A POKUSY O ZALOŽENÍ BURZY V PRAZE

Transkript

1 ÈESKÁ TRŽNICE PLODIN A VÝROBKÙ A POKUSY O ZALOŽENÍ BURZY V PRAZE Eva Drašarová I. PRVNÍ VRCHOLNÉ INSTITUCE KE ZPROSTØEDKOVÁNÍ OBCHODU V ÈECHÁCH. Úvodem Sedmnáctého dubna roku 87 byla v Praze slavnostnì otevøena burza pro obchod se zbožím a cennými papíry. Vrcholný tržní orgán zaèínal znaènì rozpaèitì - o velké koncentraci nabídky a poptávky nemohlo být ani øeèi - pøesto však burzovní provoz v místnostech domu èp. 990 Na Pøíkopì a èp. 034 v Hybernské ulici znamenal koneèné a pøedevším nezvratné naplnìní snah nìkolika skupin pražských obchodníkù a podnikatelù nejménì dvou generací. ) První pøedseda burzovního výboru, známý pražský velkoobchodník s cukrem Alois Oliva 2), ve svém Provolání k veøejnosti vyjádøil tuto skuteènost slovy: Zøízení Pražské burzy, otázka hojnì pøetøásaná a peèlivì uvážená má býti uskuteènìna. Rozkvìt èeského prùmyslu v posledních letech, velké rozmnožení dopravních prostøedkù, vzájemné vztahy, jež vznikají znaèným vývozem, tvoøení nových hodnot, to vše vyžaduje zprostøedkovací èinnost, která pouze na burze mùže se rozvíjeti uspoøádaným zpùsobem. Úprava obchodu s èeskými hodnotami na Vídeòské burze nedostaèuje, nebo buï nedochází k žádným obratùm nebo ojedinìlé obraty vyvìrají z podnìtu okamžité spekulace. Na první valné hromadì devatenáctého bøezna téhož roku pak ocenil nadnárodní charakter pøipravovaného podniku:...touto obìtavou podporou podali si ruce na tomto neutrálním poli hospodáøského pùsobení a prokázali spoleènou úspìšnou èinnost [podnikatelé - pozn. autora] obou národností. Pøes vysokou koncentraci a rozsah obchodù, kvalifikaci návštìvníkù a zákonnou regulaci byla a je burza pouhým trhem, by se na ní zboží neprodává in natura. Její zprostøedkovací funkci neobjevil až pokroèilý trh 9. století. Její koøeny jsou obvykle spatøovány už ve støedovìkém západoevropském obchodu. 3) Narozdíl od tìchto obchodních støedisek s dlouhou tradicí bezprostøedním podnìtem ke vzniku první burzy v habsburské monarchii se nestala hospodáøská centralizace, ale finanèní krize státu. Vídeòskou burzu zøizoval pùvodnì stát jako veøejnoprávní instituci k sanaci státních financí. V Èechách usilovaly o samostatnou burzu soukromé iniciativy obchodníkù a bankéøù již od poèátku 9. století. Pobídkou a pøíkladem se staly burzy v severní Itálii (tehdy ještì rakouské), formující se v Benátkách, Milánì a Terstu 20

2 pod francouzským vlivem, burza peš ská a samozøejmì starší burza vídeòská. Hospodáøský rozvoj v Èechách se nemohl zdaleka srovnávat s prùmyslovì se právì etablujícím italským severem nebo se zemìdìlskou velkoprodukcí v Uhrách. Domácí finanèní trh snadno zvládly bankéøské rodiny Lämmelù, Fiedlerù, Kuchyòkù, Grundù, Dotzauerù, Zdekauerù, Blochù, Thorschù. Teprve s rozšiøováním výroby, rùstem státního dluhu a rozvojem akciové formy podnikání se postupnì naplòovaly podmínky pro øádné fungování penìžní burzy i burzy pro zboží. Potraviny, pøedevším obilí, jako zvláštní druh zboží obchodovatelný na burze, staèily zmìnit majitele na základì osobních kontaktù èi prostøednictvím státem regulovaných mìstských trhù. Opakované pokusy o penìžní èi obilní burzu v Praze ztroskotávaly proto nejen na nepružnosti povolujících státních institucí, ale pøedevším na nezralosti prostøedí, v nìmž by tato instituce mìla pùsobit. O projekt se nezávisle na sobì zajímalo nìkolik skupin finanèníkù, obchodníkù, prùmyslových podnikatelù a statkáøù. Neúnavnými iniciátory byli pražští bankéøi židovského pùvodu von Lämmelové - otec Šimon a syn Leopold. Leopoldovo úsilí, od roku 863 smìrované i pøes èeský zemský snìm, slavilo úspìch, jak již bylo øeèeno, v roce 87. Lämmel syn podával své návrhy mj. i prostøednictvím pražské obchodní a živnostenské komory, jíž byl èlenem. Na zasedání komory 4. dubna roku 85 bylo na návrh prezidenta komory Jana Baptista Riedla, šlechtice z Riedensteinu, pøijato usnesení zavést na urèitém místì a v urèitou hodinu denní schùzky obchodníkù a k pøípravì zøídit výbor. Na následující schùzi 2. kvìtna bylo rozhodnuto požádat státní správu o povolení øádné burzy v Praze a èlenové vypracovali a odeslali petici. V øíjnu téhož roku obchodní a živnostenská komora projednávala plán a osnovy stanov pražské tržnice výrobkù a plodin, kterou chtìlo zøídit nìkolik pražských podnikatelù jako komisionáøský závod a burzu. 4) Pražská tržnice pøedstavuje další smìr obdobných bursovních projektù padesátých a šedesátých let 9. století. Zakládací výbor tržnice aspiroval dosud neschválenými stanovami na provozování obilní burzy a nemile jej v roce 854 pøekvapil konkurenèní návrh plodinové burzy, vypracovaný skupinou pražských mìš anù, k níž se záhy pøipojil pøedseda pražské obchodní a živnostenské komory Jan Baptista Riedl z Riedensteinu. 2. Neoficiální burza - Kupecké kasino Zatímco Lämmelové a komora podporovali zavedení burzy penìžní a pro zboží, tržnice a její protivníci se soustøedili na burzu plodinovou. V urèitém stadiu jednání se jejich dosud samostatné kroky propojily, aby po neúspìšné spolupráci každý pokraèoval opìt sám. Pražská veøejnost však znala i neoficiální burzu v Kupecké besedì. V roce 856 požádalo øeditelství vyvazovacího fondu 2

3 èeské místodržitelství o sdìlení, zda bude v Praze v prùbìhu roku otevøena burza. Fond uvažoval o uvedení obligací z pozemkového vyvazení po zrušení roboty na finanèní trh právì prostøednictvím burzy a zajímal se i o podmínky obchodování ve spolku Kaufmännische Ressource a o osoby senzálù. Úøední odpovìï poukázala na teprve probíhající jednání ministerstev spravedlnosti a obchodu o burzovním zákonu. Co se týèe kupeckého spolku, reagovalo místodržitelství podráždìnì: Øeditelství spolku nepožádalo o povolení k uzavírání obchodù, proto musí dodržovat stanovy a na svých schùzkách se vìnovat jen projednávání záležitostí obchodu a zábavì. 5) Další doklad existence kupecké burzy podává odpovìï pražské obchodní komory z roku 856 na obdobný dotaz lvovského magistrátu. V kupeckém kasinu se v poledne scházeli na obìd jeho èlenové a pøi té pøíležitosti mj. mezi sebou uzavírali obchody bez jakéhokoliv reglementu. 6) Prager kaufmännischer Verein, jak znìl oficiální název, byl povolen policejním dvorským úøadem 8. prosince roku 832. Èlenství se omezovalo na velkoobchodníky, kupce, továrníky a vzdìlané mìš anstvo. Vzájemná setkání sloužila zábavì a ulehèovala vzájemnou komunikaci, pøedávaly se zde i znalosti z oblasti obchodu, hospodáøství, technologie a jejich využití. Spolek získal podobu kasina s vlastní restaurací. Øádní èlenové (velkoobchodníci, továrníci, kupci) platili dvojnásobný pøíspìvek (dle stanov z roku zl.) než podílející se èlenové (vhodní úøedníci, majitelé statkù, vzdìlanci, umìlci, synové kupcù a továrníkù, pøední zamìstnanci obchodních firem). Po rozpuštìní Nìmeckého kasina pøešlo jeho èlenstvo, pražští kupci a úøedníci, právì do kupecké besedy. V padesátých letech minulého století nabyl spolek politického zabarvení poøádkumilovné mìš anské strany. Koncem roku 863 v ovzduší hospodáøské deprese zaèala ve spolku provozovaná tzv. soukromá burza upadat. 7) Podobný podnik, využívající osobních kontaktù mezi èleny, mìl fungovat v letech v obchodním spolku Merkur. Pùvodnì utrakvistický vzdìlávací spolek, založený pražskými kupci nìmecké národnosti, ovládali ve zmínìných letech již Èeši a využívali ho jako jednu z platforem národnostního zápasu. 8) 3. Organizace a poèátky èinnosti Èeské tržnice plodin a výrobkù Nejvyšší rozhodnutí ze 4. kvìtna 855 definitivnì schválilo Aktienverein zur Gründung einer Industrie- und Productenhalle in Prag. 9) Slavnostní otevøení tržnice následovalo. února pøíštího roku, tedy po více než ètyøech letech od zveøejnìní úmyslu zøídit akciovou formou komisionáøský obchod a burzu. Slavnost se konala v politickém zasedacím sále mìstské radnice spolu s plenární schùzí èlenù spolku ke zøízení tržnice. Provozní prostory se pùvodnì uvažovaly 22

