1 VÝPOČET POŽÁRNÍ ODOLNOSTI KONSTRUKCE

Transkript

1 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem 1 VÝPOČET POŽÁRNÍ ODOLNOSTI KONSTRUKCE Franšek Wald 1.1 POŽÁRNÍ NÁVRH KONSTRUKCE Navrhování konsrukcí na zaížení požárem se salo součásí sackého výpoču. Ověř spolehlvos lze časem,d, req, kde,d je normová požární odolnos [mn.], j. doba, po kerou je posuzovaná konsrukce (její čás nebo prvek) schopna splňova nosnou unkc př daném účnku požáru.,req je požadovaná normová požární odolnos [mn.], kerá se značí např. R15 (ressance 15 mn.) a určuje podle supně požární bezpečnos požárního úseku. Požární odolnos lze éž posoud eploou (krcká eploa eploa prvku nebo průřezu) a pevnosí (únosnos účnky zaížení). Kromě únosnos plní konsrukce a jejch prvky další unkce: požárně dělící (E) a epelně zolační (I), keré sackým výpočem nelze dolož (Bradáčová a kol., 11). Výpoče odolnos konsrukce př požáru obsahuje ř hlavní čás: eploní analýzu požárního úseku, analýzu přesupu epla do konsrukce a posouzení konsrukce, vz obr. 1. Základy eploní analýzy konsrukcí (v rozsahu pořebném pro návrh konsrukce na účnky požáru) jsou zpracovány v evropských normavních předpsech pro zaížení (ČSN P ENV ). Vlasní posouzení na účnky požáru je uvedeno v čásech 1 norem (pro železobeonové konsrukce (ČSN P ENV ), ocelové konsrukce (ČSN P ENV ), pro spřažené ocelobeonové konsrukce (ČSN P ENV ), pro dřevěné konsrukce (ČSN P ENV ) a pro hlníkové konsrukce (ČSN P ENV ). Normy ČSN P ENV xxxx-x-x jsou planým dokumeny v sousavě českých norem. V současné době (září 13) se dokončuje jejch konverze na normy ČSN EN xxxx-x-x. Konverze důsledně vychází ze sávajících exů předběžných norem. V návrhu požární spolehlvos přnáší řadu cenných dílčích vylepšení a nových poznaků (Wald, 1999; Wald, 1). Pro výuku navrhování konsrukcí za požární suace je m.j. k dspozc řada maerálů evropských výukových programů (WIVISS (Chladná a kol., 1999), SSEDTA). Expermeny se savebním prvky jsou nejméně konzervavním a nejpřesnějším řešením, keré se opírá o samosanou sousavu předpsů (ČSN EN ). Expermeny ale bohužel nemohou zajs spolehlvos konsrukce jako celku. Tu lze ověř pouze sackým výpočem. Zvýšení eploy čás konsrukce přnáší dva účnky: změnu maerálových vlasnosí a rozažení, př chladnuí pak zkrácení, prvků. Proo se kromě epelné ochrany prvků zajšťuje př mmořádné suac celsvos konsrukce. O celsvos rozhoduje robusnos konsrukčních prvků a především syčníků, j. odolnos konsrukce na namáhání ve všech směrech. Požární zaížení Geomere pož. úseku Charakersky hoření Tvar prvků Termální vlasnos Souč. přesupu epla Mechancké zaížení Vlasnos prvků Uložení prvku (spoje) Teploní analýza požárního úseku Přesup epla do konsrukce (vedení v konsrukc) Návrhový model ČSN P ENV ČSN P ENV 199x-1- Obr. 1.1 Návrh konsrukce za požární suace Pro požární návrh jsou k dspozc posupy na řech úrovních obížnos a přesnos řešení. Pro jednoduché řešení byly vypracovány účnné pomůcky a abulky pro projekany, vz např. (ECCS - č. 89), založené na normových eploních křvkách, přblžném řešení přesupu epla do konsrukce a analýze prvků konsrukce př 1 C. Pro podrobnější řešení se používá paramerckých eploních křvek (Schlech a kol., 1999). Přesup epla do konsrukce se řeší přírůskovým meodam a 6

