OKRES PRAHA-V CHOD. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES PRAHA-V CHOD CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES PRAHA-V CHOD Na pfiedcházející stranû: Probo tská jezera u Brand sa nad Labem vzniklá tûïbou písku. Soutok fiek Jizery a Labe. Okres Praha-v chod je v mûrou nejmen í okres stfiedních âech. Obepíná území hlavního mûsta Prahy na severu, v chodû aï jihov chodû. Tvofií jej dvû ãásti vzájemnû spojené pruhem území uúval. Na jihu zasahuje do údolí Sázavy mezi Chocerady a Kamenn m Újezdem, na severu do údolí Labe mezi âelákovicemi a Neratovicemi, v chodní hranice se táhne pfiibliïnû severojiïním smûrem od âelákovic pfies Úvaly k ChoceradÛm, západním údolím dolní Vltavy k ÚÏicím a odtud kneratovicím. NejniÏ í bod okresu le- Ïí na Labi v 65 m n. m., nejvy ími body jsou Pecn (545,8 m n. m.) a Vlková (520,9 m n. m.). Rozdíl mezi severem a jihem okresu je znaãn. Zatímco na severu zcela pfievaïují mírnû zvlnûné plo iny ve v kovém rozmezí 80 aï 280 m n. m., jih je poloïen mnohem v od 250 m n. m. v údolí Sázavy a v okolí Úval po oblast mezi íãany a Sázavou, kde v ka vrcholû bûïnû pfiesahuje 400 m n. m. a fiada z nich dosahuje aï 500 m n. m. Tato oblast se vyznaãuje i pomûrnû velkou lesnatostí a ãlenit m, pahorkatinn m aï vrchovinn m georeliéfem, kter vyniká zejména pfii pohledu z údolí Sázavy. Geologick podklad jihov chodní ãásti okresu tvofií horniny stfiedoãeského plutonu, pfieváïnû granitoidy, v okolí Lojovic s nûkolika men ími masivy bazick ch gabrodioritû aï gaber. Granitoidy jsou zastoupeny jak baziãtûj ími ãleny, jako je granodiorit aï tonalit sázavského typu, tak ãleny kyselej ími, napfi. fiíãanskou Ïulou nebo biotitick mi Ïulami na sever od Krhanic. Na horninách plutonu se místy zachovaly rûznû velké zbytky sedimentárního plá tû tvofiené kontaktnû metamorfovan mi horninami neoproterozoika a star ího paleozoika, pfiedev ím rûzn mi typy bfiidlic, ménû kfiemencû, a také vyvfielinami, pfieváïnû rázu metabazitû, které se uplatàují pfiedev ím v okolí Ondfiejova. Nejvût í rozlohu má ostrov tehovsk, kter tvofií trojúhelní- 44 PH 2

3 ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY Okres Praha-v chod PH 3 45

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV kovit okrsek pfii severozápadní hranici plutonu. Zde pluton hraniãí s neoproterozoikem tvofien m pfieváïnû bfiidlicemi a prachovci tûchovické skupiny, které v úzkém pásu v okolí Úval vystfiídají ordovické bfiidlice a kfiemence. Dále smûrem k Labi a k severozápadu jiï tvofií horninov podklad svrchní kfií- 46 PH 4

5 Okres Praha-v chod da zastoupená cenomansk mi pískovci a spodnoturonsk mi slínovci a slíny. Z jejího pokryvu se mezi Prahou a Brand sem nad Labem vynofiuje nûkolik ostrûvkû ordovick ch kfiemencû, které zhruba od ãáry âakovice Brázdim opût vystfiídají horniny neoproterozoika. V tomto pfiípadû jde o bfiidlice a droby s vloïkami silicitû (buliïníkû) kralupsko-zbraslavské skupiny, k nimï dále k západu pfiistupují i bazické vyvfieliny spility. V echny zmínûné horniny tvofií mohutná skalní defilé v hluboko zafiíznutém údolí dolní Vltavy, buliïníky pak nûkolik hfibetû táhnoucích se severov chodním smûrem aï k Labi, na jejichï bocích se zachovaly vápnité horniny pfiíbojové facie cenomanu a nejspodnûj ího turonu. V iroce rozevfieném labském údolí hrají v znamnou roli pleistocenní tûrkopískové terasy, místy s pokryvy vát ch pískû. Mocné terasy se zachovaly i v meandrech vltavského údolí