VYPRAVOVÁNÍ II. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 20.dubna 2009 Mgr. Domalípová Marcela, Mgr. Fořtová Jana
JAZYK VYPRAVOVÁNÍ: spisovný i nespisovný (hovorový, slang ) slova citově zabarvená obrazná pojmenování (metafory, personifikace, přirovnání, nezvyklá slovní spojení archaismy slovesa vyjadřující činnost, děj (minulý čas)
Syntax (větná stavba): maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba, volnější ( x odborný styl ) převaha oznamovacích vět + věty tázací, rozkazovací, zvolací věty krátké, jednočlenné, neúplné => urychlení dějového spádu a zvýšení napětí ( Rychle! Musím! Ale kam? ) delší věty, složitější souvětí => uvolnění dějového napětí ( úvod, závěr ) věty časové vyjádření časové posloupnosti!!! POZOR!!! neopakovat KDYŽ přímá řeč
Následující vypravování doplňte vhodnými slovesy uvedenými v závorkách: Loni v létě jsme vyjeli s kamarády na kolech k rybníku. Od rána (svítilo, hřálo, pálilo, sálalo) slunce a všechno (ukazovalo, slibovalo, přislíbilo), že se den opravdu (zdaří, vydaří, povede). Po příjezdu jsme se nejdřív (najedli, nasytili, posilnili), pak jsme (běhali, pobíhali, poskakovali, skotačili) na loučce. Někteří (trhali, hledali, vyhledávali) maliny. Potom jsme všichni (šli, naskákali, vstoupili) do rybníka. Ani jsme (nezpozorovali, neviděli, nepostřehli), že se obloha začíná (tmavět, temnět, zatahovat). Najednou začal (vát, foukat, zdvihat se, fičet) vítr, brzy se změnil ve vichřici, která (vála, foukala, svištěla, bouřila, burácela), až praskalo ve větvích. Rozpršelo se. Prudký déšť nás přímo (tloukl, bičoval, bil). (Schovali, ukryli, skryli) jsme se pod strom a trochu ustrašeně jsme (se dívali, hleděli, pohlíželi, sledovali, pozorovali), jak se tvoří potůčky. Hromy (bouřily, burácely, tloukly, bily, rachotily, zněly) a blesky (se křižovaly, míjely, stíhaly jeden druhého). Teprve za dlouhou dobu bouře (skončila, přestala, ustala, ukončila se). Nasedli jsme na kola a (jeli, ujížděli, uháněli, pelášili) jsme domů.
Řešení: Loni v létě jsme vyjeli s kamarády na kolech k rybníku. Od rána (svítilo, hřálo, pálilo, sálalo) slunce a všechno (ukazovalo, slibovalo, přislíbilo), že se den opravdu (zdaří, vydaří, povede). Po příjezdu jsme se nejdřív (najedli, nasytili, posilnili), pak jsme (běhali, pobíhali, poskakovali, skotačili) na loučce. Někteří (trhali, hledali, vyhledávali) maliny. Potom jsme všichni (šli, naskákali, vstoupili) do rybníka. Ani jsme (nezpozorovali, neviděli, nepostřehli), že se obloha začíná (tmavět, temnět, zatahovat). Najednou začal (vát, foukat, zdvihat se, fičet) vítr, brzy se změnil ve vichřici, která (vála, foukala, svištěla, bouřila, burácela), až praskalo ve větvích. Rozpršelo se. Prudký déšť nás přímo (tloukl, bičoval, bil). (Schovali, ukryli, skryli) jsme se pod strom a trochu ustrašeně jsme (se dívali, hleděli, pohlíželi, sledovali, pozorovali), jak se tvoří potůčky. Hromy (bouřily, burácely, tloukly, bily, rachotily, zněly) a blesky (se křižovaly, míjely, stíhaly jeden druhého). Teprve za dlouhou dobu bouře (skončila, přestala, ustala, ukončila se). Nasedli jsme na kola a (jeli, ujížděli, uháněli, pelášili) jsme domů.
Oživení vypravování: výstižná dějová slovesa ( voda se valila, bublala, klokotala, přeskakovala ) přirovnání ( modrá jako nebe, pilná jako včelka, ) metafory, personifikace ( bílé čepice hor, slunce se usmívá, ) krátké věty ( Sněží. Sláva! Hurá ven! ) přímá řeč pozor na pravopis
Přímá řeč: 1. Máma volá: Pojď domů, Pepíku! uvozovací věta přímá řeč 2. Pojď domů, (!) volá máma. 3. Pepíku, volá máma, pojď domů!
Nevlastní přímá řeč = bez grafických znaků - Ne, nemůžu ji skrývat, myslí si Pavel. Polopřímá řeč = bez grafických znaků + sloveso ve 3.os. -Ne, nemůže ji skrývat, myslí si Pavel. Použití: vnitřní monolog = úvahy a myšlenky postav Nepřímá řeč = vedlejší věta -Pavel si myslí, že ji nemůže skrývat.
Použité zdroje: Sochrová,M.: Český jazyk a literatura, Amipa 2007. Tejnor,A. a Hlavsa,Z.: Český jazyk pro střední odborné školy a studijní obory středních odborných učilišť všech typů, SPN 1996.