Svět koní 2/2005: Reportáž. Text Anna Reinbergerová, foto Anna Reinbergerová/fotoseminář Boiselle

Transkript

1 04 Lusitánsk hfiebec Naipe pfii fotografování skvûle spolupracoval FOTOGRAFICKÝ SEMINÁŘ sgabriele Boiselle ve Španělsku PokaÏdé kdyï jsem se dostala za hranice, mé kroky mífiily do knihkupectví a papírnictví. Je tomu jiï nûkolik let, kdy jsem objevila první kalendáfie plné nádhern ch fotek frísk ch, andalusk ch nebo arabsk ch koní. Byla pod nimi podepsána Gabriele Boiselle. Její jméno se mi vrylo do pamûti, a ãím víc jsem se zajímala o fotografy koní, tím ãastûji jsem na nû naráïela. Koncem minulého roku jsem si v jednom nûmeckém ãasopisu o koních pfieãetla reportáï z fotosemináfie právû s touto fotografkou. A kdyï jsem se dovûdûla, Ïe jeden ze semináfiû se bude pofiádat i v Andalusii, neváhala jsem a hned jsem se pfiihlásila. Jak jiï napovídá její jméno, pfiedci Gabriele pocházejí z Francie, ale jiï po generace Ïije celá rodina v Nûmecku. Vystudovala umûní komunikace v Mnichovû a po dokonãení koly pracovala pro nûmeckou televizi a také hodnû cestovala. Gabriele Boiselle se proslavila fotografiemi koní z cest po celém svûtû a zvlá tû krásn mi fotografiemi panûlsk ch a arabsk ch koní, které kaïdoroãnû pfiedstavuje v kalendáfiích. Ale Gabriele ráda fotí v echny konû a nevyh bá se ani sportovním motivûm. JiÏ v minulosti uspofiádala nûkolik víkendov ch fotosemináfiû v hfiebãínech v Nûmecku, Francii a v carsku. A letos poprvé se

2 05 Cobra tmavû hnûd ch klisen Marii-Fernandy Escalery Na programu fotosemináfie byla i hra se svûtlem vrhla do dvou celot denních semináfiû v Andalusii a maìarské Bábolnû. Fotosemináfie Gabriele pofiádá kaïd rok nûkolik víkendov ch semináfiû v rûzn ch hfiebãínech a stájích v Evropû, pfieváïnû ale v Nûmecku. Pofiádá nejen fotosemináfie na téma konû, ale také se psy, kde je moïné s sebou vzít i vlastního psa. Na nûkteré koàské semináfie je moïné vzít jako model i vlastního konû. Nejoblíbenûj í semináfie se pofiádají v hfiebãínech Schweiganger, Marbach a letos poprvé i v Bábolnû. Semináfie jsou urãené pro fotografy amatéry, ktefií by rádi získali nové znalosti a schopnosti. K podmínkám patfií zrcadlovka a objektiv se zoomem alespoà 200 mm. Jinak je jedno, jestli se jedná o analog nebo digitální zrcadlovku, ale digitální fotoaparát má tu v hodu, Ïe fotky lze hned pfienést do poãítaãe a Gabriele se na nû veãer podívá, ohodnotí je a opraví pfiípadné nedostatky. VyráÏím do panûlska Sraz vût iny úãastníkû byl ve Frankfurtu, odkud se letûlo do Jerezu de la Frontera. Kufr jsem mûla tak tûïk, Ïe jsem ho sotva unesla, a váïnû jsem zaãínala pfiem let nad svou soudností, kdyï jsem ho dokázala tak naplnit. V Jerezu de la Frontera na Cobra dvanácti bíl ch cartujano klisen vedená ãern m hfiebcem nás uï ãekala Gabriele Boiselle a hned jsme vyrazili na první honbu za fotografiemi do Real Escuela v Jerezu. Prohlédli jsme si stáje a podívali jsme se na ranní práci. BohuÏel ve stájích a v hale se nesmûlo fotit, coï byla nesmírná koda. Odpoledne jsme vyrazili do hotelu, kde jsme si nestaãili ani tro iãku vydechnout, a hned se vyráïelo na dal í focení. Hnûd krasavec v piniovém lese âekal na nás hnûd lusitánsk hfiebec Naipe, kterého nám jeho majitelka vypustila do piniového lesa. Na první pokus nám utekl domû do stáje, ale poté uï poslu nû do omrzení cválal lesem k místu, kde na nûj ãekala Èavnatá tráva. Bylo neuvûfiitelné, jak dlouho hfiebec trpûlivû spolupracoval nûco takového se stává jen málokdy. A samozfiejmû z toho vy ly také neobyãejné fotografie.

