RÒZNÉ. Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií

Transkript

1 RÒZNÉ Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií Na klenbû chóru a v boãních lodích baziliky sv. Jifií byly postupnû od poloviny 19. století aï do 70. let století 20. objevovány více ãi ménû souvislé fragmenty nástûnné malífiské v zdoby. Vzhledem k tomu, Ïe od posledního restaurování ubûhly uï desítky let, nastala potfieba provûfiit stav maleb i podkladov ch omítek. Z pfiedbûïné restaurátorské prohlídky vyplynulo, Ïe vedle revize soudrïnosti barevné vrstvy a náhrady nevyhovujících retu í bude vhodné pofiídit podrobnou dokumentaci dochovan ch fragmentû, aby bylo moïné v prûbûhu let provádût kontrolu jejich stavu a ovûfiovat, zda nedochází k úbytkûm malby. NejváÏnûj í situace byla shledána v kapli sv. Ludmily, jejíï malífiská v zdoba vznikla na konci 16. století (v 19. století byla pfiemalována a doplnûna o obrazy Josefa Hellicha). Nûkteré partie maleb v kapli dlouhodobû strádaly zatékáním, pfiiãemï nebylo zfiejmé, zda jde o následky aktuální poruchy stfiechy, nebo o vliv zbytkové vody ve zdivu z prûsakû, ke kter m docházelo v minulosti. V plochách tmav ch map, které ohraniãovaly postiïená místa, byla malba silnû uvolnûná a pokrytá soln mi v kvûty. Tato skuteãnost byla bezprostfiedním impulsem k pfiípravû restaurátorského zásahu, jenï probûhl v létû roku Spolu s malbami v kapli byly restaurovány také pozdnû gotické obrazy svûtcû a svûtic na vstupním oblouku do kaple. Baziliku sv. Jifií zaloïil kníïe Vratislav I. Vysvûcena byla roku 925 za vlády Vratislavova syna Václava pfii pfiíleïitosti pfienesení ostatkû Václavovy babiãky Ludmily první muãednice z rodu PfiemyslovcÛ. O nûco pozdûji zaloïen pfiilehl klá ter benediktinek, jehoï první abaty í se v poslední ãtvrtinû 10. století stala sestra kníïete Boleslava II. Mlada, byl proto logicky centrem svatoludmilského kultu. Kaple sv. Ludmily byla vybudována za dal í v znamné abaty e AneÏky na poãátku 13. století a pfiestavûna ve 14. století. Její dne ní podoba, v níï jsou pod gotickou tumbou uloïeny ostatky sv. Ludmily, je v sledkem úpravy z doby kolem roku 1500 a z let po poïáru Hradu v roce Obnova kaple probûhla v roce 1858, dal í práce v kapli jsou doloïeny k samému konci 19. století a k roku Nástûnné malby pro ly zásadním restaurováním v letech Kaple je spojená s lodí obloukem, na nûmï jsou vymalovány ãtyfii nadïivotní postavy svûtcû. Na v chodní stranû pfiedstavují snad sv. Vojtûcha, pod ním sv. Ludmilu. Naproti je vyobrazena patrnû abaty e Mlada, zakladatelka klá tera, nad ní se nachází ãtvrtá postava svûtce, zamalovaná v 60. letech 20. století kvûli torzálnosti dochování pûvodní figury. Malby na oblouku podle úsudku Jaromíra Pe iny souvisejí s dílem Mistra Svatojifiského oltáfie. Ten své stûïejní dílo Svatojifisk oltáfi, podle nûjï je v moderní literatufie naz ván, namaloval pravdûpodobnû v dobû kolem roku 1470 pod vlivem okruhu norimberského Mistra Tucherova oltáfie. 2 Pfiedpokládá se, Ïe oltáfi objednala tehdej í pfiedstavená klá tera Anna z Kotopek. Zuzana V eteãková pfiifiazení nástûnn ch maleb na oblouku k dílu Mistra Svatojifiského oltáfie akceptuje, jejich dataci ale klade obecnûji do poslední ãtvrtiny 15. století. 3 AneÏka Merhautová malby na oblouku datuje aï do doby kolem roku Postavy svûtcû a svûtic, zejména jejich fyziognomii, lze porovnat s dvûma Ïensk mi a jednou muïskou figurou, které byly v 60. letech 20. století zji tûny sondáïním a infraãerven m prûzkumem na v chodní stûnû Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta. 5 Srovnáme-li hlavu sv. Ludmily a bl. Mlady s monumentální hlavou Ïeny ve Svatováclavské kapli, vidíme shodu ve stavbû hlav, kresbû vyklenutého oboãí a velk ch oãí s mírnû nabûhl mi horními i spodními víãky, rovného nosu, se pulen ch v razn ch rtû, r hy mezi nosem a horním rtem a dolíãku na bradû. Star í vrstva v zdoby ve Svatováclavské kapli je datována do tfietí ãtvrtiny 15. století, buì do doby konce vlády Jifiího z Podûbrad, nebo poãátku vlády Vladislava Jagellonského. Slohovû pfiíbuzné malby svûtcû a svûtic na oblouku kaple sv. Ludmily kladl Jaroslav Pe ina do stejné doby, kolem roku 1470, souãasnû s oltáfiem sv. Jifií. Zajímavé je, Ïe figury bl. Mlady(?) a sv. Benedikta nebo sv. Vojtûcha(?) se v kostele opakovaly; barokní obrazy tûchto svûtcû byly nalezeny v roce 1899 u jiïní empory, pfiístupné z kûru fieholnic. 6 Na klenbû pokryté zlat mi hvûzdami na modrém pozadí jsou vymalovány rozloïité postavy Krista, Panny Marie, sv. Jana Evangelisty, sv. Mafií Magdalény a sv. Petra, dále postavy ãtyfi evangelistû a ãtyfi církevních otcû. Postavy jsou popsány zvlnûn mi nápisov mi páskami, jejichï texty se ov em dochovaly jen ãásteãnû. V malba na klenbû kaple, obnovené po poïáru Hradu v roce 1541, vznikla v poslední ãtvrtinû 16. století za abaty e Judity Eiben tolerové, jejíï znak se tu 1 2 Není-li uvedeno jinak, je autorem v ech fotografií Jan Gloc, Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, bazilika sv. Jifií, sv. Ludmila na vstupním oblouku do kaple sv. Ludmily, poslední ãtvrtina 15. století, stav po restaurování. Obr. 2. Praha, PraÏsk hrad, bazilika sv. Jifií, bl. Mlada na vstupním oblouku do kaple sv. Ludmily, poslední ãtvrtina 15. století, stav po restaurování. 1 K historii kaple srovnej zejména CIBULKA, Josef. Kostel svatého Jifií na hradû PraÏském : Stavební dûjiny a prûvodce památkami. Praha : Státní grafická kola, s.; MERHAUTOVÁ, AneÏka. Bazilika sv. Jifií na PraÏském hradû. Praha : Academia, s. Shrnutí viz VLâEK, Pavel (ed.). Umûlecké památky Prahy. PraÏsk hrad a Hradãany. Praha : Academia, 2000, s ISBN K prûbûhu obnovy kaple srovnej MACH, Franti ek; ITTLER, Eduard. Oprava chrámu svatojifiského na hradû praïském. Památky archeologické. 1913, roã. 25, s ISSN První zásadní anal zu díla malífie, jenï vytvofiil oltáfi sv. Jifií pro benediktinsk klá ter sv. Jifií na PraÏském hradû, pfiinesl PE INA, Jaroslav. Pozdnû gotické deskové malífiství v âechách. Praha : âeská akademie vûd a umûní, 1940, s ; T Ï. K ãinnosti dílny mistra svatojifiského oltáfie. Umûní. 1958, roã. 6, ã. 2, s ISSN ; T Ï, Paralipomena k dûjinám ãeského malífiství pozdní gotiky a renesance. Umûní. 1967, roã. 15, ã. 3, s ISSN Dále srovnej KROPÁâEK, Jifií. Malífiství. In POCHE, Emanuel (ed.). Praha stfiedovûká. Praha : Panorama, 1983, s V ETEâKOVÁ, Zuzana. Nástûnné malby v bazilice sv. Jifií na PraÏském hradû. In Castrum Pragense, 2005, ã. 6, s ISBN MERHAUTOVÁ, A., cit. v pozn. 1, s Srovnej k tomu KYZOUROVÁ, Ivana. Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Václava. Zprávy památkové péãe, 2010, roã. 70, ã. 5, s ISBN RÒZNÉ Ivana KYZOUROVÁ / Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií 349

2 3 cím kapli s bazilikou byla odkryta ãtvrtá postava svûtce, jejíï ãást, zhruba dvû dolní tfietiny, pochází ze stejné doby jako dal í tfii svûtecké postavy; zbytek, tedy zejména hlava, byl domalován v 19. století. To byl nepochybnû dûvod, proã byla figura v 60. letech celá zabílena. Prezentace sotva sto let star ch doplàkû nezapadala do tehdej í koncepce restaurování, jehoï cílem bylo obnovit autentiãnost pozdnû gotické a renesanãní malby; pfiemalby z 19. století byly vnímány jako degradující. V posledních desetiletích se ale pohled na sou- Ïití tûchto odli n ch stylû podstatnû mûní a v jeho úhlu je odkrytí ãtvrté postavy a její zakomponování do pûvodního celku logick m rozhodnutím. Ve snaze zlep it mikroklima kaple byla také restaurována ãtyfii vitráïová okna na její v chodní a jiïní stûnû, která byla zpevnûna ve své konstrukci a doplnûna o chybûjící sklenûné ãásti. 10 Pod velké okno v jiïní stûnû kaple byla osazena okapnice, do které stéká voda, jeï se kondenzuje na povrchu skla. Do provedení tohoto opatfiení totiï voda stékala po opukovém zdivu a zanechávala na nûm své stopy. Jde o totéï zdivo, které bylo v renesanci a v baroku obestavûno dal ími zdmi a s konãícím 19. stoletím zase obnaïeno, v souladu se zámûrem uvést památku dle odkryt ch star ch detailûv opût a to nezkrácenû v pûvodní svûj stav. 11 Ivana KYZOUROVÁ 4 Obr. 3. PraÏsk hrad, bazilika sv. Jifií, kaple sv. Ludmily, pohled do klenby závûru kaple s postavami Krista, Panny Marie, Jana Evangelisty, sv. Mafií Magdalény a sv. Petra, poslední ãtvrtina 16. století, stav po restaurování. Obr. 4. Hlava sv. Ludmily doãasnû odkrytá v roce 1965 na v chodní stûnû Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta (vlevo), hlava téïe svûtice z kaple sv. Ludmily v bazilice sv. Jifií (uprostfied) a hlava bl. Mlady z kaple sv. Ludmily v bazilice sv. Jifií (vpravo). (Foto vlevo archiv autorky, foto uprostfied a vpravo Jan Gloc, 2010) nachází. V malbách byl shledán vliv benátského malífie Giulia Licinia, kter byl v letech dvorním malífiem Maxmiliána II. i Rudolfa II. a kter zemfiel pravdûpodobnû v Praze v roce Malby mohl vytvofiit jeho pomocník, t Ï, kter pracoval na v zdobû stûn soudní svûtnice Nejvy ího purkrabství. 7 Scény ze Ïivota sv. Ludmily na západní stûnû kaple namaloval roku 1858 Josef Hellich. Pomineme-li zásahy z 19. století, kdy byly malby v kapli sv. Ludmily pfiemalovány a v znamnou mûrou doplnûny, pro ly nejdûleïitûj ím restaurátorsk m zásahem na poãátku 60. let 20. století. 8 Malby byly upevnûny a vyãi tûny a opravily se rozsáhlé trhliny. V ude tam, kde sondáïní prûzkum potvrdil star í barevnou vrstvu, byly sejmuty pfiemalby z 19. století, aby mohly b t odhaleny pûvodní, byè neúplnû dochované renesanãní malby. Na západní stûnû, kde se star í malba prakticky nedochovala, byly ponechány scény se sv. Ludmilou od Josefa Hellicha. Ov em ani ty nejsou kompletní, neboè byly po kozeny bûhem oprav baziliky kolem roku Pfii restaurování byly také napravovány následky zatékání stfiechou, které je evidentnû dlouhodob m problémem. Do kaple zfiejmû muselo zatékat i v prûbûhu posledních desetiletí, neboè v místech styku klenby a klenebního pasu na severní stranû byly rozsáhlé solné v kvûty. Barevná vrstva byla v tûchto místech silnû uvolnûná a v upinách odpadávala. Vedle konzervace maleb bylo nutné také dûkladnû zkontrolovat stfiechu i krov kaple a opravit zji tûné závady. Bûhem restaurování v roce 2008 byly malby lokálnû odsoleny, prûbûïnû upevàovány a ãi tûny. Byly injektovány defekty podél star ch, ale mírnû pracujících trhlin a vymûnûny nevhodné tmely. Odstranila se vût ina ztmavl ch retu í ze 60. let 20. století, které nevyhovovaly formálnû ani barevnû. Cílem nov ch retu í bylo optické scelení fragmentárnû dochovan ch maleb. Pro potlaãení defektû v malbû byla pouïita retu napodobivá. Místa s velk mi ztrátami malby byla pojednána v neutrální barevnosti. 9 Na klenebním oblouku spojují- 6 MACH, Franti ek; ITTLER, Eduard. Oprava chrámu svatojifiského na hradû PraÏském. Památky archeologické , roã. 24, se it II. III., s , 329, 356. ISSN KRâÁLOVÁ, Jarmila. Renesanãní nástûnná malba v âechách a na Moravû. In Dûjiny ãeského v tvarného umûní II/1. Praha : Academia, 1989, s. 74. ISBN ; TáÏ. Obnovené renesanãní malby purkrabství PraÏského hradu. Památková péãe. 1964, roã. 24, s ISBN Restaurování v letech provedli restaurátofii A. Bergerová, V. Berger, E. Crhová, J. Kadera a J. Vachuda, ale restaurátorská zpráva se na Hradû nenachází, jen zápisy ze schûzek s investorem. 9 ZÁHO, Tomá. Oprava gotick ch a renesanãních maleb kaple sv. Ludmily baziliky sv. Jifií na PraÏském hradû. Praha, Restaurátorská zpráva. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 10 Umûlecká huè sklenáfiská JI IâKA-COUFAL. Restaurování vitráïov ch oken z kaple sv. Ludmily v basilice sv. Jifií na PraÏském hradû. Praha Registratura Sbírek PraÏského hradu. 11 MACH, F.; ITTLER, E., cit. v pozn. 1, s RÒZNÉ Ivana KYZOUROVÁ / Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií

3 Rekonstrukce Archivu PraÏského hradu Archiv PraÏského hradu uïívá ãást jiïního kfiídla Nového paláce, a to od doby svého vzniku. Prostory archivu jsou vzhledem k nádvofií v úrovni suterénu, rozhodnû v ak neslouïily jako sklepy. V prostorách se v století nacházely skladi tû a depozitáfie rûzného druhu. Místnosti jsou rozlehlé, s vysok mi klá - terními klenbami, vybavené velk mi okny a minimálnû jedním krbem, tedy zpûsobilé k dlouhodobému pobytu. Pfii pohledu z jiïních zahrad jsou také nûkolik metrû nad terénem. V letech bylo z Vídnû na základû ujednání mezi rakousk mi a ãeskoslovensk mi odborníky pfievezeno 107 beden archiválií, t kajících se Hradu i historick ch zemí Koruny ãeské (takzvaná 1. ãeskoslovensko-rakouská spisová a archivní rozluka). Byly uloïeny v pfiízemí Nového paláce, v sousedství pûvodního archivu zámeckého hejtmanství, císafisko-královského správního orgánu Hradu ( ), v nûmï byly chovány i spisy pfiedchozích úfiadû. Umístûní archivu bylo v té dobû povaïováno za provizorní. Svûdãí o tom návrh vytvofiit depozitáfie archivu v Jízdárnû PraÏského hradu ãi PleãnikÛv návrh upravit pro tento úãel Tereziánské kfiídlo Starého královského paláce. V znamn m pokrokem bylo vytvofiení úloïného mobiliáfie skfiíní, stolû a regálû ( ) podle projektu Pleãnikova spolupracovníka, architekta Otto Rothmayera, a to na míru do stávajících prostorû. V roce 1957 byla archivu jako depozitáfi pfiidûlena âerná kuchynû, naz vaná dfiíve také Nová korunovaãní kuchynû. Zde kuchyàsk provoz fungoval od pozdního stfiedovûku a z poslední korunovace na Hradû (1836) se zachovaly pece, ohni tû a sporák. V letech byl tento depozitáfi vybaven vestavûn mi podlaïími s ocelovou konstrukcí a systémem regálû na uskladnûní spisû. Tím se sice zv ila kapacita depozitáfie, zároveà v ak byl monumentální klenut prostor degradován na obyãejné skladi tû. Vestavba byla provedena bez zásahû do stûn a klenby a nedotkla se ani historického vybavení kuchynû. Provozní uspofiádání Archivu PraÏského hradu pfied rekonstrukcí mûlo celou fiadu závad a nedostatkû. Prostory depozitáfiû byly de facto zároveà pracovnami zamûstnancû archivu, provoznû od nich nebyla oddûlena ani badatelna. Z této skuteãnosti vypl valy nejen nevhodné podmínky pro pracovníky, ale a to pfiedev ím nepfiijatelné klimatické podmínky pro uloïení archiválií. Mezi nimi jsou i unikátní stfiedovûké rukopisy, vzácné tisky a fondy star ch plánû, staré fotografie a negativy vãetnû sklenûn ch desek. V dispozici zcela chybûla místnost pro takzvanou oãistu novû pfiejíman ch fondû. V prostorách depozitáfiû nebyla prakticky Ïádná rezerva pro nové pfiírûstky. Pracovi tû pro fotodokumentaci bylo nedostateãné. Nebyly prostorové moïnosti ani vhodné klimatické podmínky pro systematické ukládání star í i novû vytváfiené fotodokumentace. Zázemí pro pracovníky archivu bylo stísnûné, spí e improvizované, a navíc bylo spoleãné i pro náv tûvy badatelû. Stav prostorû archivu, jeho vybavení a rozbor moïností jeho dal ího rozvoje ukázaly, Ïe zásadní rekonstrukce je nezbytná. Zaãala se pfiipravovat v roce 2003 a v prvních úvahách byly zvaïovány dvû varianty fie ení: rekonstruovat archiv ve stávajících historick ch prostorech, nebo vyprojektovat a postavit novou budovu, která by splàovala v echny nároãné poïadavky, mimo vlastní jádro PraÏského hradu. Po dûkladném rozboru byla zvolena první z obou variant. Zadání rekonstrukce vycházelo z archivního zákona (zákon ã. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové sluïbû a o zmûnû nûkter ch zákonû), kter pfiesnû stanovil pravidla, na základû kter ch mûïe b t udûlena akreditace specializovaného archivu sítû vefiejn ch archivû âeské republiky. Cílem projektu stavebních úprav Archivu PraÏského hradu bylo nalézt architektonické a provozní fie ení odpovídající souãasn m poïadavkûm a navrhnout zlep ení podmínek uloïení archiválií, zejména v parametrech mikroklimatick ch a bezpeãnostních. NejdÛleÏitûj í ãástí archivu jsou depozitáfie, proto byla v projektu vûnována nejvût í péãe splnûní poïadavkû na bezpeãné a správné uloïení archiválií. Samostatnou kapitolou bylo fie ení interiéru, pfii kterém projektant kladl dûraz na zachování a dal í vyuïití dochovaného hodnotného mobiliáfie. Umístûní Archivu PraÏského hradu se jeví jako správné i z hlediska dne ních pfiísn ch poïadavkû na kvalitu a stálost vnitfiního klimatu. Hlavní ãást depozitáfiû je umístûna v pûti sálech situovan ch mezi takzvan m Schodi tûm pod balkonem a Vázov m schodi tûm, zapu tûn ch hluboko pod úroveà III. nádvofií. Díky této poloze jsou prostory z jedné strany chránûny masivem terénu a mohutn m zdivem románské hradby pfied vnûj ími v kyvy teploty a vlhkosti a chovají se z hlediska vnitfiního klimatu velmi stabilnû. Nejv raznûj ím vnûj ím faktorem, kter mohl mikroklima destabilizovat, byla pfied rekonstrukcí nedostateãnû zastínûná okna orientovaná na jihov chod. Pro nû bylo navrïeno osazení nov ch venkovních okenic s tepelnou izolací. Ty pfiedstavují nejúãinnûj í zpûsob stínûní sluneãního záfiení a nejsou srovnatelnû nahraditelné jin mi prostfiedky. Zásah do podoby jiïního prûãelí, kde se v souãasnosti Ïádné dal í vnûj í okenice nevyskytují, byl vyhodnocen jako pfiijateln. Stávající zdvojená okna byla repasována, zasklena izolaãním dvojsklem a opatfiena tûsnûním. Tûmito opatfieními se nejenom sníïil vliv sluneãního záfiení v letním období na zanedbatelnou míru, ale souãasnû se v raznû zmen ila potfieba vytápûní v zimû, coï má za následek stabilnûj í hodnoty relativní vlhkosti. Splnûní nûkter ch stavebnû-technick ch podmínek a eliminace rizik po kození archiválií vyïadovaly stavební úpravy i úpravy v rozvodech instalací i mimo vlastní prostory archivu, a to zejména v pfiízemí nad depozitáfii a v trafostanici ve druhém suterénu pod âernou kuchyní. Tam bylo nutné tepelnû izolovat strop a zabránit tak neïádoucímu ohfiívání depozitáfie. Nové dispoziãní fie ení v rámci dan ch moïností oddûlilo provoz pro vefiejnost od prostoru pracoven a depozitáfiû i od komunikaãních tras, kudy se pohybují pracovníci archivu i archiválie. ZároveÀ se podstatnû Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, Nov palác, jiïní kfiídlo, suterén, interiér takzvané âerné kuchynû, stav po odstranûní vloïené konstrukce. (Foto Petr Mûchura, 2007) zkrátila cesta archiválie k badateli. V klimaticky pfiíznivém prostfiedí prvního suterénu vedle depozitáfiû byla do velkorys ch zaklenut ch místností umístûna studovna plánové dokumentace (velké formáty) a badatelna bûïn ch fondû. Jako tfietí badatelsk provoz bylo zfiízeno místo pro studium nejvzácnûj ích památek, kde je za dohledu konzervátora moïno krátkodobû konzultovat nejvzácnûj í stfiedovûké rukopisy. Toto místo dále slouïí jako pfiípravna archiválií pfied jejich expedicí do badatelen. Ve v ech prostorách je tfieba udrïovat mikroklima pfiíbuzné depozitáfiûm. Pracovi tû archiváfiû bylo pfiemístûno do novû zfiízen ch kanceláfií v pfiízemí. V raznou zmûnou proti pûvodnímu stavu je orientace badatelny a kanceláfie k Vázovému schodi ti, které se tak stalo hlavní vertikální komunikací archivu. Tento architektonicky hodnotn prostor, pocházející z Pacassiho pfiestavby Nového paláce, byl rehabilitován a alespoà ãásteãnû zpfiístupnûn vefiejnosti. Souãástí úpravy schodi tû bylo restaurátorské odkrytí pûvodních povrchû stûn a balustrády a návrat k pûvodní barevnosti. Novû bylo vyfie eno i pracovi tû fotografa, pro archivaci fotografií a negativû byl v âerné kuchyni navrïen chlazen box. Zfiízení tohoto místa se pozitivnû odrazilo na koncepci ukládání fotografické dokumentace. 1 Místnosti získaly po rekonstrukci svûj pûvodní charakter: v depozitáfiích byly odstranûny novodobé malífiské nátûry a obnoveny vápenné malby. Novû byla po- 1 Srovnej HALATA, Martin; SUCH, Marek. Fototéka Archivu PraÏského hradu (situace v letech ). Archivní ãasopis. 2009, roã. 59, ã. 1, s ISSN RÒZNÉ Martin HALATA, Petr CHOTùBOR, Pavel KOLÍBAL, David MARE / Rekonstrukce Archivu PraÏského hradu 351

4 Úprava severního vstupu do PraÏského hradu 2 4 Obr. 2. Praha, PraÏsk hrad, Nov palác, jiïní kfiídlo, suterén, interiér takzvané âerné kuchynû, stav v prûbûhu pokládání tepelné izolace podlahy. (Foto Petr Mûchura, 2008) Obr. 3. Praha, PraÏsk hrad, Nov palác, jiïní kfiídlo, 2. suterén, zdivo vûïice románského opevnûní pod podlahou depozitáfiû Archivu PraÏského hradu. (Foto Petr Mûchura, 2006) Obr. 4. Praha, PraÏsk hrad, Nov palác, jiïní kfiídlo, suterén, interiér badatelny Archivu PraÏského hradu, stav po rekonstrukci. (Foto Ondfiej Pfiibyl, 2008) Obr. 5. Praha, PraÏsk hrad, Nov palác, jiïní kfiídlo, suterén, interiér depozitáfie Archivu PraÏského hradu, stav po rekonstrukci. (Foto Ondfiej Pfiibyl, 2008) loïena opuková dlaïba, která zde nejspí e historicky byla a ve fragmentech se dochovala. âerná kuchynû byla vyãi tûna od ru iv ch vestavûn ch konstrukcí a její historické vybavení (sporák a pece) bylo restaurováno. Prostor sice nebylo moïné ponechat úplnû voln, ale nové zafiízení bylo navrïeno tak, aby co nejménû vizuálnû ru ilo. V echny hodnotné prvky jako dvefie, okna, pûvodní vnitfiní okenice, mfiíïe, pískovcová ostûní portálû nebo schodi tû byly repasovány nebo restaurátorsky o etfieny. Pokud byly nutné nûjaké úpravy, napfiíklad pro zv ení poïární odolnosti historick ch Ïelezn ch dvefií, byly navrïeny etrnû a tak, aby byly co nejménû patrné. Základem zafiízení interiéru depozitáfiû, pracoven i badatelny zûstal pûvodní mobiliáfi navrïen Otto Rothmayerem. Jeho modfiínové skfiínû byly stejnû jako skfiíàové pulty repasovány. Po- Ïadavky na provoz pracovi tû si vyïádaly doplnûní nov m mobiliáfiem; ten byl z vût í ãásti navrïen tak, aby bylo dosaïeno jednoty s pûvodním zafiízením. Je tfieba se zmínit o technick ch instalacích a rozvodech, které ãasto pfiedstavují v prostfiedí historick ch staveb specifick problém. Pfii rekonstrukci ar- 3 5 chivu byly dûslednû vyuïívány pûvodní trasy, rozsah nov ch dráïek a prostupû byl redukován na nezbytné minimum. Tento pfiístup se na PraÏském hradû stal jiï samozfiejmostí, i kdyï ne vïdy je jeho dodrïení pro projektanty a provádûjící firmy snadné. Také v archivu bylo tfieba nejednou reagovat na situace odkryté teprve v prûbûhu stavebních prací. Jako pfiíklad lze uvést dodateãnou úpravu tras rozvodû elektrického proudu pro osvûtlení depozitáfiû. PÛvodnû navrïené trasy byly opu tûny, protoïe se ukázalo, Ïe klenby místností se dochovaly s neporu en mi barokními omítkami. Poãet závûsn ch bodû pro svítidla byl redukován na nejmen- í moïnou míru a pfiívodní kabel byl z míst, kam vedla stávající trasa silnoproudu, napojen volnû pfiímo do osvûtlovacího tûlesa. Nejnároãnûj í technologií z hlediska poïadavkû na velikost prostupû a tras je u kaïdé stavby vzduchotechnika. Díky v e zmínûné stabilitû pfiirozeného mikroklimatu v prostorech archivu ji bylo moïné dimenzovat v pomûrnû redukované podobû. I tak vycházely profily potrubí natolik velké, Ïe by je nebylo moïné kvûli památkové ochranû objektu v dne ní dobû realizovat, neb t instalaãního kanálu z 60. let 20. století pod podlahou depozitáfiû, kvûli kterému jiï byly v hlavních pfiíãn ch zdech velké prostupy prosekány. I tato okolnost pfiispûla sv m dílem k rozhodnutí ponechat Archiv PraÏského hradu v historick ch prostorách. V plném rozsahu byl archiv znovu otevfien v prosinci roku 2008; pfiedtím jiï od jara procházel zku ebním provozem, pfii nûmï byly sledovány zejména klimatické podmínky v depozitáfiích. Z hlediska uïivatele i památkové péãe je tfieba v sledek rekonstrukce povaïovat za zdafiil. Byly nejen splnûny nároãné podmínky zadání, ale historick m prostorûm archivu, kuchynû a Vázového schodi tû byla do znaãné míry vrácena pûvodní podoba. Martin HALATA, Petr CHOTùBOR, Pavel KOLÍBAL, David MARE Severní vstup do PraÏského hradu, takzvaná Pacassiho brána, je ze tfií hradních vstupû nejmlad í. Vznikl aï po pfiemostûní rokle potoka Brusnice v 16. století; v roce 1772 byl upraven Antonínem Haffeneckerem podle projektu Niccola Pacassiho. Renesanãní brána, které pfii Pacassiho pfiestavbû byla pfiedstavena z obou stran nová prûãelí, spojovala Hrad s Královskou zahradou a s hospodáfisk m zázemím. Cesta na valu (dne ní Pra n most) pûvodnû ústila jen do prûjezdu; boãní prûchody pro pû í vznikly zkrácením koníren aï ve 20. století. O zfiízení prûchodu po západní stranû prûjezdu uvaïoval uï Kamil Hilbert v roce 1919, otevfien byl ale aï v souvislosti s Cubrovou adaptací Rudolfovy konírny pro obrazárnu roku PrÛchod po v chodní stranû prûjezdu byl prosekán a upraven roku 1947, a to podle plánu Vladimíra Studeného. 1 Prostor, kter pfied v chodním prûchodem tehdy vznikl, dostaãoval pro bûïn provoz, ale v dobû turistického boomu neobstál; byl mal a stísnûn. Cílem architektonické úpravy Marka tûpána bylo tento prostor roz ífiit. To nejen zlep ilo plynulost provozu, ale také umoïnilo pfiíchozím se tûsnû pfied vstupem do Hradu zastavit, pfiípadnû posadit na laviãku a odpoãinout si s v hledem do Jeleního pfiíkopu. 2 Prvotní motivace urbanistického zásahu pfied severním vstupem do Hradu byla ale jiná byla to potfieba najít místo pro sochu heraldického lva od Vincence Makovského. Socha vytesaná z prachatického dioritu pûvodnû stála na pylonu ka ny, kterou pro II. nádvofií navrhl Jaroslav Fragner. Ten díky své relativnû pevné politické pozici realizoval nûkteré prestiïní zakázky, kupfiíkladu v letech provádûl rekonstrukci Karolina, kam navrhl mimo jiné ka nu se tfiemi heraldick mi lvy rovnûï od Makovského; kompoziãnû jsou tyto sochy velmi blízké so e heraldického lva zhotovené pro PraÏsk hrad. Úpravami PraÏského hradu se Fragner zab val od roku 1956, pfiiãemï novou v dlaïbu II. hradního nádvofií provedl v letech Souãástí celkového fie ení nádvofií bylo osazení fontány s postavou heraldického lva, navrïenou Vincencem Makovsk m a provedenou Kamennou, sochafiskou hu- 1 K historii místa zejména VILÍMKOVÁ, Milada; KA IâKA, Franti ek. Severní kfiídlo I. a II. Stavebnû historick prûzkum PraÏského hradu. Praha : Státní ústav pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû, Archiv PraÏského hradu. 2 Studie na úpravu severního vstupu do PraÏského hradu byla zpracována v roce 2007, projekt následoval v letech , realizace probûhla v roce VÁCHA, Rostislav. Fragnerova teorie a praxe. In Jaroslav Fragner. Náãrty a plány, katalog v stavy. Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999, s. 116, 141. SoutûÏ na v dlaïbu II. nádvofií se uskuteãnila v roce 1962, v letech na nádvofií probíhal pod vedením Ivana Borkovského archeologick v zkum. 352 RÒZNÉ Martin HALATA, Petr CHOTùBOR, Pavel KOLÍBAL, David MARE / Rekonstrukce Archivu PraÏského hradu Ivana KYZOUROVÁ, Marek TùPÁN / Úprava severního vstupu do PraÏského hradu

