Přínos systému environmentálního managementu

Transkript

1 České ekologické manažerské centrum Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj Environmentální manažerské účetnictví Přínos systému environmentálního managementu Environmentální reporting Rozhovor s Pierem Salcio Komunikace o životním prostředí Připravovaná norma ISO Metodika repor tingu udržitelného ro z vo j e Environmentální reporting a EMS Foto Tomáš Stingl

2

3 OBSAH ÚVODNÍK Aspekty 4/2003 Co je environmentální manaïerské úãetnictví?... 2 Pfiínosy systému environmentálního managementu a náklady na jejich implementaci... 5 Environmentální reporting... 7 Rozhovor s panem Pierre Salcio, generálním fieditelem Orée... 9 Komunikace o Ïivotním prostfiedí a environmentální reporting podle metody Orée Metodika reportingu udrïitelného rozvoje podle GRI Environmentální komunikace poïadavky pfiipravované normy ISO Metodické souvislosti vytvofiení národní ceny pro environmentální reporting Také Vás zasáhlo IRZ? Environmentální reporting v rámci EMAS Rozhovos s ministrem o Envikongresu Pollutec Jarní ENVIBRNO Informace z Bruselu Eco City REKLAMA: POLYGRAF ENVIBRNO, CEMC ECOCITY VáÏení ãtenáfii a pfiíznivci tohoto ãasopisu toto ãíslo se Vám pravdûpodobnû dostane do rukou aï poãátkem nového roku DÛvodem je skuteãnost, Ïe jsme se rozhodli jej vûnovat problematice environmentálního reportingu a vyuïít v nûm pokud moïno maximum informací ze semináfie, kter âeské ekologické manaïerské centrum (CEMC) uspofiádalo v prosinci Vûfiíme, Ïe ãtenáfii nám tento posun termínu prominou a zejména ti, ktefií nebyli na této akci pfiítomni, spí e ocení celkov informaãní pfiínos. Proã právû environmentální reporting povaïujeme za tak dûleïit? Environmentální reporting má svou historii, je specifick m nástrojem patfiícím mezi dobrovolné aktivity prûmyslu a pokud je dobfie provádûn, umoïàuje velmi dûleïitou oboustrannou komunikaci podniku s vefiejností a se specifick mi zájmov mi skupinami. Vytváfií tak základní rámec pro budování dûvûry mezi organizací a jejím okolím. Propagace dobrovoln ch aktivit prûmyslu mj. patfií mezi základní priority CEMC od svého vzniku. Není náhodou, Ïe v jedenáctileté historii CEMC témûfi kaïdou desátou úãelovou publikaci, kterou jsme vydali, jsme vûnovali právû této problematice. V tuto chvíli registrujeme hned nûkolik druhû reportingû (environmentální; trvale udrïiteln ; sociálnû odpovûdn ; zdraví, bezpeãnost pfii práci, ekologie a spoleãnost). Znalost historie a znalost posledních mezinárodních aktivit v oblasti metodologie reportingu Global Reporting Iniciative (GRI), Svûtová podnikatelská rada pro udrïiteln rozvoj (WBCSD)) a vlastní zku enosti CEMC, které jsme získali z posuzování podnikov ch environmentálních reportingû, nás vedou k pfiesvûdãení, Ïe zvy ování v eobecné povûdomosti o této problematice je nezbytné. âeské ekologické manaïerské centrum pro vás je tû vydává tyto ãasopisy: Proto jsme se rozhodli propagovat jednotlivé druhy reportingu na sv ch internetov ch stránkách. Je tû vût ím rozsahem informací v ak zahrnujeme ãleny CEMC v ãlenské ãásti. Nechceme v ak skonãit jen u této aktivity a chceme v roce 2004 vytvofiit takové partnerské spojení s dal ími dobrovoln mi prûmyslov mi aktivitami, které umoïní vyhla- ovat cenu za environmentální reporting. âtenáfii spolu s ãasopisem získávají prémii - v stup z tfiíletého mezinárodnímu projektu zahraniãní pomoci hrazeného francouzskou vládou, kterou realizoval CEMC s pomocí francouzského partnera Orée. Jsou jím dvû publikace: Pfiíruãka pro komunikaci va eho podniku o ochranû Ïivotního prostfiedí a Pfiíruãka environmentálních indikátorû pro pouïití v mal ch a stfiedních podnicích. O metodologii a prûbûhu projektu najdete více informací v tomto ãísle. V uveden ch publikacích jsou promítnuty nejen aktuální zku enosti francouzsk ch podnikû, ale i ãesk ch partnerû tohoto mezinárodního projektu. Tû í nás, Ïe po tfiech letech mûïeme konstatovat, Ïe francouzsko - ãesk projekt neskonãil a má perspektivu trvalého pokraãování v konkrétní praxi organizací, které se zapojily do projektu a také tím, Ïe jej CEMC zahrnul do sv ch sluïeb. MÛÏete si je objednat na adrese: DUPRESS Podolská Praha 4 tel dupress@tnet.cz Na závûr bych na im ãtenáfiûm a spolupracovníkûm chtûl popfiát co nejlep í vykroãení do roku Podûkování patfií ãlenûm CEMC (viz. protoïe tento ãasopis by bez jejich finanãní podpory vûbec nemohl vycházet. Nám v em pfieji efektivnû fungující státní správu a po 1. kvûtnu 2004 i efektivnû fungující Evropskou unii tak, aby svou administrativou zbyteãnû nezatûïovaly na e penûïenky. Ing. Jifií tudent (cemc@cemc.cz) environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003 1

4 ENVIRONMENTÁLNÍ ÚâETNICTVÍ Co je environmentální manaïerské úãetnictví Ing. Jaroslava Hyr lová, Ph.D. Absolventka Vysoké koly chemicko-technologické v Pardubicích, nyní odborná asistentka na Univerzitû Pardubice, Fakultû chemicko-technologické, Katedfie ekonomiky a managementu chemického a potravináfiského prûmyslu. Specializuje se na problematiku environmentálního úãetnictví podniku. Kontakt: jaroslava.hyrslova@upce.cz Stávající úãetní systémy poskytují managementu pouze omezenû informace, které by byly v chodiskem pro podnikové rozhodovací procesy v rámci environmentálnû orientovaného managementu a napomáhaly by snaze podnikû o udrïitelnost. Pfiitom informace o environmentálním profilu jsou v rámci informaãního systému podniku k dispozici, av ak v fiadû pfiípadû nejsou propojovány s informacemi hodnotov mi. V souvislosti s tím management obtíïnû rozpoznává pfiínosy dobrého environmentálního profilu pro obchodní a finanãní oblast, vliv environmentálních aspektû a dopadû podniku na jeho v sledky hospodafiení a na jeho finanãní situaci a vliv fiízení environmentálních aspektû a nákladû souvisejících s ochranou a po kozováním Ïivotního prostfiedí (tzv. environmentálních nákladû) na ekonomickou situaci podniku. Náklady na ochranu Ïivotního prostfiedí se v posledních 20 letech rychle zv ily v dûsledku pfiísn ch nafiízení na ochranu Ïivotního prostfiedí. Ve stávajících úãetních systémech fiady prûmyslov ch podnikû jsou environmentální náklady povaïovány za reïijní náklady a nejsou odli eny od jin ch nákladû. DÛsledkem toho je, Ïe pracovníci odpovûdní za v robu nehledají podnûty k jejich sniïování a vedoucí pracovníci si ãasto rozsahu tûchto nákladû nejsou vûdomi. V bûïn ch systémech manaïerského úãetnictví má agregace environmentálních nákladû v reïijních nákladech za následek to, Ïe jsou environmentální náklady pfied managementem skryty. Management má pak tendenci podceàovat rozsah a rûst tûchto nákladû. Úvod Identifikací, oceàováním a alokací environmentálních nákladû se zab vá environmentální manaïerské úãetnictví. Poskytuje informace, které umoïàují managementu rozpoznat pfiíleïitosti, jak environmentální náklady sníïit. Pfiíklady z praxe i odborná literatura ukazují, Ïe úspor lze dosáhnout pfiedev ím efektivnûj- ím vyuïíváním materiálû a zdûrazàují skuteãnost, Ïe odpad je nákladn nikoli v dûsledku nákladû na jeho odstranûní, ale pro pofiizovací cenu vypl tvaného materiálu. Pfiístup environmentálního manaïerského úãetnictví vychází ze základního pfiedpokladu, Ïe v echen nakoupen materiál musí uï z fyzické nutnosti opou tût podnik buì jako v robek nebo jako odpad (nev robkov v stup). Odpad je v ak znakem neefektivní v roby. Proto, kdyï se kalkulují environmentální náklady, nepfiihlíïí se jen k nákladûm na odstranûní odpadû, ale i k pofiizovacím cenám materiálu, kter odchází v odpadních proudech, a zohledàují se i náklady na zpracování materiálu, kter pfie el do odpadu. 1. Definice environmentálního manaïerského úãetnictví Pojem environmentální úãetnictví 1, kter se v ãeské odborné literatufie zaãal pouïívat v posledních letech, vznikl pfie- kladem anglického pojmu environmental accounting. Jako první se pro pfieklad objevoval v raz zelené úãetnictví nebo ekologické úãetnictví. United States Environmental Protection Agency [1] poukazuje na rozdílné uïívání pojmu environmentální úãetnictví (viz Tab. 1). Tab. 1 Typy environmentálního úãetnictví Typ environmentálního úãetnictví Zamûfiení 1. národní úãetnictví národ, stát 2. finanãní úãetnictví podnik 3. manaïerské úãetnictví podnik, divize, zafiízení, v robkové fiady, systém Národní úãetnictví je bohat m, vzájemnû provázan m systémem informací o národním hospodáfiství, napfi. o v i hrubého domácího produktu, kter je vyjádfiením tokû zboïí a slu- Ïeb hospodáfistvím a je velmi ãasto povaïován za klíãov ukazatel spoleãenského blahobytu. Environmentální úãetnictví pouïívané v tomto kontextu se t ká národní ekonomiky. Environmentální národní úãetnictví je tedy napfi. zdrojem informací (ve fyzikálním i penûïním vyjádfiení) o spotfiebû národních pfiírodních zdrojû, obnoviteln ch i neobnoviteln ch. V tomto kontextu by mohlo b t oznaãováno i jako úãetnictví pfiírodních zdrojû. Finanãní úãetnictví je zdrojem informací pro zpracování finanãních zpráv pro investory, vûfiitele a dal í externí uïivatele. Prostfiednictvím tûchto zpráv jsou uïivatelûm podávány informace o finanãní situaci podniku, o v sledcích hospodafiení, o stavu a pohybu majetku a závazkû. Environmentální úãetnictví v tomto kontextu se zab vá identifikací, oceàováním, úãtováním a vykazováním závazkû a v znamn ch nákladû souvisejících s dopady podnikov ch ãinností, v robkû a sluïeb na Ïivotní prostfiedí. ManaÏerské úãetnictví pfiedstavuje systém, kter zobrazuje a zkoumá ekonomickou realitu eviduje, tfiídí, seskupuje, analyzuje a uspofiádává informace o podnikatelské ãinnosti do pfiehledû, v kazû a jin ch podkladû, ústících do návrhû ãi opatfiení, která mají napomoci fiídícím pracovníkûm pfii jejich rozhodování a fiízení [4]. ManaÏerské úãetnictví tedy poskytuje informace, které slouïí na podporu rozhodovacích procesû. Jeho postupy a metody vycházejí z potfieb, které má daná podnikatelská jednotka. Environmentální manaïerské úãetnictví (dále EMA) lze tedy definovat takto 2 : EMA je nedílnou souãástí managementu; zab vá se identifikací, sbûrem, odhady, anal zami, vykazováním a pfiedáváním informací o hmotn ch a energetick ch tocích, informací o environmentálních nákladech a dal ích hodnotovû vyjádfien ch informací, které jsou v chodiskem pro rozhodování v rámci daného podniku. Z definice je zfiejmé, Ïe EMA klade zvlá tní dûraz na úãetnictví environmentálních nákladû. EMA zahrnuje nejen informace o environmentálních nákladech a dal í hodnotovû vyjádfiené informace, ale téï informace o hmotn ch a energetick ch tocích. Tyto informace propojuje; zamûfiuje se na hodnotovou stránku hmotn ch a energetick ch tokû, a to jak na úrovni podniku jako celku, tak i po linii jednotliv ch podnikov ch procesû, útvarû, provozû apod. 2 environmentální ASPEKTY podnikání 3/2003

5 ENVIRONMENTÁLNÍ ÚâETNICTVÍ Informace vycházející z EMA mohou b t vyuïívány pro rozhodovací procesy obecnû v daném podniku, ale jsou zvlá tû uïiteãné pro rozhodování v rámci environmentálnû orientovaného managementu (tedy pro rozhodovací procesy s v znamn mi environmentálními dûsledky nebo dopady). EMA sleduje a vyhodnocuje hodnotovû vyjádfiené informace z finanãního a manaïerského úãetnictví (v penûïních jednotkách) a údaje o hmotn ch a energetick ch tocích ve vzájemn ch souvislostech s cílem zv ení efektivnosti vyuïití materiálû a energií, zmírnûní dopadû podnikov ch ãinností, v robkû a sluïeb na Ïivotní prostfiedí, zmen ení environmentálních rizik a zlep ení v sledkû hospodafiení podniku. EMA je pfiednostnû orientováno na budoucnost; informace o skuteãném prûbûhu jevû jsou v chodiskem pro rozhodování a stanovování úkolû. 2. Rozsah environmentálního manaïerského úãetnictví EMA poskytuje informace, které vyuïívají pro fiízení podnikatelsk ch procesû pracovníci na rûzn ch stupních podnikového managementu. Smûfiuje dovnitfi podniku; hranicí systému mûïe b t podnik jako celek, ale mohou to b t pro rûzné úãely a pro rûzné rozhodovací úlohy i vnitfiní sloïky podniku (v robní lokality, provozy, zafiízení, v robní fáze, procesy, ãinnosti, v kony apod.). Systém EMA vïdy záleïí na potfiebách, zájmech, cílech a zdrojích podniku. EMA mûïe b t aplikováno s rûzn m rozsahem, mûïe zahrnovat individuální procesy nebo skupiny procesû (napfi. v robní linku), systém (napfi. osvûtlení, úprava odpadních vod, balení), v robek nebo v robkové fiady, zafiízení, provoz nebo v echna zafiízení v rámci jednoho místa, regionální respektive geografické skupiny provozû, divize, poboãky nebo cel podnik. 3. Oblasti vyuïití environmentálního manaïerského úãetnictví EMA pfiedstavuje nástroj, kter je obecnû pouïiteln na podporu rozhodovacích procesû v podnicích (viz Obr. 1). Systém EMA sbírá, zaznamenává, hodnotí (analyzuje) a pfiedává uïivatelûm informace jak o hmotn ch a energetick ch tocích, o odpadních proudech v ech skupenství a o nakládání s nimi, tak i informace (v penûïních jednotkách) o nákladech, úsporách a v nosech, které se vztahují ke v em ãinnostem s potenciálními dopady na Ïivotní prostfiedí. Obsah uveden ch informací, metody jejich zpracování a zpûsob jejich vyuïití závisejí na typu podniku (napfi. zpracovatelsk prûmysl oproti odvûtví sluïeb) a na rozhodovacích úlohách, které jsou fie eny. Informace lze vyuïít jak na úrovni podniku jako celku, tak na úrovni stfiedisek, procesû a v konû, v oblasti: fiízení environmentálních nákladû, cenového rozhodování, plánování a rozpoãtování, investiãního rozhodování, kalkulací nákladû, úspor a uïitkû projektû souvisejících s Ïivotním prostfiedím, plánování projektû ãist í produkce, prevence zneãi Èování a dal ích projektû na ochranu Ïivotního prostfiedí, implementace systémû environmentálního managementu, stanovování kvantifikovan ch environmentálních cílû, hodnocení environmentálního profilu, externího v kaznictví o vlivu podniku na Ïivotní prostfiedí, externího finanãního v kaznictví environmentálních nákladû a závazkû, dal ích v kazû souvisejících s Ïivotním prostfiedím pro statistické úfiady a místní orgány. 4. Pfiínosy implementace environmentálního manaïerského úãetnictví Management podniku potfiebuje informace o tocích hmot a energií i hodnotové informace, vypl vající z EMA, jako základní v chodisko pro rozhodování, které bude v souladu s environmentálními i ekonomick mi cíli podniku. EMA podporuje interní rozhodovací procesy, ale je tfieba poznamenat, Ïe samo vyuïití EMA nezaruãí podniku urãité v sledky hospodafiení nebo urãit environmentální profil. Pro podniky, které mají za cíl minimalizovat celkové náklady nebo environmentální náklady a zmírnit dopady sv ch ãinností, v robkû Úãtování v penûïních jednotkách Bilancování ve fyzikálních jednotkách Tradiãní úãetnictví Environmentální manaïerské úãetnictví (EMA) Dal í nástroje EMA (hodnotová stránka) EMA (naturální stránka) Data na úrovni podniku Tradiãní vedení Vyãlenûní env. ÚdajÛ z úãetních Bilance hmotn ch a energetick ch Systémy plánování v roby, systémy úãetních knih knih a z manaïerského úãetnictví tokû na úrovni podniku evidence zásob, systémy sledování do v kazû env. nákladû environmentálních aspektû/dopadû, evidence odpadû atd. Data na úrovni stfiedisek/procesû/v konû (v robkû) Sledování nákladû Sledování env. nákladû po linii Bilance hmotn ch a energetick ch Dal í nástroje na environmentální po linii stfiedisek, stfiedisek, procesû a v konû tokû na úrovni stfiedisek, procesû, mûfiení, oceàování a hodnocení procesû a v konû v konû Dal í aplikace ( v rámci podniku a pro externí úãely) Statistika, ukazatele, Statistika env. nákladû, finanãní Interní vyuïití pro systémy Dal í interní vyuïití pro projekty kalkulace úspor a pfiínosû, ukazatele env. profilu, kalkulace úspor environmentálního managementu, ãist í produkce a v zkum a v voj rozpoãtování a hodnocení a pfiínosû env. projektû, rozpoãtování hodnocení environmentálního v robkû a procesû etrn ch investic pro interní potfieby a hodnocení investic souvisejících profilu, benchmarking k Ïivotnímu prostfiedí s ochranou Ïivotního prostfiedí pro interní potfieby Externí finanãní Externí v kaznictví environmentálních Externí zprávy o vlivu podniku Dal í v kaznictví pro statistické v kaznictví nákladû, v dajû, závazkû a investic na Ïivotní prostfiedí, zprávy úfiady, místní správní orgány atd. o trvalé udrïitelnosti Obr. 1 Co je EMA? (upraveno podle [3]) environmentální ASPEKTY podnikání 3/2003 3

6 ENVIRONMENTÁLNÍ ÚâETNICTVÍ a sluïeb na Ïivotní prostfiedí, pfiedstavuje EMA v znamn nástroj pro splnûní tûchto cílû. Velmi v znamn m pfiínosem EMA je moïnost vyhledat, sledovat, vyhodnocovat a fiídit environmentální náklady. ízení environmentálních nákladû mûïe pfiispût ke sníïení celkov ch nákladû podniku, tedy ke zlep ení v sledkû hospodafiení. Vzhledem k fiízení environmentálních dopadû se mohou sní- Ïit náklady na náhrady kod a mûïe se zlep it pfiístup k finanãním zdrojûm, k odbûratelsk m smlouvám, státním zakázkám ãi pfiístup na nové trhy. Informace plynoucí z EMA mají urãitû nejvût í v znam pro rozhodování managementu v pfiípadech, kdy rozhodnutí je spjato s v znamn mi dopady na Ïivotní prostfiedí. Jedná se napfi. o tyto pfiípady: implementace a udrïování systémû environmentálního managementu, projekty ãist í produkce, vyhodnocení environmentálního profilu provozû, v robkû a sluïeb, rozhodování v souvislosti s dosaïením souladu s environmentálními pfiedpisy atd. Právû pro rozhodování ve v e uveden ch pfiípadech je tfieba vyuïít informace jak o environmentálních nákladech (tedy hodnotové informace), tak i informace o hmotn ch a energetick ch tocích (vyuïití surovin a energií a odpadní proudy). Pouze propojení obou blokû je v chodiskem pro fie ení, která jsou ekonomicky i environmentálnû v hodná. EMA je rovnûï uznáváno jako vysoce hodnotn nástroj pro potfieby externího v kaznictví (reportingu). Podniky mohou vyuïít informace z EMA napfi. ve zprávách o vlivu podniku na Ïivotní prostfiedí, které jsou vydávány pro zainteresované skupiny (vefiejnost, dodavatele, odbûratele, zamûstnance, hnutí a iniciativy na ochranu Ïivotního prostfiedí, investory apod.), aby doloïily a prokázaly dodrïování environmentálních pfiedpisû nebo za úãelem prezentace environmentálních závazkû a zlep ování image spoleãnosti. Nûkteré zainteresované skupiny (napfi. vefiejnost, státní správa) se zajímají o informace o hmotn ch a energetick ch tocích, pro jiné (napfi. investory) jsou v znamné informace o environmentálních nákladech a závazcích. EMA je tedy iroce aplikovateln nástroj managementu. S tím, jak si bude stále více podnikû uvûdomovat, Ïe mnohá rozhodnutí jsou spjata s dopady na Ïivotní prostfiedí a vyvolávají environmentální náklady, bude rûst i vyuïitelnost a v znam EMA. Podle zahraniãních expertû se nebude v budoucnu rozli- ovat mezi manaïersk m a environmentálním manaïersk m úãetnictvím, ale oba tyto pfiístupy se slouãí do jediného irokého pfiístupu, kter bude v chodiskem pro rozhodovací procesy managementu. Velmi v znamn m aspektem pro vyuïívání EMA by bylo urãitû zaãlenûní environmentálního hlediska i do stávajících úãetních, v ir ím pojetí informaãních, systémû. Zabudování koncepcí EMA do tûchto systémû by bylo velmi slibn m krokem pro zaji tûní toho, aby informace o environmentálních dopadech byly vyuïívány obecnû, nejen pro rozhodování v rámci environmentálního managementu. Na první pohled se zdá, Ïe informace plynoucí z EMA jsou vyuïitelné pouze pro management podniku. Údaje získané z EMA mohou v ak s v hodou vyuïívat i vlády pro navrhování politik a koncepcí a pro své rozhodovací procesy. Jako pfiíklad lze uvést: informace o skuteãn ch nákladech a pfiínosech rûzn ch prûmyslov ch strategií environmentálního managementu (napfi. vyuïití odpadû oproti odstranûní odpadû) mohou napomáhat vládû pfii posuzování potenciálních finanãních dopadû alternativních environmentálních regulaãních opatfiení nebo politik na podniky. Informace charakterizující jednotlivé sektory nebo regiony mohou b t rovnûï vyuïívány pro úãely rozhodování na regionální nebo národní úrovni. Napfi. informace EMA od podnikû vybrané oblasti, jako je tfieba povodí urãitého toku, by mohly b t pouïívány pro fiízení kvality Ïivotního prostfiedí v dané oblasti. Závûr EMA mûïe b t vyuïito jak v podnicích velk ch, tak i ve stfiedních a mal ch spoleãnostech, v rûzn ch prûmyslov ch odvûtvích i v sektoru sluïeb. MÛÏe b t aplikováno v malém i ve velkém rozsahu (na jednom provozu, v celém podniku), podle potfieb organizace. PouÏitá forma environmentálního úãetnictví odráïí cíle a potfieby podniku, kter ho vyuïívá. Pro úspû nou realizaci systému EMA je nezbytná a nepostradatelná podpora vrcholového managementu a vytvofiení interdisciplinárních t mû. Je tomu tak z tûchto dûvodû: EMA vyïaduje nové úhly pohledu na environmentální náklady podniku, na jeho environmentální profil a na rozhodování. Vrcholov management má nezastupitelnou úlohu pfii stanovení tohoto pozitivního smûru a pfii vytváfiení podnûtû v organizaci pro pfiijetí EMA. Pro realizaci EMA se jeví jako velmi v hodné sestavit t m sloïen z odborníkû rûzn ch profesí, jehoï ãleny mohou b t projektanti, konstruktéfii, chemici, technici, v robní management, operátofii, finanãní odborníci, environmentální management, nákupãí, úãetní atd. Vzhledem k tomu, Ïe EMA není zdaleka pouze úãetním problémem a Ïe informace plynoucí z tohoto systému se rozdûlí (a budou vyuïívány) mezi v echny ãleny t mu, potfiebují tito odborníci mezi sebou o problémech diskutovat, nacházet spoleãnou fieã, vytváfiet a rozvíjet obecné vize a uvádût je v Ïivot. Obecnû lze konstatovat, Ïe ãím vût í jsou toky materiálu a rizika pro Ïivotní prostfiedí v rámci jednoho podniku, tím vy í je potenciální hodnota systému EMA. Zaãlenûním pofiizovací ceny nev robkového v stupu do environmentálních nákladû se zvy uje objem tûchto nákladû a jejich podíl v celkov ch nákladech podniku. Environmentální náklady jsou souãástí celkov ch nákladû podniku a jejich sledování a vyhodnocování je tedy potfiebné pro dobré rozhodnutí. VÏdy je tfieba zajistit, aby pfii podnikatelském rozhodování byly zvaïovány v echny relevantní, v znamné náklady. Pro fiadu rozhodovacích úloh lze urãitû environmentální náklady povaïovat za relevantní a v znamné. Environmentální náklady mají smysl pouze tehdy, jsou-li souãástí integrovaného systému sledování a vyhodnocování hmotn ch, energetick ch a penûïních tokû v podniku nemá smysl je vyãlenit jako samostatnou nákladovou kategorii. Sbûr, zaznamenávání, vyhodnocování a vykazovaní environmentálních informací je tfieba zaãlenit do stávajících systémû manaïerského úãetnictví. Úãetní systém tak bude poskytovat informace, které byly dfiíve managementu skryty a které budou v chodiskem pro rozhodovací procesy v podniku. Literatura [1] EPA: An Introduction to Environmental Accounting As A Business Management Tool: Key Concepts And Terms. (EPA 742-R ) United States Environmental Protection Agency, Office of Pollution Prevention And Toxics (MC 7409), Washington D.C [2] Hyr lová, J., Vanûãek, V.: ManaÏerské úãetnictví pro potfieby environmentálního fiízení. Ministerstvo Ïivotního prostfiedí, Praha 2003 [3] Jasch, Ch.: Workbook 1, Environmental Management Accounting Metrics, Procedures and Principles. UN Division 4 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