4 v zadním traktu Mìš anské besedy, ale øeditelství brzy od tohoto úmyslu upustilo a pronajalo jednu místnostr v domì è. 784 na Václavském námìstí. Tržnice zde zaèala pracovat 3. února 856 s návštìvními hodinami od do 3.00 hod. s výjimkou sobot, nedìlí a svátkù. Spoleènost zastupovalo plenární shromáždìní a výbor za vedení prezidenta. Správu fondu a vedení firmy obstarával vrchní øeditel s kolektivem øeditelù. Provizorní vrchní øeditel, statkáø Maximilián Berger, a èlenové zakládacího výboru, statkáø rytíø von Küttner; Judr. Johann Kreisl, dvorní rada knížete Lichtenštejna; guberniální rada Franz Janko, bankéø Jan Dominik Kuchyòka, kupec Antonín Dudek, pražský mìš an a mlynáø a souèasnì statkáø Antonín Novotný a hospodáøský rada hrabìte Kolowrata Kiehl, pøedali své pravomoce zvolenému øeditelství. Poprvé v nìm zasedli opìt bankéø Kuchyòka a Judr. Kreisl, novì pak kupec Ignác Gustav Zintl a vrchní øeditel Judr. Johann Peter Jordan, lužickosrbský spisovatel. Èleny šestièlenného výboru se stali statkáøi Antonín Novotný a Maximilián Berger, baron Karel Drahotín Marie Villani, Mudr. Johann Baptist Èarda, kupec Sedmík a S. Klingl, za pøedsednictví prezidenta Maximiliána Bergera. Podle stanov se spoleènost Böhmische Industrie- und Produktenhalle in Prag zabývala zprostøedkováním lokálního obchodu ve volnì pøístupné tržnici, tj. nákupem a prodejem prùmyslových výrobkù, zemìdìlských produktù a potravin osobním setkáním prodejcù a kupcù za pomoci sensálù. Tržnice zajiš ovala i zahranièní obchod - pøijímala nabídky zahranièních prodejcù (formou vzorkù a zkoušek zboží), objednávky k nákupu zboží nabízeného v tržnici, uzavírala obchody v zastoupení. Dále poskytovala pùjèky na zboží deponované ve skladech tržnice a usilovala všeobecnì o podporu exportu domácích výrobkù a plodin do ostatních zemí habsburské monarchie a do zahranièí. Výslovnì bylo vylouèeno obchodování s penìzi a cennými papíry s výjimkou platby zboží tímto zpùsobem. Základní fond zl. mìlo vytvoøit 500 akcií po 500 zl. Na doporuèení pražského magistrátu bylo na zaèátku roku 857 emitováno 407 akcií v celkové hodnotì zl. Majitelé akcií však ve dvou prvních splátkách upsali jen zl. Do doby, než bylo upsáno alespoò 300 akcií, mìl každý akcionáø vlastnící minimálnì jednu akcii právo hlasovat. Po pøekroèení limitu 300 akcií hlasoval pouze vlastník alespoò tøí akcií jedním hlasem, majitel pìti akcií dvìma hlasy a držitel deseti akcií disponoval tøemi hlasy. Zpráva o hospodaøení pøipravená pro plenární zasedání 8. listopadu 857 hovoøí o zl. majetku, z èehož kapitál tvoøilo zl. a èisté pøíjmy zl. Již po ètyømìsíèních zkušenostech požádal výbor burzy o zmìnu stanov. Chtìl zvýšit základní fond na dva miliony zlatých konvenèní mìny a souèasnì snížit hodnotu akcie na 200 zl. Tím si zajistil prodej akcií širším vrstvám obyvatelstva 23

5 a odstranil obtíže s usnášením plenárních zasedání. Také pùjèky se podle nových stanov mohly poskytovat nejen na zboží uskladnìné v místnostech tržnice, ale umístìné kdekoliv v pojištìných prostorách. První krùèky tržnice narazily na nedùvìru obchodního svìta. Akcionáøi (pøed založením jich bylo šedesát s devadesáti devíti akciemi, v srpnu roku 856 šedesát pìt se stovkou akcií, ke konci roku 862 sto dvanáct se šesti sty padesáti akciemi) obchodovali pøedevším mezi sebou navzájem. Obilí èinilo jen malou èást zprostøedkovaných obchodù. Skromná úèast obchodních kruhù, majitelù pùdy a spekulantù pùsobila zdrženlivì na rozšíøení pùsobnosti tržnice, zvláštì pøi pùjèování penìžních záloh na zboží, což byla služba naopak nejvíce žádaná producenty a menšími rolníky. Od zahájení èinnosti v únoru do konce roku 856 se vynaložilo na pùjèky a eskomptní obchody zl. a za dva mìsíce roku zl. 4. Obilní burza pøi èeské tržnici a konkurenèní návrh plodinové burzy Úøední povolení z roku 855 ponechalo zcela na vùli spoleènosti, zda bude vyvíjet veškerou èinnost danou stanovami, tedy zda uvede v život vlastní plodinovou burzu. Již nejvyšší rozhodnutí z 4. dubna roku 854, povolující pøípravné práce ke zøízení tržnice s touto eventualitou poèítalo. Zakládací výbor tržnice musel právì v roce 854 uhájit své pøednostní právo na otevøení obilní burzy v Praze, pøesto, že ho použil až mnohem pozdìji - v roce 86. Nìkdy v záøí roku 854 se rozhodlo nìkolik pražských mìš anù vybudovat v Praze plodinovou burzu podle vzoru vídeòské burzy. Žádost o povolení uspoøádat 30. záøí zasedání, na nìmž by se prodiskutovala pøípravná opatøení, adresovali policejnímu øeditelství tito aktéøi: majitel statku Maximilián Berger, kupec Emanuel Broudre, správce amerického umìlého mlýna na Smíchovì Ignác Korda, mlynáø Karl Engelmayer, majitel statku a ekonom Karl Ferdinandi, kupec David Bernard Frankl, mlynáø J. Franzl, zástupce pražského purkmistra a majitel tiskárny Andreas Haase, redaktor Bohemie Franz Klutschak, obchodník s moukou Sebastian Lochner, Judr. Franz Merolt, továrník Franz Richter, sládkové Johann Michael Schary a Franz Adalbert Wanka. Povolená schùzka se konala v radnièním sále na Starém Mìstì. Organizovali ji Sebastian Lochner a Karl Ferdinandi. Pøítomní zvolili pøedsednictvo pøípravného výboru ke zøízení plodinové burzy. Pøedsednictví se ujal velkoobchodník Johann Baptist Riedl, šlechtic z Riedensteinu, prezident pražské obchodní a živnostenské komory. Místopøedsedou se stal tiskaø Andreas Haase, šlechtic z Vranova, právním zástupcem Judr. Franz Me-rolt, sekretáøem Sebastian Lochner, správcem pokladny Emanuel Broudre. Mezi podpisy protokolu o konání schùzky se kromì právì 24