3 06 Klisna s hfiíbûtem Miguela Cárdenase Lobito ampion PRE roku 2004 Yeguada de la Cartuja V sobotu jsme vyrazili do národního hfiebãína Yeguada de la Cartuja. V klá - tefie kartuziánû, kter byl zaloïen v roce 1476, se v estnáctém století, kdy andalu tí konû zaznamenali velk úpadek, zachránilo stádo nejlep ích koní, ktefií zaloïili linii Cartujano (ãti Cartuchano), která se dodnes povaïuje za nejkvalitnûj- í. Konû sice jiï v kartouzském klá tefie nejsou, ale kdyï se o nûjakém andaluském koni fiekne, Ïe je to Cartujano, tak to nûco znamená. V hfiebãínû Yeguada de la Cartuja se nachází nejvût í genetická rezerva tûch nejlep ích andalusk ch koní. KaÏdou sobotu v 11 hodin se hfiebãín otevírá vefiejnosti, která si mûïe prohlédnout stáje a zhlédnout ukázky drezury, zápfieïe a pfiedev ím tradiãní pfiedvedení klisen v cobfie. Klisny jsou v cobfie svázané do fiady za obojky na krku a buì jsou na jedné stranû vedeny, nebo je pouze pomocí biãe ovládá jezdec na koni. Cobra sloïená z dvanácti klisen a vedená jezdcem na ãerném hfiebci byla nev edním záïitkem pro kaïdého. Bílé klisny poslu nû klusaly a cválaly v kruzích kolem ãerného hfiebce, kter ani mrknutím oka nedal najevo svou muïnost zcela obdivuhodné. Gabrielle Boiselle s lusitánsk m hfiebcem Naip Dal í andaluská hvûzda pfied objektivem plemenn hfiebec Evento Fotografování u mofie Nemohli jsme vynechat moïnost vyfotit si konû u mofie. Jako modely nám poslouïila trojice lusitánsk ch hfiebcû a jezdcû v tradiãní panûlské v stroji ze stáje finca Picadero Roche. Na tento den dostali skoro v ichni úãastníci od Gabriele zapûjãené velmi kvalitní fotoaparáty a objektivy. JelikoÏ já jsem se, jak je m m zvykem, zdr- Ïela focením páva, vybyl na mne analogov fotoaparát s objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností 200 mm a svûtelností 2,8, kter ale váïil asi 10 kilo a skoro jsem ho nemohla unést. Na pláïi se nám pfiestavil jiï znám Naipe, jeho gro ovan syn Quarteto a Mandarine, kterého nám pfiedvedla sama majitelka. JiÏ v pûlce focení se mi zaãaly ruce tfiást tak, Ïe jsem nebyla schopná dál se zapûjãen m dûlem fotografovat. Vrátila jsem se k vlastnímu fotoaparátu, pfii koneãném srovnání kvality v ak vy el pochopitelnû lépe Gabrielin analog. Ale vydrïet fotit s takov m objektivem bez stativu víc neï hodinu podle mne dokáïe jen velmi zdatn kulturista. A vzhledem k tomu, Ïe jsem zatím v fiadách profesionálních fotografû Ïádného nevidûla, zûstává mi pouïívání tûchto objektivû hádankou. A to mû Gabriela ujistila, Ïe 300 mm objektiv je je tû tûï í. Zfiejmû se budu muset poohlédnout po nûjakém fitnesscentru. Piropo Po namáhavém focení u mofie byl na fiadû zaslouïen odpoãinek na finca Picadero Roche. Já jsem vyuïila moïnosti zajezdit si na koni a vyrazila jsem na pfiekrásnou vyjíïìku na panûlském valachovi Piropo. Bíl valach s ãernou hfiívou se choval naprosto ukázkovû a pfiedvedl mi velmi pohodlné chody a skvûl v cvik. Veãer jsme s Gabriele pro li v sledky na eho fotografického snaïení, kaïd byl za nûco pochválen a nedostatky byly opraveny. Kde se rodí rejoneo Rodina Domecque se vûnuje chovu koní

