zde autor poskytuje informace o poádání prvních neonacistických a neofašistických schzek na mezinárodní úrovni. Jedenáctá kapitola podrobn popisuje vznik a vývoj nacistických organizací na sklonku padesátých a šedesátých let a psobení Portasové v jejich centrech. Autor zde zmiuje pedevším dv nejvýznamnjší organizace a jejich hlavní pedstavitele, a to National Labour Party (NLP) s Jordanem Edwardem Beanem a White defence League (WDL) s Colinem Jordanem. Významný je zde popis spojení tchto stran v British National Party s hlavními pedstaviteli Andrewem Fountainem a Colinem Jordanem Johnem Tyndallem. Pedmtem této ásti knihy je rovnž tajná mezinárodní konference nacionalistických stran, konaná v Anglii, pesnji v cotswoldské oblasti nedaleko od Cheltenhamu, kde byly strany sloueny v jedinou neonacistickou internacionálu World Union of National Socialists ( WUNS ) a vytyeny cíle organizace. Významnou osobností, kterou v této oblasti nelze opomenout, je americký píznivce náboženství národního socialismu Lincoln Roclwell. Konenou ást publikace Clarke vnoval posledním rokm života Sávitrí Déví a 122
postupnému vydávání jejích knih v odlišných zemích svta bhem 70. - 90. let, které asto sloužily k propagandistické literatue neonacistických hnutí. ada tchto knih mla znaný vliv na další autory neonacistické literatury, literatury hlubinné ekologie i nacistické mystiky. Publikace je tivá, ucelená, pehledná a autor se v ní postupnou analýzou jednotlivých vliv na Maximianni Portasovou dostává k jejímu osobitému vnímání svta, náboženství a politiky. Poskytuje bezesporu varující skutenosti, které mohou tenáe myln svést na cestu urité míry tolerance vi neonacismu práv pohledem této ženy. Nahlédnutím do jejích jednotlivých literárních dl Clarke umožuje pochopení jejich významu pro neonacistická hnutí. Zárove však podporuje snahu porozumt více významovým vysvtlením její presentované filosofie. Kniha poskytuje pehled ady osobností, které mly více i mén podstatný vliv na život a myšlení Portasové. U nkterých z nich snad nebylo teba podrobného popisu osobního života ve vztahu k této žen, nicmén pehled náboženské a politické angažovanosti tchto osob, jednotlivých organizací a zpsob jejich myšlení mže být pro nkteré tenáe jist ocenitelný. Velmi zajímavý je i autorv popis zrodu prvních neonacistických hnutí na svt po pádu Tetí íše. Dobe vystihuje náladu a podmínky pro jejich vývoj v daném historickém kontextu. Kniha je tedy nejen životopisem Maximianni Portasové, ale zárove umožuje náhled do politického zákulisí 30. - 50. let 20. století. 123