Profil spolujezdce: Petr Brixí

Transkript

1 Profil spolujedce: Petr Brixí Autor: Vlastimil esl, :39 Petr Brixí ( ) absolvoval svůj spolujedecký debut už před dlouhými dvaceti lety. Za tu dobu četl noty mnoha jedcům, učil první rallyové krůčky spoustu nováčků, ažil vítěství i karamboly. Jeho nepřeberné množství historek a ážitků by ajisté vydalo na samostatnou knihu. Během příjemného povídání nad štosem fotek jeho dlouholeté kariéry s Petrem a jeho přítelkyní Šárkou vnikl profil muže, který přes momentální pracovní vytížení snad ještě v automobilových soutěžích neřekl své poslední slovo. Když vypukne peklo v Českém ráji Profil - Petr Brixí - -resultsom Pocháím e Sobotky, jižní brány Českého ráje. V osmdesátých letech ještě soutěže nijak neomeovali ochránci přírody a u nás na kopci tudíž končila legendární vložka allye Škoda Střeleč Plhov. Od ačátku osmdesátých let jsem býval jejím pravidelným návštěvníkem. Právě de se v pětaosmdesátém odehrál v průtrži mračen a hromů a blesků úchvatný souboj o vítěství mei Němcem Haraldem Demuthem s Audi Quattro a již esnulým švédským pilotem Ingvarem arlssonem s Madou X7. Tento boj dvou velikánů krásně popsal Michal Forst ve svém článku Když vypukne peklo v Českém ráji, který vyšel v časopisu ally, tištěném programu ally Bohemia a po arlssonově úmrtí v roce 2009 v upravené veri i na ewrc. Přitahovalo mě vše s vůní benínu. Kousek od nás na Větráku se jedil autokros. Dodnes vpomínám na borce Mladé Fronty nebo na Ivana Vojtu, krotitele silného chevroletu.

2 Koně museli ustoupit V mládí jsem vedle aut měl rád také koně. Spolu s mými bratry jsme se e stájí vraceli pokopaní, měli naraženiny a občas i nějakou lomeninu. Mamka nám je akaovala tak dlouho, až mě od nich odradila. Odvděčil jsem se jí automobilovými soutěžemi:-). Všichni tři moji bráchové nakonec ůstali koním věrni, miluje je také moje přítelkyně Šárka. Závodnické vory Vory jsme měli přímo na Jičínsku. Borci jako Hona Vaníček, Pavel imbál, Vašek Fejfar, Česťa Palme e Želenice, Jirka Babák Nemyčevse byli těmi, ke kterým jsme vhlíželi. I na druhou stranu od Sobotky je spousta velkých osobností, což není v městě automobilů Mladé Boleslavi žádným překvapením. Jako spolujedec jsem určitě originál. Nebudu miňovat naši absolutní elitu, jako Petr Gross. Ale třeba takový Hynek Středa je obrovskou persónou. Ze světových pilotů mi byli vždy ohromně sympatičtí opravdový šlechtic arlos Sain a Toni Gardemeister. Špičkový pilot, přitom věčně usměvavý, příjemný a vstřícný k fanouškům. Existuje někdo, kdo by ho neměl rád?:-).