4 07 Dakalieh na b ãí zápasy rejoneo a jméno Alvaro Domecq je mezi znalci rejonea pojmem. Konû chovaní na rejoneo musí b t rychlí, mr tní a hlavnû odváïní. Vût ina andalusk ch koní tyto vlastnosti postrádá, a proto se pro rejoneo pouïívají ãastûji lusitán tí konû a jejich kfiíïenci. Tito konû nevynikají krásou, ale zato jsou skvûlí v práci. Nejlep í AlvarÛv kûà byl krásn tmav ÏluÈák s bílou hfiívou, kter zcela postrádal masivnost nûkter ch andalusk ch koní. BohuÏel jsme samotného Alvara nezastihli, ale alespoà jsme si mohli prohlédnout jeho stáje, vyfotit si ranní trénink a klisny. Za klisnami jsme se museli plahoãit aï na kopec, kter cel pfiedstavoval jeden v bûh a na jehoï vrcholu byla zfiícenina starovûkého hradu. Alvaro Domecq chová kromû koní také b ky na rejoneo a upfiímnû fieãeno jsem byla opravdu ráda, Ïe nás dûlil velmi masivní Ïelezn plot. panûl tí arabové Rodina Domecq je velmi rozvûtvená a ne v ichni podlehli kouzlu panûlsk ch koní. Nicolas Domecque Ybarra chová arabské plnokrevníky a z jeho chovu pochází mnoho ampionû. Nicolas byl na celou na i skupinu perfektnû pfiipraven, v ichni stájníci v pozoru a plnili ve kerá pfiání Gabriele Boiselle. Nejprve jsme si vyfotili stádo klisen s hfiíbátky, které stájníci také nûkolikrát prohnali po v bûhu a urãitû se u toho také pûknû zapotili. Poté jsme fotili arabské plnokrevníky ve v stavním postoji a pak byli hfiebci vypu tûni ve volnosti. Arabové jsou povûstní sv m Ïhav m temperamentem, takïe je nebylo tfieba moc pobízet. A to nejlep í nás ãekalo nakonec snûhovû Andalusk hfiebec Animoso pfiedvádí vyeguada de la Cartuja perfektní piafu bíl 22let hfiebec Dakalieh svûtov ampion, kterému by nikdo jeho vûk nehádal. Poté jsme byli v ichni pozváni na malé obãerstvení do Nicolasova domu, kde nás bohatû pohostil. Vojensk hfiebãín Jen velmi malé procento tûch nejlep ích andalusk ch koní se nachází v soukrom ch rukou a v echny státní hfiebãíny spravuje armáda. Hlavní vojensk hfiebãinec se nachází pfiímo v Jerez de la Frontera Deposito Sementales. Pfiímo v Jerezu se nacházejí pouze hfiebci a konû ve v cviku, klisny s hfiíbaty jsou umístûny v asi 20 km vzdálen ch stájích. V Deposito Sementales mají konû rûzn ch plemen ale hlavnû andaluské konû a arabské plnokrevníky. editel hfiebãince byl nesmírnû vstfiícn, a tak jsme se napfied podívali na pfiipou tûní a pak nám pustil ve volnosti hfiebce plemene pura rasa Eventa. Evento pr reprezentoval panûlsko v drezufie na minul ch olympijsk ch hrách. Trocha westernu K veãeru jsme vyrazili za zakladatelem westernového jeïdûní v Nûmecku za Jean Claudem Dyslim. Na fince Buena Suerte jsme ho sice nezastihli, ale alespoà jsme se

5 08 Otec a syn lusitán tí hfiebci Naipe a Quarteto si uïívají plného cvalu na pláïi seznámili s jeho dcerou a manïelkou. Opûtnû jsme mûli moïnost si zajezdit tentokrát v kovbojském stylu a prohlédnout si okolí. Veãer jsme se v ichni hladovû vrhli na mexické speciality, které nám pfiipravila Magda Dysli. PRE ampion Stfieda byla vrcholem celého fotosemináfie. Nejprve jsme vyrazili k velmi známému chovateli andalusk ch koní Loverra Porras. V této stáji jsou k vidûní impozantní andaluzáci, ktefií jsou podfiízení modernímu trendu velk ch koní s v raznou mechanikou pohybu. V ichni mûfií nad 160 cm a