I. H L Á S K O S L O V Í S PISO V N Á V Ý SL O V N O ST

Transkript

1 Ú V O D O becné poučení o jazyce /namu -lo\ 5 Ja/ykovy styl. styl hovorový, odborný (odborné lecký: slang, argot. 6. Místní nářečí a jejich skupiny. Vývoj čcskéh ho slov ní zásoby, stránky hláskové i mluvnické stavby. 7. Slovanskí lení, východní a již n í). Jazyk slovenský. v.mzyky i/upaj I. H L Á S K O S L O V Í S PISO V N Á V Ý SL O V N O ST Hlásky a sla b ik y... X. Hláska: slabika. 9. Samohlásky, souhlásky, hlásky slabikotvorné. 10 Artikul (článkování) hlásek. UaLC S a m o h lá sk y I I. Samohlásky podle artikulace: samohlásky krátké a dlouhé; dvojhlásky. 12 Psa~ ní samohlásek (//. ft; і/у /, í/ ý j; písmeno é). 13. Dlouhé samohlásky; střídán? dlouhých a krátkých samohlásek. S o u h lá sk y Ý i M 14. Rozdělení souhlásek podle účasti hlasivek, podle způsobu artikulace a podle místa artikulace. 15. Psaní souhlásek. P ř íz v u k Slovní přízvuk hlavní, vedlejší. 17. Přizvukováni předložek; slova nepřízvučri příklonná; príklonky. Spisovná v ý slo v n o st....гт Ш Я 1X. Spisovná výslovnost. 19. Spisovná výslovnost jednotlivých hlásek; délka samohlásek. 20. Spisovná výslovnost skupení samohlásek, předložek zakončených na souhlásku před samohláskou, znělých souhlásek před pauzou. 21. Výslovnost souhláskových skupin. 22. Výslovnost přejatých slov, II. P R A V O P IS 23. I. Písmo; pravopis 2. Pravidla českého pravopisu z r (vydání školní a tzv akadem ické)...- O značování hlásek p ísm en y Písmo hláskové. 25. Odchylky v psaní slov domácích: psaní i. ѓа^ур Ј Ѕ И písmeno < po rotných souhláskách; psaní souhlásek párových; psaní ргеарјич^^и ložek s. z. 26. Psaní přejatých slov obecných a jmen vlastních. 27. rsani písmen. 28. Psaní zkratek a značek. 29. Hranice slov v písmu: příslovecn P spojovací čárka: dělení slov. 30. Členící znaménka. З I. Zásady a úkoly С6ЅШ vopisu: pravopis jako prostředek tvarosloví a skladby. III. T V A R O S L O V Í (N A U K A O ST A V B Ě S L O V ).. Slovo a jeh o v ý z n a m v-. Jova Pln ' 32. Pojem slova. 33. Význam slova: věcný a mluvnický (gramatickýt. významová a gramatická.

