MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Srovnání poskytovaných služeb ve vybraných ubytovacích zařízeních a návrh na jejich rozšíření Diplomová práce Brno 2015 Vedoucí práce: doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc. Autor práce: Bc. Lukáš Musil

2 Bibliografický záznam MUSIL Lukáš. Srovnání poskytovaných služeb ve vybraných ubytovacích zařízeních a návrh na jejich rozšíření bakalářská práce (Diplomová práce). Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Vedoucí práce doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc. 106 s. (88 text, 18 přílohy). Anotace Diplomová práce analyzuje a srovnává nabídku poskytovaných služeb vybraných rekreačních zařízení ATC Olšovec Jedovnice a Camping Baldovec, které se nacházejí ve spádové oblasti CHKO Moravský kras. Teoretická část práce je zaměřena na cestovní ruch a terénní výuku, které jsou teoretickými východisky pro řešenou problematiku. V praktické části jsou analyzovány a následně porovnávány služby poskytované vybranými zařízeními a je nastíněn potenciál jejich rozvoje. V praktické části jsou na základě analýzy potenciálu vybraných zařízení, jejich zaměření a provedeného dotazníkového šetření vytvořeny návrhy aktivit a materiálního vybavení pro hlavní i vedlejší sezónu, které by měly přispět k rozšíření a zkvalitnění nabídky poskytovaných služeb pro pobyty škol i veřejnosti. Annotation This diploma thesis analyses and compares the offer of services provided by chosen holiday resorts ATC Olšovec Jedovnice and Camping Baldovec that are located in the catchment area of the Protected Landscape Area The Moravian Karst. The theoretical part is focused on tourism and field education that are the theoretical basis for the discussed problematic issues. In the practical part the author of the thesis analyses and subsequently compares services provided by chosen resorts and outlines the potential of their development. On the basis of the analysis of the potential and focus of the chosen resorts and conducted questionnaire survey, the following chapter proposes activities and material equipment for the main and shoulder season that should contribute to the development and quality improvement of the provided services proposal for school and public stays. Klíčová slova Cestovní ruch, terénní výuka, rekreační zařízení, porovnání služeb, potenciál rozvoje, dotazníkové šetření, návrh aktivit, materiální vybavení. Keywords Tourism, field education, holiday resort, comparison of services, development potential, questionnaire survey, proposal of activities, material equipment.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 30. března Lukáš Musil

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval doc. PaedDr. Eduardu Hofmannovi, CSc., že se mé práce ujal, za poskytnutí cenných rad, odborných připomínek a vstřícný přístup při vedení diplomové práce. Mé poděkování patří také RNDr. Haně Svobodové, Ph.D. za její cenné rady a připomínky. Dále chci poděkovat všem respondentům obou dotazníkových šetření za ochotu a laskavost, kterou mi prokázali vyplněním dotazníku. V neposlední řadě pak své rodině a přítelkyni za neustálou podporu a povzbuzování.

5 Obsah ÚVOD Cíle práce Metodika práce Obecný postup Využití jednotlivých metod Literární rešerše Dostupnost a kvalita pramenů Diskuze jednotlivých pramenů TEORETICKÁ ČÁST Teoretická východiska Cestovní ruch Předpoklady cestovního ruchu Typologie cestovního ruchu Služby v cestovním ruchu Terénní výuka Zařazení terénní výuky v současném vzdělávacím kurikulu Rámcový vzdělávací program a terénní výuka Vztah geografie a terénní výuky Dělení terénní výuky dle různých kritérií Formy terénní výuky PRAKTICKÁ ČÁST Srovnání poskytovaných služeb vybraných zařízení cestovního ruchu Kritéria výběru zařízení cestovního ruchu Dopravní dostupnost vybraných zařízení veřejnou linkovou dopravou Vybraná zařízení cestovního ruchu... 30

6 5.4 Nabídka poskytovaných služeb a jejich srovnání Ubytovací služby Stravovací služby Sportovně-rekreační služby Animační programy Další služby návštěvníkům Předpoklady zařízení pro jejich další rozvoj Návrhy na rozšíření nabídky služeb vybraných zařízení Interpretace výsledků dotazníkových šetření Dotazníkové šetření veřejnost Dotazníkové šetření školy Návrhy aktivit a materiálního vybavení ATC Olšovec Jedovnice Camping Baldovec ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAMY PŘÍLOH... 87

7 ÚVOD Problematice cestovního ruchu je v posledních letech věnována čím dál větší pozornost. Hojně jsou vydávány publikace zabývající se cestovním ruchem v obecné rovině nebo se zaměřují na konkrétní oblast tohoto fenoménu. Cestovního ruchu se ve světě nepřetržitě účastní obrovské masy lidí. Motivy jejich účasti na cestovním ruchu jsou přitom velmi rozmanité. Cestovní ruch je zároveň jedním z nejvíce se rozvíjejících hospodářských odvětví a je v něm zaměstnáno vysoké procento světové populace. Tento hospodářský význam může mít konstantní, nebo dokonce rostoucí tendenci pouze v případě, když služby poskytované účastníkům cestovního ruchu v cílových destinacích jsou kvalitní a procházejí procesem obnovy. Nelze v tomto ohledu spoléhat jen na základní předpoklad jeho existence v určitém místě s přírodně, kulturně či jinak atraktivním prostředím. Na rozhodování osob k účasti na cestovním ruchu v daném místě se významně podílí také jeho vybavenost a nabídka poskytovaných služeb. Tyto podmínky spolu s předpoklady utvářejí celkovou mozaiku oblasti turisticky atraktivní a vhodné pro rozvoj cestovního ruchu. Lokalitou, která patří mezi oblasti s dobrými předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu, je CHKO Moravský kras. Každoročně je navštěvován stovkami tisíc návštěvníků z několika desítek států. I tato turisticky lákavá lokalita, kterou Moravský kras bezesporu je, se však neobejde bez potřebné infrastruktury, která turistům umožňuje dosáhnout odpovídajících služeb ubytovací, stravovací, sportovně-rekreační, kulturní a jiné. Mnohá ubytovací zařízení poskytují svým návštěvníkům služby různého typu. Vyvstává však otázka, zda tato zařízení v Moravském krasu a jeho blízkosti disponují dostatečnou úrovní služeb či nikoliv, protože není plně využit jejich potenciál. Vhodnými zařízeními, která mají potenciál poskytovat rozmanité služby, jsou rekreační zařízení. Jsou zároveň pro své umístění v přírodě nebo alespoň v její blízkosti vhodné pro pobyty škol v rámci výletů, škol v přírodě apod. Často jsou během letních měsíců využívány rodinami s dětmi a dalšími skupinami návštěvníků pro strávení dovolené v přírodním prostředí. Podle zvolených kritérií byly vybrány rekreační zařízení ATC Olšovec Jedovnice a Camping Baldovec, které jsou typickým příkladem těchto zařízení v blízkosti Moravského krasu. Jimi poskytované služby budou podrobeny analýze, následnému porovnání a zhodnocení jejich potenciálu k rozšíření poskytovaných služeb v hlavní i vedlejší sezóně. Výsledný návrh na rozšíření aktivit a materiálního vybavení bude přihlížet k výsledkům 7

