PAGINAE HISTORIAE SBORNÍK STÁTNÍHO ÚSTØEDNÍHO ARCHIVU V PRAZE

Transkript

1 PAGINAE HISTORIAE SBORNÍK 6 STÁTNÍHO ÚSTØEDNÍHO ARCHIVU V PRAZE 1

2 Státní ústøední archiv v Praze 1998 ISBN ISSN

3 OBSAH AMERICKÝ KLUB DAM (Milena Secká)... 5 Zusammenfassung AMERIKANISCHER DAMENKLUB THEOSOFIE V PRAZE (Tomáš Zdražil) Zusammenfassung THEOSOPHIE IN PRAG SESTAVENÍ VLÁDY ERNESTA VON KOERBERA A OBNOVENÍ ÚØADU ÈESKÉHO MINISTRA KRAJANA ROKU 1900 (Luboš Velek)...38 Zusammenfassung ERNST VON KOERBERS REGIERUNGSBILDFUNG UND WIEDERHERSTELLUNG EINES TSCHECHISCHEN LANDS- MANNMINISTERIUMS REALISTICKÝ KLUB V PRAZE (Jiøí Køes an) Zusammenfassung DER REALISTENKLUB IN PRAG ROTARY KLUB A ÈESKOSLOVENSKO (Jan Šturz) Zusammenfassung ROTARYKLUB BERT-BRECHT-CLUB (Martina Køes anová) Zusammenfassung BERT-BRECHT-CLUB ÈESKOSLOVENSKÉ POLITICKÉ STRANY A PODPORA NÌMECKÉ EMIGRACE VE TØICÁTÝCH LETECH (Vojtìch Blodig) Zusammenfassung DIE TSCHECHOSLOWAKISCHEN POLITISCHEN PARTEIEN UND DIE UNTERSTÜTZUNG DER DEUTSCHEN EMIGRATION IN DEN 30 ER JAHREN

4 K NÌMECKÉMU EXILU VE FRANCII (Luboš Houska) Zusammenfassung ZUM DEUTSCHEN EXIL IN FRANKREICH K HISTORII ÈESKÉHO SOKOLA V USA ( ) (Jiøí Jožák) Zusammenfassung ZUR GESCHICHTE DES TSCHECHISCHEN SOKOLVEREINS IN DEN USA ÈEŠTÍ POSLANCI V ÈESKOSLOVENSKÉM NÁRODNÍM VÝBORU A V REVOLUÈNÍM NÁRODNÍM SHROMÁŽDÌNÍ V ROCE 1918 (Alexandra Špiritová) Zusammenfassung TSCHECHISCHE ABGEORDNETEN IM TSCHECHOSLOWAKI- SCHEN NATIONALKOMITEE UND IN DER REVOLUTIONÄREN NATIONALVERSAMMLUNG VÝMÌNY ÚØEDNÍKÙ STÁTNÍ SPRÁVY V ÈESKÝCH ZEMÍCH V LETECH (Jan Krlín) Zusammenfassung DER BEAMTENAUSTAUSCH IN DER STAATSVERWALTUNG IN DEN TSCHECHISCHEN LÄNDERN IN DEN JAHREN O NOVOU BUDOVU ARCHIVU ZEMÌ ÈESKÉ (K 65. VÝROÈÍ OTEVØENÍ ÚÈELOVÉ ARCHIVNÍ BUDOVY V PRAZE DEJVICÍCH) (Zlatuše Kukánová) Zusammenfassung ÜBER DAS NEUE GEBÄUDE DES BÖHMISCHEN LANDES- ARCHIVS (ZUM 65. JAHRESTAG DER ERÖFFNUNG DES ARCHIVZWECKGEBÄUDE IN PRAG - DEJVICE)

5 AMERICKÝ KLUB DAM Milena Secká V únoru 1858 se vrátil do Prahy z témìø desetiletého exilu ve Spojených státech amerických Vojta Náprstek. 1 Vrátil se bohatší o zážitky i zkušenosti, které toužil doma zúroèit. 2 Praha jej však pøíliš nenadchla; èeská intelektuální spoleènost uzavøená do sebe, spolkový život nebyl ještì pøíliš rozvinutý, technický rozvoj se za deset let nezmìnil a stejnì tak i kulturní a spoleèenský život. Náprstek, i když dostal amnestií možnost návratu, byl nadále policejnì sledovaným amerikánem s velmi omezenými možnostmi pohybu. Velmi záhy vytvoøil z domu své matky Anny Fingerhutové centrum, kde se scházeli nejen jeho pøátelé, ale všichni, kdo se chtìli nìco nového dozvìdìt a stranili všeobecnému pokroku. Starobylý dùm U Halánkù na Betlémském plácku s výnosnou vinopalnou a pivovarem se tak bìhem krátké doby stal známým politickým salonem, kde se scházeli nejen politici, ale také vìdci, literáti, umìlci i cestovatelé. V ryze mužské spoleènosti se pravidelnìji objevovaly bez doprovodu pouze dvì ženy, a sice Božena Nìmcová a Karolina Svìtlá; pro ostatní vlastenky byla návštìva spoleèensky možná jen v manželovì doprovodu. Náprstek se z ciziny vrátil mimo jiné s pøesvìdèením, že ženám nepøísluší jen místo v domácnosti. V liberální severoamerické spoleènosti byly ženy veøejnì i politicky èinné, vedly školy, nemocnice, nadace a také se pochopitelnì vzdìlávaly. V èeském prostøedí ještì k takové pøemìnì názorù na postavení ženy nedozrály podmínky. Školy byly pro dívky jen základní, movitìjší mìly možnost soukromých hodin, ale o støedním, odborném natož pak o vysokém školství si mohly dívky jen nechat zdát. Pøesto mnohé toužily po vzdìlání, ale spoleèenský diktát urèoval ženì pouze roli manželky a matky. Vojta Náprstek si z Ameriky pøivezl velké množství knih, které daly základ jeho proslulé knihovnì, jež byla k dispozici všem návštìvníkùm domu. Náprstek knihovnu dál programovì budoval, protože v osvìtì a vzdìlání vidìl lék na vìtšinu problémù spoleènosti. Kromì knih si pøivezl z Ameriky také nìkolik pøedstav, které chtìl v Praze realizovat. Na prvém místì to byla jakási instituce, která by poskytovala nejrùznìjší informace široké veøejnosti a napomáhala bojovat s kulturním a hospodáøským zaostáváním èeské spoleènosti. Po návštìvì svìtové výstavy v Londýnì v roce 1862 a seznámení se s modernì pojatým muzeem v Kensingtonu nabyla Náprstkova myšlenka obrysù prùmyslového muzea. Z Londýna pøivezl Náprstek další knihy a èasopisy, ale také názorné didaktické pomùcky a technické exponáty pro zamýšlené prùmyslové muzeum. Ještì v tomtéž roce pøivezené pøedmìty vystavoval na Støeleckém ostrovì na první prùmyslové výstavì. Expozice byla doplnìna odborným pøedvádìním a zájem Pražanù pøedèil oèekávání. Nejvíce pozornosti vzbuzovaly tzv. strojky 5