6 jmenovaných osob objevuje ještì pekaø Ludvík Popel. Žádost o povolení burzy, pøedem pøipravená Meroltem a Lochnerem, byla schválena a. øíjna odeslána Riedlem a Haasem na èeské místodržitelství. Nutnost shromažïovacího centra nabídky a poptávky potravin odùvodnili autoøi žádosti rùstem obyvatelstva a tím rùstem spotøeby, zvýšením množství zemìdìlské produkce a jejím zkvalitnìním po zrušení roboty, zvìtšenou potøebou surovin v nových parních mlýnech a také jejich vìtší a kvalitnìjší výrobou mouky. Dle návrhu centralizovaný obchod s obilím mìl vyrovnat výkyvy nabídky a poptávky zapojením širších trhù. Existující tržní øády a pøedpisy brzdily volný obchod a obchod s obilím omezený na mìstské sklady v Praze zpùsoboval nedostatek suroviny a èastý pohyb cen obilí i potravin. Poklesy cen obilí, mínili žadatelé, neodstraní žádné úøední opatøení. Nepomùže ani pøísný protidrahotní zákon, ale zavedení burzy formou spolku. Stát tím získá prosperující hospodáøství, zlepšení finanèních pomìrù a tím i pravidelné placení daní, zajištìní práce mnoha živnostníkùm. Mùže snadnìji dozírat na celý obchodní život, který se na burze koncentruje. Snadnìji se zorientuje v cenách i vojenský erár. Také v politickém ohledu je v zájmu státu udržet ceny dùležitých potravin v mezích pøijatelných pro nižší vrstvy, pokraèuje dále odùvodnìní, aby se jim nedala záminka pochybovat o znalosti a péèi vyšších úøadù. Dìjiny pøináší smutné zkušenosti, jak lehko s nedostatkem a s nouzí vznikají nepokoje a povstání a ta jsou využita ke státním pøevratùm. Praha svou polohou je støediskem obchodu mezi rakouskými a nìmeckými státy a zøízením burzy se ještì zvìtší a pozdvihnou i jiná výrobní a obchodní odvìtví. V duchu hospodáøského liberalismu koncipovaná žádost neobsahovala bližší plán podnikání. Nelze z ní posoudit, zda šlo o uzavøenou spoleènost nebo základ budoucího akciového spolku. V Praze v té dobì vrcholily pøípravy k založení akciové tržnice výrobkù a plodin. Tržnice mohla právì v obchodu s obilím uskuteènit zámìry výboru pro zøízení obilní burzy. Zajistila si pøedbìžné císaøské schválení (4. dubna 854), chybìly pouze opravené stanovy. O úmyslu konkurenèní skupiny se funkcionáøi tržnice dozvìdìli z tisku. Svá pøednostní práva obhajovali v obsáhlém dopise èeskému místodržiteli z 4. øíjna 854: Tržnice výrobkù a plodin je v pøípadì obilí obilní burzou, protože podle stanov patøí k podstatným povinnostem tohoto ústavu zprostøedkovávat nákup a prodej plodin za garance výboru a øeditelství, prostøednictvím zkoušených sensálù, jako na obilní burze. Že ústav se nenazývá plodinovou nebo obilní burzou, stalo se jen proto, že døíve nebylo povolováno vyšší státní správou zøizovat burzovní ústavy. V tržnici se usiluje vedle prodeje a nákupu plodin = vlastnì burzovních obchodù, ještì o dosažení dalšího úèelu, dùležitého pro produkci, - ulehèuje cizincùm obchod bez nákladných agentù, pùjèuje producentùm na složené zboží dle stanovené ceny zboží, umožòuje pøehled prodávajících i kupcù o 25

7 výrobcích, pùsobí na regulaci cen obilí, sdìluje pravdivou cenovou hladinu na trhu podle cen výrobku. Podle nejvýše sankcionovaného patentu o privilegiích je obvyklé, že pøednost má první, kdo zažádal o privilegium. Tuto pøednost musí zakládací výbor hájit v zájmu spoleènosti o to více, protože dùsledkem døívìjšího zøízení obilní burzy v Praze by byl vznik dvou stejných ústavù v Praze a omezení tržnice a spekulantství se zápùjèkami na skladované obilí. 0) Z dalších vývodù pak nepøímo vysvítá malý rozsah obilních obchodù v Praze ve srovnání s obilní burzou ve Vídni, kam proudilo po železnici velké množství produkce z Uher. V malých pražských pomìrech, kde drobní výrobci realizovali svùj produkt pøímo na trhu a statkáøi prostøednictvím obchodníkù s obilím, by burzovní spekulace obdobná vídeòské údajnì vedla k vytvoøení nebezpeèného monopolu a zruinování malých pìstitelù. Zmizely by obilní trhy, znemožnila by se konkurence, zaèaly by kolísat ceny. Pøesto tržnice uplatnila své pøednostní právo na otevøení obilní burzy pro pøípad, že by místodržitelství trvalo na realizaci. Ochranáøský proud zastupoval zakládací výbor tržnice ve složení: statkáøi rytíø von Küttner a Maximilián Berger (souèasnì v konkurenèním výboru pro zøízení plodinové burzy!); Judr. Johann Kreisl, lichtenštejnský dvorní rada; guberniální rada Franz Janko, bankéø Josef Dominik Kuchyòka, kupec Antonín Dudek, mlynáø a statkáø Antonín Novotný a hospodáøský rada hrabìte Kolowrata Kiehl. Místodržitelství si mezitím nechalo provést expertizu na tržnici nezávislého projektu obilní burzy od pražského magistrátu, obchodní a živnostenské komory a policejního øeditelství. Posuzování magistrátu vedl zástupce purkmistra tiskaø Andreas Haase, osobnì zainteresovaný v pøedsednictvu výboru pro zøízení obilní burzy. Pražští radní podpoøili projekt již jen z dùvodu øízeného tržního obchodu, od burzy se oèekávala regulace cen a obchodu. ) Pøedseda obchodní a živnostenské komory Riedl (týž Riedl, který pøedsedal pøípravnému výboru ke zøízení plodinové burzy) požádal o vyjádøení Josefa Bärenreithera, majitele cukrovaru; Davida Bernarda Frankla, obchodníka semeny, surovými kartouny a bavlnìnou pøízí; Viléma Hoffmana, majitele rafinerie skla; bankéøe Lämela a vicepresidenta komory Franze Richtera, jinak majitele pøádelny bavlny na Smíchovì. Komora pøivítala s radostí návrh výboru: Je to èasu pøimìøený ústav a je ve všeobecném zájmu. Èechy jsou zemí velkých statkù bez obilního obchodu, chybìlo zde vìtší tržní místo. Malé trhy se k tomu úèelu nehodí. Neužívají je ani velkostatkáøi ani obchodníci s obilím z ostatních korunních zemí ani ze zahranièí. Pøenechávají obchod s obilím poèetným pøekupníkùm, kteøí nemají ani solidnost ani kapitál. Obilní burza by odpomohla tomuto stavu, vytvoøily by se na ní vhodné ceny. Zabránilo by se jejich zvyšování a pomohlo by se i zemìdìlství. Lid by pøestal nenávidìt obchod s obilím. Doporuèují jako 26

8 vzor jednoduché stanovy vídeòské plodinové burzy...obilní burza by existovala samostatnì mimo opìtovnì žádanou ze strany obchodní a živnostenské komory od ministerstva financí penìžní a zbožovou burzu. 2) Policejní øeditel Leopold Sacher-Masoch v prvotní zprávì z 28. záøí 854 pro místodržitelství o úmyslu zøídit plodinovou burzu poukázal na úèelnost, žádoucnost a nutnost takového ústavu v Praze. 3) Svùj názor ponìkud zkorigoval po pøipomenutí práv tržnice. Doporuèil, ve shodì s argumentací pøípravného výboru ke zøízení tržnice, dát pøednost tomuto akciovému podniku, aniž by se zastavila èinnost druhého spolku. Pokud do urèité lhùty nebude burza realizována, mùže velmi žádoucí instituci zøídit konkurenèní skupina podnikatelù. 4) Místodržitel rozhodl dle návrhu policejního øeditele. Nepovolil zvláštní plodinovou burzu. Tržnice bezprostøednì s realizací nepospíchala, aèkoliv ještì pøed svým otevøením si stìžovala na nepochopitelnou rivalitu projektované plodinové burzy, když její èlenové mohou svých zámìrù dosáhnout fùzí s tržnicí. 5) Zabývala se vnitøními problémy - úøady neustále protahovanému schválení zmìn stanov, zaprotokolováním firmy u obchodního senátu pražského zemského (= krajského) soudu a nezaplacením dalších splátek za akcie zahranièní bankou Dessauer Creditanstalt. Veškerou èinnost doprovázela nedùvìra policejního øeditele, vìštícího pøi sebemenších potížích neživotaschopnost akciové spoleènosti. Zda byla policejní nevraživost zpùsobena pouze osobou vrchního øeditele tržnice, Johanna Petera Jordana, pro jeho radikálnì demokratickou minulost, nelze bezpeènì doložit. A tak pøi pøemítání, zda se plenární schùze v roce 856, na které se rozhodlo o zmìnách stanov, zùèastnilo dostateènì akcionáøù, policejní øeditel v dubnu roku 858 poznamenává: Spolek tržnice dosud nepodal žádné známky pravé životaschopnosti, rozsah zprostøedkovatelské èinnosti, kterou dosud tržnice obstarává, dosahuje sotva velikosti obvyklého detailního obchodníka a hotové prostøedky, které má tržnice k dispozici, jsou absorbovány režií podniku. 6) Urèitým problémùm, jako byla nedostateèná dùvìryhodnost nové spoleènosti a s tím související neproplácení smìnek bankami, odpomohlo zaprotokolování firmy v roce 858 na základì žádostí z 26. ledna a 26. bøezna roku pøedcházejícího. 7) Pøesto se 6. kvìtna objevil v listu Tagesbote aus Böhmen èlánek o nulové hodnotì akcií tržnice, které vlastnil Dessauer Creditanstalt. Doposud bylo splaceno dvacet procent hodnoty. Správní rada prý nechá èástku propadnout, protože hrozí likvidace tržnice. 8) Úvìrový ústav opravdu vlastnil tøi sta kusù akcií v hodnotì 500 zl., z toho zaplatil v prvních dvou splátkách tøicet tisíc zlatých. Ostatní akcionáøi vlastnili podíl asi devadesát akcií. Na obzoru se rýsovalo opravdové ohrožení, zvláštì v dobì probíhající finanèní krize. Ztráty banky, která skuteènì odstoupila od své úèasti, byly také znaèné. Èásteènì je vy- 27