3 Neslavná premiéra Největším kamarádem mého mládí byl Luboš Picek. Jeho táta Venda Žížeň, dnes již sedmdesátník, jedil jako spolujedec v sedmdesátých letech. K rallye přivedl Luboše, který ačínal jako spolujedec Mirka Kadlece Kopidlna, a ten následně mě. Zpočátku jsem jim dělal doprovod a voil gumy, pak jsme ačali pomáhat jako mechanici jičínské posádce Hona Vaníček Pavel imbál. Ta tehdy akorát přestoupila trabanta do enkového favorita. Ve dvaadevadesátém nám a vorné služby nabídla jeho půjčení do Katovic. Luboš poprvé usedl a volant, já do ávodničky. Z nějakých deseti startujících v naší třídě jsme se po první rundě drželi hruba v polovině a přetahovali se s poděbradským Hedrlínem. Byli jsme ohromně nabueni. Právě přemíra motivace byla asi příčinou, proč jsme nakonec skončili v příkopě s ohýbanými nápravami a rameny. Tehdejší čtyřbodové bepečnostní pásy, podobné Moravalenům, jež se používaly do stodvacítek, alespoň soudě dle stejné šířky a síly, podobného matroše, s tímtéž plastovým avíráním s červeným čudlíkem nám ajistily solidní modřiny na ramenou. Sedačky byly vlastně laminátové skořepiny a kroutící se trubičkový rám poškodil i je. Bepečnostní předpisy holt měly do těch dnešních ještě hodně daleko. První stálý pilot Jan Klinger Hona byl prvním pilotem, s nímž jsem odjel několik soutěží ročně. Oslovil mě náhodou v sedmadevadesátém před Bohemkou, pro kterou neměl jeho spolujedec Jarda Kunst meinárodní licenci. Byla to pionýrská léta. Neměli jsme žádné sponory a vše financoval Hona. Sehnat peníe nebylo jednoduché ani tehdy, natož pro třídu N1. Naše ávodní oddělení sídlilo v malé pronajaté garáži. Mechaniky byli Honův švagr Martin Macoun, Standa Kunik a Vašek Hájek. Ten ale pak ačal mitfárovat Milanu Kubešovi a dnes jedí s otcem a synem Václavíkovými. Na ávody i nich jsme jedili po ose. Proto jsme také museli jet s ohledem na pošetření techniky. Přesto se Hona neflákal. Policistům tyhle dlouhé cesty v provou aut s rámem moc nevoněly. Be erkových espéetek je však tolerovali. Hona je rodilý Boleslavák, nyní bydlí v Bakově nad Jierou. Už hodně let jsme se ale neviděli.

4 Pohodář s atraktivním stylem Jiří Brož Seónu 1999 jsem na horkém sedadle pendloval mei Honou Klingerem a turnovským Jirkou Brožem. S ním jsem opět ačal Bohemkou. Ve třídě A5 startovalo přes dvacet posádek v čele s esy jako Vláďa Berger, Karel Trněný či Martin Knajl. Třetí místo a Jirkou Bendou a Vlastou Hodaněm pro nás bylo úspěchem. Po ávodech nám přišel atleskat i slavný motoristický novinář Milan Hauer. Jirka je rychlý pilot s atraktivním stylem, navíc je to kamarádský, upovídaný a vtipný člověk. Prostě pohodář.

5 Pořádná porce soutěží s Vratislavem Kulhánkem Největší porci soutěží jsem absolvoval během dvou a půl seón vedle Vráti Kulhánka. oku 2001 jsem s ním odjel oba kompletní mistráky, dohromady dvanáct soutěží. O rok poději pak v první polovině opět velké i sprinty. V nich mě po dovršení osmnáctin a poříení licence vystřídal Vráťův syn Aleš. Sporadicky jsem se k Vráťovi vracel až do jeho posledního startu v Krumlově Tehdy už ale chápal, že soutěžím nemůže dát maximum a tak se nich vytratil. Vráťa je pan podnikatel a ohromně ctižádostivý člověk. Vše dělá na sto procent. Je schopen dát tomu veškerý čas, energii a finance. Jeho kitová felicie na Proflexech byla podvokově nejlepším autem, jaké jsem ažil. Stošestka po Pepíkovi Petákovi a Viktoru Wagnerovi sice jela jak splašená, ale takový podvoek neměla. Původ však měla správný. Na jejím podběhu bylo stále čitelně vylisované číslo 17 Peugeot Sport.

6 Václav Stejskal horiontem Telefonní čísla nám vyměnil v roce 2003 před Pačejovem Luboš Vokál. Jeli jsme ještě modré clio, konkurence ve třídě N3 byla fantastická. Favority byli borci s tajpáry Hona Štěpán a Tonda Tlusťák, xsaru pilotoval brněnský Petr Vlašín. enaulty vedle nás jeli také Standa Talián, Jarda oubíček, Katka Trojanová a Hona Vaňáč. Ubytován jsem byl v Blatné u Vendy doma. Kvitoval jsem vynikající partu v čele s Oťasem Čadou mechanikem a hlavně dobrou duší týmu. Snad nikdy neměl špatnou náladu. Složitější byla aklimatiace na Vendův ropis. Všichni, kterým jsem do té doby četl, jedili přes horiont, on horiontem. Všude má plno klikyháků, růných šipek a aoblenin. Jasně, napsal jsem si to po svém, ale přece jen každý pilot potřebuje podat ten diktát individuálně. I takováhle maličkost mi ale počátku nešla huby. Nakonec jsem si však vykl a užil si skvělé sveení. Vaškova manželka pocháí Pačejova Nádraží a Venda tak dokonale nal rychlostní koušku Blatná Kadov, po jejíž trati a ní a mlada jedíval. Na horiontech před cílem tudíž statečně držel v místě, kde já už bych dávno brdil:-)

