Úvod a cíl Materiály a metodika... 6

Transkript

1 Obsah Úvod a cíl... 5 Materiály a metodika Aspekty mezinárodního daňového plánování HISTORIE A SOUČASNOST MEZINÁRODNÍHO DAŇOVÉHO PLÁNOVÁNÍ Historie mezinárodního daňového plánování Současnost mezinárodního daňové plánování MOTIVY OFFSHORE PODNIKÁNÍ Daňová optimalizace Využití výhod odlišného právního prostředí Ochrana majetku Vyhnutí se regulaci některých podnikatelských aktivit Anonymita vlastnictví OSTATNÍ MOTIVY PRO HLEDÁNÍ DAŇOVÉHO RÁJE SHRNUTÍ Subjekty mezinárodního daňového plánování SPOLEČNOSTI Společnosti založené podle speciálních zákonů Společnosti založené podle všeobecného zákona o společnostech PARTNERSHIPS TRUSTY Podstata trustu Využití trustu Protektor Listina přání NADACE HYBRIDNÍ SPOLEČNOSTÍ LLC společnost s omezeným ručením Společnost s garancí Společnost s garancí a na akcie SHRNUTÍ Využití daňových režimů ZPŮSOBY VYUŽITÍ DAŇOVĚ ZVÝHODNĚNÝCH SUBJEKTŮ OFFSHORE BANKOVNICTVÍ Dohled nad činností bankovního sektoru Basilejský výbor a OGBS Rozdělení offshore bank Pobočky zahraničních bank Malé soukromé banky OFFSHORE POJIŠŤOVNICTVÍ

2 3.3.1 Kaptivní pojišťovny OFFSHORE E-COMMERCE SHRNUTÍ Daňové ráje BELGIE Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Koordinační centra Belgická holdingová společnost NIZOZEMSKO Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Holdingové společnosti LICHTENŠTEJNSKO, FÜRSTENTUM LIECHTENSTEIN Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Nerezidentní společnosti Holdingové společnosti Soukromý podnik (Anstalt) Trusty (Treuunternehmen) Nadace (Stiftung) MONAKO, MONACKÉ KNÍŽECTVÍ Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Společnosti Pobočka zahraniční společnosti (Succursale) Trusty Monacký rezidentský status BERMUDY Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Společnosti Partnerships Trusty Banky a pojišťovny Registrace lodí KAJMANSKÉ OSTROVY Charakteristika Daňově zvýhodněné subjekty Společnosti Partneships Trusty Banky Pojišťovny Registrace lodí SHRNUTÍ Právní aspekty mezinárodního daňového plánování

3 5.1 METODY OMEZOVÁNÍ MEZINÁRODNÍHO DAŇOVÉHO PLÁNOVÁNÍ Srážkové daně Zdaňování společnosti podle místa, odkud je řízena, vznik tzv.stálé provozovny Omezení možnosti převodu majetku a přemístění sídla společnosti, případně části jejích aktivit Dodatečné zdanění zisku v dceřiných společnostech Boj proti politice umělých cen Zamezení možnosti překvalifikování výnosů na jinak zdaňovaný druh výnosu Obrana před zneužíváním smluv o zamezení dvojího zdanění rezidenty třetích zemí Administrativní metody OMEZENÍ VYPLÝVAJÍCÍ ZE ZÁKONŮ PLATNÝCH V ČR Zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Zákon č.586/1992 Sb., o daních z příjmů Česká republika a smlouvy o zamezení dvojího zdanění Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon Základní pojmy a změny v devizovém zákoně Založení daňově zvýhodněné společnosti v zahraničí Zařízení účtu v zahraničí Sankce Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví OVĚŘOVÁNÍ VEŘEJNÝCH LISTIN Smlouvy o právní pomoci Superlegalizace Úmluva o apostilaci SHRNUTÍ Efektivnost mezinárodního daňového plánování DAŇOVÝ RÁJ A DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ V PRAXI Vysoké daně, nízké daně, žádné daně Tax evasion, tax mitigating, tax avoidance SVĚTOVÝ FINANČNÍ TRH A MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ Teritoriální dělení světových finančních trhů Přínosy offshore Kdy se vyplatí založení offshore společnosti Praktické využití daňových rájů KOMPARACE SPECIFICKÝCH DAŇOVÝCH RÁJŮ Srovnání ekonomických ukazatelů Srovnání daňových sazeb Srovnání daňově zvýhodněných subjektů Jurisdikce a jejich daňově zvýhodněné subjekty Sumarizace výhod založení společnosti v zahraničí SWOT ANALÝZY JEDNOTLIVÝCH OFFSHORE CENTER SWOT analýza Lichtenštejnska SWOT analýza Monaka SWOT analýza Bermud SWOT analýza Belgie

4 6.4.5 SWOT analýza Nizozemska SWOT analýza Kajmanských ostrovů KOMPLEXNÍ SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI (EFEKTIVNOST DAŇOVÝCH RÁJŮ) Diskuse Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých zkratek Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků Přílohy

5 Úvod a cíl Při psaní své bakalářské práce na téma Specifika aplikace smluv o zamezení dvojího zdanění v ČR, kterou jsem zpracovávala v akademické roce 2004/2005, jsem narazila na problematiku mezinárodního daňového plánování, speciálně na offshore centra, která mě velmi zaujala. Tento termín se týká problematiky mezinárodních daňových vztahů, které patří k nejsložitějším oblastem daňové politiky, a jelikož se o problematiku mezinárodního zdaňování zajímám, zvolila jsem si toto aktuální, a také velmi zajímavé téma pro svou diplomovou práci. Zvyšující se daňová zátěž a administrativní nároky placení daní, sociálního a zdravotního pojištění a dalších poplatků vedou stále více občanů k myšlence opuštění svého státu a směřování ekonomické aktivity do daňových rájů. Právě tyto daňové ráje, což je nepřesně označovaný termín pro offshore centra, uplatňují speciální daňový režim umožňující některým specifickým ekonomickým subjektům snížit jejich celkové daňové zatížení. Snížení daňového zatížení není však ale jediným důvodem, kvůli kterému tyto subjekty vyhledávají offshore centra. Offshore centra jsou atraktivní také kvůli anonymitě, politické stabilitě, poskytování mezinárodních půjček, velmi kvalitním bankovním službám, přesunům kapitálu, možnosti zakládání bank a pojišťoven s cílem co nejlépe využít finanční aktivity národních skupin. Hlavním cílem mojí práce je provést analýzu mezinárodního daňového plánování v offshore centrech a analýzu efektivnosti mezinárodního daňového plánování ve specifických daňových rájích s využitím praktických příkladů. Offshore centra jsou díky negativní publicitě označována mnohdy velmi pejorativně. Z tohoto důvodu si mnoho lidí myslí, že daňové ráje existují pouze pro praní špinavých peněz mezinárodních podvodníků, drogových kartelů a obchodníků s dětskou pornografií. Tomuto tvrzení se ale pokusím čelit právě svými výsledky z diplomové práce. Neboť jsem přesvědčena, že mezinárodní daňové plánování má svůj pozitivní opodstatněný význam a díky němu jsou tedy offshore centra efektivní