a na náhorní rovinû nad jejím prav m bfiehem. Naproti tomu terasy Sázavy mají jen men í rozsah. Spra tvofií rozsáhlé pokryvy na jih od Labe, ménû rozsáhlé jsou pokryvy mezi íãany a Dobfiejovicemi, kde spra e smûrem k jihu pfiecházejí do nevápnit ch eolick ch hlín prachovic. Ve vy ím ãlenitûj ím terénu smûrem k Sázavû tvofií pokryvy pfieváïnû svahoviny. Nivní uloïeniny vystupují na vût- ích plochách pouze podél Labe, jinak tvofií jen pomûrnû úzké pásy v údolí Sázavy a nûkter ch vût ích potokû. S v jimkou vltavského údolí je okres pomûrnû chud na velké skalní v chozy, vyznaãuje se v ak nûkter mi jevy spjat mi s rozpadem a zvûtráváním granitoidû jako jsou velké balvany a balvanové proudy, pseudokary nebo mimofiádnû hrubé balvanité nakupeniny, jaké jsou chránûny napfi. ve Vlãí rokli u Proseãnice, jiï tûsnû za hranicí okresu. Severní polovina okresu se vyznaãuje pfieváïnû plo inat m georeliéfem, kter se velmi mírnû sklání smûrem k Labi a jen místy je zpestfien hfibety tvrd ch buliïníkû vypreparovan mi odnosem; takové okrsky nab vají ráz ploché pahorkatiny (Kojetická pahorkatina). RovnûÏ údolí smûfiující k Labi jsou jen málo zafiíznutá, ãímï se li í od pfiítokû dolní Vltavy, které vzhledem k mnohem vût ímu v kovému rozdílu mají ãasto ráz skalnat ch Pohled z vrcholu skály Choã do údolí Vltavy u Dolan zachycuje jeden z dosud idylick ch úsekû dolního Povltaví. PH 5 47

6 Stfiední âechy 2 Jedno z mnoha doposud nezazemnûn ch ramen Labe v okolí âelákovic. 2 KuchyÀka u Brázdimi, dnes buliïníkov suk se stepními relikty uprostfied zemûdûlské krajiny, kdysi ostrov v kfiídovém mofii. roklí. iroce rozevfiené údolí Labe tvofií plochá terasová stupàovina charakterizovaná rozlehl mi plochami jednotliv ch stupàû. Tento typ georeliéfu je v znaãn pfiedev ím pro prav bfieh Labe po obou stranách ústí Jizery, kde území okresu pfiesahuje na tento bfieh v okolí Staré Boleslavi a Káraného. Lev bfieh je strmûj í. âlenitûj í je jedinû v chodní okraj Zdibské tabule, plo iny pokryté nejvy ími terasami na pravém bfiehu dolní Vltavy, která spadá k v chodu zalesnûn mi svahy s pfiev ením ipfies 50 m (Beckov, Bofianovice). Plo- inat georeliéf charakterizuje i území pfii v chodní aï jihov chodní hranici Prahy na území íãanské plo iny, kde v raznûj í sklon mají nevysoké, proti 48 PH 6

7 Okres Praha-v chod západu obrácené svahy nûkter ch vût- ích potokû, zejména íãanky ( íãanského potoka) a Pitkovického potoka. Na jihov chod od linie Psáry íãany kvorec se terén postupnû zdvihá z poloh mezi m n. m. do území, kde vyv eniny pfiesahují 400 m n. m. a dále se zvy ují smûrem k Sázavû. Dostáváme se zde do oblasti Bene ovské pahorkatiny, která v georeliéfu krajiny vyznaãuje stfiedoãesk pluton a na úboãích obrácen ch k Sázavû, rozãlenûn ch hlubok mi údolími jejích pfiítokû, jako Kamenického a Mokfianského potoka nebo Mnichovky, nab vá vrchovinn ráz. V horninách plutonu je sázavské údolí vût inou pomûrnû rozevfiené a svírá se jen v místech, kde protíná proterozoické ostrovy, jako u Zbofieného Kostelce nebo v e mezi Chocerady a Zlenicemi. Pro povrchy v granitoidech jsou v znaãné nûkteré drobné tvary, jako nivaãní sníïeniny se skalními v chozy a proudy balvanû anebo zarovnan mi povrchy (zejména holorovina) ãlenûn mi nízk mi vyv - eninami, které jsou oddûlené témûfi bezodtokov mi mûlk mi sníïeninami (napfi. v okolí Tûptína). ProtoÏe se severní a jiïní ãást okresu od sebe v raznû li í jak podnebím a substrátem, tak utváfiením georeliéfu, li