ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK VE VYBRANÉ FIRMĚ

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK VE VYBRANÉ FIRMĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Kateřina RADOLCOVÁ Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Iva ŽIVĚLOVÁ, CSc. Znojmo, 2011

2

3

4

5 Abstrakt Tématem bakalářské práce je Řízení pohledávek ve vybrané firmě. V teoretické části bakalářské práce jsou charakterizovány základní pojmy v oblasti pohledávek, především pak pohledávek z obchodního styku. Dále práce popisuje proces řízení pohledávek, od počátečního rozhodnutí o prodejních podmínkách až po způsoby jejich vymáhání. Závěr teoretické části se zabývá evidencí a měřením efektivnosti řízení pohledávek. Praktická část bakalářské práce je věnována analýze pohledávek v jednotlivých letech ve vybrané firmě a přehledu o způsobu řízení pohledávek uvnitř dané společnosti. Klíčová slova: pohledávky, pohledávky z obchodního styku, splatnost, řízení, vymáhání. Abstrakt Das Thema der Bakalararbeit ist Management von Fordenrungen in einer ausgewählten Firma. Im theoretischen Teil diesel Arbeit werden von Grundbegriffen der Forderungen, in ester Linie von Forderungen aus Lieferungen charakterisiert. Weiter beschreibt die Arbeit den Prozess der Schulden-Management von der ersten Entscheidung über die Verakaufsbedinungen für die Art und Weisse ihrer Durchsetzung. Fazit theoretische Teil befasst sich mit der Evidenz und die Messung der Wirksamkeit der Schulden-Management. Praktischer Teil ist eine Analyse der Forderungen in jedem Jahr der augewählten Unternehmen und einen Überblick über die Verwaltung von Forderungen innerhalb einer bestimmten Gesellschaft gewidmet. Schlüsselwörter: Forderungen, Forderungen aus Lieferungen, Fälligkeit, Management, Eintreibung.

6 Obsah 1. Úvod Cíl práce a metodika Teoretická část Základní charakteristiky v oblasti pohledávek... 9 Závazkový vztah... 9 Definice pohledávek... 9 Důvody vzniku pohledávek... 9 Rozdělení pohledávek Pohledávky v účetnictví Oceňování pohledávek Pohledávky z obchodního styku Řízení pohledávek Prodejní podmínky Placení předem Placení při dodávce Obchodní úvěr Rozhodnutí o poskytování obchodního úvěru Rozhodnutí o úvěru Stanovení limitů Záruky za dodavatelský úvěr Vymáhání pohledávek Principy vymáhání pohledávek Postup vymáhání pohledávek po splatnosti Způsoby vymáhání pohledávek Evidence pohledávek a efektivnost řízení pohledávek Praktická část Základní údaje o vybrané firmě Historie vývoje firmy XZ, s. r. o Prodejní podmínky firmy XZ, s. r. o Analýza pohledávek z obchodního styku ve firmě XZ, s. r. o... 36

7 Analýza stavu pohledávek v letech Analýza stavu pohledávek v roce Analýza stavu pohledávek v roce Analýza stavu pohledávek v roce Analýza stavu pohledávek v roce Souhrnný přehled struktury pohledávek po splatnosti v letech Řízení pohledávek ve firmě XZ, s. r. o Rozhodnutí o poskytnutí obchodního úvěru, zjištění bonity zákazníka Platební podmínky Evidence pohledávek Způsoby zajištění pohledávek Vymáhání pohledávek Možnosti zlepšení systému řízení pohledávek ve firmě XZ, s. r. o Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam tabulek Seznam grafů... 62