7 EKOMANAGEMENT for Sustainable Development, Expert Working Group on Improving the role of Government in the Promotion of Environmental Managerial Accounting [4] Král, B. a kol.: Vnitropodnikové úãetnictví. Trizonia, Praha 1994 [5] Schroll, R. a kol.: ManaÏerské úãetnictví v podmínkách trïního hospodáfiství. Trizonia, Praha 1993 Pfiíspûvek vyuïívá poznatky získané pfii fie ení grantového projektu Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management (registraãní ãíslo grantového projektu: 402/02/0092). 1 Nejdfiíve se pojem environmentální úãetnictví objevil v souvislosti se Systémem environmentálního a ekonomického úãetnictví (SEEA), kter pfiedstavuje propojení satelitních úãtû Ïivotního prostfiedí se systémem národních úãtû. 2 Definice EMA vychází z materiálu Workbook 1, Environmental Management Accounting Metrics, Procedures and Principles, kter zpracovala Christine Jasch v rámci UN Division for Sustainable Development, Expert Working Group on Improving the role of Government in the Promotion of Environmental Managerial Accounting [3]. Pfiínosy systémû environmentálního managementu a náklady na jejich implementaci Ing. Jaroslava Hyr lová, Ph.D. Absolventka Vysoké koly chemicko-technologické v Pardubicích, nyní odborná asistentka na Univerzitû Pardubice, Fakultû chemicko-technologické, Katedfie ekonomiky a managementu chemického a potravináfiského prûmyslu. Specializuje se na problematiku environmentálního úãetnictví podniku. Kontakt: jaroslava.hyrslova@upce.cz Ing. Simona Böhmová, Ph.D. Absolventka Univerzity Pardubice, pracuje jako odborná asistentka na Univerzitû Pardubice, Fakultû chemicko-technologické, Katedfie ekonomiky a managementu chemického a potravináfiského prûmyslu. Kontakt: simona.bohmova@upce.cz Pozn. redakce: Pfiíspûvek vyuïívá poznatky získané pfii fie ení grantového projektu Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management (registraãní ãíslo grantového projektu: 402/02/0092) a tak volnû navazuje na ãlánek Jak a proã ãeské podniky zavádí environmentání systémy fiízení uveden v ã.2/2003 tohoto ãasopisu. Systémy environmentálního managementu (EMS) nacházejí v podnicích âeské republiky iroké uplatnûní. K mûlo implementován systém environmentálního managementu 471 organizací. Následující text se zamûfiuje na hlavní dûvody implementace EMS v podnicích a na skuteãnû dosaïené pfiínosy z implementace a zkoumá náklady související se zavedením EMS. Zahrnuje nûkteré v sledky grantového projektu Grantové agentury âeské republiky Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management (registraãní ãíslo 402/02/0092). V rámci fie ení grantového projektu byl proveden v zkum souãasného stavu v oblasti zavádûní EMS. V zkum byl uskuteãnûn v roce 2002 pomocí dotazníkového etfiení a fiízen ch rozhovorû s manaïery vybran ch podnikû. Osloveno bylo 208 podnikû, které byly v dobû v zkumu registrovány v registru REM-CZ, jehoï vedení zaji Èuje CEMC Praha. Vyplnûn dotazník vrátilo 89 firem, tj. 43% návratnost. Ve zkoumaném vzorku byly zastoupeny firmy rûzn ch velikostí a rûzn ch odvûtví. V sledky v zkumu byly zpracovány bûïn mi matematicko-statistick mi metodami. Hlavní dûvody pro zavedení EMS Podniky uvedly tyto hlavní dûvody pro zavedení EMS: trval zájem o ochranu Ïivotního prostfiedí (82 % respondentû), zlep ení postavení na trhu (74 % respondentû), poïadavek zákazníkû (37 % respondentû), tlak zákonû a norem (31 % respondentû), sníïení nákladû (19 % respondentû) a vliv koncernu (16 % respondentû). Z dotazníkového etfiení vyplynulo, Ïe mezi hlavní dûvody, které podniky vedou k zavádûní EMS, patfií pfiedev ím trval zájem o ochranu Ïivotního prostfiedí a snaha o udrïení, popfi. zlep- ení jejich postavení na trhu. Je tedy zfiejmé, Ïe podniky si jsou vûdomy sílícího tlaku zainteresovan ch skupin (pfiedev ím státních orgánû, vefiejnosti a obchodních partnerû) na odpovûdn pfiístup k Ïivotnímu prostfiedí, a to pfiedev ím ve smyslu pfiechodu od pasivního pfiístupu (koncové technologie) k pfiístupu aktivnímu (ãist í produkce). Dochází k postupnému zpfiísàování zákonû v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí, mûní se i poptávka zákazníkû, ktefií jsou ochotni platit více za v robky etrné k Ïivotnímu prostfiedí, pfiíp. nechtûjí nést environmentální odpovûdnost za své dodavatele. Vût ina podnikû zaãleàuje environmentální prvky do sv ch podnikatelsk ch strategií. Pfiínosy implementace EMS 90 % podnikû oãekávalo od zavedení EMS dosaïení souladu se zákony na ochranu Ïivotního prostfiedí a zdokonalení systému fiízení podniku. V zkum ukázal, Ïe tato oãekávání byla také naplnûna. Jednoznaãnû se potvrzuje, Ïe velk m pfiínosem EMS je zlep ení pofiádku ve firmû. V rámci implementace EMS jsou identifikovány ãinnosti, které pûsobí negativnû na Ïivotní prostfiedí, jsou odhaleny v znamné environmentální aspekty a dopady podnikov ch ãinností, v robkû a sluïeb na Ïivotní prostfiedí. Hlavní pozornost je zamûfiena na zaji tûní souladu s platn mi zákony a normami v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí. Je stanovena environmentální politika a environmentální cíle. Vzhledem k hlavnímu cíli EMS neustálému zlep ování systému se dosahuje zlep ení environmentálního profilu podniku v souladu s environmentální politikou firmy. Podnik je tedy pfiipraven i na zpfiísàování environmentálních zákonû v budoucnu a dokáïe se jim rychle pfiizpûsobit. Více jak 70 % podnikû od zavedení EMS dále oãekávalo respektování zásad udrïitelného rozvoje, zlep ení dodavatelskoodbûratelsk ch vztahû a lep í v chozí pozici pro jednání s bankami, poji Èovnami a státními orgány. Tato oãekávaní v ak jiï nebyla naplnûna ve stejné mífie jako v pfiedchozím pfiípadû. V znamn rozdíl v oãekávan ch pfiínosech a jejich naplnûní podniky vidí pfiedev ím v oblasti zv ení trïního podílu. 62 % podnikû oãekávalo, Ïe zavedení EMS bude pfiínosné z hlediska zv ení jejich podílu na trhu. Naplnûní oãekávání v ak potvrdilo pouze 40 % podnikû. environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003 5

8 EKOMANAGEMENT Podniky spatfiují pfiínos environmentálního fiízení i v oblasti sníïení spotfieby surovin a energií, sníïení dal ích provozních nákladû, úspor na pokutách souvisejících s po kozováním Ïivotního prostfiedí, sníïení poplatkû na ochranu Ïivotního prostfiedí, udrïení spolupráce s obchodními partnery a zv ení spokojenosti a v konnosti zamûstnancû. V rámci v zkumu byli respondenti poïádáni, aby kvantifikovali pfiínosy implementace EMS. 51 % respondentû uvedlo, Ïe neumí vyãíslit pfiínosy plynoucí z implementace. V souboru podnikû, které mají poãet zamûstnancû v rozmezí , jich 15 % uvedlo, Ïe roãní pfiínosy z implementace EMS se pohybují mezi tis. Kã. V souboru podnikû nad 250 zamûstnancû stanovilo 17 % respondentû roãní pfiínosy vy í neï 1 mil. Kã. Vliv environmentálního fiízení na v nosy podniku Podniky byly poïádány, aby vyjádfiily, které ze tfií nabídnut ch pfiíãin rûstu v nosû vlivem environmentálního fiízení pova- Ïují za v znamné: zlep enou kvalitu v robkû, lep í povûst podniku a nebo lep í povûst v robkû. 85 % respondentû se domnívá, Ïe fiízení environmentálních aspektû podnikov ch ãinností, v robkû a sluïeb mûïe vést ke zv ení v nosû. V echny tfii varianty oznaãilo kladnû 40 % podnikû. Za pozitivní pro v voj v nosû je povaïována pfiedev ím lep í povûst podniku díky jeho pfiístupu k ochranû Ïivotního prostfiedí (79 % respondentû). RÛst v nosû díky zlep ené povûsti v robkû potvrdilo 61 % respondentû. Polovina podnikû (51 %) uvedla, Ïe environmentální fiízení pfiispívá k rûstu v nosû díky zlep ené kvalitû v robkû. Náklady související s implementací EMS Tab. 1 uvádí rozdûlení zkoumaného souboru podnikû podle nákladû vynaloïen ch na implementaci EMS. Z v zkumu je zfiejmé, Ïe náklady na implementaci ãinily vût inou více jak 200 tis. Kã; u 47 % respondentû v ak nepfiekroãily ãástku 500 tis. Kã. 29 % respondentû uvedlo, Ïe náklady na implementaci EMS pfiekroãily ãástku 1 mil. Kã. Tab. 1 Náklady na implementaci EMS Náklady celkem Zkouman soubor abs. ãetnost rel. ãetnost Do 50 tis. Kã 2 2% tis. Kã 10 11% tis. Kã 30 34% tis. Kã 11 12% Více neï 1 mil. Kã 25 29% Nevyplnilo 11 12% Celkem % Graf 1 Náklady na implementaci EMS s ohledem na velikost podnikû. Na ose pofiadnic je procento respondentû, ktefií v daném velikostním souboru (podle poãtu zamûstnancû) vynaloïili na implementaci náklady v uvedeném rozpûtí. Souãet ãetností ve velikostních kategoriích je men í neï 100%, protoïe nûktefií respondenti tuto otázku nezodpovûdûli. V zkum potvrdil závislost nákladû na velikosti podniku (viz Graf 1). Podniky s poãtem zamûstnancû do 50 nevynaloïily na implementaci EMS vy í ãástku neï 500 tis. Kã (u 25 % respondentû nepfiekroãila ãástka 200 tis. Kã). U 63 % podnikû s poãtem zamûstnancû v rozmezí 51 aï 250 nepfiekroãily náklady na zavedení EMS ãástku 500 tis. Kã; 11 % respondentû uvedlo, Ïe vynaloïené náklady se pohybovaly v rozmezí 500 tis. Kã aï 1 mil. Kã a u 19 % respondentû pfiekroãily ãástku 1 mil. Kã. Tfietí zkoumanou skupinou podnikû byly podniky s více jak 250 zamûstnanci. Zde uvedlo 52 % podnikû, Ïe je implementace EMS stála více jak 500 tis. Kã, pfiiãemï náklady vy í jak 1 mil. Kã vynaloïilo 37 % respondentû. Podniky povaïují za nejv znamnûj í nákladové poloïky související s implementací EMS náklady na vlastní certifikaci systému a platby externím firmám za poradenské sluïby. Shrnutí Z dotazníkového etfiení vyplynulo, Ïe hlavními dûvody pro implementaci systémû environmentálního managementu jsou pfiedev ím trval zájem podnikû o ochranu Ïivotního prostfiedí a snaha o udrïení, popfi. zlep ení jejich postavení na trhu. Implementace systémû je spjata s vynaloïením finanãních prostfiedkû; k nejvy ím nákladov m poloïkám patfií náklady na vlastní certifikaci systému a platby externím firmám za poradenské sluïby. Na druhé stranû v ak zavedení systémû mûïe pro podnik znamenat zv ení konkurenãní v hody. Mezi faktory zvy- ující konkurenãní v hodu patfií pfiedev ím zdokonalení fiízení celého podniku, sníïení nákladû (úspora surovin, energií; sníïení poplatkû na ochranu Ïivotního prostfiedí; zlep ení nakládání s odpady atd.), zkvalitnûní dodavatelsko-odbûratelsk ch vztahû a lep í pozice pro jednání s bankami, poji Èovnami, státními orgány (napfi. snaz- í pfiístup k úvûrûm, vefiejn m zakázkám apod.) a vefiejností. Literatura: [1] HYR LOVÁ, J., BÖHMOVÁ, S.: Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management. Dílãí zpráva z fie ení grantového projektu GAâR (registraãní ãíslo 402/02/0092). Univerzita Pardubice, [2] FEDOROVÁ, A. a kol.: Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management. Zpráva z fie ení grantového projektu GAâR (registraãní ãíslo 402/02/0092). VUT Brno a Univerzita Pardubice, environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

9 Environmentální reporting ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Ing. Irena Volejníková, Ph.D. V CHT Praha, Ústav ekonomiky a fiízení chemického a potravináfiského prûmyslu, Technická 5, Praha 6 Dejvice, Kontakt: irena.volejnikova@vscht.cz, tel.: Podstata environmentálního reportingu Ochrana Ïivotního prostfiedí je jedním z velmi dûleïit ch úkolû souãasné doby. PrÛmyslové podniky, podniky sektoru sluïeb, ale také banky ãi dokonce univerzity jsou dnes nuceny zaãít se chovat environmentálnû odpovûdnû, tj. zvaïovat pfii sv ch rozhodováních i hledisko ochrany Ïivotního prostfiedí. Environmentálnû etrná v roba a produkty, tj. v roba a v robky bez negativního vlivu na Ïivotní prostfiedí, jsou vefiejností pfiijímány stále pozitivnûji, coï mûïe do jisté míry posilovat konkurenãní v hodu zeleného podniku. Investofii, úfiady, aktivisté nevládních environmentálních sdruïení, popfi. místní komunity projevují rostoucí zájem o dopady ãinností, v robkû a sluïeb podnikû na jejich zdraví a Ïivotní prostfiedí. Management podnikû si uvûdomuje nezbytnost otevfienû a pravdivû informovat okolí o svém environmentálním profilu 1, coï pfiedpokládá vytvofiení, udrïování a neustálé zlep ování systému environmentálního reportingu v podniku. V nej ir ím pojetí zahrnuje environmentální reporting cel následující proces: sbûr, zpracování, anal zu, vyhodnocení, popfi. ovûfiení a nakonec sdûlení vybran ch dûleïit ch, uïiteãn ch a poïadovan ch informací o dopadech podnikov ch ãinností, v robkû a sluïeb na Ïivotní prostfiedí cílov m skupinám uïivatelû. Cílem environmentálního reportingu je podpofiit, eventuálnû obohatit vzájemné pozitivní vztahy. Na základû vyhodnocení zpûtné vazby, získané od zainteresovan ch stran, mûïe management podniku pfiijmout opatfiení vedoucí ke splnûní hlavního environmentálního cíle podniku, tj. sv mi aktivitami napomáhat procesu trvale udrïitelného rozvoje pfiispívajícího ke zlep ování stavu Ïivotního prostfiedí. Je zcela zfiejmé, Ïe nutn m pfiedpokladem splnûní uvedeného cíle, je zaveden a fiádnû fungující environmentálnû orientovan management. Zjednodu enû environmentální reporting pfiedstavuje poskytování informací o environmentálním profilu vybran m zainteresovan m stranám 2 pro kvalifikovaná rozhodování o jejich investicích ãi jin ch aktivitách t kajících se spolupráce s podnikem. DÛvody, cíle a pfiínosy environmentálního reportingu Management mnoha podnikû prohla uje, Ïe má nejen ekonomickou, ale také environmentální a sociální zodpovûdnost, kterou mûïe prostfiednictvím environmentálního zpravodajství demonstrovat. âástí této odpovûdnosti je i sdûlování informací o v znamn ch dosaïen ch úspû ích, ale i o neúspû ích v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí a vlivu podniku na nûj. Prvotní cíl environmentálního zpravodajství spoãívá v informování o plnûní zákonn ch ãi jin ch pfiedpisû t kajících se ochrany Ïivotního prostfiedí. VÏdyÈ kaïd podnik, operující na trhu, je nucen dodrïovat zákony a nafiízení i v této oblasti. Proaktivní pfiístup managementu podnikû k ochranû Ïivotního prostfiedí a vhodnému uïívání omezen ch pfiírodních zdrojû je mimo jiné stimulován tlaky prostfiedí a v poslední dobû také zmûnami pfiístupu finanãních a ostatních odvûtví k zohlednûní a hodnocení environmentálního rizika. Moderní podnik je environmentálnû odpovûdn a proto pfiijímá opatfiení nad rámec tûchto nafiízení, vedoucí k rûstu jeho pozitivního image a konkurenceschopnosti, a tento svûj závazek vûãi Ïivotnímu prostfiedí vefiejnû prezentuje. Environmentální zpravodajství je pak cestou, umoïàující komunikaci o tûchto aktivitách se zainteresovan mi stranami. Velmi pozitivní v znam environmentálního zpravodajství je spatfiován v tom, Ïe pomáhá vytvofiit a udrïovat vzájemnû prospû n vztah mezi podnikem a zainteresovan mi stranami. Otevfiené a pravdivé poskytování informací o aktivitách podniku v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí mûïe pfiinést: pokles zásahû zákonodárcû a regulátorû do fungování podniku, moïnost vyuïití pozitivního zeleného image pfii pfiesvûdãování vûfiitelû a investorû o zájmech podniku o Ïivotní prostfiedí, pfiíleïitost pro dialog s místními komunitami, podporu kvalitních vztahû se zainteresovan mi stranami, moïné v hody v distribuãním fietûzci (vãetnû moïnosti snadnûj ího pfiístupu ke státním zakázkám), popfi. rûst motivace zamûstnancû. Vytvofiení zpûtné vazby je pro podnik i pro celou spoleãnost velmi dûleïité. UÏivatelÛm environmentálního zpravodajství umoïàuje sdûlit podniku jejich potfieby a poïadavky na environmentální informace. Podnik se z vyhodnocení zpûtné vazby mûïe dozvûdût, co musí lépe ozfiejmit, aby zainteresované strany chápaly reáln stav. A koneãnû v znam environmentálního zpravodajství pro samotné fiízení podniku pfiedstavuje poskytování podkladû pro neustálé zlep ování environmentálního systému fiízení a fiízení zdrojû. Souãasn stav a v chodiska Environmentální reporting se stává stále oblíbenûj í dobrovolnou metodou poskytování informací o dopadech prûmyslov ch podnikû ãi jin ch organizací na Ïivotní prostfiedí zainteresovan m stranám. UmoÏÀuje manaïerûm podnikû projevovat jejich proaktivní pfiístup k ochranû Ïivotního prostfiedí. První environmentální zprávy se objevily jiï poãátkem 90. let 20. století. V roce 1998 dle [12] poskytovalo na celém svûtû informace o vlivu na Ïivotní prostfiedí 2000 podnikû. Z v zkumu KPMG z roku 2002 [11], kter zahrnoval podniky hodnocené jako TOP 100 v 19 zemích svûta, vypl vá, Ïe environmentální zprávy publikuje v Japonsku 72 % podnikû, ve Velké Británii 49 %, USA 36 %, v Nizozemí 35 % a ve Finsku a Nûmecku 32 % podnikû. Ve Velké Británii 50 % ze zkouman ch podnikû vydává samostatnou environmentální zprávu, ostatní zvefiejàují environmentální informace ve v roãní zprávû. Dle v e citovaného v zkumu zákonodárci ve Velké Británii zvaïují zavedení povinného environmentálního zpravodajství. Nedávno se i v âeské republice rozproudila diskuze, zda by environmentální reporting nemûl b t aktivitou legislativnû upravenou. Jako podstatn argument, podporující zavedení povinného environmentálního reportingu, je uvádûno intenzivnûj- í pouïití a ífiení environmentálních informací a zv ení jejich kvality a moïnosti srovnatelnosti. Ve svûtû jiï existuje nûkolik zemí, které poskytování informací o environmentálních aktivitách a profilu podniku legislativnû regulují a vymezují, které subjekty a jaké informace musí zvefiejàovat. Mezi prvními bylo v roce 1996 Dánsko, kde v souãasné dobû je environmentální report poïadován po 3000 podnikû. V roce 1999 se k tûmto regulacím pfiipojilo i Nizozemí (300 podnikû) a Norsko a védsko (pro asi podnikû platí, Ïe environmentální informace musí b t poskytovány alespoà ve finanãních v kazech). Mezi dal í zemû, vyïadující povinné zvefiejàování informací o vlivu podniku na Ïivotní prostfiedí, patfií Kanada (podniky, jejichï akcie jsou obchodovatelné na burze cenn ch papírû), USA (podniky s více neï deseti zamûstnanci), Austrálie ( podnikû) ãi Francie (od roku 2002 podniky s akciemi obchodovan mi na burze cenn ch papírû). environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003 7