2 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem konsrukce se analyzuje po úsecích (Schlech a kol., 11). Pro řešení lze využí podpory výpočení echnkou, vz např. (Vodolan, 11). Pro dskréní řešení byly vypracovány specální programy MKP (DIANA, CEFICOSS, LENAS, TCD, SAFIR) a o jak pro řešení eploní analýzy požárního úseku, ak pro výpoče přesupu epla do konsrukce a pro globální (maerálově a yzkálně nelneární) analýzu konsrukce za zvýšené eploy. Řešením podrobné analýzy požárních rzk a epelného zaížení se zvyšuje spolehlvos a ekonome návrhu. Návrhový model konsrukčního sysému př požáru musí vyshova skuečné chování konsrukce př požáru. Používá se buď model celé konsrukce, model čás konsrukce, nebo se navrhují jednolvé konsrukční prvky. Př návrhu musí bý splněna podmínka E,d R,d,, (1.1) kde E,d je návrhový účnek zaížení pro požární suac, včeně vlvu epelných prodloužení a deormace, R,d, odpovídající návrhová únosnos př zvýšených eploách. Př návrhu celé konsrukce se prokazuje, že konsrukce má požadovanou požární odolnos. Př návrhu čás konsrukce nebo konsrukčních prvků se mohou zjednodušeně podporové reakce, vnřní síly a momeny na vybrané čás konsrukce vypočía v čase = z globální analýzy celé konsrukce a poom uprav podle vzahu E,d = η Ed, (1.3) kde E d je návrhová hodnoa příslušné vnřní síly/momenu určená pro běžnou eplou a základní kombnac zaížení a η je redukční součnel pro určení návrhové úrovně př požární suac. Redukční součnel, vz obr. 1.1, se určí ze vzahu γ GA Gk + ψ 1,1 Qk,1 η =, (1.4) γ G Gk + γ Q,1 Qk,1 kde G k je souče sálých zaížení, Q k,1 domnanní nahodlé zaížení, γ GA = 1, dílčí součnel sálého zaížení pro mmořádnou návrhovou suac; γ G = 1,1 dílčí součnel sálého zaížení a γ Q,1 = 1,4 dílčí součnel nahodlého zaížení. Součnele kombnace ψ 1,1, ψ 1, se uvažují podle ab η,9 redukční součnel,8 součnel kombnace ψ 1,1,7,9,6,7,5,5,4,3, Q k,1 / G k,, 1,, 3, rozhodující nahodlé / souče sálých zaížení Obr. 1.1 Redukční součnel pro určení návrhové úrovně př požární suac η pro součnel kombnace ψ MECHANICKÉ ZATÍŽENÍ PŘI POŽÁRNÍ SITUACI Rozeznává se zaížení pro eploní návrh (epelná zaížení) a zaížení pro navrhování konsrukcí (mechancká zaížení). Účnky mechanckých zaížení E,d, př namáhání požárem předsavují mmořádnou návrhovou suac. Př věším poču zaížení se uvažuje kombnace zaížení j 1 γ G " + " γ P " + " A " + " ψ γ Q " + " ψ γ Q (1.5) GAj kj PA k d 11 kde + znamená v kombnac s a kombnace zahrnuje ; dílčí součnel mmořádného zaížení γ GAj, od předpěí γ PA, sálého zaížení γ Q = 1; G kj je charakerscká hodnoa sálého zaížení, Q1 k1 > 1 Q k 7

3 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem P k charakerscká hodnoa zaížení od předpěí, A d návrhová hodnoa mmořádného zaížení, ψ 11, ψ 1 kombnační součnele podle ab. 1.1, Q k1 charakerscká hodnoa domnanního nahodlého zaížení a Q k jsou charakerscké hodnoy osaních nahodlých zaížení. Obecně se uvažují sejná zaížení jako v návrhu př normální eploě. Snížení nahodlého zaížení v důsledku hoření se zanedbává. Tíha sněhu se posuzuje ndvduálně podle mísních podmínek. Nepřímá zaížení v důsledku rozažení a převoření, způsobená eploním změnam od požárního namáhání, se