5 1 2 3 Obr. 1. Marek tûpán, Architektonická studie na úpravu severního vstupu do PraÏského hradu, axonometrie, Obr. 2. Marek tûpán, Architektonická studie na úpravu severního vstupu do PraÏského hradu, ortogonální pohledy na fasádu a spárofiez dlaïby, Obr. 3. Praha, PraÏsk hrad, severní vstup se sochou heraldického lva od Vincence Makovského. Sochu odhalil prezident âeské republiky Václav Klaus 28. fiíjna (Foto Jan Gloc, 2009) tí v Blansku. Vincenc Makovsk dohlíïel na dohotovení sochy je tû krátce pfied svou smrtí, jejího osazení se ale uï nedoïil. 4 Ka na se lvem na pûvodním místû, tedy mezi stfiedním kfiídlem Nového královského paláce a kaplí sv. KfiíÏe, nestála dlouho. Na konci roku 1986 do ní narazila multikára, náraz rozkmital subtilní pylon ka - ny a ten se zfiítil. Pylon byl úplnû zniãen, socha lva, která spadla z v ky témûfi ãtyfi metrû, se rozbila na tfiicet osm dílû a fiadu dal ích úlomkû o váze asi patnáct kilogramû. 5 V roce 1987 byla socha restaurována (díly byly opûtovnû spojeny do celku ãepy a lepidlem). 6 Bez úhony pfieïila nádrïka ka ny, která tvofiila základnu celé kompozice dnes je uloïena v depozitáfii. I kdyï socha lva byla bezprostfiednû po pádu nároãnû restaurována, nebyla zfiejmû vûle ji na pûvodní místo vrátit; moïná i proto, Ïe ka na jako celek byla neopravitelná. V roce 1996 se situace definitivnû vyfie ila tím, Ïe místo nûkdej í ka ny zablokovala mark za architekta Bofika ípka nad novû zbudovan m vchodem do stfiedního kfiídla, pfied nûjï byly poloïeny v razné schody z rûïové Ïuly. Do pûvodního architektonického kontextu, kter vytvofiil Fragner na II. nádvofií, tak lev uï vrácen b t nemohl. 7 Pokud architekt fie í úkol, kter má ryze praktick cíl, nemusí to pro nûj znamenat jen omezení, ale mûïe to b t i základem úspûchu. V pfiípadû instalace Makovského lva byly praktické cíle hned dva: novû instalovat sochu v znamného ãeského sochafie a estetizovat jeden ze vstupû do PraÏského hradu. Projekt nefie il jen bezprostfiední okolí sochy lva, ale zahrnul i Pra n most tmavé, zbyteãnû vysoké a jiï uhnívající dfievûné v plnû plotu byly vymûnûny za niï í a svûtlej í. Celková úprava cesty k Hradu od severu se tak stala jak msi symbolick m zakonãením rozsáhl ch renovaãních prací, které se bûhem posledních let uskuteãnily v oblasti severního pfiedpolí. 8 Architektonické fie ení prostoru pfied severním vstupem je ãisté a jednoduché. Navazuje na tradici, na jejímï poãátku stál Niccolo Pacassi, dvorní architekt Marie Terezie (pomineme-li Giovanniho Gargiolliho, kter uï za Rudolfa II. zaãal se sjednocováním staveb kolem II. nádvofií), a na konci Josip Pleãnik, architekt prvního prezidenta samostatné republiky. Byla to tradice, která ponûkud popfiela pûvodní strukturu a stavební konfiguraci PraÏského hradu, jenï do Pacassiho pfiíchodu byl jak msi konglomerátem (v jádfie) stfiedovûk ch ãi renesanãních domû a palácû, mozaikou stylû a historick ch reminiscencí. Pacassi rozmanitost tohoto území uzavfiel do sjednoceného celku, ovládaného geometrickou sítí vertikál a horizontál, jíï byl podfiízen i stfiídm dekor staveb. Pleãnik na Pacassiho geometrizující styl navázal, zejména srovnáním a pfiedláïdûním III. nádvofií; Jaroslav Fragner pak v obdobném duchu vydláïdil nádvofií II. Marek tûpán tedy pokraãoval v jiï dávno vytãeném smûru: také pro jeho fie ení jsou typické velkorysé hladké tvary, jednoduché geometrické formy a u lechtilé materiály, srovnatelné s tûmi, které tak rád pouïíval Pleãnik. tûpánovo fie ení oïivilo základní motiv kontrastu vertikály a horizontály (kter známe z Pleãnikovy úpravy Slavatova pomníku v zahradû Na Valech) nebo motiv pfiehnuté draperie, která jako látka pfiepadá pfies kamennou zídku podpírající bronzové zábradlí (motiv pfiehozené draperie pouïil Pleãnik u hlavic sloupû pavilo- 4 HLU IâKA, Jifií; MALINA, Jaroslav; EBEK, Jifií. Vincenc Makovsk. Brno : Nadace Universitas Masarykiana, 2002, s. 70, 75, 306. ISBN K popisu havárie, míry po kození sochy i doporuãení pro restaurování viz SKUPIN, Lumír. Znaleck posudek statické spolehlivosti zmonolitnûné heraldické plastiky lva z II. nádvofií PraÏského hradu. Praha : registratura Sbírek PraÏského hradu, PAâEK, Josef; KA PAR, Jifií. Kamenná plastika heraldického lva restaurátorská zpráva. Praha : registratura Sbírek PraÏského hradu, Restaurátor Ka par, kter sochu lva restauroval v roce 1987, uï na poãátku 90. let 20. století upozoràoval, Ïe by bylo Ïádoucí tento zajímav objekt opûtovnû instalovat, pokud ne na pûvodním místû, tak jinde v areálu PraÏského hradu. K tomu srovnej KA PAR, Jifií. Lev Vincence Makovského. In HLU IâKA, J.; MALINA, J.; EBEK, J., cit. v pozn. 4, s O opûtovnou instalaci sochy dlouhodobû usilovali také odborní pracovníci Kanceláfie prezidenta republiky arch. Viktor Procházka a arch. Vojtûch Veverka. 8 Na severním pfiedpolí PraÏského hradu byly v posledních letech upraveny Chotkovy sady a takzvaná Lumbeho zahrada, byla zfiízena nová stezka z Horního Jeleního pfiíkopu do ulice U Brusnice (2006) a nová pfiístupová cesta na Masarykovu vyhlídku (ta vznikla v roce 2007 podle návrhu vítûze studentské soutûïe vypsané paní Livií Klausovou, manïelkou prezidenta republiky). Dále tu probûhla komplexní renovace Jízdárny vãetnû takzvané Janákovy zahrady ( ). Byl opraven b val dûm nejvy ího lovãího ( ) a rekonstruována Míãovna ( ). Snad nejnároãnûj í akcí bylo restaurování sochafiské v zdoby a architektury Královského letohrádku ( ). Obnovou dále pro ly Pleãnikovy arkády pod terasou zahrady Na Ba tû (2008), takzvané Kyklopské schodi tû (2008) a Pleãnikova lávka (2006). RÒZNÉ Ivana KYZOUROVÁ, Marek TùPÁN / Úprava severního vstupu do PraÏského hradu 353