10 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Druhy reportingu Poskytování environmentálních informací podniky také pro- lo sv m v vojem s ohledem na zamûfiení zpráv. Prvotní poïadavek zainteresovan ch stran byl orientován pouze na aktivity podniku v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí. I v souãasné dobû se s takov m zpravodajstvím mûïeme setkat, je naz váno environmentálním. Postupem doby podniky zaãaly doplàovat environmentální informace údaji o zdraví a bezpeãnosti práce HSE reporting 3. V souãasné dobû se objevují je tû dal í dva smûry: sociální a etick reporting (CSR Corporate Social Reporting), zahrnující napfi. informace o lidsk ch právech nebo jednání se zamûstnanci a reporting udrïitelnosti (sustainability reporting), kter je zaloïen na tzv. linii tfiech základû. Reporting udrïitelnosti, informující o dopadech podniku na Ïivotní prostfiedí, jeho ekonomick ch v sledcích a sociálních aspektech podnikov ch ãinností, pfiedstavuje komplexní pfiístup k informování zainteresovan ch stran. Organizace zab vající se strategiemi environmentálního reportingu Management podniku, aè jiï jen ze svého odhodlání ãi je-li donucen tlaky ze strany zainteresovan ch stran, se rozhodne b t environmentálnû odpovûdn. V podniku je zaveden systém environmentálního managementu, pfii fiízení podniku je zohledàováno environmentální hledisko a pro potfieby zainteresovan ch stran budou zvefiejàovány informace o dosaïen ch kladn ch a z dûvodu objektivity i záporn ch v sledcích v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí. Otázka, kterou si odpovûdní manaïefii kladou, zní: Jaké informace, pro koho, kdy a jak m zpûsobem poskytovat? Odpovûì na tuto otázku musí na jedné stranû najít sami, protoïe kaïd podnik existuje ve sv ch specifick ch podmínkách, ale na stranû druhé mohou vyjít z doporuãení, návrhû, rad a zásad organizací, které se tímto problémem zab vají. V prvé fiadû se top management musí rozhodnout, zda vûbec informace o environmentálním profilu poskytovat. JiÏ v roce 1990 byla zaloïena organizace nazvaná ICC Business Charter 4, která vyhlásila 16 zásad pro udrïiteln rozvoj. V bodû 15 je uvedena nutnost otevfienosti vûãi zainteresovan m stranám a bod 16 doporuãuje spolupráci a informování v oblasti dopadû na Ïivotní prostfiedí. Dokument Agenda 21 (1992) v kapitole 30. doporuãuje kaïdému obchodnímu ãi v robnímu podniku kaïdoroãnû sdûlovat informace o environmentálním profilu. V Aarhusu byla pfiedstaviteli 37 státû v roce 1998 schválena úmluva o pfiístupu k informacím, úãasti vefiejnosti na rozhodování a pfiístupu k právní ochranû v záleïitostech Ïivotního prostfiedí. Po nehodû tankeru Exxon Valdez (1989) se ukázalo nezbytné poskytovat environmentální informace, a proto také organizace CERES 5 formulovala deset pravidel v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí a udrïitelného rozvoje, zahrnujících i závazek organizace informovat vefiejnost, a vydala první doporuãení t kající se environmentálního reportingu. V echny v e uvedené dokumenty a aktivity zrcadlí poïadavek a potfiebu zvefiejàovat informace o vlivu podniku na Ïivotní prostfiedí. Dal í krok ov em pfiedstavuje naplnûní environmentální zprávy konkrétními informacemi. V tomto ohledu je moïné hledat návod u dále uveden ch institucí. V souãasné dobû je za nejv znamnûj í organizaci v oblasti environmentálního reportingu povaïovaná GRI 6 zaloïená v roce 1997 institucemi CERES a UNEP 7. Od roku 2002 jsou ãleny v boru také zástupci ACCA 8 a dal ích organizací. GRI doporuãuje reporting udrïitelnosti, tzn. zvefiejàování informací nejen o environmentálním profilu, ale také o ekonomick ch a sociálních aspektech, coï umoïàuje komplexní pohled na podnik. GRI vydalo smûrnice, doporuãující obsah environmentálního reportu. Tyto smûrnice jsou zcela dobrovolné a stále aktualizované. GRI si uvûdomuje rozdílnost rûzn ch odvûtví prûmyslu ãi sluïeb, a proto ke smûrnicím vypracovává dodatky napfi. pro automobilov prûmysl, telekomunikace, vefiejnou správu, turistick ruch ãi finanãní instituce. Dal í dokumenty této organizace pfiedstavují technické normy, které uvádûjí moïné environmentální indikátory, jejich definice, zpûsob mûfiení a stanovení a publikování. GRI se v neposlední fiadû zapojuje do diskusí t kajících se moïnosti, popfi. nutnosti verifikace poskytovan ch informací. Mezi dal í instituce, zab vající se environmentálním reportingem, lze uvést také UNEP a konzultantskou spoleãnost SustainAbility. Spoleãnû se vûnují reportingu udrïitelnosti a zdûrazàují nezbytnost zapojení vefiejnosti. Vytvofiily seznam 50 poloïek, které by environmentální report mûl obsahovat. V souãasné dobû se dle jejich doporuãení fiídí 200 podnikû. Dal ím jejich dokumentem jsou AA1000 Assurance Standardy, slouïící pro ovûfiení kvality a dûvûryhodnosti reportû. ACCA, asociace sdruïující certifikované úãetní, poskytuje poradenství v oblasti environmentálního reportingu na úrovni státû (napfi. Malajsie, Singapur a Hong Kong), provádí prûzkumy stavu environmentálního reportingu, které budou v budoucnosti vyuïity jako podklady pro zavedení povinného reportingu (napfi. Japonsko), organizuje soutûï o nejlep í environmentální zprávu ( rí Lanka, Singapur, Irsko, Hong Kong, Pakistan, Malajsie, ale i Evropa) a také o nejlep í zprávu udrïitelnosti (Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie). Pod zá titou IBM vznikla v roce 1993 PERI 9, která poskytuje rámcová doporuãení na obsah environmentálního reportingu. âerpá hlavnû z doporuãení v e uvedené GRI a dal ích organizací a návrhû s podobn m zamûfiením, napfi. Environmental Protection Agency, Environmental management and Audit Scheme a National Pollution Release Inventory. Také nûkteré vládní orgány se zab vají oblastí zvefiejàování environmentálních informací. Pfiíkladem mûïe b t DEFRA 10 ve Velké Británii, která kromû jiného vydává v eobecná doporuãení na obsah environmentální zprávy vãetnû informací o moïn ch environmentálních indikátorech a smûrnice na mûfiení a zvefiej- Àování dat o skleníkov ch plynech, odpadech a odpadních vodách a podporuje environmentální reporting v rûzn ch odvûtvích (napfi. potravináfiství, automobily, energie a oleje, chemie, papír a celulóza, finance, vodní a odpadové hospodáfiství). Vybrané odvûtvové organizace rovnûï projevují svoje aktivity v oblasti environmentálního reportingu. Napfi. chemick prûmysl díky svému nároãnému charakteru v roby, vysok m poïadavkûm na mnoïství zpracovávan ch pfiírodních zdrojû a produkovanému mnoïství odpadû má znaãn vliv na Ïivotní prostfiedí a je tedy stfiedem zájmu rûzn ch zainteresovan ch skupin ve svém okolí. CCPA 11, instituce sdruïující kanadské v robce chemick ch produktû, jiï v roce 1985 zaloïila aktivitu Responsible Care a v souãasné dobû spoleãnû s institucí CEFIC 12 jejím prostfiednictvím podporují otevfienost vûãi vefiejnosti v otázkách dopadû ãinnosti podniku na Ïivotní prostfiedí. V âeské republice je environmentální reporting zcela dobrovolnou aktivitou, která ov em jiï nûkolik let umoïàuje vefiejnosti získat informace o environmentálních profilech hlavnû chemick ch, ale postupem doby i jinak zamûfien ch podnikû. V souãasnosti jsou environmentální informace zvefiejàovány také v souvislosti s tím, Ïe podniky mimo jiné chtûjí zainteresovan m stranám oznámit zavedení systému environmentálního managementu dle EMAS nebo norem ISO fiady Pro validaci environmentálního systému fiízení podle EMAS je poïadováno vydání kaïdoroãního environmentálního prohlá ení, jehoï struktura je pfiesnû dána. Norma ISO poïaduje pouze zavedení systému komunikace s vefiejností, nikoliv explicitnû publikování environmentálních reportû. Také z tohoto dûvodu je nyní diskutován návrh normy ISO Environmental Management Environmental Communications Guidelines and 8 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

11 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Examples, která bude konkrétnû vymezovat dûvody, cíle a zpûsoby komunikaãní strategie o environmentálních záleïitostech. Zainteresované skupiny v âeské republice mohou také získat environmentální data o zafiízeních, podléhajících zákonu o IPPC, také ze Ïádosti o integrované povolení. Závûr Environmentální reporting pfiedstavuje poskytování informací o environmentálním profilu organizací zainteresovan m stranám. V souãasné dobû jde pfieváïnû o dobrovolnou aktivitu, aãkoliv jiï v nûkolika zemích svûta je legislativnû upravena a povinnû vyïadována od vybran ch organizacích. Povinn environmentální reporting umoïàuje snadn pfiístup k environmentálním informacím a lep í srovnatelnost v konnosti a aktivit podnikû v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí. Dobrovoln environmentální reporting umoïàuje budování a rozvíjení dobr ch vztahû mezi podniky a zainteresovan mi stranami, coï pfiedstavuje zlep ování konkurenceschopnosti a tím také plnûní základního cíle podnikání, tj. dosahování zisku, pfii zohlednûní a plnûní po- ÏadavkÛ udrïitelného rozvoje. Na druhou stranu environmentální reporting pfiedstavuje dal í nároky na omezené personální, ãasové i finanãní zdroje podniku. Proto management podniku musí pfiesnû a jasnû definovat dûvody a cíle environmentálního reportingu, urãit cílové skupiny zainteresovan ch stran a vymezit vhodnou strategii poskytování environmentálních informací, k ãemuï mûïe se zohlednûním svého postavení a úmyslu vyuïít doporuãení v e zmínûn ch organizací. Neúãinn environmentální reporting bez zpûtné vazby od zainteresovan ch stran znamená zbyteãné pl tvání silami. Zdroje informací [1] âsn EN ISO 14001: Systémy environmentálního managementu Specifikace s návodem pro její pouïití. Praha, âesk normalizaãní institut, [2] dne [3] dne [4] dne [5] dne [6] dne 19. listopadu 2003 [7] dne [8] dne [9] dne 19. listopadu 2003 [10] dne [11] KPMG International Survey of Corporate Sustainability Reporting dne 15. listopadu [12] KPMG, WIMM: KPMG International Survey of Environmental Reporting Amstelveen, Reynen offset, ISBN [13] Volejníková, I.: Environmentální zpravodajství, disertaãní práce. Univerzita Pardubice, [14] Wheeler, D., Elkington, J.: The recent history of environmental and social reporting, dne Dle [1] je environmentální profil definován jako mûfiitelné v sledky systému environmentálního managementu vztaïené na fiízení environmentálních aspektû samotnou organizací, zaloïené na environmentální politice, cílech a cílov ch hodnotách. 2 Zainteresované strany (zájmové skupiny) [1] lidé nebo organizace se zájmem o vlivy ãinností, v robkû a sluïeb podniku na Ïivotní prostfiedí. Mohou sem patfiit pracovníci státní regulace a inspekce, konkurence a oborová sdruïení, investofii (vãetnû bank a akcionáfiû), zamûstnanci, místní komunita, zákazníci a spotfiebitelé, nevládní organizace, environmentální skupiny a iroká vefiejnost. 3 HSE reporting health, safety and environmental reporting o zdraví, bezpeãnosti a ochranû Ïivotního prostfiedí. 4 ICC Business Charter International Chamber of Commerce Business Charter 5 CERES Coalition for Environmentally Responsible Economies 6 GRI Global Reporting Initiatives 7 UNEP United Nations Environmental Programme 8 ACCA The Association of Chartered Certified Accountants 9 PERI Public Environmental Reporting Inititative 10 DEFRA Department for Environment, Food and Rural Affairs 11 CPPA Canadian Chemical Producers Association 12 CEFIC European Chemical Industry Council Rozhovor s panem Pierre Salcio, generálním fieditelem Orée Pane fiediteli, proã jste nav tívil âeskou republiku? V tomto roce uzavíráme s partnerskou organizací CEMC (âeské ekologické manaïerské centrum) tfiílet projekt francouzsko ãeské mezinárodní rozvojové pomoci k environmentálnímu reportingu (komunikaci). Projekt bude oficiálnû uzavfien na semináfii, kter CEMC organizuje v tomto mûsíci v Praze. Mohl byste pfiedstavit Va i organizaci? Orée vzniklo v roce 1992, je teritoriálním sdruïením krajû a obcí, které má zájem na spolupráci s podniky a velk mi nadnárodními koncerny. PfiidruÏen mi ãleny jsou pfiedstavitelé radnic, vedoucí ãinitelé spoleãností a environmentální sdruïení. Jaké máte cíle a ãím se zab váte? Cílem sdruïení je sblíïit podniky, obce a regiony a pfiispût tak k zlep ení fiízení problematiky Ïivotního prostfiedí regionû. Zab váme se fiízením ÎP v mal ch a stfiedních podnicích a dal ími transverzálními tématy: environmentální management prûmyslov ch zón transport zboïí a Ïivotní prostfiedí fiídící linie pro lokální vzájemné porozumûní Ïivotní prostfiedí a vztah zákazník/dodavatel âím se je tû mûïete pochlubit? Jsme organizací, která vytvofiila první webové stránky ve Francii pro fiízení Ïivotního prostfiedí podporující poradenskou ãinnost, na tûchto stránkách moderujeme tématické sítû ( Vydaly jsme 10 pfiíruãek na rûzná témata. Vytvofiili jsme laboratofi pro anal zu a detekci vztahû a také PrÛvodce environmentálním managementem v prûmyslov ch zónách: pomáhá tûm úãastníkûm, ktefií si pfiejí zavést systém environmentálního managementu, environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003 9

12 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING díky rûzn m modulûm má velmi praktické pouïití: metodologick prûvodce, schránky s nástroji, praktické karty, krátká uïiteãná sdûlení o právních otázkách a v poãetní technice nástroj je pfiímo operativní díky pfiístupu etapa etapa. V echny nástroje jsou v elektronické podobû, aby byla usnadnûna adaptace a osvojování, elektronick pomocn systém pro rozbory, diagnostiku a správu dokumentû. Jaké jsou aktivity Orée v mezinárodním mûfiítku? V prvé fiadû je to urãitû podpora environmentálního managementu podnikû v âeské republice prostfiednictvím jiï zmínûné spolupráce s CEMC. Dále se úãastníme na evropském projektu Masurin ( ), kter je zamûfien na management a udrïiteln rozvoj mûstsk ch prûmyslov ch zón. Jsme ãleny správní rady mezinárodní organizace European Partners for Environment (EPE) a v souãasné dobû jednáme s Mezinárodní organizací pro eko-management (INEM). Proã právû reporting je pfiedmûtem spoleãného projektu? Jak vypl vá z na i ãinnosti, máme v této oblasti desetiletou praxi. Napfi. prostfiednictvím Sítû pro národní i mezinárodní v mûnu informací (90 ãlenû podniky, sdruïení obcí, správci prûmyslov ch zón a ostatní partnefii) si vymûàujeme zku enosti z teritoriálního partnerství. V tuto chvíli fie íme projekt financovan z prostfiedkû EU: PrÛmyslové zóny. Vytvofiili jsme tak podpûrn nástroj pro vytváfiení prûmyslov ch zón. Projekt spojuje environmentální problematiku a komunikaci se zainteresovan mi stranami (viz. www. ecocartes-za.org). Nejen my, ale i ãesk partner pfiikládá environmentální komunikaci znaãn v znam, takïe jsme se velmi rychle dohodli na spolupráci. Adaptovali jsme pro problematiku ãesk ch podnikû PrÛvodce po environmentálních ukazatelích a PrÛvodce environmentální komunikací ve va em podniku, které vyvinula asociace Orée. Chtûl bych zdûraznit, Ïe cel projekt mohl b t realizován díky partnerské spolupráci mezi ministry Ïivotního prostfiedí obou na ich zemí. Co si myslíte o roli podnikû pfii prosazování udrïitelného rozvoje? Îivotní prostfiedí a udrïiteln rozvoj jsou jiï nûkolik let na vzestupu pozornosti v hospodáfiském prostfiedí svûtového mûfiítka. Vysvûtluji si to tak, Ïe jde o v zvu pfiedloïenou lidstvu, jedná se totiï o na e samotné pfieïití. A to se t ká v ech lidí. Navíc tento problém pfiesahuje hranice jednotliv ch státû. ZohledÀování Ïivotního prostfiedí a trvale udrïitelného rozvoje se v raznû dot ká podnikû. Podniky jsou klíãov mi aktéry, mají obãanskou zodpovûdnost spoleãnost má vzhledem k podnikûm jistá oãekávání. Velké v vojové zmûny jsou obzvlá È citelné na úrovni velk ch skupin, hlavnû proto, Ïe mají vliv napfi. na agentury pro sociální a environmentální rating. Tomuto trendu ve Francii napomáhá zákon o nové ekonomické regulaci (NRE Nouvelles régulations économiques). MÛÏete vysvûtlit o co jde v NRE? Jak jsem jiï fiekl ve Francii existuje zákon o nové ekonomické regulaci (NER). Z tohoto zákona vypl vá pro organizace kótované na burze povinnost podávat zprávy o spoleãensk ch a environmentálních následcích své ãinnosti. Ty následnû slouïí pro environmentální rating tûchto spoleãností. Po aférách spoleãností Total, Nike a Enron se na finaãních trzích vytváfií etické fondy, které by mûly vrátit dûvûru vefiejnosti. Zákon se t ká i poboãek francouzsk ch podnikû pûsobících na cizím území a proto je moïné si pfiedstavit, Ïe tento zákon bude platit i pro poboãky operující na území âr. Zatím se to vyhodnocuje první bilancování aplikace zákona NRE ve Francii právû probíhá a pro- vádûjí ho tfii asociace (mezi nimi je i Orée). Podniky se za tímto úãelem spojily do holdingu. Proã se volí takov to opatrn postup? Pro pfiedstavu o dopadech zákona podot kám, Ïe ze 750 subjektû, které pokr vají celé území Francie, se tento zákon t ká 100 organizací, a to je pro ekonomiku státu v znamné. Asi budete se mnou souhlasit, Ïe NRE se t ká velk ch organizací, a co ti malí? Mal ch a stfiedních podnikû se to také t ká zprostfiedkovanû: prûmysloví dodavatelé vyslovují stále nové poïadavky a tváfií v tváfi sv m dodavatelûm a subdodavatelûm mají rûzná oãekávání. Zda jde o omezení nebo pfiíleïitosti? Platí obû moïnosti podle toho, zda podnik vyãkává nebo reaguje. Flexibilita dává mal m a stfiedním podnikûm moïnost chopit se pfiíleïitosti: V robci mohou se sv mi poïadavky vytváfiet úãinn tlak na subdodavatele Dá se pfiedpokládat, Ïe tlaky v tomto smyslu budou stále vût í. AÈ je subdodavatel z jakékoliv zemû, bude muset mít zaveden systém environmnetálního fiízení (ISO 14001, EMAS, ekoaudit) Ze strany mal ch a stfiedních podnikû jsou tyto spoleãenské tlaky vnímány je tû slabû, ale i pro nû se stává zohlednûní Ïivotního prostfiedí a udrïitelného rozvoje stále jasnûj í skuteãností, a to zejména z dûvodu tlakû ze stany velk ch zákazníkû, ktefií je nutí, aby: Se pfiizpûsobili kódûm chování v daném sektoru Se pfiizpûsobili jejich vlastním vnitfiním kódûm Vyhodnotili vlastní zodpovûdnost Uvûdomili si stávající standardy Pro malé stfiední podniky to v ak není tak jednoduché... S tím naprosto souhlasím. Chybí jim pfiedev ím prostfiedky (finanãní a lidské). Cítí se ãasto samy a izolované. V nûkter ch pfiípadech ti, kdo vládnou sv mi pfiíkazy, vynucují pfiíli siln ekonomick tlak, kter pro malé podniky není snadné pfiekonat (musí je promítnout do ceny a tak je mohou stát existenci). Tato kategorie organizací ve Francii tvofií aï 80 % podnikajících subjektû a proto je jim zapotfiebí vûnovat pozornost. To je také dûvod proã se va e organizace zab vá problematikou vztahu zákazník dodavatelé? Velké skupiny se ãasto uchylují k externalizaci nebo subdodávkám (outsourcingu). Jejich zapojení do koncepce ochrany Ïivotního prostfiedí a udrïitelného rozvoje je z velké ãásti spojeno s jejich dodavateli a subdodavateli. V ude na svûtû jsou to pfiedev ím malé a stfiední podniky, kdo pfiispívá vût inovû k tvorbû jmûní a sluïeb. Domnívám se, Ïe velké skupiny musejí podporovat tyto malé a stfiední podniky s pfiihlédnutím k tomu, co se zdá jako nejvíce omezující: Nedostatek agitace, omezení lidsk ch a finaãních zdrojû. Je tfieba, aby tento proces probíhal bez paternalismu, velk ch tlakû na ceny, externalizace kodlivin, aniï by do lo k finanãnímu vyrovnání velk ch poïadavkû na nákladná opatfiení (napfi. ISO 14001). Jak je fie ena otázka subdodávek a ekoefektivnosti v reportingu? V rámci zákona NRE jsou subdodávky pfiedmûtem jednoho z ãlánkû provádûcího nafiízení. V mezinárodním mûfiítku se zmíním o GRI (Global Reporting Intiative) o ãásti C: obsah zpráv zmínky vztahující se k dodavatelûm / subdodavatelûm. Zde najdete ukazatele environmentální, hospodáfiské a sociální v konnosti. Ostatnû k posouzení eco-efficiency CEMC má v echny podklady pro globální posouzení (viz. WBCSD). 10 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