8 dotazníkových šetření provedených mezi návštěvníky z řad veřejnosti (pro hlavní sezónu) a škol (pro vedlejší sezónu). Práce je členěna na dvě části. Teoretická část, která následuje po seznámení s cíli práce, metodikou práce a rešerší literatury, se zaobírá cestovním ruchem, jeho druhy, formami a jednotlivými službami. Součástí této kapitoly je terénní výuka, která je zastřešujícím pojmem pro komplexní výukové formy, odehrávající se převážné v přírodě mimo školní budovu. Na teoretickou část navazuje část praktická, která je členěna do dvou dílčích kapitol. První dílčí kapitola se zaměřuje na analýzu služeb a jejich následné porovnání u uvedených rekreačních zařízení. Hlavním aspektem je přitom porovnání služeb poskytovaných školám a veřejnosti. Na základě informací, získaných během provedené analýzy a porovnání služeb obou zařízení, bude vyhotovena SWOT analýza obsahující klady, zápory, příležitosti a rizika vybraných rekreačních zařízení. Druhá dílčí kapitola praktické části prezentuje výsledky dotazníkových šetření. Na jejich základě budou v konfrontaci se zaměřením obou zařízení a výsledky SWOT analýzy vytvořeny návrhy aktivit a materiálního vybavení pro hlavní i vedlejší sezónu 1. Návrhy by v ideálním případě měly vést ke kvalitativnímu rozšíření nabídky služeb v těchto zařízeních, což by se mělo pozitivně odrazit ve zvýšení zájmu škol i veřejnosti o pravidelné navštěvování zmíněných rekreačních zařízení. 1 Hlavní sezóna rekreačních zařízení probíhá v období letních měsíců přibližně od poloviny června do poloviny září, vedlejší sezóna v období od konce měsíce dubna do letních měsíců a od poloviny září, zhruba do konce října. 8

9 1 Cíle práce Hlavní cíl Vytvoření návrhu aktivit a materiálního vybavení pro rozšíření nabídky poskytovaných služeb vybraných ubytovacích zařízení v hlavní i vedlejší sezóně. Dílčí cíle - vedoucí ke splnění hlavního cíle 1. Charakteristika vybraných rekreačních zařízení ve spádové oblasti Moravského krasu z hlediska jejich vybavení, poskytovaných služeb a zaměření. 2. Srovnání nabídky obou zařízení pro školy a veřejnost - ubytovací služby - stravovací služby - sportovně-rekreační služby - animační programy - další doplňkové služby 9

10 2 Metodika práce Kapitola obsahuje popis obecného postupu zpracování diplomové práce a popis metod, které byly při psaní práce využity. 2.1 Obecný postup Po zvolení zaměření práce a utvoření pracovního názvu byly stanoveny cíle práce. Na jejich základě byla zvolena kritéria výběru typu zařízení, která budou vhodná pro naplnění cílů práce. Vybrána byla rekreační zařízení v blízkosti CHKO Moravský kras, která jsou navštěvována veřejností i školami a zároveň jsou vhodnými místy pro realizování rekreace v přírodě a různých forem terénní výuky. Následně byl vytvořen dotazník, který byl zaměřen na hodnocení nabídky služeb vybraných zařízení a určen jejich návštěvníkům z řad veřejnosti. Dotazníky vyplnili během hlavní sezóny roku 2014 ve srovnávaných rekreačních zařízeních návštěvníci kempu. Celkem 40 dotazníků bylo pořízeno v ATC Olšovec Jedovnice a 30 v Campingu Baldovec a vznikla tak sondáž již s jistou vypovídající hodnotou. Během období, ve kterém byly dotazníky v kempech umístěny, jsem se věnoval vyhledávání vhodné literatury a třídění informačních zdrojů. Po seznámení s literaturou k tématu následovalo zpracování dotazníkového šetření a jeho interpretace pomoci tabulek a grafů. Dalším krokem bylo sepsání teoretické části práce dle vybrané literatury, analyzování vybraných rekreačních zařízení se zřetelem na nabídku jimi poskytovaných služeb pro školy a veřejnost a jejich následné porovnání. V této fázi bylo rovněž vytvořeno druhé dotazníkové šetření, které bylo určeno školám, které vybraná zařízení navštěvují. Následovalo zpracování také tohoto rozsahově menšího šetření a na jeho základě byl vytvořen návrh aktivit a materiálního vybavení, které by rozšířilo nabídku služeb rekreačních zařízení pro pobyty škol především ve vedlejší sezóně. Stejný návrh byl proveden také pro hlavní sezónu na základě výsledků dotazníkového šetření mezi běžnými návštěvníky z řad veřejnosti. Pro vytvoření obou návrhů bylo kromě výsledků dotazníkových šetření důležité uvážit zaměření vybraných zařízení a jejich potenciál, který byl nastíněn pomoci provedené SWOT analýzy. V závěru práce jsou shrnuty dosažené poznatky a výsledky práce a jsou připojeny potřebné přílohy. 10

11 2.2 Využití jednotlivých metod K sepsání teoretické části práce byla využita metoda deskriptivní. Vyhledávání a získávání potřebných informací bylo orientováno na cestovní ruch a terénní výuku. Pro velké množství dostupné literatury, která k problematice cestovního ruchu existuje, bylo nutné mnoho poznatků třídit a použít jen ty, vztahující se bezprostředně k tématu diplomové práce. Během této selekce bylo využito metod analýzy a syntézy. Zpracování praktické části práce vycházelo z následujících metod: analýza, vlastní terénní průzkum, komparace a evaluace, které byly využity při rozboru poskytovaných služeb, jejich následném porovnání a hodnocení u vybraných rekreačních zařízení. K získání podkladů pro naplnění cílů práce, byl proveden kvalitativní výzkum pomocí dotazníkových šetření. Cílovými skupinami, mezi kterými bylo šetření prováděno, byla jednak veřejnost navštěvující zařízení během hlavní sezóny a jednak základní a střední školy, které zařízení navštěvují především ve vedlejší sezóně. Respondenty za školy byli zvoleni pedagogičtí pracovníci, kteří rekreační zařízení s žáky navštěvují. Závěrečné návrhy aktivit a materiálního vybavení pro rozšíření nabídky služeb vybraných zařízení bylo provedeno kromě uvedených dotazníkových šetření, analýzy a syntézy služeb zařízení, také na základě metody SWOT analýza. Analýza poukazuje na silné a slabé stránky a zároveň příležitosti a možné hrozby u analyzovaných rekreačních zařízení. 11