6 nu Bellevue). Pracovalo s materiály pfiíznaãn mi pro Pleãnikovy realizace (pro obelisk, urãen pûvodnû do Rajské zahrady, vybral Pleãnik ãeskou Ïulu z Mrákotína a t Ï materiál pouïil tûpán pro v dlaïbu podesty kolem Makovského sochy). V architektonickém pojetí severního vstupu v ak více neï o ãerpání z Pleãnika jde o rozhovor s ním. Tento rozhovor zahajuje Pleãnik v zahradû Na Ba tû, arkádách pod ní a lávkou, která nese Pleãnikovo jméno. Tato lávka doposud opticky i fakticky konãila nûkde na hranû chodníku Pra ného mostu. Dnes jakoby pokraãuje dál a konãí aï tûpánovou platformou s pylonem a se lvem. Minulost a souãasnost Hradu se tu setkávají ve zcela nové kompozici, která není ani agresivní, ani zbyteãnû skromná, ale dodává této ãásti Hradu dlouho postrádan akcent. Pohled architekta Místo stavby je úzce spjato se severním pfiedpolím Hradu, které prodûlalo za posledních 150 let obrovsk urbanistick skok. Z pûvodního okrajového území za Hradem, konce mûsta, se stal dûleïit nástup do Hradu. Vzhledem k takto velkému urbanistickému obratu byla Ïádoucí v znamová a symbolická podpora tohoto nástupu. Novou stavbou byl val Pra ného mostu oddûlen oboustrannou prostorovou césurou od vnitfiního hradu a jeho tûleso tak získalo jasné ohraniãení na jedné stranû Pleãnikovou lávkou, na stranû druhé novou pochozí platformou. V jejím tûïi ti byl umístûn pylon se lvem, kter zde má i symbolické roviny heraldick lev jako symbol ãeské státnosti a lev jako bdící hlídka vstupu do Hradu. Lev je zde umístûn na dvou k sobû kolm ch pohledov ch osách od Pra ného mostu a od Pleãnikovy lávky tedy obdobnû jako v místû, pro které byl pûvodnû komponován. Pro ovûfiení mûfiítka a kompozice byly mimo jiné pouïity zákresy do fotografií a zkou ka papírové makety v mûfiítku 1 : 1 in situ. Na stavbû byly pouïity tfii základní materiály beton, kámen a bronz, v echny tfii na hranû sv ch technologick ch moïností a formátû. Nosné jádro stavby tvofií zemní komora z pohledového monolitického Ïelezobetonu. Tato spodní stavba je staticky tuhou krabicí tvaru nerovnobûïného kvádru a byla zvolena s ohledem na sloïitûj í základové pomûry na náspech Pra - ného mostu. Na zemní komofie leïí samostatná rozná- ecí Ïelezobetonová deska, která chrání velké formáty dlaïby pfied moïn mi posuvy a deformacemi. Beton podle pfiesné receptury je odlit do hladkého bednûní velk ch formátû s pfiesn m spárofiezem a ostr mi hranami. Pochozí plocha velikosti 55 m 2 je provedena z teple edé mrákotínské Ïuly velk ch formátû. Spárofiez kamene má dvû roviny ãtení základní v osmi velk ch ãtvercích a podruïnou, komornûj í v nenavazujících obdéln ch liniích. Do této druhé roviny jsou vloïeny i ãtyfii pruhy tmav í vahlovické Ïuly ve smûru v chod západ. Základní spárofiez má ir í spáry a ãlení dlaïbu i do dilataãních celkû. Na dlouhé stranû v dlaïba pfiechází irok m fabionem do parapetu a vytváfií tak dojem plynulosti. Na krat ích stranách je plocha dlaïby ukotvena dvûma liniemi masivních Ïulov ch zábradlí. Do tohoto zábradlí je na severní stranû zakomponována laviãka z jednoho kusu Ïuly, na které je zopakován motiv fabionu. Od v ech základních kamenn ch ploch je materiálovû i povrchem odli en sokl (pylon) sochy lva. Je proveden z jednoho kusu le tûné vahlovické Ïuly. Má profil shodn s podstavou lva (76 x 35 cm) a v ku 5 m, z toho v kou 1 m je vetknut v zemním betonovém kalichu. Po ir ích stranách má sokl parabolické vybrání. Ruãnû sekaná plastika lva je oddûlena tenk m bronzov m prouïkem. V tûïi ti nové v dlaïby je vloïena kruhová plocha z bronzu o prûmûru 322 cm. Nese vystupující le tûn nápis PRAVDA VÍTùZÍ VERITAS VINCIT. Plocha bronzu má mírné pfiev ení smûrem ke stfiedu a je fiízenû patinovaná do odpovídajícího odstínu. Povrch plochy je u stfiedu hlad í a smûrem ke krajûm se zdrs- Àuje, u nápisu je vytvofien prstenec s odli n m povrchem. Bronzov kruh má nerezí vyztuïenou konstrukci vyplnûnou u lechtil m betonem v celkové síle 10 cm. Na dlouhé v chodní stranû pochozí plochy je poloïeno bronzové madlo v podobû dlouhého pfiekladu. Na severní stranû je madlo jako látka pfiehnuto pfies kamenné zábradlí. Ivana KYZOUROVÁ, Marek TùPÁN Úprava Císafiské konírny na moderní v stavní síà Císafiská konírna je název pro v stavní síà, která vznikla na poãátku 90. let minulého století obnovením nûkdej í konírny vybudované Rudolfem II. 1 Pfiedtím tento prostor Ïádn speciální název nemûl; fiíkalo se mu jednodu e v chodní konírna nebo konírna pod Rudolfovou galerií. Konírna ostatnû byla po dlouhou dobu tak stavebnû zanedbaná, Ïe Ïádn zvlá tní název ani nepotfiebovala. Byla pfiedûlena druhotn mi pfiíãkami a ve 40. letech 20. století byla ochuzena o západní ãelo, kdyï do lo k jejímu zkrácení pfii budování prûchodu pro pû í po stranû prûjezdu vedoucího z Pra ného mostu na druhé hradní nádvofií. 2 S pfiípravou rehabilitace prostoru konírny se zaãalo aï v 80. letech 20. století. Zadáním projektu bylo rekonstruovat konírnu pro úãely shromaïìování pracovníkû Kanceláfie prezidenta âssr; projekt zahrnoval také úpravu Slévárenského dvora, rekonstrukci vzduchotechniky a vytápûní Rudolfovy galerie. 3 Pod dosud nepodsklepen m prostorem mûl b t zbudován suterén, ov em po vyhodnocení v sledkû archeologického prûzkumu byl nakonec zfiízen jen pod nejzápadnûj í ãástí konírny. Projekt obnovy konírny ale nebyl dûsledn. Prostor mûl slouïit k více úãelûm, nejen jako shromaïìovací sál, ale také jako sál v stavní a koncertní; historicky jednotn interiér tedy mûl zûstat i nadále rozdûlen do nûkolika samostatn ch místností. Zfiejmû zmûna politické situace po roce 1989 umoïnila revizi projektu. Od zámûru vyuïívat konírnu k více úãelûm bylo upu tûno a bylo rozhodnuto rekonstrukci dokonãit tak, aby slouïila pouze jako sál v stavní, a to pro expozice svûtového v znamu. Podle zmûnûné projektové dokumentace byl její prostor obnoven ve své pûvodní podobû, tedy bez druhotn ch pfiíãek. 4 Vstup byl zfiízen z jiïní strany prûchodu pro pû í, na západním konci konírny byly osazeny velké v suvné dvefie pro dopravu exponátû. Novû vytvofien suterén zpfiístupnilo schodi tû s ocelov m tyãov m zábradlím. Na podlahu byla diagonálnû poloïena keramická dlaïba. Projekt fie il také problematiku osvûtlení, vytápûní a klimatizace. 5 V sledkem byla v stavní síà, která podstatnû obohatila praïskou kulturní nabídku. S tím, jak se postupnû zvy ovaly nároky na zapûjãování a vystavování umûleck ch pfiedmûtû, v ak rostla potfieba zaji tûní stabilnûj ího mikroklimatu Císafiské konírny tak, aby jeho hodnoty vyhovovaly zahraniãním i domácím zapûjãitelûm umûleck ch dûl. V roce 2006 tedy probûhla její dal í úprava. Klíãov m podkladem celkového technického a architektonického fie ení byly v sledky studie mikroklimatu konírny a návrh nového vzduchotechnického zafiízení. Ve studii se konstatovalo, Ïe v konnost nového vzduchotechnického zafiízení by v znamnû podpofiila vysoká dûlicí pfiíãka, situovaná tûsnû za schodi tû vedoucí do suterénu. 6 Návrh této pfiíãky, která by zajistila stejnomûrné mikroklima v celém rozsahu v stavní sínû, byl hlavním úkolem pro architekta. Ten také novû fie il vstup do konírny, jeho zádvefií a zábradlí ke schodi ti do suterénu. Císafiská konírna pfiedstavuje impozantní prostor s obdélnou dispozicí zaklenut valenou klenbou s v seãemi, pokrytou sítí tukov ch hfiebínkû. Dnes si uï mûïeme jen pfiedstavovat jednotlivá stání pro konû, zachycená je tû v plánech z 19. století, a v nich konû panûlské, které tak miloval Rudolf II. Stavební historii konírny pfiesnû neznáme, ale byl to se v í pravdûpodobností právû zmínûn Habsburk, kdo ji nechal (a dal í na protilehlé stranû) vybudovat, moïná na místû star ích stájí Ferdinandov ch. Konírna vypovídá o dobû, která stavûla domy pro konû na takové estetické úrovni, Ïe jim mohla konkurovat málokterá architektura urãená lidem. Je také svûdectvím o dobách 1 VILÍMKOVÁ, Milada; KA IâKA, Franti ek. Severní kfiídlo I a II. Stavebnû historick prûzkum PraÏského hradu. Praha : Státní ústav pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû, Archiv PraÏského hradu (APH). 2 PrÛchod byl prosekán v roce 1947 podle plánu architekta Vladimíra Studeného ( ), kter byl Janákov m asistentem od roku 1936 a na Hradû pûsobil aï do roku HEMZAL, Karel. Vûtrání univerzálního sálu PraÏského hradu. Distribuce vzduchu. Praha, APH, Nová plánová sbírka. 4 BURIAN, M.; PET ÍKOVÁ, J. Konírna pod Rudolfovou galerií, zmûna úvodního projektu. Praha, APH, Nová plánová sbírka. 5 CRICKETTOVÁ-PET ÍKOVÁ, J.; BURIAN, M. V stavní sál, koncepce zmûny projektu. Praha, APH, Nová plánová sbírka. 6 âervenák, Jan; JUTTNER, Nikola. Císafiská konírna vûtrání a klimatizace. Praha, APH, Nová plánová sbírka. 354 RÒZNÉ Ivana KYZOUROVÁ, Marek TùPÁN / Úprava severního vstupu do PraÏského hradu Ivana KYZOUROVÁ, Petr FRANTA / Úprava Císafiské konírny na moderní v stavní síà

7 následujících, které si s tûmito koàsk mi prostory nevûdûly pfiíli rady. Teprve souãasnost vrátila konírnû její estetickou tváfi a umûleckou náplà. První pokus o její pfiemûnu ve velmi kvalitní v stavní síà na sklonku dvacátého století byl zdafiil, ov em limitovan dobov mi moïnostmi. Teprve pozdûji, aï ve století jednadvacátém, bylo moïné kvality v stavního prostoru zv it jak po technické, tak po architektonické stránce. Idea vestavût pfiíãku do jednotnû klenutého prostoru se mohla z prvopoãátku zdát kontroverzní, protoïe znamenala jeho opûtovné a neïádoucí dûlení (problém s ní mûla i autorka tohoto ãlánku). Architekt Petr Franta ale na el optimální fie ení. 7 Pfiíãku navrhl ze skla, s dokonale zpracovan mi detaily, a v obdobném duchu fie il i dal í interiérové prvky: zábradlí schodi tû, zádvefií vstupu a vstup samotn. Novû vlo- Ïené prvky jsou transparentní, nijak nenaru ují architektonické vyznûní prostoru a dokonal m zpracováním pûsobí velmi kultivovanû. Teprve ony jako by na ly spoleãnou fieã s jemn mi hfiebínky (ãi tukov mi Ïebry) klenby, pod níï ov em uï nejsou vestavûna stání pro konû, ale v stavní fundus. Je zvlá tní shodou náhod, Ïe první v stava, která se v Císafiské konírnû konala po úplném dokonãení v ech úprav, byla o dobû Bohuslava Hasi tejnského, pfiipravená autorkou této stati. Na archivních fotografiích pofiízen ch bezprostfiednû po osazení nov ch architektonick ch prvkû je proto hned za sklenûnou dûlicí stûnou vidût votivní deska ze opky se Vzkfií en m Kristem od Mistra IW, coï byl závûreãn exponát v stavy. Je v ak nutné hledat nûjak rozpor v tom, Ïe v 16. století v konírnû postávali konû a dnes v ní odborníci v bíl ch rukaviãkách rozvû ují piãkové exponáty z domácích i zahraniãních sbírek? Rudolf II. by asi Ïádn protiklad nevnímal. Jeho konírna sama o sobû byla piãkov m umûleck m dílem a jeho doba si krásn ch koní cenila stejnû, jako si na e doba cení luxusních automobilû. Ne náhodou sem císafisk tolmistr Adam mlad í z Vald tejna roku 1609 pfiivedl turecké poselstvo, aby mu pfiedvedl poklady císafisk ch stájí. 8 Sama konírna byla dílem natolik siln m, Ïe jako umûleck artefakt pfieïila aï do souãasnosti. Pohled architekta Císafiská konírna PraÏského hradu pro la v letech promûnou na v stavní prostor. O dekádu pozdûji vznikl v rámci v stavního reïimu prezentací a zápûjãek vzácn ch umûleck ch dûl poïadavek na stabilitu mikroklimatu v stavního sálu nejvy í kvality. Aby zde mohla b t pfiedstavena i díla a artefakty svûtové úrovnû a zároveà byly splnûny podmínky jejich poji tûní, bylo nutno zajistit mikroklimatickou stabilitu prostfiedí v sále s minimálním kolísáním teploty a vlhkosti. Návrh byl redukován na intervenci pûti transparentních prvkû z ãirého skla ve stávajícím prostoru konírny. Ve v stavním sále byla instalována sklenûná stûna se vstupy oddûlujícími vestibul od vlastního prostoru galerie. Její v ka byla ovûfiena a posléze navrïena po anal ze v modelu mikroklimatu a obrazu proudûní vzduchu v prostoru pfii rûzném uspofiádání v stavního fundusu. Z této anal zy vyplynulo, Ïe ideální v ka stû- Autorem v ech fotografií je Lubomír Fuxa, Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, Císafiská konírna, stav po úpravû provedené podle návrhu Petra Franty v letech V popfiedí zábradlí ke schodi ti do suterénu, za ním sklenûná pfiíãka vylep ující klimatické parametry v stavní sínû. Obr. 2. Praha, PraÏsk hrad, Císafiská konírna, pohled z v stavního prostoru smûrem k západnímu ãelu konírny. Pfied celosklenûnou pfiíãkou votivní deska z P ovky s Nejsvûtûj í Trojicí od Mistra IW z roku 1530(?). Obr. 3. Praha, PraÏsk hrad, Císafiská konírna. Detail úchytu sklenûné stûny. Obr. 4. Praha, PraÏsk hrad, Císafiská konírna, vstup. Pohled ze zádvefií smûrem do prûchodu vedoucího na druhé hradní nádvofií. Pfied celosklenûnou stûnou pilony z nerezové oceli s pfiívodem upraveného vzduchu. ny je 2,8 m; do této v ky je zaruãena stabilita mikroklimatu, která pak konãí pod patou klenby. Tak je klenut prostor jasnû ãiteln, prûhledná stûna umocàuje pfiehled v prostoru i vyniknutí historick ch detailû kleneb. Tento souãasn návrh je tû podtrhuje krásu pfiíjemn ch proporcí v stavního sálu. Stûna je koncipována jako celosklenûná, celá nosná konstrukce a statika je téï navrïena z bezpeãnostního skla, s maximálním vyuïitím nejnovûj ích technick ch moïností souãasn ch technologií a statiky skla. Tradiãní ãesk materiál je v tomto pojetí pouïit bez kovov ch konstrukcí, pouze zámky, úchyty a bodové spojovací prvky jsou z nerezavûjící oceli. Stûna zároveà splàuje bezpeãnostní kritérium zádrïné pfiekáïky. Sklenûná stûna ve vstupu, vloïená do pûvodního obloukového nadpraïí, nahradila nepûvodní dfievûné dvefie a tím zviditelnila hlavní vstup do v stavního sálu. Vnûj í vestibul a pfiedsálí, téï oddûleny sklenûn mi pfiíãkami, jsou vûtrány vzduchotechnickou clonou a jsou souãástí fie ení klimatické stability. Tuto stabilitu zaji Èuje upraven vzduch pfiivádûn do dvou nerezov ch pylonû se tûrbinovou vyústkou. Pod pískovcovou dlaïbou se nacházejí rozvody, pfiívod vzduchotechniky je veden vnûj kem pod nov m vydláïdûním prûchodu z druhého nádvofií. Tûmito intervencemi vznikl v stavní prostor s klimatick mi podmínkami, které odpovídají nejnároãnûj ím parametrûm muzeální kvality klimatu. Vedle trezorové Obrazárny urãené pro stálou expozici hradních sbírek vznikl na PraÏském hradû v stavní sál s obdobn mi mikroklimatick mi parametry, ov em pro doãasné v mûnné v stavy. Ivana KYZOUROVÁ, Petr FRANTA 7 Architekt za tuto realizaci získal cenu Grad Prix ArchitektÛ 2007 v kategorii Architektonick design a drobná architektura a cenu Architekt roku Srovnej Cena v kategorii Architektonick design a drobná architektura. In Katalog Grand Prix ArchitektÛ Praha, 2007, s ; Titul Architekt roku 2007, kategorie A Realizované stavby. In Katalog/Catalogue Praha, 2007, s KOLDINSKÁ, Marie; MAËA, Petr (eds.). Deník rudolfinského dvofiana: Adam mlad í z Vald tejna Praha : Argo, 1997, s ISBN RÒZNÉ Ivana KYZOUROVÁ, Petr FRANTA / Úprava Císafiské konírny na moderní v stavní síà 355