6 Materiály a metodika Vypracování diplomové práce na téma Specifika mezinárodního daňového plánování aplikovaná v offshore centrech je složeno z několika následujících etap: Název etapy Období Zadání práce červen 2006 Zpracování osnovy diplomové práce prosinec 2006 Zpracování teoretické části prosinec 2006 březen 2007 Zpracování praktické části březen 2007 květen 2007 Dokončení diplomové práce květen 2007 Odevzdání diplomové práce květen 2007 Tabulka 1: Etapy vypracování diplomové práce Na počátku zpracovávání jsem si jasně vytyčila cíl práce a po celou dobu vypracovávání jsem se snažila od tohoto cíle neodchýlit. Zpracovala jsem si osnovu diplomové práce a podle ní jsem celou dobu postupovala. V první fázi, při zpracovávání teoretické části, jsem deskriptivně obsáhla všechny znalosti, které jsem nastudovala z podkladů. Vypracovala jsem tak 5 hlavních kapitol, jejichž obsah mi umožnil zpracovat praktickou část diplomové práce. V další fází, tedy při zpracovávání praktické části, jsem použila analýzu a efektivnost specifických daňových rájů, které jsem si vybrala pro své zpracovávání diplomové práce. Z důvodu velkého množství offshore center a zachování přehlednosti jsem se samozřejmě zaměřila jen na některé státy a také pouze na některá, nejvíce problémová specifika mezinárodního daňového plánování. Převážnou část této diplomové práce jsem zpracovávala na semestrálním studijním pobytu v Lichtenštejnsku, proto jsem podklady potřebné k vytvoření této práce čerpala z cizojazyčné odborné literatury, kterou jsem si během celého pobytu vypůjčovala v univerzitní knihovně na Hochschule Liechtenstein. Samozřejmě to ale nebyl jediný zdroj literatury, velké množství knih jsem čerpala i z Moravské zemské knihovny v Brně. Dále jsem pro svou práci získávala informace z relevantní legislativní úpravy a z odborných článků z internetu. Takto nabyté informace jsem dále zpracovávala tak, abych dodržela jejich přehlednost, srozumitelnost, pravdivost a porovnatelnost

7 Věc, kterou na světě nejvíc nechápu, jsou daně z příjmu. 1 Aspekty mezinárodního daňového plánování Albert Einstein V první kapitole diplomové práce se zaměřím na aspekty mezinárodního daňového plánování. Objasním podněty ke vzniku mezinárodního daňového plánování i současný vývoj tohoto termínu. Další důležitou subkapitolou jsou motivy offshore podnikání a jejich identifikace. 1.1 Historie a současnost mezinárodního daňového plánování Historie mezinárodního daňového plánování Prvopočátky skutečného daňového plánování se datují do dvacátých až třicátých let 20. století, kdy byly v Karibiku položeny základy legislativy umožňující registraci společností s daňovým osvobozením. Následně začaly na rady právníků využívat těchto možností bohaté rodiny světa za účelem převodu zisků a držení podílů ve svých domácích společnostech. Své místo zde mělo rovněž uspořádání majetku do trustů a jejich správa ve prospěch jmenovaných osob. Spolu s těmito rodinami začaly daňové oázy využívat i velké společnosti. Byly to však spíše ojedinělé případy. Teprve od šedesátých let začíná využívání daňových oáz ze strany velkých společností narůstat. Objevují se stále komplexnější plány optimalizace zisků společností. Vývoj v sedmdesátých a osmdesátých letech je stále vzestupný. Legislativa v jednotlivých jurisdikcích se zdokonalovala tak, aby odpovídala stále vrůstajícím a sofistikovanějším potřebám mezinárodního daňového plánování. Objem prostředků držených a nebo přímo či nepřímo kontrolovaných subjekty z daňových oáz je odhadován na 60 % z celkového světového objemu zdrojů. Některé odhady dokonce hovoří až o neuvěřitelných 80 %. Daňové oázy se zařadily mezi největší světová finanční centra. Důvodem je nulové či minimální zdanění příjmů, absence srážkových daní, minimum regulací a omezení. Také ustanovení o utajení informací jsou silným argumentem pro jejich využití. Není mnoho lidí, kteří chtějí ukazovat svůj majetek

8 Statistické údaje hovoří o cca 5 trilionech amerických dolarů uložených ve zhruba 60 daňových rájích po celém světě. Ať již tato suma větší či menší, vždy se jedná o hrubý odhad. Mnoho investorů a korporací nemá zájem zveřejňovat objem finančních prostředků, protože jedním z hlavních důvodů využívání offshore struktur je právě zachování důvěrného vztahu a utajení. I proto je z tohoto objemu zhruba 40 % drženo v trustech za účelem ochrany aktiv. Problematika trustů bude rozebírána v druhé kapitole Současnost mezinárodního daňové plánování Jednadvacáté století je poznamenáno pokračujícím tlakem na daňové ráje ze strany mezinárodních organizací. Dochází k další vlně novelizací legislativy směrem k větší regulaci a transparentnosti. Byla zavedena přísnější regulace v oblasti offshore bankovnictví a finančních služeb (např. společnosti, které registrují a spravují offshore firmy, jsou podrobeny licencování). V některých jurisdikcích byly zakázány akcie na doručitele. Zároveň byl zvýšen dohled nad offshore bankovním sektorem, kde byly odstraněny zcela anonymní produkty (bankovní účty, platební karty atd.). Díky pokračující negativní kampani dochází poprvé k určité stagnaci ve využívání daňových rájů, protože subjekty vyčkávají na další vývoj a odkládají svá rozhodnutí daňově plánovat. Daňové ráje se začínají bránit, některé se přestávají takto označovat a používají výraz mezinárodní finanční centra (Klein, 2002). V poslední době je snahou kriminalizovat nejen daňové úniky neboli daňovou defraudaci, což je bezesporu legitimní a správné, ale též tzv. daňovou optimalizaci, která zahrnuje daňové plánování včetně vyhnutí se daním. Naštěstí existují ve světě soudní rozhodnutí, která možnosti daňového plánování potvrzují. Na obranu daňových oáz vystupují nezávislá centra a sdružení, i přední osobnosti (např. Milton Friedman). Poukazují na jejich užitečnost pro soutěž jednotlivých ekonomických systémů. Argumentují výrazným snížením daňové zátěže ve většině vyspělých zemí právě na základě konkurence daňových oáz a zdůrazňují potřebnost zachovat daňovou soutěž i do budoucna. Bohužel tyto informace se objevují jen v úzké cirkulaci odborných médií. Přesto zájem o využití daňových oáz stoupá