12 3 Literární rešerše 3.1 Dostupnost a kvalita pramenů V této kapitole jsou uvedeny prameny, ze kterých jsem čerpal při vytváření diplomové práce, včetně posouzení jejich kvality a dostupnosti. Jsou zde rovněž uvedeny publikace a další informační zdroje, ze kterých jsem čerpal nejvíce. K sepsání teoretické části jsem využil převážně literaturu zabývající se cestovním ruchem a terénní výukou. Vzhledem k velkému počtu publikací, které jsou především k problematice cestovního ruchu napsány, byla provedena jejich selekce, ze které byly získány publikace, hodící se svým obsahem a terminologií k tématu práce. Další cenné informace pro sepsání této části poskytl rukopis doposud nepublikované publikace, jak bude uvedeno dále. Pro vytvoření praktické části byly vybrané publikace využity k vytvoření logické posloupnosti hodnocení jednotlivých služeb cestovního ruchu a používání správné terminologie. K analýze a následnému porovnání poskytovaných služeb vybraných ubytovacích zařízení jsem nejvíce využíval internetové zdroje, nejčastěji internetové stránky vybraných zařízení ATC Olšovec Jedovnice a Camping Baldovec. Chybějící informace jsem získal také z publikací o ubytovacích zařízeních a kempech České republiky. 3.2 Diskuze jednotlivých pramenů Při sepisování teoretické části práce byly k zorientování a k pochopení dané problematiky použity především publikace od Holečka, Mariota a Střídy: Zeměpis cestovního ruchu (2013), autorek Palátkové a Zichové: Ekonomika turismu: turismus České republiky (2011). K definování jednotlivých služeb cestovního ruchu, byla využita publikace od Vystoupila a Šauera: Geografie cestovního ruchu České republiky (2011) a od Orieška: Služby v cestovním ruchu (2010). Uvedené publikace se staly pro svoji výstižnost a srozumitelnost hlavními zdroji praktické části práce. Z důvodu neexistence adekvátní literatury k hodnocení a srovnání ubytovacích zařízení rekreačního typu byly použity brožury představující kempy České republiky, které obsahují stručné, ale výstižné charakteristiky, a to brožura: Camping 2013: kategorizované kempy a chatové osady 12

13 České republiky (2012) a Certifikované ubytování: jižní Morava a Vysočina: farmy, kempy, hotely, penziony (2006). Pro sepsání podkapitoly o terénní výuce byl využit doposud nepublikovaný rukopis připravované publikace autorů Hofmann, Hercik a Mísařová: Interdisciplinární terénní výuka na Olomoucku. Rukopis byl konfrontován a text podkapitoly doplňován o poznatky z diplomové práce Terénní výuka v ŠVP Gymnázia Lanškroun (Růžička, 2008). Z internetových zdrojů byly během celé analýzy služeb vybraných zařízení využívány internetové stránky vybraných zařízení: olsovec.cz a baldovec.cz. K získání mapových podkladů bylo využito elektronického mapového portálu mapy.cz a pro zjištění dopravní dostupnosti zařízení byl využit internetový jízdní řád IDOS přístupný na jizdnirady.idnes.cz a plán regionálních linek IDS JMK, dostupný na idsjmk.cz. 13

14 TEORETICKÁ ČÁST 4 Teoretická východiska 4.1 Cestovní ruch Cestovní ruch je řazen do nevýrobních činností, do sféry služeb, která zaujímá široké spektrum lidských činností, spojených především s využíváním volného času. Toto spektrum zabírá množství druhů a forem využití volného času od krátkodobé rekreace přes pobytové zájezdy, velehorskou turistiku, návštěvy sportovních a kulturních akcí a mnohé další činnosti. Do cestovního ruchu se však také řadí četné jiné aktivity jako například cestování za obchodem, vzděláním, účast na kongresech apod. 2 Definic cestovního ruchu existuje celá řada. Pro potřeby předkládané práce byla vybrána definice Mezinárodní organizace cestovního ruchu WTO (World Tourism Organization): Cestovní ruch je činnost lidí, spočívající v cestování a v pobytu mimo místo jejich obvyklého pobytu po dobu kratší jednoho uceleného roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely (ne však za účelem vykonávání výdělečné činnosti). 3 V odborné literatuře je možné se také setkat s ekvivalentním označením turismus, vycházející z anglického tourism, který je možné považovat za synonymum pro běžně užívaný výraz cestovní ruch Předpoklady cestovního ruchu Jednou ze základních podmínek, která ovlivňuje existenci a rozvoj cestovního ruchu v dané lokalitě, jsou tzv. předpoklady (podmínky či faktory). Ty se obvykle člení na předpoklady lokalizační, selektivní a realizační. Lokalizační faktory umožňují umístění aktivit cestovního ruchu do určité oblasti. Rozhodující úlohu přitom má geografická poloha konkrétní oblasti či střediska a také jejich předcházející historický vývoj. Dělí se na předpoklady přírodní a kulturní. Přírodní zahrnují reliéf, podnebí, povrchové a podzemní vody, rostlinstvo a živočišstvo. Kulturní 2 HOLEČEK M., MARIOT P., STŘÍDA M. Zeměpis cestovního ruchu: učebnice pro hotelové a jiné střední školy: příručka pro průvodce cestovního ruchu. Praha, 2013, s Tamtéž, s PALATKOVÁ M., ZICHOVÁ J. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. Praha, 2011, s

15 vyplývají z výsledků činnosti člověka, která představuje mimo jiné architektonické památky, muzea, galerie, technické památky, významné parky i památky lidové architektury apod. Selektivní předpoklady vyjadřují způsobilost společnosti dané oblasti podílet se na turismu aktivně i pasivně, tedy přijímat účastníky cestovního ruchu i se jimi stávat. Člení se nejčastěji na předpoklady objektivní a subjektivní. K objektivním se řadí politická a bezpečnostní stabilita oblasti, ekonomická a životní úroveň obyvatel, stav životního prostředí apod. Subjektivní mají vliv na rozhodování lidí o účasti na cestovním ruchu, což může představovat příslušnost k sociální a profesní skupině, rodinné poměry, ale také trendovost určitého střediska nebo oblasti, vliv reklamy, propagace atd. Realizační faktory umožňují uskutečnit požadavky účastníků cestovního ruchu v oblastech s příznivými lokalizačními podmínkami. Jedná se o předpoklady dopravní a materiálně-technické. Dopravní podmínky určují polohu území v dopravní síti a jeho dostupnost, kdy platí, že čím hustší a kvalitnější je dopravní síť, tím má oblast lepší předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Materiálně-technické předpoklady vyjadřují vybavení lokality infrastrukturou ubytovacích, stravovacích, zábavních, sportovních a dalších zařízení. Důležitá je přitom kvalita poskytovaných služeb včetně nových technologií v rezervaci, propagaci a organizaci konkrétních zařízení Typologie cestovního ruchu Jednotlivé druhy a formy cestovního ruchu se vzájemně prolínají a obvykle proto neexistují v čisté podobě. Členění druhů a forem je navíc v odborné literatuře nejednotné. Kritéria, dle kterých lze turismus členit, jsou např. místo realizace, plátce nákladů, věk účastníků, délka pobytu, převažující prostředí apod. 6 Cílem práce není podat vyčerpávající informace o cestovním ruchu, jeho druzích a formách, proto bude větší prostor vymezen pouze těm aspektům, které jsou vzhledem k zaměření a cílům práce potřebné. Druhy cestovního ruchu vyjadřují motivy dle převažujících zájmů, které vedou obyvatele k účasti na cestovním ruchu. Mezi základní druhy se řadí kulturní, společenský zaměřený, sportovní, profesionálně zaměřený a rekreační cestovní ruch. Kulturní cestovní ruch je uskutečňován návštěvou kulturněhistorických památek, galerií, muzeí apod. Patří 5 HOLEČEK M., MARIOT P., STŘÍDA M. c. d., s PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ J. c. d., s