í se i charakterem pûd. Pro spra í pokryté plo iny na levém bfiehu Labe jsou typické v znaãné ãernozemû, které ve sníïeninách na tûïk ch slínit ch substrátech pfiecházejí do ãernozemí pelick ch a dále k jihu, napfi. v okolí Úval, do typick ch hnûdozemí na spra i. Na v chozech vápnit ch hornin kfiídy nacházíme pararendziny. Na tûrkopís- 2 Polabská krajina v pohledu od âelákovic ke Káranému. Vlevo kanalizované Labe, vpravo zbytek jeho b valého toku Grado. Nûkdej í idylická krajina luhû a luh polabin ustoupila tvrdé regulaci a rekreaãní zástavbû. Mizející tûnû nahrazují dnes zatopené pískovny. 2 List dfieviny Myrtophyllum angustum. PH 7 49

8 Stfiední âechy 2 Stûny Vûtru ick ch skal v nárazovém svahu vltavského meandru ulibãic nápadnû kontrastují s náhorní rovinou pokrytou tûrkov mi naplaveninami, které nanesla Vltava na poãátku ãtvrtohor. 2 V cenomansk ch pískovcích se nalézají pozûstatky kfiídové kvûteny, napfi. kmen stromové kapradiny Protopteris punctata. cích teras Labe se vytvofiily kyselé kambizemû arenické, které tvofií vût í plochy jen na pravém bfiehu. Na plo inách pfii jihov chodní hranici Prahy pokryt ch pfiedev ím nevápnit mi prachovicemi pfievládají luvizemû s pfiechody do uveden ch hnûdozemí na spra i. Pro pahorkatinu v jiïní ãásti okresu jsou v znaãné typické kambizemû, vût inou mírnû kyselé. Na plo iny severnû od Úval zasahují kambizemû víceménû oglejené. Na skalnat ch srázech v údolí Vltavy se vyskytuje celá kála mûlk ch rankerov ch pûd od kysel ch rankerû na buliïnících pfies stfiednû úïivné variety na bfiidlicích a drobách po eubazické rankery na spilitech, které na nûkter ch místech Vûtru ick ch skal pfiecházejí aï do pararendzin. Malé ostrûvky rankerû aï litozemí nacházíme i na buliïníkov ch hfibetech a místy na skalnat ch stráních v údolí Sázavy. Pfii pohledu na mapu potenciální pfiirozené vegetace se okres Praha-v chod jeví jako pomûrnû jednotvárné území. V celé oblasti se v znamnû uplatàují ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na severu pokr vají rozsáhlé plochy jen místy zpestfiené nevelk mi okrsky mochnov ch doubrav (Potentillo albae- -Quercetum) a pfii Vltavû i bfiekov ch doubrav (Sorbo torminalis-quercetum); men í okrsky patfií doubravám lipov m (Tilio-Betuletum). Dubohabfiiny hrají v znamnou roli i v niï ích polohách Posázaví, zatímco vy í plo inaté polohy v jiïní ãásti jsou rekonstruovány jako bikové a jedlové doubravy (Luzulo albidae-quercetum, Abieti-Quercetum). V ãlenité krajinû Posázaví se pfiedpokládá i v skyt lipov ch kvûtnat ch buãin (Tilio cordatae-fagetum) v PoÏársk ch lesích a kyãelnicov ch buãin (Dentario enneaphylli-fagetum) u Jevan. Severnû od pásu polabsk ch luhû (Querco-Ulmetum) se pfiedpokládá v skyt borov ch doubrav (Festuco ovinae-quercetum roboris). Souãasná vegetace a flóra se ov em od pfiedpokládaného pfiirozeného stavu velmi li í. V severní ãásti se zachovalo jen nûkolik men ích ploch doubrav s ochuzen m bylinn m patrem a rûzn mi pfiímûsemi i porosty nepûvodních dfievin. Pozoruhodné jsou bikové (Luzulo albidae-quercetum) abezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-quercetum) u Úval. Za zmínku stojí, Ïe ve vût inû zmínûn ch porostû se vyskytuje ochmet evropsk (Loranthus europaeus). Podél Labe se zachovalo nûkolik ploch mûkk ch i tvrd ch luhû. Pfiíkladem takového dubového luhu je PR Lipovka-Grado. VpfieváÏnû bezlesé zemûdûlské krajinû se na pomûrnû ãetn ch místech zachovaly ostrûvky xerotermní vegetace s mochnou píseãnou (Potentilla arenaria), kavylem vláskovit m (Stipa capillata) a stepními druhy matefiídou ek (Thymus praecox, T. pannonicus), na nejmûlãích kysel ch pûdách i s kfiivatcem ãesk m (Gagea bohemica), vázané pfieváïnû na buliïníkové hfibítky a skalní v chozy. Bohatá spoleãenstva skalních stepí zdobí srázy a skály vltavského údolí. Jeví znaãné rozrûznûní podle vlast- 420 PH 8