2 /oúsoh? 1 VOŕ vnld vozo ván im. 35. Tvoření slov skládáním. 36. Zkracování slovních «^oření va,r v kmen. koncovka (pádová, osobní): tvary jednoduché a složené. T v o ře n i tv. 4 7 ^ c /v T o h e b ná a neohebná. 39. Jména (podstatná, přídavná, zájmena a číslovky)!s Sl."a-,cné a mluvnické významy. 40 Slovesa: slovesné tvary určité a neurčite. *^i!r vhebné druhy slov: příslovce, předložky, spojky, častíce a citoslovce 42 Přejedslovních druhů. p o d s t a t n á j m é n a /-пит a tv o ř e n í ' p0j slainá jména neodvozená, odvozená. 44. Odvozování příponami: názvy imh věcí", vlastností, dějů a vztahů; slova zdrobnčlá. 45. Odvozování předponami. Rod a č ís lo Rod jmen; mužská jména životná a neživotná; tvoření jmen rodu ženského. 47. Oslo jednotné a množné; jm éna hromadná, látková a pomnožná. 48. Tvary dvojné. Pády a jejich v ý z n a m Pády. 50. Vokativ; ostatní pády: jejich větná platnost. Pády (vazby) předložkové. 51. Významy prostých pádů. Skloňování podstatných j m e n Obecná charakteristika. 53. Přehled skloňování podstatných jmen a jeho vzorů. Skloňování m u ž s k é Obecná charakteristika. 55. Skloňování podstatných jmen bez koncovky v l.pádéjedn. čísla. 56. Dvojí koncovky těchto vzorů u jm en neživotných a životných. 57. Kolísání mezi měkkým a tvrdým skloňováním u jm en zakončených na obojetnou souhlásku. 58. Skloňování podstatných jm en r. muž. s koncovkou v 1. pádě jedn. čísla {předseda, soudce). Jména na -é (-e) (hrabě, kníže). 59. Jména na - i (krejčí). Skloňování žen sk é Obecná charakteristika. 61. Přehled skloňování a vzory. 62. Poznámky к tvaгіип-бз. Kolísání mezi vzory píseň a kost. jako Olomouc. Boleslav. 64. Jména ne- 'f; "dli; jména na - i (pani. průvodčí). Skloňování střední Obecná charakteristika. 66. Přehled skloňování a vzory. 67. Poznámky к tva- 68. Jména semeno, ram eno apod.; lýtko, bedro, dvířka, vrátka. S 'Jbmčny hlásek v kmeni 'Oh podstatných j m e n brněny koncových souhlásek v kmeni; střídání krátkých a dlouhých samohlá- Bgnr--iybné e. 7q sk l -ní skupiny skloňování podstatných jm e n...74 Skloň r Ván' Pom no*n>'c h jmen míst a svátku. 71 Skloňováni osobních jmen. 72 B"0bnfch> ^ s ta tn ý c h jmen cizího původu (obecných i vlastních jmen místních JJtoAVNÁi JM ÉNA Ä,v?řcní...?8, z ifeně M cí1.arak,er'sl ka- 74. Význam přídavných jmen podle tvoření. 75. Nej- * d jmen PříP ny přídavných jm en odvozených od jmen podstatných; od sloves Ѓ Pndavných; z pádů předložkových; přídavná jména složená.

3 S tu p ň o v á n í Tvořeni druhého a třetího stupně. T vary a jejich v ý z n a m y Mluvnické významy a větná platnost přídavných jmen; zpodstatnělá přídavná jména. Skloňování přídavných j m e n Obecná charakteristika. 79. Tvary základní (vzor m ladý a ja rn í). 80. Tvary jm enné (vzor šťasten). 81. Přivlastňovací přídavná jména (na -ův a -in). Z Á JM E N A V ýznam a druhy; tvary a jejich v ý z n a m y Obecná charakteristika. 83. Druhy zájmen podle významu. 84. Mluvnické významy zájmen; zájmena rodová, bezrodá. Skloňování z á j m e n Obecná charakteristika. 86. Zájmena bezrodá (já. ty, sek 87. Zájmena rodová: a) Skloňování zájmenné (ten, náš). 88. Zájmeno třetí osoby a zájmeno vztažné jenž. 89. Neurčité zájmeno všechen. 90. b) Skloňování podle přídavných jmen; zájmeno týž, tentýž. 91. Zájmena přivlastňovací (můj, tvůj, svůj). Č ÍS L O V K Y V ýznam a d r u h y Význam a druhy číslovek. Tvary a jejich u ž ív á n í Mluvnické významy číslovek; spojování s počítaným předmětem. Skloňování č ís lo v e k Skloňování číslovek řadových, druhových a násobných. 95. Skloňování číslovek základních. 96. Tvary číslovek neurčitých. S L O V E S A V ýznam a t v o ř e n í Význam sloves a jejich druhy: slovesa předmětová (přechodná, nepřechodná), bezpředmětová; slovesa zvratná; slovesa plnovýznamová a pomocná; sloveso sponové (spona). 98. Tvoření sloves příponami a předponami. M luvnické význam y; vid a r o d Mluvnické významy sloves. A. V i d Slovesa dokonavá, nedokonavá, obou vidová; slovesa násobená a nenásobená. B. R o d slovesný Rod činný a trpný. 2. Vyjadřování trpného rodu: a) opisným tvarem trpným, b) zvratnou podobou slovesa. T vary slovesné: jednoduché a složené; určité a n e u r č it é Tvary jednoduché: kmen (přítomný, minulý), koncovky; tvary složené Tvary určité a neurčité. T vary u r č i t é A. Osoba a č í s l o Tvary vyjadřující osoby a číslo Osobní koncovky Označování jm enného rodu a životnosti.