9 rovnal podíl na spoleèném vlastnictví uhelných dolù v Èechách. Akciový podíl banky se však podaøilo dále odprodat a došlo dokonce k nové emisi. Tržnice prokázala sice pomalý, ale jistý rùst. Pokladní obrat v roce 858 èinil zl., v roce zl. a v roce 860 již dosahoval zl. 9) 5. Úsilí pražské obchodní a živnostenské komory o zøízení burzy pro zboží a cenné papíry a jednání s tržnicí o plodinovou burzu V øíjnu roku 859 koneènì kapitulovalo vídeòské ministerstvo financí pøed opakovanými ataky pražské obchodní a živnostenské komory. Projevilo ochotu uèinit potøebné kroky ke zøízení penìžní burzy a burzy pro zboží v Praze, pokud obchodní a živnostenská komora nebo magistrát pøevezme náklady. 20) Pražská mìstská obec sice nevyhovìla žádosti komory o bezplatné pøenechání vhodné místnosti pro burzu, ale komora pøesto uvažovala o ústavu, jenž by se uživil jen z pøíspìvkù za vstup. Pøi roèních nákladech na režii zl. navrhoval výbor komory, vytvoøený ke zøízení penìžní burzy, vstupné dvacet a deset zlatých a propojení s obilní burzou stejnì jako v Drážïanech, Lipsku, Vratislavi, Vídni. 2) Oficiální žádost komory na èeské místodržitelství vyvolala obdobnou situaci jako v roce 854. Tržnice zaèala hájit svou dosud nevyužitou koncesi. Nyní však byla okolnostmi donucena plodinovou burzu otevøít a dokonce jednat s komorou o budoucím spojení s penìžní a zbožní burzou. Obchodní a živnostenská komora v Praze pøíliš dlouho èekala na náznak ochoty vídeòských ministerstev a nehodlala ztratit šanci. Že se nepodaøilo udržet ani obilní burzu, zpùsobil celkový hospodáøský pokles. Rozplynuly se i dávné sny o penìžní burze, jejichž prosazování zapoèal baron Lämel a které pokraèovaly od roku 85 opakovanými pokusy a urgencemi. Žádosti motivovala potøeba oživení obchodu a snaha zhodnotit kurs obligací vyvazovacího fondu tak, aby se uplatnily i na zahranièních trzích. Po uzavøení obchodní smlouvy s Pruskem se naskytla pøíležitost dalších obchodních kontaktù se státy Celního spolku. Burza mìla sloužit rozšíøené poptávce po cizích mìnách. Odmítnutí povolení zdùvodnilo ministerstvo financí v prosinci roku 853 pøípravou burzovního zákona. Zároveò upozornilo, že stát nepøevezme žádné finanèní závazky. Obchodní a živnostenská komora v Praze se pøesto nevzdala. Na návrh barona Lämela z prosince roku 854 ujistila tentokráte ministerstvo obchodu, že stát nezaplatí vùbec nic na provoz burzy. Vedle již uvedených dùvodù pøidala další argumenty. Pro zákonem povolené soukromé podnikání ve stavbì železnic se kapitál nejlépe získá na burze a také by získaly na cenì papíry tzv. národní pùjèky. 22) Navrhovalo se po vzoru milánské burzy organizaèní spojení s obchodní komorou a pøevzetí tamního burzovního øádu. Další urgence komory z následujícího roku 855 vedla na ministra financí K. L. von Brucka. Byla opìt odmrštìna poukazem na pokraèující práce ministerstev 28

10 spravedlnosti a obchodu na zákonech o burzách. Další výzva se objevila ve výroèní zprávì o èinnosti obchodní a živnostenské komory v Praze za léta ) V roce 859 pak pøišel již zmínìný kladný impuls k nastartování pøípravných jednání, v nichž se naèas propojily dva dosud samostatné smìry úsilí o zøízení burzy. Chronologie vzájemného soupeøení i spoleèného postupu byla následující. Povolení ministerstva financí oznámilo èeské místodržitelství komoøe 8. øíjna 859. Komora marnì žádá 7. listopadu pražský magistrát o pomoc, 3. a 20. února 860 se projednává záležitost spojení obou typù burz v komorním výboru ke zøízení penìžní burzy v Praze. Vìc pomalu proniká na veøejnost a 23. února se koná plenární schùze akcionáøù èeské tržnice. Zástupce prezidenta tržnice dr. Ehrenfeld a vrchní øeditel V. Schmitzer jsou zmocnìni požádat místodržitele o úøední ochranu koncese udìlené ke zøízení obilní nebo plodinové burzy proti úsilí komory zøídit v Praze oddìlenou (!) obilní burzu. Pouze obchodní pomìry uplynulých let s pošmournými konjukturami údajnì zpùsobily nevyužití možnosti dané pøímo stanovami. Tržnice se náhle cítila posílena reorganizací (tj. potvrzenou zmìnou stanov navrženou již v roce 856), oèekávaným pøílivem akcionáøù a oživením obchodu vyvolaným novým živnostenským zákonodárstvím. Funkcionáøi urychlenì vyhledali vhodné prostory v domì manželù Chaloupeckých èp. 793 na Václavském námìstí. 24) Komora odeslala žádost o povolení spojit plodinovou burzu s projektovanou burzou pro zboží a cenné papíry 8. bøezna ) Místodržitel doporuèil 24. dubna propojit oba ústavy, tak aby se vyhovìlo obìma stranám okamžitì. Domluvu už nechal na zájemcích. Na sondáž komory odpovìdìla tržnice 3. èervna, že o pøípadném jednání musí rozhodnout plenární zasedání. Øeditelství ochotnì souhlasilo hned, èlenská základna tržnice až ke konci èervna. Ke schùzkám ze strany tržnice byli delegováni Judr. L. A. Ehrenfeld, Vincenc Schmitzer a náhradníci Mudr. J. B. Èarda a A. Ferd. Müller. 4. èervence se rozšíøili zástupci tržnice o F. A. Müllera a Antonína Dudka. Na spoleèných poradách 23. èervence uzavøely dosud dvì zúèastnìné strany protokol o zøízení penìžní, zbožní a plodinové burzy v Praze. Tržnici zastupovali již jmenovaní ètyøi øádní zástupci, komoru prezident Andreas Haase a èlenové J. W. Bayer, Friedrich Zdekauer, J. M. Schary a Gustav Fischel. V jednotlivých bodech se partneøi zavazovali chápat spojenou burzu jako veøejný, samostatný, neziskový ústav, jehož každá èást se bude spravovat zvláštními øády, které vypracuje Judr. Ehrenfeld. Stanovy pøipraví a vhodné místnosti vyhledá až rozšíøený výbor. 24. èervence obchodní a živnostenská komora pøizvala na základì uzavøeného protokolu k jednání pøedsednictvo spojených pražských obchodníkù. Obchodní gremium vyslalo Hieronima Alberta, Karla Eduarda Brosche; Eduarda Pleschnera, šlechtice z Eichstettu a C. B. Schimka. 4. øíjna, 7. listopadu a 0. 29