16 sem i návštěvy významných církevních událostí v rámci náboženského cestovního ruchu, jakými jsou například pouti. Společensky zaměřený cestovní ruch je motivován návštěvou příbuzných nebo místa, odkud pocházejí předci. Silné citové vazby k místu původu přetrvávají i několik generací. Profesionálně zaměřený cestovní ruch je spojen se služebními povinnostmi, jakými jsou např. návštěvy řídící instituce, jednání s obchodními partnery, účast na veletrzích, výstavách apod. Již běžně užívaný je termín kongresová turistika pro cesty směřující na kongresy a konference. Sportovní cestovní ruch umožňuje sportovním fanouškům navštívit nejrůznější sportovní události. Přestože se většinou jedná o krátkodobé formy cestovního ruchu, stávají se jeho účastníky desetitisíce lidí, a to především při velkých mezinárodních akcích (olympijské hry, mistrovství světa atd.). Rekreační cestovní ruch se zaměřuje především na odpočinek, obnovu tělesných a duševních sil člověka. Zahrnuje pestrou škálu aktivit a nároků jeho účastníků podle jejich osobního zaměření. Velmi rozšířenou variantou je pobyt relativně na jednom místě s orientací převážně na jednu aktivitu (pobytu u vody, případně také vodní sporty, lyžování, léčebné lázeňské pobyty apod.). Účastníci mají často větší nároky na úroveň základních služeb (ubytování, stravování) i na nabídku služeb doplňkových, mezi které patří pláže, bazény, lyžařské vleky a sjezdovky a mnohé další. Někteří se však spokojí s chatou, jednoduchou ubytovnou, se stanováním na tábořišti nebo s karavanem v kempu. Důležitý faktor na volbě kvality služeb často představují finanční možnosti rekreanta. Poměrně novým typem rekreačního cestovního ruchu je venkovská turistika, známá také jako agroturistika. Rekreační pobyt na venkově se pojí s ubytováním v zemědělské usedlosti, jízdou na koni nebo i zapojením do zemědělských prací. Tento druh rekreace se rozšířil v Německu a některých západoevropských zemích, ale postupně se začíná uplatňovat také v České republice. Velká skupina účastníků rekreačního cestovního ruchu dává přednost turistice, tedy pohybu po větším území. Podle užitého dopravního prostředku se rozlišuje turistika pěší, cykloturistika, lyžařská, vodní, jízda na koni, mototuristika. Běžné jsou také kombinace, např. spojení pěších výletů a mototuristiky. S rekreačními motivy účastníků turistiky se často spojují motivy poznávací (např. různých krajin, kultury, památek atd.). 7 K uvedeným druhům cestovního ruchu řadí autorky Palatková, Zichová (c. d., s. 25) také cestovní ruch se vzdělávacími motivy, který je potřeba, vzhledem k povaze práce, rovněž zmínit. Hlavním jeho motivem je osobní růst, který vychází z vlastní potřeby 7 HOLEČEK M., MARIOT P., STŘÍDA M. c. d., s

17 účastníka cestovního ruchu nebo je organizovaný prostřednictvím instituce, která vzdělání poskytuje. Příkladem můžou být školní výlety, školy v přírodě, terénní cvičení apod., které při vícedenních formách zahrnují motiv vzdělávací, ale také rekreační, často spojený s dalšími druhy cestovního ruchu (např. kulturněpoznávací turismus, sportovně orientovaný turismus apod.). 8 Formy cestovního ruchu rozlišují jeho různé kvalitativní charakteristiky. Také u forem cestovního ruchu existují jejich různá členění, která umožňují sledovat vývoj, intenzitu a strukturu jednotlivých druhů cestovního ruchu. Pro zorientování se v problematice této práce však postačí zmínit několik následujících. V závislosti uskutečňování cestovního ruchu v průběhu kalendářního roku se rozlišuje cestovní ruch celoroční (např. Kanárské ostrovy) a sezónní letní (například u našich vodních nádrží) a zimní (např. v alpských nebo našich lyžařských střediscích). Podle délky pobytu se člení na krátkodobý cestovní ruch (denní nebo víkendový do tří dní pobytu) a dlouhodobý (více než tři dny 9 ). Palatková, Zichová (c. d., s. 23) uvádí také jednodenní cestovní ruch, který je realizován v rámci 24 hodin, resp. bez přenocování během cesty a pobytu. Třetí významným kritériem je pro povahu této práce způsob cestování, který rozlišujeme na individuální (účastník se pohybuje sám nebo se svými nejbližšími partnery a program si volí samostatně) a skupinový (účastník je členem skupiny osob, program zajišťuje cestovní kancelář nebo jiná organizace, např. škola) Služby v cestovním ruchu Služby cestovního ruchu představují souhrn organizačně-technických předpokladů pro uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu v dané destinaci (např. doprava, komunikace, zásobování elektřinou, pitnou vodou, kanalizace, směnárny, kulturní zařízení, sportovní zařízení atd.). Služby lze rozdělit na základní, mezi které patří doprava, ubytovací a stravovací služby a doplňkové, neboli doprovodné. 11 Vzhledem k zaměření práce budou blíže zmíněny pouze služby dopravní, ubytovací, stravovací a sportovněrekreační a kulturně-společenské. Dopravní služby představují klíčový faktor, který umožňuje přepravu účastníků cestovního ruchu z místa trvalého bydliště do cílového místa a zpět a pohyb v cílovém 8 PALATKOVÁ M., ZICHOVÁ J. c. d., s Omezený v rámci domácího turismu délkou 6 měsíců, v rámci mezinárodního turismu délkou 1 roku. (např. PALATKOVÁ M., ZICHOVÁ J. c. d., s. 23.). 10 HOLEČEK M., MARIOT P., STŘÍDA M. c. d., s VYSTOUPIL J., ŠAUER M. Geografie cestovního ruchu České republiky. Plzeň, 2011, s