9 1.2 Motivy offshore podnikání Hlavní výhodou zakládání společností historicky byla a stále je možnost omezit ručení investorů. V devatenáctém století Velká Británie a po ní další státy zavedly legislativu umožňující zakládat společnosti, ve kterých byla ztráta pro investora omezena množstvím akcií, za které investor zaplatil. Tento typ legislativy byl zaveden proto, aby se podpořilo obchodní investice a podnikání. Dokud společnosti s omezeným ručením neexistovaly, čelil investor úplnému a naprostému krachu v případě úpadku jeho podnikání (Klein, 1998). Všeobecně nejfrekventovanějším motivem offshore podnikání je skutečně snaha co nejvíce zmenšit daňové zatížení. Není však motivem jediným. Základních podnětů, které podnikatele v celosvětovém měřítku k tomuto typu podnikání vedou, lze určitě nalézt hned několik. Za ty nejdůležitější lze považovat především: - daňovou optimalizaci, - využití výhod odlišného právního prostředí, - ochrana majetku, - vyhnutí se regulaci některých podnikatelských aktivit, - anonymita vlastnictví. Výše uvedené podněty, které vedou k využití offshore podnikání, budou analyzovány v následujících subkapitolách Daňová optimalizace Zdanění je náklad jako každý jiný. Podnikatelé v mezinárodním měřítku se v rámci snahy o maximalizaci zisku snaží logicky co nejvíce snížit své náklady, tedy i daňové zatížení. Tato skutečnost je pak samozřejmě velmi inspirativní pro většinu suverénních státu světa, které se snaží do své země přilákat investory, a zvyšovat tak svoji prosperitu. Plánované a cílevědomé využívání výhod nabízených jednotlivými zeměmi (či jejich daňovými systémy) pro optimalizaci celkového daňového zatížení osoby či skupiny společností pak nazýváme mezinárodní daňové plánování. Obliba mezinárodního daňového plánování je způsobena jednak neúměrným přímým zdaněním ve vyspělých zemích, jednak skutečností, že mnohé náklady - 9 -

10 vynaložené společností pro dosažení jejích příjmů vůbec nejsou za daňové náklady považovány. Typickým příkladem takových nákladů, známých i z České republiky, jsou například ztráty z prodeje pohledávek či cenných papírů. V případě takových ztrát jsou pak obchodní společnosti přímo nuceny optimalizovat alespoň některé činnosti prostřednictvím dceřiných společností založených ve vhodnějších daňových podmínkách. Minimalizace výsledné sazby daně z příjmů a maximalizace počtu položek akceptovatelných jako náklad na dosažení příjmů jsou sice nejdůležitějšími, ale nikoli jedinými účely mezinárodního daňového plánování. Neméně důležitým momentem je hledání optimální kombinace individuálních specifik jednotlivých daňových systémů, mezi něž se řadí například: - různá koncepce srážkových daní, - soustava individuálních smluv o zamezení dvojího zdanění s různými sazbami v každé zemi, - odlišná legislativa proti vyhýbání se zdanění a obecný postoj k obchodním operacím s rezidenty různých daňově preferenčních režimů v každé zemi Využití výhod odlišného právního prostředí Velmi důležitým motivem je možnost založit pro určitý účel společnost v zemi se zcela odlišným společenským a obchodním právem, což umožní např. uspořádat vztahy mezi podílníky ve společnosti způsobem, který odporuje našemu obchodnímu právu. Stejně tak může být podstatná také výrazně nižší úroveň administrativních povinností není nutné předkládat účetní výkazy a daňová přiznání, zprávy pro rejstřík společností a podobně. Právním aspektům mezinárodního daňového plánování se budu podrobně věnovat v kapitole páté Ochrana majetku V masovém měřítku bývají zahraniční společnosti využívány pro tzv. právní ochranu majetku před nároky budoucích možných věřitelů. Tento případ nelze úplně oddělit od motivu předcházejícího, neboť jsou příliš spojené a navzájem se prolínají. Na

11 druhé straně však je užitečné uvědomit si jejich specifika a při úvahách o možnostech využití mezi nimi rozlišovat Vyhnutí se regulaci některých podnikatelských aktivit V méně vyspělých ekonomikách se často setkáváme s regulací některých činností příkladem je obchodování s opcemi na zahraniční cenné papíry, jež se v České republice v minulosti kvůli devizovým opatřením prováděly přes zahraniční dceřiné společnosti, které této regulaci již samozřejmě nepodléhaly Anonymita vlastnictví V neposlední řadě stojí mezi motivy offshore podnikání také ochrana investorů a anonymita vlastníků, která může být někdy rozhodujícím faktorem při investování. Je obrovskou výhodou v počáteční fázi akvizic využít anonymity společnosti, u níž nejsou veřejně známí vlastníci. Na podobné bázi spočívá ochranná anonymita proti zájmu státních byrokratických aparátů či organizovaného zločinu (Petrovič, 2002). Výše uvedené motivy offshore podnikání nejsou však jediné, neboť v praxi mezinárodního daňového plánování můžeme nalézt nesčetné množství dalších sekundárních podnětů, těmito dalšími motivy se budu zabývat v následující subkapitole. 1.3 Ostatní motivy pro hledání daňového ráje Podle Vela (1997) existuje mnoho důvodů, proč hledat daňový ráj a tyto důvody lze shrnout následovně: - vysoké daně v zemi trvalého bydliště fyzických osob, jakož i prohibitivní daňové sazby pro právnické osoby, - vysoké dědické a darovací daně, - možnost vyhnout se vysokému daňovému břemenu realizací příslušné smlouvy v zahraničí, - vyhnout se problémům znárodnění aktiv nebo konfiskace movitého a nemovitého majetku, - snaha o anonymitu použitím společností s akciemi na držitele, - ochrana úspor uložením v zemích, které zaručují ochranu bankovního tajemství,