8 1. Úvod Pohledávky jsou nedílnou součástí podnikatelského prostředí. Druhů pohledávek, které vznikají v souvislosti s podnikáním, je celá řada, například pohledávky za státní správou, pohledávky vznikající z nároku na dotace, pohledávky z obchodních vztahů, pohledávky za zaměstnanci, pohledávky za společníky a jiné. Struktura pohledávek je u jednotlivých ekonomických subjektů různá, je závislá na druhu činnosti, kterou subjekt vykonává. U většiny podnikatelských subjektů však největší podíl na celkové výši pohledávek tvoří pohledávky z obchodního styku. Pohledávky z obchodního styku vznikají při prodeji zboží či služeb s odkladem splatnosti. Odklad splatnosti znamená, že zákazník po odebrání zboží nebo služby neplatí hned při jejich převzetí, ale až po uplynutí dohodnuté doby splatnosti. Délku odkladu splatnosti (obchodního úvěru) dohodne zákazník s dodavatelem. Poskytnutí obchodního úvěru může dodavatel posuzovat z více hledisek. To, že prodal své zboží, i když s odkladem splatnosti, znamená, že je o jeho zboží zájem, zvyšuje se jeho obrat, podíl na trhu. Na druhé straně poskytnutím obchodního úvěru dodavatel riskuje možnost pozdního zaplacení nebo dokonce nezaplacení dodávky ze strany zákazníka. Protože nelze jednoznačně určit, jaká je bezpečná hranice pro poskytování obchodního úvěru, je důležité věnovat se řízení pohledávek tak, aby k negativním efektům spojeným s pohledávkami z obchodního styku nedocházelo. Proces řízení pohledávek je proto velmi důležitou součástí obchodní strategie firmy. Dopad pozdě hrazených nebo nehrazených pohledávek je obrovský. Krajní možností je, že se firma dostává do druhotné platební neschopnosti. Protože za své výkony nedostane zaplaceno, není sama dlouhodobě schopna platit svým dodavatelům. Dodavatelé ukončí s firmou spolupráci a firma je nucena svou činnost ukončit. Každá firma by měla mít stanovené postupy pro řízení pohledávek a hlavně tyto postupy efektivně využívat, ať už se týká počátečního ověření bonity zákazníka přes stanovení prodejních podmínek až po jejich případné vymáhání. 7

9 2. Cíl práce a metodika Cíl práce Cílem bakalářské práce je vymezit základní a související pojmy vztahující se k vymezení pohledávek, uvést jednotlivé kroky a postupy při jejich řízení a věnovat se i způsobu vymáhání pohledávek. Popsat, jaké přístupy k řízení a vymáhání pohledávek uvádějí a doporučují různí autoři odborné literatury. Na základě vědomostí zjištěných studiem odborné literatury provést analýzu pohledávek, zejména však pohledávek po splatnosti, jejich struktury a řízení ve vybrané firmě a podat návrhy na jejich případné zlepšení. Metodika práce Po prostudování odborné literatury na téma řízení pohledávek jsem se věnovala přípravě na zpracování praktické části bakalářské práce. Nejprve jsem zjistila základní informace o analyzované firmě, včetně jejího historického vývoje. Informace jsem získala nejen z firemních účetních výkazů, ale i podrobným sledováním firemních zvyklostí v oblasti řízení pohledávek a dotazováním jednatele firmy. Po zjištění základních údajů z oblasti pohledávek jsem se rozhodla analyzovat pohledávky po splatnosti. Zvolila jsem jejich podrobnou studii v letech , v každém roce jsem vyčíslila jejich výši a strukturu pomocí tabulek a grafů. Na základě ukazatelů, které jsem identifikovala v teoretické části, jsem se pokusila zhodnotit efektivnost jejich řízení. Na základě poznání postupu v řízení pohledávek a vymáhání pohledávek po splatnosti navrhla možné zlepšení v zajištění pohledávek a doporučila změny ve vymáhání pohledávek po splatnosti. 8