6 pro domácnost, jako byly žehlièky, praèky, ždímaèky, lednièky, plynové sporáky, šicí stroje a Papinùv hrnec. Výstava byla také doplnìna odbornými pøednáškami, kde mimo jiné V. Náprstek poprvé vzpomenul èas, který stráví ženy ruèní prací v domácnosti a kolik by ušetøily používáním tìchto novinek. Ušetøený èas by pak mohly vìnovat studiu, protože jen vzdìlané matky mohou vychovat kvalitní potomstvo zaruèující dobrou budoucnost národa. První pøednáška byla vìnována strojùm kuchyòským a pracím, druhá šicím a lednièkám. Tøetí pøednáška poøádaná již v roce 1863 se pro obrovský zájem konala na Žofínì, za úèasti posluchaèù a Náprstek ji vìnoval snahám o zlepšení postavení žen ve spoleènosti a sociálním problémùm. Ètvrtou pøednášku pak navštívilo posluchaèù, z nichž dvì tøetiny tvoøily ženy nejen z Prahy, ale i z venkova. Náprstek, aby podpoøil návštìvnost výstavy ženami, stanovil vstupné jen pro pány a ženy mìly vstup zdarma. Zámìrem nebylo jen vybrání penìz, ale pøedevším pøilákání žen k návštìvì, což se podaøilo. Ètvrtou pøednášku vìnoval Náprstek ženskému vzdìlání, vzpomnìl snah ze 40. let kolem Budèe 3 a nabádal k obnovení myšlenek ženské emancipace. Postavení žen nebyla otázka, se kterou by se Náprstek setkal až v Americe. Naopak prvním záøným vzorem mu byla nespornì jeho matka, která ve 44 letech podruhé ovdovìla (Vojtovi bylo šest let) a dokázala nejen vychovat své syny, ale navíc udržet pivovar i vinopalnu a nesmírnou pílí je dovést k prosperující živnosti. Od mládí toužila po vzdìlání, kterého se jí nemohlo dostat a tak alespoò svým synùm se snažila zabezpeèit univerzitní vzdìlání. V dobì Náprstkova návratu z Ameriky ještì nebylo zvykem, aby žena sama vedla tak rozsáhlou a nároènou živnost a navíc se s ní dopracovala velikého jmìní. Anna Fingerhutová pocházela z chudých pomìrù a když se stala velmi zámožnou pražskou majitelkou vinopalny, nikdy nezapomnìla na chudé. 4 Od mládí tak mìl Náprstek ve své matce vzor ženy pøirozenì inteligentní, pracovité, emancipované a navíc velmi štìdré ke všem potøebným. Reakce na Náprstkovy pøednášky byla velká, nejen v novinách, ve spoleènosti, ale také mezi vlastenkami. Národnì probudilé ženy se scházely u knìžny Jenny Taxisové a pozdìji u Karoliny Svìtlé, která jim tlumoèila Náprstkovy názory. Po návštìvì Náprstkovy ètvrté pøednášky se v Národních listech objevilo provolání Èeškám, kde devìt žen v èele s Jenny Taxisovou vyzývalo ženy k finanèním pøíspìvkùm na stavbu chystaného prùmyslového muzea února 1863 obdržel Náprstek jak písemnou formou, tak i veøejným otištìním v Národních listech tzv. adresu èeských paní s 300 podpisy uvìdomìlých Èešek. Náprstek byl oznaèen za prvního zastánce práv žen, který se nebál veøejnì poukázat na požadavek ženského školství. Po tìchto veøejných projevech se však nestalo nic neobvyklého. Ženy se dál scházely v soukromí salonù, èeská veøejnost se vìnovala sbírce na postavení Národního divadla a myšlenka prùmyslového muzea jako by usnula. Náprstek ji však úmyslnì neventiloval, nechtìl tøíštit národní zájmy divadlo bylo pøednìjší. Dál se u nìho scházela èeská inteligence, dál 6

7 bojoval s úøady za povolení prùmyslového muzea a dál si dobíral K. Svìtlou za to, že èeské ženy se ozvaly sice novinovou výzvou, ale k nápravì svého postavení nic nevykonaly. V domì U Halánkù se na pravidelných dýcháncích kromì politických debat také objevovaly pøednášky o nových objevech, nových literárních dílech, zajímavých zážitcích. 15. ledna 1865 se mìla poøádat pøednáška prof. Studnièky o astronomii a pana Náprstka napadlo pozvat K. Svìtlou a její pøítelkynì. Ty byly pøednáškou tak nadšeny, že si nejen vymohly další pokraèování, ale ještì téhož veèera založily Americký klub dam. Bylo to dobrovolné sdružení Èešek, které se chtìly vzdìlávat podle nejmodernìjších metod, tedy po americkém zpùsobu a slovo americký bylo v té dobì synonymem pro moderní. Americký klub tedy nemìl nic spoleèného s Amerikou v pravém slova smyslu, ani s Amerièankami, naopak, èlenkou mohla být jen Èeška. Klub nebyl policejnì zaregistrován a z toho záhy vyplynuly urèité potíže, protože vše, co se dìlo v domì U Halánkù vèetnì Vojty Náprstka bylo pro pražskou policii podezøelé. Zatím to tedy bylo jen volné pøátelské scházení, ovšem s urèitými pravidly a zásadami. Náprstek dal klubu k dispozici svoji knihovnu a také své prostory, kde se dámy tøikrát týdnì scházely. V èele stálo øeditelstvo, tj. pøedsednice, jednatelka a pokladnièná, které bylo voleno valnou hromadou vždy na jeden rok. Klub mìl také svého protektora, kterým byl až do své smrti Vojta Náprstek. Nejen že Klubu dal k dispozici svùj dùm, ale také své zkušenosti a kontakty a v neposlední øadì také své finance. Druhým velkým podporovatelem klubu se stala paní Anna Fingerhutová, která vždy podporovala myšlenky svého syna a Americkému klubu dam byla velmi štìdrou mecenáškou. Cíle Klubu byly stanoveny v následujících regulích: 1. vzdìlávat sebe, získat tolik vìdomostí a zruèností, aby se každá èlenka v pøípadì potøeby dokázala sama uživit; 2. podporovat dobroèinné blahodárné ústavy; 3. propagovat nové myšlenky a stroje a jejich zavedení do domácností; 4. peèovat o dìti a mládež. Vzdìlání žen bylo zabezpeèeno jednak samostudiem v Náprstkovì knihovnì, poøádáním jazykových kursù 6, výukou sborového zpìvu 7 a k zušlechtìní tìla sloužily i hodiny v pronajaté tìlocviènì na Vinohradech. Nejoblíbenìjším zdrojem informací však byly nedìlní pøednášky, které zajiš oval i financoval pan Náprstek a pøi kterých se støídali nejpøednìjší mužové politiky, vìdy i umìni té doby. 8 Pøístup na pøednášky mìly výhradnì ženy a muži, kteøí samozøejmì o tyto pøednášky mìli rovnìž zájem, mohli naslouchat z vedlejší místnosti pouze malým okénkem ve dveøích. Za tøicet let èinnosti, kdy byla pøednášková èinnost nejhojnìjší, se konalo 497 pøednášek, jichž se zúèastnilo žen. Tematicky pøednášky zahrnovaly nejrùznìjší obory od astronomie, pøes medicí- 7