18 místě. V cestovním ruchu má významné místo nejen veřejná osobní doprava, ale i individuální doprava, uskutečňovaná osobními dopravními prostředky. Z hlediska rekreace v přírodě, resp. vzdělávací turistiky v přírodě, je významná doprava silniční, při které je využíváno dopravních prostředků veřejné dopravy (autobusy) nebo individuální dopravy (osobní automobily, motocykly, kola apod.). Význam pro tento druh cestovního ruchu má také železniční doprava. V případě silniční, železniční ale i dalších typů dopravních služeb je důležitá infrastruktura a hustota dopravní sítě, která umožňuje využít konkrétní dopravní služby při dopravě z místa bydliště do cílové destinace a opačně. Běžná je přitom kombinace jednotlivých dopravních prostředků (např. vlak, autobus). 12 Ubytovací služby umožňují přenocování nebo přechodné ubytování účastníkům cestovního ruchu v cílovém místě. Jejich poskytovateli jsou ubytovací zařízení různých kategorií a tříd. Veřejně přístupná ubytovací zařízení poskytují ubytování většímu počtu návštěvníků. Obvykle jsou budovány společně se stravovacími sekcemi (např. hotel, motel apod.) nebo jako samostatná ubytovací zařízení (turistická ubytovna, chatová osada aj.). Mimo tato zařízení mohou účastníci cestovního ruchu využít ubytování v soukromí (chata, rekreační chalupa, pokoj aj.) nebo ubytovací prostředky (stan, obytný přívěs, obytné auto, člun, loď apod.), které také lze využít k přechodnému ubytování nebo jen k přenocování. Základní komponentou ubytovacích zařízení jsou tzv. ubytovací jednotky, které představují samostatný pokoj nebo soubor místností, jenž svým technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky kladené na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu užívání určeny. Typy ubytovacích jednotek jsou uvedeny v české technické normě ČSN EN ISO Služby cestovního ruchu Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování. Příkladem jednotlivých ubytovacích jednotek můžeš být jednolůžkový pokoj, dvoulůžkový pokoj, vícelůžkový pokoj, rodinný pokoj, apartmán aj. Dělení a kategorizace ubytovacích zařízení je velmi rozsáhlá, protože zařízení lze členit podle různých hledisek (např. způsob výstavby, doba provozu, druh zařízení atd.). Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky se od ledna 2010 stala součástí mezinárodního systému Hotelstars Union, který sjednocuje klasifikační kritéria hotelových zařízení. Do tzv. kategorie dalších ubytovacích zařízení patří kemp (tábořiště), chatová osada, turistická ubytovna a ubytování v soukromí. Klasifikace těchto kategorií ubytování je stanovena v dokumentu Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR pro období 12 Tamtéž s. 37, 42 a

19 Za kategorii kempy a chatové osady ručí Kempy a chatové osady ČR Živnostenské společenstvo. 14 Stravovací služby umožňují uspokojování základní potřeby výživy, přispívají k zotavení a vytvářejí větší rezervoár volného času využitelného k uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu. Zahrnují služby základního stravování (nabídka a prodej kompletního menu, případně i nápojů, označené jako oběd nebo večeře), doplňkové stravování a občerstvení atd. Stravovací služby poskytuje více kategorií hostinských zařízení. V cílových místech poskytují stravovací služby zejména stravovací zařízení. Stravovací zařízení může tvořit také více odbytových částí restaurace, bar. Odbytová část je samostatný prostor stravovacího zařízení přístupný hostům. Odbytové úseky se budují také jako součást ubytovacích zařízení (hotelů, motelů, penzionů, kempů apod.) nebo jako samostatné objekty, které jsou dostupné pro účastníky cestovního ruchu i místní obyvatele. Hostinská zařízení restauračního typu se dělí do kategorií, které respektují převažující charakter jejich činnosti, jsou to restaurace dominantní je prodej pokrmů (restaurace, pohostinství, jídelny, rychlé občerstvení atd.) a bary dominantní je prodej nápojů s možností různých forem společenské zábavy (bary, noční kluby, pivnice, vinárny, kavárny aj.). Sportovně-rekreační a kulturně-společenské služby uspokojují cílové potřeby účastníků cestovního ruchu. Jsou označovány jako služby doplňkové, avšak pro velké množství účastníků jsou velmi důležitým, ne-li hlavním motivem účasti na cestovním ruchu. Jejich poskytování je spojeno především se sportovním a rekreačním cestovním ruchem, se snahou využít volný čas k aktivnímu odpočinku. Obecně je rozlišován sportovní cestovní ruch a rekreační cestovní ruch. Sportovní cestovní ruch je spojen s pobytem v přírodním prostředí a s vykonáváním různých sportovních aktivit, a to v létě i zimě. V letním období je to zejména koupání, plavání, vodní sporty, hry v přírodě, míčové a další hry, v zimním období především lyžování a snowboarding, sáňkování, bruslení aj. Stále více oblíbenou se stává turistika v mnoha podobách pěší, horská, vodní, cykloturistika, mototuristika), mnoho příznivců má také táboření v přírodě či kempování. 13 Ke standardizaci lze také využít metodickou pomůcku vydanou ministerstvem pro místní rozvoj spolu s dalšími profesními subjekty v roce 2000, tzv. Doporučený standard ubytovacích služeb ubytování v soukromí, kempech a chatových osadách, v turistických ubytovnách. (Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. [cit. 20. března 2015]. Doporučený standard ubytovacích služeb. Dostupné z: 14 ORIEŠKA J. Služby v cestovním ruchu. Praha, 2010, s