4 B. Č a s..._ Čas přítomný, budoucí a minulý Význam přítomných tvarů. C. Z p ů s o b... І Způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací (přítomný a minulý). Tvary n e u r č it é...i l l 110. Infinitiv Přechodníky podle tvaru a významu Tvoření přechodníku přítomného a minulého Příčestí činné a trpné Přídavná jména slovesná Podstatná jména slovesná. T voření tvarů slovesných (č a so v á n í) A. Tvary jednoduché Tvoření tvarů z kmene přítomného a minulého Třídění sloves podle tvaru 3. os. jedn. čís. přít. času Přehled tříd a vzorů pravidelných sloves. Třída první Zařadění sloves Vzory tvrdé nese, bere Vzor měkký maže Vzory sm íšené peče, umře. Třída d r u h á Zařadění sloves Vzory tiskne, mine Vzor nepravidelný začne, zajme. Třída t ř e t í Zařadění sloves Vzory kryje, kupuje. Třída č tv r tá Zařadění sloves Vzory prosí, trpí, sází. Třída p á t á Vzor dělá. Slovesa nepravidelná Být, jíst, vědět, chtít. B. Tvary s l o ž e n é Čas budoucí, čas minulý, podmiňovací způsob (přítomný a minulý), opisné tvary trpné. P Ř ÍS L O V C E Význam příslovcí Jejich tvoření; příslovečné spřežky, jejich psaní Stupňování příslovcí. P Ř E D L O Ž K Y Význam předložek; předložky vlastní a nevlastní Neslabičné předložky Vazby předložek Užívání předložek; opakování předložek. s p o j k y a Č á s t i c e Spojky souřadicí a podřadicí Částice, význam částic. C I T O S L O V C E Význam citoslovcí; jejich úloha ve větě. IV. SKLADBA Věta a so u v ě tí Obecný výklad. D ruhy vět podle postoje m lu v č íh o Věty oznamovací, tázací, žádací a věty zvolací Věty kladné a záporné (zápor větný); členský slovní.

5 M luvnická stavba v ě t y A. Větné vztahy a větné členy Skladební dvojice; člen řídící a závislý; shoda, řízenost, tzv, přimykání Základní členy větné (podmět, přísudek) Rozvíjející členy větné Několikanásobný člen větný; význam ový poměr členů v několikanásobném členu větném. B. Věty podle člen ito sti Věty dvojčlenné, věty jednočlenné (slovesné a neslovesné: citoslovečné a jmenné; infinitivní, příslovečné a částicové). C. Zvláštnosti větného č le n ě n í Oslovení, citoslovce; samostatný větný člen; vsuvka Věta neúplná. D. Pořádek slov; zvukové prostředky věty Pořádek slov Větný přízvuk, důraz, intonace (melodie). Věta je d n o d u c h á Věta holá, rozvitá, věta s několikanásobným podmětem nebo s několikanásobným přísudkem. Základní členy větné (ve větě dvojčlenné) Podmět a p řísu d ek Podmět a přísudek Podmět vyjádřený a nevyjádřený; podmět všeobecný Přísudek slovesný a jmenný (se sponou a beze spony) Shoda přísudku s podmětem Pravidla o shodě přísudku s několikanásobným podmětem. Rozvíjející členy větné Obecný výklad. Předm ět... ;... : l Předmět; vazby předmětových sloves a přídavných jmen; předmět několikanásobný, rozvitý. Přívlastek a přístavek; doplněk Přívlastek. Shodný, neshodný, několikanásobný, rozvitý; těsný a volný Přístavek Doplněk (příd. jm éno v doplňku; několikanásobný, rozvitý). Příslovečné u r č e n í Příslovečné určení a jeho druhy. Vazby (konstrukce) přechodníkové; vazby (konstrukce) s in fin itiv em Vazba přechodníková Vazba infinitivní. S o u v ě tí Souvětí souřadné a podřadné; věta hlavní a vedlejší, řídící a závislá; spojovací výrazy. Souvětí podřadné Věty spojkové a vztažné Druhy vět vedlejších: věty podmětné, předmětné, přívlastkové, doplňkové, přísudkové Vedlejší věty příslovečné: místní, časové, způsobové, příčinné (důvodové), účelové, podmínkové, přípustkové. Souvětí so u řa d n é Poměr vět v souvětí souřadném Druhy souvětí souřadného: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, důsledkové, příčinné (důvodové). Složité sou větí Typy složitých souvětí. Volné spojení vět. Reč a otázka p ř ím á Volné spojení vět Řeč (otázka) přímá a nepřímá.

