Diabetes mellitus. Praktické cvičení experimentální DM u laboratorního zvířete

Transkript

1 Diabetes mellitus Praktické cvičení experimentální DM u laboratorního zvířete

2 Definice DM DM je skupina metabolických onemocnění charakterizovaných hyperglykemií v důsledku nedostatečného účinku inzulinu absolutní deficit relativní deficit chronická hyperglykemie vede ke vzniku pozdních projevů (komplikací) DM sítnice ledviny nervy velké cévy

3 Diagnos tika DM (1) klasické symptomy diabetu + náhodná glykemie 11 mmol/l náhodná = kdykoliv během dne bez ohledu na poslední jídlo klasické symptomy = polyurie, polydipsie (2) FPG (fasting plasma glucose) 6.7 mmol/l nalačno = min. 8 h od posledního jídla (3) 2-h PG (postprandial glucose) 11 mmol/l během ogtt 75g glukózy rozpuštěné ve vodě

4 Interpretace glykemie FPG: <5.6 mmol/l = normální glykemie mmol/l = PGT (porušená glukózová tolerance) 6.7 mmol/l = diabetes ogtt 2h PG: <6.7 mmol/l = normální glukózová tolerance mmol/l = PGT 11 mmol/l = diabetes

5 Orální glukózový toleranční tes t glykemie (mmol/l) diabetes 10 PGT 10 9 norma na lačno 60 min 120 min

6 P raktikum ANESTEZIE i.p. KONTROLY před týdnem ALLOXAN 30mg/kg i.v. odběr krve z ocasní žíly vyšetření glykemie nala čno na osobním glukometru aplikace 20% gluk ózy 2 ml / 100 g i.p. VÝSLEDKY (1) graf glykemie v minutě opakovaný odběr a vyšetření glykemie v 30. a 90. minutě sběr moči a vyšetření glukosurie (2) srovnání glykemie DM X non-dm (3) průkaz glukosurie

7 P atofyziologie diabetu mellitus

8 Regulace glykemie hormonální hlavní inzulin glukagon modulující nervová glukokortikoidy adrenalin růstový hormon sympatikus parasympatikus

9 Vzájemné přeměny látek v intermediárním meta bolizmu játra, svaly GLYKOGEN glykogeneze, glykogenolýza GLUKÓZA glykolýza G-1-fosfát G-6-fosfát játra, ledviny, střevo glukoneogeneze LAKTÁT, GLYCEROL GLUKOGENNÍ AK KETOLÁTKY ATP pyruvát laktát Coriho (laktátový) cyklus v játrech acetyl- CoA β-oxidace CO 2 citrátový cyklus ATP dýchací řetězec a aerobní fosforylace MASTNÉ KYSELINY ATP

10 Otázka jak s e dos tává glukóza do buňky??? Na + glukóza glukóza

11 Inzulin exocytózou do portální krve 50% odbouráno při prvním průchodu játry denní produkce ~20-40 U 1/2 bazální sekrece 1/2 stimulovaná bazální sekrece pulzatilní 5-15 min intervaly stimulovaná glukóza, AK, MK, GIT hormony časná fáze (hotový inzulin) pozdní fáze (syntéza de novo)

12 S yntéza inzulinu PROINZULIN prohormon-konvertáza 2 prohormon-konvertáza 3 11 PREPROINZULIN (11.5 kda) endoplazmatické retikulum mikrovezikuly PROINZULIN (9 kda) karboxypeptidáza Golgiho orgán sekreční granula INZULIN + C-PEPTID INZULIN + C-PEPTID

13 Vztah glykemie - s ekrece inzulinu regulace SACHARIDY glukóza ATP-senzitivní K + kanál Ca 2+ kanál GLUT-2 depolarizace Ca 2+ glukokináza uzavření K + glukóza-6-p ATP translokace a exocyt óza nzulinových granul regulace AMINOKYSELINAMI Leu Gln Arg + Lys + His +

14 Inzulinový receptor inzulin glukóza α α β β PIP 2 P IRS P P lipid raft PIP 3 PI3-K PKB stimulace syntézy glykogenu stimulace lipogeneze genová exprese GLUT4

15 Z hledis ka půs obení inzulinu rozeznáváme tkán ě: inzulindependentní svalová a tuková tkáň integrace GLUT4 do cytoplazmatické membrány facilitovaná difuze glukózy a následná tvorba zásob játra stimulace glykogenolýzy inhibice glukoneogeneze non-inzulindependentní všechny tkáně (vč. svalů, tuku a jater) transport glukózy závisí na koncentračním spádu hustotě transportérů (GLUT1, 2, 3, 5, ) intenzitě glykolýzy

16 Diabetes mellitus je heterogenní syndrom charakterizovaný hyperglykemií způsobenou funkční deficiencí účinku inzulinu, a to buď v důsledku jeho úplného chybění nebo periferní rezistence k působení inzulinu prevalence DM celkové populaci cca 5% nad 65 let je to již 20%

17 P říčiny inzulinové deficience absolutní destrukce β buněk Langerhansových ostrůvků relativní abnormální inzulin abnormální molekula inzulinu (mutace) defektní přeměna preproinzulínu na inzulin cirkulující protilátky proti inzulinu nebo receptoru inzulinová rezistence v cílové tkáni receptorový defekt postreceptorová porucha

18 Klas ifikace DM I. DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus typu 1 (T1DM) Diabetes mellitus typu 2 (T2DM) Gestační diabetes mellitus Další specifické typy - genetické defekty funkce β buněk (zejm. MODY) - geneticky založené abnormality inzulinového receptoru - choroby exokrinního pankreatu - endokrinopatie - iatrogenní - některé další genetické syndromy II. PORUŠENÁ GLUKÓZOVÁ TOLERANCE (PGT) - s obezitou - bez obezity - spojená s jinými syndromy a stavy