20 K uživatelům služeb sportovního cestovního ruchu jsou řazeni i sportovní diváci, kteří navštěvují různé sportovní akce, jako jsou olympijské hry, mistrovství světa atd. Rekreační cestovní ruch se zaměřuje na obnovu fyzických a duševních sil člověka v přírodním prostředí. K nejčastějším aktivitám patří procházky, méně náročná sportovní činnost, poznávání přírody a památek, chataření apod. Sportovně-rekreační služby jsou poskytovány sportovně-rekreačními zařízeními, která jsou budovány jako součást ubytovacích zařízení nebo jako součást vybavenosti cílových destinací cestovního ruchu. Jednotlivá zařízení mají charakter univerzální nebo sezónní. Univerzální mohou být poskytovány nezávisle na přírodních podmínkách (např. tenisové haly, místnosti pro stolní tenis, fitcentra, sauny, kryté bazény, sportovní haly a mnohá další), sezónní jsou podmíněny přírodními podmínkami s ohledem na letní (koupaliště, loděnice, venkovní hřiště, tenisové kurty, minigolfová a golfová hřiště atd.) nebo zimní sezónu (kluziště, lyžařské běžecké tratě, sjezdovky, lanovky atd.). Specifickou aktivitou sportovně-rekreačních služeb je sportovní rybolov. Důležitou součástí sportovněrekreačních služeb je zázemí, jako jsou šatny, zařízení osobní hygieny (sprchy, umývárny, toalety), úschovny zavazadel, střediska horské služby, vodní záchranné služby apod. Kulturně-společenské služby uspokojují společenské a kulturní potřeby účastníků cestovního ruchu. Typickými aktivitami jsou poznávání památek a přírody (památky UNESCO, hrady, zámky, sakrální památky, skanzeny aj.), návštěva kulturně společenských zařízení (divadla, kina, koncertní sály, galerie, zpřístupněné jeskyně aj.) a organizovaných akcí. Kulturně-společenské aktivity mohou být součástí i jiných druhů cestovního ruchu, například rekreačního, lázeňského, kongresového apod. Poptávku tak po nich do značné míry ovlivňuje délka pobytu v cílovém místě. Důležité proto je, aby objekty, které služby poskytují, přizpůsobily svoji provozní dobu poptávce návštěvníků, a poskytovaly i další služby jako prodej upomínkových předmětů, občerstvení apod. 15 Následující podkapitola o terénní výuce je zařazena vzhledem k orientaci práce na srovnání poskytovaných služeb ubytovacích zařízení, které se zejména v období vedlejší sezóny zaměřují na pobyty škol a jejich aktivity, které se dají souhrnně nazvat terénní výukou. 15 Tamtéž, s

21 4.2 Terénní výuka Terénní výuka je již mnoho let považována za velmi důležitou výukovou formu pro chápání dnešního světa. Je specifická pro řadu přírodovědných i společenskovědních disciplín, nejvíce však pro geografické či biologické vzdělávání. Zároveň je pevně zakotvena v českém geografickém vzdělávání. Avšak přes nezastupitelné místo terénní výuky ve vzdělávacím systému České republiky, ale i dalších zemí, se stále nedaří ji uplatňovat ve výuce všech stupňů a typů škol. Příčinu lze vidět ve skutečnosti, že tato výuková forma klade nemalé nároky nejen na učitele, žáky a studenty, ale také na vedení školy a rodiče. Terénní výuka je často výukou s otevřeným koncem, která tak po učiteli vyžaduje i velkou míru improvizace. Terénní výuka může mít řadu definic a vymezení, pro potřeby této práce uvádím následující: Terénní výuku si pro naše potřeby definujeme jako střechový pojem pro komplexní výukovou formu, která v sobě zahrnuje progresivní vyučovací metody (pokus, laboratorní činnosti, krátkodobé a dlouhodobé pozorování, projektovou metodu, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky ) a různé organizační formy vyučování (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety expedice ). Těžiště této výukové formy spočívá v práci v terénu především mimo školu Zařazení terénní výuky v současném vzdělávacím kurikulu Současné kurikulární dokumenty pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let jsou vytvořeny na státní a školní úrovni. Státní úroveň představuje Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce pro jednotlivé etapy vzdělávání. Školní úroveň zahrnuje školní vzdělávací programy (ŠVP), podle kterých se realizuje vzdělávání na jednotlivých školách. 17 Základním rozdílem mezi předešlými vzdělávacími dokumenty a novými kurikulárními dokumenty je fakt, že školy mají možnost si samy vytvářet vlastní plán výuky a vymezovat vzdělávací cíle. 18 Ke školské reformě nedochází jen v České republice. Reformy reagují mimo jiných příčin na rozvoj informačních technologií a s ním spjatého uvolnění obrovského množství informací ke všem oborům lidské činnosti. Nová kurikulární reforma se tak snaží reagovat 16 HOFMANN E., HERCIK J., MÍSAŘOVÁ D. Interdisciplinární terénní výuka na Olomoucku. Univerzita Palackého, 2015 (v tisku). 17 Tamtéž. 18 RŮŽIČKA J. Terénní výuka v ŠVP Gymnázia Lanškroun (Diplomová práce). Brno, 2010, s

22 na požadavky informační společnosti, která by měla člověka vybavit novými kompetencemi a dovednostmi řešit různé životní situace, uspokojovat potřeby atd. Revidované vzdělávací cíle vyžadují změny i ve výukových technologiích, které by měly být založeny na inovovaných výukových metodách a formách a to včetně kvalitní diagnostiky. Učitelé základních a středních škol jsou tak v nové situaci, kdy převádí Rámcový vzdělávací program do úrovně Školního vzdělávacího programu. Jednou z priorit RVP je využívání mezipředmětových vazeb a integrace jednotlivých předmětů. Tento požadavek umožňuje, a dokonce přímo vybízí k začlenění terénní výuky, která je nedílnou součástí mnoha předmětů a vhodnou výukovou formou k naplnění mezipředmětových vazeb školních vzdělávacích programů. Zároveň vede ke spolupráci učitelů různých předmětů a vzdělávacích oblastí. Terénní výuka je specifickou výukovou formou, vyžaduje časově náročnou přípravu, která zahrnuje plánování, přípravu pomůcek a metodických materiálů, výběr míst pro realizaci výuky apod. Náročná může být i z finančního hlediska. V jejím průběhu je nutné dodržovat přísná bezpečnostní kritéria, která stanovují vnitřní předpisy školy. Přes tyto její nároky utváří u žáků různé druhy dovedností spojené především s praktickými činnostmi v krajině a při důkladném plánování se prolíná celým kurikulem základního či středního vzdělávání Rámcový vzdělávací program a terénní výuka Terénní výuka je začleněna v Rámcovém vzdělávacím programu (dále jen RVP) už na prvním stupni základní školy ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět, kde jsou obsaženy základy přírodních a společenských věd. Doporučeno je přitom využívání prostoru v okolí školy, kterou děti navštěvují. Na druhém stupni je terénní výuka již pevněji zakotvena v jednotlivých vzdělávacích oblastech RVP pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) a také v RVP pro gymnázia (dále jen RVP G). Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost mohou učitelé zařazovat např. návštěvy muzeí, galerií, hradů, zámků apod. v rámci historického a kulturního vzdělávání. V občanské výchově mohou očekávané výstupy této vzdělávací oblasti naplňovat například formou různých anket v místě školy. Tematický celek, který se vztahuje přímo k terénní výuce je obsažen v RVP ZV ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda u předmětů přírodopis (tematický celek Praktické poznávání přírody) a zeměpis (tematický celek Terénní geografická výuka, praxe 19 Tamtéž, s