12 - volba země s nízkými daněmi ve vybraném zeměpisném a klimatickém prostředí, - politická stabilita země, která může nabídnout dlouhodobé záruky, - země se značnou svobodou obchodních transakcí a bez devizových omezení, - optimální daňové plánování, umožněné zeměmi, které mají četné smlouvy proti dvojímu zdanění, - možnost získání levných a kvalifikovaných pracovních sil v zemích, které mají snadno dosažitelné optimální infrastruktury, - doba platnosti preferenčních daňových sazeb stanovená v zákonech příslušné země, - země, které nabízejí zvláštní podněty pro výrobní a průmyslové iniciativy, umožňující získat významné fiskální a finančních výhody, - země, v kterých platí promyšlené zákony pro společnosti jako rodinné nadace (Lichtenštejnsko), soukromé nadace (Panama) nebo svěřenství (Bermudy), - možnost převést během krátké doby a bez zvláštních obtíží společnosti do zahraničí. 1.4 Shrnutí V první kapitole jsem se zabývala termínem mezinárodního daňového plánování, jeho historií i současným vývojem. Identifikovala jsem také nejdůležitější motivy offshore podnikání, a to nejenom primární skupinu těchto faktorů, ale i skupinu sekundárních motivů pro tento typ podnikání. V následující kapitole se zaměřím na subjekty, prostřednictvím nichž může být mezinárodní daňové plánování uskutečňováno

13 2 Subjekty mezinárodního daňového plánování Subjektů, které jsou využívány pro mezinárodní daňové plánování, je velké množství. Mohou být ovšem shrnuty do několika základních skupin a to do společností, partnerships, trustů, nadací a hybridních společností. Všechny výše jmenované skupiny budou postupně v této kapitole analyzovány. 2.1 Společnosti Nejpoužívanějšími právními subjekty, které můžeme pro účely mezinárodního daňového plánování založit, jsou běžné společnosti. Příčinami této výrazně větší obliby je především jednodušší a rychlejší proces založení, nižší náklady a univerzální použití při daňovém plánování. Společnosti využívané v rámci daňového plánování můžeme podle různých kritérií dělit do nepřeberného množství skupin. Kupříkladu pro účely rozdělení společností podle právní formy bychom mohli v zemích s kontinentálním právním systémem hledat ekvivalenty čtyř základních forem českých obchodních společností a poté k nim postavit odpovídající protějšky, které najdeme v zemích s angloamerickým právem. Zajímavější je však rozlišení podle kritéria titulu, na jehož základě může daná společnost daňových výhod využívat. Jinými slovy toto rozdělení funguje, jestli je společnost daňově zvýhodněna v důsledku toho, že: - byla založena podle speciálního právního předpisu, který kromě otázek vzniku a existence právnických osob určuje i jejich daňový režim, nebo - byla založena podle všeobecného právního předpisu, ale splňuje určité podmínky, díky nimž může využívat určitých daňových výhod (např. osvobození od daně z příjmu) (Petrovič, 2002). Společnosti pro účely mezinárodního daňového plánování můžeme rozdělit na společnosti založené dle speciálních zákonů a podle všeobecného zákona o společnostech. Těmto typům společností se budu věnovat v následujících dvou subkapitolách

14 2.1.1 Společnosti založené podle speciálních zákonů Prototypem zvláštního zákona se stal zákon o mezinárodních obchodních společnostech vydaný v roce 1984 na Britských Panenských ostrovech. Mezinárodní obchodní společnosti (International business companies, IBC), které podle tohoto zákona a jeho napodobenin v jiných zemích vznikají, mají tyto charakteristické znaky: a) osvobození od daňové povinnosti, b) absence povinnosti předkládat úřadům účetní výkazy, c) zákaz podnikat nebo generovat příjmy na území státu, kde je IBC založena, d) povinnost mít v zemi, kde je IBC založena, tzv. registračního agenta a registrované sídlo, e) vysoký stupeň anonymity vlastníků a členů statutárního orgánu IBC společností Společnosti založené podle všeobecného zákona o společnostech Speciální zákony výše uvedeného typu vznikaly většinou prvoplánovaně, v důsledku snahy méně rozvinutých zemí přilákat daňovými výhodami zahraniční kapitál. V řadě dalších zemí však vznikají daňově zvýhodněné společnosti podle právního předpisu, kterým se řídí všechny společnosti. Díky splnění určitých podmínek se však mohou těšit daňovým výhodám, často v podobě snížené sazby daně z příjmu či úplného osvobození od zdanění. Typickými příklady takových společností jsou: a) nerezidentní společnosti b) daňově osvobozené společnosti Následující výčet zvýhodnění, které mohou výše zmiňované společnosti využít, je pouze hrubý obraz výhod, které mohou být pro tyto společnosti dosažitelné. Daňové zvýhodnění společností podle Petroviče (2002): - osvobození od daně z příjmů nebo aplikace nízké sazby této daně - osvobození od daně z dividend, osvobození od DPH, - daňové prázdniny, - možnost využití zrychleného odpisování, - široká škála daňově uznatelných nákladů, - možnost využití sítě smluv o zamezení dvojího zdanění, atd

15 2.2 Partnerships Tento produkt angloamerického práva je společenství dvou či více osob, které spojují své finanční zdroje, schopnosti a profesní talent jednotlivých společníků (partners) s cílem dosáhnout společnou podnikatelskou aktivitou zisk. Tento zisk se pak v souladu se vzájemnou dohodou společníků rozděluje. Partnership zakládají často právníci, lékaři, architekti a příslušníci řady jiných profesí, přičemž pro řadu povolání je tato forma podnikání dokonce povinná. Důvodem ustanovení této povinnosti je osobní odpovědnost vůči klientovi a profesní etika. Rozeznáváme dva druhy partnership: tzv. general partnership a limited partnership. Rozdíl mezi oběma formami spočívá v míře odpovědnosti a účasti na řízení ze strany jednotlivých partnerů. Partnership se zakládá smlouvou uzavřenou mezi alespoň dvěma osobami. Pro smlouvu není předepsaná žádná forma, i když rozumnější je samozřejmě uzavřít tuto smlouvu písemně. Partnership mohou založit minimálně dvě a maximálně dvacet osob. Při zakládání partnership je nezbytná důvěra mezi jednotlivými společníky, pokud totiž za partnership jedná jeden ze společníků bez vědomí ostatních, zavazuje je stejně jako sebe. Výhodou tohoto způsobu podnikání je neexistence jakékoli formální organizační struktury. Se založením partnership nejsou spojeny výrazné finanční náklady, jak je to běžné u ostatních druhů společností. Partnership umožňuje mnohem větší svobodu podnikání, než tomu bývá u ostatních druhů společností. S existencí partnership jsou často spojeny nezanedbatelné daňové výhody v řadě zemí se na partnership zpravidla vztahuje pouze nízký paušální poplatek nahrazující daň z příjmu, jinde se příjmy partnership nezdaňují daní z příjmu právnických osob, ale jsou zdaňovány až na úrovni jednotlivých společníků. Nevýhodou partnership je neomezené osobní ručení společníků a také skutečnost, že společník často platí daň z příjmů fyzických osob vypočtenou ze svého poměrného podílu na příjmech partnership bez ohledu na fakt, zda byl zisk skutečně