13 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Co byste poradil na im podnikûm? Pfiedjímejte v voj otevfiením se pfiijímajícím stranám. Globální kontext se vyvíjí, opfiete se o souãinnost, abyste lépe porozumûli a abyste mûli úãinn dohled: Profesionální organizace a ostatní prûmysloví partnefii Malé a stfiední podniky Asociace a nevládní organizace Také oãekávání pfiijímajících stran se vyvíjejí: naslouchejte jim a jednejte na místní úrovni Zákazníci Zajistit bezpeãnost a zpûtnou sledovatelnost v robkû Dodávat v robky, které budou etrné k hodnotám Ïivotního prostfiedí a spoleãnosti Sousední podniky a ostatní místní partnefii Rozvíjejte spolupráci a partnerství se zamûstnanci Uznávat zamûstnance jako hlavní kapitál podniku Dávat pfiednost individuálnímu rozvoji Dopfiát sluchu kaïdému jedinci Spolupráce s místními volen mi zástupci a sousedy Informovat a zavést dialog Spolupracovat v oblastech sociálních, v chovn ch a kulturních Jednejte kolektivnû s úãastníky poboãek Z uvedeného vypl vá, Ïe aby byla odezva na tato nová oãekávání, je tfieba komunikovat a pfiedávat informace ve vícero osách: Internû (zamûstnanci a management) Na globální (nebo strategické) úrovni Na místní úrovni (závody) O v robcích Je tfieba vypracovat ukazatele pro sledování globální v konnosti, pfiedjímat v voj právních pfiedpisû co se t ãe transparentnosti a poskytovat informace nezbytné pro komunikaci. Informace musí b t: DÛvûryhodná Pravdivá a ãestná Ovûfiitelná Rychle dostupná Srozumitelná a pochopitelná cílovou skupinou A hlavnû musí mluvit o skuteãn ch vkladech podniku Pane generální fiediteli, dûkujeme za rozhovor a pfiejeme pfiíjemn pobyt v Praze. Redakce Kontakt: Pierre Salcio, v konn fieditel asociace Orée 42, rue du Faubourg Poissonnière, Paris France, salcio@oree.org, tel.: , fax : Komunikace o Ïivotním prostfiedí a environmentální reporting podle metody Orée Ing. Vojtûch Vanûãek, CSc. Poradce, Zelené údolí 309, Ústí n. L. vojtech.vanecek@iol.cz, Tel/fax: Internetová stránka: Úvod do problematiky Komunikace podniku o Ïivotním prostfiedí s vnûj ími subjekty i s vlastními zamûstnanci vyhoví právu vefiejnosti b ti informován, pûstuje vzájemné porozumûní a dûvûru mezi podnikem a vefiejností, zlep í obeznámenost vefiejnosti s plány a cíli podniku a napomûïe jejich akceptování, a totéï platí pro vlastní zamûstnance; navíc z nich vytváfií informované podnikové vyslance v obci a v ir í vefiejnosti. Tato komunikace má b t obousmûrná a systematická. Pro podniková sdûlení o problematice ochrany Ïivotního prostfiedí vefiejnosti, vlastním zamûstnancûm a vlastníkûm se uïívá oznaãení environmentální reporting. Pracovní skupina Evropské federace úãetních (FEE) pregnantnû definuje cíle environmentálního reportingu takto:...poskytnutí informací o environmentálních dopadech a o provozním chování nûjakého subjektu, které jsou pro relevantní zainteresované osoby uïiteãné pro zformování jejich vztahu k vykazujícímu subjektu... Environmentální reporting, tak jak je pojednáván v pfiíruãkách Orée, se zaãal ífiit poãátkem devadesát ch let. Koncem devadesát ch let se k této problematice pfiipojila problematika zdraví a bezpeãnosti práce. To je uï odraïeno v modernizované pfiíruãce CEFIC [1] z r V souãasnosti se ujímá je tû ir í pojetí pod heslem udrïitelnosti, zahrnující ekonomickou v konnost, environmentální profil a sociální problematiku. Takovou v znamnou iniciativou, vzniklou v r. 1999, je GRI Global Reporting Initiative.. Podrobnosti, jakoï i pfiíruãku pro zavedení z r. 2002, lze nalézt na internetové adrese U mnoha na ich podnikû má reporting dobrou úroveà a je i systematick (roãní zprávy, dvouroãní zprávy u podnikû zúãastnûn ch v iniciativû Responsible Care Zodpovûdné podnikání v chemii). Pro environmentální reporting existují promy - lené návody, napfi. chemick prûmysl pouïívá v bornou pfiíruãku CEFIC (1(; není nám známo, Ïe by vlastní návod mûlo i jiné odvûtví. Naopak, mínûní zainteresovan ch stran vãetnû vefiejnosti b vá zkoumáno jen v jimeãnû a nesystematicky. I pro tuto ãinnost existují návody. Je to napfi. star í pfiíruãka CEFIC (3( a nyní ãeská adaptace pfiíruãky pro komunikaci francouzské spoleãnosti Orée (4(, podle které vedlo âeské ekologické manaïerské centrum (CEMC) dále popsan spoleãn francouzsko ãesk projekt. Subjekty pouïívající environmentální systém managementu podle norem fiady ISO budou mít brzy pro komunikaci odpovídající ISO normu, která je v pfiipomínkovém fiízení [2]. Podniková sdûlení v oblasti environmentálního reportingu b vají v hodnû vyjádfiena formou environmentálních indikátorû. Jejich pouïití poïaduje i systém environmentálního managementu podle normy âsn EN ISO Spoleãnost Orée sestavila inspirativní katalog podnikov ch environmentálních indikátorû, kter jsme v CEMC doplnili fiadou dal ích návrhû (5(. Reporting ãesk ch podnikû hojnû uvádí údaje povahy environmentálních indikátorû, ale vût inou jde o údaje vyïadované legislativou (emise do ovzdu í, BSK,...), které málo nebo nevhodnû odpovídají potfiebám a obavám ir í neodborné vefiejnosti. Spoleãn projekt Oreé CEMC Cílem projektu bylo s vyuïitím nabídnuté úãasti francouzského sdruïení Orée pouïít jejich metodick ch pomûcek a zku- eností v oblasti komunikace prûmyslov ch podnikû o Ïivotním environmentální ASPEKTY podnikání 4/

14 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Tab. 1 Úãastníci projektu komunikace o Ïivotním prostfiedí podle Orée CEMC Podnik Poãet zamûstnancû* Hlavní pfiedmût podnikání INOTEX s.r.o., 75 V zkum, v voj, servis a transfer technologií v oblasti textilní pfiedúpravy, barvení, tisku DvÛr Králové nad Labem a speciálních úprav. UNIVELAK Teplice a.s., Teplice 30 Provozování velkoobchodního prodejního skladu barev a pigmentû. Zemûdûlské druïstvo (150?) Rostlinná v roba, chov mléãného skotu, chov masného skotu, odchovna plemenn ch DOUBRAVA, HaÀovice b kû, chov prasat, mechanizace, jatka, kuchyà, provoz plasty Mladeã. INEX Color, tûtí 19 Obchodní spoleãnost v oblasti prodeje a dodávek nátûrov ch hmot pro stavebnictví a prûmysl. Povrchové úpravy kovov ch materiálû pro prûmysl. UNILES a.s., Rumburk 360 Komplexní dodávky lesnick ch prací. Nákup a prodej fieziva a dfievov robkû se zamûfiením na nestandardní speciální truhláfiské a stavební fiezivo. Severochema, 119 V roba: technické kapaliny, bytová chemie, autokosmetika, v men í kosmetika. druïstvo pro chemickou v robu, Liberec ALIACHEM a.s., od tûpn Produkce organick ch pigmentû a barviv, anorganick ch kyselin a hnojiv, pesticidû závod Synthesia, Pardubice a farmaceutick ch substancí, v bu nin a plastû. EKOSAN s.r.o., Chrudim 30 Hubení kodliv ch ÏivoãichÛ, rostlin a mikroorganismu a potlaãování dal ích kodliv ch ãinitelû jedy, vãetnû ochranné desinfekce, dezinsekce a deratizace. * v dobû projektu prostfiedí k implementaci francouzské metody v nûkolika na ich zainteresovan ch podnicích a po pfiípadn ch úpravách potom zpfiístupnit pfiíruãky a metodu v em dal ím zájemcûm. Orée je francouzská nezisková organizace, angaïující se v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí, prûmyslové ekologie a systémû fiízení se sídlem: 42, rue du Faubourg Poissoniere, Paris, URL: Orée sdruïuje více neï edesát podnikatelsk ch subjektû, svazû i podnikû z rûzn ch odvûtví, zejména pak z chemického a kosmetického prûmyslu a zemûdûlské v roby potravin. Organizátorem ãinnosti v ãesk ch podnicích bylo âeské ekologické manaïerské centrum v Praze (CEMC, vydavatel tohoto ãasopisu, podrobnosti viz URL: nevládní a nezisková organizace zaloïená pro ífiení informací o environmentálním managementu v ãeském prûmyslu a sdru- Ïující asi 45. podnikû, institucí a individuálních ãlenû. CEMC adaptoval pfiíruãky Orée [4,5] na na e podmínky, coï kromû pfiekladu znamenalo úpravu jednotek, doplnûní nûkter ch kapitol a doplnûní katalogu indikátorû [5]. CEMC vybral a instruoval konzultanty, ktefií se nejprve zúãastnili adaptace francouzsk ch pfiíruãek na na e podmínky a potom pomáhali s projektem na podnicích. Nutno uvést, Ïe bez pomoci lektorû byly zúãastnûné podniky na rozpacích jak nûkteré nezvyklé úkoly provést (prûzkumy a jejich vyhodnocení, v bûr indikátorû,...). Na druhou stranu tfieba pfiiznat, Ïe sami konzultanti v prûbûhu práce narazili na nejasnosti a problémy, které neobjevili pfii práci s pfiíruãkami u stolu v kanceláfii. Nutno vzít v úvahu, Ïe postupy komunikace jsou urãeny pro MSP, které na rozdíl od velk ch podnikû nemají pracovníka vyãlenûného a koleného pro styk s vefiejností (PR Public Relations) a takovou komunikaci obstarává nejspí e ekolog, kter má nûkolik dal ích funkcí. Autor se domnívá, Ïe i nyní vyïaduje práce s adaptovan mi pfiíruãkami v MSP pomoc zku eného konzultanta, nebo aspoà Ïe se taková pomoc podniku vyplatí v úspofie ãasu a zklamání. Spoleãn projekt Orée CEMC probûhl v osmi ãesk ch podnicích uveden ch v Tab. 1 v období od ãervna do fiíjna roku 2001 a na e sdûlení je odvozeno ze zpráv úãastníkû, naposledy aktualizovan ch v r Pro projekt byly vybrány organizace rûzné velikosti, pûsobící v rûzn ch oblastech podnikání a v regionech a mûstsk ch aglomeracích s rozdíln m poãtem obyvatel. Do projektu byly pfiizvány organizace, u kter ch se pfiedpokládal negativní vliv na Ïivotní prostfiedí z titulu jejich ãinnosti. Sedm podnikû patfiilo svou velikostí k mal m a stfiedním podnikûm (MSP), pro které byl postup Orée vyvinut a ve Francii odzkou en, jeden podnik patfiil mezi podniky velké. Autor se domnívá, Ïe úãast velkého podniku potvrdila, Ïe postup podle pfiíruãek se hodí spí e pro MSP zaãínající se o tuto problematiku zajímat. Velké podniky mají trochu odli né moïnosti a byly vût- inou okolnostmi donuceny si uï nûjaké postupy obousmûrné komunikace vyvinout a udrïovat. Pro v echny bez rozdílu bude ov em pouïitelná chystaná norma ISO [2]. Na závûr projektu podniky v r sepsaly zprávy o jeho prûbûhu a v sledcích implementace projektu u nich. Po roce jsme si ovûfiovali, do jaké míry jsou postupy komunikace je tû vyuïívány. Lze potvrdit, Ïe principy obousmûrné komunikace zapustily kofieny, aã ov em praxe a realita leccos na proklamovan ch zámûrech komunikace zmûnila. Pokud v dal ím uvádíme pfiíklady, jsou vybrány z podnikû, které autor jako konzultant nav tívil. Postupy pro zavedení komunikace podle Oreé Postup se dûje ve tfiech postupn ch krocích: 1. V CHOZÍ STAV 1.1 Identifikace environmentálních dopadû V této etapû podnik pofiídí co moïná objektivní popis souãasn ch vlivû na v echny domény Ïivotního prostfiedí (registr environmentálních dopadû), bez ohledu na pfiípadnû odli né vnímání vnûj ími subjekty a vlastními zamûstnanci. Patfií sem i ãerpání pfiírodních zdrojû a dopady na Ïivotní prostfiedí plynoucí z vlastností podnikov ch v robkû/sluïeb. Závûrem se vlivy setfiídí podle naléhavosti, co moïná objektivnû, a nakoncipuje se program nápravn ch opatfiení. Takovou sestavu je vhodné dát ovûfiit jinou skupinou interních nebo externích odborníkû. Pokud je v sledek identifikace pro podnik velice nepfiízniv, je lep í zaãít s nápravn mi opatfieními a ne s komunikací. 1.2 Identifikace zainteresovan ch stran Identifikují se zainteresované subjekty vnitfiní (zamûstnanci, vlastníci, druïstevníci) a vnûj í (odbûratelé, dodavatelé, obyva- 12 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

15 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING telstvo, instituce laické i odborné, úfiady). Posoudí se úroveà jejich znalostí a zájmû ne v em je vhodné podat úplná vysvûtlení o v em a na vysoké odborné úrovni. 1.3 Vnímání environmentálních dopadû Vnímání environmentálních dopadû mûïe b t odli né od náhledû oznaãen ch v kroku 1.1 jako objektivní. Zji tûné rozpory jsou cenn m podnûtem jednak pro úpravu koncepce nápravn ch opatfiení, jednak pro zamûfiení environmentálního reportingu (tj. vydávání informací z podniku) a pro pozdûj í kontrolu odezvy nápravn ch opatfiení u dotazovan ch subjektû. Vnímání environmentálních dopadû nutno zjistit dotazováním, coï je pracné, nákladné, v této oblasti nezvyklé a není-li provedeno s velk m rozmyslem a peãlivû mûïe b t nevûrohodné a proto neúspû né. Pfiíruãka Orée [4] poskytuje vodítka pro tuto práci, která jsme shledali dostateãn mi. Pokud nûkdo chce dûkladnûj í rady k v bûru respondentû, k velikosti reprezentativního vzorku cílové skupiny aj., doporuãujeme dobfie ãtivou publikaci M. Dismana [7]. Tazatele nutno pro kolit. Jde o jejich chování (reprezentují ná podnik) a zejména o nutnost neovlivnit sv m postojem odpovûì respondenta. DÛkladnûj í pro kolení lze dosáhnout s pouïitím etického kodexu mezinárodní asociace pro v zkum trhu ESOMAR. Vzdor takové nároãnosti provedly a vyhodnotily zúãastnûné SMP prûzkumy, jejichï v sledkûm lze dûvûfiovat. Pfiíklad 1: Provedení prûzkumu spoleãností UNILES, a. s. Spoleãnost vybrala následující zainteresované subjekty: Specializované úfiady (referát ÎP a dal í, celkem 5), laické úfiady (finanãní úfiad a dal í, celkem 5), zamûstnanci (nahodile oslovení zamûstnanci ústfiedí a venkovních stfiedisek) a vefiejnost (na území okresu Dûãín, nahodile). Pod vedením zamûstnance spoleãnosti oslovili studenti gymnázia s dotazníky sestaven mi podle návodu Orée celkem 424 respondentû. Kromû odpovûdí na soustavu otázek zaznamenali vûk a zda jede o muïe ãi Ïenu. V sledky v zkumu zpracovali do tabulky podle pokynû Orée a dospûli k závûrûm: krajina pfievaïuje kladné vnímání, nejvíce nás kladnû hodnotí laické a následnû specializované úfiady pûda celkovû pfievaïuje kladné vnímání, pouze u respondentû z fiad zamûstnancû pfievaïuje záporné mínûní, velmi kladnû hodnotí ná vliv na pûdu laické úfiady ovzdu í pfievaïuje kladné vnímání, nejvíce nás kladnû hodnotí laické úfiady a následnû vefiejnost voda celkovû pfievaïuje kladné vnímání, pouze u respondentû z fiad zamûstnancû pfievaïuje záporné mínûní, velmi kladnû hodnotí ná vliv na pûdu laické úfiady hluk celkovû pfievaïuje záporné vnímání, nejv raznûj í záporn vjem je ze strany zamûstnancû, kladn vjem pouze mal m procentem pfievaïuje u laick ch úfiadû odpady celkovû pfievaïuje záporné vnímání, nejv raznûj í záporn vjem je ze strany zamûstnancû a následnû vefiejnosti, kladnû nás hodnotí pouze nepatrn m procentuálním rozdílem laické úfiady. UNILES, zavádûjící systém environmentálního managementu, podle toho upravia své environmentální cíle a komunikaãní praxi. Pfiíklad 2: Soulad a nesoulad mezi objektivním hodnocením a vnímáním environmentálních dopadû v SEVEROCHEMù, druïstvu pro chemickou v robu. V SEROCHEMù provedli m.j. prûzkum u sv ch zamûstnancû. Od 62 zamûstnancû pouãen ch o úãelu etfiení získali 52 odpovûdí na otázky t kající se prachu, hluku, chemick ch látek/v robkû, psychické zátûïe, tepelné pohody (tepla/chladu) na pracovi - tích v roãních obdobích, osvûtlení pracovi tû, sociálního zafiízení, v skytu zdravotních potíïí, fyzické zátûïe a pfiípadnû jin ch vlivû. V sledky etfiení, uspofiádané podle návodu Orée a oddûlenû pro provozovny v Liberci a ve Varnsdorfu, porovnali s názorem ústfiedí druïstva v Liberci (objektivní názor). Jak se dalo ãekat, názory se nûkde li- ily. Napfi. o osvûtlení se ústfiedí domnívalo, Ïe má vliv a to záporn. Zamûstnanci v obou provozovnách naopak vliv nepocièují a hodnotí osvûtlení velmi kladnû resp. kladnû. Naproti tomu, zdravotní potíïe zamûstnanci povaïovali za velmi v znamné resp. v znamné, aã ústfiedí je za v znamné nepovaïovalo. V návaznosti uvedli zamûstnanci v jin ch vlivech nedostateãné odsávání zápachû. DruÏstvo povaïovalo v sledky etfiení za podnûtné, odrazilo je v plánu opatfiení pro následující rok a rozhodlo se podobná etfiení u zamûstnancû opakovat. Metoda Orée doporuãuje oznámit v sledky etfiení zainteresovan m stranám respondentûm a oznámit jim, jak podnik bude na jejich pfiipomínky reagovat. To jsme shledali moïn m jen v nûkter ch pfiípadech, napfi. v pfiedchozím pfiíkladu se zamûstnanci SEVEROCHEMY dozvûdûli o chystan ch nápravn ch opatfieních z písemného dokumentu vydaného jen pro interní potfiebu. 1.4 Vnímání environmentálních programû (akcí) KdyÏ bylo prûzkumem zji tûno vnímání dopadû na Ïivotní prostfiedí a vyvozena opatfiení (programy) k nápravû, pfiíruãka doporuãuje provést nov prûzkum u v ech zainteresovan ch (dotãen ch) subjektû s cílem zjistit jejich stanoviska. K tomu úãelu je navrïen postup podobn prûzkumu v bodû 1.3. U podnikû, které mûl na starosti autor, jsme tento kontrolní krok vynechali, neboè uï pfiedchozí prûzkum byl znaãnû vyãerpávající. Závûrem ke krokûm 1.1 aï 1.4 budiï zmínûno, Ïe alternativní postup byl uï pfied léty zvefiejnûn pod názvem Program vlastního environmentálního hodnocení (ESAP Environmental Selfassessment Program) [6] a s úspûchem pouïit i ve velk ch v ãesk ch podnicích..je rovnûï velmi pracn. 2. DEFINICE KOMUNIKAâNÍ TAKTIKY 2.1 Definování politiky komunikace o Ïivotním prostfiedí Z v sledkû prûzkumu o vnímání environmentálních dopadû a akcí se stanoví cíle komunikace. Je rozdíl mezi environmentálními cíli organizace (napfi. zlep ení organizace nakládání s odpady v podniku) a cíli environmentální komunikace (napfi. zmen it poãet stíïností sousedû závodu na zápach). Pro zdafiilou definici cílû komunikace si klademe otázky: Proã komunikovat? O ãem komunikovat? S k m komunikovat? Kdy komunikovat? Pfiedmûtem komunikace má b t také podniková environmentální politika, vyjádfiená písemnû jasnou a v stiïnou formou. Pfied ífiením této politiky musí s ní b t obeznámeni pfiedev ím pracovníci podniku. 2.2 Osnova a charakter komunikace Komunikace mûïe mít charakter informativní, morální nebo etick (jsem svûtoobãan a pfiispívám aktivnû k zmen ení skleníkového efektu), preventivní (pfiedpokládám problémy a vysvûtluji proã, a co proti tomu dûlám), reagující (obyvatelé si v imli po kození Ïivotního prostfiedí a vysvûtluji jim jak se starám, aby se to neopakovalo). Vhodné pfiístupy k pfiíjemcûm informací a forma a obsah sdû- environmentální ASPEKTY podnikání 4/