nûktefií dosahují aï 170 cm, coï u klasick ch PRE není obvyklé. Speciálnû kvûli nám byla vybílena jedna stáj pro klisny, kde jsme opûtnû fotili cobru a tentokrát i s hfiíbátky. Poté jsme se pfiemístili do v bûhu pro klisny a nakonec pfii el na fiadu nádhern bíl hfiebec. Lobito je ampionem plemene PRE roku 2004 a byl vypu tûn do zeleného pole, kde mûl dostatek místa pfiedvést se v celé kráse. Byla jsem pfiesvûdãena Ïe Lobito byl zlat m hfiebem celé na í cesty m lila jsem se. Po stopách Roberta Vávry Miguel Ángel Cárdenas patfií mezi svûtoznámé chovatele andalusk ch koní. A jeho konû fotili nejslavnûj í fotografové svûta Tomá Míãek, Robert Vávra, Till Leeser. Brzy jsem pochopila, proã jsou jejich fotky tak jedineãné. Miguel Cárdenas je asi sedmdesátilet pán, kter je kvûli dobré fotce schopen zorganizovat neskuteãné vûci a naverbovat hromadu pomocníkû. Nejprve nás zavedl do veliké ohrady, kde byly shromáïdûné v echny klisny s hfiíbaty i mladé klisny. Dohromady jich mohlo b t kolem osmdesáti. Poté pfiivedl nádherného bílého hfiebce, kterého postavil do stfiedu ohrady, a za ním nechal honit klisny sem a tam. To bylo na uvítání. Poté nás vyvedl k v bûhûm a nechal vylézt na vûz se slámou. NeÏ jsem se staãila vzpamatovat, tak se pfiímo proti nám otevfiela vrata a z nich se vyfiítilo celé to obrovské stádo klisen a zvedalo za sebou mraãna ãerveného prachu. Neuvûfiitelné. Takové vûci ãlovûk zaïívá vût inou jen jednou a kdo to nestihl vyfotit, ten propásl Ïivotní anci. Miguel Cárdenas se zaãínal dostávat do varu nezapfiela se jeho panûlská krev. Chtûli jsme si je tû fotit klisny s hfiíbátky, ale uï nás nemilosrdnû hnal dál, protoïe pro nás mûl pfiipravenou je tû jednu lahûdku. KoÀsk tanec Vstoupili jsme do velké pískové jízdárny ohraniãené zdí, kam pfiivedli krásnou bílou klisnu a pustili ji. Skoro jsem byla zklamaná, protoïe jsem ãekala, Ïe si budu moct vyfotit nûjaké hfiebce. To jsem ale Miguela Cárdenase podcenila. Nechal pfiivést je tû Fotografování klisny a hfiebce ve volnosti nám umoïnil Miguel Cárdenas bílého hfiebce a pustil jej ke klisnû. Sborem jsme v ichni onûmûli, protoïe nûco takového jsme nikdo z nás je tû nevidûl. Skoro jsem aï zapomnûla fotit. Nedovedu si pfiedstavit nûkterého chovatele koní v âechách nebo nedejboïe v Nûmecku, kter by ke své drahocenné klisnû vypustil na volno hfiebce v cenû nûkolika milionû. Hfiebec tanãil kolem klisny, jeï velmi vychovanû odmítala jeho dvofiení a pokaïdé popobûhla o kousek dál. Nejprve jsem si myslela, Ïe hfiebec klisnu pfiipustí, ale pak jsem pochopila, Ïe celé to bylo zinscenováno jen pro dobré fotografie. KdyÏ uï se schylovalo k aktu, byl hfiebec biãem od klisny oddûlen a odveden. Ponûkud drastické, ale na focení úãinné. Trocha adrenalinu Tak krásnou klisnu, kterou nám Miguel pfiedvedl jako druhou, jsem ve panûlsku je tû nevidûla. Vypustil k ní ãtyfiletého edého hfiebce s bílou hfiívou, kter si ale moc nevûdûl rady a spí byl vypla en z tolika lidí. Zato tfietí gro ák byl pûkné kvítko. K nûmu ani klisnu nepustili a jen ji nechali stát v rohu a hfiebce odhánûli. BohuÏel nejbliï í nechránûné místo ke klisnû bylo pfiímo pfied námi a hfiebec zahájil útok metr od nás. Upfiímnû fieãeno mi zaãala tuhnout krev v Ïilách, kdyï se nade mnou tyãil vzpínající se hfiebec a vûbec nebral v úvahu moji snahu o odehnání. A samo-