9 Okres Praha-v chod POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE ností podkladu, jak lze názornû pozorovat v NPR Vûtru ické rokle, kde na bazick ch spilitech rostou rozsáhlé porosty pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans), na chud ích bfiidlicích a drobách spoleãenstva kostfiavy sivé s tafiicí skalní (Asperulo glaucae-festucetum pallentis) a na buliïníkov ch hfiebenech vfiesoviny (Euphorbio cyparissiae-callunetum). V e poloïené plo iny na jihu PH 9 42

10 Stfiední âechy 2 Pfiirozené lesy se vyskytují v jiïní ãásti okresu, napfi. ve Vodûradsk ch buãinách, kde skalnat terén neumoïnil zemûdûlské obdûlávání. 2 Na ostrûvcích teplomilné vegetace v zemûdûlské krajinû se ãasto vyskytuje matefiídou ka panonská (Thymus pannonicus), druh roz ífien v jiïní ãásti temperátní oblasti. jsou jednak obdûlány, jednak pokryty hospodáfisk mi lesy pfieváïnû nepûvodního sloïení. Vût í zbytky lesû pfiirozené skladby jsou ve vrchovinném terénu nad Sázavou, zãásti v ir í oblasti PoÏársk ch lesû a nad Zbofien m Kostelcem i v NPR Vodûradské buãiny (viz okres Kolín), kde uvnitfi pfievaïujících bikov ch buãin (Luzulo-Fagetum) je fiada ostrûvkû bohat ch buãin kyãelnicov ch (Dentario enneaphylli-fagetum). V Posázaví se roztrou enû zachovaly i suèové smí ené lesy (Aceri-Carpinetum). Na rozdíl od údolí Vltavy je v ak sázavské údolí pomûrnû chudé v skytem i bohatstvím skalních stepí, které se zde nacházejí v ochuzen ch fragmentech, napfi. pod zfiíceninou Zbofieného Kostelce. Nûkteré teplomilné druhy pod druhotn m tlakem pastvy je tû nedávno zasahovaly i na slunné meze a podobná stanovi tû v Posázaví, napfi. hlaváã Ïlutav (Scabiosa ochroleuca) a máãka ladní (Eryngium campestre) u Ondfiejova, dnes v ak vût ina tûchto v skytû zanikla v dûsledku ruderalizace a zarûstání vysokou nitrofilní vegetací. Stejnû ustoupil i upolín nejvy - í (Trollius altissimus), kdysi ãast na lesních lukách. Bfiehy Sázavy zarostly v posledních letech vysokou bylinnou vegetací, v níï se ífií cizí net kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera); na místech s vlhãími pûdami se v nivû Sázavy vytváfiejí druhotné luïní porosty s vrbami (Salix sp. div.) a ol í lepkavou (Alnus glutinosa). Pozoruhodn je i izolovan v skyt hrachoru horského (Lathyrus linifolius) na vrchu Îalov uondfiejova. V otevfiené kulturní krajinû na severu Ïijí bûïné druhy savcû zemûdûlské krajiny, bohatá je i avifauna lesních okrskû a polabsk ch luhû. Na kam PH 0

11 cích s xerotermní kvûtenou se na severozápadû okresu donedávna vyskytovaly vitální populace reliktního stepního plïe Helicopsis striata a hojn byl i dal- í stepní plï Chondrula tridens. Na Labi ustoupily nûkteré citlivé vodní druhy, napfi. okruïák Anisus vorticulus, pomûrnû v dobrém stavu je drobná fauna skalních stepí ve vltavském údolí, kde Ïije i je tûrka zelená (Lacerta viridis) a uïovka hladká (Coronella austriaca). Údolí Sázavy je pozoruhodné pomûrnû ãetn m v skytem západokarpatského plïe nábûlky Plicuteria lubomirskii. V lesích zde jinak Ïije obvyklá lesní fauna polokulturní