16 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING lení jsou delikátní záleïitostí. Pfiíruãky Orée [4] i CEFIC [3] k tomu poskytují nûkolik rad. Zde je tfieba zdûraznit otevfienost, vûrohodnost a poctivost pfii podávání zpráv. 2.3 Volba prostfiedkû a frekvence ZpÛsoby komunikace jsou obecnû známy a pouïívány, zvlá tû informace na internetu. Velké podniky a v znamní zneãi Èovatelé si vyvinuli systém organizace periodického setkávání se samosprávou, obãany a úfiady, které shledávají racionálním a pfiínosn m. V znamnou vizitkou podniku je také oznaãení v robku Ekologicky etrn v robek, v pfiípadû dfiíví a v robkû ze dfieva logo nûkterého systému certifikace dosvûdãující, Ïe dfiíví pochází z lesa pûstovaného podle zásad udrïitelného rozvoje. 3, VYHODNOCENÍ Program komunikace o Ïivotním prostfiedí nutno periodicky vyhodnocovat, napfi. roãnû. Vhodnou pfiíleïitostí je periodická péãe o funkãnost environmentálního systému fiízení podle norem fiady ISO nebo periodické hodnocení plnûní programu Responsible Care Zodpovûdné podnikání v chemii. Vhodn m podkladem jsou opakovaná etfiení, jak jsou vnímány dopady na Ïivotní prostfiedí a podnikové aktivity k ochranû Ïivotního prostfiedí (viz napfi. zámûr SEVEROCHEMY v Pfiíkladu 2 opakovat prûzkum u zamûstnancû). Dotazníky je vhodné nemûnit a pfiedkládat je stejn m skupinám respondentû. Tab 2 Skupiny indikátorû v adaptované pfiíruãce indikátorû Indikátory vody Indikátory odpadû Indikátory ovzdu í Indikátory hluku a vibrací Indikátory tvorby a ochrany pfiírody a krajiny Indikátory energie PrÛfiezové indikátory PouÏití environmentálních indikátorû Druhou pfiíruãkou Orée ke komunikaci o Ïivotním prostfiedí je katalog moïn ch environmentálních indikátorû [5]. U MSP vyvolal jisté rozpaky, neboè jim nebylo jasné, kolik indikátorû musí ke splnûní projektu pouïít a vyskytl se i dotaz, zda snad v echny. Jde samozfiejmû o inspirativní pfiehled, ze kterého si podnik zvolí nûkolik jemu pfiimûfien ch indikátorû, nebo podle vzorû v katalogu si vytvofií vlastní indikátory. Velké podniky publikují hodnoty i nûkolika desítek takov ch indikátorû, pro MSP postaãuje ke komunikaci o Ïivotním prostfiedí nûkolik málo dobfie zvolen ch indikátorû. Do pfiíruãky indikátorû Orée jsme pfiidali novou skupinu indikátorû tvorby a ochrany Ïivotního prostfiedí a v dal ích skupinách doplnili poãet, takïe pfiíruãka nyní obsahuje 112 vzorov ch indikátorû ve skupinách uveden ch v Tab 2. Existují indikátory vhodné pro interní komunikaci a indikátory vhodné pro externí komunikaci. Rozdíl je patrn z následujícího srovnání pfiíkladû indikátorû v Tab 3. Jinou vynikající nabídku environmentálních indikátorû najdeme v pfiíloze k normû âsn ISO Pfii práci na projektu komunikace podle Orée jsme zjistili, Ïe úãastníci snadno vyjmenují fiadu beztak jiï sledovan ch veliãin, které lze bez dal í námahy povaïovat za environmentální indikátory a doplnit je do environmentálních zpráv. Vût inou jde o jednoduché ukazatele typu emise do ovzdu í nebo do vod, apod. Tyto údaje jsou jistû dûleïité pro odbornou vefiejnost a pro úfiady. Z diskuse ale vyplynulo, Ïe takové indikátory ãasto srozumitelnû nevystihují obavy ir í vefiejnosti. Z diskuse o takov ch obavách, jak je také vyjevil prûzkum, jsme se pokusili vytvofiit environmentální indikátory specifické pro dan podnik, které by takov m obavám ãelily. Vlastní tvorby indikátorû není tfieba se bát; ostatnû jiï uvedená norma âsn ISO uvádí indikátory pro podniky nezvyklé, jako je napfi. populace urãitého rostlinného druhu v urãité vzdálenosti od budov organizace. Pfiíklad 3: Specifické environmentální indikátory pro nûkteré podniky úãastníky projektu. UNILES, a.s.: âelí od sv ch zahraniãních obchodních partnerû podezfiení, Ïe zpracovává také dfievo pocházející z tropick ch de tn ch pralesû. Byl proto vytvofien indikátor udávající, jak podíl zpracovávaného dfieva pochází z ekologick ch lesû pûstovan ch s ohledem na udrïitelnost. K témuï úãelu byl v bfieznu r získán odpovídající certifikát PEFC Pan European Forst Certification. âelí dojmu vefiejnosti, Ïe kácením stromû pfiispívá k devastaci pfiírody. ProtoÏe UNILES se zab vá i v sadbou stromkû, bylo navrïeno vytvofiit indikátor poãet vysazan ch stromû/poãet pokácen ch stromû, kter dosahuje hodnoty kolem 5, v závislosti na podmínkách roku. Takov indikátor pr neobstojí pfied odborníky (dûvody kácení mohou b t rûzné), ale pro prezentaci vefiejnosti by mohl splnit svûj úãel. SEVEROCHEMA, druïstvo pro chemickou v robu: Vzhledem k práci s chemick mi látkami se v obou provozovnách kaïdoroãnû provádí úpravy k lep í ochranû zdraví zamûstnancû. Tak napfi. jako odezva na vnímání v parû se instaluje lep í ventilace. Bylo proto navr- Ïeno pouïít jako indikátoru poãet úprav vedoucích Tab 3 Pfiíklady environmentálních indikátorû vhodn ch buì pro interní nebo pro externí komunikaci interní komunikace externí komunikace Celkové náklady na ochranu Ïivotního prostfiedí StupeÀ souladu s environmentální legislativou Poãet (podíl) vedoucích pracovníkû pro kolen ch Poãet (podíl) zamûstnancû, pro kolen ch v environmentální v environmentální problematice ( kolení o EMS, o kvalitû a EMS, problematice o ãist í produkci,...) Poãet námûtû (realizovan ch námûtû) od zamûstnancû (od vefiejnosti) Poãet interních environmentálních auditû na zlep ení ochrany Ïivotního prostfiedí Poãet a v e pokut souvisejících s ochranou Ïivotního prostfiedí Podíl pouïívan ch obalû, které jsou znovu pouïitelné Poãet vydan ch informací o environmentálním profilu organizace Poãet dodavatelû/odbûratelû ktefií byli dotazováni na svûj (místní noviny, krajsk rozhlas,...) environmentální profil (zda mají zaveden EMS ãi EMAS, zda se úãastní jiné envir. iniciativy 14 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

17 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING k lep ímu pracovnímu prostfiedí v bûïném roce. V nûkter ch v robcích jsou obsaïeny aromáty, nevhodné ze zdravotního hlediska. Bylo proto navrïeno zavést jako indikátor spotfiebu aromatick ch uhlovodíkû nebo podíl aromatick ch uhlovodíkû na celkové spotfiebû uhlovodíkû. INEX Color tûtí Z nátûrov ch pouïívan ch hmot vznikají emise tûkav ch organick ch látek do ovzdu í. Tomu se nyní ãelí pouïitím vysokosu inov ch nátûrov ch hmot nebo vodou fiediteln ch nátûrov ch hmot. Nejde to ale ve v ech pfiípadech. Byl tedy navrïen indikátor podíl nátûrov ch hmot s mal mi nebo Ïádn mi emisemi tûkav ch organick ch látek. Tzv. prostfiik nátûrov ch hmot pfiedstavuje jednak finanãní ztrátu, jednak zbyteãn zdroj emisí tûkav ch organick ch látek. Byl proto navrïen environmentální indikátor hodnota prostfiiku pouïit ch nátûrov ch hmot. Závûry a zhodnocení Závûry a zhodnocení nabízí autor jako pouze jeden z více konzultantû CEMC, a t kají se pouïitelnosti a vhodnosti metodiky Orée tak jak je popsána v námi adaptovan ch pfiíruãkách [4] a[5]. 1. Pfiíruãku komunikace [4] povaïuji za dobr, podnûtn a dosti ojedinûl návod pro obousmûrnou komunikaci. Metoda podle pfiíruãky mi pfii prvním ãtení pfiipadla sice pracná, ale jednoduchá aï triviální. Pfii práci se ãtyfimi podniky úãastníky projektu jsem svûj názor zmûnil, provedení je nejen velmi pracné, ale vyïaduje tvûrãí pfiístup a vûbec to není jednoduché. Pochybuji proto, Ïe mal ãi stfiední podnik pro které je metodika urãena dokáïe postup racionálnû aplikovat bez pomoci zku eného konzultanta. Jejich podnikoví ekologové, zatíïení je tû dal ími funkcemi, jsou na rozpacích, co a jak podle návodu udûlat (kolik a jak ch indikátorû z pfiíruãky indikátorû mám pouïít?, jak udûlat prûzkum?, jak zpracovat nesourodé odpovûdi respondentû?, atd.). Pfiíruãka pfiedstavuje spí e maximum, které nutno pfiimûfienû upravit, aniï by se upustilo od zásad dvousmûrné a trvalé komunikace. 2. PrÛzkum mínûní vnûj ích subjektû a vlastních zamûstnancû povaïuji za nejvût í novum v této agendû. Stfiední a malé podniky ho skuteãnû provedly vesmûs poprvé ve své historii s pomocí studentû apod. u nûkolika desítek ãi stovek respondentû a v sledky shledaly pouãn mi, zvlá tû v konfrontaci se sv m vlastním hodnocením 3. Stfiední podniky zvládly postup docela dobfie a poznatky z komunikace odrazily ve své praxi. Napfi. seznámily zamûstnance s v sledky projektu, zavedly environmentální reporting do v roãní zprávy, odrazily v roãním plánu vyjevené po- Ïadavky zamûstnancû, vytvofiily specifické podnikové environmentální indikátory pro externí komunikaci, aj. 4. Velkému podniku metoda nebyla urãena a asi mu opravdu nepatfií. Soudím, Ïe pro nûj je pfiimûfiená pfiíruãka CEFIC (3( popisující pfiimûfiené velkorysej í metody obousmûrné komunikace. Zúãastnûn velk podnik mûl tolik v elijak ch stíïností na své environmentální chování, Ïe provokovat vefiejnost dotazníkovou akcí nepfiipadlo vhodné. 5. Mal podnik patnû musí s pomocí konzultanta rozsah prací doporuãovan pfiíruãkou komunikace Orée (4( hodnû redukovat. Pfiekvapivû i podnik s 20 zamûstnanci povaïoval projekt za zajímav a pfiínosn. 6. Pfiíruãka indikátorû [5] je katalogem indikátorû z rûzn ch oblastí, hodících se pro skoro kaïd podnik. Podniky takov ch indikátorû uïívají desítky (aniï by je tfieba takto naz valy), ale nevytváfiejí si své vlastní specifické indikátory pro prezentaci své environmentální péãe sv m klientûm a vefiejnosti. O to jsme se v nûkolika pfiípadech pokusili. Pfiíruãka environmentálních indikátorû (5( pfiiná í 112 obecnû pouïiteln ch indikátorû pro komunikaci, av ak specifické podnikové indikátory pro komunikaci se vytvofií teprve rozborem názorû a obav zainteresovan ch stran. PRAMENY [1] Responsible Care. Health, Safety and Environmental reporting guidelines. CEFIC (Evropská rada svazû chemického prûmyslu), Brusel, listopad [2] Návh normy ISO Environmental communication Guidelines and examples z ãervna 2003 [3] Gudielines for Environmental Reporting. CEFIC (Evropská rada svazû chemického prûmyslu), Brusel âást pfiíruãky dal v r pfieloïit Svaz chemického prûmyslu âr. [4] Orée: Pfiíruãka o komunikaci va eho podniku o ochranû ÎP. Z francouzského originálu vydaného Orée v PafiíÏi v r pfieloïil, upravil a vydal CEMC, Praha, ãerven 2001 [5] Orée: Pfiíruãka environmentálních indikátorû pro pouïití v mal ch a stfiedních podnicích. Z francouzského originálu vydaného Orée v PafiíÏi v r pfieloïil, doplnil a vydal CEMC, Praha, ãerven [6] ESAP Environmental Self Assessment Program Program vlastního environmentálního hodnocení. Publikace CEMC, Praha [7] Miroslav Disman: Jak se vyrábí sociologická znalost. Pfiíruãka pro uïivatele. Vydavatelství Karolinum, Praha, Metodika reportingu udrïitelného rozvoje podle GRI Ing. Jifií tudent, CEMC Struktura reportu podle metodiky GRI je svázána s jist mi pravidly, která musí b t vïdy dodrïena. Základní charakteristikou GRI reportu je integrace (propojení) ukazatelû ve tfiech dimenzích udrïitelného rozvoje, tj. ekonomické, environmentální a sociální. Metodika napfi. pfiedepisuje závazn rozsah klíãov ch ukazatelû. Pravidla v ak také umoïàují postupné pfiecházení na reporting dle GRI metodiky, napfi. i tím, Ïe mohou b t nûkteré závazné ukazatele vynechány, ale pokud k tomu dojde, vïdy to musí b t komentováno. Kompatibilní GRI report mûïe b t pln (tfiídimenzonální s více integrovan mi tématy) a nebo omezen (tfiídimenzonální s jedním integrovan m tématem). Vedle tûchto reportû metodika GRI rozli uje fragmentovan (Ïádné téma není propojeno ve tfiech dimenzích, propojení je jen ãásteãné) a environmentální report (obsahuje pouze data z oblasti Ïivotního prostfiedí). Poslední dva typy jsou typické pro poãáteãní fáze reportování dle metodiky GRI. environmentální ASPEKTY podnikání 4/

18 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Organizace, která si pfieje oznaãit svûj report, Ïe je v souladu s 2002 GRI Guidelines, musí splàovat tûchto pût podmínek: 1. Informovat v rozsahu oãíslovan ch prvkû v sekci 1 aï 3 v ãásti C Vize a strategie prohlá ení popis strategie reportující organizace s ohledem k svému pfiíspûvku k UdrÏitelnému rozvoji a prohlá ení nejvy ího vedení Profil pfiehled o organizaãní struktufie a provozní ãinnosti a rozsahu reportu ídící struktura a manaïerské systémy popis organizaãních struktur, politik, manaïersk ch systémû vãetnû práce se zájmov mi skupinami 2. Vãlenit GRI obsahov index specifikovan v sekci 4 v ãásti C GRI obsahov index pfiehled o tom, kde se informace uvedená v sekci C metodiky v reportu nachází 3. Odpovûdût na kaïd ze základních indikátorû v sekci 5 ãásti C, tj. buì odpovûdût na kaïd indikátor nebo vysvûtlit dûvod pro jeho vynechání. Indikátory v konnosti údaje (mûfiítka) o vlivu nebo dopadû organizace rozdûlená na integrované, ekonomické, environmentální a sociální v konnostní indikátory. 4. Uji tûní, Ïe report se shoduje s principy v ãásti B Guidelines 5. VloÏit tento text prohlá ení podepsané vedením nebo CEO: Tato zpráva je pfiipravena v souladu s 2002 GRI Guidelines. Reprezentuje vyváïenou a pfiimûfienou prezentaci ekonomického, environmentálního a sociálního profilu na í organizace. Environmentální komunikace poïadavky pfiipravované normy ISO Ing. Jifií tudent, CEMC Cílem tohoto ãlánku je upozornit na pfiipravovanou normu z fiady ISO 14001, která pfiiná í principy, politiku, strategii, metody a praktické pfiíklady pro externí a interní environmentální komunikaci. Je urãena organizacím bez ohledu na jejich velikost, typ, lokalizaci (umístûní), strukturu a v robky nebo sluïby. Upozornûní: Následující text není doslovn m pfiekladem návrhu normy a vztahuje se k verzi ISO/WD v návaznosti na v sledky pátého zasedání ISO/TC 207/WG 4 v Lond nû v únoru Jak se v normû uvádí, není zam leno, Ïe norma bude standardem pro certifikaci nebo registraci. Podstatné je, Ïe pod pojmem komunikace se zde nemíní jen ãinnosti spojené s tvorbou a vydávání jak chkoliv zpráv (napfi. zprávy o Ïivotním prostfiedí), ale pfiipravovaná norma se zab vá metodologií celého procesu komunikace, kter se opírá o iroké spektrum komunikaãních nástrojû. Pozn.: Pod pojmem environmnetální komunikace se rozumí v echny procesy zahrnující aktivity, které organizace pfiijímá, aby si opatfiila a získala informace potfiebné k dialogu s interními a externími zájmov mi skupinami o environmentálních v sledcích organizace. V tomto smyslu norma mûïe b t vydatn m pomocníkem pro pracovníky v organizaci povûfiené fiízením Ïivotního prostfiedí, ale nejen pro nû. Kromû vedení organizace by mûla zajímat také pracovníky zab vajícími se fiízením vztahû (obvykle public relations) a pfiípadnû tiskové mluvãí. Pokud si jen na chvíli pfiipustíme, Ïe ekologie je v znamn faktor, kter stále více bude rozhodovat o prodejnosti v robkû a sluïeb, a o tom podnikání je, pak by norma mûla zajímat pracovníky marketingov ch a obchodních útvarû. Ale v tomto pfiípadû jsem realista a proto si myslím, Ïe bude hodnû záleïet na invenci toho, kdo bude normu v organizaci rozpracovávat. Tato norma je hodnû upovídaná a proto v ní nechybí mnoho pfiíkladû metod a postupû komunikace. Principy Podle této normy by se environmentální komunikace mûla vyznaãovat tûmito základními principy: Otevfieností, tj. v echny zainteresované strany se mohou procesu komunikace zúãastàovat. Komunikace se vyznaãuje otevfieností procesû, procedur a pfiedpokladû vztahujících se ke sdûlované informaci, ta by mûla b t pfiístupná v em zainteresovan m stranám. Srozumitelností, tj. pfiedávané informace musí b t jasné, struãné ale v stiïné. K tomu se vztahuje schopnost vyuïívat formát, jazyk a média, která umoïní zainteresovan m stranám podílet se na komunikaãním procesu. DÛvûryhodností, tj. organizace musí postupovat ãestnû a upfiímnû a musí dodávat pfiesné a transparentní informace zainteresovan m stranám. PruÏností, tj. zab vat se v emi podnûty a vãas na nû reagovat. Organizace by tak mûla dávat najevo, Ïe si cení zájmu a pfiípadn ch otázek zainteresovan ch stran. Vstfiícností, tj. zajistit rûzné potfieby zainteresovan ch stran. Uvedené principy komunikace zdûrazàují nutnost zaji Èovat komunikaci se zainteresovan mi stranami prostfiednictvím odpovídajících komunikaãních technik a jazyka. Naplnûní tohoto poïadavku v ak vyïaduje znalost tzv. zájmové skupiny a zji tûní jejího názoru na organizaci. V tomto ohledu odpovûdnost za komunikaci vïdy leïí na pracovnících organizace a zejména druhá ãást pfiedchozí vûty znalost názorû, není v podnikové praxi ãasto naplàována. V tomto pfiípadû se dá pochybovat o úãinnosti v praxi provádûné environmentální komunikace. Proces Jak vypadá podle normy ISO environmentální komunikaãní proces naznaãuje schéma na následující stranû. Cel komunikaãní proces zaãíná stanovením buì samostatné environmentální komunikaãní politiky a nebo jejím zahrnutím do spoleãné komunikaãní strategie a politiky organizace a to vãetnû respektování v e uveden ch principû environmentální komunikace. Následnû probíhá trval proces vzájemného ovliv- Àování environmentální komunikaãní politiky a implementace akãního plánu. Na nejniï í úrovni probíhá pfiíprava akãního plánu a jeho implementace, hodnocení v sledku implementace a pfiidûlení zdrojû (v poslední verzi návrhu normy se uvádí tyto tfii etapy: Plánování Implementace Hodnocení). Dosahované v sledky tohoto dvouokruhového a nikdy nekonãícího procesu mohou ovlivnit podobu environmentální komunikaãní strategie a politiku a ta naopak pod vlivem vnûj ích podnûtû mûïe upravovat proces pfiípravy a realizace implementace. 16 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

19 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Obr.1: Schéma environmentální komunikace Environmentální komunikaãní politika a strategie Norma definuje environmentální komunikaãní politiku (dále komunikaãní politika) takto: Je prohlá ením o zámûrech a principech komunikace o environmentálních informacích, která vytváfií základní rámec pro komunikaãní aktivity a nastavení komunikaãních cílû. Politika vyjadfiuje dodrïování etiky a princip závazku pfii komunikaci se zainteresovan mi stranami. Je základem pro stanovení priorit a akcí. Mûla by zfietelnû vyjadfiovat: Závazek vést dialog se zainteresovan mi stranami Závazek otevfienû komunikovat o vlivu na Ïivotní prostfiedí V znamnost environmentální komunikace v organizaci Závazek k zavedení mechanismu a procedur pro zavedení komunikaãní politiky. Norma mj. doporuãuje, aby se environmentální komunikací zab vali lidé odpovûdní za environmentální management organizace. Politiku by mûl vyhlásit vrcholov management, kter by v ní mûl vyjádfiit závazek k naplàování této politiky. NiÏ í úroveà managementu by pak mûla b t odpovûdná za implementaci smûrnice a za formulaci námûtû na zlep ení politiky. Praktická pozn.: Komunikaãní politika by nemûla b t moc detailní, ale mûla by oslovovat v echny zainteresované strany. Je dûleïité, aby se opírala o intenzivní dialog se zainteresovan mi stranami a zamûfiila se co nejvíce na environmentální v sledky. Vize, mise, hodnoty a kultura hraje v znamnou roli pfii formování komunikaãní politiky. V komunikaãní politice by mûlo b t respektováno: Právo na informace Jazykové rozdílnosti vãetnû dialektû Odli ná oãekávání zájmov ch stran Ve v ãtu mnoha dal ích faktorû v normû uvádûn ch zde rovnûï nechybí environmentální úãetnictví a to jako vhodn informaãní zdroj pomáhající zvy ovat dûvûryhodnost komunikace. Environmentální komunikaãní strategie (dále komunikaãní strategie): Je celkov m nástrojem pro zavádûní a organizování komunikaãní politiky, cílû a dílãích aktivit. Komunikaãní strategie by mûla obsahovat jasné cíle a závazky managementu k alokaci adekvátních zdrojû. Organizace provûfiuje environmentální aktivity a identifikuje potfieby pro komunikaãní strategii. Norma uvádí fiadu podpûrn ch otá- zek, které by mûly fie iteli pomoci pfii formulaci komunikaãní strategie. Komunikaãní strategie by mûla b t oznámena vedením organizace, a potom pfiimûfienû zahrnuta do rozvojového detailního environmentálního komunikaãního plánu. Tato etapa vyïaduje provedení situaãní anal zy (dále anal za). Rozvoj a zdokonalování environmnetální komunikace by mûl zaãít s porozumûním obsahu komunikace, vãetnû anal zy bûïn ch aktivit. Anal za by mûla obsahovat: Identifikaci a popis postupû potfiebn ch k urãení zainteresovan ch stran Oãekávání a dojmy organizací ovládan ch specifick mi stranami Environmentální povûdomí blízk ch komunit Komunikaãní prostfiedky a aktivity, které se osvûdãily jako vysoce efektivní pfii komunikaci se specifick mi skupinami v podobn ch situacích Identifikace názorov ch vûdcû a jejich vliv na dosaïené v sledky ve vztahu k environmentální komunikaci Vnímání organizace vefiejností a jejich specifick ch v stupû Nejnovûj í rozvoj a trendy v environmnetální oblasti t kající se aktivit, produktû a sluïeb organizace Finanãní aspekty. Pfii této anal ze by mûly pomoci nûkteré osvûdãené techniky prûzkumu názorû na lokální, regionální a pfiípadnû geografické úrovni. Den otevfien ch dvefií Interview s vybran mi ãleny zainteresovan ch stran Monitoring tisku, publikací a internetu Úãast na semináfiích a jin ch akcích, s dûrazem na zaji tûní úãasti zainteresovan ch stran. Mezi elementy komunikaãní strategie náleïí: 1. Stanovení strategick ch environmentálních komunikaãních cílû. KdyÏ se nastavují environmentální komunikaãní cíle, organizace by se mûla ujistit, Ïe je ve shodû s vlastní environmentální komunikaãní politikou, principy, a vzít v úvahu názory vnitfiních a vnûj ích zainteresovan ch stran. Mezi moïné environmentální komunikaãní cíle mûïe napfi. patfiit: Uspokojení poïadavkû vypl vajících z pfiedpisû a dal ích zainteresovan ch stran Vzdûlávání zainteresovan ch stran jako souãást environmentálních aktivit organizace Opatfiování informací pro zainteresované strany Oznamování v znamn ch environmentálních událostí Zavedení trvalého interního/externího fóra pro diskusi o environmentálních záleïitostech Redukce environmentálních rizik Pouãování z komunikace se zainteresovan mi stranami Stimulace inovací a kreativity Rozli ování mezi v robky (zfiejmû vzhledem k vlivu na Ïivotní prostfiedí) Zlep ování konstrukce v robkû Vytváfiení akceptace a dûvûry ze strany zainteresovan ch stran Minimalizace interních/externích konfliktû OvlivÀování vefiejného mínûní o environmentálních v sledcích Zlep ování environmentálního obrazu o v robcích a sluïbách organizace NaplÀování a nebo pfiekonávání poïadavkû zákazníkû Zv ení podílu na trhu environmentální ASPEKTY podnikání 4/