6 09 zfiejmû jsme nemûli kam uhnout, protoïe za zády jsme mûli dvoumetrovou zeì. Stájníci s biãi stáli v rozpacích opodál a nijak se nechystali nám pomoct, protoïe mûli od Miguela Cárdenase zakázáno plést se nám pfied objektivy. A sám Miguel to povaïoval za skvûlou ta kafiici a na celé kolo kfiiãel: Foto, senzacionalo, foto! JenÏe my bychom ani fotit nemohli, proto- Ïe hfiebec byl moc blízko a my mûli v ichni pfiibliïovací objektivy. Maximálnû tak blíïící se kopyto a roztfií tûné sklo v objektivu. Nutno podotknout, Ïe hfiebec neútoãil na nás, jen se chtûl dostat ke klisnû a my stáli v cestû. Nakonec zasáhl na CárdenasÛv popud jeden ze stájníkû a vysvûtlil biãem hfiebci, Ïe tudy cesta nevede. A tak jsme nakonec v ichni mûli nádherné fotky vzpínajícího se hfiebce. Jen hnûdáci Poslední den jsme vyrazili k chovatelce Marii-Fernandû Escalefie, která má ve sv ch stájích v hradnû hnûdé a tmavohnûdé andaluské konû. Vyfotili jsme klisny s hfiíbaty a také tmavohnûdou cobru, která ãítala pût klisen, jeï si byly tak podobné, Ïe si je málem popletla i jejich hfiíbátka. Pak pfii lo na fiadu opûtnû stádo klisen vypu tûné do ohromného v bûhu tak velkého, Ïe klisny okamïitû odbûhly aï do nejvzdálenûj ího kouta a stájníci se opravdu probûhli, neï je pfiihnali zpût. Z hfiebcû ve volnosti zvlá È vynikal dvoulet témûfi ãern hfiebeãek, kter v echny uchvátil. Byli jsme uï naprosto vyãerpaní, ale já jsem si je tû vymohla, Ïe bych si ráda vyfotila psy galgos. Syn Marii-Fernandy je chová a má jich pr na 50, ale u stájí mûl jen tfii, které nám ochotnû pfiedvedl. Galgos jsou panûl tí chrti a pouïívají se pfieváïnû na lov zajícû. To nám také pfiedvedli, protoïe hned jak byli vypu tûni, jednou obûhli v bûh, chytili stopu a bylo po A je tû jednou Naipe, tentokrát v protisvûtle focení. Stala jsem se cílem nûkolika zl ch pohledû od ostatních úãastníkû, ale aspoà tûch pár fotek jsem ukofiistila. Namáhavé, ale stálo to za to Po t dnu neustálého cestování a fotografování byli v ichni stra nû vyãerpaní. Vstávalo se brzy a chodilo se pozdû spát, proto- Ïe nûktefií je tû do noci zpracovávali fotky na poãítaãi vãetnû mû. Navíc vzhledem k zanícenému fotografování pravidelnû vypadávaly plánované pauzy a nûkteré, zvlá - tû mne, bylo nutné od koní odtrhávat témûfi násilím. Ale ze v ech úãastníkû se stali dobfií pfiátelé a jako vût ina lidí od koní jsme si dobfie rozumûli. VÏdyÈ konû jsou vûãné téma. Se panûlskem jsme se rozlouãili stylovû u veãefie a za rytmu flamenka. Nebudu tajit, Ïe cel fotosemináfi byl na ãeské pomûry nesmírnû drah. V podstatû bych si za ty peníze mohla koupit novou velmi dobrou digitální zrcadlovku. Ale nelituji ani jednoho eura, které jsem investovala, jelikoï takov nádhern záïitek se jiï nebude opakovat. A samozfiejmû jsem se dovûdûla spoustu nov ch a dûleïit ch informací, zvlá tû o technice fotografování, které jsem doposud ve sv ch znalostech postrádala. A komu se po tûstí proïít t den v nádherné zemi obklopen nádhern mi koàmi po boku slavné fotografky? Dal í informace o semináfiích naleznete na adrese: