Prof. PhDr. Marie Krmová, CSc. Ústav jazykovdy Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Tvaroslovné inovace v eštin posledních let Recent Morphological Innovations in the Czech Language Klíová slova: eština, tvarosloví, vývoj normy deklinace a konjugace, píznakovost morfologických prostedk Anotace: Sta obracející se k zahraniním bohemistm ukazuje, jak se postupn pekonává rozdíl mezi tvaroslovnou normou text veejné komunikace a kodifikací eského spisovného jazyka. Vývoj po r. 1990 je možno z hlediska kodifikace tvarosloví charakterizovat jako další odklon od archainosti a otevení pole spisovného jazyka hovorovým prvkm. Tento proces se promítá do promn stylových charakteristik morfologických prostedk, nebo knižnost nebo hovorovost tvaru je souasn i limitujícím faktorem pi jeho zaleování do text. Je typické, že dnes již nejde o rozhodování o spisovnosti nebo nespisovnosti jednotlivého tvaru, ale o jeho funkní hodnocení a rámci širokého kontextu souasné eštiny. Tak se v posledních letech sice nemní základní princip eské flexe, ale zmnil se odborný rámec hodnocení jejích inovací. Úzus a z nj vyrstající norma veejné komunikace však souasn ukazuje, že rozptí hovorové - neutrální - knižní je pro nkteré uživatele v tvarosloví píliš široké, takže se obas setkáme jak s hyperkorektností, tak se snahou uplatovat starší, knižní tvary i tam, kde by byla hovorovost na míst, tak s hovorovostí v textech, kde se pedpokládá vybraná spisovnost až knižnost. Vývoj posledních let pinesl v oblasti morfologie i jeden zcela nový problém - totiž adaptaci množství z anglitiny nov pejímaných slov na morfologický systém eštiny. Sousteuje se do okruhu deklinace substantiv. Zapojení do eského textu u nov pejatých slov se dje u apelativ asto s mezistupnm v komunikaci zájmové a neveejné a je ve shod s tradicí, tj. výraz se pileuje k rodu a typu podle zakonení; vzhledem k znní v pvodním jazyce, anglitin, tak pibývá maskulin - briefing, writter, slide, tag. eská flexe s pomrn živou alternací mže pinášet problémy v psané podob a to by mohlo být i podntem k rychlé adaptaci psaní nového slova.
Annotation: The article, meant for the foreign Bohemists, shows how the differences between morphological norm of the texts of the public communication and the codified standard Czech language are being blurred. The development in codification of the morphology after 1990 is possible to describe as a decline of archaisms and opening of the standard language to the colloquial devices. This process is reflected in the changes of the stylistic characteristics of some morphological units. Literary style feature or a spoken language feature of a word is a limiting factor on its usage in the texts. It is typical of nowadays that it is no longer important whether the expression is standard or non-standard. What matters is its function in the broad context of the contemporary Czech. Therefore the basic principles of Czech declension did not change but the theoretical framework of the evaluation of the morphological innovations did. The language convention and the norm of the public communication which comes out of it shows, that distinguishing between spoken neutral literary style is too difficult for some speakers. Thus we often come over over-correctness and older, literary, expressions where a use of spoken language would be appropriate and, on contrary, the use of spoken language where standard or literary language would be appropriate. The latest development has brought a brand new problem to morphology: adjustment of the great number of the newly adapted English words to a Czech morphological system. This problem concerns mainly nouns. The integration of the newly adopted common nouns into a Czech language is often achieved in two phases. First the word is being used in technical language, social dialects and private communication. Though even there it occurs in correspondence with the tradition, which means that the