8 nu, psychologii, chemii, fyziku, geologii, ekonomiku, právo, filosofii, náboženství, historii, umìní, literaturu až po poutavá vyprávìní cestovatelù. Pøednášky se konaly pouze v zimních mìsících, na jaøe, v létì a na podzim pan Náprstek organizoval exkurse a výlety za poznáním pøírodních i historických památek a rarit. Výlety se poøádaly nejvíce v letech , uskuteènilo se jich 283, z toho 16 bylo vícedenních. Mimo výlety se poøádaly také exkurse, tehdy nazývané pouèné vycházky a v letech se jich uskuteènilo celkem 271. Dámy navštívily historické objekty, paláce a kostely, školy, vìdecké instituce, knihovny, muzea, výstavy, soukromé sbírky a obrazárny, továrny, cukrovary, tiskárny, sociální ústavy, nemocnice, vìznice i høbitovy. Na výlety i na vycházky si dámy s sebou braly doprovod z rodiny nebo pøátele, ale èasto také dìti ze škol, èi chovance z ústavù a pøišlo-li na akci jen padesát klubistek, pak s doprovodem to byl vždy úctyhodný zástup, který v pražských ulicích i na venkovì vzbuzoval posmìšky i údiv. Pro léta máme velmi podrobné statistické údaje týkající se èinnosti Amerického klubu dam (AKD), které vyšly dokonce i tiskem. Za toto období se v klubu vystøídalo celkem 893 žen, což je znaènì vysoké èíslo. Aèkoliv byl klub založen jen ètyøiceti devíti ženami, záhy mìl kolem 200 èlenek a jeho obliba byla velmi výrazná. Kromì známých spisovatelek a žen veøejnì èinných jako byla Žofie Podlipská, Karolina Svìtlá, Eliška Krásnohorská, Vìnceslava Lužická-Srbová, Tereza Nováková, Gabriela Preisová, Renata Fügnerová-Tyršová, Anna Holinová, Zdenka Braunerová, sestry Kalašovy, byly èlenkami ženy a dcery jak pøedních rodin èeské inteligence (Èelakovská, Havlíèková, Erbenová, Nìmcová, Purkyòová, Riegrová, Studnièková, Šafaøíková), tak i støedních vrstev. Mezi zakládajícími èlenkami byla i Josefa Køížková, dcera sladovnického v pivovaøe U Halánkù, pozdìjší manželka Vojty Náprstka. Podobnì jako vìtšina svých vrstevnic, byla zapálenou vlastenkou toužící po vzdìlání, ale také ochotnou kdykoliv pomoci trpícím, potøebným i èeskému národu. Po matce Annì Fingerhutové byla Josefa Køížková pro Vojtu Náprstka druhou výraznou osobností, která urèovala jeho osud. 9 Kromì vzdìlání mìl Klub na druhém místì podporu ústavù a nemocnic. Klub byl svou èinností v mnohém první a ukazoval cestu dalším spolkùm a organizacím. Po jeho vzoru vznikaly další organizace, které zaèaly poøádat pøednáškové cykly, jež tolik proslavily právì AKD. Mnohé èlenky Klubu se samy staly zakladatelkami nových spolkù a v praxi dokazovaly to, co se v Klubu nauèily. Podobnì to bylo i s péèí o nemocné a postižené. Dámy chodily pravidelnì do slepeckého ústavu pøedèítat a hluchonìmé dìti braly z ústavu na vycházky, do muzea i na výlety. Prosazovaly tak zcela novou myšlenku, že také èlovìk postižený má právo žít (pokud je to možné) ve spoleènosti a ne celý život jen za zdmi ústavu. Dále mìly dámy vytipovány nemocnice, kam pravidelnì docházely o svátcích (vèetnì posvícení) a pøinášely pohoštìní, ale také podle našeho slovníku kulturní pásma. Nemocní dostávali cukrovinky, koláèe, tabák a také rosolku z Náprstkova podniku. 10 8