20 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Zlep ování dobré povûsti Cíle vztahující se k ãinnosti organizace Cíle vztahující se k v robkûm a sluïbám 2. Identifikace zainteresovan ch stran Organizace by mûla identifikovat nejen zainteresované strany, které projevily zájem o aktivity organizace, v robky a sluïby, ale také i jiné zájmové skupiny, s kter mi si pfieje komunikovat zavedení celkov ch cílû environmentální komunikaãní strategie. Pod pojmem zainteresované strany napfi. norma uvádí: Zákazníky a spotfiebitele, souãasní a budoucí zamûstnanci, dodavatelé a smluvní partnefii, konkurenci, jiné organizace, sousedy a místní obyvatele, akademickou vefiejnost a v zkum, média, vefiejné autority, zákonodárce a v konnou moc (poslanci a vláda), poji Èovací spoleãnosti, banky, finanãníky a investory, vlastníky, politiky a v znamné osobnosti, NGO a zájmové skupiny, ratingové agentury, experty. 3. Vyãlenûní zdrojû Bez vyãlenûní lidsk ch a finanãních zdrojû nemûïe b t realizován jak koliv program. Organizace by si mûla vyjasnit, jaké zdroje mûïe pfiidûlit pro tento úãel tak, aby to bylo co nejúãinnûj í z pohledu v sledku a oãekávání ze strany interních a externích zainteresovan ch skupin. Implementace Plánování Vlastní implementace akãního komunikaãního plánu v sobû zahrnuje proces Plánování environmentální komunikace: 1. Operativní komunikaãní cíle Organizace by mûla znát dûvody, pro které by mûla komunikovat a o ãem by mûla komunikovat. Proto je nutné definovat úãely a cíle komunikace, kter ch chce organizace dosáhnout. PfiiãemÏ by mûly b t stanoveny jeden nebo dva cíle, které jsou v souladu s komunikaãní strategií. Je dûleïité, aby vïdy tyto environmentální cíle byly mûfiitelné a k jejich stanovení je uïiteãné vzít v úvahu: Rozhodnutí o relevantnosti k politice, strategii a ostatním komunikaãním aktivitám Zaji tûní, aby cíle byly natolik srozumitelné, Ïe odpadá nutnost jejich dal í definice Identifikace komunikaãního obsahu a komunikaãní aktivity Specifikování poïadovaného v sledku Rozhodování o zdrojích omezujících nebo limitujících efektivitu naplnûní oãekávání a nebo zpûtného vlivu. Ustanovení komunikaãních cílû umoïàuje snadnûji posoudit pravdûpodobnost, s jakou konkrétní komunikaãní aktivita dosáhne poïadovan zámûr. Norma uvádí praktické pfiíklady takov chto cílû: V znamné zmûny v chování vefiejnosti v dûsledku diskuse s vefiejností, Ïádné negativní ohlasy v místním tisku a sníïení stíïností jako zmûna implementace environmentální strategie Zv ení povûdomí o environmentálním chování ze strany zákazníkû prostfiednictvím dodateãn ch informací publikovan ch v literatufie urãené spotfiebitelûm a sledujících jejich poïadavky a chování Zlep ování environmentálního profilu napfiíã dodavatelskoodbûratelsk m fietûzcem prostfiednictvím komunikace o environmentálních zámûrech, cílech a cílov ch hodnotách s dodavateli, sledující jak dodavatelsk fietûzec mûní environmentální profil a zlep uje sdílení informací. Plánování environmentální komunikace by mûlo zajistit identifikaci, zapojení nebo sledování zainteresované strany v návaznosti na úãel a typ komunikaãní aktivity, událostech a zprávách. Prostfiedky rûzn ch druhû komunikace jsou diskutovány v ãásti zpráva, metody atd. 2. Definice hranic komunikace Organizace by mûla rozhodnout o prostoru nebo lokalitû, která bude prioritním cílem v prûbûhu implementace kaïdého environmentálního komunikaãního plánu. Nûkteré organizace se zamûfiují na bezprostfiední okolí (komunitu) a na své zamûstnance a nebo z jin ch dûvodû naopak potfiebují oslovit irokou vefiejnost, která Ïije daleko od jakékoliv organizaãní sloïky nebo kanceláfie. Pro komunikaãní úãely je upfiesnûní definice lokality nebo regionu v znamné, protoïe rûzné lokality (s rûzn mi jazyky, náboïenstvím a zvyky) mûïe ovlivnit kulturu spoleãnosti, potfieby a vnímání organizace a rovnûï i environmentální komunikaãní strategii organizace a její environmnetální politiku. Mezi jiné dûleïité faktory, které by mûly b t uvaïovány, patfií rozloha oblasti, která by mûla b t komunikací pokryta a vzdálenost oblasti od organizace. Tyto silnû ovlivàují úroveà obtíïnosti pro provádûní environmentálních komunikaãních aktivit a následnû vlastní náklady. V závislosti na velikosti a operaãním prostoru pûsobení organizace, rovnûï v závislosti na typu ãinnosti, v kter ch organizace zaji Èuje environmentální aktivity, mohou zajímat vefiejnost lokálnû, v národním a mezinárodním mûfiítku. Pfiístupy a informace musí b t pfiizpûsobeny specifick m podmínkám a zainteresovan m stranám.v nûkter ch pfiípadech jazyk, kultura a dal í faktory mohou v znamnû ovlivàovat povahu environmentální komunikace. Organizace mûïe b t zapojena do oslovování specifick ch environmentálních fie ení ve více neï jednom geografickém pásmu. Napfiíklad emise skleníkov ch plynû mûïe b t pokryta environmentálním reportem zamûfien m na pfiirozené a nebo mezinárodním prostfiedí, stejnû tak na místní pracovní skupiny. Rozdílné typy informací mohou b t poïadovány pro environmentální komunikaãní aktivity a vefiejné informace mohou b t prezentovány rûzn mi zpûsoby, v závislosti na potfiebách zainteresovn ch stran. 3. Stanovení cílové skupiny/zainteresovan ch stran Pfii plánování environmentální komunikace by mûla organizace identifikovat zainteresované strany zahrnuté mezi oslovované subjekty. Zainteresované strany se obvykle od sebe velmi li í. Napfiíklad mohou b t pasivní, reagovat na organizaci pozitivnû nebo negativnû, mohou jednat racionálnû a nebo mohou pfii kontaktu s organizací jednat emotivnû. Není neobvyklé hledat konfliktní zájmy mezi rûzn mi zájmov mi skupinami. Environmentální komunikaãní plán musí b t dostateãnû flexibilní, aby pfiizpûsobil a zvaïoval cesty, jak oslovit, a odpovûdûl na rûzné a ãasto protichûdné poïadavky od zainteresovan ch stran, zejména tûm, které jsou velmi vlivné a mohou negativnû ovlivnit v stupy komunikaãních snah. V praxi, vïdy kdyï lze pfiedpokládat, Ïe dojde k reálnému konfliktu, mûla by organizace provést rizikovou anal za tohoto konfliktu. PfiiãemÏ je dobré se soustfiedit na co nejménû konfliktních alternativ a navrhnout pokud moïno nejvíce poïadovanou eventualitu. Organizace by se mûla snaïit, aby zaujala pokud moïno neutrální pozici v záleïitostech, které jsou kontroverzní, a to bez ztráty pozice vyjádfiené v závazcích environmentální komunikaãní strategie. RovnûÏ by mûla co nejvíce znát oãekávání, názory a potfieby zájmov ch skupin od environmentálního profilu a aktivit. Pfii prostém, pfiímém dialogu mezi zainteresovan mi stranami a organizací je moïné tyto informace získat. Velmi efektivní je, kdyï se organizace zaváïe uvaïovat o názorech zainteresovan ch stran jiï pfii svém rozhodování, a ne aï 18 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

21 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING kdyï je uï rozhodnuto. Zapojení zainteresovan ch stran by nemûlo spoãívat pouze v poskytnutí informací, ale také ve vytváfiení dûvûry a budování upfiímného vztahu. Pro usnadnûní tohoto cíle musí b t organizace pfiímo dostupná pro zainteresované strany. Pfiitom by mûlo b t zfiejmé, proã je usilováno o jejich informace a k jak m úãelûm budou vyuïity. 4. Identifikace environmentálních informací S ohledem na cíle a zlep ení si environmentální komunikace v prûbûhu plánování pravdûpodobnû vyïádá vybírat a nebo generovat relevantní kvantitativní a kvalitativní data a informace. Ve v ech organizacích je k dispozici mnoho zdrojû a typû informací: Environmentální politika, fiízení spoleãnosti, hodnocení, podle zavedeného podnikového EMS (jak vypl vá z ISO 14001) Pravideln a náhodn sbûr informací v podobû zpráv z organizací umístûn ch v místû sídla spoleãnosti, zprávy dcefiin ch spoleãností (v pfiípadû holdingu), v zkumné zprávy, monitoring, kontrola a mûfiení dat v registru a analytické zprávy Hodnocení environmntálích dat (viz. ISO 14031) Pravidelné environmentální zprávy Relevantní finanãní data Informace od vefiejnosti pfiesahující hranice pûsobení organizace Environmnetální aspekty a vstupy aktivit, v robkû ãi sluïeb Posouzení Ïivotního cyklu v robkû a aktivit (viz. ISO 14040) Prohlá ení organizací o shodû s legislativou a dal ími poïadavky, manuály a záznamy o kolení pracovníkû o bezpeãném zacházení s materiály Plány, záznamy a smûrnice pfii mimofiádn ch událostech Záznamy o kvalifikaãních pfiedpokladech pracovníkû odpovûdn ch za environmentální záleïitosti (manaïefii, technici a experti) Záznamy odpovûdnosti za nehody, pfiíhody v dûsledku patné spolupráce Environmentální indikátory Informace o podnikové strategii a zahrnutí problematiky environmentu Obvykle dostupné informace sebrané organizací nejsou vhodné pro dialog s ne technicky orientovan mi stranami. Je zapotfiebí pfiizpûsobit obsah a formát informací s cílem je zprûhlednit, pfiizpûsobit potfiebû a pochopení jejich v znamu. Napfiíklad v pfiípadû environmentálních indikátorû ãasto vyuïívan ch organizacemi s cílem vysvûtlit jejich environmentální v konnost (profil). Takovéto indikátory ve své podstatû kvantitativní a kvalitativní, mohou b t syntetické, specifické a vysoce technicky orientované by mûly b t pfievedeny zpûsobem, kter umoïní jejich vyuïití, pfiiblíïí jejich v znam a obsah, a srozumitelnost zainteresovan m stranám. 5. Environmentální komunikaãní pfiístup, metody a prostfiedky Pfiístup organizací ke komunikaci bude ovlivnûn tím, zda budou chtít konzultovat, rozumût, informovat, pfiesvûdãovat nebo zapojit zainteresované strany a organizace. Pfii volbû zpûsobu komunikace je dûleïité si uvûdomit stupeà zainteresovanosti specifick ch skupin/ zainteresovan ch stran zapojen ch do komunikaãních aktivit v diskutovan ch sporn ch otázkách. Navíc je stejnû dûleïité si zváïit, jak chce b t organizace v tomto procesu komunikace aktivní. Je totiï nûkolik rûzn ch zpûsobû komunikace v závislosti na tom, zda jsou organizace a zainteresované strany aktivní nebo pasivní. Pfiíklady druhû pfiístupû: Environmentální reporting/ prohlá ení (moïn formát v ti tûné a nebo elektronické podobû) Environment jako souãást trvale udrïitelného reportu (Sustainability report)/komunikace a jiné druhy zpráv Internetové stránky Interní vzdûlávání Kooperace se sektorov mi (odvûtvov mi) asociacemi, kooperace s v zkumn mi institucemi, spoleãné projekty s NGO V stavy, postery, informaãní broïury, video a TV vysílání, rádio, elektronická média (CD-ROM), divadlo dramatické ztvárnûní prezentace, konference a semináfie Ocenûní, vztah k certifikaci a /nebo komunikaci v rámci EMS (EMAS/ISO 14001) Zpravodaje, tiskové zprávy, grafické prezentace Studie environmentální informace o produktech (ISO 14020) Neformální komunikace jako je komunikace s klienty a pfiím dialog. 6. Odpovûdnost a postih Organizace by mûla urãit specifickou odpovûdnost za rozvoj environmentálního komunikaãního systému. Organizace by mûla zaruãit koordinaci mezi osobami odpovûdn mi pfii formulaci podstaty environmentální komunikace a osobami v odpovûdn mi za styk organizace s vefiejností a pfiípadnû za dal í komunikaãní aktivity. KdyÏ se plánuje environmentální komunikace, je nezbytné definovat úkoly a odpovûdnost, kterou mají pracovníci pfii formulaci strategie. Environmentální komunikace by nemûla b t chápána jako ãinnost, která je vykonávána jen komunikaãními profesionály. Environmentální v sledky jsou dosaïeny s pfiispûním mnoha profesí pûsobících v rûzn ch oblastech ãinnosti organizace. Díky jejich znalostem, tito profesionálové mohou pfiispívat rûzn mi zpûsoby k environmentálním komunikaãním aktivitám. Nicménû tito lidé nejsou specialisty na komunikaci a proto by mûli dostat specifick trénink, kter jim umoïní odpovídajícím zpûsobem zaji Èovat dialog se zainteresovan mi stranami v rámci jejich ãinnosti. V dûsledku kontinuálního procesu zmûn probíhajících na trhu by mûl proces posilování profesionálních kapacit zapojen ch do komunikace pokraãovat. Environmentální komunikace nemusí b t sloïitá, nejlep ího v sledku je dosahováno pfii kaïdodenním vykonávání mal ch, ale kvalifikovan ch aktivit. To vyïaduje vytvofiení jiné podnikové kultury, která posiluje odpovûdnosti a spoluúãast pracovníkû, a tím umoïàuje konstruktivní dialog se zainteresovan mi stranami. Aby se tak stalo, musí vrcholov management pfievzít vedoucí roli pfii zmûnû interního prostfiedí, které stimuluje oce- Àování v eho, co je aktivnû spojeno s environmentální komunikací. 7. Rozvoj systému pro získání zpûtné komunikaãní vazby ze strany zájmov ch skupin Podmínku pro zdokonalování environmentálního komunikaãního systému vidí norma ve vytvofiení formalizovaného záznamu nebo databáze, která jí umoïní dokumentovat kontakty se zainteresovan mi stranami. Systém by mûl poskytovat relevantní informace jako je kontakt, datum a charakter (povahu) dotazu. To organizaci umoïní zpfiístupnit informace o historii kontaktû se specifick mi skupinami, povaze jejich dotazû a tím lépe porozumût historii pozadí aktivit rûzn ch zájmov ch skupin a zv it efektivnost budoucí komunikace. Norma dále uvádí praktické návody, jak provádût environmentální komunikaci vãetnû krizové komunikace. Pfiedpokládáme, Ïe se k této ãásti normy dostaneme pfií tû. environmentální ASPEKTY podnikání 4/

22 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Metodologické souvislosti vytvofiení národní ceny pro environmentální reporting Doc.ing. Anna Fedorová, CSc., podnikatelská fakulta Vysokého uãení technického v Brnû Ing. Jifií tudent, CEMC Podnikatelská fakulta Vysokého uãení technického v Brnû spolu s Univerzitou Pardubice fie í projekt Grantové agentury âeské republiky s názvem Informace o environmentálních nákladech pro environmentální management. V rámci tohoto projektu jsme dûlali prûzkum toho, jak ãeské podniky pracují s environmentálními informacemi, a studovali jsme zahraniãní poznatky a zku enosti z této oblasti. V urãité fázi fie ení projektu jsme dospûli k názoru, Ïe zájem podnikû o environmentální problematiku je potfiebné zaji Èovat nejen státem vynutiteln mi opatfieními, ale je vhodné je podnûcovat i jin mi obãansk mi a neformálními iniciativami. U v ech druhû iniciativ se ukazuje, Ïe pfies poïadavek poskytovat informace o dopadech chování podniku na Ïivotní prostfiedí se vná í do firem my lenka uplatàovat environmentální aspekt jako plnohodnotné kritérium podnikání. Ze zahraniãních zku eností vyplynula hypotéza, Ïe systém oceàování mûïe podnûcovat zájem podnikû o zpracovávání a poskytování informací o dopadech jejich environmentálního chování. Do tohoto rámce dobfie zapadá skuteãnost, Ïe podle parlamentem schválené novely zákona ã.563/1991sb., o úãetnictví, budou podniky podléhající auditu povinny ve v roãní zprávû uvádût informace o sv ch aktivitách v oblasti Ïivotního prostfiedí. V dûvodové zprávû k této novele je pro obsahovou náplà této ãásti odvolávka na Doporuãení Komise ES ã.2001/453/es z , o úãtování, oceàování a zvefiejàování environmentálních aspektû v roãních úãetních závûrkách a v roãních zprávách podnikû. Komise ES doporuãuje, aby v situaci, kdy environmentální otázky ovlivàují obchodní ãinnosti a finanãní pozice podniku, byly zvefiejnûny: - politiky a programy, které podnik pfiijal v oblasti opatfiení na ochranu Ïivotního prostfiedí - zlep ení, kter ch bylo dosaïeno v klíãov ch oblastech ochrany Ïivotního prostfiedí - rozsah, v jakém byla nebo jsou provádûna opatfiení na ochranu Ïivotního prostfiedí s ohledem na právní pfiedpisy - informace o v sledcích podniku v oblasti Ïivotního prostfiedí, napfi. pomocí indikátorû ekoefektivnosti (doporuãené v dokumentu (2003/523/ES). V tûchto souvislostech se k diskusi nabízí návrh: 1) vytvofiit instituci v bor, porotu, agenturu, která by organizovala pfiípravu a prûbûh oceàování zpráv podnikû o environmentálním chování (dále environmentální zpráva) 2) vlastní ocenûní environmentálních zpráv by bylo provádûno formou samostatné ceny za environmentální reporting a nebo jako souãást jin ch cen organizovan ch jin mi podnikatelsk mi a prûmyslov mi aktivitami (napfi. TOP 100, Cena zdraví BLF, atd.). V chozí podmínky pro pofiádání ceny za environmentální reporting: Pokud má cena za environmentální reporting splnit svûj úãel, musí se opírat o konsenzus pomûrnû iroké zájmové skupiny, kde na jedné stranû stojí prûmyslová a podnikatelská sdruïení a odborná sdruïení, a na druhé stranû zamûstnanci a zamûstnanecká sdruïení, iroká vefiejnost, rûzné NGO, investofii a také státní správa. Systém hodnocení environmentálních zpráv v âr by mûl b t kompatibilní s aktivitami formulujícími mezinárodnû uznávané standardy: V voj environmentálního reportingu zapoãal od konce 80 let, britská asociace ACCA (The Association of Chartered Certified Accountants) byla první organizací na svûtû, která v roce 1990 vyhlásila udûlování cen nejlep ím environmentálním zprávám podnikû, podílela se na vytvofiení Evropské ceny environmentálního reportingu (EERA European Environmental Reporting Award) a také má podíl na formulaci zásad podávání evnironmentálních zpráv a metodik jejich hodnocení. Zdá se, Ïe pro na i situaci je nejlep ím vodítkem Evropská cena environmentálního reportingu EERA, která je organizována svazy úãetních ze 12 zemí EU a z Norska a v carska (a je dojednáváno pfiistoupení Lucemburska, ecka a panûlska). V znamná je také ãinnost GRI (Global Reporting Intitiative), která pracuje na reportingu udrïitelnosti. I v rámci reportingu udrïitelnosti je environmentální ãást velmi dobfie rozpracována a existuje nejlep í shoda o její náplni (dal í informace viz. ãlánek Informace o GRI). Ve v boru GRI zasedají mj. zástupci UNEP, asociací úãetních z Velké Británie a z Kanady a Svûtové podnikatelské rady pro udrïiteln rozvoj. Cena za reporting se musí vyrovnat i s rozmanitostí podob reportingu. Jak jiï bylo naznaãeno v pfiedchozím odstavci, dal ím problémem je, Ïe environmentální reporting se vyvíjí od reportingu typu vlivu organizace na Ïivotní prostfiedí (zjednodu enû environmentální reporting) na dal í oblasti: - sociální odpovûdnosti (CSR Corporate Social Responsibility) tak jak jej propagují Svûtová podnikatelská rada pro udr- Ïiteln rozvoj (WBCSD) a Business Leaders Fórum (BLF) - ekonomické prûhlednosti (Accountability) aktivita WBCSD - Reporting o vlivu na zdraví, bezpeãnost a environment (Health, Safety and Environmental reporting guidelines Responsible Care) vypracovan CEFIC (Evropská rada svazû chemického prûmyslu) - Reporting pro malé a stfiední organizace viz. aktivity CEMC (Pfiíruãka o komunikaci va eho podniku o ochranû ÎP, Pfiíruãka environmentálních indikátorû pro pouïití v mal ch a stfiedních podnicích z francouzského originálu vydaného Orée v PafiíÏi v r pfieloïil, doplnil a vydal CEMC, Praha, 2003). Program vlastního environmentálního hodnocení (ESAP Environmental Self Assessment Program Publikace CEMC, Praha 1993). Pozn.: GRI pfiipravuje metodiku udrïitelného reportingu specifickou pro jednotlivá odvûtví. Bude muset b t vyfie ena problematika hodnocení environmentálního reportingu. Je zfiejmé, Ïe metodika hodnocení ceny za reporting by mûla b t kompatibilní s Evropskou cenu (EERA). To by umoïnilo vytvofiit proceduru nominace na udûlení prestiïní evropské ceny pro organizace pûsobící na na- 20 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