neberou v úvahu, jsou-l zanedbaelná. V omo případě mohou bý vnřní síly sanoveny analýzou konsrukce pouze pro kombnac zaížení př běžné eploě v =. Vnřní síly lze pokláda za sálé po celou dobu požární suace. Tab. 1.1 Součnele ψ pro pozemní savby (ENV , čás Tab. 9.3) Zaížení ψ 11 ψ 1 Užné zaížení saveb kaegore A: obyné,5,3 kaegore B: kanceláře,5,3 kaegore C: shromažďovací plochy,7,6 kaegore D: obchody,7,6 kaegore E: sklady,9,9 Zaížení sněhem,1, Zaížení věrem,5, Pro obyné a kancelářské budovy s převažujícím užným zaížením (Q k1 ) a nevýrazným zaížením věrem / sněhem se počíá kombnace s 1, Gk +,5 Q k1, (1.6) proože pro kombnace s věrem / sněhem ψ 1 =. Pro sklady lze psá výraz ve varu 1, Gk +,9 Q k 1. (1.7) U objeků s rozhodujícím zaížením věrem (Q k1 = W k1 ) se uvažuje s kombnací (pro užné zaížení Q k1 ) 1, Gk +,5 Wk1 +,3 Qk. (1.8) U halových objeků, u nchž je rozhodující zaížení sněhem (Q k1 = S k1 ) se počíá s kombnací 1, Gk +, Sk 1 +,3 Qk. (1.9) Př požární suac se vyskyují případy účnků zaížení ve prospěch spolehlvos konsrukce. Součnel spolehlvos sálého zaížení γ Gj působící příznvě se uvažuje hodnoou 1, (nepříznvě hodnoou 1,35) nahodlého zaížení γ Q působící příznvě se uvažuje hodnoou, (nepříznvě hodnoou 1,5) v kombnac zaížení γ G + γ Q " + " ψ γ Q. (1.1) j 1 Gj kj Q1 k 1 > 1 Q Lze shrnou, že př mmořádné suac za požáru dosahují účnky mechanckého zaížení na prvky konsrukce přblžně 5% až 7% účnků př běžné eploě. 1.3 TEPLOTNÍ ZATÍŽENÍ PŘI POŽÁRNÍ SITUACI Př požáru lze rozlš jednolvé eapy hoření: ncac, rozvoj, vzplanuí, rozvnuí požáru a ochlazování. Zásadně se lší požár v případě dosaečného přívodu kyslíku (požár řízený palvem) od požáru s nedosaečným přívodem kyslíku (požár řízený venlací). Výjmečně jsou popsány případy požáru chemckých provozů s nadbykem kyslíku. Nejvěrnější je eploní analýza, kerá vychází ze skuečného požáru a popsuje průběh eploy v daném požární úseku v čase v závslos na poloze prvku, husoě požárního zaížení a venlačních okrajových podmínkách. Teploní analýza podle důležos navrhované konsrukce využívá: 1/ Meody vycházející z nomnální eploní křvky jsou nejednodušším a málo přesným řešením, keré je někdy konzervavní, někdy nekonzervavní. Nomnální eploní křvky nepopsují požární suac, ale byly vypracovány pro expermeny s výrobky za požární suace. Pro konsrukce jsou nejjednodušším, ale velm nepřesným přblížením, proože neberou v úvahu hsor hoření v požárních úsecích. Neposhují například vůbec áz ochlazování. k 8

4 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem 1/ Meody založené na paramerckých eploních křvkách využívají yzkálních paramerů a analyckého popsu průběhu požáru v požárním úseku a jsou zvlášě vhodné pro složé konsrukce. 3/ Meody založené na dynamcké analýze plynů lze rozděl na dskréní modely MKP a na globální analycké modely. Modely se hodí pro významné konsrukce a na ověření zjednodušených nženýrských posupů. Nomnální eploní křvky Nomnální eploní křvky jsou: normová křvka, eploní křvka vnějšího požáru, uhlovodíková eploní křvka a křvka pomalého zahřívání. Nejčasěj používaná normová křvka nezahrnuje vlv požárního zaížení an okrajové podmínky př hoření (vlasnos povrchů, husou kouře, var a polohu ovorů) a je