expression is assigned to a gender and a declination type according to its ending and its pronunciation in the original language. Therefore the number of masculines taken from English increases: briefing, writer, slide, tag. Czech declination system with many alternations may cause problems with spelling and that may be the impulse for a fast adaptation of the spelling of the new word. Tvaroslovné inovace v eštin posledních let Formální tvarosloví je pro flektivní jazyky velmi dležité. Tím významnjší roli hraje v souasné eštin, jejíž morfologie je vinou mimojazykových skuteností (diskontinuitní vývoj spisovné eštiny a její revitalizace v prbhu 19. století, jež se opírala o normu starších
staletí) pomrn archaická. Toto tvrzení platí beze zbytku pro kodifikovanou normu spisovného jazyka: dodržování tvar uznaných kodifikací jako správné zstalo mítkem kultivovanosti jazykového projevu v podstat až do našich dn. Bylo to dobe možné i dík tomu, že školní výuka spisovného tvarosloví byla metodicky dobe propracovaná a procviování hojné a soustavné; na konci povinné školní docházky vycházeli po desítiky let ze školy lidé, kteí spisovné tvarosloví ovládali alespo v písemných projevech a byli si dobe vdomi všech jeho záludností, jako jsou kolísání mezi jednotlivými deklinaními typy, nepravidelnosti tvar nkterých slov, rozdíly mezi koncovkami sloves téže slovesné tídy atd. Jazyk mluvených spontánních projev, jež patily ješt v polovin 20. století pouze soukromé komunikaní sfée (v rozhlase vystupovali lidé vzdlaní, kteí vtšinou navíc své projevy etli) a byl až na výjimky založen na nespisovných útvarech národního jazyka, byl odlišný: i ty zdánliv nejarchaitjší dialekty jsou po morfologické stránce pomrn progresivní, nebo jejich tvarosloví je formováno rozsáhlými analogiemi stírajícími rozdíly deklinaních a konjuganích typ a postupující vývoj interdialektický tento proces ješt prohloubil (srov. práv vyšlý 4. svazek eského jazykového atlasu vnovaný morfologii). Mezi spisovnou kodifikací a jazykem mluvených projev tak existovalo velké naptí. Nositelé dialektu si - jak ukazuje i dnešní jazyková situace východu a severu Moravy (viz Bogoczová aj. 2002) - byli rozdíl své soukromé mluvy a spisovného jazyka vdomi a v projevech veejnjší povahy se ke kodifikaci piklánli, nkdy i za cenu volby dublet, které se od jejich dialektu zeteln lišily, eventuáln volby tvar knižnjších. Ostatní mluví, a to vetn nositel spisovného jazyka, tedy lidí dobe pouených a vedených sociálním postavení a profesí k užívání spisovného jazyka, naopak byli archaizující kodifikací svazováni, protože se jim svými historicky jist správnými, ale bžné vyjadovací neodpovídajícími tvary jevila jako umlá, a proto málo vyhovující. Pedevším v jejich projevech se tak vytváela nová norma spisovného jazyka, která se se starou kodifikací rozcházela. Postupn se stabilizující obecná eština, která pejímala a pejímá zejména od 60. let 20. století ást funkcí vlastních díve pouze spisovnému jazyku, uvedené naptí ješt posílila. Výsledkem uvedeného tlaku normy je postupné rozrušování staré tvaroslovné kodifikace a její pibližování norm. Více než jinde tu platí stará Mathesiova myšlenka pružné stability spisovného jazyka (Mathesius 1932), totiž nutnost reagovat v kodifikaci pružn na zmny normy, ale souasn nerozrušovat náhlými zvraty kontinuální vývoj spisovného jazyka, který je nadgeneraní a musí se (na rozdíl od kodifikace) mnit prbžn ústupem starších forem a postupnou pevahou forem nových. Dsledkem toho je množství dubletních tvar, které jsou v kodifikaci výhodné pro udržení kontinuity (starší tvary se nestávají