11 prosince roku 860 se opìt konaly porady, tentokráte již v zesílené sestavì. Tržnice nejprve nabídla místnosti v prvním patøe objektu èp. 894 za roèní nájem zl., v dalším jednání pak v domì èp. 780 u Doušù na Václavském námìstí (pozdìji zde zøídila svou samostatnou obilní burzu). Komora požádala 8. listopadu svého èlena barona Lämela, nyní pobývajícího ve Vídni z titulu èlenství ve správní radì vídeòského Creditanstaltu, o pronájem bývalého Auerspergského domu. Na spoleèných jednáních bylo rozhodnuto, že stanovy vypracuje užší výbor ve složení Zdekauer, Pleschner, Ehrenfeld a Dudek. Jako základ se použil zákon z 26. února 860 a øád vídeòské burzy. Návrh obsahoval devadesát jeden paragraf. Všechna tøi tìlesa si vyhradila právo ratifikace, tržnice navíc i možnost otevøení vlastní plodinové burzy, pokud by spojená burza nevstoupila v život. Návrh stanov rozeslal tajemník komory Fritsch 9. dubna 86, ale teprve 23. záøí 862 øeditelství tržnice jej vrátilo komoøe k dalšímu užití s poznámkou, že akcionáøi návrh vidìli na plenární schùzi. èervence 86 a pøedali ho zpìt výboru. Výbor jej postoupil 3. srpna 862 zpìt øeditelství s nepodstatnými pøipomínkami. 26) 6. Obilní burza pøi èeské tržnici Øeditelství tržnice použilo své oprávnìní a 3. kvìtna 86 požádalo samostatnì o povolení otevøít obilní burzu a o potvrzení návrhu burzovního øádu z. kvìtna 86. Paragrafované znìní v èeské i nìmecké verzi obsahovalo základní ustanovení, doplòující stanovy tržnice. 27) Místodržitelství rozeslalo podání tržnice k pøipomínkovému øízení na policejní øeditelství a obchodní a živnostenskou komoru v Praze. Policejní øeditelství nemìlo žádné námitky, pouze podotklo, že by se vìc mìla pøedložit k posouzení vládì. Komora ocenila užiteènost návrhu, shrnula dosavadní spoleèná jednání a doporuèila potvrdit stanovy do doby vzniku spojené burzy, s podmínkou, že poèet èlenù výboru se rozšíøí o tøi náhradníky pro pøípad rozhodèího soudu a tvorba cen se ponechá pouze sensálùm. Místodržitel akceptoval pøipomínky a obrátil se s urgentním pøípisem z. èervence 86 na státní ministerstvo. Téhož dne (a dále 2. a 8. èervence) se sešli akcionáøi pražské tržnice na mimoøádném shromáždìní. Jednali o otevøení plodinové burzy, o volbì burzovního výboru, o spojení plodinové burzy s uvažovanou penìžní a zbožní burzou. Bylo rozhodnuto otevøít obilní ústav v adaptovaných místnostech domu u Doušù hned, jak získají potvrzení stanov. Poèet èlenù vedoucího výboru zvýšili na patnáct. Ve volbách získali dùvìru kupci Emanuel Broudre, Herrmann Feldmann, Alexander Fischel, Alois Fischel, Gustav Fischel, F.A.Gröschel, Leopold Löbl, Sebastian Lochner, A. F. 30

12 Müller (souèasnì èlen výboru tržnice), Karl von Portheim, F. Schier (souèasnì øeditel tržnice), Vincenc Schmitzer, správce parního mlýna Ignác Korda, Judr. L. Ehrenfeld (souèasnì vicepresident tržnice), továrník a majitel statku Gustav Hoffmann. Se spojením burz se v principu souhlasilo. Návrh stanov spojené burzy byl pøedán k pøezkoumání do pøíštího plenárního shromáždìní provizornímu vedoucímu výboru plodinové burzy. Koncem srpna poprosila tržnice místodržitelství o urychlení povolovacího postupu, protože již platila nájem z vytypovaných místností a blížilo se záøí, dùležitý mìsíc v obchodu s obilím. Pøes naléhavé telegramy místodržitele na státní ministerstvo a ministerstvo financí povolení pøišlo až 2. øíjna 86. Povolení vydalo ministerstvo obchodu na jeden rok. 28) Stanovy opravené na základì ministerských pøipomínek potvrdilo místodržitelství 2. listopadu a stanovilo datum otevøení obilní burzy na nejbližší týdenní trh tj. 5. listopadu. Urychlenì se vybíral dozírající burzovní komisaø. Pùvodnì navrhovalo policejní øeditelství známého Františka Dederu. Po konsultaci s vídeòským místodržitelstvím byl jmenován vrchní policejní komisaø Adam Forster. 29) Místodržitelským obìžníkem z. listopadu 86 byla informována obecní pøedstavenstva o otevøení obilní burzy, mezitím posunutém na 6. listopadu. Po zahájení èinnosti, v prùbìhu prosince a ledna roku 862, svedla obilní burza papírovou bitvu s místodržitelstvím o sensály. Pražští makléøi protestovali proti speciálním burzovním zprostøedkovatelùm, protože pøicházeli o poplatky. Tržnice se naopak bránila nekompetentností jediných sedmi zbožních sensálù v Praze. Díky tìmto sporùm se dochovaly pokyny o poplatcích se seznamem prodávaných plodin. V krátkém období existence obilní burzy se zde obchodovalo s pšenicí, žitem, jeèmenem, ovsem, kukuøicí, vikou, pohankou, hrachem, èoèkou, fazolemi, mlýnskými výrobky, bramborami, žitnými a pšeniènými otrubami, senem, slámou, chmelem, bílým a èerveným jetelovým semenem, semenem øepky a lnu, øepkovým a lnìným olejem, pokrutinami z øepky, bramborovým a pšenièným škrobem, bramborovým a melasovým lihem, ovèí vlnou, cukrem, melasou, švestkami a jiným ovocem a bramborovým sirupem. Od 8. bøezna 862 nebyl na pražské burze zaprotokolován žádný obchod. Kupci, prodávající i sensálové ji pøestali navštìvovat. Vrátili se zpìt na týdenní trhy zemìdìlských produktù na Václavském námìstí. 30) 20. ledna roku 863 se burzovní výbor sešel naposledy. Právì konané plenární schùzi akcionáøù tržnice vrátil zpìt povìøení a písemnosti pøedal do úschovy tržnice. 3) Damoklùv meè zániku se zaèal vznášet i nad samotnou akciovou spoleèností èeské tržnice. Na zmínìné plenární schùzi seznámil pøítomné dvacet ètyøi akcionáøe vrchní øeditel Èarda s výroèní zprávou o èinnosti. Tržnice pøi nízké úèasti a nedostateèném fondu nemohla konkurovat vìtším prodejním spoleènostem. Správní 3

13 rada, aby uchránila akcionáøe pøed vìtšími ztrátami, navrhla dva zpùsoby øešení. Bud zdvojnásobit èi ztrojnásobit mimoøádnými prostøedky fond nebo rozpustit spoleènost. Po velké diskusi bylo rozhodnutí odloženo na mimoøádnou schùzi za osm týdnù, na níž se mìlo uvažovat mj. i o možnosti napojení na zakládanou eskomptní banku. Ztráta fondu spoleènosti v dùsledku nepøíznivých pomìrù a velké režie obnášela již tøicet procent. O tom, jaká opatøení byla v následujících mìsících pøijata, informování nejsme. Jisté je, že pokladní obrat v roce 86 èinil zl., v roce zl., v roce zl., v roce 864 již zl., v roce zl., v roce zl. a v roce zl. Èistý zisk za rok 864 dosáhl zl. Rozpuštìní spoleènosti avizované policejním øeditelem na místodržitelství a tím až na státní ministerstvo se prozatím nekonalo. Dokonce v konceptu odpovìdi èeského místodržitelství na pøípis generálního velitelství. pìšího armádního sboru, zda v Èechách existuje úøednì autorizovaná plodinová burza k nákupu potravin pro vojsko, musela být škrtnuta pùvodní negativní zpráva o zániku spolku v roce 863 a nahrazena (3.srpna 864) poukazem na tržnici. Policejní øeditelství totiž 24. srpna 864 ohlásilo na kontrolní dotaz místodržitelství zlepšení pomìrù v èeské tržnici ve správním roce 863/ ) 7. Nová jednání o zøízení burzy pro zboží a cenné papíry v Praze Léta probíhala všeobecnì ve znamení útlumu obchodu. Dokonce i dosud velmi aktivní výbor pražské obchodní a živnostenské komory se na svém zasedání 29. prosince 862 rozhodl odložit jednání s tržnicí o spojené burze na pøíznivìjší dobu. Na tomto stanovisku setrval také v øíjnu následujícího roku. Poslanec Leopold von Lämel podal na èeském zemském snìmu návrh žádosti vídeòskému ministerstvu financí a ministerstvu obchodu o zøízení fondové a smìneèné burzy v Praze. Výkonný orgán snìmu, zemský výbor, si byl vìdom urèité rozpracovanosti jednání o burzu. Ušetøil si tedy práci s odùvodòováním pro ministerstva a postoupil návrh dle snìmovního usnesení z 8. dubna roku 863 èeskému místodržitelství. Místodržitelství vyzvalo komoru koncem srpna k pokraèování v jednání o zøízení burzy a jeho urychlenému ukonèení. O postoji komory již víme - vìtšina dvanácti èlenù výboru proti sedmi nesouhlasícím prosadila vyèkat s uskuteènìním projektu na lepší hospodáøské pomìry. 33) Z letargie nevytrhla komoru ani zpráva mìstské vídeòské rady o vytvoøení centrální tržnice ve Vídni. 34) Iniciativy se chopila v dubnu roku 868 skupina pražských obchodníkù a živnostníkù v èele s Aloisem Olivou. Èlenem zakládacího výboru se stal i Richard rytíø von Dotzauer, místopøedseda pražské komory, jeden z hlavních nespokojencù s vyèkávacím postojem komorního výboru v øíjnu roku 863. Na podání z 8. kvìtna 868 reagovalo ministerstvo obchodu 32