8 K Ïivotnímu jubileu architekta Franti ka Ka iãky 1 Dne 6. bfiezna 2010 se doïil 75 let doc. Ing. arch. Franti ek Ka iãka, CSc., jedna z nejv znamnûj ích osobností na í historické architektury architekt, historik architektury a projektant. Narodil se v Dolních Poãernicích, v letech vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství âvut v Praze. Bûhem studia pûsobil jako pomocná vûdecká síla v Ústavu teorie a dûjin architektury u prof. Oldfiicha Stefana, dvakrát byl prohlá en nejlep ím posluchaãem koly a studium ukonãil druhou státní zkou kou s vyznamenáním. Poté nastoupil v roce 1959 do Státního ústavu pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû (dále jen SÚRPMO) Praha, do atelieru prûzkumu historick ch staveb a mûst, odbornû vedeného dr. Dobroslavem Líbalem. K jeho pracovní náplni patfiilo provádûní stavebnû-historick ch prûzkumû objektû a zpracování architektonick ch návrhû, pfiedev ím na úrovni studií. Pro tyto ãinnosti mûl v borné pfiedpoklady jednak hlubok zájem o památky, jednak v razné v tvarné nadání se schopností poznání pûvodního stavu staveb a jejich vhodné soudobé úpravy. Vedle ãetn ch úkolû v SÚRPMO Praha pokraãoval Franti ek Ka- iãka dále ve studiu jako externí vûdeck aspirant, za téma své práce si zvolil Staré Mûsto praïské se zfietelem k jeho pûvodní uliãní síti. Pracoval na ní od roku 1965 a uzavfiel ji v roce 1974, z politick ch dûvodû ji v ak mohl obhajovat aï v roce V SÚRPMO Praha pracoval F. Ka iãka 40 let, do jeho zániku v roce âinnost architekta Ka iãky je tak rozsáhlá a rûznorodá, Ïe kaïd posuzovatel jeho Ïivotního díla musí mít nad zprávou, kterou o nûm podává, pocit neúplnosti a nedostateãnosti. V SÚRPMO vznikl rozpor mezi organizaãním zaãlenûním a názvem ústavu. Byl to projektov ústav podléhající samosprávû hlavního mûsta Prahy, nenaz val se v ak PraÏsk, ale Státní ústav a mûl záhy poboãky v Brnû, Chebu a dal ích mûstech. Byl zfiízen pro rekonstrukce vybran ch historick ch mûst prohlá en ch v roce 1950 za mûstské památkové rezervace a od zaãátku mûl zfiízeno v zkumné oddûlení, zaji Èující historické podklady pro projekci. Tyto okolnosti urãily také náplà prvotních, ale i v ech dal ích Ka iãkov ch prací. Jedním z hlavních úkolû byl prûzkum objektû celého historického jádra Prahy, systematicky sledovaného, dokonãen pfied zánikem ústavu. Franti ek Ka iãka také provedl pfieãetné stavebnû-historické prûzkumy objektû v Praze-Starém Mûstû, na Malé Stranû, PraÏském hradû i na Hradãanech. Zpracovával prûzkumy i v dal ích historick ch mûstech, a to nejen rezervaãních, ale i ostatních v historick ch jádrech Mladé Boleslavi, Lokte, Svitav. Tfietí ãást prûzkumû, daná názvem ústavu ( pro rekonstrukci památkov ch objektû ), patfií u F. Ka iãky k nejrozsáhlej ím v jejím rámci zkoumal mnohé hrady, hrádky, tvrze a zámky, ãasto ty nejpfiednûj í; lze pfiipomenout alespoà Bítov, Vevefií, Boskovice, Konopi tû, Vla im, Helfenburk, Malenovice, Janovice, Borovany. Podle metodiky SÚRPMO se po kvalitním zamûfiení objektu vïdy na prûzkumu podílel architekt, historik ãi umûleck historik a pfiípadnû i odborníci dal ích profesí. Vedle v e zmínûn ch schopností mûl Franti- ek Ka iãka je tû dal í, u vût iny architektû vzácnou: dovedl o v sledcích prûzkumû zasvûcenû psát. Na prûzkumech historick ch objektû mûl Franti ek Ka iãka vïdy mimofiádn podíl, je v ak nutné pfiipomenout pfiínos jeho profese a vazbu s profesí druhou i smysl pro t movou spolupráci, jeï vesmûs vedly k cenn m v sledkûm. Lze to uvést na pfiíkladech prûzkumû a publikovan ch prací realizovan ch s archeologem i historikem umûní PhDr. Bofiivojem Nechvátalem, CSc. Oba byli gymnazijní spoluïáci, vzájemnû znalí sv ch schopností B. Nechvátal mohl pfii prûzkumech zajistit archeologické, historické i umûleckohistorické poznatky, F. Ka iãka v vojové hodnoty architektury a jejich v stiïné grafické zpracování. Nejdfiíve se setkali u archeologického a stavebního prûzkumu areálu kostela sv. Martina v Radomy li. 1 Hlavním tématem jejich spoleãného v zkumu v ak byl Vy ehrad, o nûmï uvefiejnili fiadu ãlánkû vûnovan ch problematice jeho jednotliv ch památek (bazilika sv. Petra a Pavla, kostel Stûtí sv. Jana Kfititele, kostel sv. AlÏbûty, Curia regis, stfiedovûké a barokní opevnûní, románsk most, takzvaná Libu ina lázeà, vy ehradské brány, hfibitovy a jiné). Následnû se oba autofii se li u kniïní publikace Vy ehrad pohledem vûkû, vydané Správou národní kulturní památky Vy ehrad v roce Jsou v ní soustfiedûny staré pohledy na Vy ehrad z let 1493, 1562, 1601, 1606, 1636, 1685 a dal ích a také Priamiho návrh barokní citadely Vy ehrad z roku Zachyceny jsou rovnûï jednotlivé vy ehradské památky, jak ukazují rytiny, perokresby, fresky, kolorovaná zobrazení, staré plány v e v jejich ãasovém sledu. AÏ do druhé poloviny 19. století byl Vy ehrad pfiedev ím skálou strmû se svaïující do Vltavy, po barokním opevnûní obrysovû doplnûnou ciheln mi hradbami. Franti ek Ka iãka je spolu s Bofiivojem Nechvátalem autorem dal ích kniïních publikací. Nakladatelství Odeon vydávalo v fiadû vûnované mûstsk m památkov m rezervacím publikace o jednotliv ch rezervaãních mûstech. V roce 1983 obûma autorûm vy la kniha Loket, 3 pojednávající o zdej ím prvofiadém hradû i o mûstû pod ním, vzniklém nad meandrem fieky Ohfie. V roce 1983 vydali oba autofii kníïku Radomy l promûny mûsteãka, 4 v níï navázali na dfiíve publikovan ãlánek o zdej ím kostele. Ve zmínûném malém mûstû na Strakonicku provádûl B. Nechvátal archeologick prûzkum rozsáhlého mladohradi tního pohfiebi tû. 5 V zkum radomy lské tvrze podnítil F. Ka iãku a B. Nechvátala k v zkumu tvrzí a hrádkû na celém strakonickém okrese, kter pak vydalo Muzeum stfiedního Pootaví ve Strakonicích. 6 Opût se tu prokázala prospû nost spolupráce obou profesí; územním podkladem zde byly mapy stabilního katastru z roku 1837, dokumentující v té dobû ãásteãnû zachovan pûvodní stav. Stfiedovûké a renesanãní tvrze tu byly ãasté, stejnû jako v sousedním prachatickém okrese. Pfii jejich v zkumu postupovali oba autofii obdobnû a jejich závûry vydalo Okresní muzeum v Prachaticích v publikaci Tvrze a hrádky na Prachaticku. 7 U tfietího jihoãeského okresu, píseckého, se F. Ka iãka a B. Nechvátal pfii v zkumu feudálních sídel spojili s Tomá em Durdíkem. Zatímco oba zmínûní autofii opût zkoumali tvrze a hrádky, T. Durdík se zamûfiil na zdej í hrady. V sledky prûzkumû vydalo PrácheÀské muzeum v Písku pod názvem Hrady, hrádky a tvrze na Písecku v roce F. Ka- iãka spolu s B. Nechvátalem prozkoumali je tû dal í tvrze a hrádky v jiném území a své závûry publikovali pod názvem Stfiedovûké tvrze a hrádky pfii v chodním okraji praïského území (ãlánek ve Staleté Praze XX/1990) a Vodní hrad v Blatné od sv ch poãátkû do 1 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Archeologick a stavební prûzkum areálu kostela sv. Martina v Radomy li. Památková péãe. 1973, roã. 33, ã. 2, s ISSN KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Vy ehrad pohledem vûkû. Praha : Správa národní kulturní památky Vy ehrad, s. 3 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Loket. Praha : Odeon, s. 4 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Radomy l : Promûny mûsteãka. Strakonice : Muzeum stfiedního Pootaví, s. 5 Krátce pfiedtím zpracoval autor tohoto pojednání územní plán Radomy le s návrhem lokalizace objektu sdruïeného vybavení, ale pfies jeho schválení situoval místní orgán novostavbu na jiném místû s naru ením uvedeného pohfiebi tû. To pak iniciovalo archeologick v zkum, kter objevil, Ïe pfii tribunovém kostele sv. Martina pûvodnû stála románská tvrz a severov chodnû od nûj kurie. 6 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Tvrze a hrádky na Strakonicku. Strakonice : Muzeum stfiedního Pootaví, KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Tvrze a hrádky na Prachaticku. Prachatice : Okresní muzeum, s. ISBN DURDÍK, Tomá ; KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Hrady, hrádky a tvrze na Písecku. Písek : PrácheÀské muzeum, s. ISBN RÒZNÉ Karel KIBIC / K Ïivotnímu jubileu architekta Franti ka Ka iãky

9 souãasnosti. 9 F. Ka iãka se spojil s B. Nechvátalem je tû u dal ích v zkumû a publikovan ch prací, celkem jich spoleãnû napsali 44. Naopak samostatnû napsal Franti ek Ka iãka broïuru Tvrze stfiedních âech, 10 jeï souvisí s jeho prûzkumem tvrzí v Hradenínû, Popovicích, Zbraslavicích, prûhonického zámku a dal ích lokalit; autor se dále zab val hradem v Boskovicích, zámkem v Le anech a jin mi objekty. Hlavní Ka iãkova ãinnost byla zamûfiena na prûzkumy památkov ch objektû v historickém jádru Prahy od 60. let 20. století se podílel na zpracování jejich stavebnû-historick ch prûzkumû. Jen na PraÏském hradû a Hradãanech jich zpracoval 87, a to pfieváïnû ve spolupráci s historiãkou Miladou Vilímkovou. A nebyly to jen mû Èanské domy, ale také prvofiadé paláce Schwarzenbersk, Toskánsk, Salmovsk, oba paláce Martinické a jiné. Na PraÏském hradû se podílel na prûzkumu hlavních objektû a hradního opevnûní, v roce 1966 tu zaãal s prûzkumy domû v ulici U Daliborky a Lvího dvoru ãp. 51/IV, následovaly domky stfielcû ve Zlaté uliãce a dal í objekty. Je aï neuvûfiitelné, kolik jich zde stihl zpracovat napfiíklad jen v roce 1974 to bylo ve spolupráci s M. Vilímkovou v této ãásti Prahy 26 stavebnû-historick ch prûzkumû! ObjektÛm v Praze 4 pfiedcházely stavebnû-historické prûzkumy objektû na Starém Mûstû, pozdûj í jsou prûzkumy na Malé Stranû. V sledky pasportû zpracoval v textové i grafické podobû pro Umûlecké památky Prahy Staré Mûsto a Josefov, 11 Malá Strana 12 a PraÏsk hrad a Hradãany. 13 Stavebnû-historické prûzkumy v ak zpracoval Franti ek Ka iãka také pro vybrané objekty v dal ích historick ch mûstech (Nymburk, Ivanãice, Strakonice, Bene ov nad âernou, Ka perské hory, Sobûslav, Jiãín, âeské Budûjovice, RoÏmberk, Hradec Králové, Pelhfiimov, Vy í Brod, Ledeã nad Sázavou). Byla uï zmínka o autorov ch stavebnû-historick ch prûzkumech hradû, tvrzí a zámkû, u nichï je tfieba poukázat na jejich ãetnost (doplàuji Kfiivoklát, Klenovou, Volyni, Îumberk, TfieboÀ, Pelhfiimov, Letovice a dal í) a ãasto mimofiádnou nároãnost. K tomu pfiistoupily církevní objekty (klá tery Dolní Kounice, Ti nov, Daãice, Borovany a dal í, kostely Strakonice, Cetviny, Dolní Poãernice a jiné) a zemûdûlské stavby (Blatná, Dubeã, Dolní Poãernice a dal í). Franti ek Ka iãka v ak nezûstal jen u stavebnû-historick ch prûzkumû objektû, ale vypracoval nûkdy s arch. Milanem Pavlíkem i návrhy rehabilitace cel ch mûstsk ch celkû a v znamn ch památek. Sem patfií studie Havelsko-Michalského bloku na Starém Mûstû ( ), fie ení trasy A praïského metra (1966), rehabilitace Novomûstské radnice (1966, 1977), praïsk ch KotcÛ ( ), severního prûãelí PraÏského hradu (1971), Vratislavského paláce (1973), úprava hradû Kfiivoklát, Loket, vihov, Klenová, Sobûslav, Vy ehrad, âeská Lípa, Helfenburk, Trosky, Vízmburk, Brand s nad Orlicí. Úspû n byl také v soutûïích celostátních i vnitroústavních napfiíklad na Kulturní dûm (1963), Smuteãní síà (1964), Staromûstskou radnici (s M. Pavlíkem, 1988) a dal í. Zpracoval i podklady pro modely Kfiivoklátu pfied rokem 1643 (1983), historického stavu Konopi tû, mûsta Karlovy Vary v 17. století, hradu Loket (1988), románského paláce a brány piãky na Vy ehradû (1992, 2006) a dal ích. Od roku 1990 F. Ka iãka externû pfiedná el na Fakultû architektury âvut v Praze. V roce 1993 se stal vysoko kolsk m uãitelem a jako docent vedoucím ateliéru (v nûm uplatnil své velké zku enosti ze sv ch ãetn ch návrhû úprav památek) a pfiedná ejícím dûjiny architektury starovûké (antické ecko), stfiedovûké (Velká Morava, hrady, tvrze) i nûkter ch kapitol pfiedmûtu Rekonstrukce památek (dokumentace a zamûfiování historick ch budov, SHP, ochrana a prezentace archeologick ch památek a jiné). V souãasné dobû vyuãuje pfiedmût Stavebnû-historick prûzkum, pro kter vydal v roce 2002 skripta. Pro skripta Regenerace historick ch budov, sídel a krajiny, ochrana památek (M. Pavlík a kol. 1998) zpracoval kapitolu Dokumentace a zamûfiování historick ch objektû. PrÛzkumy architektonické a urbanistické F. Ka iãka pfiedná í rovnûï pro posluchaãe doktorandského studia, je kolitelem doktorandû a v souãasné dobû se na fakultû vûnuje také v zkumné ãinnosti. Velmi rozsáhlá je Ka iãkova publikaãní ãinnost. T. Durdík jeho bibliografii v roce 2006 uvefiejnil v ãasopise Castellologica Bohemica 10; v té dobû ãinil poãet Ka iãkov ch prací (vãetnû knih) 194. Od té doby vznikly dal í autorovy v znamné práce: Letovice na Moravû stavební v voj a promûny zámeckého souboru, Castellologica Bohemica 10, Praha 2006, s ; Poãátky a promûny feudálního sídla ve Vrchotov ch Janovicích, Dûjiny staveb 2006, s ; Tfii poznámky k podobû pfiemyslovského Vy ehradu, sborník Královsk Vy ehrad III., 2007, s ; Dochované stfiedovûké konstrukce mûstského hradu v Tfieboni, Dûjiny staveb 2008, s ; Hradãanské hradby v ohroïení. Vûstník Klubu Za starou Prahu 2/2009, s ; Pohled do poãátkû a promûn Karlova námûstí. Vûstník Klubu Za starou Prahu 1/2010, s V brzké dobû vyjde studie Franti ek Ka iãka Pavel Zahradník, Rezidence v Královské zahradû PraÏského 9 KA IâKA, Franti ek; NECHVÁTAL, Bofiivoj. Vodní hrad v Blatné od sv ch poãátkû do souãasnosti. In PETRÁN, Karel. Sborník ke 400. v roãí pov ení Blatné na mûsto. Blatná : Mûstské muzeum, 2001, s KA IâKA, Franti ek. Tvrze stfiedních âech. Praha : Stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody Stfiedoãeského kraje, VLâEK, Pavel et al. Umûlecké památky Prahy Staré Mûsto a Josefov. Praha : Academia, s. ISBN VLâEK, Pavel et al. Umûlecké památky Prahy Malá Strana. Praha : Academia, s. ISBN VLâEK, Pavel et al. Umûlecké památky Prahy PraÏsk hrad a Hradãany. Praha : Academia, s. ISBN V echny plány a fotografie pocházejí z archivu Franti ka Ka iãky. Obr. 1. Franti ek Ka iãka, ãerven Obr. 2. Kfiivoklát (okres Rakovník), zamûfiení vûïe. Obr. 3. Praha, Staromûstská radnice, rekonstrukce v chodního kfiídla. Obr. 4. Loket (okres Sokolov), mûstské hradby. RÒZNÉ Karel KIBIC / K Ïivotnímu jubileu architekta Franti ka Ka iãky 357