krajiny, v posledních letech se roz ífiilo prase divoké (Sus crofa) a ve vodách Sázavy u Hvûzdonic se objevila bahenka pruhovaná (Viviparus viviparus). Území je typick m pfiedstavitelem mnoha odli n ch pfiírodních prostfiedí váïících se na pestré spektrum podloïních a pokryvn ch vrstev, které formovala vyuïitelnost pro ãlovûka. Paleolitická pfiítomnost tehdej ích skupin lovcû je doloïena nálezy valounové industrie na terasách v okolí Odolena Vody, na Brand sku u Vrábí a pfiedev ím na lokalitû Pfiezletice. Tábofii tû, jehoï stáfií je kolem let, bylo situováno do závûtfií buliïníkov ch skalek u v bûïku do jezera. Je známé nejen nálezem zlomku lidského zubu (Homo erectus), ale i ãetn mi doklady o zpûsobu Ïivota (vyuïívání ohnû, v roba nástrojû) a bohat mi pfiírodovûdn mi nálezy, které umoïàují charakterizovat tehdej í Ïivotní prostfiedí. Mezolitické osídlení je doloïeno nálezy drobnotvaré típané industrie. S pfiíchodem prvních skupin lidí, jejichï obïiva byla uspokojována pfiedev ím zemûdûlstvím, dochází k v raznému odlesàování. Osady prvních zemûdûlcû, nositelû kultury s lineární keramikou, jsou budovány od povodí Labe (âelákovice, Stará Boleslav, Kostelec nad Labem) podél jeho men ích pfiítokû (Dfievãice, Zápy, ZáluÏí u âelákovic, Mochov) pfies terasové plánû v okolí Klíãan a Dolínku aï po íãansko (JaÏlovice). Rozsah osídlení mlad- ích v vojov ch fází neolitu kultura s vypíchanou keramikou (Brand s nad Labem, Dfievãice, Zápy, Tou eà, âelákovice) a kultura s nálezy jordanovského okruhu v závûru období (Podolánka, Kostelec nad Labem, Brand s, âelákovice) je obdobn a zachycen na stejn ch nalezi tích nebo na novû zalo- Ïen ch sídli tích. Zmûny v rozsahu vyuïívání ploch vhodn ch k osídlení se postupnû projevují bûhem eneolitu. Rozsáhlá osada z období kultury nálevkovit ch pohárû byla ãásteãnû zkoumána v Jen tejnû. Z nedalek ch Dfievãic pochází soubor keramiky následného kulturního projevu, kultury s kanelovanou keramikou. V inná osada fiivnáãské kultury byla zaloïena na návr í nad fiekou v poloze Hradi tko v Tou eni, kde se také nalezly doklady v robkû kultury s kulovit mi amforami. Jiné doklady této kultury pocházejí z Brázdimi. Pfiítomnost nejmlad ích eneolitick ch kultur, pfiedev ím kultury se ÀÛrovou keramikou, je doloïena fiadou pohfiebi È koncentrujících se v Polabí. Osídlení kulturou zvoncovit ch pohárû je známo napfi. z Dfievãic. Star í doba bronzová, pfiedstavovaná okruhem únûtické kultury, dále roz- ifiuje a pfietváfií území. PozÛstatky po aktivitách jejích obyvatel jsou známy od Polabí pfies nálezy v okolí Odolena Vody s pohfiby pod mohylami aï k ojedinûlému nálezu keramiky u Sulic v jílovském pásmu. Závûr období, pfiedstavovan vûtefiovsk m stupnûm, je doloïen na lokalitû v Jen tejnû. Stfiední doba bronzová je pfiedstavována mohylov mi kulturami. Známé pohfiebi tû mohylník se dochovalo v Hou tce. Patrnû nejhust í osídlení území okresu je v klimatickém období subboreálu. Je doloïeno pozûstatky po fiadû sídli È snálezy obytn ch a rûzn ch hospodáfisk ch objektû. Klimatické období zhruba odpovídá kulturnímu období, jehoï pfiedstavitelem je zde pfiedev ím Okres Praha-v chod 2 V skyt klikoroha devûtsilového (Liparus glabrirostris) v pomûrnû nízké nadmofiské v ce na lokalitách Husínek a Podskalí na okraji Mnichovic je v rámci stfiedních âech u tohoto jinak horského brouka pozoruhodn a ojedinûl. Proto jsou obû lokality od roku 995 chránûny jako pfiechodnû chránûná plocha. 2 Drobn krasec Cylindromorphus bohemicus byl popsán pro vûdu z vltavského údolí na severním okraji Prahy. PH 423