jediným okamžikem nespisovnými) i pro rozšíení stylizaních možností v rámci spisovných text: starší tvary se stávají knižními, nové vtšinou do text vstupují jako hovorové a až postupn získávají pozici tvaru neutrálního, v nkterých pípadech se navíc pipomíná i možnost sémantického rozlišení mezi dubletami. Specifická situace nastává v eštin práv pi obsazení pozice neutrálního tvaru, tedy tvaru základního; jak ukázal již Jedlika (1974, s. 119-136), nemusejí být obsazeny všechny ti zmínné pozice a stává se, že je v urité fázi jazyka k dispozici jen tvar vnímaný jako knižní, zatímco dubleta má ješt pro vtšinu uživatel píznak hovorovosti (v dnešní situaci nap. typ moci - moct); píznak také rozdíln vnímají jednotlivé generace, nebo si spisovnou normu osvojily za rzných podmínek. Dublety jsou nkdy obtížné pro bžného eského uživatele, nebo ten musí mezi nimi volit a velký poet dublet rozrušuje jeho pedstavu jednotného spisovného jazyka. Velmi složitým se takové rozvolnní stává pro cizince, jenž se jazyku uí, protože ztrácí pevnou oporu pro správnost svých projev. Sblížení kodifikace s normou spisovného jazyka probíhá v jednotlivých krocích a není nikdy zcela jednoduché a pímoaré. V kodifikované eštin se nové, zpoátku hovorové tvary nejprve uplatují u výraz spojených s bžnou komunikaní sférou a teprve postupn se stávají základními. O jejich "pijetí" do spisovného jazyka, a tedy o jejich správnosti informují jednotlivé krátké píspvky v renomovaných lingvistických asopisech, v úplnosti pak až nová vydání Pravidel eského pravopisu (nikoli tedy pouhé petisky), která od prvních Pravidel z r. 1902 obsahují i pouení o tvarech slov. V návaznosti na n se formulují pasáže uebnic, zatímco souhrnné gramatiky nemají v eském prostedí povahu skutené kodifikace, i když ob mluvnice autorského kolektivu B. Havránek - A. Jedlika, eská mluvnice a Struná mluvnice eská, ve svých verzích po r. 1957, tj. po zásadnjší zmn Pravidel eského pravopisu, v praxi jako kodifikaní sloužily. Dílí informace o problematických tvarech podává dnes i Slovník spisovné eštiny pro školu a veejnost (1994), zatímco jiné mluvnice vetn rozsáhlé Mluvnice eštiny (1986, 1987) zachycují normu a k samé spisovnosti nebo nespisovnosti hodnocených tvar se vyjadují velmi opatrn. Tyto komplexní mluvnice se ovšem neobracejí pímo k vyjadovací praxi. Jisté sblížení kodifikace s normou pinesla již Pravidla eského pravopisu z r. 1957 (nap. jako dubleta byla pijato -ách v 6. pád mn.. neživ. mask. a neu. tvrdých typ, typ v domecích/domekách, jablcích/jablkách, nebo -nu- u tvar trpného píeští sloves 2. tídy typu tisknout a od nich odvozených tvar dalších, typ tištn/tisknut, stisknutá ruka - vytištná kniha, tvary s koncovkou -u (l. sg.), -ou (3. pl.) vedle staršího -i, -í v prézentu sloves typu mazat, já píši/ píšu, oni pláí /pláou, infinitivy zakonené na -t vedle staršího -ti, typ
nésti/nést apod.), ale nesoulad trval a v dalších desetiletích se ješt prohloubil. Nepochybn na to mla nejvtší vliv obecná eština, která, jak jsem již pipomnli, ztrácela status sociáln a teritoriáln omezeného nespisovného jazykového útvaru. Teprve zásadní zmna kodifikace v r. 1993 inovace, na nž upozorovali lingvisté po desetiletí (souhrnn Kraus aj. 1981), pijala tyto tvary jako hovorové dublety. Konen tak byly kodifikovány nap. infinitivy typu íct (starší jen íci), tvary s koncovkou -u (1. sg.) a -ou (3.pl.) v prézentu sloves 3. tídy, typ já biju, maluju, oni bijou, malujou (starší biji, maluji, bijí, malují) a do spisovného jazyka byl pijat unifikovaný tvar 3. os pl. sloves 4. tídy v podob oni prosí - trpí - sází (starší oni prosí - trpí - sázejí) nebo nkteré tvary íslovek (2. pád tech, tyech - díve jen tí, ty). ešení, které bylo uplatnno, není zcela nové, již starší vydání Slovníku spisovné eštiny pro školu a veejnost z r. 1978 v poznámkách k morfologii nkteré z tchto vcí pejalo, i když tím pekroilo tehdy velmi striktn chápanou kodifikaci a vlastn tak omezilo využitelnost slovníku pro adresáta, jemuž byl celkovou koncepcí vyjádenou i v názvu uren (srov. Šimandl 1995 a Filipec 1995). V diskusích následující po vydání Pravidel byly nkteré z tvaroslovných inovací laickou veejností odmítnuty, praxe dalších let však ukázala, že šlo o zmny velmi potebné, i když jist ne definitivní. Vývoj po r. 1990 je tedy možno z hlediska kodifikace tvarosloví charakterizovat jako další odklon od archainosti a otevení pole spisovného jazyka hovorovým prvkm. Tento proces se promítá do promn stylových charakteristik morfologických prostedk, nebo knižnost nebo hovorovost tvaru je souasn i limitujícím faktorem pi jeho zaleování do text (viz echová v echová aj., 1997). Úzus a z nj vyrstající norma veejné komunikace však souasn ukazuje, že rozptí hovorové - neutrální - knižní je pro nkteré uživatele v tvarosloví píliš široké, takže se obas setkáme jak s hyperkorektností, tak se snahou uplatovat starší, knižní tvary i tam, kde by byla hovorovost na míst (nap. nárst infinitiv na -ti jako signálu vybranosti sdlení i tam, kde jde o sice veejný, ale nevýznamný projev). Pozorování jednotlivých velmi rznorodých textu veejné komunikaní sféry, kde nabývá na významu komunikace mluvená, je prakticky nemožné. V nevelké, ale teoreticky podložené studii O. Uliného (2002) k morfologické problematice souasné eštiny autor vychází z vlastního materiálu z promluv v rozhlase a televizi. Ukazuje jak posuny ve vlastním tvarosloví, nap. gramatikalizovanou analytinost tvaru minulého asu typu já tam nebyl nebo aglutinaní tendence v deklinaci - typ s pti až osmi set korunami -, týkající se asto slov pejatých, tak zmny stylové a nkteré píklady zmn významu pád. Naštstí mže o stavu jazyka velmi širokého okruhu text dobe informovat budovaný Korpus eského národního jazyka. Obrovské množství materiálu, který již dnes obsahuje,
umožuje zejména hodnocení variantnosti tvar a frekvence dublet (Blatná 2001). Rozsáhlejší zpracování však zatím nebylo publikováno. Je jen otázkou asu, kdy bude více využit a kdy se pozorované tendence promítnou i do mluvnic a následn do kodifikace, která zstává v eském prostedí materiálem základní orientace ve spisovnosti forem. Vývoj posledních let pinesl v oblasti morfologie i jeden zcela nový problém - totiž adaptaci množství nov pejímaných slov na morfologický systém eštiny. Sousteuje se do okruhu deklinace substantiv, protože adjektivum od nov pejatého slova se do eštiny snadno zaadí dík slovotvorným afixm: escape - escapový, freestyle - freestylový, gambler - gamblerský; ve slanzích mže být pejatý výraz adjektivem i bez formálních zmn - být free, cool a tyto podoby dík otevenosti ve volb jazykových prostedk pronikají i do publicistiky. U sloves, která jsou asto jen slangová (escapovat, gambleit) a v psaných projevech se prosazují postupn, existuje i tendence vyjádit oba vidy (srov. Rusínová 2001). Zapojení do eského textu u nov pejatých slov se dje u apelativ asto s mezistupnm v komunikaci zájmové a neveejné a je ve shod s tradicí, tj. výraz se pileuje k rodu a typu podle zakonení; vzhledem k znní v pvodním jazyce, anglitin, tak pibývá maskulin - briefing, writter, slide, tag. eská flexe s pomrn živou alternací mže pinášet problémy v psané podob a to by mohlo být i podntem k rychlé adaptaci psaní nového slova k eštin (manager/manažer - manažei, leadr/lídr - lídi). Adaptace do textu, kde tvary vyjadují syntaktické vazby vty, není však dsledná. Je možné také užití nominativu jmenovacího, tj. nový výraz je zalenn jako pívlastek k obecnjšímu výrazu eskému a zstává nesklonný (starší kodifikace pedpokládala v tchto pípadech shodu). Takka pravidlem je tento zpsob zalenní u proprií, zejména firemní znaky se nemní, zejm z reklamních dvod (v programu Word, pij Coca-cola, zvol stavební spoení u pojišovny Wüstenrot). V jednotlivých píspvcích bylo již vícekrát konstatováno, že nesklonnost takových výraz se objevuje i tam, kde obecný skloovaný výraz chybí (typ vezmi si svoje Kinder, napij se Sprite). Existence nesklonných pejatých výraz samozejm nijak nenarušuje strukturu eštiny, ostatn taková slova tu byla i díve a v úzu, který dnes hraje vtší roli i pi formování veejných projev, zvlášt mluvených, než díve, nebyla ani zdaleka výjimkou. I eština konce tisíciletí zstává pln flektivním jazykem s bohatou morfologií, jen její kodifikace je mén striktní než díve a bude se pravdpodobn dále uvolovat. Odborná reflexe tohoto procesu, který nemá charakter pravidelné zmny celé flexe nebo alespo jejího typu, ale odehrává se po jednotlivých slovech, dokonce podle jednotlivých význam slov nebo kontext, zachycuje krom již zmínného korpusu také Oddlení jazykové kultury Ústavu pro
jazyk eský AV R, jehož pracovníci pravideln v drobných píspvcích vývoj komentují a vyjadují se k noremnosti nových doklad souhrnnji Šimandl 2000). Je typické, že dnes již nejde o rozhodování o spisovnosti nebo nespisovnosti jednotlivého tvaru, ale o jeho funkní hodnocení a rámci širokého kontextu souasné eštiny. Tak se v posledních letech sice nemní základní princip eské flexe, ale zmnil se odborný rámec hodnocení jejích inovací. Literatura: Balhar, J.(ed.): eský jazykový atlas. Díl 4. Academia : Praha, 2002. Blatná, R.: Jazykové varianty vs. jazykový systém. in In Karlík, P. - Hladká, Z. (eds.): eština - universalia a specifika 3. MU : Brno 2001, s. 233-241. Bogoczová, I.: Tvaroslovné modifikace mluvených projev. In Bogoczová, I., aj.: Tváe eštiny. Ostrava 2000, s. 103-118. echová, M. - Chloupek, J. - Krmová, M. - Mináová, E.: Stylistika souasné eštiny. ISV : Praha 1997, zvl. s. 85-109. eský národní korpus - http://ucnk.ff.cuni.cz Filipec, J. aj.: Slovník spisovné eštiny pro školu a veejnost. Academia - Praha 1978. 2., doplnné a opravené vyd. Academia : Praha 1994. Filipec, J.: Ješt nad 2. vydáním SS a zvlášt tvaroslovím. Naše e 78, 1995, s. 179-189. Havránek, B. - Jedlika, A.: Struná mluvnice eská pro stední školu. 1. vyd.., SPN : Praha 1950; od r. 1966 Struná mluvnice eská. 25. opravené a doplnné vyd. Fortuna : Praha 1996. Havránek, B. - Jedlika, A.: eská mluvnice. Základní jazyková píruka. 1. vyd. SPN : Praha 1951, 2., opravené a doplnné vyd. 1960, 6. vyd. SPN : Praha 1986. Hronek, J., Sgall, P.: O sbližování spisovné a obecné eštiny. N 82, 1999, s. 184-192. Jedlika, A.: Spisovný jazyk v souasné komunikaci. UK : Praha 1974. Kraus, J. - Kucha, J.- Stich, J. - Štícha, F.: Souasný stav a perspektivy kodifikace spisovné eštiny. Slovo a slovesnost 42, 1981, 228-238. Krmová, M.: Promny spisovné eštiny: Formální morfologie. In Koenský, J.(ed.), Najnowsze dzieje jzyków słowiaskich. eský jazyk. Universytet Opolski : Opole 1998, s. 164-176. Mathesius, V.: O požadavku pružné stability ve spisovném jazyce. In Havránek, B. - Weingart, M.: Spisovná eština a jazyková kultura. Melantrich : Praha 1932, s. 14-31. Obrovská, J.: Kolokace nkterých feminin pecházejících od vzoru "kost" k vzoru "píse". In Karlík, P. - Hladká, Z. (eds.): eština - universalia a specifika 4.
Nakladatelství LN : Praha 2002, s. 329-332. Osolsob, K.: Mluvnice versus korpus. nkolik poznámek k problémm dubletních a variantních koncovek eských substantiv. In Karlík, P. - Hladká, Z. (eds.): eština - universalia a specifika 4. Nakladatelství LN : Praha 2002, s. 333-336. Petr, J. (ed.): Mluvnice eštiny I, II, III. Academia : Praha 1986, 1987. Rusínová, Z.: Slovesné neologismy a problém vidu. In Balowski, M.- Svoboda, J. (eds.), eský jazyk a literatura na sklonku XX. století. Ostrava - Walbrzych 2001, s. 219-226. Slovník spisovné eštiny pro školu a veejnost. 2., opravené a doplnné vydáníacademia - Praha 1994. Šimandl, J.: Nad 2. vydáním SS, zejména o tvarosloví, Naše e 78, 1995, s. 18-26. Šimandl, J.: Morfologická problematika v jazykové poradn 1-4. Naše e 83, 2000, s. 57-76, 113-131, 169-192, 225-242. Šimandl, J.: Poešování a dnešní eské tvarosloví. In Karlík, P. - Hladká, Z. (eds.): eština - universalia a specifika 3. MU : Brno 2001, s.265-276. Šonková, J.: Mluvená eština a korpusová lingvistika. SaS 61, 2000, s. 190-202. Uliný, O.: K vývojové dynamice souasné eské flexe. In Karlík, P. - Hladká, Z. (eds.): eština - universalia a specifika 4. Nakladatelství LN : Praha 2002, s. 233-236. Bibliografický údaj: KRMOVÁ, M. Tvaroslovné inovace v eštin posledních let (pijato do tisku v Polsku, Walbrzych)