16 vyplacen nebo ne. Další nevýhodou může být v podstatě nejistá doba trvání partnership zaniká v případě smrti (či zániku) kteréhokoliv z partnerů. 2.3 Trusty Trust (neboli svěřenství) je stejně jako partnership pro českého podnikatele velkou neznámou, a to i přesto, že se jedná o institut, jehož existence se datuje od středověku. Důvodem této neznalosti je skutečnost, že trust vznikl jako produkt anglického práva spravedlnosti equity law, a jako takový je znám a používán v zemích s angloamerickým právním systémem. Státy s právním systémem kontinentálním, mezi ně se řadí i Česká republika, pojetí trustu neznají a neuznávají. To však neznamená, že subjekty z těchto zemí jsou zbaveny možnosti využít tohoto nástroje. Vytvoření trustu v zahraničí může být stejně jednoduché jako založení společnosti a vynaložené náklady, samy o sobě zpravidla nízké, bývají velmi rychle vyváženy výhodami, které trustová struktura přináší Podstata trustu Podstatou trustu je to, že se jedná o formu mezilidského vztahu, při níž prospěch z majetku, který vlastní jedna strana (správce trustu), plyne druhé straně (beneficientovi). Podmínky upravující tento vztah bývají stanoveny osobou, která tento majetek poskytla (zakladatel), a jsou obvykle obsaženy v dokumentu zvaném trustová smlouva (trust deed), přestože trust může vzniknout i na základě ústního prohlášení. Trustové zákony většiny zemí existenci trustu časově omezují, maximální doba trvání je zpravidla let Využití trustu Trust se tedy jeví jako mimořádně výhodný nástroj pro ochranu rodinného majetku. Typickým příkladem může být vznik trustu na základě závěti, prostřednictvím které zůstavitel odkazuje svůj majetek důvěryhodné osobě například rodinnému příteli a jmenuje jej správcem trustu. Ze závěti coby určité formy trustové smlouvy pak správci vyplývá povinnost spravovat zděděný majetek ve prospěch beneficientů obvykle manželky a potomků zůstavitele. Tato povinnost může být časově omezena a po vypršení stanoveného období majetku trustu definitivně připadne beneficientům

17 Mimořádně důležitým atributem angloamerického trustu je totiž rozdělení vlastnictví. Majetek vložený do trustu přestává tvořit součást majetku zakladatele právní vlastnictví se na základě vzniku trustového vztahu převádí na správce trustu a tzv. ekvitním vlastníkem, který má právo na užitek plynoucí z majetku trustu, se stává beneficient. Zakladatel tak ztrácí právo volně nakládat s majetkem, ale správce, na něhož toto dispoziční právo přechází, je ve svém rozhodování vázán podmínkami trustové smlouvy uzavřené podle přání zakladatele. Navíc přebírá za správu majetku trustu plnou odpovědnost, kterou lze zákonem vynutit. Tento legální transfer vlastnictví a odpovědnosti má nesporné přednosti, které lze shrnout následujícím způsobem: - Trust představuje dokonalou ochranu majetku před jakýmikoli nároky ze strany třetích osob. - Trust je jedním z velmi elegantních nástrojů sloužících k legální minimalizaci daňové povinnosti nejrůznějšího druhu, například může výrazně omezit dědické a majetkové daně. - Správci trustu nejsou povinni sdělovat informace týkající se majetku trustu, struktury trustového vztahu, ani identity jeho účastníků. - Zajímavou skutečností je, že beneficientem může být zpravidla i sám jeho zakladatel. Je důležité si uvědomit, že skutečnost, že zakladatel ustavením trustu ztrácí vlastnická práva ke svému majetku, což může být nevýhodou. Obecně platí, že zakladatel o majetku ve správě trustu rozhodovat nemůže, a proto by měl být při výběru správce trustu mimořádně opatrný. Kromě pečlivého výběru správce trustu disponuje zakladatel dvěma nástroji, které slouží jako forma dohledu nad činností správce, a zamezují tak úplné ztrátě vlivu zakladatele na osud převedeného majetku. Jedná se o funkci protektora a možnost předání tzv. listiny přání (letter of wishes) Protektor Zakladatel si může zvolit tuto osobu v případě, že chce mít na trust trvalejší vliv. Protektor, jimž může být třeba dobrý přítel nebo člen rodiny, má za povinnost být ve spojení se správcem trustu a dohlížet, aby byla do nejvyšší možné míry plněna přání zakladatele tak, jak jsou zachycena v trustové smlouvě. Práva a povinnosti protektora vyplývají z podmínek jeho jmenování. Obecně se má za to, že protektor uplatňuje

18 pravomoci jemu svěřené v nejlepším zájmu beneficientů a vykonává dohled nad trustem. Důležitá rozhodnutí správců podléhají protektorově souhlasu a pokud není protektor s činností správce spokojen, má pravomoc zbavit jej funkce a jmenovat nového. Protektor je vázán povinností jednat pouze v nejlepším beneficientově zájmu a nesmí prosazovat zájmy vlastní Listina přání Podobným instrumentem, který zakladateli umožňuje zachovat si částečný vliv na osud majetku, který vložil do trustu, je listina přání. Jedná se nezávazný dokument, který vyjadřuje přání zakladatele, aniž by zavazoval správce trustu k jejich plnění v případě, že hodlají rozhodnout jinak. Listina přání by měla mít důvěrný charakter, jeho obsah by měl tedy být znám pouze zakladateli a správci, nikoli však beneficientovi nebo třetí straně. Aby mohl být vyloučen argument, že listina přání je ve skutečnosti součástí trustové smlouvy, doporučuje se ji vypracovat až určitou dobu po uzavření této smlouvy. V opačném případě může být zakladatel napaden, že prostřednictvím listiny přání správu svého majetku v podstatě řídí. Protektor dohled Správci trustu trustová sml. (+listina přání) správa majetku Zakladatel Trust majetek užitek (dividenda, úroky, renta) Beneficient Obr. 1: Proces listiny přání Zdroj: Petrovič (2002) 2.4 Nadace Jedním z typických institutů, které pocházejí z římského práva, je nadace (foundation). Zeměmi, kde se nadace nejčastěji využívají z důvodu mezinárodního daňového plánování a ochrany majetku, jsou pak Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Panama