7 Jan Vaňáč se hlavně bavil K doktoru práv Honovi Vaňáčovi jsem se dostal právě přes Vendu Stejskala, který mu postavil ercéčko. Soutěže pro něj byly především koníčkem a tak nešel do extrémního riika. Ve Vsetíně na širokém jsem se ho přece jen pokusil vyhecovat k pořádnému sportu, ale kdeže. Hona brdil i do kopce. Holt ne každý je Brynda:-) Svým působem ale je těch opravdových profíků minimum. Pro většinu našich soutěžáků se jedná o hobby a odreagování po práci. Ale ase řekněte kde jinde si můžete užít avřené třicetikilometrové Malonty, než při rallye? To už stojí a to vydělat peníe, udělat si licenci a investovat i do blbostí typu HANS.

8 Dvojnásobný náhradník Zdeňka Součka Za Zdeňka Součka jsem poprvé askočil po jeho onemocnění na Barumce 1998, kde jsem ho nahradil v cartecové oktávce vedle Tomáše Zelenky. Těch startů mohlo být i více, ale byl jsem už domluven na seónu s Honou Klingerem a nešlo to skloubit. Druhý a definitivní áskok přišel v roce Zdravotní následky po těžké příbramské havárii předčasně ukončily Zdeňkovu kariéru a já akotvil u Pepy Šilhy místo něj. Při vájemných setkáních se Zdeňkem jsem si pochopitelně neodpustil vtípky: o plánuješ dál? Já abych věděl, co mě ase čeká:-) Můj dvorní pilot Josef Šilha Měl-li bych vybrat svého dvorního pilota, byl by jím beesporu Pepa Šilha, vedle nějž jsem usedal v romeí let Prožili jsme spolu úspěchy i odstoupení, kdy nedržela technika, občas jsme se nevyvarovali chyb. V Třebíči 2006 se mám mimořádně dařilo. Před námi i a námi byly velké rodíly a neměli jsme kam spěchat. Až přišla ávěrečná vložka. Na jedné návsi jsme dostali smyk a trefili obrubník. Původně jsme to tipovali na pouhý defekt a a ochotné pomoci přítomných diváků jsme pneumatiku vyměnili. Ani jeden nás si však nevšiml prasklého kotouče. Ten se poté opřel do brdiče a my pokračovali se abrděným kolem. Ubrousili jsme i disk a na širokém nám nebylo, než auto odstavit. Díky tehdejšímu systému Supeally jsme však dopravili auto do uavřeného parkoviště a i přes pětiminutovou penaliaci udrželi pódium ve třídě. Jednou na Jänneru bylo nutné sehnat řeáky bepečnostních pásů, tak jsme vyraili do freistadského Baumaxu. Prodavačce, kterou jsem oslovil kočičko, jsem brilantní rakouštinou vysvětlil potřebu sehnat mesr na sichr kšandu. Kupodivu pochopila. Pepovi jsem také působil mnohé peripetie svým hýralým životním stylem. Přesto se nás stali rodinní přátelé a několikrát ročně se navštěvujeme, i když Pepa v posledních dvou letech už před ávoděním upřednostnil práci a rodinný život.