14 2. prosince 868 povolením zøídit zbožní a penìžní burzu v Praze. Rámcové povolení bylo vydáno po dohodì s ministerstvem financí k oživení a regulaci obchodu. Pøedložené stanovy z dubna 868 oznaèilo ministerstvo za chybné. Protože se však pøipravovalo ve Vídni sjednocení burzovního zákonodárství, nabídlo ministerstvo zakládacímu výboru, aby pro pražskou burzu pøizpùsobil stanovy lvovské burzy, které se podle císaøského rozhodnutí z 24. záøí roku 866 zcela shodují s dosud platným zákonem o zbožní burze z 26. února 860 (RGBl è. 58). Èeské místodržitelství se ihned (6. ledna 869) obrátilo na Maximiliána Dormitzera, pøedsedu obchodní a živnostenské komory v Praze, aby se komora vyjádøila ke stanovám v pøípadì naléhavosti zøídit burzu. Pokud by vznik burzy nespìchal, uvažovalo místodržitelství poèkat na nový zákon. Také zakládací výbor burzy požádal 20. dubna roku 868 pražskou komoru o pomoc. Pøíprava zákona o burzách a pøísežných makléøích se právì nacházela ve stadiu pøipomínkového øízení. Úèelem nové normy bylo sjednotit rùznorodé pøedpisy. Ve Vídni platil starý patent pro penìžní burzu z. srpna roku 77 a sensálské naøízení z 8. srpna 842, v Terstu revidovaný burzovní øád vztahující se i na sensály z roku 809, v Praze, Brnì a Opavì sensálské pøedpisy ze 7. kvìtna a 6. dubna 89. Rozvoj obchodu ve Vídni vyvolal v život preciznìjší úpravu a pøísný dohled na obchod v patentu pro vídeòskou penìžní burzu z. èervence roku 854 (RGBl è. 206). Mimo Vídeò žádné penìžní burzy neexistovaly a také motivy vzniku podobných institucí se lišily, proto 26. února roku 860 byl vydán dosti odlišný zákon o zbožních burzách a sensálech (RGBl è. 58). Právì v bodech o burzovních makléøích (sensálech) se velmi vzdaloval od bodù zákona o vídeòské penìžní burze. Navíc bylo nutné vše uvést do souladu s obecnými ustanoveními obchodního zákoníku o makléøích. Návrh nového zákona rozeslalo ministerstvo obchodu v únoru 869 k posouzení živnostenským komorám v zemích monarchie. V Èechách byly úprava pøivítána, protože uvolòovala zøizování burz a zaruèovala dalekosáhlou autonomii v organizaci a pùsobnosti burzovních orgánù. Na proklamovanou samostatnost ve vedení burzy se odvolával i zakládací výbor penìžní a zbožní burzy v Praze ve svém pøípise na pražskou obchodní a živnostenskou komoru. Projednávala jej 3. kvìtna 869 obchodní sekce vedená místopøedsedou Dotzauerem. Dotzauer byl samozøejmì o celé záležitosti podrobnì informován z titulu svého èlenství v zakládacím výboru. Komorní výbor se ho ostatnì již 23. ledna, po obdržení informace od místodržitelství o povolení burzy, dotázal, zda zakládací výbor poèká, až vstoupí v platnost nový burzovní zákon nebo burzu vytvoøí podle modalit uvedených v ministerském výnosu. 33

15 Následovalo nìkolik mìsícù èekání na projednávání zákona v øíšské radì. Øíšská rada, zmítaná spory o státoprávní uspoøádání monarchie, byla však mezitím uzavøena, aniž návrh zákona vidìla. Také pražská obchodní a živnostenská komora prohlásila až 4. prosince 869, že bere pøípis zakládacího výboru burzy z dubna téhož roku na vìdomí a že zákon o burze je stále v øíšské radì. Zároveò se dotázala na ministerstvu obchodu, kdy bude zákon projednáván. Zakládací výbor burzy proto 24. dubna 870 obnovil svou žádost o zøízení burzy. Odmítl jako nevhodný lvovský statut a pøedložil stanovy opravené podle oèekávaného zákona. Po menších peripetiích se schválením opravených stanov, v nichž se místodržitelství chtìlo zbavit delegované schvalovací pravomoci, zmocnilo ministerstvo obchodu v souhlase s ministerstvem financí 29. bøezna roku 87 èeské místodržitelství k potvrzení stanov Pražské burzy pro zboží a cenné papíry. Na plenárním zasedání zakladatelù pražské burzy l9. bøezna byli zvo-leni èlenové burzovního výboru a 7. dubna roku 87 byla burza koneènì otevøena. 35) 8. Zánik èeské tržnice výrobkù a plodin Jedna instituce obchodního svìta zaèínala, druhá konèila svou èinnost. Èeská tržnice výrobkù a plodin v Praze pøes optimistické pøedpovìdi z poloviny roku 864 nestaèila v konkurenci pøekotnì vznikajících akciových bank zakladatelské horeèky na konci šedesátých let. V honbì za vyšším ziskem se snažila rozšíøit pùsobnost do úvìrové oblasti. V argumentaci právního zástupce Brdièky byla oznaèena za nejstarší úvìrový ústav v Èechách vìnující se zemìdìlství. V listopadu roku 868 získala s povolením zmìny stanov (na pìt mìsícù revokovaným ministerstvem vnitra - až do dubna 869) oprávnìní pøijímat obnosy proti úroèitelným pokladním poukázkám až do dvojnásobné hodnoty zaplaceného akciového kapitálu a vùbec bylo zrušeno omezení obchodovat s penìzi, státními papíry, akciemi a smìnkami. Tržnice se hodlala vyrovnat svým konkurentùm - Böhmische Escomptebank, pražským filiálkám Creditanstaltu a Nationalbank, Priv. österreichische Pfandleihgesellschaft in Prag a speciální bance pro zemìdìlský úvìr - nejvyšším rozhodnutím z. èervence 867 schválené Landwirtschaftliche Creditbank für Böhmen. Navýšení operativního movitého majetku rychlou finanèní akcí - vydáváním pokladních poukázek nezastavilo úpadek. Na plenární schùzi akcionáøù 20. ledna 869 vykazovala ještì èistý zisk 3 55 zl. 6. prosince roku 870 požádala tržnice krajský obchodní soud v Praze o otevøení konkursu pro nepøíznivé pomìry. Vrchní øeditel Èarda a øeditelé Hocker a Renn pøedložili 2. prosince obchodnímu soudu bilanci majetku konkursní podstaty. Aktivní jmìní pøedstavovalo èástku zl. 34

16 Rozhodnutí obchodního soudu z 6. prosince roku 870 èj o vyhlášení konkursu bylo publikováno v novinách a neznámí majitelé kasovních listù tímto se vyzývali k podání pøihlášky ke konkursnímu øízení. Proti akciové spoleènosti zavedl zemský trestní soud vyšetøování postupu v konkursu, zastavené 27. kvìtna 87. Mezi nejvìtší vìøitele patøili hrabì Pachta a právní zástupce spoleènosti dr. Pazourek (cca zl.), Všeobecná èeská banka, Èeská eskomptní banka, První èeská vzájemná pojiš ovací banka, filiálka Národní banky v Praze, firma Jan Bláha a syn v Platnéøské ulici v Praze, První pojiš ovací ústav v Praze, majitel skláren v Sázavì Jan Kavalier a další. Konkursní øízení bylo ukonèeno obchodním soudem 3. prosince roku 878 a 2. dubna roku ) byla zrušena firma proškrtnutím vkladu v obchodním rejstøíku. Nedostateèná likvidita, osudná pro pražského prùkopníka v obchodu se zemìdìlskými produkty i prùmyslovými výrobky postihla i jejího š astnìjšího pokraèovatele, burzu, hned ve dnech prvního výroèí trvání. První velký burzovní pokles byl marným varováním pøed krachem roku 873 a následnou depresí. Ani pražská burza pro zboží a cenné papíry nevykroèila do klidného období prosperity. II. ZAKLADATELÉ A ÚÈASTNÍCI V zakládacích výborech, fungujících reprezentativních a výkonných orgánech i v celých spolcích provozujících obchody podobné burzovním se sešla pestrá a zajímavá smìsice lidí. Ne u všech osob se dnes zjistí životní osudy, ba èasto neznáme ani jejich základní spoleèenské postavení. Pøesto se pokusíme sledovat v následujících partiích sociální strukturu akcionáøù a funkcionáøù pražské tržnice, plodinové burzy a výboru burzy pro zboží a cenné papíry. Pokud to dovolila biografická lexika, adresáøe, místopisná literatura, seznamy èlenù pražské obchodní a živnostenské komory, odborná historiografická literatura i nìkteré archivní prameny, nabízí se i prosopografie reprezentantù jednotlivých sociálních skupin, pøípadnì odkazy na rùzná pøíbuzenská a zájmová propojení. 37) Primárním kriteriem èlenìní èlenské základny se stal majetek, vzdìlání a tomu odpovídající druh zamìstnání a spoleèenský status. Podle tohoto hlediska lze postihnout nìkolik velkých sociálních seskupení, samozøejmì ještì dále hierarchizovatelných: velkostatkáøskou aristokracii, drobnou šlechtu (pozemkovou i úøednickou), duchovenstvo, statkáøe neurozeného pùvodu, svobodná povolání (advokáti, lékaøi, novináøi), úøedníky, bankéøe (spolu s øediteli finanèních a pojiš ovacích ústavù), továrníky a podnikatele, obchodníky, živnostníky a øe- 35

17 meslníky. Zvláštní jednotku tvoøí zahranièní podnikatelé a firmy, vìtšinou tìžko identifikovatelní. Znaèné procento pøedstavují osoby blíže neurèené domácího pùvodu. Procentuální podíl jednotlivých spoleèenských skupin a rozložení vlastnictví akcií znázoròují pøiložené kruhové grafy. Stejný systém dìlení zachovávají tabulkovou formou vypracované seznamy èlenù a funkcionáøù, kde je blíže specifikován majetek, zamìstnání a funkce ve sledovaném ústavu i veøejné pùsobení. V roce 854 pojalo šedesát èlenù spolku k založení tržnice výrobkù a plodin zemských úmysl opatøit si celkem devadesát devìt akcií po 500 zl. 38) Šest aristokratù (tj 0 %) slíbilo upsat patnáct akcií (tj. 5,4 %). Žádný z nich nevykonával v tomto poèáteèním období nìjakou funkci v pøípravných orgánech. V dobì otevøení tržnice v roce 856 se poèet akcionáøù snížil na padesát pìt, také poèet akcií klesl na sedmdesát sedm. Pìt velkostatkáøských aristokratù (8,92 %) hodlalo zakoupit jedenáct akcií (4,28 %). 39) Do roku 862 se èlenská základna rozšíøila na sto dvacet dva osob. Vlastnily celkem 633 akcií, jejichž nominální hodnota klesla na 300 zl. 40) Zastoupení velkostatku vzrostlo na dvanáct osob, v procentuálním vyjádøení však o žádnou výraznou zmìnu nešlo (9,83 %). To však neplatí o rozložení majetku - vysoká šlechta zakoupila 9 akcií tj. 8,79 % z celkového množství. Jediný pøíslušník domácí aristokracie, který se kdy angažoval v burzovních orgánech, byl hrabì František Antonín von Boos-Waldeck, komorní pán pruského krále i císaøe Františka Josefa, majitel statkù. V roce 862 byl zvolen èlenem výboru pražské tržnice a v roce 864 zasednul v jejím øeditelství. Skupinu, pracovnì nazvanou drobná šlechta, tvoøí dvì rozdílné soiální složky - drobná pozemková a úøednická šlechta. Majetkové zázemí, sociální a hodnotová orientace obou se znaènì odlišovala. Ke spojení došlo pouze z dùvodù praktických - u øady jmen s pøídomkem neznáme sociální postavení nositele. Procentuální zastoupení drobné šlechty v roce 854 a 856 pøibližnì stejné (0 a 0,7 % tj. 6 osob) pokleslo v roce 862 na pouhých 3,27 % (4 osoby). Pomìrná èást vlastnictví akcií se snižovala rovnomìrnìji z 4,4 % (4 akcií) v roce 854 na 7,79 % (6 akcií) v roce 856 a 6,58 % (36 akcií po 300 zl.) v roce 862. Jako reprezentanta úøednické šlechty lze uvést guberniálního sekretáøe Panusche von Kreutzenfeld, akcionáøe z roku 854 ( akcie po 500 zl.) a sleènu A. Panusch von Kreutzenfeld, akcionáøku v roce 862 (3 akcie po 300 zl.), jejichž blízký pøíbuzenský vztah lze pøedpokládat. Ve vedení tržnice se však realizovala drobná pozemková šlechta. Komisní rada rytíø von Küttner, majitel pìti akcií a statku, se stal èlenem zakládacího výboru tržnice v roce 854. Paní von Küttner uvažovala zakoupit v témže roce také pìt akcií. V následujících letech se však mezi skuteènými akcionáøi již nevyskytují. 36

18 Majitel statku Støížkov u Benešova, baron Karel Drahotín Marie Villani de Castello Pillonico (88-883), nepatøil k nejmajetnìjším podílníkùm. V roce 854 pøislíbil zakoupit jednu akcii po 500 zl., což snad uèinil, nebo v roce 856 ještì figuruje mezi akcionáøi, aby pak v šedesátých letech zmizel na politické scénì nejprve jako benešovský purkmistr a poté ve funkci poslance èeského zemského snìmu. Potomek italského rodu, který získal inkolát v Èechách v roce 642, patøil mezi známé pøedstavitele stavovské opozice na zemském snìmu v Èechách pøed rokem 848. V roce 848 velel ozbrojenému sboru Svornost, za což byl pak tøi mìsíce vìznìn. Vojenské zkušenosti získal na vojenské akademii ve Vídni. Jako poruèík pùsobil do roku 846 v Halièi. V dobì povstání odmítl bojovat a vystoupil z armády. V roce 845 se oženil s Matyldou Herzovou, dcerou majitele prvního cukrovaru v Èechách a vnuèkou bankéøe Lämela. Pøíbuzenské svazky ho snad zavedly do výboru tržnice v roce 856 a 857. Jako èlen správní rady Erste allgemeine böhmische Versicherungsbank in Prag spoluzodpovídal za bankrot této instituce v roce 877. Byl obžalován a tato skuteènost u nìj vyvolala vážnou duševní chorobu. Podobnou politickou minulost mìl zástupce prezidenta tržnice z roku 864 rytíø Jan z Neuberku. V roce 848 zahajoval Slovanský sjezd za nemocného pøedsedu hrabìte Thuna. Mezi akcionáøi tržnice se objevuje až v roce 862 (20 akcií po 300 zl.). Duchovenstvo se v hospodáøském podniku tohoto druhu vyskytuje jen vyjímeènì. Mimo kardinála pražského arcibiskupa knížete Frantièka Schwarzenberka, jenž je však zaøazen do skupiny aristokratù a jeho podíl je velmi mizivý (jedna akcie v roce 854 a 856 a tøi akcie v roce 862), zde figuruje jen opat strahovského kláštera premonstrátù Hieronimus Zeidler, univerzitní rektor, èlen mnoha dobroèinných spolkù a pilný sbìratel obrazù pro klášterní obrazárnu. Procentuální zastoupení nešlechtických statkáøù (zapoèítávají se i nájemci statkù a vyšší hospodáøští úøedníci na panstvích šlechty) se snížilo z 6,66 % (0 osob) v roce 854 na 8,92 % (5 osob) v roce 856 a na 4,9 % (6 osob) v roce 862. Ve vlastnictví akcií je pokles vyjádøen pomìrem 6,6 % (6 akcií) - 2,7 % (0 akcií) - 9,95 % (63 akcií po 300 zl.). V roce 854 vstoupili do výboru k založení pražské tržnice Maximilián Berger, majitel panství sv. Jan pod Skalou; Vincenc Holý, statkáø v Modleticích na Øíèansku a hospodáøský rada hrabìte J. Kolowrata-Krakovského Kiehl. Berger, bydlící v Praze na Václavském námìstí, patøil mimo to k iniciátorùm neuskuteènìné, na tržnici nezávislé plodinové burzy (též v roce 854). Pozdìji se realizoval v øadì funkcí v tržnici, ze všeho jmenujme post prezidenta. Nevyhýbal se ani politickému životu. Poslanec øíšského snìmu z roku 848 se v dalších letech objevil v èeském zemském snìmu, mezi pražskými radními èi ve Sboru pro zbudování Národní- 37

19 ho divadla v Praze, kde byl zvolen místopøedsedou. V hospodáøské sféøe pùsobil jako pøísedící èeské vzájemné požární pojiš ovny. Vincenc Holý pracoval ve výboru tržnice do zaèátku šedesátých let. Major pražských ostrostøelcù žil také v Praze, ve vlastním domì na Karlovì námìstí. Rada Kiehl se mihnul v dìní tržnice pouze v prapoèátcích, není uvede mezi èleny spolku ani v roce 854 ani 856. Do statkáøské skupiny patøí i akcionáøka Ludmila Küsel, dcera Karla Ferdinandiho, ekonoma a statkáøe, jenž se podílel na èinnosti pøípravného výboru plodinové burzy mimo tržnici v roce 854. František Horský, rytíø z Horskysfeldu (80-877), prezident tržnice v letech , zaèínal jako hospodáøský úøedník na panstvích vysoké šlechty. Syn lobkovického hormistra z Bíliny studoval na hospodáøském ústavu v Èeském Krumlovì a pùsobil pak na schwarzenberských panstvích. Patøil k neúnavným zlepšovatelùm a propagátorùm nových postupù v zemìdìlství. Podnítil založení zemìdìlských škol v Rabyni /o. Benešov/ a v Libverdì. Na první z nich pùsobil v úloze øeditele. V roce 862 zakoupil panství Kolín a stal se spolu s knížetem Josefem Lobkovicem majitelem cukrovaru v Dolních Beøkovicích. Po politické stránce patøil spíše k loyálním obèanùm státu. 4) Úèast osob provozujících svobodná povolání kolísala od 3,33 % osob i akcií v roce 854 na 0,7 % osob a 9,09 % akcií v roce 856. V roce osoby (3,27 %) disponovaly 40 akciemi po 300 zl. (6,3 %). Z této spoleèenské vrstvy se rekrutovala velká èást vedoucích èinitelù tržnice. Pøevážnì šlo o právníky, ale od roku 86 vedl tržnici jako vrchní øeditel dokonce lékaø. MUDr. Johann Baptist Èarda byl zvolen do výboru již v roce 856. Absolvent pražské lékaøské fakulty, divadelní lékaø, lékaø Týnského spolku lásky k bližnímu byl pomìrnì zámožný. V jeho vlastnictví se nacházel dùm v Bartolomìjské ulici v Praze. K ménì movitým funkcionáøùm, náchylným k neseriozním zpùsobùm zmnožení vlastních financí, patøil JUDr. Johann Peter Jordan (88-89). Lužickosrbský spisovatel panslavistického smýšlení vydával pøed rokem 848 Slawische Jahrbücher v Lipsku a pùsobil zde jako profesor slovanské literatury. V roce 847 prodal zadlužený dùm a pøesídlil do Prahy, kde se živil v nakladatelství Friedricha Kretschmara pøeklady ze slovanských jazykù. 42) Od kvìtna 848 do konce roku 849 redigoval Slawische Centralblätter, poté na ètyøi mìsíce pøevzal Prager Gemeinde Blatt. Pro organizaci Slovanského sjezdu (byl èlenem pražské Slovanské lípy) pøišel o profesuru v Lipsku. Vyvstaly opìt existenèní starosti. Policejní konfidenti hlásili již pøi sledování na poèátku roku 848, že je pronásledován vìøiteli. V roce 850 se mu podaøilo získat rakouské státní obèanství a povolení vydávat apolitický týdeník Jahrbücher für Literatur und Kunst. Hlavním zdrojem obživy se mu však stalo hospodáøské podnikání. Politická minulost a labilní majetkové pomìry vyvolávaly nedùvìru vùèi jeho osobì. První 38

20 aféra vypukla v roce 853. Ministr vnitra Alexander Bach zjistil, že jakýsi Haumann se neoprávnìnì prokazuje jeho podporou v obrovském kolonizaèním podniku v Uhrách a snaží si tak zajistit finanèní úèast jisté firmy v Karlsruhe. Jeho spoleèníkem nebyl nikdo jiný než Jordan, jenž se oznaèoval za zmocnìnce prodeje velkých komplexù statkù v Rakousku. Friedrich Teodor Karl Patientia Haumann, 44 let, narozený v Darmstadtu, pobýval v Praze od roku 843. Pracoval ve stejném oboru jako Jordan. Zaèínal jako obchodní pøíruèí u bratøí Haasù, pak na rok pøešel do Maklotova knihkupectví ve Stuttgartu, aby v roce 847 nastoupil jako úèetní do dalšího pražského knihkupectví. V roce 850 ho jako agenta zamìstnalo øeditelství literárnì umìleckého oddìlení rakouského Lloydu. S Jordanem spøádali dalekosáhlé plány - pøi policejní prohlídce ve venkovském bytì dr. Jordana na vinici Perucka v Nuslích u Prahy se nalezly návrhy a èistopisy žádostí na ministerstvo obchodu o udìlení koncese na užití kapitálu 40 milionù zlatých ke stavbì železnic, prùmyslových podnikù ke zpracování surovin, k nákupu vìtších komplexù statkù a k získání zahranièních kolonistù. Pøitom veškerý kapitál, který mohli složit, obnášel zl. ve státních obligacích a 000 zl. hotovosti, podíl na uhelném dolu v Zákolanech a propùjèky dùlních mìr u Raèic mezi Mostem a Duchcovem. Pomoc údajnì ústnì pøislíbil baron von Lämel. Do železnièního podnikání se chtìli zapojit Anglièan Werning a francouzský inženýr Kantorowicz. Souèástí projektu bylo získat velká hnìdouhelná ložiska u uvažované železnice z Teplic do Karlových Varù a zabezpeèit surovinou továrnu na stolní sklo v Koš anech u Teplic s belgickými dìlníky a výrobu kamence a kyseliny sírové. 43) Chtìli zakoupit statky v Uhrách asi v hodnotì 4 milionù zl. a usadit zde valonské rolníky a jiné zemìdìlské kolonisty a øemeslníky z Hesenska, Nasavska a Badenska. Vystìhovalci z Nìmecka do Ameriky se mìli obrátit do Uher a pánové fungovali coby zprostøedkovatelé (své skromné prostøedky nabízeli jako záruku). V dobì vyšetøování se podaøilo na jejich doporuèení prodat pouze panství Hoøovice hesenskému kurfiøtovi. 44) Ministr vnitra tedy naøídil, aby policie se omezila na pouhý dohled. Velkolepý obchod se asi ani pozdìji neuskuteènil a Jordan se musel postarat o budoucnost svých pìti dìtí jiným zpùsobem. V roce 854 spoluzakládá pražskou tržnici, v roce 856 je zvolen do výboru a v roce 857 postupuje na místo vrchního øeditele. Vzápìtí se zaèínají objevovat stížnosti na jeho svévolné a nepoøádné hospodaøení. Jordan porušoval stanovy, jednal èasto na vlastní pìst a ve prospìsch své kapsy - napø. ve velkém vývozu obilí do Saska. Prostøedky tržnice pùjèoval nedùvìryhodným osobám. Pochybné obchody v oèích ostatních èlenù vedení uzavíral s majitelem strojírny Teofilem Weissem, strojníkem Jakubem Pintem 45), nájemcem lázeòského domu Ichmannem, obchodním agentem Felsenfestem a jistým Hirschem z Plznì. Kontrakty neevidoval samozøejmì v obchodních knihách, v èemž mu napomáhal 39