10 5 Obr. 5. vihov (okres Rakovník), vûï hradu. hradu, dílo tfií v znamn ch architektû (K. I. Dientzenhofer, A. Haffenecker, P. Janák), Staletá Praha 1/2010. Bude to autorova 201. publikovaná práce. Velká ãást Ka iãkov ch prací je vûnována v sledkûm prûzkumû, na nichï se pfieváïnû podílel i pracovník druhé profese (historik ãi umûleck historik) proto mají publikované práce ãasto dva autory (uï byly zmínûny práce publikované s B. Nechvátalem) pfieva- Ïují v ak Ka iãkovy práce samostatné, jichï je 129. Kromû jiï uveden ch témat se v nich F. Ka iãka vûnuje i problematice novostaveb v historickém prostfiedí, úpravám zmínûn ch památek, archeologick m nálezûm aj. Pozornost také zasluhují ãlánky v Dolnopoãernickém zpravodaji z let o zdej ích památkách a objektech, prokazující Ka iãkûv vfiel vztah k rodné obci (podle seznamu z roku 2006 je to 21 pfiíspûvkû, ve skuteãnosti jich bylo 90!). Pro své veliké znalosti památek pûsobí F. Ka iãka ve dvou vrcholn ch komisích MK âr je ãlenem Komise pro hodnocení návrhû a v sledkû v zkumn ch zámûrû v oblasti památkové péãe a Komise pro hodnocení návrhû na prohlá ení nemovit ch vûcí za kulturní památky a Ïádostí na zru ení prohlá ení. Dále je ãlenem Domácí rady Klubu Za starou Prahu a redakãní rady sborníku NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze Staletá Praha. Z odborn ch a povahov ch vlastností Franti ka Ka iãky je tfieba zdûraznit exaktnost ve vûdecké práci a osobní skromnost, pro kterou je ve svém okolí velmi oblíben. Pfieji mu za v echny, aby mohl dlouho pokraãovat ve své zásluïné práci. Karel KIBIC Národní památkov ústav v ISPROFIN v období let 2006 aï 2009 (Letm pohled oãima architekta v odboru investic Ministerstva kultury âr) Na úvod a jen ve struãnosti nûkolik hlavních pojmû a zásad. ISPROFIN je jednoslovné oznaãení pro Informaãní systém programového financování. Tento systém je spravován a fiízen ministerstvem financí. SlouÏí k registraci vûcn ch, ãasov ch a finanãních ukazatelû akcí dotovan ch státem v rámci programû, jejichï prostfiednictvím ústfiední správní úfiady a dal í organizaãní sloïky státu nebo jimi zfiizované organizace pofiizují, zhodnocují a udrïují hmotn i nehmotn dlouhodob majetek âeské republiky, jakoï i programû urãen ch obdobnû pro dal í subjekty, jako napfiíklad obce nebo církve a náboïenské spoleãnosti a jimi zaloïené právnické osoby. V i úãasti prostfiedkû státního rozpoãtu, souhrnné kvalitativní ukazatele (indikátory) a technické parametry pro provedení a závûreãné vyhodnocení jednotliv ch programû schvaluje ministerstvo financí. Registrace akce v ISPROFIN na návrh investora a poskytnutí dotace na realizaci akce spadá do pûsobnosti správce rozpoãtové kapitoly, to znamená správce programu. V jimku tvofií registrace a zmûny ukazatelû akcí s pfiedpokládanou úãastí státního rozpoãtu vy í neï 100 milionû Kã, jeï podléhají pfiedchozímu souhlasu ministerstva financí. Obsah dokumentace programu, zpûsob jeho posuzování, financování a závûreãného vyhodnocení, jakoï i registraci, financování a závûreãné vyhodnocení akce upravují rozpoãtová pravidla a speciální podzákonn pfiedpis. 1 BliÏ í zákonná úprava registrace akce v ISPROFIN, i kdyï nemá pouze evidenãní, ale ve svém dûsledku i konstitutivní povahu, schází. Dotace se mají poskytovat rozhodnutím vydan m v návrhovém fiízení podle rozpoãtov ch pravidel, na nûï se nevztahují obecné pfiedpisy o správním fiízení a jehoï soudní pfiezkum je vylouãen. 2 Pro poskytování dotací nicménû platí základní zásady ãinnosti správního orgánu vymezené v 2 8 správního fiádu, zejména zásada legality, materiální pravdy a procesní ekonomie, neboè rozpoãtová pravidla sama Ïádné obdobné zásady neobsahují. 3 KaÏdá dokonãená akce prochází závûreãn m vyhodnocením, jeï se formálnû uzavírá protokolem vydan m správcem programu. Pokud jde o státní majetek, s nímï hospodafií pfiíspûvkové organizace zfiizované ministerstvem kultury, je k dispozici v péãi o nûj nûkolik programû evidovan ch a provádûn ch v ISPROFIN. Funkci správce nûkolika z nich vykonává odbor investic ministerstva kultury. NPÚ je vyuïíván zejména program Rozvoj a obnova materiálnû-technické základny státních kulturních zafiízení, a to v rozsahu tûchto podprogramû: Podpora reprodukce majetku státních kulturních zafiízení (ev. ã ), Náhrada úbytku objektû kulturních zafiízení (ev. ã ) a Podpora realizace úsporn ch energetick ch opatfiení (ev. ã ). Program Náhrada objektû vydan ch v restitucích (ev. ã ) se uplatàuje z povahy vûci jiï jen v ojedinûl ch pfiípadech. O úãasti NPÚ ve vládním programu Péãe o národní kulturní poklad (ev. ã ), jehoï dlouhodob m cílem je zlep ení podmínek pro zachování pfiedev ím movitého kulturního dûdictví ve vlastnictví státu, se aï dosud reálnû neuvaïuje. Tento program mají naplnit v období let , pfii plánovan ch v dajích jednak ze státního rozpoãtu, jednak z Fondu národního majetku v souhrnném objemu 10,323 miliard Kã, pomûrnû rozsáhlé investiãní projekty jin ch národních kulturních institucí Národního muzea, Národní knihovny, Národního technického muzea, UmûleckoprÛmyslového muzea a Národního filmového archivu. 4 V ISPROFIN spoãívá jedna nesporná v hoda: podíl státního rozpoãtu na provedení víceleté akce se po její registraci a vydáním prvního rozhodnutí o poskytnutí dotace, jímï se upravuje její v e jak pro pfiíslu n rok, tak i pro v echny dal í roky aï do doby ukonãení akce v urãeném termínu, promítá souãasnû prostfiednictvím specializované databáze do stfiednûdob ch v hledû v dajû jednotliv ch programû a státního rozpoãtu jako celku. To znamená, Ïe investor mûïe svoji akci pfiipravovat od samého zaãátku a vést ji s velkou mírou právní jistoty, Ïe se pfii tom nebude pot kat sne- dostatkem finanãních prostfiedkû. Odnûtí poskytnuté dotace je moïné toliko za podmínek stanoven ch taxativnû zákonem a ve správním fiízení. 5 Teprve Ïádost o dodateãné nav ení úãasti státního rozpoãtu mûïe pfiedstavovat sloïitûj í otázku, jejíï fie ení se po finanãní stránce obvykle váïe na existenci úspor vznikl ch neplánovanû u jin ch akcí registrovan ch ve stejném programu; náleïité vûcné odûvodnûní takového poïadavku (zpravidla jde o úhradu nákladû spojen ch s tak zvan mi vícepracemi nebo dílãími zmûnami ve vûcném rozsahu akce, s nimiï vyslovilo ministerstvo kultury pfiedchozí souhlas) by mûlo b t samozfiejmostí. Pfiinejmen ím v tomto smyslu je tedy v znamné, aby míra zodpovûdnosti, odborné erudice, organizaãních schopností a zku- eností uplatàovaná investorem ve fázi pfiípravy akce a dozoru nad jejím prûbûhem byla co nejvy í. Dal í podstatnou v hodu lze spatfiovat v tom, Ïe úãastník programu mûïe hradit z poskytnuté dotace zákona ã. 218/2000 Sb., o rozpoãtov ch pravidlech a o zmûnû nûkter ch souvisejících zákonû (rozpoãtová pravidla), ve znûní pozdûj ích pfiedpisû. Vyhlá ka ã. 560/2006 Sb., o úãasti státního rozpoãtu na financování programû reprodukce majetku. Viz téï pokyn ministerstva financí ã k upfiesnûní postupu ministerstva financí, správcû programû a úãastníkû programû pfii pfiípravû, realizaci, financování a vyhodnocování programu nebo akce a k provozování Informaãního systému programového financování. In Finanãní zpravodaj. 2010, roã. XLIV, ã. 5. ISSN zákona ã. 218/2000 Sb., cit. v pozn a 177 zákona ã. 500/2004 Sb., správní fiád, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû. 4 Usnesení vlády ze dne ã. 716 k dokumentaci Programu péãe o národní kulturní poklad zákona ã. 218/2000 Sb., cit. v pozn RÒZNÉ Karel KIBIC / K Ïivotnímu jubileu architekta Franti ka Ka iãky Jan KAIGL / Národní památkov ústav v ISPROFIN v období let 2006 aï 2009