obvykle konzervavní. Pro někeré požární suace a konsrukce může bý normová křvka na sraně nebezpečné, vz obr Normové eploní křvky se používají pro návrh pomocí graů s využím základních yzkálních paramerů konsrukčních prvků. Průběh eploy normové eploní křvky (ČSN EN , ISO 834) je dán rovncí θ g = log1( 8 + 1), (1.11) kde θ g je eploa plynů v příslušném požárním úseku ve C a doba v mn, vz obr Teploní křvka vnějšího požáru je dána rovncí,3,38 θ g = + 66 (1,687 e,313 e ). (1.1) Uhlovodíková eploní křvka se popsuje výrazem,167,5 θ g = + 18 (1,35 e,675 e ). (1.13) Pro porovnání je na obr. 1.3a éž křvka používaná pro expermeny, vz (ČSN EN ), kerá se udává ve varu θ g = log1( 8 + 1). (1.14) Na obr. 1.3b a 1.3c je normová eploní křvka porovnána křvkam usanoveným MKP pro různé odvěrání uvedené v procenech ovorů požárního úseku a pro změnu požárního zaížení, vz (WIVISS, 1999). θ g, C a) b) θ g, C uhlovodíková (.7) expermenální (.8) ISO 834 (.5) vnější (.6) ASTM , mn 4% 6% 1% 5% ČSN EN ISO , mn 9

5 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem θ g, C kg/m 4kg/m 5kg/m 6kg/m 15kg/m 5kg/m ČSN EN ISO 834 c) , mn Obr. 1.3 a) Normová eploní křvka ISO 834, křvka ASTM E119-95a, křvka vnějšího požáru, uhlovodíková eploní křvka, expermenální křvka; b) eploa v požárním úseku pro odvěrání v procenech ovorů ve svslých plochách určená MKP(WIVISS, 1999); b) eploa v požárním úseku pro požárního zaížení a součnel odvěrávání,91 m -1/1 určená MKP(WIVISS, 1999) Paramercké eploní křvky Meody založené na paramerckých eploních křvkách využívají yzkálních paramerů a analyckého popsu hoření v požárním úseku, vz ČSN P ENV , přílohy B a E. Meody se dělí podle modelování požárního úseku na jednovrsvé, dvou a vícevrsvé (Schlech a kol., 11). Meody zohledňují paramery, keré mají hlavní vlv na eploní křvky: požární zaížení (čím vyšší požární zaížení, ím delší doba hoření), odvěrání, var požárního úseku a požáru (velké ovory vedou ke kraší době hoření, ale dosahuje se vyšší eploy) a povrchy požárních úseků (sěny, keré absorbují energ, snžují eplou hoření). Požární úsek popsa lze paramery odvěrání, varu a kvaly povrchů. V příloze B (ČSN P ENV ) je uvedena meoda sanovení křvky hoření chladnuí. Ve výpoču se uvažuje s požárním zaížením, s plochou ovorů a s vlasnosm ohrančujících konsrukcí. Meodka je omezena na požární úseky do 1 m 1, na konsrukce s ovory pouze ve svslých rovnách, na zděné nebo beonové požární příčky mez požárním úseky a na přměřené množsví a kvalu hořlavého maerálu (od 3 do 6 kg dřeva na m 1 ). Pro převážně celulózový yp požárního zaížení v případech, že husoa požárního zaížení je dána bez zřeele na průběh hoření, lze předpovědě eplou plynů v požárním úseku ve áz hoření vzahem * * *, 1,7 19 θ g = ( 1,34 e,4 e,47 e ) (15) kde áze ohřívání se sanoví jako v hodnách. je doba v hodnách. Γ = ( O / b ) /(,4 / 116 ) se 1/ určuje pro b = ρ c λ [ J /( m s K )] v nervalu 1 b, kde ρ [ kg / m ] je objemová J /( kg K ) hmonos povrchové vrsvy ohrančujících konsrukcí (j. podlahy, sropu a sěn), c [ ] speccké eplo povrchové vrsvy ohrančujících konsrukcí a λ [ W /( m K )] epelná pohlvos povrchové vrsvy ohrančujících konsrukcí, vz Tab.1.1. Pro Γ = 1 přechází výraz v nomnální