23 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING / OSTATNÍ em území. V souvislostí s hodnocením a aktivitami GRI není moïné se nezmínit o Assurance Standard (AA 1000) metodologii hodnocení environmentálních zpráv s cílem zajistit vût í dûvûryhodnost zpráv pro zájmové skupiny. Od poãátku roku 2003 na propracování tohoto systému se zaãíná rozvíjet spolupráce AcountAbility a Business for Social Responsibility s WBCSD. Pfiesto, Ïe cena za environmentální reporting bude zfiejmû prestiïní cenou, na zaji tûní jejího prûbûhu bude nutno zajistit zpûsob jejího financování a vytvofiit organizaãní strukturu podporující my lenku irokého konsenzu. V souvislosti se semináfiem k environmentálnímu reportingu konan m v prosinci 2003 se pfii CEMC vytváfií realizaãní skupina, jejímï cílem je pfiipravit systém hodnocení environmentálního reportingu v âr. Doufáme, Ïe se nám v prûbûhu roku 2004 podafií pfiekonat ve keré naznaãené problémy. CEMC si je vûdom, Ïe schází ir í povûdomost o metodologii reportingu a proto se rozhodl o tuto problematiku roz ífiit své kurzy. Také Vás zasáhlo IRZ? Ing. Milan Pauloviã CEMC âeské ekologické manaïerské centrum Kontakt: paul@cemc.cz, tel.: , fax: Co Ïe nás to mûlo zasáhnout, ptáte se? Vûzte, Ïe se nejedná o Ïádné snûhové ãi ledové rozhrnovací zafiízení, k ãemuï by záhadná zkratka v tomto zimním období mohla svádût, ani o tajemn identifikaãní radiolokátor, ale jedná se, jak pouãenûj í z Vás jistû vûdí, o dûsledek zákona ã. 76 / 2002 Sb. o integrované prevenci. IRZ neboli Integrovan registr zneãi Èování Úvodem chci poznamenat, Ïe úãelem tohoto pfiíspûvku k tématu IRZ je pfiispût k implementaci nafiízení vlády NV 368 / 2003 Sb. do praxe. Toto NV reaguje na zákon ã. 76 / 2002 Sb., podle 47 odst. 1 a 2 k provedení 22 odst. 1 aï 3 a 24 odst. 2. Úãinnost vládního nafiízení je dána od Nelze tedy spoléhat na zaãátek roku 2005, kdy se jiï budou nafiízením vlády poïadovaná data reportovat Ministerstvu Ïivotního prostfiedí v pfiíslu né podobû, neboè jiï dnes musí b t kaïdému uïivateli ohla ované látky jasné, která data je povinen shromaïìovat a vyhodnocovat. Seznam ohla ovan ch látek je dán 1 pfiílohami 1 a 2. Dále jsou zde definovány ohla ovací prahy do ovzdu í, do vody, do pûdy a látky obsaïené v odpadech. 2 hovofií o zpûsobu zji Èování a vyhodnocování ohla ovan ch látek: UÏivatel je povinen zjistit ohla ovanou látku v provozovnû, uïivatel vyhodnocuje v echny emise tûchto látek a registruje je a vyhodnocuje mnoïství emisí. ZpÛsob a forma ohla ování údajû do IRZ je obsaïena 3. Údaje poïadované do IRZ jsou stanoveny v pfiíloze 4. Data budou v elektronické podobû odesílána na MÎP e-adresa bude oznámena ve Vûstníku. Z elektronické podoby se vytvofií listinná podoba a ta bude také zaslána na MÎP s podpisem oprávnûné osoby. 4 stanoví opatfiení k zaji tûní jednoty informaãního systému v oblasti ÎP: UÏivatel ohla uje souãasnû s údaji do IRZ dle pfiíl. 4 i dal í údaje z evidence v oblasti ÎP, které je jinak povinen ohla ovat podle zvlá tních pfiedpisû (napfi. zákon ã. 86 / 2002 Sb. ) Tolik struãnû k pojmûm v NV 368 / 2003 Sb. Nyní jiï k tématu IRZ. Je to informaãní nástroj sledování emisí vybran ch polutantû do ovzdu í, vody, na pûdu a pfienosû polutantû z dan ch provozoven. Jedná se o vefiejné informace. V âesku se IRZ pfiipravuje jiï od r. 1994, ale teprve v r byl legislativnû zakotven. Co by mûl IRZ umoïnit? Úplnou integraci sbûru stávajících informací o emisích Efektivní správu dat Silnou vefiejnou kontrolu zdrojû rizik nebezpeãn ch látek Sledování pokroku ve sniïování zátûïe Ïivotního prostfiedí. Co je doposud známo? Je moïno konstatovat, Ïe dosavadní proces pfiípravy IRZ není dostateãnû transparentní. Nemá vyvá- Ïenou participaci zainteresovan ch stran (ohla ovatelû, správcû, uïivatelû). Potfieba ustavení technick ch pracovních skupin (dále jen TPS) k tématu IRZ je myslím ku prospûchu celého procesu. Úãast ohla ovatelû je dle mého názoru nutná pro doladûní subjektivních názorû administrátorû. Prozatím byla ustavena neformální skupina k tématu IRZ, kde je âeské ekologické manaïerské centrum (CEMC) mj. zastoupeno. CEMC se úãastní jednání od poloviny V sledky práce této skupiny nejsou v této dobû hmatatelné. Chybou asi je, Ïe není aktivnû podporována ze strany MÎP, neboè na poïadavek zapojení pracovníkû oddûlení IPPC do skupiny pfii la nezajímavá odpovûì. Technické fie ení IRZ a centrální ohla ovny je pfiímou odpovûdností pfiíslu n ch odborû MÎP. Toto konstatování je zfiejmû logické v odpovûdi Ing. Jiráskové námûstkynû ministra ÎP, ale konec odpovûdi na poïadavek skupiny: Zapojení Vámi fiízené diskusní skupiny do tûchto technick ch záleïitostí nepovaïuji v této fázi za pfiínosné.... je pfiinejmen ím podezfiel. Co to znamená? MÎP projevuje standardní chování nezájem o názory ohla ovatelû. âasu je dost? Nebo není? ZaloÏení fiádné TPS dle NV 63 / 2003 ze dne 13. ledna 2003 o zpûsobu a rozsahu zabezpeãení systému v mûny informací o nejlep ích dostupn ch technikách je v nedohlednu. V roce 2004 by byla vhodná organizace aktivního pfiístupu ãlenû skupiny k implementaci NV k iniciaci a prosazení nûkter ch zmûn. Dal í kroky vidím v nutnosti aktivního pfiístupu zainteresované vefiejnosti a ve vysvûtlování dûleïitosti nûkter ch zmûn v zam leném procesu implementace IRZ do Ïivota. environmentální ASPEKTY podnikání 4/

24 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING Environmentální reporting v rámci EMAS Ing. Pavel RÛÏiãka (1975) Absolvoval V E, obory ekonomika Ïivotního prostfiedí a informaãní management. V souãasné dobû pûsobí v Agentufie EMAS pfii âeském ekologickém ústavu. Jedním z v znamn ch prvkû, kter odli uje EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) od systémû environmentálního fiízení zavádûn ch podle normy ISO 14001, je nutnost publikace tzv. environmentálního prohlá ení. MÛÏeme jej, mimo jiné, povaïovat za dûkaz otevfienosti a vstfiícné komunikace s vefiejností, na kterou klade EMAS velk dûraz. Jin mi slovy: environmentální reporting tvofií velmi dûleïitou souãást EMAS. Hovofiíme-li o EMAS, máme na mysli pfiedev ím Nafiízení ã. 761/2001 (EMAS II) 1. K nûmu se v ak vtahují je tû dal í, tzv. v kladové dokumenty. Doposud byly publikovány tfii: Rozhodnutí Komise o zásadách pro provádûní Nafiízení ã. 761/2001 Doporuãení Komise o zásadách pro provádûní Nafiízení ã. 761/2001 Doporuãení Komise o zásadách pro provádûní Nafiízení ã. 761/2001 t kající se v bûru a pouïívání indikátorû environmentální v konnosti podniku PoÏadavky související s environmentálním reportingem se objevují v samotném nafiízení o EMAS a v obou zmínûn ch doporuãeních. Jsou v nich popsány jednak poïadavky a zásady t kající se obsahu, vypracování a publikace environmentálního prohlá ení a jednak doporuãení vztahující se k vyuïívání environmentálních indikátorû. Environmentální prohlá ení Úãelem environmentálního prohlá ení je poskytnout vefiejnosti a dal ím zúãastnûn m subjektûm (zainteresovan m stranám) informace o vlivu ãinnosti organizace na Ïivotní prostfiedí a o snahách organizace tento vliv cílenû fiídit, sniïovat a zlep ovat. Z hlediska nafiízení o EMAS musí environmentální prohlá- ení obsahovat pfiedev ím tyto informace: 2 a) popis organizace a pfiehled jejích ãinností, v robkû a sluïeb; b) environmentální politiku a struãn popis systému environmentálního fiízení; c) popis pfiím ch a nepfiím ch environmentálních aspektû a vysvûtlení charakteru dopadû, které souvisí s tûmito aspekty; d) popis obecn ch a specifick ch environmentálních cílû, pfiípadnû i environmentálních programû a opatfiení vedoucích k jejich dosaïení; e) pfiehled dostupn ch údajû o vlivu ãinnosti organizace na Ïivotní prostfiedí; f) dal í faktory t kající se vlivu ãinnosti organizace na Ïivotní prostfiedí (napfi. dodrïování legislativy, komunikace s vefiejností apod.); g) jméno a akreditaãní ãíslo environmentálního ovûfiovatele a datum schválení. Podrobnûj í zásady a doporuãení pro environmentální prohlá ení jsou pak obsaïeny v Doporuãení Komise o zásadách pro provádûní Nafiízení ã. 761/2001, které mûïeme povaïovat za jakési vodítko pro vypracování prohlá ení. Rozebírá a vysvûtluje jednotlivé, v e popsané body, doporuãuje jejich obsahovou náplà a také formu, v jaké by mûly b t pfiíslu né údaje publikovány. V závûru se doporuãení zab vá poskytováním informací rûzn m zainteresovan m stranám, kdy podává pfiehled jejich specifick ch informaãních potfieb, a také obsahuje doporuãení vyu- Ïívat pfii prokazování vlivu ãinnosti organizace na Ïivotní prostfiedí environmentální indikátory. Environmentální indikátory VyuÏívání environmentálních indikátorû napomáhá organizaci kvantifikovat její v konnost v péãi o Ïivotní prostfiedí, a následnû tak lépe fiídit její environmentální aspekty a dopady. Zlep uje téï podávání environmentálních zpráv, neboè je jejich ãitatelé pochopí snadnûji a rychleji neï psan text. Základní poïadavky na environmentální indikátory (a obecnû na ve keré informace publikované v environmentálním prohlá- ení) definuje jiï samo nafiízení o EMAS, podrobnûji je rozpracovává druhé zmínûné doporuãení k EMAS. Podle nich environmentální indikátory musí: poskytovat pfiesné zpracování vlivu ãinnosti organizace na Ïivotní prostfiedí (podávan obraz organizace musí b t vyváïen, tzn. nesmí zamlãovat negativa a neúspûchy); b t srozumitelné a jednoznaãné (tj. jasné a snadno pochopitelné); umoïàovat meziroãní srovnání, aby mohl b t dobfie sledován v voj a zlep ování v ãase (je proto potfieba pouïívat stejné mûfiící jednotky a ãasové intervaly mûfiení); je-li to moïné, umoïàovat srovnání mezi rûzn mi obory, vnitrostátní nebo regionální srovnání (tzn. respektovat a pouïívat spoleãné, obecnû uznávané normy a standardy pro vytváfiení indikátorû, pokud existují); je-li to moïné, umoïàovat srovnání s právními poïadavky (napfi. s emisními limity). Podle typu informací, které mají environmentální indikátory zobrazovat a sdûlovat, je mûïeme rozãlenit do tfií kategorií: 1. Indikátory provozní úãinnosti (Operational Performance Indicators) 2. Indikátory úãinnosti fiízení (Management Performance Indicators) 3. Indikátory stavu Ïivotního prostfiedí (Environmental Condition Indicators). 1. Indikátory provozní úãinnosti Indikátory provozní úãinnosti se soustfieìují na hlediska související s provozem organizace, vãetnû jejích ãinností, v robkû a sluïeb. T kají se pfiedev ím plánování, kontroly a sledování environmentálních vlivû organizace a jsou také nástrojem pro sdûlování údajû o Ïivotním prostfiedí, tedy nástrojem environmentálního reportingu. MÛÏeme je rozdûlit na indikátory vstupû materiálû, surovin, energií apod. indikátory fyzick ch zafiízení a vybavení budov, pozemkû, strojû, dopravních prostfiedkû apod. (zamûfiují se na otázky související s jejich instalací, provozem, údrïbou atd.) indikátory v stupû na jedné stranû v robkû a sluïeb, na druhé odpadû a emisí. Z hlediska environmentálního reportingu, resp. vydávan ch environmentálních zpráv lze tuto kategorii indikátorû povaïovat za nejdûleïitûj í, a to zejména u tûch organizací, které mají ménû v znamné vlivy na Ïivotní prostfiedí a ménû sloïit systém fiízení. 2. Indikátory úãinnosti fiízení Indikátory úãinnosti fiízení odráïí fakt, jak úspû né jsou snahy vedení organizace zabezpeãovat infrastrukturu pro environmentální fiízení. SlouÏí pfiedev ím jako mûfiení pro vnitfiní kontrolu a informaci, ale samy o sobû neposkytují dostateãné in- 22 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

25 ENVIRONMENTÁLNÍ REPORTING PROVOZNÍ ÚâINNOST: INDIKÁTORY VSTUPÒ Kategorie Pfiíklady Pfiíklady mûfiicích indikátorû indikátorû jednotek Materiály Suroviny, provozní Tuny za rok a pomocné materiály Tuny na tunu v robku a látky, podzemní za rok voda, povrchová Tuny nebezpeãn ch látek voda, fosilní paliva za rok dfievo, atd. Metry krychlové za rok Metry krychlové na tunu v robku za rok Tabulka ã. 1 Pfiíklad pfiehledu indikátorû uvádûn ch v doporuãení Evropské komise formace, které by daly správn obraz o v konnosti organizace v péãi o Ïivotní prostfiedí. Lze je rozdûlit na systémové indikátory a indikátory pro funkãní oblasti organizace. První z nich se t kají otázek realizace environmentálních programû, dodrïování závazkû ãi zapojení zamûstnancû; druh typ indikátorû pokr vá problematiku plánování, investic, BOZP nebo vztahû s vefiejností. 3. Indikátory stavu Ïivotního prostfiedí Indikátory stavu Ïivotního prostfiedí podávají informace o kvalitû Ïivotního prostfiedí, které obklopuje organizaci, pfiípadnû o stavu Ïivotního prostfiedí v místû, kraji nebo ve svûtû. âlení se na indikátory sloïek Ïivotního prostfiedí (vzduch, voda, pûda) a indikátory biosféry a antroposféry (Ïivá pfiíroda, lidé, estetická hlediska, kulturní dûdictví). Organizace mûïe tyto indikátory vyuïít jako orientaãní hodnoty pfii stanovování vlastních priorit, cílû a indikátorû, ãímï ukáïe, Ïe bere dostateãnû v potaz místní situaci a Ïe se snaïí v co nejvût í mífie pfiispívat k jejímu zlep ování. Tento pfiístup je vhodn zejména tehdy, kdyï je organizace jedním z hlavních zdrojû problémû stavu Ïivotního prostfiedí v daném regionu. V echny v e popsané indikátory jsou podrobnû rozebrány v pfiíslu ném doporuãení Evropské komise, a to vãetnû dal ího ãlenûní a vhodn ch mûfiících jednotek (pfiíklad viz tabulka ã. 1). Závûr V textu celého ãlánku jsme hovofiili o poïadavcích, které na environmentální reporting klade EMAS. PfiístupÛ, doporuãení a materiálû zab vajících se touto problematikou v ak existuje mnohem více a nelze jednoznaãnû fiíci, které z nich jsou lep í. Proto záleïí pfiedev ím na organizaci samotné, jak m zpûsobem k reportingu pfiistoupí, jak ch standardû a doporuãení se bude drïet a jak iroce svou environmentální zprávu pojme. VÏdy v ak musí pamatovat na obecné zásady a principy, jejichï respektování vyïadují v echny existující pfiístupy (úplnost a vyvá- Ïenost informací, srozumitelnost apod.) 1 Nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 761/2001 o dobrovolné úãasti organizací v systému fiízení podnikû a auditu z hlediska ochrany Ïivotního prostfiedí (EMAS) 2 BlíÏe viz pfiíloha III Nafiízení ã. 761/2001 ENVIRONMENTÁLNÍ INDIKÁTORY Indikátory provozní úãinnosti Indikátory úãinnosti fiízení Indikátory stavu Ïivotního prostfiedí Indikátory vstupû Systémové indikátory Indikátory sloïek ÎP Indikátory fyzick ch zafiízení a vybavení Indikátory pro funkãní oblasti fiízení Indikátory biosféry a antroposféry Indikátory v stupû Graf ã. 1 âlenûní environmentálních indikátorû v EMAS environmentální ASPEKTY podnikání 4/

26 OSTATNÍ Ministr zemûdûlství âr ing. Palas: ENVIKONGRES je nejv znamnûj í setkání na téma IPPC v zemích stfiední a v chodní Evropy 11. Mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu Ïivotního prostfiedí dubna 2004 Brno v stavi tû, âeská republika ROZHOVOR S MINISTREM ZEMùDùLSTVÍ âr ING. JAROSLAVEM PALASEM Pane ministfie, va e ministerstvo, jehoï zástupce je ãlenem v stavního v boru veletrhu ENVIBRNO a doprovodného ENVIKONGRESu, uï fiadu let podporuje tento environmentální veletrh. V leto ním roce MZe znovu pfievzalo nad tûmito akcemi zá titu. Proã? Stejnû jako ostatní hospodáfiská odvûtví v âr, tak i resort zemûdûlství a potravináfiství dokonãuje pfiípravy na plné zapojení do v ech struktur EU. V znamnou podmínkou tohoto zapojení a vyuïití v ech pfiíleïitostí, které jednotn vnitfiní trh EU nabízí, je splnûní v ech ekologick ch standardû stanoven ch legislativou ES. Bez formálního pfiijetí potfiebn ch právních pfiedpisû i faktického zavedení tûchto standardû do praxe by ãesk m producentûm a exportérûm hrozil nejen vznik mimocelních bariér pro jejich export do ostatních ãlensk ch zemí EU, ale i ztráta dûvûry spotfiebitelû na domácím trhu. âeská republika by navíc mohla b t sankcionována za nesplnûní sv ch závazkû v oblasti ochrany Ïivotního prostfiedí. Klíãov m úkolem âeské republiky je proto v tomto smûru implementace souboru legislativy EU do tuzemské legislativy vãetnû v znamné Smûrnice 96/61/EC o integrované prevenci a omezování zneãi tûní (IPPC). Tato smûrnice se v znamnû t ká i ãeského zemûdûlství a potravináfiství, neboè z ní vypl vá povinnost pro nûkolik set chovatelû drûbeïe, prasat, v robcû potravin a provozovatelû jatek a kafilérií získat do roku 2007 tzv. integrované povolení. Pfiitom právû tato smûrnice je hlavním tématem akce Envikongres a jednou z priorit veletrhu ENVIBRNO. Kromû toho i dal í zamûfiení veletrhu ENVIBRNO, tj. voda, odpady atd. se úzce dot ká ãinnosti na eho resortu. Jak v znam má podle Va eho názoru veletrh ENVIBRNO? Veletrh ENVIBRNO v raznû pfiekraãuje hranice pouhé komerãní akce, jak o tom svûdãí i partnerská podpora tfií tuzemsk ch ministerstev Ïivotního prostfiedí, prûmyslu a obchodu a zemûdûlství. Hlavní v znam veletrhu vidím v moïnosti v mûny informací a zku eností jak mezi zástupci státní správy a samosprávy a mezi podnikateli, tak mezi podnikateli navzájem. Tato v mûna informací mûïe pfiinést v znamn pokrok v praktickém zavádûní ekologické legislativy a bude umocnûna pfiítomností zahraniãních úãastníkû. Akce ENVIKONGRES se v leto ním roce koná pod zá titou tfií ministerstev MÎP, MPO a MZe. V ãem vidíte v znam tûchto zá tit, jakou konkrétní podporu pro ekologick veletrh znamenají? Mezinárodní konference ENVIKONGRES patfií mezi nejv znamnûj í setkání na téma integrované prevence a omezování zneãi tûní v zemích stfiední a v chodní Evropy. Vzhledem k tomu, Ïe tato problematika v znamnû zasahuje do v ech tfií zmínûn ch resortû, tak je logické, Ïe pfiíslu ní ministfii pfiijali nad akcí svou zá titu. Hlavním pfiínosem pro tato ministerstva je zpûtná vazba, tzn. Ïe bûhem pfiedná ek a následn ch diskusí s náv tûvníky a úãastníky veletrhu zjistí, kde je je tû nûjaká slabina v zabezpeãení implementace smûrnice jak ze strany státní správy, tak i dotãen ch v robních subjektû. Jak m zpûsobem bude tedy MZe akci ENVIKONGRES podporovat? Ministerstvo zemûdûlství se bude ve spolupráci s Ministerstvem prûmyslu a obchodu prezentovat na akci prostfiednictvím spoleãného stánku, kde budou k dispozici informaãní materiály vydané Ministerstvem zemûdûlství. Pracovníci odpovûdní za oblast integrované prevence, odpadû a obalû v resortu zemûdûlství a potravináfiství se rovnûï zúãastní doprovodn ch akcí, kde budou informovat vefiejnost o práci a stanoviscích Ministerstva zemûdûlství v pfiíslu né problematice. Od leto ního roãníku zaznamená veletrh ENVIBRNO celou fiadu zásadních zmûn (pfiechod na dvouletou periodicitu, zmûna termínu konání z podzimního na jarní, zmûna soubûïnû konan ch veletrhû, a hlavnû naprosto nová orientace na implementaci smûrnice IPPC, coï znamená odklon od fie ení dílãích problémû k integrované ochranû Ïivotního prostfiedí.) Jak vnímáte tyto zmûny, v ãem mohou b t event. pfiínosem, jak bude jejich dopad? Jedenáct roãník veletrhu ENVIBRNO probûhne spoleãnû s komplexem stavebních veletrhû IBF, URBIS, SHK a ELEKT- RO. Spojení termínu veletrhu ENVIBRNO s komplexem stavebních veletrhû hodnotíme kladnû, neboè cílová skupina náv tûvníkû v ech tûchto akcí je do znaãné míry podobná. Se vstupem do Evropské unie jsou stavební a strojní investice, v souladu s ekologick mi podmínkami, dûleïit m aspektem jak pro soukrom, tak pro státní a regionální sektor. Oba projekty se tedy mohou vzájemnû podpofiit, coï je tû více pfiispûje k zájmu odborné vefiejnosti i politické a mediální scény. Jsou nûjaké problémové okruhy a otázky, k jejichï fie ení by právû ENVIKONGRES mohl napomoci? Nenaz val bych je pfiímo problémov mi okruhy. Prioritou Ministerstva zemûdûlství na této akci je pfiedev ím: - informovat odbornou i ir í vefiejnost o v voji v oblasti nejvyspûlej ích a k Ïivotnímu prostfiedí nej etrnûj ích dostupn ch technik v zemûdûlství a potravináfiství - podpofiit roz ífiení sítû odborníkû zamûfien ch na nové technické a organizaãní pfiístupy v ochranû Ïivotního prostfiedí - sbírat podklady pro vypracování zprávy o postupu zavádûní nejlep ích dostupn ch technik v âr Jak dopad bude mít v praxi schválení nového zákona a implementace smûrnice IPPC v nejbliï ích letech? V souãasné dobû spadá do kompetence zákona o IPPC více neï 500 zemûdûlsk ch a potravináfisk ch podnikû, které budou muset získat tzv. integrované povolení nejpozdûji do roku 2007, pokud chtûjí i nadále provozovat v robní ãinnost. To pfiepokládá úpravu jejich investiãní strategie s ohledem na dopady v ro- 24 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