23 a aplikace). 20 V RVP G se nachází stejnojmenná vzdělávací oblast Člověk a příroda, která pamatuje na zeměpisné terénní vyučování především v tematickém celku Geografické informace a terénní vyučování. V biologii není terénní výuce věnován žádný tematický celek. 21 Terénní výuka může najít široké uplatnění v RVP ZV nebo RVP G také v rámci tělesné výchovy a výchovy ke zdraví. Například při pobytu v přírodě, táboření, letních a zimních výcvikových kurzech apod. Při všech těchto činnostech žáci využívají řadu poznatků i z dalších předmětů jako je orientace na mapě, určování rostlin, postup při krizových situacích atd Vztah geografie a terénní výuky Geografie je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Objektem studia geografie je krajinná sféra, která je chápána jako souhrn přírodních, ekonomických a sociálních prostředí, procesů a jevů Země. 23 Ke zkoumání jevů a procesů v krajinné sféře využívá geografie také poznatků ostatních vědních disciplín. Názvem geografie se v České republice označuje vědní disciplína, zatímco vyučovací předmět na základní, potažmo střední škole, má název zeměpis. Komplexnost geografie a její provázanost s ostatními vědními obory staví i její školskou formu do pozice předmětu vhodného k využívání mezipředmětových vazeb. Mezipředmětová integrace by se v rámci školské geografie měla odehrávat nejen ve školních lavicích, ale také mimo školu, kde je možné přírodní jevy a zákonitosti pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Terénní výuku je tak z tohoto důvodu nutné chápat jako nedílnou součást geografického vzdělávání Dělení terénní výuky dle různých kritérií Terénní výuku lze dělit dle různých kritérií. V následujícím textu je zmíněno dělení, jak je uvádí Hofmann a kol. v Multimediální učebnici pro terénní výuku v konfrontaci s rukopisem připravované publikace zabývající se terénní výukou. Toto dělení 20 HOFMANN. E., HERCIK J., MÍSAŘOVÁ D. c. d., v tisku. 21 RVP pro gymnázia (Zdroj: MŠMT [online]. [cit ]. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Dostupné na: 22 HOFMANN. E., HERCIK J., MÍSAŘOVÁ D. c. d., v tisku. 23 HOLEČEK M., MARIOT P., STŘÍDA M. c. d., s HOFMANN. E., HERCIK J., MÍSAŘOVÁ D. c. d., v tisku. 23

24 je inspirováno dělením terénní výuky, které ve své publikaci Learning to Teach Geography in the Secondary School uvádí Lambert a Balderstoune. 25 Terénní výuka z časového hlediska Běžně je dělena na krátkodobou, středně dlouhou a dlouhodobou. Krátkodobá forma probíhá v bezprostředním okolí školy např. na školním pozemku, který je vhodné si pro terénní výuku upravit. Její součástí může být např. meteorologická budka, pískoviště pro modelování reliéfu, arboretum, geopark atd. Výuka pak obvykle trvá 1 3 vyučovací hodiny. Středně dlouhá terénní výuka představuje výuku, která trvá zpravidla jeden vyučovací den. Může zahrnovat např. tematické vycházky do okolí školy, na které by měly navazovat další formy terénní výuky (např. terénní cvičení, problémově zaměřené terénní studie apod.). Nejběžnější jednodenní formy zahrnují exkurze do různých podniků, muzeí, historických památek, návštěvy výstav apod. Dlouhodobá terénní výuka může trvat dva a více dní. Lze do ní zahrnout školní výlety, školy v přírodě, ale také specializované formy terénní výuky s určitým zaměřením (přírodovědným, společenskovědním, pohybovým apod.). Terénní výuka z obsahového hlediska Řadou autorů je terénní výuka dle obsahu dělena na tematickou a komplexní. Tematická výuka se zpravidla zaměřuje na sledování jednoho tématu zeměpisné, biologické nebo historické povahy. V zeměpisu může jít například o vytvoření panoramatického náčrtu, orientaci na mapě, pochod podle azimutu apod. Komplexní terénní výuka zahrnuje uplatnění poznatků z více částí daného předmětu. Příkladem může být zhodnocení, jak reliéf a krajinné prvky ovlivnily uspořádání konkrétního sídla v krajině. Obvykle však komplexní terénní výuka využívá poznatky z více oborů lidské činnosti, ve škole se jedná o mezipředmětovou spolupráci. Příkladem takového komplexního tématu mohou být environmentální témata. 25 MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNICE PRO TERÉNNÍ VÝUKU [online]. [cit. 5. března 2015]. Terénní výuka. Dostupné na: 24

25 Terénní výuka z lokalizačního hlediska Terénní výuka se typicky uskutečňuje: ve venkovské krajině (převážně zemědělsky využívaná půda s malými sídly venkovského typu); v městské krajině (kulturní krajina s převažující městskou zástavbou); v krajinách přírodě blízkých (lesní prostředí, CHKO, biosférické rezervace apod.); v krajinách pozměněných (krajina pozměněná činností člověka lomy, povrchové doly, přehrady atd.). Terénní výuka z organizačního hlediska Jde o výuku, kterou: připravuje a vede učitel např. vycházka, při které učitel volí trasu a v jejím průběhu komentuje okolní krajinu, může jít také o tematické vycházky, kdy žáci na pokyn učitele plní zadané úkoly nebo o návštěvu muzeí, kulturních památek apod.; forma je uplatňována především u žáků na prvním stupni ZŠ; připravují a vedou žáci společně s učitelem může se jednat o terénní výzkum v rámci terénního cvičení, na který se žáci připravují společně s učitelem, ten na celou činnost dohlíží, a je-li třeba, žákům pomáhá; tato organizační forma se týká žáků na druhém stupni ZŠ a studentů gymnázia; připravují a vedou žáci za podpory učitele může představovat až badatelsky orientovanou výuky, při které jsou žáci seznámeni s určitým problémem, následně se sami rozhodují, jakým způsobem a s využitím jakých nástrojů budou danou problematiku řešit Formy terénní výuky Konkrétních forem terénní výuky existuje mnoho. Pro potřeby této práce však není potřeba zmiňovat všechny a blíže se jimi zabývat. Vzhledem k povaze vybraných zařízení přicházejí v úvahu především dlouhodobé formy terénní výuky, nejlépe od 3 do 5 dnů. Jsou to například školní výlety, školy v přírodě, adaptační kurzy, specializované formy terénní výuky (zaměřená na přírodovědné, společenskovědné, pohybové činnosti). 26 Zakotvení terénní výuky v RVP je uvedeno v podkapitole č HOFMANN. E., HERCIK J., MÍSAŘOVÁ D. c. d., v tisku. 25

26 Pro realizaci forem terénní výuky je typické přírodní prostředí, což dává dobrý předpoklad vybraným rekreačním zařízením, aby se na vzdělávací turistiku cíleně zaměřovali. Zejména rekreační zařízení, která mají převážně sezónní charakter, by díky této orientaci mohla získat v období před a po hlavní sezóně klienty z řad základních, středních ale také vysokých škol. Z tohoto předpokladu vychází i jedno z kritérií výběru zařízení vhodných k využitelnosti a posílení jejich zaměření vzhledem ke vzdělávací turistice. 26

27 PRAKTICKÁ ČÁST 5 Srovnání poskytovaných služeb vybraných zařízení cestovního ruchu Práce si vytyčuje za cíl vytvořit návrhy aktivit a materiálního vybavení pro rozšíření nabídky služeb vybraných zařízení v hlavní i vedlejší sezóně. V hlavní sezóně jsou nejčastějšími návštěvníky rekreačních zařízení rodiny s dětmi a mnohé organizované i neorganizované skupiny. Během vedlejší sezóny to jsou především školy, které v rámci různých forem terénní výuky nejčastěji využívají k ubytování rekreační zařízení, která se nacházejí ve venkovské krajině, typicky v blízkosti lesa, vodní plochy apod. K uplatňování forem terénní výuky je rovněž potřeba určité vybavení, které umožňuje její realizaci v konkrétním zařízení a jeho okolí. Z tohoto důvodu byla vytvořena vlastní kritéria pro výběr ubytovacích zařízení, která budou hodnoceny vzhledem k jejich vybavenosti pro terénní výuku. 5.1 Kritéria výběru zařízení cestovního ruchu Výběr zařízení proběhl dle následujících kriterií: 1. Vzdálenost k CHKO Moravský kras. 2. Dostatečná kapacita, vybavenost a cenová úroveň ubytovacích objektů. 3. Alespoň částečné zaměření na pobyty škol. 4. Možnost využití vnějších i vnitřních prostor areálu k různým aktivitám (pohybovým i vzdělávacím). 5. Spádovost okolních škol, dobrá dostupnost z Blanenska, Brněnska, Vyškovska a Prostějovska. Zvolená kritéria byla vybrána záměrně s ohledem na cíle práce, které vymezují charakter zařízení a území, ze kterého mají být zařízení cestovního ruchu vybrána. Jedná se o ubytovací zařízení rekreačního charakteru, které jsou využitelné pro vzdělávací turistiku a mají zároveň předpoklady ke svému dalšímu rozvoji pro vzdělávací a rekreační cestovní ruch. Na základě uvedených kritérií byla vybrána dvě rekreační zařízení, která se navíc již mnoho let zaměřují na pobyty organizovaných skupin (školy, firmy, sportovní, kulturní 27

28 a jiné kluby a spolky) a svým zaměřením jsou zároveň jedinými rekreačními zařízeními tohoto druhu ve spádové oblasti Moravského krasu. Těmito zařízeními jsou: ATC Olšovec Jedovnice a Camping Baldovec s.r.o. Jedná se o autokempy, které jsou pro svoji polohu dobrými výchozími body pro výlety do Moravského krasu, včetně jeho nejatraktivnějších krasových útvarů. Nabídka ubytovacích zařízení zahrnuje objekty lišící se svoji vybaveností a cenovou úrovní. Oba autokempy disponují rozsáhlým areálem s prostornými venkovními plochami a místnostmi pro vzdělávací a jiné aktivity. Autokempy se nacházejí ve spádové oblasti škol Brněnska, Blanenska, Vyškovska a Prostějovska a jsou z těchto oblastí i dobře dostupné. Obr. 1: Výřez území východně od Blanska se zaznačením obou autokempů Zdroj: mapy.cz 1 ATC Olšovec Jedovnice 2 Camping Baldovec s.r.o. 5.2 Dopravní dostupnost vybraných zařízení veřejnou linkovou dopravou Četnost dopravních spojení a další údaje související s dopravní dostupností mezi oběma autokempy a okresními městy v okolí je pro lepší přehlednost uvedena v Tab. 1 a 2 na následující straně. 28

29 ATC Olšovec Jedovnice Tab. 1: Četnost spojení mezi Jedovnicemi a okresními městy v okolí (pondělí pátek) 27 Brno Jedovnice* Blansko - Jedovnice Vyškov - Jedovnice Prostějov - Jedovnice Četnost dopravních linek [min] 60/ Vzdálenost [km] 25/ Čas jízdy [min] 45/ Počet přestupů 0/ Dopravní prostředek autobus/ vlak+autobus autobus autobus autobus 1. Brno Jedovnice: trasa Brno-Židenice, Jedovnice 2. Brno Jedovnice: trasa Brno hl. nádraží, Blansko, Jedovnice Camping Baldovec Tab. 2: Četnost spojení mezi Baldovcem a okresními městy v okolí (pondělí pátek) 28 Brno Baldovec* Blansko - Baldovec Vyškov - Baldovec Prostějov - Baldovec Četnost dopravních linek [min] 60/ Vzdálenost [km] 45/ Čas jízdy [min] 110/ Počet přestupů 2/ Dopravní prostředek autobus/ vlak+autobus autobus autobus autobus 1. Brno Baldovec: trasa Brno-Židenice, Jedovnice, Rozstání, Rozstání-Baldovec 2. Brno Baldovec: trasa Brno hl. nádraží, Blansko, Rozstání, Rozstání-Baldovec 27 INTEGROVANÝ DOPRAVNÍ SYSTÉM [online]. [cit ]. Jízdní řády.cz. Dostupné na: 28 INTEGROVANÝ DOPRAVNÍ SYSTÉM [online]. [cit ]. Jízdní řády.cz. Dostupné na: 29

30 Obr. 2: Výřez plánu linek IDS JMK severovýchodně od Brna Zdroj: idsjmk.cz 1 ATC Olšovec Jedovnice 2 Camping Baldovec s.r.o. Porovnání dopravní dostupnosti Z výše uvedeného tabulek dopravní dostupnosti obou zařízení je patrné, že ATC Olšovec Jedovnice je lépe dostupný pro turisty cestující veřejnou linkovou dopravou než Camping Baldovec. Hlavní příčinou je odlehlost Baldovce od pozemních komunikací druhé třídy, které jsou zároveň využívány pravidelnými autobusovými linkami. Jedovnicemi naopak silnice druhé třídy a pravidelné linky procházejí. 5.3 Vybraná zařízení cestovního ruchu ATC Olšovec Jedovnice Zeměpisné souřadnice: 49 19' 58" s. š., 16 45' 46" v. d. Nachází se na území městyse Jedovnice v okrese Blansko v Jihomoravském kraji 20 km severovýchodně od krajského města Brna. Autokemp o celkové rozloze 4 ha je situován u jižního břehu rybníka Olšovce (42 ha) 29, který je od jara do podzimu využíván 29 ATC OLŠOVEC JEDOVNICE [online]. [cit ]. Camping a okolí. Dostupné na: 30