10 3. Teoretická část 3.1 Základní charakteristiky v oblasti pohledávek Závazkový vztah Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen občanský zákoník ) definuje v 488 závazkový vztah jako právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Dále pak občanský zákoník v 494 uvádí, že z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat. PILÁTOVÁ, RICHTER (2009, s. 15) blíže charakterizují právo věřitele požadovat na dlužníkovi plnění jako pohledávku a povinnost dlužníka plnit jako dluh nebo závazek. Definice pohledávek Pohledávky představují nároky podniků vůči jiným subjektům na příjem peněžních prostředků nebo nárok na věcná plnění a jsou specifickou formou umisťování kapitálu (VALACH, 1999, s. 135). Důvody vzniku pohledávek Podle VALACHA (1999, s. 135) vznikají pohledávky z různých důvodů: a) Z obchodních styků, tj. z dodávek výrobků, zboží, prováděných výkonů, prací a služeb, pokud odběratel tyto výkony platí s časovým odstupem po jejich uskutečnění. Nově objevujícími se v České republice jsou pohledávky uvnitř skupiny podniků Pohledávky vznikají i vůči dodavatelům při placení předem či poskytování záloh na dodávky zboží. 9

11 b) Z ostatních důvodů. Nároky na dotace, odpočty daní, z půjček zaměstnancům aj. subjektům, nároky na splácení kapitálu společníky, nároky na úhradu ztrát společníky. Některé vznikají ze zákona formou soudních rozhodnutí (VALACH, 1999, s. 135). Rozdělení pohledávek Pohledávky jsou velmi různorodé, proto je účelné je podle různých hledisek třídit. Možné způsoby dělení podle: subjektů (platící, neplatící), místa dlužníka (tuzemské a zahraniční), času (krátkodobé a dlouhodobé), podle míry rizikovosti, rozlišovat pravidelné či náhodné pohledávky apod. Souhrnně lze označit pohledávky jako žádoucí a nežádoucí (VALACH, 1999, s. 135). Pohledávky v účetnictví Pohledávky se vykazují v rozvaze na straně aktiv jako součást nehmotného oběžného majetku. O veškerých pohledávkách se účtuje v účtové třídě 3. Účtuje se zde jak o pohledávkách krátkodobých, s dobou splatnosti do jednoho roku, tak i o dlouhodobých, s dobou splatnosti delší než rok. Pro účel výkaznictví je nutné jejich rozlišení, krátkodobé a dlouhodobé pohledávky uvádět samostatně, s využitím vhodného analytického členění (Machová, 2010, s. 63). Oceňování pohledávek Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o účetnictví ), jsou účetní jednotky povinny oceňovat majetek a závazky k okamžiku uskutečnění účetního případu a ke konci rozvahového dne nebo jiného okamžiku sestavení účetní závěrky. Při vzniku se pohledávky oceňují jmenovitou hodnotou, při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou. Pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady související s jeho pořízením. 10

12 Pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, se oceňují reálnou hodnotou. Pro účely zákona o účetnictví se jako reálná hodnota použije: a) tržní hodnota, b) ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu. Metody ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě, c) ocenění stanovené podle zvláštních předpisů, nelze-li postupovat podle písmen a) a b). Ke dni sestavení účetní závěrky je nutné promítnout do ocenění pohledávek riziko případného nesplacení formou zúčtování opravných položek, jejichž tvorbu upravuje zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. 3.2 Pohledávky z obchodního styku Pohledávky z obchodního styku představují v podnicích jeden z nejdůležitějších druhů pohledávek, protože jejich objem a struktura ovlivňují chod celého podniku. Pohledávky z obchodního styku vznikají okamžikem dodání zboží nebo služeb dohodnutých mezi odběratelem a dodavatelem především na základě smlouvy nebo faktury. Jak uvádí PILÁTOVÁ, RICHTER (2009, s. 8-10) je pozornost věnovaná přípravě smlouvy jednou z nejlepších záruk splnění závazků, které z ní vyplývají, a naopak, mnohé problémy s neplněním závazků mají kořeny už v samotné smlouvě, kde si oprávněná strana nedostatečně zajistila splnění svého nároku. Smlouvy lze dělit na: pojmenované uvedené v příslušné zákonné normě (např. kupní, mandátní, zprostředkovatelská), nepojmenované (inominátní), tj. takové, které jsou nad rámec smluvních typů uvedených v Části třetí, hlavě druhé zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník ). smíšené kompilace výše uvedených, např. o finančním leasingu apod. 11