19 Nadace je právnická osoba s tzv. věcným substrátem, který má charakter právně samostatného majetku. Majetek nadace se skládá z vkladů zakladatelů a po dobu existence nadace je oddělen od jejich vlastního majetku. Podmínkou vzniku nadace bývá její registrace u příslušného úřadu. K charakteristickým znakům nadace patří, že zpravidla musí být založena po předem určený nekomerční účel. Základním dokumentem týkajícím se nadace jsou stanovy, které obsahují údaje o jméně nadace, sídle, majetku, účelu založení, správních orgánech a beneficientech. Stanovy mohou být doplněny tzv. směrnicí, které upřesňují způsob rozdělování zisku z činnosti nadace, řešení sporů atd. Obecně platí, že nadace nabízí analogické výhody jako trust, a to z důvodu změny vlastnictví. Práva možných dědiců, věřitelů a jiných třetích stran jsou proti takové struktuře těžko uplatnitelná, protože v důsledku rozdělení vlastnictví nemohou být aktiva nadace považována za součást majetku zakladatele. Mezi trustem a nadací jsou však tyto základní rozdíly: - nadace je právnická osoba jasně definovaná příslušnými zákony, zatímco trust je v podstatě vztah dvou osob; trust tak na rozdíl od nadace nemůže vystupovat jako strana soudního sporu, podávat žaloby apod., - nadace coby právnická osoba ve většině případů vzniká v důsledku registrace, zatímco registrace klasického trustu pouze osvědčuje (a nikoli zakládá) jeho existenci, - doba trvání nadace bývá neomezená, trustový vztah musí být časově omezen, použití trustu je mnohostrannější nadaci nelze použít výhradně k obchodním účelům, - majetek nadace smí spravovat i sám zakladatel, klasická trustová struktura přímý vliv zakladatele vylučuje, - beneficienti trustu jsou ekvitními vlastníky majetku, zatímco země, ve kterých se setkáme s nadací, tento typ vlastnictví neuznávají

20 V řadě zemí jsou nadace pod dohledem vlády nebo kontrolního orgánu, protože jejich účel musí vyhovovat veřejnému zájmu. V zemích, kde se nadace jako nástroj pro ochranu majetku stala obdobou trustu, však nemá žádný úřad právo nadace kontrolovat, protože zde neexistují žádná zákonná pravidla upravující využití majetku poskytnutého zakladatelem. 2.5 Hybridní společností LLC společnost s omezeným ručením LLC lze označit za hybridní společnost z jednoduchého důvodu: spojuje v sobě základní výhody dvou odlišných právních forem společností a partnerships. Se společností má LLC společné to, že její společníci neručí za závazky společnosti svým osobním majetkem LLC tak plní funkci ochrany majetku. Tuto výhodu pak LLC kombinuje s typickým znakem partnership příjmy LLC nejsou zdaněny na úrovni společnosti, ale až na úrovni společníků (pass-through taxation). Ohledně zatížení LLC daní z příjmu panovala až donedávna nejistota. LLC totiž mohla buď podléhat dani z příjmu jako běžná společnost, anebo od ní být osvobozena jako partnership, a to v závislosti na tzv. Kintnerově testu. Tento test obsahoval čtyři charakteristiky společnosti, tj.: - omezené ručení, - centralizace správy, - neomezená možnost převodu vlastnických podílů, - neomezené trvání existence společnosti. Pokud nějaká organizace s dvěma a více společníky vykazovala více než dvě tyto charakteristiky, byla federálním daňovým úřadem IRS považována za společnost a podle toho byla i zdaňována. Zakladatelé LLC tak museli, pokud se chtěli vyhnout dani z příjmu, pečlivě formulovat společenskou smlouvou, aby daná entita byla opravdu považována za LLC. Nová legislativní úprava však vnáší do daňové problematiky americké LLC více jasno. V současnosti platí, že zakladatelé LLC mohou určit, jak bude jejich entita

21 klasifikována. Pokud se nerozhodnou, že jejich LLC bude chápána a daňově zatížena jako společnost, automaticky platí výhodnější status partnership. Pro podnikatele v celosvětovém měřítku jsou pak společnosti LLC mimořádně atraktivní z toho důvodu, že pokud jsou zcela vlastněny subjekty, které nejsou daňově rezidentní v USA, pokud v USA nemají stálou provozovnu a pokud všechen příjem pochází ze zahraničních zdrojů, nevztahuje se na ně federální daň z příjmu na úrovni společníků. Tato výhoda pak v případě některých států USA (např. Delaware) může být při splnění určitých podmínek doplněna osvobozením od daně z příjmu i na státní úrovni. LLC se tak může stát subjektem, který nepodléhá absolutně žádné daňové povinnosti s ohledem na svůj příjem Společnost s garancí Společnosti s garancí (companies limited by guarantee) jsou charakteristické pro země s anglosaským právním systémem, který mnohem více než kontinentální vychází vstříc potřebám uživatelů. Tento speciální typ společnosti, který je možno nazvat určitou obdobou trustového vztahu, vznikl právě díky poptávce po společnosti, která by nemusela při svém vzniku vydávat akciový kapitál. Z tohoto důvodu se stala tato forma společnosti populární všude tam, kde bylo třeba společně vlastnit nějaký majetek a užívat jej ve prospěch populární všude tam, kde bylo třeba společně vlastnit nějaký majetek a užívat jej ve prospěch většího počtu osob, které by měly stejná práva. Mezi země, kde lze tento typ společnosti založit a dosáhnout jeho prostřednictvím daňových zvýhodnění, patří ostrov Man, Gibraltar, Bahamy, Britské Panenské ostrovy či Kajmanské ostrovy. Postupem času se společnosti s garancí začaly využívat také jako nástroj ochrany majetku, neboť mají několik základních výhod oproti klasickému trustu především nabízejí strukturovanější způsob řízení společnosti a navíc jsou všeobecně využitelné i v kontinentální Evropě. Důležitou výhodou je skutečnost, že nemá akcionáře (tzn. nevzniká povinnosti hlásit akciové podíly) a dále, že seznam členů je interní věcí dané společnosti tj. není přístupný třetím stranám