9 akušany dráždil Temelín V době ávodění s Pepou Šilhou jsme také na Jänneru přivodili emoce nejednomu akušákovi. Až do jejich reakcí na logo firmy Mróek, jejíž nápis jsme veli na bocích auta, nás vůbec nenapadlo, že ono logo vlastně připomíná jadernou elektrárnu Temelín:-) S Josefem Koukolou nás sblížila kuřácká vášeň Ani si už nevybavuji, kdo se postaral o naši spolupráci. Absolvovali jsme společně Třebíč Pepa mě vyvedl v Sobotce na beninové pumpě a hned jsem ho hnal kratkou přes Markvartice, abychom si na tamních klikatých silničkách sladili ropis. Našemu rychlému skamarádění napomohla společná vášeň pro cigarety. Nemohl chudák nalét apalovač a já ho achránil:-) Vyklubal se něj kamarádský borec a skvělý vypravěč se smyslem pro rýpavý humor. Na trati se rohodně neloudal. Do jedné vsi přilétl s červenou hondou stylem, že už jsem balil noty:-) Po těžké nehodě na Barumce se už do kokpitu soutěžního vou nevrátil. Na rallye však neanevřel a moravské podniky navštěvuje jako divák, je také častým diskutérem na ewrc. Nyní spolupracuje s pojišťovnou a rovna nedávno nás byl pojistit:-).

10 Srdcař Milan Blahout Milan je kapitola sama pro sebe. Je to obrovský srdcař, ovšem jeho letitá technika mnohdy pokulhává. Zažil jsem s ním dva extrémy imu a vedro. Na Jänneru 2004 jsem si v autě vel svačinu, termosku s čajem a imní doplňky. Barumku 2005, kterou ponamenala obrovská havárie Pepy Koukoly s udou Kouřilem při sjedu do Slušovic, pro měnu prováelo extrémní vedro. Žigul má tendenci se přehřívat a tak jsme poctivě topili. Do toho se přidal všudypřítomný prach a tak mám spodní prádlo nevyprané dodnes. Při volném průjedu jedné erety chtěl Milan pobavit přítomné diváky smykem, při němž ukroutil poloosu. Ve večerním servisu jsem nevěřil vlastním očím, když jsme ačali před pokračováním v rámci Supeally vyvařovat kastli. Dokonce i Tomáš Král, jenž žigulíka přivel, nechápal, že mám odvahu do něj novu sednout.

11 Zdeňkové Václavíkové jsou dva Mnoí lidé dodnes nevědí, že v soutěžích nepůsobí jen jeden Zdeněk Václavík, nýbrž dva otec a syn. Dokonce i unikátní archiv ewrc-results je spojil v jednu osobu:-) Ten starší, předívaný Děda, je mistrem české republiky dvaadevadesátého se stotřicítkou. Měl jsem možnost číst noty oběma. S mladším jsem v Kramolíně 2005 ažil svoji první boudu. Ještě před startem do osudné vložky říkám Pepovi Královi, že jde vše jako na drátkách až podeřele v klidu. No a v půlce erety jsme byli na kulichu, auto na kaši. Ono místo však nevyléčilo jen nás a podle jmenovek na vysypaných sklech jsme studovali, kohože jsme následovali. Oba Zdeňkové mi pak poskytli neávisle na sobě jeden ážitek. Jednou čtu mladému pravá osm středem a on si to namířil vnitřkem. Takovou ránu do podvoku jsem dlouho neažil. V Prachaticích jsem pro měnu hlásil Dědovi totéž a stejně jako syn areagoval. Hned jsem mu řekl, že alespoň vím, po kom mladý je:-)

12 Otec a syn Štefanovi K Štefanům mě vlastně prodal i s ercéčkem Pepa Šilha:-) S omanem jsem v té době už měl a sebou Jeseníky 2007, kde jsem askočil a pracovně aneprádněného Jíchu (Jiří Grimmer, ponámka autora). oman tehdy bojoval o vítěství ve třídě N3 a k definitivě mu napomohlo odstoupení Jardy oubíčka. Jediný start pro mě tudíž namenal kouření vítěného doutníku:-) Podruhé jsem u omana askočil v roce 2009 na Kopné, jinak jsem navigoval především Davida. Ten už něco nal od táty, navíc měl a sebou několik let v hobbycrossu a rallycrossu. Už při jeho rallyové premiéře na Lužických horách 2009 a to od ačátku pořádně val. Na šotolině letěl tak, že jsem očekával odřenou espéetku. Několik aut před námi jedoucí Luboš Picek dostal minutu, ty časy nechápal ani velekušený Jarda oubíček. Až jsem si říkal: Mám takový adrenalin ve svých letech apotřebí?