eploní křvku. Ve výpoču lze použí vlasnos ohrančujících konsrukcí př eploě 1 C. Paramer,5 odvěrání O = Av hw / A [ m ] 1 / se omezuje na, b, pro plochu svslých ovorů A v, výšku svslých ovorů h w, a celkovou plochu ohrančujících konsrukcí A. Tab.1.1 Vlasnos povrchových vrsev ohrančujících konsrukcí př 1 C a 1% vlhkos Maerál objemová epelná pohlvos λ speccké eplo součnel hmonos ρ [ W /( m K )] c b = ρ c λ [ kg / m ] [ J /( kg K )] 1/ J /( m s K ) [ ] beon 13 1, lehčený beon 1 1, lehký beon 15 1, ocel , vlánocem. násřk 118,

6 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem sádrokar. deska 45, dřevo 45, zdvo 1 1, Pro povrchové vrsvy ohrančujících konsrukcí s různým vrsvam maerálů se spoče b = ( s c λ ) / ( s c λ / b ), (16) kde s [ m ] je loušťka vrsvy, c [ /( kg K )] [ /( m K )] J speccké eplo vrsvy ohrančujících konsrukcí, λ W epelná pohlvos vrsvy ohrančujících konsrukcí a b = ρ c λ. Pro povrchové vrsvy ohrančujících konsrukcí z různých maerálů se uvažuje b = b j Aj / A, (17) j kde A j je plocha ohrančujících konsrukcí o epelně echncké vlasnos b j. Dobu áze ochlazování * 3 v hodnách lze uč z d = (,13 1 q, d Γ ) / O, kde q,d je návrhová hodnoa husoy požárního zaížení vzažená k ploše povrchu ohrančujících konsrukcí A, přčemž pro husou požární zaížení q = q A / A má bý dodržen nerval 5 q, d 1 [ MJ / m ].,d,d Nejvyšší eplou plynů θ g lze urč pro dobu hoření max v hodnách 3 = max Γ, s max = max[(, 1 q,d / O );lm ], (18) kde se pro pomalé hoření bere lm = 15 mn (objeky pro dopravu), pro sřední hoření lm = 1 mn (objeky byové, nemocnce, hoely, kanceláře a učebny) a pro rychlé hoření lm = 15 mn (knhovny, kna, dvadla a obchody). Pro max = lm je hoření řízeno palvem a počíá ln = ( Olm / b ) /(,4 / 116 ) = (,1 1 q,d lm ) / b /(,4 / 116 ) = Γ. V případě velkých ovorů (O >,4; q,d <75 a b > 116) se všechen přváděný vzduch nedosane do ohně. Teploa hoření se sníží, což se ve výpoču uvažuje násobením hodnoy Γ lm součnelem O,4 q,d b k = (19), Husoa požárního zaížení použá ve výpočech se sanovuje měřením nebo z nomnální hodnoy. Návrhová hodnoa vychází z národních předpsů nebo z rozboru požárního zaížení. Husoa požárního zaížení je denována jako 3 se proo s [ ] q,d = m γ γ γ q, () q1 q n,k kde γ q1 je dílčí součnel spolehlvos rzka vznku požáru podle velkos požárního úseku, γ q1 je dílčí součnel spolehlvos závslý na ypu objeku, γ n dílčí součnel spolehlvos akvních bezpečnosních opaření a q,k charakerscká hodnoa husoy požárního zaížení. Charakerscká hodnoa husoy požárního zaížení q,k pro 95% je shrnua v Tab Tab. 1.3 Dílčí součnel spolehlvos rzka vznku požáru γ q1 a dílčí součnel spolehlvos ypu objeku γ q1 Plocha požárního Dílčí součnel spolehlvos vznku Typ objeku Dílčí součnel spolehlvos m požáru γ q1 ypu objeku γ q1 úseku, A [ ] 15 1,1 galere, muzea, plavecké bazény, ,5 kanceláře, obyné budovy, hoely, papírny 1, 1 5 1,9 výrobny srojů a moorů 1,11 5 1, chemcké ovárny a lakovny 1,44 1 1,13 výrobny pyroechnky a barev 1,66 Tab. 1.4 Charakerscká hodnoa husoy požárního zaížení q,k pro 95% pravděpodobnos př γ q1 = 1, (ECCS 11) Tab. II