12 Stfiední âechy Labsk luh lemují stará sídli - tû, která se v prûbûhu ãasu mûnila na mûsta. Byla zakládána na nízké terase, mimo dosah bûïn ch povodní. Typick m pfiíkladem je Stará Boleslav. knovízská a títarská kultura. Opût jde o ãetná sídli tû podél Labe a v navazujícím pásu. Mezi v znamné lokality patfií Zápy a Pfiemy lení. Následná star- í doba Ïelezná, v první ãásti s projevy bylanské kultury a v mlad ím prûbûhu sjednocená do spektra pozûstatkû po osídlení v období pozdního hal tatu, je opût známa nejen celou fiadou sídli È vesnického typu, ale také jednotek pfiedstavujících jin zpûsob sídlení. Za v echny typy je moïno pro otevfiené osady uvést situace zkoumané v Dfievãicích, âelákovicích nebo Mochovû. Pro opevnûné osady jsou doklady o struktufie osídlení z v zkumu v Jen tejnû. Hradi tû, z nûhoï pocházejí nálezy ze závûru hal tatského období, bylo postaveno severnû od Bfiezí. Laténské osídlení mlad í doby Ïelezné známe napfi. zbrázdimi, âakoviãek, Dfievãic, Brand sa-vrábí, Káraného, Klecan nebo íãan. Germánské osídlení je zakládáno v tûsném sousedství vodních zdrojû (Jen tejn, Dfievãice, Zápy). Doklady o místní Ïelezáfiské v robû byly získány pfii v zkumu areálu v íãanech. Stûhování národû, doba krátkodob ch sídli tních projevû, je z území okresu známa pfiedev ím z v znamn ch pohfiebi È ZáluÏí u âelákovic, Mochova, Tou - nû, a Dfievãic. S pfiíchodem nového etnika s nejstar ími slovansk mi prvky hmotné kultury a zpûsobem osídlení dochází k opûtné stabilizaci osídlení území. K v znamn m dokladûm tohoto období patfií sídli tû v Ostrovû uzáp. PrÛbûhem následného v voje dochází k nárûstu osad zemûdûlského charakteru. Postupné budování a zmûny v systému kníïecí správy jsou dolo- Ïeny vystavbou fiady hradi È. Mezi nejstar í patfií Stará Boleslav, jejíï hradi tû je známo pfiedev ím zavraïdûním panujícího kníïete Václava 28. záfií 935. Klecanské hradi tû je datováno do 2. století. Hluboké údolí Vltavy je naru eno ãetn mi lomy, z nichï dodnes pracuje velkolom na kamenivo mezi Klecany ahusincem. V minulosti vzniklo zejména v severní ãásti mnoïství drobn ch lomû na buliïník nebo cenomanské pískovce, které jsou jiï del í dobu mimo provoz. Îula se tûïí v pomûrnû rozsáhl ch lomech u Proseãnice, proterozoické metabazity jako kamenivo u Stfiíbrné Skalice. Okres protíná frekventovaná dálnice Praha Brno, velké komunikace dálniãního typu smûfiují od Prahy na v chod a severov chod. Labe i Vltava byly donedávna silnû zneãi - tûny, v souãasnosti lze pozorovat urãité zlep ení. Kromû v e uveden ch hospodáfisk ch aktivit, jejichï dopad zatím nezpûsobil nenahraditelné ztráty pfiírodních hodnot, hraje v jiïní ãásti okresu a na nûkter ch lokalitách v Polabí ru ivou roli i pfiíli hustá rekreaãní, vût inou chatová zástavba, která patfií k nejhust ím na území ãesk ch zemí. Na území okresu se nacházejí dvû v znamné NPR. Jde o Vûtru ické rokle, nejvût í skalní step na v ech hlavních horninách proterozoika, a Vodûradské buãiny sdíleny s okresem Kolín (viz tam), které jsou ukázkou velkého komplexu bukov ch lesû na chud ím podkladu v niï í nadmofiské v ce. V znam má i pomûrnû velká lesní PR âí- Ïov nad údolím Sázavy (viz okres Bene ov). Dále se zde nachází fiada men ích chránûn ch území, urãen ch k ochranû v znamn ch pfiírodních jevû. BIBLIOGRAFIE: 544, 548, 55, 552, 568, 624, 23, 234, 237, 395, 453, PH 2