27 OSTATNÍ by na Ïivotní prostfiedí, tj. napfi. minimalizaci produkce odpadû a emisí zneãi Èujících látek do ovzdu í, vod a pûdy. Jaké perspektivy a budoucnost má podle Va eho názoru veletrh ENVIBRNO? (Dal í roãník bude v dubnu 2006). Jak jsem uvedl, v âr spadá pomûrnû velké mnoïství velk ch a stfiedních podnikû do pûsobnosti zákona o IPPC. Od tûchto podnikû, dozorujících ãi povolujících orgánû na úrovni kraje, budeme vyïadovat nov pfiístup pfii hodnocení dopadû na Ïivotní prostfiedí. V robce ãeká spousta práce na realizování technick ch opatfiení ve v robû, bude tfieba úãelnû vynaloïit nemalé mnoïství finanãních prostfiedkû na zavedení tûchto opatfiení, a proto dle mého názoru opûtovné setkání odborníkû na pfií tím veletrhu ENVIBRNO 2006 bude bezesporu pfiínosem pro v echny zainteresované. Dûkuji za rozhovor Pollutec 2003 Tomá Stingl, CEMC V prosinci se konal v PafiíÏi mezinárodní veletrh Pollutec, jedna z nejvût ích svûtov ch v stav zamûfien ch na Ïivotní prostfiedí. Pfiedstavilo se na ní témûfi 1400 vystavovatelû z 31 zemí. Kromû francouzsk ch firem mûly nejvût í zastoupení spoleãnosti z Nûmecka, Belgie, Itálie a Velké Británie. âeskou republiku reprezentovala pouze jediná spoleãnost. Celková plocha v stavy byla 50 tisíc metrû ãtvereãních, stálo na ní témûfi 1100 stánkû. Poãet náv tûvníkû dosáhl hranice 40 tisíc. Konalo se více neï 150 diskusních fór a konferencí. V areálu v stavi tû dokonce fungovalo improvizované televizní studio Pollutec TV, ve kterém se natáãely diskuse o environmentální problematice. Jedinou drobnou vadou na kráse tak zûstává to, Ïe i kdyï je Pollutec mezinárodní v stavou, vût ina informaãních materiálû byla k dispozici pouze ve francouz tinû. Nové obory získávají podporu Nejvût í prostor byl vûnován tradiãnû vodnímu a odpadovému hospodáfiství, mezi dal í zastoupená odvûtví patfiil monitoring a mûfiení, energie, ochrana ovzdu í. Zastoupena byla ale i nová odvûtví. Problematika ochrany pobfieïí mûla na veletrhu dokonce vlastní v stavní vesniãku. Progresivnímu oboru fiízení rizik byl vûnován dokonce cel sektor s více neï 100 vystavovateli. Téma dne? Rizika! Problematika fiízení rizik se na Pollutecu objevila poprvé v roce Od té doby na sebe strhává vût í a vût í pozornost. I proto, Ïe se objevují stále nové impulsy pro diskusi. Povodnû, lesní poïáry nebo prûmyslová ne tûstí to v e patfiilo mezi probíraná rizika. Pollutec se pokusil pomoci hledat odpovûdi na ãtyfii základní otázky. Jak pfiedcházet rizikûm? Jak je monitorovat? Jak minimalizovat kodu, pokud jiï k nûjaké nehodû dojde? Jak m zpûsobem nehodu likvidovat? Odpovûdi mají b t hledány v souãinnosti jak s prûmyslem, tak se státními institucemi. Na v stavû se tak konala diskusní fóra na sedm konkrétních témat: Technologická rizika a pfiírodní rizika: nová legislativa Role expertû pfii podpofie podnikû a vefiejné správy Mûfiení, monitoring a popla n systém PrÛmyslová rizika a udrïiteln rozvoj Odpad a udrïiteln rozvoj Zneãi tûné plochy a pûdy Francouzské zku enosti s prevencí a fiízením rizik Budoucnost mûstské plánování nebo Eco-design Na Pollutecu se objevila i dal í témata: obnovitelné zdroje energie a dekontaminace zneãistûn ch pûd. O obou problémech se hovofiilo v ãetn ch diskusních fórech. Své stánky mûla také ãtyfii perspektivní témata, která zatím nemají velkou prûmyslovou podporu, ale která budou zfiejmû dûleïitá v budoucnu. Jedná se o mûstské plánování, Eco-design, hluk a v zkum produkce vodíku. Podle pofiadatelû zamûfiila na tyto problémy svou pozornost témûfi pûtina v ech náv tûvníkû. âe i nejeví o Pollutec zájem V porovnání s vystavovateli z exotick ch zemí vychází o to tristnûji úãast, respektive neúãast ãesk ch firem. âeská republika mûla na veletrhu jediného zástupce, zatímco napfiíklad i ze sousedního Polska pfiijelo vystavovatelû deset. Podle Milana Stra áka ze zbraslavské spoleãnosti Stra, která na Pollutecu jako jediná firma z âr vystavovala, je to koda. Cena pronájmu v stavní plochy je pr totiï relativnû pfiijatelná a ãesk m firmám se díky Pollutecu nabízí moïnost prorazit do svûta. Pronájem plochy a související náklady, které zaplatíme pofiadatelûm v stavy, jsou srovnatelné s cenami na veletrzích v âeské republice. Nûkteré sluïby jsou zde dokonce levnûj í, fiíká Stra ák. Náklady tedy rostou pouze tím, Ïe musíme zajistit dopravu do Francie a ubytování pro na e pracovníky. Pokud tady ale uzavfieme alespoà tfii kontrakty, tak uï se to vyplatí, dodává. Vybrané technické novinky pfiedstavené na Pollutecu Detector velkého poãtu nebezpeãn ch plynû Spektrometr IMS 5000 pfiedstaven francouzskou spoleãností Draeger Industries SAS je urãen k detekci nebezpeãn ch plynû v chemick ch továrnách. Díky vysoké citlivosti mûïe ve stejném okamïiku monitorovat aï 16 rûzn ch substancí najednou. NevyÏaduje pfiitom Ïádn speciální plynov nebo vakuov systém. Aktivní ochrana pfied explozí Systém EPACO je aktivní ochranou pfied v buchem. Na rozdíl od pasivní ochrany zafiízení nejen Ïe detekuje zvy ující se tlak dlouho pfied tím, neï dosáhne úrovnû exploze, ale samo uãiní opatfiení nutná k tomu, aby bylo v buchu zabránûno. Francouzsk v robce Fike se dotázal zákazníkû, jaké kritérium povaïují u ochranného systému za klíãové. Odpovûì byla jasná: jednoduchost ovládání. Proto je systém uzpûsoben pro snadn uïivatelsk pfiístup. Kompaktní analyzér pro monitorování emisí Kompaktní analyzér pro monitorování emisí CLIR, kter vyvinula francouzská spoleãnost Environnement SA, vyuïívá pfii monitoringu nûkolik rûzn ch metod chemoluminiscenci, paramagnetickou i absorpãní metodu. Díky tomu je schopen soubûïnû monitorovat rûzné plynné látky, jako NO, NO 2, NO x, CO, CO 2, SO 2 ao 2. environmentální ASPEKTY podnikání 4/

28 OSTATNÍ Audit udrïitelného rozvoje Spoleãnost ICF Environnement nabízí audit udrïitelného rozvoje zamûfien na ekonomické, environmentální a sociální aspekty fungování podniku. Metodika auditu je pfienosná na rûzná odvûtví. Audit mûïe napomoci zlep it image firmy, sníïit rizika, pfiinést úspory apod. Filtrace plynû pfii vysok ch teplotách V rámci v zkumného programu European Joule Thermie III francouzská spoleãnost CTI (Ceramiques Technigues et Industrielles) vyvinula vysoce úãinn a iroce vyuïiteln filtraãní materiál zaloïen na kompozitních keramick ch váleãcích. Ty se skládají z vysoce porézního nosiãe s irok mi póry a jemnou selektivnû propustnou membránou. To zaji Èuje: - velmi dobrou odolnost vûãi teplotám do 1000 C a tlakûm do 10 aï 16 barû, - vynikající filtraãní v kon i pfii vysok ch prûtokov ch rychlostech, - velkou flexibilitu vyuïití. In-situ kyslíkov generátor Americká spoleãnost Environmental H 2 O vyuïila pafiíïského veletrhu, aby poprvé v Evropû pfiedstavila svou ISO-GEN technologii. Tento patentovan proces zvy uje úãinnost in-situ sanace podzemní vody biodegradací pomocí zvy ování koncentrace rozpu tûného kyslíku. Pfií tí POLLUTEC se koná v Lyonu od 30. listopadu do 3. prosince Pokud se vydafií alespoà tak jako ten poslední, urãitû bude stát za náv tûvu. Jarní ENVIBRNO s novou koncepcí JiÏ ve dnech dubna 2004 probûhne v brnûnském veletrïním areálu 11. roãník mezinárodního veletrhu techniky pro tvorbu a ochranu Ïivotního prostfiedí ENVIBRNO. Na doprovodném ENVIKONGRESU se vyhodnotí první zku- enosti s úãinností zákona o IPPC. Vãetnû doprovodného programu pûjde o jednu z nejv znamnûj ích environmentálních událostí v tuzemském kalendáfii vûbec. Dokazuje to i iroká oficiální podpora zahrnující ministerstva Ïivotního prostfiedí, prûmyslu a obchodu a zemûdûlství, Asociaci ãistírensk ch expertû âr, Asociaci producentû ekologick ch systémû a âeské ekologické manaïerské centrum. Nejv znamnûj í environmentální veletrh ve stfiední a v chodní Evropû mûní radikálnû svou koncepci vãetnû nomenklatury, která upou tí od tradiãního modelu analytického pojetí ochrany Ïivotního prostfiedí. Zatímco dosud bylo oborové ãlenûní veletrhu pokud moïno detailnû rozãlenûno na jednotlivé obory a sloïky, nová nomenklatura si vystaãí s pouhou sedmiãkou oborû které v ak zahrnují ve kerou problematiku: environmentální techniky a technologie pro energetiku, environmentální techniky a technologie pro v robu a zpracování kovû, environmentální techniky a technologie pro zpracování nerostû, environmentální techniky a technologie pro chemick prûmysl, environmentální techniky a technologie pro nakládání s odpady, environmentální techniky a technologie pro ãi tûní a úpravu vod, environmentální techniky a technologie pro ostatní zafiízení. Toto oborové ãlenûní bylo jiï pfiedstaveno na men í mezinárodní v stavû u pfiíleïitosti akce ENVIKONGRES MÛÏeme konstatovat, Ïe veletrh ENVIBRNO svou novou koncepcí navazuje na zásadní promûnu vnímání ochrany a obnovy Ïivotního prostfiedí v hlub ích, celospoleãensk ch souvislostech. Lze jen pfiipomenout, Ïe nov systém povolování provozû z hlediska únosnosti k Ïivotnímu prostfiedí byl u nás zaveden zákonem o Integrované prevenci a omezování zneãi tûní (IPPC) ã. 76/2002 Sb., kter nabyl úãinnosti k 1. lednu Pod re- Ïim IPPC spadá u nás zhruba 800 velk ch a stfiedních podnikû. V rámci doprovodného programu veletrhu II. ENVIKON- GRES se právû na nadcházejícím roãníku uskuteãní první shrnující vyhodnocení praktick ch zku eností s naplàováním zákona o IPPC a se systémem v mûny informací o nejlep ích dostupn ch technikách (BAT). Ing. Monika Pfiibylová, námûstkynû pro Agenturu integrované prevence pfii âeském ekologickém ústavu, to upfiesàuje: Na ENVIKONGRESu budeme informovat o aktuálním stavu pfiipravenosti ãesk ch podnikû na zavedení BAT a o pfiekáïkách, které brání zlep ování environmentální v konnosti ãesk ch podnikû. Dále budeme prezentovat poïadavky na monitoring zneãi Èování Ïivotního prostfiedí vycházející z evropského referenãního dokumentu a pfiípravu metodiky na posuzování ekonomické dostupnosti piãkov ch technologií a hodnocení vlivu provozû mezi jednotliv mi sloïkami Ïivotního prostfiedí tzv. crossmedia hodnocení. Spoleãnû s veletrhem ENVIBRNO se uskuteãní stavební veletrhy IBF, URBIS a SHK BRNO a nult roãník veletrhu ELEKTRO, které v raznû roz ifiují portfolio odborn ch náv tûvníkû environmenální akce (ve stavebnictví a v oblasti územního plánování budou hlediska ochrany Ïivotního prostfiedí stále nab vat na dûrazu). Veletrh ENVIBRNO má za sebou desítku úspû n ch roãníkû. Je zcela evidentní, Ïe v období, v nûmï se budou environmentální nároky celé spoleãnosti pouze stupàovat, má pfied sebou neménû dobrou budoucnost. Mediální zá titu veletrhu ENVIBRNO pfievzala periodika Environmentální aspekty podnikání, Alternativní energie, Odpadové fórum, Odpady, Planeta a hlavním partnerem internetového portálu je ENVIWEB.CZ Více informací: Veletrhy Brno, a.s., V stavi tû 1, Brno Tel.: Fax: envibrno@bvv.cz 26 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

29 Informace Stálého zastoupení SPCR Brusel prosinec 2003/1. OSTATNÍ Na své schûzi dne schválila rada EU v sledn kompromis své smírãí procedury s EP ohlednû tzv. Smûrnice Seveso II, t kající se rizika vût ích nehod v chemick ch zafiízeních. Smûrnice je zamûfiena na prevenci nehod implikujících nebezpeãné chemické látky a na omezení dûsledkû takov chto nehod pro lidi a Ïivotní prostfiedí v EU. Oproti smûrnici Seveso II se roz ifiuje zábûr napfi. o dûlní aktivity a pyrotechnick materiál, provozovatelûm zafiízení se ukládá zavést do Ïivota systém fiízení bezpeãnosti a taktéï poskytování informací o prûmyslovém riziku vefiejnosti, vãetnû návodû jak se chovat v pfiípadû nehod. Více o rozhodnutí viz: V bor EP pro právní záleïitosti schválil na své schûzi zprávu poslance T. Manderse o odpovûdnosti za kody na Ïivotním prostfiedí, která obsahuje nûkteré dodatky ke spoleãné pozici rady EU o této vûci. Klíãov m poïadavkem parlamentního v boru je to, aby firmy nemusely nést náklady kod na ÎP v pfiípadech, kdy mají licenci na urãit druh v roby nebo kdyï byly firemní aktivity pokládány za bezpeãné podle vûdeck ch a technick ch znalostí platn ch v dobû kody. Druhé ãtení návrhu je na pofiadu dne mezi 15. a 18. prosincem. Rada EU a EP dosáhly shody ve smírãím fiízení ohlednû zahrnutí sociálních a ekologick ch aspektû do procedur pfiidûlování vefiejn ch zakázek. Tyto aspekty budou moci b t zahrnuty v pfiípadech, kdyï: byly v slovnû zmínûny v dokumentech vyhla ujících tendry, byly spojeny s podstatu vûci a dále pokud nedávají úfiadu vyhla ujícímu kontrakt neomezenou moïnost v bûru a pokud jsou v souladu s principy komunitárního práva. Kompromisní formule musí b t je tû schválena plénem EP a radou EU. Viz: Podle zprávy Evropské agentury pro Ïivotní prostfiedí (EEA) ze dne 2. prosince nebudou ãlenské státy EU schopny dosáhnout sv ch cílû podle Kyótského protokolu. EEA argumentuje, Ïe na základû pfiijat ch politick ch opatfiení budou celkové emise skleníkov ch plynû ãlensk ch státû EU v roce 2010 pouze o 0,5 % niï í ve srovnání s referenãním datem 1999 namísto 8 %. Pouze védsko a Spojené království budou mít lep í neïli plánované v sledky, ale fiada zemí (napfi. Dánsko, panûlsko, Irsko, Rakousko a Belgie) nedostojí sv m závazkûm o více neïli 20 %. Tyto pfiedpovûdi sice neberou v úvahu nûkterá dohodnutá opatfiení, jako napfi. obchodování emisemi, ale i pfii jeho maximálním efektu by EU své cíle o cca 1 % nesplnila. Nejvût ím viníkem je zde dopravní sektor, jehoï emise se oãekávají v roce 2010 o 34 % vy í. Dal í informace viz: Pozvánka na veletrh Desát jubilejní roãník veletrhu Ïivotního prostfiedí a úspor energií ECO CITY 2004 probûhne spoleãnû s 11. roãníkem veletrhu FOR HABITAT v termínu bfiezna 2004 v PraÏském veletrïním areálu v LetÀanech. Bude zamûfien na environmentální problematiku, vyuïívání obnoviteln ch zdrojû a energeticky etrné technologie, jeho druhá ãást je vûnována komunální problematice, zejména pfiedstavení investiãních moïností v jednotliv ch krajích. Souãástí veletrhu bude také doprovodn program. Po loàské úspû né premiéfie se uskuteãní druh roãník soutûïe ENERGETICK PROJEKT, která oceàuje zajímavé projekty etfiící energii a Ïivotní prostfiedí nebo v raznû pfiispívající k jeho zlep ení. Vyhlá ení v sledkû a pfiedání cen probûhne na slavnostním veãeru ve Smetanovû síni Obecního domu v Praze v den zahájení veletrhu, tj. 11. bfiezna. V tent Ï den se v Obecním domû uskuteãní je tû mezinárodní konference DOPRAVA A ENERGETIKA. VeletrÏní exponáty budou jiï tradiãnû soutûïit o u- dûlení titulu GRAND PRIX ECO CITY nejlep í exponát veletrhu. Pro exportéry ekologick ch technologií je ve spolupráci s agenturou Czech Trade pfiipraven semináfi o moïnostech exportu technologick ch celkû nejen do Egypta. Pfiímo v prostoru v stavní haly bude v provozu EKOSALON diskuzní fórum, kde se 11. bfiezna uskuteãní 8. FÓRUM krajû, mûst a obcí setkání zástupcû samospráv, tentokrát s tématem Investiãní pfiíleïitosti v krajích a 12. bfiezna zazní fiada zajímav ch pfiedná ek o aktuálních ekologick ch tématech. V dopoledních hodinách bude na pofiadu tématika odpadového hospodáfiství a bûhem odpoledne bude hlavním tématem sluneãní energie.v rámci tohoto jednacího dne se pfiipravuje zaloïení svazu podnikatelû v oboru solárních energií. Podrobné informace jsou prûbûïnû aktulizovány na tomto serveru je moïná registrace do náv tûvnické databáze a nákup vstupenek. environmentální ASPEKTY podnikání 4/

30 SUMMARY TIRÁÎ CONTENT Aspects 4/2003 CONTENT What is environmental management accountancy?... 2 Outputs of EMS and the implementation costs... 5 Environmental reporting... 7 Interview with Mr. Pierre Salcio, general director of Orée... 9 Communication about environment and environmental reporting according to Orée methodology Methodology of reporting of sustainable development according to GRI Environmental communication - requests of ISO Methodical connexions of creating a national award for environmental reporting Did the IRZ hit you? Environmental reporting in EMAS Interview with Minister about ENVIKONGRES...24 Pollutec ENVIBRNO Informations from Brusel Eco City ADVERTISEMENT: POLYGRAF ENVIBRNO, CEMC ECO CITY Vydavatel: CEMC âeské ekologické manaïerské centrum nevládní a neziskové sdruïení pro prûmyslovou ekologii Zástupce vydavatele: Ing. Jifií tudent Adresa redakce: Environmentální aspekty podnikání CEMC, Jevanská 12, Praha 10, P. O. BOX 161 tel.: , fax: cemc@cemc.cz web: éfredaktor: Redakãní rada: Sazba a repro: Tisk: Expedice: Vychází ãtvrtletnû. Praha, , ãíslo 4/2003. Ing. Jifií tudent RNDr. Zdenûk Suchánek, Ing. Vojtûch Vanûãek a Ing. Miroslav Franta Petr Martin AGEMA LK TISK, v.o.s., Milevsko DUPRESS Podolská 110, Praha 4 tel.: , dupress@tnet.cz Roãní pfiedplatné 300,- Kã - vãetnû odbytov ch nákladû Registrace pod znaãkou MK âr E 7204, ISSN Za vûcnou správnost pfiíspûvkû ruãí autofii, pfiíspûvky nemusí vyjadfiovat názory redakce. NevyÏádané rukopisy se nevracejí. V pfiípadû potfieby jsou ãlánky redakãnû kráceny. âeské ekologické manaïerské centrum pro vás je tû vydává tyto ãasopisy: Ceny inzerce: Velikost Cena (bez ohledu Rozmûry na barevnost) ( ífika x v ka) bez DPH v Kã v mm 1/ ,- 210 x 297 (na spadání) 185 x 254 (sazební obrazec) 1/ ,- 185 x 125, 90 x 254 1/ ,- 90 x 125, 185 x 61 1/ ,- 43 x 61, 90 x 29 1/ ,- 43 x 61, 90 x 29 MÛÏete si je objednat na adrese: DUPRESS Podolská Praha 4 tel dupress@tnet.cz Zvlá tní ceny inzerce na vybran ch stranách ãasopisu: Zadní strana ,- Kã 2. a 3. strana obálky ,- Kã Titulní strana (jen foto a logo) a prostfiední dvoustrana cena dohodou Firemní PR propagace (ãernobílá, ãlánek): 1 strana ,- Kã Vkládaná (v ívaná) inzerce Cena dohodou podle nákladu konkrétního ãísla (velikost musí b t men í neï ãist formát). Slevy za opakování 2-3x 5 % 4-5x 10 % 6x a více dohodou Pfiíplatky Za poïadovanou pozici 20 % 28 environmentální ASPEKTY podnikání 4/2003

31 jako Národní výcvikové středisko pro environmentální management pro Vás připravilo přehled vzdělávacích programů na rok 2003: kurz EMS krátkodobý (3 dny) kurz Právní předpisy v oblasti ochrany ŽP (3 dny) kurz EMS střednědobý (4 dní) kurz Interní auditor EMS (2 dny) kurz Podnikové environmentální účetnictví (1 den) kurz EMS krátkodobý (3 dny) kurz Právní předpisy v oblasti ochrany ŽP (3 dny) kurz EMS střednědobý (5 dní) kurz Interní auditor EMS (2 dny) kurz Podnikové environmentální účetnictví (1 den) Informace o vzdělávacích programech CEMC Vám rádi sdělíme na adrese: Kontaktní osoba: Ing. Jiří Študent TeL: studentj@cemc.cz CEMC České ekologické manažerské centrum P.O.Box. 161, Praha 10, Jevanská 12, Tel.: ; Fax: ; czemc@cemc.cz,

32