9 Již rok po svém ustavení prokázal Klub svou schopnost rychle pomoci tam, kde je to zapotøebí a svou aktivitou se dostal do povìdomí širší veøejnosti. V roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka, která svými bojišti zasáhla i na naše území. Od dubna se dámy pøipravovaly na pøíjezd ranìných šitím prádla (na 6 šicích strojích, které zakoupil pan Náprstek, a které byly k dispozici v èítárnì Amerického klubu v domì U Halánkù) a v èervnu po kruté bitvì u Sadové byly pražské nemocnice doslova zaplaveny ranìnými, pro které chybìly léky, obvazy, prádlo i obsluhující personál. Od èervna pak až do konce záøí chodily èlenky Klubu tøikrát týdnì do pražských nemocnic navštìvovat ranìné. Celkem se vystøídaly pøi 66 návštìvách, kdy kromì prádla a obvazù pøinášely pití (z Náprstkova podniku limonádu, víno a rum), karty, psací potøeby a nìco ke ètení (rozdáno bylo knih a novin). Dámy ranìným také pøedèítaly nebo psaly dopisy, kterých bylo celkem 518 v šesti jazycích. 11 Praha byla obsazena Prusy a byl vyhlášen výjimeèný stav. Mimo jiné to znamenalo i zrekvírování veškerého kuøiva, po kterém však ranìní nesmírnì toužili. Dvì èlenky Klubu se tedy odvážily dojít na pruskou posádku okupující Hradèany a u nepøátelského velitele si tabák pro ranìné vyprosily. Bylo ho 9 centù 71 liber, doutníkù a 488 dýmek. Za charitativní èinnost dámám podìkoval i sám císaø František Josef I. a vlastnoruèním listem ze dne udìlil uznání za vìrnost, loajalitu a patriotismus projevený za války. 12 Válka pak zasáhla do klubového života ještì jednou, a sice pøesnì za deset let, v roce 1876, kdy se bojovalo v Bosnì a Hercegovinì. Klubistky poøídily z vlastních zdrojù devìt beden prádla a 21 beden prádla a cupaniny nasbíraly a odeslaly do Záhøebu a Sarajeva. Nedílnou souèástí èinnosti Klubu byla také péèe o dìti a mládež, a to jak nemocné a postižené, tak i o sirotky. Dámy pravidelnì navštìvovaly dìti v opatrovnách u Sv. Štìpána, na Hrádku a ve vlašském sirotèinci, o svátcích je obdarovávaly doma šitými a pletenými odìvy, ale také drobnými dárky, obutím, psacími potøebami, hraèkami, cukrovinkami a ovocem. Pro všechny dìti z tìchto ústavù také chodily zdobit vánoèní stromeèky, což byla pro Pražany ještì nevídaná událost. Z Ameriky si Náprstek pøivezl také myšlenku vybudování dívèího sirotèince, kde by se dívkám dostalo potøebného vzdìlání a zaopatøení, aby odtud mohly odejít do života. V pùvodních plánech mìl být sirotèinec dokonce v budovì široce koncipovaného prùmyslového muzea. I když si tento úkol vzal za svùj také AKD a poøádal sbírky a dobroèinné akce, patrnì jako jediný z Náprstkových pøedsevzetí se neuskuteènil. Nashromáždìno bylo pøes korun, ale v realizaci byli pøedbìhnuti arcivévodkyní Giselou, která otevøela na Hradèanech první dívèí sirotèinec. Klub proto založil nadaci a z úrokù uloženého jmìní byl v tomto sirotèinci vychováván urèitý poèet dívek. 13 Nìkolik sirotkù bylo také umístìno do náhradních rodin a Klub na výchovu a vzdìlání dívek pøispíval. Pøíkladem šel sám pan Náprstek, který se ujal pìti dívek a spolu se svou ženou se jim snažil vytvoøit harmonické dìtství a zabezpeèit klidnou budouc- 9

10 nost. Podobnì i nìkteré èlenky Klubu pøijaly do svých rodin sirotky, èi alespoò na nì pøispívaly. 14 Novinkou, která budila podiv a byla komentována i v novinách, bylo poøádání tzv. dìtských zábav. 15 Byly to Náprstkem organizované a do nejmenších detailù peèlivì pøipravené školní výlety. Té první zábavy, která se konala v roce 1867 na Rohanském ostrovì, se zúèastnilo dìtí z rùzných pražských škol, pro které pan Náprstek spolu s klubistkami pøipravili kulturní i sportovní vyžití. Pan Náprstek také zajistil veškeré potøebné hraèky a sportovní náøadí a nezbytné bohaté obèerstvení. 16 Všechny další zábavy (bylo jich za necelých dvacet let uspoøádáno 50) byly již organizovány vždy pro žáky jedné školy z nejchudších èástí Prahy, kde si dìti nemìly kde hrát a kde byly nejhorší životní podmínky. Výlety smìøovaly do Hvìzdy, Roztok, Bubenèe, na Cibulku, Nebozízek a prùmìrnì se jich vždy zúèastnilo kolem sta dìtí asi z osmnácti pražských katolických i evangelických škol. Dìti vždy spoøádanì procházely se svými uèiteli a dámami z Klubu Prahou a praporky v rukou, zpìvem a bubnováním budily pozornost chodcù, kteøí se èasto zastavovali a obdivovali zástupy dìtí, za kterými vždy kráèel koník táhnoucí vozík s limonádami, obèerstvením a cvièebním náøadím. Dámy vždy pøesnì pøipravily program doplnìný plánky a seznamy žactva i dozoru a pan Náprstek pro nì vydal tiskem také zpìvníèky a nejrùznìjší kokardy a papírové odznaky, kterými se dìti pro vìtší pøehlednost oznaèovaly. Po smrti Vojty Náprstka tyto zábavy zanikly, aby je objevilo až naše století jako vzor z Anglie a Francie. Náprstek také spolu se svou ženou podporovali Spolek pro pìstování kvìtin školními dìtmi, když jim nìkolikrát propùjèili dùm U Halánkù i novou muzejní budovu k podìlování kvìtinami. Pøi všech tìchto akcích asistovaly èlenky AKD, které byly organizátorkami, i když pùvodcem èasto skrytým byl pan Náprstek. Zmiòujeme-li aktivity Klubu týkající se školství, je tøeba vzpomenout ještì dvou dùležitých èinù. Nìkolik èlenek AKD založilo v roce 1871 Ženský výrobní spolek a v roce 1885 další èlenky spolu s Josefou Náprstkovou založily Domácnost, první èeskou školu kuchaøskou. 17 Pro rozvoj dívèího školství mìla velký význam snaha Elišky Krásnohorské, které se s podporou Vojty Náprstka podaøilo v roce 1890 otevøít Minervu, první soukromou dívèí støední školu. 18 Zcela zvláštní aktivitou Klubu, s kterou zaèal jako první, byla péèe o hroby význaèných èeských osobností. Dámy si mezi sebou rozdìlily pražské høbitovy a v pøeddušièkovém období hroby vyèistily a ozdobily. Zásluhou AKD byl také postaven pomník Boženì Nìmcové na Vyšehradì, jehož odhalení bylo velkou spoleèenskou událostí. Pozdìji Klub organizoval sbírky a vìnoval nemalé èástky na pomníky M. D. Rettigové, O. Sklenáøové-Malé, E. Krásnohorské a dalších žen. Finanèními prostøedky Klub podporoval také dostavbu chrá- 10