13 Velmi důležité je přesné označení smluvních stran ve smlouvě. U právnických osob je nutno uvádět správný dodatek označující právní formu (a.s., k.s., s. r. o., v.o.s.), proto se doporučuje si u právnické osoby vyžádat aktuální výpis z obchodního rejstříku. U fyzických osob je vhodné vyžádat kopii živnostenského listu, u sdružení kopii smlouvy o sdružení. Je důležité výslovně uvést do smlouvy povinnost smluvních stran okamžitě si navzájem sdělovat veškeré změny uvedených údajů. Stejnou důležitost jako označení smluvních stran má i ověření správnosti uváděné oprávněné osoby či osob. Oprávněnými osobami může být: podnikatel fyzická osoba jedná osobně, nebo prostřednictvím zplnomocněného zástupce, právnická osoba (společnost) jedná statutární orgán, nebo zplnomocněný zástupce. Je nezbytné se přesvědčit před uzavřením smlouvy, že jednáme buď se statutárním orgánem nebo zástupcem, který je vybaven plnou mocí s ověřeným podpisem zmocnitele. O pravomoci zástupce k uzavření smlouvy jménem obchodního partnera se musíme přesvědčit, aby nezůstala žádná pochybnost, jinak se vystavujeme nebezpečí, že je smlouva neplatná (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 8-10). V obchodních vztazích je běžným dokladem faktura, avšak v současnosti ji platné obchodně právní předpisy nijak neupravují.ustanovení o fakturách nalezneme v jiných předpisech, jako např. v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), nebo v zákoně o účetnictví, kde je faktura předepsána jako daňový a účetní doklad. Obchodní zákoník termíny faktura nebo fakturace nepoužívá, proto je důležité fakturační vztahy mezi podnikateli upravit smluvně (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 13). 12

14 3.3 Řízení pohledávek Řízením pohledávek lze podle VALACHA (1999, s. 136) charakterizovat činnosti směřující k jejich optimálnímu usměrňování. Předmětem řízení pohledávek můžou být jejich objem a vývoj, struktura, rentabilita (jejich výnosnost posuzována jako přínos k čistému zisku), rovnoměrnost či nerovnoměrnost, doba jejich splácení, likvidnost (běžné, s prošlou lhůtou splatnosti, sporné, pochybné, nedobytné), subjekt pohledávek (výběr odběratelů, resp. dlužníků), rizika s nimi spojená apod. Patří sem proto i činnosti směřující k vymáhání pohledávek. Pohledávky váží finanční zdroje kapitál podniků a mají další finanční důsledky. Proto je jejich řízení i řízením finančním (VALACH, 1999, s. 136). Podle KISLINGEROVÉ (2007, s. 436) je smyslem řízení pohledávek : ochránit společnost před vysokým podílem pozdě placených faktur, minimalizovat podíl nedobytných pohledávek, které nejsou vůbec vymoženy, nebo jsou inkasovány s vynaložením relativně vysokých nákladů. Je důležité zvolit optimální přístup k politice řízení pohledávek. Velmi tvrdá politika řízení pohledávek bude mít za následek minimální počet pozdě platících zákazníků a nevymahatelné pohledávky se budou vyskytovat pouze výjimečně. Takto tvrdá politika řízení pohledávek však bude mít za následek menší objem prodejů. Na druhou stranu příliš benevolentní úvěrová politika přinese relativně vysoký objem prodeje, avšak vysoký bude i podíl pozdě hrazených či nedobytných pohledávek. Širší cíl řízení pohledávek by mohl být zformulován spíše jako umožnění růstu prodeje bez zvyšujícího se rizika vzniku špatných pohledávek a negativních dopadů na cash flow (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 436). 13