11 náklady na pofiízení ve keré pfiípravné a projektové dokumentace vãetnû nezbytn ch stavebnû-historick ch, restaurátorsk ch a jin ch prûzkumû nebo napfiíklad náklady, které vzniknou pfii v bûru nejvhodnûj ího zhotovitele díla, pfii v konu tak zvaného technického dozoru investora, autorského dozoru a podobnû. Pfiedem stanovenou ãást dotace mûïe právnická osoba, tedy i pfiíspûvková organizace zfiizovaná ministerstvem kultury, pouïít rovnûï na úhradu nákladû spojen ch s provedením záchranného archeologického v zkumu. 6 Druhovou skladbu akcí registrovan ch v ISPROFIN ve prospûch NPÚ pfiedurãuje do znaãné míry povaha a technick stav jím pro stát spravovaného majetku. Nad rozvojov mi zámûry komplexní povahy stále pfievaïuje úsilí o zachování hmotné podstaty kulturních památek a národních kulturních památek, s nimiï organizace nakládá v zájmu jejich zpfiístupnûní vefiejnosti pro kulturní a v chovnû-vzdûlávací úãely. V jimkou nejsou drobnûj í akce opravy a údrïby staveb, coï se sv m zpûsobem mûïe míjet s úãelem a v hodami investiãních programû. V bûr akcí, jenï nemusel b t v pfiedchozích nûkolika letech vïdy zcela srozumiteln, se opírá od roku 2008 o priority stanovené pfiedem. NPÚ s nimi pfiichází nejpozdûji v dobû prvotního rozpisu svého roãního rozpoãtu. UpfiesÀování znám ch a vyhledávání a posuzování nov ch priorit, jejichï v znam nebyl z rûzn ch dûvodû podchycen na zaãátku roku, tvofií souãást bûïné spolupráce mezi NPÚ a Ministerstvem kultury âr. Pfii vûdomí toho, Ïe zpûsob financování v ech akcí registrovan ch v ISPROFIN je vefiejnû pfiístupn 7 aïe ministerstvo kultury publikuje strukturovan pfiehled v dajû ze svého rozpoãtu vãetnû jednotliv ch dotací poskytnut ch v ISPROFIN ve vlastních v roãních zprávách, lze se zde jen struãnû zmínit ve vztahu k NPÚ a jeho územním odborn m pracovi tím o nûkter ch vybran ch pfiíkladech ve sledovaném období. Z dvaceti esti akcí v roce 2006, na jejichï realizaci se dotace poskytnuté odborem investic ministerstva kultury podílely v souhrnné v i 89,772 milionû Kã, byly finanãnû nejv znamnûj í dílãí stavební úpravy zámku v Kromûfií- Ïi, jeï pfiedcházely vzniku územního odborného pracovi tû pro Zlínsk kraj (7,779 milionû Kã), rekonstrukce a oprava s pky v areálu hradu Pern tejna poniãené velk m poïárem 15. dubna roku 2005 (11,052 milionû Kã), rekonstrukce stfiech a fasád do dvora tak zvaného Nového konventu v b valém klá tefie benediktinû v Kladrubech (9,888 milionû Kã), stavební adaptace budovy ãp. 418 v Josefovû (Jaromûfii) v souvislosti s plánem na zaloïení územního odborného pracovi tû pro Královéhradeck kraj (8,461 milionû Kã) nebo stavební adaptace domu ãp. 356 v ulici Na Per t nû v Praze 1 pro potfieby územního odborného pracovi tû v hlavním mûstû Praze (6,178 milionû Kã). Restaurování historického nábytku pûvodem z vídeàského Hofburgu a Schönbrunnu (6,404 milionû Kã), jenï byl pfievezen na jiïní Moravu na konci druhé svûtové války, dostalo pfiednost pfied jin mi akcemi, neboè se vázalo na v sledky jednání o vrácení tohoto mobiliáfie zpût do Rakouska. Mimofiádn v znam mûla koupû souboru nemovitostí v areálu b valého benediktinského klá tera v Sázavû (6 milionû Kã), k nimï stát zastoupen odborem památkové péãe ministerstva kultury uplatnil své právo na pfiednostní koupi národních kulturních památek. 8 Obdobnû, i kdyï s men í intenzitou vefiejného zájmu a men ími nároky na státní rozpoãet (1,809 milionû Kã), koupil NPÚ v roce 2006 kostel sv. Floriana v Ústí nad Labem-Krásném Bfieznû. 9 V roce 2007 vyãerpal NPÚ finanãní prostfiedky v celkové v i 130,532 milionû Kã ve vztahu ke tfiiceti dvûma sv m akcím. Nejvût í ãástky byly pouïity na pokraãující rekonstrukci a opravu s pky na hradû Pern tejnû (12,948 milionû Kã) a rekonstrukci stfiech budovy Nového konventu v Kladrubech (11,389 milionû Kã), na památkovou obnovu zámku v Mní ku pod Brdy (12,111 milionû Kã), na opravu krovû a stfiech zámku v Lednici (12 milionû Kã), opravu a restaurování kupole poutního kostela na Zelené hofie u Îìáru nad Sázavou (10 milionû Kã), na kanalizaci a stavbu ãistiãky odpadních vod zámku Sychrov (9,1 milionû Kã), na památkovou obnovu hradu Vevefií (10 milionû Kã) a hradu Grab tejna (6,078 milionû Kã) nebo na opravu krovû a stfiech tak zvaného Dolního zámku v Bene ovû nad Plouãnicí (6,021 milionû Kã). Objem finanãních prostfiedkû spotfiebovan ch NPÚ v roce 2008 byl 182,056 milionû Kã a t kal se tfiiceti ãtyfi akcí. Pokraãovalo se napfiíklad s realizací v e zmínûn ch projektû na Pern tejnû (10 milionû Kã), Grab tejnû (24,356 milionû Kã), Vevefií (8 milionû Kã), v Kladrubech (13,820 milionû Kã), Mní ku pod Brdy (11,181 milionû Kã; dokonãení) nebo v Lednici (9,073 milionû Kã; stfiechy dokonãení). Bezpochyby v znamné bylo zahájení nûkolik let pfiipravované generální opravy fasád zámku v Lednici (19 milionû Kã). Pfiikroãilo se ke komplexnímu zabezpeãení hradu Beãova nad Teplou proti poïáru (6,738 milionû Kã). Celkovou památkovou obnovou pro el znám silniãní barokní most poblíï zámku (b valého cisterciáckého klá tera) ve Îìáru nad Sázavou (6 milionû Kã). Pro potfieby zejména svého ústfiedního pracovi tû NPÚ koupil a opravil pûknou vilu ãp. 569 v Praze-Bubenãi (15,104 milionû Kã), postavenou ve 20. letech 20. století. Pro stát koupil rovnûï poãetn soubor budov a pozemkû v hospodáfiské ãásti areálu nûkdej ího klá tera cisterciákû v Plasích (9,5 milionû Kã). 10 V roce 2009 odbor investic ministerstva kultury v programech evidovan ch v ISPROFIN poskytl NPÚ dotace v souhrnné v i 299,975 milionû Kã. 11 Jednalo se o ãtyfiicet akcí. Devatenáct jich bylo novû registrováno a zahájeno, popfiípadû i dokonãeno. V souboru akcí s nejvy í dotací, které pokraãovaly z minulého roku, nelze opominout opût s pku na Pern tejnû (17,178 milionû Kã; dokonãení), fasády zámku v Lednici (51,525 milionû Kã) a Nového konventu v Kladrubech (18,067 milionû Kã), obnovu Grab tejna (21,756 milionû Kã) a dále krovy a stfiechy zámku v Duchcovû (10,235 milionû Kã). Po pfiekonání ãetn ch nedostatkû v pfiípravû akce v minulosti nabrala rychlé tempo stavební adaptace zámku v Ústí nad Labem-Krásném Bfieznû (28,824 milionû Kã). Postupná stavební adaptace budov tvofiících tak zvan Pfiihrádek v Pardubicích, jeï jsou uïívány tamûj ím územním odborn m pracovi tûm pfieváïnû pro správní úãely, pfie la do druhé etapy (s pka; 10,954 milionû Kã). Zaãala oprava stropû, krovû a stfiech zámku v Raduni (13,150 milionû Kã) a celková stavební adaptace s pky poblíï Ïeleznice v Kutné Hofie-Hlou ce (10,680 milionû Kã), kde vznikne pro NPÚ depozitáfi mobiliárních fondû a kde budou umístûny jím provozované restaurátorské a konzervátorské dílny. Hrad Buchlov má nov vodojem s úpravnou vody a nové hlavní vodovodní rozvody (9,725 milionû Kã). V tak zvané Horské zahradû v areálu zámku v âeském Krumlovû byly provedeny práce podstatné pro její stavebnû-technické zaji tûní a zpfiístupnûní vefiejnosti (15 milionû Kã). V areálu zámku ve Valãi NPÚ zahájil opravy správní budovy a stavbu in- Ïen rsk ch sítí (10,020 milionû Kã). Obdobnû zahájil opravu krovu a stfiechy tak zvaného Cavalierhausu 6 Mezi pfiíjemcem dotace a osobou oprávnûnou k provádûní archeologick ch v zkumû v ak musí b t sjednána dohoda podle platné právní úpravy ( 22 odst. 1 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû), nikoli tedy smlouva o dílo (jakou se chystala uzavfiít napfiíklad Archaia Olomouc, o. p. s., s NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi v roce 2009 pfii pfiípravách opravy ohradní zdi zámku ve Vizovicích, akce ev. ã v ISPROFIN). 7 Na stránkách WWW: < 8 Podle 13 zákona ã. 20/1987 Sb., cit. v pozn. 6. Nákup byl dokonãen s vyuïitím dotace opût 6 milionû Kã poskytnuté odborem investic ministerstva kultury v rámci ISPROFIN v roce Kostel sv. Floriana je pozoruhodná, i kdyï slohovû retardovaná ukázka architektury pûstované v oblastech na obou stranách ãesko-saské hranice na sklonku 16. století. Tvofií stavební srostlici se sousedním zámkem, jehoï celková stavební adaptace je jednou z priorit ministerstva kultury akcí registrovanou v ISPROFIN (podprogram ev. ã ) s úãastí státního rozpoãtu ve v i 99,8 milionû Kã; termín dokonãení Zámek má slouïit NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem jako jeho hlavní správní budova. 10 Koupû byla vedena snahou po majetkoprávním a uïivatelském sjednocení památkovû chránûného historického klá terního areálu a konkrétní potfiebou vytvofiit podmínky pro vybudování Centra stavitelského dûdictví, na jehoï ãinnosti by se NPÚ podílel spoleãnû s Národním technick m muzeem v Praze. Kupní smlouva byla uzavfiena Vrchnostensk m opatfiením ministra kultury ze dne , ã. j /2008, pfie la pfiíslu nost hospodafiení s dotãen mi nemovitostmi v Plasích na Národní technické muzeum v Praze s úãinností od Pfii finanãním vypofiádání dotací a závûreãném vyhodnocení jednotliv ch akcí se ov em mûïe je tû ukázat, Ïe NPÚ vyãerpal v roce 2009 z rûzn ch dûvodû souhrnnou ãástku ponûkud men í (v pfiípadû NPÚ to bude znamenat úpravu sníïením nejspí jen v fiádu set tisíc korun). Pfiimûfienû platí totéï pro individuálnû poskytnuté dotace uvedené v textu ãlánku za rok RÒZNÉ Jan KAIGL / Národní památkov ústav v ISPROFIN v období let 2006 aï

12 1 Obr. 1. Rozpoãtové v daje Ministerstva kultury âr (odboru investic) pro NPÚ v programech evidovan ch v ISPRO- FIN v období let Souhrnn objem prostfiedkû (dotací) pouïit ch organizací v letech 2006, 2007 a 2008 a poskytnut ch organizaci v roce 2009 je vyjádfien v milionech Kã nad sloupci grafu. Údaj o poãtu akcí, které byly provádûny v kaïdém roce, je dole uvnitfi sloupce. (Zpracoval Jan Kaigl) (6,4 milionû Kã) stojícího u hlavní zámecké budovy v Ratibofiicích u âeské Skalice (v Babiããinû údolí) nebo obnovu arkád zámku v Ploskovicích (8,144 milionû Kã). Je nasnadû, Ïe neplatí pfiímá úmûra mezi finanãní nároãností akce registrované v ISPROFIN a její dûleïitostí, zejména vezme-li se v úvahu pfiedmût ãinnosti NPÚ a ir í kontext oboru památkové péãe v existujících spoleãensk ch podmínkách. Drobné práce pfiipravené, realizované a dûslednû investorem kontrolované s rozvahou a pfii náleïitém zapojení odborníkû zamûstnan ch v organizaci, pfiedev ím architektû, historikû staveb a historikû umûní znalcû v oboru restaurování, popfiípadû i archeologû, mohou ãasto poslouïit obecní a krajské samosprávû i vlastníkûm památek jako pfiíklad hodn následování lépe neï rozsáhlé a sv m zpûsobem ojedinûlé opravy hradû a zámkû. Právû ty by v ak mûly b t pfiíleïitostí mimo jiné k cílenému pro kolování vlastních odborníkû, zejména pokud pûsobí v NPÚ jen krátkou dobu. Této pfiíleïitosti ústav vyuïívá zatím málo. Bylo by nesprávné hodnotit akce, které je tû neskonãily. Je také obtíïné pro kaïdého pozorovatele zvenãí, aby váïnû posuzoval dílo, nemá-li o nûm dost pfiím ch poznatkû anebo si nemûïe vytvofiit vlastní názor jednodu e proto, Ïe je investorem zanedbána dokumentace v chozího stavu památky a prûbûhu její obnovy. Nûkdy takov typ dokumentace NPÚ vûbec nepofiizuje, a to ani u zásahû na národních kulturních památkách, pfiestoïe s nimi hospodafií a je k vûci povolán ze zákona jako odborná instituce státní památkové péãe. 12 Pfiitom ne vïdy obstojí odkaz na pfietíïenost zku en ch lidí, zaneprázdnûn ch v NPÚ jin mi pracovními úkoly. Pokud má autor pfiece jen vytknout za v echny ostatní nûkolik akcí, u nichï pozitiva hotové práce asi v raznû pfievaïují nad negativy, pak na prvním místû uvádí s velkou jistotou památkovou obnovu zámku v Mní ku pod Brdy (zapoãata v roce 2001, dokonãena v roce 2008; dotace poskytnutá ministerstvem kultury v programu ev. ã v souhrnné v i 99,999 milionû Kã; vlastní finanãní podíl investora na úhradû celkov ch nákladû 5,402 milionû Kã). Zodpovûdnost hospodafiit se zanedban m zámkem s nevhodn m pfiedchozím vyuïitím pfie la na Státní památkov ústav stfiedních âech v Praze v roce Koncepci jeho nového vyuïití a obnovy stanovil v pfiedstihu t m odborníkû. Po celou dobu trvání obnovy byla zjevná snaha investora po dosaïení a udrïení co nejvy í odborné úrovnû ve v ech fázích pfiípravy, to znamená prûzkumû, dokumentace, památkové koncepce a projekãních prací, a také pfii provádûní stavebních a restaurátorsk ch zásahû. Pfiede lo se tak vût inû chyb, které by mohly podle zku eností z jin ch oprav nebo rekonstrukcí stavebních památek nastat. Investoru zbyla síla na to, aby dosaïené v sledky prûbûïnû publikoval, aby pofiádal na místû odborné exkurze (dílny). První prohlídkovou trasu na zámku otevfiel v roce Dal- í trasa je zpfiístupnûna vefiejnosti od Vysoké ohodnocení si zaslouïí v kaïdém pfiípadû konzervace zbytkû gotické a renesanãní v malby a historick ch omítek opatfien ch dobov mi nápisy, kresbami a malbami na tak zvaném Horním hradû v Beãovû nad Teplou (akce provedena v roce 2007 s dotací 1,331 milionû Kã od ministerstva kultury v podprogramu ev. ã ). O mimofiádnosti nákupu souboru nemovitostí na Sázavû ve dvou etapách v roce 2006 a 2007 za 12 milionû Kã (z v dajû podprogramu ev. ã ) byla jiï zmínka. V období let nechal NPÚ opravit krovy a stfiechy nûkdej ího sázavského konventu a zámku (s dotací od ministerstva kultury 7,388 milionû Kã v podprogramu ev. ã ). V NPÚ nastal v agendách ISPROFIN obrat k lep ímu na poãátku roku 2008, pfiinejmen ím po organizaãní stránce v ústfiedním pracovi ti. 14 Také díky tomu se tûïi tû vzájemné spolupráce mezi NPÚ a ministerstvem kultury mohlo v roce 2009 jiï pfiesunout od opakovaného fie ení otázek souvisejících s bûïnou obsluhou agendy v úrovni administrativnûtechnické a formální k váïnûj í rozpravû o zpûsobech dal ího uplatnûní a smûfiování NPÚ v novû upraveném systému správy majetku ve vlastnictví státu (SMVS/ISPROFIN) 15 v pfií tích letech. V roce 2010 s úãinností od roku 2011 bylo ministerstvem kultury rozhodnuto, Ïe v echny poïadavky dosud pfiedkládané NPÚ do Programu záchrany architektonického dûdictví budou fie eny v ISPROFIN. DÛsledky tohoto rozhodnutí, které se budou pouze násobit jinak nutn mi úsporami ve v dajích státního rozpoãtu v následujících nûkolika letech, lze pfii hlub í znalosti systémû a zpûsobû programového financování v rezortu kultury velmi dobfie pfiedvídat. Jan KAIGL odst. 2 písm. c) zákona ã. 20/1987 Sb., cit. v pozn Autor ãerpá jak z vlastních poznatkû, tak i z obsáhlé dokumentace závûreãného vyhodnocení akce, zpracované investorem pro ministerstvo kultury. Viz téï soubor tematicky zamûfien ch ãlánkû v ãasopisu Památky stfiedních âech. 2008, roã. 22, ã. 2. ISSN Pfiesto v ak nemohl b t správce programu spokojen se v ím, co se dûlo kolem památkové obnovy zámku. Tak na pfiíklad v závûru obnovy musel zamítnout ve shodû s ministerstvem financí poïadavek investora na dal í nav ení poskytnuté dotace ze státního rozpoãtu. âást obnovy zámeckého parku byla proto investorem vyãlenûna do navazující samostatné akce. 14 Napfiíklad poïadavky na pfievod prostfiedkû neãerpan ch v NPÚ v roce 2008 do tak zvaného rezervního fondu v roce 2009 ãinily pouze 0,415 milionû Kã, zatímco z roku 2006 na rok 2007 to byla, zejména z dûvodu zanedbané investorské a organizaãní práce v NPÚ, ãástka 63,830 milionû Kã, tedy 48,9 % z finanãních prostfiedkû, které NPÚ v ISPROFIN v roce 2007 od odboru investic ministerstva kultury obdrïel. 15 S úãinností od podle vyhlá ky ã. 11/2010 Sb., kterou se mûní vyhlá ka ã. 560/2006 Sb., o úãasti státního rozpoãtu na financování programû reprodukce majetku. Studijní program Restaurování klasick ch filmov ch materiálû na Akademii múzick ch umûní v Praze, Filmové a televizní fakultû V roce 2005 poïádala praïská Filmová a televizní fakulta (dále jen FAMU) Ministerstvo kolství âr o roz- ífiení akreditace nového studijního programu s názvem Filmové, televizní a fotografické umûní a nová média, kter mûl b t pfiedná en v Centru audiovizuálních studií, jeï je souãástí FAMU. Ve zdûvodnûní Ïádosti v odstavci Cíle studia se objevilo rozhodnutí nabídnout studentûm také moïnost studia archivace a restaurování v oblasti filmu a fotografie: Magisterské studium umoïàuje akcentovat buì individuální tvorbu v intermediální oblasti, nebo zamûfiení na reflexi a rozvoj badatelsk ch aktivit v rámci oboru. Jednou z nabízen ch moïností bude také rozvinutí kvalifikace v restaurování, uchování a kontextuálním prezentování historick ch materiálû audiovizuální povahy prostfiednictvím nov ch pamûèov ch a prezentaãních médií. 1 Ministerstvo kolství Ïádosti vyhovûlo a akreditaci pfiidûlilo. Koncem roku 2005 se na Národní filmov archiv Praha (dále jen NFA) obrátila praïská filmová fakulta se Ïádostí, zda by nepfiipravil pro studenty této koly v uku restaurování klasick ch filmov ch materiálû. Rozsah studia byl stanoven pro studium magisterské na dva semestry, pfiiãemï jeden obsahoval padesát est hodin, tedy celkem sto dvanáct hodin v uky. Jejich Ïádosti NFA, kter se restaurátorské ãinnosti vûnuje nûkolik desetiletí, vyhovûl a pfiipravil návrh uãeb- 360 RÒZNÉ Jan KAIGL / Národní památkov ústav v ISPROFIN v období let 2006 aï 2009 BlaÏena URGO ÍKOVÁ / Restaurování klasick ch filmov ch materiálû na Akademii múzick ch umûní v Praze, Filmové a televizní fakultû