22 Mezi základní principy společností s garancí patří: - velmi pružná struktura, - není nutné přesně definovat práva členů na podíly na zisku nebo kapitálu společnosti, - na společnost se standardně vztahují obecné požadavky práva, jako je povinnost konat valnou hromadu, vést příslušným způsobem záznamy společnosti, dodržovat povinnosti vůči rejstříku společností apod., - lze ustavit funkci protektora, jehož souhlas bude muset získat vedení společnosti pro podniknutí určitých kroků jako např. prodej majetku společnosti, - vzhledem k tomu, že členství může být získáno bez jakéhokoli finančního protiplnění, je v praxi velmi obtížné stanovit jeho hodnotu, což nabízí široké možnosti v souvislosti s administrativními povinnostmi v zemi rezidenta Společnost s garancí a na akcie Určitou modifikací společnosti s garancí je společnost s garancí a na akcie (company limited by guarantee and having shares), jinak také nazývaná hybridní společnost. Pojem hybridní v tomto případě znamená, že jde o kombinaci s garancí a akciové společnosti. Jedna skupina členů společnosti tedy upisuje počáteční vklad a následně získává akcie, zatímco druhá skupina nevlastní a ručí za společnost do výše stanovené garance. Výhodou tohoto typu společnosti je skutečnost, že umožňuje zřetelně oddělit řízené společnosti od práv na majetek společnosti a výsledky jejího hospodaření. Proto se často pro účely správy majetku používají právě tyto formy společností obvykle v následující struktuře: - akcionáři a členy statutárního orgánu bývají profesionální správci majetku, u nichž jsou soustředěna hlasovací a administrativní práva, - členové, kteří vlastní akcie, ručí garancí a pouze oni mají právo na podíl na zisku a majetku, - noví členové mohou být navrženi pouze stávajícími členy a schváleni jejich většinou (případně všemi stávajícími členy apod.),

23 - stejně jako ve společnosti s garancí je vhodné do stanov zabudovat funkci protektora, jehož souhlas může být nutný při jmenování nových členů a při dispozici s majetkem společnosti, méně obvyklými operacemi a jiné (Petrovič, 2002). 2.6 Shrnutí V kapitole druhé jsem se zaměřila na subjekty mezinárodního daňového plánování. Tyto subjekty, které mohou být při aplikaci offshore podnikání využity, jsem pro lepší přehlednost i orientaci shrnula do následujícího diagramu. Jak můžeme vidět, subjektů mezinárodního daňového plánování je celkem 5 a to: společnosti, partnerships, trusty, nadace a hybridní společnosti. Společnosti můžeme dělit podle toho, zda jsou založené dle speciálních zákonů nebo dle všeobecného zákonu o společnostech. Hybridní společnosti zase dělíme na LLC společnost, společnost s garancí a konečně společnost s garancí a na akcie. Subjekty MDP Společnosti Partnership Trusty Nadace Hybridní společnosti Společnosti založené podle spec. zákonů Spol. založené dle všeob. z. o spol. LLC spol. s omezeným ručením Společnost s garancí Společnost s garancí a na akcie Obr. 2: Subjekty mezinárodního daňového plánování

24 3 Využití daňových režimů V předcházející kapitole jsem se zabývala typy subjektů, které lze pro účely daňového plánování zřídit. Jak lze ale této přednosti daňově zvýhodněných subjektů využít v praxi? Na tuto otázku se zaměřím právě ve třetí kapitole. 3.1 Způsoby využití daňově zvýhodněných subjektů Jak uvádí Petrovič (2002), lze mezi způsoby využití těchto komparativních výhod, které daňově preferenční režimy nabízejí, zařadit následující: optimalizace finančních toků a pohybu zboží v rámci mezinárodního obchodu, poskytování poradenských a dalších služeb, poskytování zprostředkovatelských služeb v zahraničním obchodě, krátkodobé investice a úvěrové financování projektů, využívání holdingových společností, akumulace příjmu z duševního vlastnictví, přijímání půjček, ochrana majetku, registrace lodí, využití úspor z rozsahu, zaměstnávání, výroba, změna občanství nebo trvalého pobytu, využití odlišností v systémech obchodního práva, devizové operace bez regulací, bankovní činnost a pojišťovací činnost. Daňově zvýhodněnou společnost lze samozřejmě využívat k více než jednomu z uvedených účelů a naopak, pro potřeby jednoho podnikatelského subjektu ze země s klasickým daňovým režimem může vzniknout i komplikovaná struktura společností. Je tedy zřejmé, že metod využití subjektů, jejichž principem je akumulace zisku v zemi s preferenčním daňovým režimem, je mnoho. V této kapitole se budu dále zabývat jen těmi nejpodstatnějšími z nich a to je offshore bankovnictví, pojišťovnictví a offshore e-commerce Offshore bankovnictví Offshore bankovnictví lze definovat jako společnosti, které jsou založeny tak, aby mohly těžit ze speciálního daňového režimu, a prostřednictvím licence, kterou v místě své registrace získají, provozovat bankovní činnost. Podle typu licence pak mohou své služby nabízet komukoli (licence neomezená) nebo jen omezenému okruhu 1 Termín e-commerce označuje obchodní transakce prováděné na Internetu, jedná se tedy o elektronický obchod a služby. Tato problematika bude objasněna v subkapitole

25 osob, například subjektům s trvalým pobytem či sídlem mimo danou zemi (licence omezená). Prvním krokem k rozmachu mnoha offshore bankovních center bylo vytvoření legislativního rámce, který uvolnil regulaci bankovního podnikání a omezil či úplně zrušil zdanění příjmů dosahovaných při poskytování služeb ve sféře finančnictví. Důsledkem toho získalo daňové zatížení bank v řadě států podobu pouhého paušálního poplatku, třebaže několikanásobně vyššího než v případě společností. Tuto výraznou úlevu doplnily další výhody široká paleta daňově uznatelných nákladů, absence povinných minimálních rezerv, nízko položená hranice minimální výše základního kapitálu atd. Zmírnění restrikcí, které jsou běžné ve vyspělých zemích ve jménu ochrany vkladatelů, způsobilo, že offshore banky mohly začít pracovat s mnohem většími riziky a s nimi se spojujícími vyššími výnosy. Minimální daňové zatížení jim pak umožnilo kumulovat zisky pro případ budoucích ztrát, aniž by část prostředků byla odváděna ve formě daní Dohled nad činností bankovního sektoru Offshore bankovnictví zaznamenalo zejména v 80. letech mimořádný úspěch a některým zemím, které vznik daňově osvobozených bank umožňovaly, dopomohlo k nebývalému ekonomickému rozvoji. Proces zakládání a existence bank příznivě ovlivnily zaměstnanost a roční licenční poplatky se staly velmi atraktivním zdrojem příjmu do státních rozpočtů. Celkový přínos offshore bankovnictví pro danou zemi se promítl i do růstu ukazatele hrubého národního produktu na obyvatele. Toto tvrzení podporuje fakt, že například na Bermudách, v Hong Kongu, na Kajmanských ostrovech, v Lichtenštejnsku a Lucembursku už před několika lety tento ukazatel přesáhl hodnotu USD. V posledních několika letech však většina offshore bankovních center dospěla ke zjištění, že tento pozitivní vývoj nemusí mít dlouhého trvání, pokud místní bankovní sektor nebude dostatečně regulován. Absence jakékoli regulace offshore bankovnictví totiž zvyšuje riziko skandálů, které pak v důsledku medializace mohou vést k rychlé ztrátě důvěryhodnosti dané země jako celku