6 podatek PRVNÍ: O VÝZNAMU SLOV A O SLOVNÍ ZÁSOBĚ V ýznam s lo v a Slovo a slovní zásoba. 2. Slovníky spisovné češtiny Obecný a určitý význam slova. V ýznam ové vztah y m ezi s l o v y Slova jednoznačná a mnohoznačná (význam základní a přenesený) Homonyma. synonyma, antonyma Citové zabarvení slov (lichotivé, hanlivé) Rozlišení slov (a jejich významů) podle jiných příznaků. Slovní zásoba a skupiny slov v n í Skupiny slov příbuzných podobou a významem nebo spojovaných podle významu. Zm ěny slovní zásoby a její obohacování Přejímání slov z cizích jazyků Univerbizace a multiverbizace. Jm éna v la s tn í Vlastní jm éna osobní a místní a jejich vznik. DODATEK DRUHÝ: O SL O H U A SL O H O V ÉM R O ZLIŠEN Í JA ZY K O VÝCH P R O J E V Ů Pojem a podstata slohu. Dorozumívání (komunikace). Jazykový projev; autor (mluvčí a pisatel) a příjemce (adresát jazykového projevu) I. Objektivní a individuální činitele jazykového projevu. 2. Zaměření, prostředí a cíl jazykového projevu Sloh projevů mluvených a psaných Stylové oblasti (sféry); funkce jazykových projevů Slohové rozvrstvení jazykových prostředků Slohové postupy a útvary; jejich určující znaky a vlastnosti Rysy a vlastnosti slohových projevů. DODATEK TŘETÍ: O Č ESK ÉM JA ZY C E SPISO V N É M A JE H O VÝVOJI PO Č ÍN AJE O B D O B ÍM H U M A NISM U V ývojová období (počínaje 15. sto le tím ) Uvod. Přehled jednotlivých období Období českého humanismu a českobratrství: Adam z Veleslavína, J. A. Komenský. Bible Kralická. Jan Blahoslav: Gramatika česká. 2.0bdobí českého baroka a jeho hodnocení v současnosti. 3. České národní obrození: a) Josef Dobrovský a jeho dílo mluvnické a práce slovotvorné, b) Josef Jungmann a jeho velké dílo slovníkové, překlady uměleckých děl, vytváření českého odborného názvosloví a práce stylistické. 4. Druhá polovina 19. století a počátek 20. století: a) Jan Gebauer: Historická mluvnice jazyka českého a Slovník staročeský. M luvnice školské a Pravidla českého pravopisu (1902). Gebauerovi žáci. b) Josef Z u b a tý, jeho práce mluvnické (syntaktické) a výklady etym ologické. Žáci J. Zubatého. O bdobí od let dvacátých a třicátých do so u č a s n o sti a) Vilém Mathesius a Pražský lingvistický kroužek (pražská škola funkční a strukturální); programové teze z r b)b. Havránek a česká teorie spisovného jazyka a jazykové kultury. Jan Mukařovský a jeho žáci (F. Vodička a další) v oblasti literárněvědní, f) Cvičebnice českého jazyka (I IV, ) za vedení B. Havránka. VI. Šmilauer, Nauka o českém jazyku (1971). g) Zřízení Ústavu pro jazyk český (v r. 1946) a jeho činnost na různých úsecích bá

7 dání o jazyce, zvláště českém. Jazykovědná činnost pracovníků vysokých škol Stručný přehled základních prací z jednotlivých úseků bádání o českém jaz y c e Práce mluvnické: a) syntaktické, b) tvaroslovné, c) tvoření slov; 2. práce lexikologické, lexikografické; onomastické; 3. práce stylistické. P o z n á m k a R E J S T Ř ÍK V Ě C N Ý R E J S T Ř Í K SL O V, S L O V N Í C H P R V K Ů A T V A R Ů O B S A H