19 DM 1. typu (dříve IDDM) selektivní destrukce β-bb LO (autoimunitní) u geneticky disponovaných jedinců chrom. 6 - HLA (DR3-DQ2 a DR4-DQ8) chrom gen pro inzulin (VNTR) působení environmentálních etiologických faktorů autoimunita provokace infekcí (viry) zprostředkovaná T-lymfocyty, ale tvoří se i protilátky proti β buňkám (ICA, GAD) manifestace obvykle v dětství absolutní závislost na exogenním inzulinu genetická dispozice (HlA DR3/DQ2, HLA DR4/DQ8} insulitis NORMOGLYKEMIE porucha časné fáze sekrece inzulinu NORMOGLYKEMIE PGT DM

20 DM 2. typu (dříve NIDDM) nerovnováha mezi sekrecí a účinkem inzulinu genetická predispozice polygenní inzulinová rezistence porucha sekrece při manifestním T2DM současně přítomná inzulinová rezistence i porucha sekrece inzulinu v důsledku faktorů zevního prostředí typicky ve středním věku 90% jedinců obézních metabolický syndrom DM PGT vrozená inzulinová rezistence, popř. porucha sekrece nárust váhy (NEFA, resistin, TNF-a, ) hyperinsulinemie downregulace receptorů glukózová toxicita relativní hypoinzulinemie glykemie B-buňka sekundární selhání B-buněk (apoptóza?, depozice amyloidu?, glukózová toxicita?) progrese (roky)

21 Inzulinová rezis tence nedostatečná utilizace glukózy (porucha translokace GLUT4) vede k postprandiální hyperglykemii INZULIN nedostatečné suprese lipolýzy vede k nadprodukci NEFA nedostatčná suprese glukoneogeneze vede k hyperglykemii nalačno nedostatčná suprese tvorby VLDL přispívá k dyslipidémii NEFA interferuji s utilizaci glukózy NEFA interferuji s utilizaci glukózy stav, kdy fyziologické množství inzulinu nevyvolá adekvátní odpověď vede ke kompenzatornímu hyperinzulinismu ten dále zhoršuje situaci down-regulací inzulinových receptorů

22 Maturity-ons et diabetes of the young (MODY1-6) skupina monogenních autozomálně dominantních typů DM manifestace v dětství, adolescenci či časné dospělosti familiární výskyt diabetu s mendelistickým přenosem geneticky podmíněná dysfunkce β-buněk ale dlouhodobě měřitelný C- peptid bez známek autoimunity dvě podskupiny MODY v důsledku mutací v glukokináze (MODY2) glukokináza = glukózový senzor (vázne uvolňování a produkce inzulinu) lehčí forma bez výrazného rizika pozdních komplikací MODY v důsledku mutací v transkripčních faktorech (ostatních 5 typů) těžké defekty β-buněk progresivně vedoucí k diabetu se závažnými pozdními následky postižena glukózou stimulovaná tvorba a uvolnění inzulinu a proliferace a diferenciace β-buněk

23 Základní charakteris tiky T1DM, T2DM a MODY T1DM T2DM MODY Nástup mládí (výjimečně dospělost mládí v dospělosti LADA) Gen. predispozice ano (oligogenní) ano (polygenní) ano (monogenní) Klinická manifestace často akutní pozvolná či pozvolná náhodné zjištění Autoimunitní proces ano ne ne Inzulinová rezistence ne ano ne Závislost na inzulinu ano ne ne Spojení s obezitou ne ano ne

24 Klinický obraz manifes tního DM důsledkem vzestupu osmolality krve, osmotické diurézy a dehydratace klasické příznaky polyurie (nokturie) žízeň polydipsie únavnost a malátnost přechodné poruchy zrakové ostrosti poruchy až ztráta vědomí dech páchnoucí po acetonu další příznaky časté infekce močového ústrojí a kůže zvýšená kazivost chrupu a paradentóza extrémní hyperglykemie (>40 mmol/l, osmolalita >350 mosmol/l) diabetická ketoacidóza hyperketonemie, metabolická acidóza a hyperglykemie hyperosmolární neketoacidotická hyperglykemie hyperglykemie, dehydratace a prerenální uremie bez výrazné ketoacidózy laktátová acidóza terapii biguanidy (typ perorálních antidiabetik) přidruženými hypoxickými stavy (sepse, šok, srdeční selhání)

25 P ozdní projevy (komplikace) DM glukóza glukóza-6-fosfát fruktóza-6-fosfát glyceraldehyd-3-fosfát GAPDH pyruvát NAD NADH+H + POLYOLOVÁ DRÁHA tvorba osmoticky aktivního sorbitolu, další konzumpce NAD + NEENZYMATICKÁ GLYKACE tvorba AGE, modifikace proteinů, indukce zánětlivých změn HEXOZAMINOVÁ DRÁHA tvorba UDP-NAc-glukosaminu prohlubuje inzulinovou rezistenci TVORBA DAG aktivace proteinkinázy C a prostřednictvímpkc další tvorby ROS NADH / NAD + ROS v důsledku aktivace reparačních a antioxidačních systémů se spotřebovává NAD + mikrovaskulární diabetická retinopatie diabetická nefropatie diabetická neuropatie (senzorická, motorická, autonomní) makrovaskulární zvýšená prevalence ICHS, ICHDK, COM kombinované diabetická noha další periodontitida, katarakta, glaukom