15 Prodejní podmínky Každý podnik se snaží prodat co nejvíce výrobků nebo služeb, získat kvalitní zákazníky a prostřednictvím toho zvyšovat svůj tržní podíl a zisk. Aby byl lepší než konkurence, snaží se nabízet zákazníkům nejlepší podmínky. K těmto podmínkám patří i podmínky prodejní. Se zákazníkem si může dohodnout jedny ze čtyř prodejních podmínek, které uvádí PAVLÍKOVÁ (1998, s ): 1. placení předem, 2. placení při dodávce, 3. poskytnutí obchodního úvěru, 4. kombinace předcházejících typů. Placení předem Placení předem vyžadují firmy, které vyrábí drahé zboží na zakázku. Pokud by zákazník zboží neodebral, riskoval by podnik, že takový specifický výrobek neprodá. Dalším důvodem pro placení předem mohou být vysoké náklady spojené s dodáním zboží nebo vysoce riskantní zákazník (PAVLÍKOVÁ, 1998, s. 207). Placení při dodávce Placení při dodávce se využívá především při dodávání zboží velkému množství nepravidelných zákazníků. Klasickým příkladem jsou maloobchodní prodejny, kde je nemyslitelné zjišťovat bonitu kupujících (PAVLÍKOVÁ, 1998, s. 208). Obchodní úvěr Poskytnutí obchodního úvěru podle KOVANICOVÉ (2002, s. 182) může u prodávající firmy vyvolat nejen zvýšení ekonomického prospěchu když je pohledávka uhrazena, ale i jeho snížení pokud se stane, že zákazník zaplatí až za mnoho měsíců či let po splatnosti, zaplatí jen část dluhu nebo nezaplatí vůbec. 14

16 Výše pohledávek je určována objemem prodeje na úvěr a průměrnou dobou mezi dodáním a zaplacením dodávky. Toto období závisí částečně na neovlivnitelných faktorech (ekonomických podmínkách) a částečně na ovlivnitelných faktorech, kterými jsou podmínky obchodního úvěru (PAVLÍKOVÁ, 1998, s. 208). Mezi podmínky obchodního úvěru patří doba splatnosti a systém diskontů (skonto za včasnější platbu). Termín splatnosti obchodního úvěru dohodne kupující a prodávající v kupní smlouvě. Termín splatnosti se odvozuje dvěma možnými způsoby: podle doby obratu závazků mělo by platit, že doba obratu závazků vůči dodavatelům by měla být vyšší nebo v nejhorším případě stejná, jako je doba obratu pohledávek. Pokud tomu tak není, musí společnost použít i jiné zdroje než své závazky, což je pro společnost nevýhodné, podle konkurence pokud bude firma zákazníkům nabízet horší podmínky než konkurence, hrozí odliv zákazníků směrem ke konkurenci, proto by firma měla splatnost obchodního úvěru odvodit podle splatnosti obvyklé u konkurenčních firem (PAVLÍKOVÁ, 1998, s. 208). Využití skonta za včasnější platbu znamená, že zákazník zaplatí za dodávku dříve, než byla dohodnutá standardní splatnost a za to dostane určitou slevu. Pozitivní efekty pro dodavatele jsou v zásadě tři: menší objem pracovního kapitálu, který by bylo potřeba financovat, snížení rizika vzniku nedobytných nebo pozdě hrazených pohledávek, menší administrativní náklady spojené se sledováním, popř. vymáháním pohledávek. Negativním efektem pro dodavatele je snížení ceny výrobku (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 452). 15

17 Skonta budou pravděpodobně využívat odběratelé, kteří mají dostatek volných finančních zdrojů. Naopak kapitálově slabí zákazníci plně využijí celého odkladu splatnosti k financování svého hotovostního cyklu. Prakticky systém skont funguje tak, že ve smlouvě nebo na faktuře je uvedena platební podmínka např. 5/10, netto 70. To znamená, že pokud odběratel uhradí fakturu do 10 dnů od jejího vystavení, má nárok na skonto ve výši 5 % z celkové ceny na faktuře. Když skonto nevyužije, platí plnou cenu (netto) do 70 dnů, což je standardní odklad splatnosti (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 452). Výši nabízeného skonta stanovuje dodavatel tak, aby pro něj byla přínosem a stimulovala odběratele k jeho využití. Skonto v uvedeném případě bylo stanoveno na 5/10, netto 70. Pokud zákazníci využijí skonta, nemusí dodavatel čerpat žádné úvěry pro financování pracovního kapitálu. Proto se nabízí porovnání nákladů na skonto s náklady na čerpání úvěrů. Finanční náklady představují 5 % za uspíšení úhrady o 60 dní (70 mínus 10 dní). To je ekvivalentní 30 % p.a. (5 % za 2 měsíce odpovídá 30 % za 12 měsíců). Je evidentní, že 30 % p. a. jsou velmi vysoké náklady na kapitál. Avšak již dříve bylo uvedeno, že využití skont má i další přínosy pro dodavatele než pouze přínosy finančního charakteru (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 453). Výpočet reálné výše skonta p. a. podle KISLINGEROVÉ: D = ND. 360 /( T 2 T 1 ) kde D je reálná výše skonta p.a. (Discount), ND nominální výše skonta (Nominal Discount), T 1 doba pro využití skonta, T 2 standardní doba splatnosti bez skonta. 16

18 Rozhodnutí o poskytování obchodního úvěru Rozhodování o poskytování obchodního úvěru znamená komu a za jakých podmínek bude obchodní úvěr poskytnut. U budoucích zákazníků je důležité nejprve ověřit bonitu zákazníka. Postup při ověření bonity zákazníka shrnuje KISLINGEROVÁ (2007, s. 441) konceptem 6C. 1. Capital (kapitál). Jaký má zákazník kapitál, bude schopen platit? 2. Charakter (reputace). Jaká je platební morálka zákazníka, platí dodavatelům včas, je spolehlivý? Jaká byla platební morálka zákazníka v minulosti? Kdo společnost řídí, kdo ji vlastní? Jaká je pověst zákazníka v oboru? 3. Capacity (kapacita). Má zákazník dostatečné kapacity pro podnikání,dostatek lidí? Jak zkušený management zákazník má, jak dlouho podniká? 4. Conditions/Circumstances (podmínky/okolnosti). Jaké jsou vnější podmínky, ve kterých zákazník podniká a jaká je konkurenční pozice? Jak je zákazník závislý na změnách v ekonomice? 5. Coverage (pojištění). Jak je zákazník pojištěn, například proti živelním katastrofám, dopadu přerušení provozu, čelí kurzovým, technickým rizikům? 6. Collateral (zajištění). Jaké zajištění zákazník nabízí, slouží jeho majetek jako zajištění bankám nebo jiným firmám? Výše uvedeným rizikovým faktorům nemusí být přikládán velký význam, pokud je zákazník pravidelným odběratelem. V tomto případě bude zdrojem platební morálka zákazníka v minulosti, když s dodavatelem obchodoval. Proto je důležité, aby informace o platební historii zákazníků byla pečlivě zaznamenávána (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 441). 17

19 Problémem je ověření bonity nového zákazníka, se kterým společnost nemá žádné zkušenosti. Existuje spousta možností, jak důležité informace o zákazníkovi zjistit: 1. V databázích na internetu, které jsou volně k dispozici. Tabulka č. 1: Databáze na internetu Obchodní rejstřík Administrativní registr ekonomických subjektů Živnostenský rejstřík, informace o provozovnách Ministerstvo financí, ověření plátcovství DPH Nahlížení do katastru nemovitostí Registr dlužníků Databáze pohledávek za dlužníky z ČR i SR Zdroj: Práce autora podle zdroje PILÁTOVÁ, RICHTER (2009, s. 9) 2. Referenční agentury. Dun and Bradstreet patří celosvětově mezi nejznámější. Coface Incredit Czechia je zároveň inkasními agenturou, Albertina Data a Credit Info poskytují informace o platební morálce podniků. 3. Další údaje o firmách. Nabízí obchodní věstník v tištěné nebo elektronické verzi (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 442). 4. Banky a obchodní partneři. Banky mohou na základě získaných údajů poskytovat tzv. bankovní informace o platební morálce klienta, ať už pozitivní, nebo negativní. 5. Samotný zákazník. Zákazník, který chce získat dodavatelský úvěr, by měl o sobě poskytnout žádané informace. 6. Zpráva obchodního zástupce. Osobní návštěvou může obchodní zástupce zjistit informace, které nelze získat jinak než osobním kontaktem a napoví více například o finanční situaci zákazníka (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 442). 18

20 7. Detektivní kancelář. Při využití služeb detektivní kanceláře je důležité zvážit její spolehlivost a cenu za získané informace, které obvykle nelze ověřit (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 442). Rozhodnutí o úvěru Na základě analýz současných i budoucích zákazníků se může společnost rozhodnout, zda poskytnout či neposkytnout odběrateli obchodní úvěr. Tabulka č. 2: Rozhodnutí o úvěru Zisk/ztráta Úvěr poskytnut Zákazník zaplatí (p) Zisk Zákazník nezaplatí (1- p) Ztráta Úvěr zamítnut 0 Zdroj: Práce autora podle zdroje PAVLÍKOVÁ (1998, s. 217) Tabulka uvádí dvě možnosti: podnik úvěr poskytne - zákazník pak s pravděpodobností p zaplatí a podnik bude mít zisk. Existuje i pravděpodobnost 1 - p, že zákazník nezaplatí. V tomto případě bude podnik mít ztrátu, podnik úvěr neposkytne, a potom nebude mít ani ztrátu ani zisk. Očekávaný zisk z poskytnutí úvěru se pak vypočítá jako: oček. zisk = p * zisk (1 - p) * ztráta = p * (výnosy náklady) (1 - p) * (náklady) Úvěr může být poskytnut, když očekávaný zisk je větší než nula (PAVLÍKOVÁ, 1998, s. 217). Stanovení limitů Po rozhodnutí, zda dodavatelský úvěr poskytnout, je třeba určit jeho výši. Smyslem stanovení limitů dodavatelského úvěru není přesně spočítat, jaký dluh si může odběratel dovolit. Spíše jde o stanovení úrovně, která je z obchodního hlediska opodstatněná, která umožní zákazníkovi rozumný rozvoj a tím i růst objednávek a jejich splácení. Zohlednění objektivního rizika zákazníka má menší význam (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 446). 19

21 Záruky za dodavatelský úvěr Při poskytování dodavatelského úvěru novému nebo jinak rizikovému odběrateli je vhodné požadovat záruky za poskytnutý dodavatelský úvěr. Obecnými formami zajišťování pohledávek jsou právní instituty jako např. zástavní právo, zastavení pohledávky, postoupení pohledávky, zadržovací právo, různé formy ručení (osobního či reálného), uznání závazku (dluhu) a smluvní pokuta (VALACH, 1999, s. 139). Zástavní právo k věcem. Zastavovat lze nemovitosti (vklad do katastru nemovitostí) i věci movité odevzdané do úschovy k třetí osobě (uschovateli). Zástavní právo slouží jak k zajištění pohledávky, tak k zajištění jejího příslušenství v případě jejich řádného a včasného nesplnění. Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, tzv. dobrovolné, smluvní zástavní právo, nebo na základě schválené dědické dohody nebo ze zákona (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 20). Uznání závazku (dluhu). Občanskoprávní vztahy upravuje 558 občanského zákoníku uznání dluhu, obchodní závazkové vztahy upravuje 323 obchodního zákoníku uznání závazku. Uznání závazku vyžaduje písemnou formu, jako jiný působ uznání závazku se považuje placení úroků a popř. částečné plnění. Uznání závazku má účinek i na promlčenou pohledávku (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 19, 20). Postoupení pohledávky. Jedná se o běžně využívaný instrument v aktuální podnikatelské praxi upravený v 524 a násl. občanského zákoníku. Účelem je zajistit prostřednictvím postoupené pohledávky splnění jiné pohledávky, anebo zajištění hotových peněžních prostředků, jeví-li se postupovaná pohledávka za dlužníkem jako dlouhodobá. Při postoupení pohledávky za dlužníkem jiném subjektu (věřiteli) za úplatu musí postupující subjekt počítat s jistým skontem, např. 10,2 % z hodnoty pohledávky, jako odměnou za realizaci obchodu (přebírající převezme riziko, že ani jemu se nepodaří pohledávku za dlužníkem vymoci) (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 22). 20

22 Ručení. Zajišťovací prostředek je zvlášť upraven pro oblast občanskoprávních vztahů ( 546 až 550 občanského zákoníku) a zvlášť pro oblast obchodních závazkových vztahů ( 303 až 312 obchodního zákoníku). To znamená, že pokud se týká ručení, použití úpravy občanského zákoníku na vztahy mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nepřichází v úvahu.význam ručení se zvyšuje tím, že dochází k rozšíření okruhu majetku, ze kterého může věřitel uspokojit svoji nesplacenou pohledávku, nejčastěji např. proto, že majetek dlužníka není dostatečný, aby nárok věřitele pokryl (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 21). Smluvní pokuta. Právní úprava zajištění závazku smluvní pokutou je provedena v 544 až 545 občanského zákoníku a s odchylkami, které stanoví obchodní zákoník v 300 až 302, platí i pro obchodní závazkové vztahy. Maximální výši smluvní pokuty nestanoví ani jeden z výše uvedených předpisů. Z toho lze vyvozovat, že je zcela závislá na vůli a dohodě smluvních stran. Měla by být přiměřena významu a hodnotě uzavíraného obchodu a neměla by se příčit dobrým mravům (pod sankcí neplatnosti) (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 20). Pohledávky se jistí i opatřeními v platebním styku jako např. placení akreditivem, dokumentárními platbami, směnkami, šeky, bankovními akcepty či zárukami (VALACH, 1999, s. 139). Akreditiv (otevření). Ačkoliv obchodní zákoník v 682 až 691 neřadí akreditiv mezi prostředky k zajištění závazku, lze konstatovat, že použití akreditivu při uskutečňování obchodních plateb dává věřiteli vyšší stupeň jistoty než přímý platební styk. Podstata této formy placení peněžitého závazku spočívá v tom, že smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci (dlužníkovi), že poskytne určité plnění oprávněnému věřiteli (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 23). 21

23 Směnka. Podrobná úprava směnky, pravidel jejího použití a vymáhání směnečných práv je provedena v zákoně č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (PILÁTOVÁ, RICHTER, 2009, s. 23). Směnku můžeme charakterizovat jako dlužný cenný papír obsahující zákonem předepsané náležitosti. Směnka představuje abstraktní závazek. Abstraktní závazek spočívá v tom, že nároky oprávněných majitelů směnky nejsou vázány na příčinu vzniku závazku. Jestliže se dlužník cítí nezavázán k zaplacení směnky, musí u soudu prokázat nesplnění formálních náležitostí směnky (absolutní námitky) nebo obsahových náležitostí, např. ve smyslu vadné dodávky (relevantní námitky). Základní členění směnek: směnka vlastní obsahuje bezpodmínečný písemný závazek výstavce uhradit určitou částku oprávněnému majiteli směnky. Směnečník se k této povinnosti zavazuje jen tehdy, pokud směnku akceptoval (MAREK a kol., 2009, s. 336). Zvláštní druh směnky cizí představuje směnka cizí na vlastní řad, v níž je výstavce totožný s osobou, jíž má být podle směnky zaplaceno. Dalším zvláštním druhem cizí směnky je zastřená směnka vlastní, kde vystupuje výstavce a směnečník jako jedna a táž osoba. Používání směnky v dodavatelskoodběratelských vztazích má ještě své další nesporné výhody. Především banky nabízí zprostředkování celé řady operací se směnkami, např. aval, akcept nebo eskont směnky (MAREK a kol., 2009, s. 337). Bankovní záruka. Bankovní záruka je upravena obchodním zákoníkem v 313 a následujících. Ten ji definuje takto: Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Často se stává, že odběrateli vystaví bankovní záruku jeho banka, kterou však dodavatel nezná nebo k ní nemá důvěru. Potom může do vztahu vstoupit banka dodavatele (tzv. potvrzující banka), která odběrateli potvrdí záruku banky odběratele. Banky, které vystavují záruky, si prověřují schopnost svého klienta dostát svým závazkům a podle toho stanoví výši, do jaké budou schopny za něj ručit (KISLINGEROVÁ, 2007, s. 448). 22