13 Největší karambol Právě s Davidem Štefanem jsem ažil svůj největší rallyový karambol. David v Telči startoval do své druhé soutěže, ponamenané vydatným deštěm. Úvodní vložka byla rušena, druhou jsme ve třídě N3 vyhráli, na třetí se poroučeli do lesa. Na autě jsme veli reklamu firmy Polojasno a ještě před startem do osudné vložky nám říkal Petr Pelech, že jedeme jako a polojasna. Na eretě jsme projeli kolem místa, kde stála má přítelkyně Šárka, které jsem a chvilku telefonoval, ať jede do cíle vložky vyvednout Davida e sanitky. Osudnou se nám stala krátká vdálenost od horiontu do levé šestky. Přílet byl obrovský. David do poslední chvíle držel motor a bojoval, ale na té vodě už se peugeot nechytl. Trefili jsme stromy a auta byl ráem pick-up. Mechanici o naši havárii věděli už před příjedem omana do servisu. Nechtěli ho nervóňovat, ovšem jejich nenápadné pohledy prokoukl a museli s pravdou ven. Auto jsme ahodili tak poctivě, že ho nenašel ani při druhém průjedu. Problém vytáhnout ho měla i těžká hasičská tatra. David mi vše vynahradil v Příbrami 2010, kde mě v mých dvaačtyřiceti letech dovel pro pohár v kategorii junior:-). Autoškola Na helmě bych pomalu mohl nosit elko jako autoškola. Byl jsem u toho, když a volant poprvé usedli Luboš Picek, Vláďa Šulc či Zdeněk Václavík, jakož i při rallyových premiérách Vráti Kulhánka a Davida Štefana. Oblíbená soutěž Jednonačně Český Krumlov. Už když jsem ho navštěvoval jako divák, přišel mi ohromně těžký. Zpočátku jsem něj měl velký respekt, hraničící až se strachem. V době ávodění s Honou Klingerem byl ještě internet v plenkách a přihlášky na další soutěž vždy rodávali její pořadatelé na technických přejímkách. Jednou takhle činila krumlovská parta v čele se Standou Fošumem a Hona mě poslal pro přihlášku. Odmítl jsem, tak jí převal sám a jeli jsme:-)

14 Neoblíbená soutěž Snad nikde jsem se při rallye nevytočil tolik, jako po skončení aid Karkonoski Se Zdeňkem Václavíkem jsme do Polska vyraili kvůli Lausit upu. Už organiace a servisní óna na moklé louce nestály a nic. V cíli navíc podal někdo na někoho protest, který s námi a naší třídou vůbec nesouvisel. Pořadatelé nám však až do jeho projednání odmítali vrátit licence. Po nekonečně dlouhém dohadování mě veškerá diplomacie opustila a létaly nejen stále peprnější výray, ale i pohárky. Přesto jsme odjeli be licencí, které pořadatelé nakonec rodávali dvě hodiny po půlnoci. Nám je přivel Hona Krečman. Čas a finance Jsem živnostník a dělám sám na sebe. Moji specialiací jsou hydraulické nástavby. Vlastně dodávám práci firmě, která se jimi abývá. Někdy to mám hektické natolik, že domů přijdu večer. Třináctiměsíční dcera Kristýna, která se narodila loni na Štědrý den, už podle mých návratů poná, že půjde spát. allyová budoucnost Moje rallyová budoucnost se bude odvíjet od mého pracovního vytížení. elkově mě mrí celosvětový úpadek tohoto krásného sportu. Vždyť jde o královnu motoristického sportu, a koho ajímají nějaké DTM nebo WT? Zvláště jméno bývalého soutěžáka Jeana Todta by mělo být árukou světlé budoucnosti. Nevěřím, že vše je jen kvůli těm usákům. Určitě neprospělo tříštění nejprestižnějších šampionátů. Osobně před úkou špičkou W, letící sice neskutečnou kládu, preferuji mnohem pestřejší I, kde může vyhrát třeba i deset posádek. Ohromně mě mrí, že stále větší finanční náročnost neumožní rovoj mnoha talentů. Jen mého okolí třeba velmi šikovný David Štefan nyní koketuje s návratem do rallycrossu, markvartický Tomáš Handík pak setrvává v relativně dostupné autokrosové Divii 6. Přitom to je borec, který je špičkou v čemkoliv, do čeho se pustí. Už

15 jako cyklista to málem dotáhl do nároďáku a Divii 6 posunul o několik úrovní výše. Moc bych mu přestup do buginy nebo soutěží přál.