26 Základní prvky boje zemí, které umožňují vznik daňově osvobozených bank, za dobrou reputaci svého bankovního sektoru, lze shrnout do následujících tří bodů: a) stanovení vysokých nároků na žadatele o licenci Velká skupina zemí učinila prostřednictvím zákonných ustanovení získání bankovní licence pro běžného podnikatele takřka nedostupným. V takových státech licencí disponují zpravidla pouze pobočky renomovaných zahraničních bank, jejichž bezúhonnost lze jen stěží zpochybnit. Typickým příkladem takových států jsou například Bahamy, Kajmanské ostrovy, Britské Panenské ostrovy nebo Anguilla. b) přijetí zákonů proti praní špinavých peněz (money laundering) Přijetí právních předpisů zamezujících praní špinavých peněž patří k typickým krokům offshore bankovních center v zájmu udržení dobrých vztahů s vyspělými zeměmi. Tato legislativa postihuje činnosti jako obchodování s drogami a zbraněmi, únosy a vydírání, defraudace, bankovní podvody apod., a její klasickou součástí je zákonem stanovená oznamovací povinnost finančních institucí v případě podezřelé finanční transakce a evidence převodů velkých finančních částek. Splnění této oznamovací povinnosti přitom není porušením povinnosti dodržet bankovní tajemství. c) spolupráce s dalšími zeměmi Do této kategorie se řadí uzavírání dvoustranných i mnohostranných mezinárodních smluv a členství offshore bankovních center v různých organizacích, které se zaměřují na prohloubení mezinárodní spolupráce v boji proti organizovanému zločinu. Mezi tyto organizace patří Basilejský výbor pro dohled nad bankami (Basle Committee on Banking Supervision) a s ním úzce spřízněná Offshore skupina dozorčích orgánů nad bankovním sektorem (Offshore Group of Banking Supervisors, OGBS) Basilejský výbor a OGBS Basilejský výbor je organizace složená z dozorčích orgánů v bankovní oblasti, která byla založena v roce Pro dohled nad mezinárodními bankovními skupinami

27 a jejich zahraničními pobočkami zavedla řadu minimálních standardů, které lze shrnout následujícím způsobem: všechny mezinárodní bankovní skupiny a mezinárodní banky by měly být kontrolovány úřadem domácí země, který je schopen vykonávat společný dohled. vytvoření mezinárodní bankovní skupiny by mělo podléhat souhlasu od dozorčího úřadu v hostitelské zemi, a pokud jsou různé, i od dohlížejícího úřadu v domácí zemi této bankovní skupiny. dohlížecí úřady by měly disponovat právem získávat informace od zahraničních poboček bank a bankovních skupin, na které dohlížejí. Jestliže úřad v hostitelské zemi usoudí, že některý z předchozích požadavků není z jeho pohledu uspokojivě splněn, může v souladu s těmito minimálními standardy zahájit restriktivní opatření k zajištění svých požadavků, včetně zákazu založení bankovní pobočky. OGBS byla ustavena v říjnu 1980 z popudu Basilejského výboru s cílem prosazovat efektivní dohled nad bankami členských států a širokou mezinárodní spolupráci, zejména formou výměny informací. V současnosti jsou členy OGBS Aruba, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Bermudy, Kajmanské ostrovy, Kypr, Gibraltar, Guernsey, Hong Kong, ostrov Man, Jersey, Libanon, Malta, Mauritius, Nizozemské Antily, Panama, Singapore a Vanuata Rozdělení offshore bank Offshore banky lze rozdělit podle jejich funkce na dvě základní, navzájem diametrálně odlišné skupiny. Do první z nich řadíme pobočky, případně dceřiné společnosti renomovaných zahraničních bank, které se zaměřují na shromažďování a ukládání finančních prostředků. Do druhé skupiny se řadí menší soukromé banky, zakládané fyzickými nebo právnickými osobami, které se používají na operace v rámci jedné obchodní skupiny (tzv. inhouse operations) nebo k jiným speciálním účelům

28 Pobočky zahraničních bank Hlavním těžištěm činnosti tohoto druhu offshore banky je shromažďování fondů pocházejících od nerezidentů (a tedy i od vlastní mateřské banky) a jejich půjčování jiným nerezidentům se ziskem, který je minimálně zdaňován. Na tyto činnosti navazují spekulace na trhu deviz, případně účast v jiných relativně riskantních operacích, které nejsou v mateřských zemích bankám povoleny nebo jsou limitovány. Mnoho offshore poboček zahraničních bank však nabízí svým klientům výhodnější úročení peněz a zároveň deklaruje provádění výhradně bezpečných, málo rizikových operací. Je však taková varianta reálně možná? Zdá se, že ano a že tato možnost vyplácet výrazně vyšší úroky z vkladů je dána těmito dvěma faktory: vyplácené úroky nepodléhají zdanění v zemi, kde je banka zaregistrována, tj. žádná srážková daň na úroky se neukládá, banky samy platí minimální daně, což se promítá do jejich nižší úrokové marže. Důležitým aspektem úspěchu offshore bankovnictví se stalo i renomé finančních ústavů, které začaly offshore bankovní centra využívat. Investorská veřejnost má důvěru i v mnohdy slabě regulovanou banku z méně známé země, pokud se jedná o pobočku či dceřinou společnost významné světové banky, zejména pokud tato světová banka může plně ručit za závazky této pobočky či dceřiné společnosti Malé soukromé banky Druhou velkou skupinou offshore bank tvoří malé banky vlastněné soukromými osobami, které jsou obvykle začleňované do finančních struktur zakladatelů nebo se specializují na různé nestandardní operace. Majitelé bank tohoto typu využívají především toho, že kapitálové požadavky na založení banky s omezenou působností jsou relativně nízké (základní kapitál se pohybuje řádově ve stovkách tisíc dolarů v závislosti na zemi registrace). Také tyto soukromé banky jsou velmi populární a zakládají se v širokém měřítku. V důsledku legislativních změn posledních let však mohou soukromé osoby či firmy bez předchozí bankovní zkušenosti a vybudované reputace ve finančnictví založit banku jen s velkými obtížemi a navíc pouze v jedné ze zemí, které se netěší dobré pověsti. Typickým příkladem jsou daňové ráje Pacifiku Nauru nebo Vanuatu