7 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem Objek průměr q,k, [ MJ / m ] 8% q,k, [ MJ / m ] 95% q,k, [ MJ / m ] byový nemocnce hoel knhovna kancelářský školní učebna nákupní sředsko kno, dvadlo nádraží θg C 1 1 ISO e,d , mn Teploa plynu Teploa ocel k y 1,,75,5,5 ISO e,d Normová křvka Paramercká křvka, mn Obr. 1.4 Prncp určení ekvvalenní doby požáru e,d Odolnos V příloze E (ČSN P ENV ) je popsána meoda sanovení ekvvalenní doby požáru. Meoda byla vyvnua pro beonové konsrukce. Používá se jako konzervavní odhad pro jné ypy konsrukcí. Umožňuje upřesn ISO 834 křvku sanovením doby požáru, vz obr Ekvvalenní doba rvání požáru lze vypočís ze vzahu e,d = q,d kb w. (1.1) Pro výpoče je řeba zná plochu požárního úseku A, požární zaížení Q,k, keré závsí na výhřevnos maerálu v požárním úseku, vz Příloha D (ČSN P ENV ). Návrhová hodnoa požárního zaížení vzažená na jednoku plochy q,d se získá z charakerscké hodnoy q k a součnelů Q,k q,d = γ d γ n qk = γ d γ n. (1.) A Převodní součnel k b závsí na epelně echnckých vlasnosech maerálů sěn a podlah. Přblžně jej lze uvažova,7 [mn m 1 /MJ]. Venlační součnel w lze sanov v závslos na výšce požárního úseku H,3 4 (,6 + 9(,4 ) / ( 1+ b )), 5 6 w = α v v αh, (1.3) H kde α v a α h jsou poměry svslých a vodorovných ploch ovorů ku podlahové ploše požárního úseku, vz obr Bezrozměrný součnel velkos svslých ovoru se sanoví jako b = 1, α α, (1.4) v ( ) 1 v v 1

8 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem kde α v =A v / A je poměr plochy svslých ovorů A v ve asádě k podlahové ploše A požárního úseku př dodržení nervalu,15 α v,15, α h =A h / A poměr plochy vodorovných ovorů ve asádě A h k podlahové ploše A požárního úseku. Pro malé požární úseky s podlahovou plochou A 1 m bez ovorů ve sřeše lze výpoče zjednoduš na w,5 = O A / A, (1.5),5 kde paramer odvěrání O = Av hw / A pro plochu svslých ovorů A v, výšku ovorů h w, a celkovou plochu podlahy, sropu a sěn A. A v A H h w w h s Obr. 1.5 Geomere požárního úseku se svslým ovory 1.5 Řešený příklad Ekvvalenní doba požáru Sanove ekvvalenní dobu požáru pro požární úsek podle obr. Plocha požárního úseku (o délce L = 1 m a šířce D = 15 m) A = 15 m 1, výška mísnos H = 1,5 m, výška oken h = 1,5 m, šířka oken w = 4, m, okna jsou nad podlahou h s =,5 m, husoa požárního zaížení q,k = 75 MJ / m 1. h = 1,5 m w = 4, m A = 5 m h =,5 m s H =,5 m L =1 m D =,5 m Návrhová husoa požárního zaížení v závslos na půdorysné ploše se sanoví z výrazu q,d = γ d γ n q,k = 1,. 1,. 75 = 75 MJ / m 1 V případě, že nejsou ohodnoceny epelně echncké vlasnos ohrančujících konsrukcí b, uvažuje se hodnoa převodního součnele k b hodnoou,7 mn m 1 / MJ. Venlační součnel lze pro malý požární úsek (A < 1 m 1 ) bez ovorů ve sropě, urč z výrazu (7) A = A + H( D + L ) = 5 +,5(,5 + 1 ) = 11,5m w =O -,5 A /A =,65 -,5 15/111,5 =,871, kde se paramer odvěrání O sanoví z výrazu Av O = A h = 4 1,5 1,5 5 +,5 5 =,65 13

9 Cvčební exy 3 programu celožvoního vzdělávání MŠMT ČR Požární odolnos savebních konsrukcí podle evropských norem Ekvvalenní doba požáru, podle [1] příloha E, se určí ze vzahu = q k w = 75.,7., 871 = 45,7 = 46 mn. e,d d b Poznámka: Ve věšně prakckých posupů se využívá lneární model závslos ekvvalenní doby požáru,d na návrhové husoě požárního zaížení q,d, např. [1] a [9], vz následující gra.,d [ C] q,d [MJ / m ] 14