11 mu sv. Víta, stavbu Národního divadla, Èeského Prùmyslového Muzea, Národního muzea, pomníku M. Jana Husa aj. Èlenky Klubu byly horlivými vlastenkami a je jisté, že pøi každé možné pøíležitosti vystupovaly veøejnì se svými názory. Veøejnou manifestací bylo již odhalení pomníku B. Nìmcové a urèitým vrcholem byla perzekuce Klubu poté, co nìkolik èlenek umístilo v roce 1867 na Bílé Hoøe v Praze vìnec s trikolórou a nápisem Nedáme své vlasti zahynouti! Pøímé úèastnice akce vèetnì Žofie Podlipské byly odsouzeny k 48 hodinám vìzení a byla to i záminka k pøísnému policejnímu sledování klubové èinnosti a k snaze toto sdružení zakázat. Náprstek byl nìkolikrát policejnì pøedvolán a mezi èlenkami se objevila i udavaèka. Policejní tažení proti AKD vyvrcholilo , kdy byl Klub oficiálnì zakázán, protože nemìl registraci a neodpovídal zákonùm spolèovacím. 19 Èlenky se však nedaly, nadále se scházely pod hlavièkou Bývalý americký klub èeských dam a èinnost pokraèovala v neztenèené míøe. Kromì pøednášek 20, vycházek a výletù to byla práce se školními dìtmi, podpora ústavù a pøedevším snaha získat finanèní prostøedky nejen pro potøebné a postižené, ale také pro novì vznikající Náprstkovo muzeum. To bylo pod názvem Èeské Prùmyslové museum otevøeno v roce 1874 zatím v provizorních prostorách a èlenky AKD si vzaly nad ním doslova patronát. Nejen že pomáhaly instalovat pøedmìty, ale také provázely návštìvníky, podávaly odborný výklad a zajiš ovaly dozor. 80. léta jsou také dobou, kdy se poprvé objevují v Praze Èeši, kteøí v 50. letech minulého století a pozdìji emigrovali do Ameriky. Pøijíždìli poprvé do novì otevøeného Národního divadla, na sokolské slety, Jubilejní výstavu èi jen na návštìvu. Pan Náprstek dal napsat nad dveøe svého domu nápis: Co srdce pojí, moøe nerozdvojí! a toto heslo plnì vystihovalo zamìøení Náprstkova domu a jeho muzea. Zahranièní krajané byli vždy v domì U Halánkù vítáni, vìdìli, že pan Náprstek shromažïuje archiválie o jejich životì v cizinì i knihy jimi vydávané a mnohdy také posílali zajímavé exponáty pro prùmyslové muzeum. Vítáni byli nejen panem Náprstkem, ale také dámami z Amerického klubu, které je èasto provázely po mìstì a podávaly potøebné informace. Èinnost Klubu citelnì poznamenala v roce 1894 smrt Vojty Náprstka, s kterým skonèilo první a na èinnost velmi bohaté období v historii AKD. Aktivity se zamìøily na práci pro knihovnu a muzeum, shromažïování financí na dobroèinné úèely a nepoèetné pøednášky si zajiš ovaly èlenky samy. Bylo to možné, protože již vyrostla generace mladých žen, které byly vzdìlané a schopné své vìdomosti dále pøedávat. Mezi èlenkami již byly i ženy samostatnì pracující jako uèitelky, vychovatelky, ošetøovatelky, sekretáøky a dokonce i naše první lékaøky. Nejvìtší akcí AKD po smrti jeho protektora bylo zbudování památníku k jeho nedožitým 70. narozeninám. Pomník ve tvaru kamenného stolu byl postaven na Nebozízku a dodnes pøipomíná Náprstkovy zásluhy v péèi o školní 11

12 mládež. 21 Po dvou letech byla otupena bolest nad ztrátou Vojty Náprstka a pokraèovatelkou jeho snah se stala paní Náprstková. Její nejvìtší zásluhou se stala pøestavba muzejní budovy, která byla rozšíøena do dnešní podoby. Spolu s èlenkami Klubu se tedy opìt stìhovalo, uklízelo, opravovalo a opìt instalovalo. Zároveò však paní Náprstková pøišla s myšlenkou poøádat pro pražské služky kulturní poøady, které by je vzdìlávaly i pobavily. Pøípravy zabraly dva roky, bylo tøeba najít sál, sehnat úøední povolení, zajistit dozor i úklid, ale velké úsilí bylo nakonec korunováno úspìchem. Akce byla oficiálnì nazvána Nedìlní dýchánky pro dìlné ženy a dívky všech odborù 22 s cílem: ušlechtilou zábavou zjemòovati mravy dìlných žen a dívek. Hlavními prostøedky k dosažení cíle toho, mimo vhodnou èetbu jsou zpìv a hudba, jež mocný mají vliv na mysl lidskou tak první Nedìlní dýchánek zahájil øadu, která skonèila až v roce Prvním místem konání byla nejvìtší uèebna svatohavelské školy v Praze, ale zájem byl tak obrovský, že se musel hledat sál vìtší, a tak po provizóriích v Mìš anské besedì se Nedìlní dýchánky natrvalo pøenesly do velkého sálu Konviktu. 24 Program všech dýchánkù byl pevnì stanoven: 1. èetba rázu mravouèného a vlasteneckého, 2. deklamace básní; 3. scénické provedení jednotlivých vhodných prací dramatických; 4. zpìv sólový a sborový; 5. zpìv národní za úèastenství všech shromáždìných. 25 Na první dýchánek pøišlo 420 žen a dívek a jako památku si odnášely tištìné provolání, ve kterém Èeskoamerický klub dam vysvìtloval úèel dýchánkù a uvádìl nejbližší termíny pøíštích. Druhého dýchánku se zúèastnilo již 750 žen a návštìvnost stále stoupala jistì i díky tomu, že vstup byl zdarma a termíny byly navíc pøedem oznamovány v tisku. 26 Od roku 1910 byly tištìny programy, které na zadní stranì vìtšinou uvádìly texty národních písní, jež se nakonec hromadnì zpívaly. Paní Náprstková i dámy z Klubu byly pøesvìdèeny, že pracující ženy si zaslouží nejlepší možný program, a tak zprvu vystupovaly pouze umìlkynì z Národního divadla, známé literátky a básníøky (H. Kvapilová, H. Benoniová, M. Hübnerová, O. Sklenáøová-Malá, V. Pittnerová a další) a teprve pozdìji také muži, vìtšinou však proslulí svým umìním i v zahranièí (Èeské pìvecké kvarteto, mužský sbor pražského Hlaholu, S. Ondøíèek, F. Kmoch a další). Svým projevem, a již dramatickým nebo hudebním pùsobili na posluchaèky a seznamovali je pøístupnou formou se svìtovì proslulými díly hudebními i literárními. Pozdìji se na program dostávaly také pøednášky, vìtšinou k výroèím slavných osobností nebo u pøíležitosti návratu slavných cestovatelù. S velkým ohlasem se setkaly pøedevším pøednášky P. Aloise Svojsíka 27 o jeho cestách do Palestiny, což doprovázel svìtelnými obrazy nebo vyprávìní Josefa Koøenského o Žaponsku. Dámy z Klubu, které mìly na starost organizaci a dozor pøi dýcháncích, mìly ještì jednu velkou zásluhu a sice seznamovaly s historií Náprstkova muzea, upozoròovaly na dny otevøených dveøí a provádìly expozicemi. Poøádání této záslužné èinnosti bylo ukonèeno v roce 1913, kdy byl sál Konviktu pøestavìn na biograf a napøesrok vypuknuvší svìtová válka ukonèila èinnost zábavných podnikù. 12

13 Roku 1907 postihla AKD druhá velká ztráta, zemøela paní Josefa Náprstková a to znamenalo konec soukromému sdružení, které na veøejnosti reprezentovala právì paní Pepièka. Ještì téhož roku byl policejnì Klub zaregistrován pod názvem Èeský americký klub dam 28 a Kuratorium, které nadále vedlo Náprstkovo muzeum Klubu potvrdilo používání knihovny i èítárny každou støedu a sobotu. Za první svìtové války se èinnost Klubu zamìøila jednak na práci pro muzeum a na øízení nadací, které Klub spravoval. Byl to pøedevším Fond Èeského amerického klubu Dam z Náprstkova domu pro dìlné ženy a dívky, jehož úroky byly každoroènì rozdìlovány dvìma ženám k práci neschopným a do Prahy nepøíslušným. 29 Dále se poøádaly pøednášky, novoroèní dýchánky 30 a dámy se vzdìlávaly v knihovnì a také z vlastních zdrojù kupovaly knihy pro knihovnu. Ještì v roce 1905 zavedly novinku, a sice vyhradily urèité dny a hodiny v týdnu pro dìtské ètenáøe. Dámy vždy pøipravily vhodné knihy, obrázkové èasopisy a podle pøedem stanoveného plánu se v èítárnì støídali žáci jedenácti pražských škol. Po první svìtové válce se k èinnosti pøidala ještì finanèní podpora spolkù a dobroèinných akcí, která se záhy stala pøevládající aktivitou Klubu. 31 Takto existoval Klub až do kvìtna roku 1941, kdy byly schùzky pøerušeny a ještì pøed tím musel Klub zmìnit své oznaèení na Naprstek s Damenklub in Prag. Schùzky byly obnoveny až v roce 1944 na Žofínì 32 a první pováleèná schùzka v domì U Halánkù byla 20. èervna Èinnost se s pøibývajícím vìkem èlenek omezila na vypùjèování knih, podporu spolkù a ústavù a rozhodování o nadaèních místech. Chybou èlenek tohoto období bylo, že nezajistily dostateèný poèet mladých èlenek, které by mohly pøevzít vedení a dále rozvíjet èinnost. Pravidelné schùzky Klubu zaèaly v roce 1947, kdy se opìt mìnil název Klubu, tentokrát na Americký klub èeských dam. Než však mohlo dojít k výraznému oživení èinnosti, pøišel Únor S ním i noví lidé do vedení muzea, zaèaly neshody s øeditelstvím, které v polovinì roku 1948 Klub z muzea vyhodilo. 33 Nemožnost volnì disponovat spolkovými penìzi, politické klima, které rozhodnì nepøálo klubu, který mìl ve svém názvu slovo americký, nepochopení ze strany muzea a v neposlední øadì i pokroèilý vìk èlenek ukonèil èinnost spolku. V listopadu 1948 byly úøednì zrušeny spolkové nadace, které se rozplynuly spojením s mnoha podobnými. 34 Zpráva o èinnosti knihovny Náprstkova muzea za rok 1948 uvádí: 3. III oficiálnì ukonèil èinnost Americký klub dam, požívající pohostinství v knihovnì Náprstkova musea vùlí jeho zakladatele od roku 1865 až do zmínìného data. Posledními dosud nalezenými archiváliemi je korespondence, z níž vyplývá, že se èlenky Klubu ještì sporadicky scházely zhruba do roku Uzavøela se tak jedna z kapitol dìjin ženského hnutí v èeských zemích. Americký klub dam byl prvním, by neoficiálním sdružením žen, které pøipravovalo podmínky pro zmìnu názorù na postavení dívek a žen ve spoleènosti. 13

14 Èlenky Klubu byly prùkopnicemi na poli kulturním, osvìtovém a politickém. Svou prací dennì dokazovaly, že žena nepatøí jen do domácnosti a má své plnohodnotné místo i ve spoleènosti. Zušlech ování ducha èetbou, pøednáškami a hudbou, studium cizích jazykù, aktivní cvièení a turistika, pøijímání technických vynálezù a jejich prosazování do života to jsou zásady nadèasové, které pøijal za své i znovuobnovený Americký klub dam, který pøi Náprstkovì muzeu pracuje již od poèátku roku POZNÁMKY 1 Kodym, S.: Dùm U Halánkù. Praha 1955; Šolle, Z.: Vojta Náprstek a jeho doba. Praha Za úèast v bojích na barikádách ve Vídni v roce 1848 hrozila studentu práv Fingerhutovi (Náprstkovi) perzekuce, a proto utekl do Ameriky; Památník tøicetileté èinnosti bývalého Amerického klubu dam ( ). Praha V Americe se snažil Náprstek zprvu uživit nejrùznìjšími pracemi (kolportér, poulièní prodavaè, kameník, výrobce rakví, lepiè obálek apod.) až se nakonec usadil v mìsteèku Milwaukee, kde si otevøel knihkupectví a pùjèovnu knih. Mimo to vydával satirický èasopis, stal se veøejným notáøem i zástupcem nìmecké spoleènosti pro pomoc pøistìhovalcùm. 3 Budeè mìla pøednáškami pouèovat pøedevším ženy a když zanikla, emancipaèní hnutí žen se pøeneslo do soukromých salonù. Mezi vlastenkami, které se z Budèe znaly vynikaly pøedevším B. Rajská a B. Nìmcová. Po roce 1848 vystoupili na obhajobu ženského vzdìlání Honorata Zapová, Hanuš hr. z Kolovratù a Jan kníže z Lobkowicz. Byly to však ojedinìlé snahy jednotlivcù, kteøí bez vìtšího úspìchu bojovali s vžitými názory na postavení a úlohu žen. 4 Pro svou vyhlášenou dobroèinnost byla Anna Fingerhutová známa po celé Praze jako Panímaminka od Halánkù. Povìst o ní roznesli po Èechách i Slovensku studenti, poutníci, dráteníci a jiní potøební, kteøí v jejím domì dostali najíst a zdarma zde pøespávali. 5...Dne 9. února b. r. odbývá se jak známo na Žofínì velká národní beseda. A tu vyzýváme Vás, paní a dívky Èeské, byste se dostavily v odìvu slušném ale co možná jednoduchém. Peníze ale, které jste hodlaly vydati na krajky, stužky a jiný zbyteèný šperk, vìnujte úkolu nadzmínìnému vìnujte je prùmyslovému museu. Tato sesterská obì ve prospìch všeobecného vzdìlání a pokroku národního ozdobí èela Vaše mnohem skvìleji než vìnec z nejumìlejších kvìtin, než nejskvostnìjší perle a drahé kameny... Národní listy 3, , Denní zprávy Èeškám. 6 Dámy si organizovaly kursy francouzštiny, angliètiny, italštiny, ruštiny a esperanta. 7 Pìvecký sbor zkoušel jednou týdnì, zpívalo se po pøednáškách, na výletech a na akademiích. Sbor vedl pùvodnì skladatel F. Kaván, kterého vystøídala sleèna Havelková, pozdìjší druhá manželka známého mecenáše Hlávky. F. Kaván složil pro Americký klub dam (dále AKD) mnoho písní a sborù, upravoval národní a lidové písnì, které pan Náprstek vydal pro potøeby AKD v tištìném zpìvníèku. 8 K nejznámìjším pøednášejícím patøili: prof. J. Durdík, prof. J. Goll, prof. dr. O. Hostinský, Fr. Kaván. prof. J. Koøenský, prof. T. G. Masaryk, prof. Mužák, V. Náprstek, Ž. Podlipská, prof. J. E. Purkynì, J. V. Sládek, prof. Fr. Studnièka, dr. M. Tyrš, J. Vrchlický ad. 14

15 9 Secká, M.: Josefa Náprstková. Res Musei Pragensis 1997, Dámy chodily pravidelnì pøedèítat do ústavu slepých, nadìlovat do ústavu hluchonìmých, do blázince a chorobince sv. Bartolomìje, do chorobince na Karlovì a do ústavu pro choromyslné na Slupi. Jen v chorobinci na Karlovì bylo za 20 let obdarováno nemocných. 11 Po dobu váleèného stavu v Praze nesmìla být odtud odesílána pošta. Pan Náprstek jednou týdnì posílal zvláštního posla do Plznì, který zde poštu od ranìných vojákù ofrankoval a odeslal. 12 Na pátém místì seznamu ocenìných je jmenován Americký klub dam (Damen Commité) a za ním Vojta Náprstek (Adalbert Fingerhut, Bürger). 13 Tímto zpùsobem byly podporovány siroty až do konce druhé svìtové války. 14 Kromì pietního aktu na Vyšehradì, kterého se zúèastnila celá pøední èeská spoleènost, poøádal AKD veèer na Žofínì koncert, který byl na svou dobu raritou. Na organizaci a úèinkování se podílely pouze ženy, což vzbudilo zasloužený obdiv i ohlas v zahranièních novinách. 15 Klika, J.: Vojta Náprstek, pøítel èeské mládeže a èeské školy. Praha Pøi pøíležitosti dìtské zábavy na Rohanském ostrovì byl prvnì zpíván dìtmi Pochod od F. Kavána: Krásný hled je na ten boží svìt, který se pozdìji dostal do školních zpìvníkù. 17 AKD byl zakládajícím èlenem, mnohé dámy byly v jejím výboru èi vedení první pøedsedkyní byla zvolena spisovatelka Vìnceslava Lužická-Srbová. Zahájení pøedcházela výstava kuchaøských strojù a náèiní (konaná z popudu V. Náprstka), otevøená u pøíležitosti 100. výroèí narození M. D. Rettigové na Žofínì. Její výtìžek uspíšil otevøení této první èeské kuchaøské školy. 18 Minerva mohla být úøednì schválena jen díky vydatné slovní obranì V. Náprstka na patøièných úøadech. Pøihlášených 51 žaèek do prvního roèníku svìdèilo o vzrùstající touze žen po vzdìlání, tak jak si to pøed 30 lety pøály zakladatelky AKD. 19 Státní ústøední archiv (dále SÚA), fond Èeské místodržitelství (dále ÈM) , sg. 30/6/188 C. K. místodržitelství výnosem ze dne è naøizovalo AKD, aby ve lhùtì 4 nedìl podal spolkové stanovy. O nezájmu registrovat AKD svìdèí dochovaný doklad, ve kterém se dámy vymlouvají na pobyt na venkovì na letních bytech a po návštìvách, a proto nemohou stanovy pøedložit. 20 Pravidelné zimní pøednášky pøedních odborníkù probíhaly do roku Mezi tím se v Praze rozrostl spolkový život a pøednášková èinnost po vzoru AKD kvetla na mnoha místech. V Klubu však pøednášky neskonèily, jen jich bylo ménì a èastìji pøednášely samy klubistky. 21 Památník mìl stát v Královské oboøe, kde Náprstek nejradìji pobýval a sledoval ruch staveništì na Výstavišti (pøed Jubilejní a Národopisnou výstavou). Toto území však patøilo eráru a ten pomník nepovolil. Pøes veškeré protesty a intervence význaèných osob bylo jednání neúspìšné a nakonec byl povolen pomník na Nebozízku. Mramorový stùl nese nápis: Na památku pohoštìní, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech mládeži pražských škol a byl slavnostnì odhalen za úèasti školních dìtí, èlenek AKD a pøátel 17. dubna Josefa Náprstková navrhovala již v roce 1880, ještì za života svého muže, aby vzdìlávacím pøednáškám poøádaným v èítárnì knihovny Náprstkova muzea byly pøítomny ženy z nejširších vrstev a aby nìkteré nedìle byly vyhrazeny jen služkám. Tento zámìr však paní Pepièka neprosadila ne nezájmem V. Náprstka, nýbrž pro jeho pøílišnou zamìstnanost v novì otevøené budovì muzea a malé prostory knihovny takovým akcím nevyhovovaly. 15

16 23 Náprstkovo muzeum, Archiv AKD. Dopis ze dne Amerického klubu dam Radì královského hlavního mìsta Prahy. 24 Mìš anská beseda zprvu svolila s pronájmem, ale po prvním dýchánku požadovala omezit poèet návštìvnic (další dýchánek nebyl proto anoncován v novinách), vydávat vstupenky a nakonec urážlivým a hanlivým dopisem smlouvu vypovìdìla. Dámy pøi hledání vhodného sálu oslovily Spoøitelnu, bylo jim nabízeno Rudolfinum, ale nájem byl již tehdy pro nevýdìleèný spolek nepøijatelný. Nakonec vzaly za vdìk blízkým Konviktem, který po všech stránkách vyhovoval. 25 Náprstkovo muzeum, Scrap-book è. 17, Dýchánky. 26 Úplný soupis dýchánkù viz Secká, M.: Americký klub dam. Èeský lid 82,1995, 1, s P. Alois Svojsík, kaplan od Trinitáøù ve Spálené ulici, byl bratrem jednoho z èlenù Èeského pìveckého kvarteta, které bylo stálým hostem dýchánkù. Tak se tento pokrokový knìz dostal do kontaktu s paní Náprstkovou a AKD. 28 SÚA, ÈM , sg. 30/319/ Základní vklad èinil 2 000,- K a úroky z nìho mìly být rozdìlovány vždy (v den narození V. Náprstka). Nadace existovala až do roku 1941, kdy byla slouèena s dvìma jinými pod názvem 16. slouèená nadace Amerického klubu èeských dam, Jana Vokouna a Markéty Konráthové a ještì jednou pak slouèena za války do chudinské a dobroèinné nadace hlavního mìsta Prahy. 30 Dýchánky zavedl krátce po svém návratu z Ameriky Vojta Náprstek. Byla to setkání pøátel a známých, z nichž mnozí byli význaènými osobnostmi politického, kulturního i spoleèenského života. Hlavním úèelem bylo seznamovat jednotlivé osoby mezi sebou a pøedávat si nejnovìjší poznatky, objevy i zážitky. Nejslavnìjšími a nejvyhledávanìjšími byly tzv. novoroèní dýchánky, na které zvali manželé Náprstkovi od roku 1875 tištìnými pozvánkami. Na novoroèní dopoledne se v domì U Halánkù sešlo mnoho set lidí, zvány byly také dìti ze sirotèincù a ústavù, chránìnky i vlastní dìti èlenek AKD. Všechny klubistky pøicházely nejen pozdravit své známé a svému pøíznivci popøát, ale také vypomáhaly s organizací a pohoštìním. 31 Seznam spolkù a organizací, do kterých AKD v letech pravidelnì pøispíval: Deylova výchovna slepých, Filantropická Družina bývalých žákyò vyšší dívèí školy v Praze, Èeský spolek pro ochranu mládeže pro Horní Litvínov a Chudìøín, Spolek Domov pro dìti opuštìné a osiøelé v Praze, Tìlocvièná jednota Sokol, Záchrana Ústøední sdružení ženské pro mládež v Praze, Dámský kruh spolek pro osamìlé paní a sleèny, Ochrana opuštìných a zanedbaných dívek v Praze, Èeská zemská komise pro ochranu dìtí a péèe o mládež, Paní Svaté Ludmily v Praze, Okresní komise pro péèi o mládež v soud. okresu Vršovickém, Ženský výrobní spolek èeský v Praze, Jednota uèitelek mateøských škol král. hlav. mìsta Prahy, Minerva, spolek pro ženské studium v Praze, Èeské srdce národní sdružení pomocné, Kulturní jednota èeskoslovenská, Sdružení akademicky vzdìlaných žen aj. 32 Za rok 1944 se konalo celkem 18 schùzek na Žofínì. 33 Své odmítavé stanovisko øeditelství argumentovalo stavebními úpravami muzea, které v té dobì nebude pøístupné pro nikoho. Dopis ze dne Archiv AKD. 34 Výnos z Nadace Amerického klubu dam k opatøení a vychování zcela osiøelých dívek èeskoslovenských byl pøeveden na Ústøední dìtský domov (poslední chovanka byla stanovena ještì v roce 1942). 35 Podle klubových stanov pøešel zbytek majetku AKD na Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu a veškeré písemnosti údajnì pøedala jednatelka Marie Vávrová-Preisová tajemníkovi muzea O. Havlíkovi. 16

17 PØÍLOHY Max Švabinský: Vojta Náprstek, nejvìtší èeský demokrat. Perokresba, Originál v majetku Náprstkova muzea 17

18 J. Maloch: Èítárna Amerického klubu dam. Lavírovaná kresba, Originál v majetku Náprstkova muzea Odhalení pomníku Boženì Nìmcové na Vyšehradì èlenkami Amerického klubu dam

19 První dìtská zábava poøádaná Americkým klubem dam v Praze r na Rohanském ostrovì Zdenka Braunerová: Knihovna Náprstkova Èeského Prùmyslového Musea, èítárna Amerického klubu dam. Kresba, Originál v majetku Náprstkova muzea. 19

20 ZUSAMMENFASSUNG AMERIKANISCHER DAMENKLUB Milena Secká Vojta Náprstek gab im Januar 1865 Anlass zur Gründung des Amerikanischen Damenklubs in seinem Hause U Halánkù auf dem Bethlehem-Platz. Zuerst handelte es sich um freundschaftliche Frauenvereinigung, die wir ohne Übertreibung für ersten Frauenverein in böhmischen Ländern ansehen können. Die Klubtätigkeit wurde vor allem auf die Vermittlung allgemeiner Kenntnisse der Teilnehmer gerichtet; weil die Damen in ihrer Weiterbildung sich den modernsten Lehrmethoden anpassen wollten und in ihrem Klub die Westvorlagen bevorzugten, haben sie ihm den Namen Amerikanischer Klub gegeben. Damals benutzte man die Bezeichnung amerikanisch als Synonymum für alles moderne und durch solche Anwendung im eigenen Namen wollte sich dieser Klub zu den fortschrittlichen Ideen bekannen. Neben der Selbstunterrichtung in der Náprstek-Bibliothek widmeten sich die Damen der Teilnahme an den Bildungsvorträgen und Exkursionen sowie der charitativen Tätigkeit; sie sorgten für Körperbehinderte und Kranke, für Waisen, Schulkinder und Jugendliche; sie unterstützten auch den Einsatz der modernen Technik im Haushalt. Sie unterstützten auch Verwirklichung aller Náprsteks Ideen, z. B. Gründung eines Industriemuseums und Mädchenwaisenfürsorge. Der Klub setzte seine Tätigkeit auch nach dem Tod seines Gründers und Behüters Náprstek fort und später auch nach dem Ableben seiner Gemahlin Josefa. Er hat von seinem Bildungsprogramm Abstand genommen und widmete sich vorzugsweise den charitativen Aktivitäten, weil schon die ersten Mitglieder dieses Damenklubs die Gründe des Mittel- und Fachschulwesens für Mädchen gelegt und somit mehrere Möglichkeiten zur Bildungsverbreitung geschafft haben. Die Tätigkeit des Amerikanischen Damenklubs wurde im J gewaltsam unterbrochen, aber im J wurde sie im Rahmen des Náprstek-Museums wieder aufgenommen. 20