13 Obr. 1. Studentky FAMU pfii lekci v uky pfiedmûtu Restaurování klasick ch materiálû v NFA, kvûten (Foto archiv NFA) ních osnov s rozpisem náplnû jednotliv ch hodin. FAMU s navrïen m obsahem pfiedmûtu souhlasila a svûfiila odpovûdnost za teoretickou i praktickou v uku NFA, konkrétnû jeho pracovníkûm, ktefií se restaurováním klasick ch filmov ch materiálû dlouhodobû zab vají. FAMU pro toto studium v následujícím roce zakoupila do v uky dvouobrazov stfiihací stûl Debrie HDC 3520C (s moïností práce s dvûma materiály, z nichï jeden mûïe b t nitrátní, prudce hofilav ), kter byl instalován v restaurátorské dílnû NFA. Stfiihací stûl pouïívají restaurátofii NFA a studenti FAMU spolu s dal ími pfiístroji, které náleïí NFA (stahovací stûl, pfievíjecí stûl a dal í). Uãební pfiedmût Restaurování klasick ch filmov ch materiálû byl rozdûlen na dvû ãásti: teoretickou a praktickou. V chodiskem úvah nad obsahem obou ãástí bylo stanovení cíle této v uky. Pfiedpokládali jsme pro tento obor jednoho aï dva posluchaãe, ktefií by skonãili studium pfiedloïením ãásti zrestaurovaného filmu (krátk film anebo ãást dlouhého) a závûreãn m protokolem. V prvním roãníku tohoto studia jsme v ak mûli studentû sedm (pozdûji est), a proto jsme byli nuceni ãásteãnû zmûnit praktickou ãást, neboè nás limitovalo technické zafiízení NFA. V prvních lekcích dvû hodiny t dnû od fiíjna 2009 byli studenti seznámeni s historií restaurování umûleck ch památek, s moderními pfiístupy k restaurování umûleck ch památek, se základními pracemi v tomto oboru (Alois Riegl, 2 Václav Wagner, 3 Zdenûk Wirth, 4 Cesare Brandi, 5 Paul Philippot 6 a dal í) a s nov mi trendy restaurátorství ve 20. století, kdy se pfiedmûtem péãe o kulturní dûdictví stávají fotografie a film. (Program obsahoval rovnûï srovnání filmového restaurování s restaurováním klasick ch umûleck ch dûl a dot kal se úvah, co je to film, jaká je jeho specifická povaha a jeho struktura, postavení filmov ch dûl v minulosti a jejich v znam pro souãasnost, zkoumal otázku originálu v kinematografii a dal í.) Studenti se také dozvûdûli o existenci a znûní Mezinárodní charty o zachování památek a sídel (Benátky 1964) a dal ích doporuãení mezinárodních organizací (UNESCO, FIAF /Mezinárodní federace filmov ch archivû/ a podobnû). Uvést tento specializovan studijní obor do ir ích kulturních a umûleck ch souvislostí jsme pokládali za velmi dûleïité z nûkolika dûvodû. Restaurátorská ãinnost NFA se ve sv ch poãátcích pfied více neï ãtyfiiceti lety snaïila pov it z pouhé empirie na solidní teoretick odborn základ, a ãerpala právû proto ze zku eností i teoretick ch závûrû a v sledkû restaurátorství umûní a architektury, které se opíralo o praxi, jiï je moïno poãítat i na staletí. Usilovali jsme také o to, aby restaurování filmov ch materiálû bylo chápáno jako rovnocenná souãást snah o zachování kulturního dûdictví a aby se problémy filmového restaurátorství dostaly i do povûdomí pracovníkû, ktefií se starají obecnû o ãeské kulturní a umûlecké dûdictví. Dal ím dûvodem, rovnûï dûleïit m, byl také zámûr ukázat studentûm moïnosti teoretické práce v tomto oboru. Souãástí v uky bylo seznámení s pracovi tûm, s pfiístroji pro restaurování a jejich konkrétním pouïitím (pfievíjecí stûl, stahovací stûl, stfiihací srovnávací stûl s dvûma obrazovkami, lepiãky, svafiovaãky), seznámení s filmov mi materiály, jejich po kozením a ohroïením i s moïnostmi záchrany. Prakticky se také uãili klasickou slepku, opravy perforace a podobnû. Nechybûly ani pfiedná ky o filmové technice a cestû k v robû celuloidového filmu v historickém pfiehledu aï do souãasnosti, informace o filmov ch archivech (jejich vznik, zaloïení FIAF, ACE /Asociace evropsk ch filmov ch archivû/, vznik ãeského filmového archivu, jeho formování a promûny v prûbûhu let) a historick pfiehled filmové restaurátorské ãinnosti. Cel druh semestr (od února do kvûtna 2010) byl vûnován restaurátorsk m postupûm, metodám a jejich uplatnûní v praxi. K zahájení praktické v uky byla vybrána úvodní sekvence ãeského hraného filmu Mlynáfi a jeho dítû (1928, reïie Zet Molas), kter se v NFA v souãasné dobû rekonstruuje. V bûr tohoto filmu umoïnil upozornit studenty na v znamné aspekty filmového restaurátorství, s nimiï se mohou setkat a na které v restaurátorském procesu musí reagovat: netypické okolnosti vzniku filmu a jeho distribuce, poãet dochovan ch filmov ch materiálû a jejich historie (napfiíklad film byl nûkolikrát upravován a krácen, poprvé uï nûkolik t dnû po svém uvedení, nakonec v 50. letech minulého století, v cenzurním spisu se li í originální délka aï o sto metrû, byly nalezeny dvû rûzné titulkové listiny i seznam v stfiihû s metráïí z roku 1929 a podobnû). Pfii rekonstrukci byly k dispozici ãtyfii filmové materiály: nitrátní negativ (1 432 m), nitrátní kopie (1 412 m), nitrátní kopie (2 226 m) a acetátní (nehofilav ) duppozitiv (1 442 m). Studenti poznali v echny fáze restaurátorského procesu: návrh na restaurování konkrétního filmu a jeho zdûvodnûní, vyhledání filmov ch i nefilmov ch písemn ch ãi fotografick ch dokumentû a jejich anal za, dvoufázová rekonstrukce dûje, filmové skladby a mezititulkû. Po tûchto lekcích mûli moïnost sami si vyzkou et práci s filmov m materiálem jak na stfiihacím, tak na staho- 1 vacím a pfievíjecím stole. Pracovali s materiálem urãen m ke skartaci a mûli k dispozici dva ãeské krátké hrané filmy, z nichï jeden byl nitrátní a jeden acetátní. V souvislosti s lekcí vûnovanou prezentaci filmû v minulosti a v pfiítomnosti se dostalo studentûm je tû pouãení o v znamu hudby a pfiedev ím barvy v ran ch stádiích filmové historie (kolorované filmy, viráïe a tónování). Studenti si také vedli o své restaurátorské práci deník, v nûmï byl zaznamenán popis jednotliv ch sekvencí, jejich ãíslo, metráï, poãet filmov ch okének a provedené zmûny. Na závûr studia ke zkou ce v tomto oboru pfiedloïili deník a protokol o postupu práce. Je samozfiejmé, Ïe se z nich nestali bûhem jednoho roku filmoví restaurátofii. Ale v prûbûhu v uky mûli moïnost nahlédnout do dal ího kinematografického oboru, kter se jich bude t kat v budoucnosti, a moïná, Ïe nûktefií z nich najdou cestu do filmového archivu a zvolí si ho jako trvalé místo své práce. BlaÏena URGO ÍKOVÁ 1 Îádost o akreditaci roz ífieného akreditovaného studijního programu: Filmové, televizní a fotografické umûní a nová média (8204 R,T,V). Praha, , s. 2. Filmová a televizní fakulta Akademie múzick ch umûní. 2 RIEGL, Alois. Moderní památková péãe. Praha : Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, s. ISBN WAGNER, Václav. Umûlecké dílo minulosti a jeho ochrana. Praha : Národní památkov ústav, ústfiední pracovi - tû, s. ISBN X. 4 WIRTH, Zdenûk. V voj ochrany památek Architektura âsr. 1950, roã. IX, ã. 9 10, s ISSN ; T Ï. V voj zásad a prakse ochrany památek v období Umûní. 1957, roã. V, ã. 2, s ISSN BRANDI, Cesare. Teorie restaurování. Kutná Hora : Tichá Byzanc, s. ISBN PHILIPPOT, Paul. La restauration, acte critique. In L acte restaurateur. Dossier, Recherches Poïétiques. PafiíÏ : Archimedia, , ã. 3, s RÒZNÉ BlaÏena URGO ÍKOVÁ / Restaurování klasick ch filmov ch materiálû na Akademii múzick ch umûní v Praze, Filmové a televizní fakultû 361

14 SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Semináfi Techniky sklenûné mozaiky Dne 15. dubna 2010 uspofiádala Spoleãnost pro technologie ochrany památek STOP v nové budovû Národního muzea (b valá budova Federálního shromáïdûní) semináfi nazvan Techniky sklenûné mozaiky. Odborn m garantem semináfie byl dr. Tomá Hájek, pfiidruïen ãlen spoleãnosti. Mozaiky, zvlá tû sklenûné, patfií mezi umûlecké památky s dlouhou tradicí v na ich zemích, jejich ochrana a péãe o nû v ak vût inou stojí trochu stranou hlavního proudu souãasné památkové péãe. Jednou z mála v jimek je gotická mozaika na jiïní fasádû katedrály sv. Víta pocházející z doby z Karla IV. Její ãistûní a restaurování sledovali pfied nûkolika lety nejen v tvarníci, restaurátofii ãi památkáfii, ale i ir í vefiejnost. Mozaikov ch obrazû rûzného stáfií a kulturní hodnoty je v ak v na í republice podstatnû více z rûzn ch období, s rûzn mi motivy a zejména v rûzném technickém stavu. Právû techniky a materiály pro zhotovování mozaik byly pfiedmûtem prvního pfiíspûvku Materiály historick ch mozaik Magdaleny Kracík torkánové (sochafiky a mozaikáfiky) a Tomá e Hájka. Autofii v nûm pfiehlednû shrnuli základní terminologii mozaikov ch dûl, jejich historick v voj i základní materiály mozaikov ch obrazû kámen, keramiku nebo sklo. V dal ím pfiíspûvku Evidence, chemické sloïení a typologie degradace sklenûn ch mozaik se Tomá Hájek vûnoval pfiedev ím sklenûné mozaice. Podal v nûm mimo jiné pfiehled zcela ãi ãásteãnû sklenûn ch mozaik na území na í republiky, kter zpracoval jako souãást své bakaláfiské práce oboru Technologie konzervování a restaurování na V CHT v Praze. Upozornil, Ïe pravdûpodobnû jedinou evidencí, která sice není vefiejnû dostupná, ale fyzicky existuje, je seznam mozaik vytvofien ch mozaikáfiskou dílnou Ústfiedí umûleck ch fiemesel (zahrnuje mozaiky rûzn ch materiálû). Autor uvedl rovnûï pfiíklady chemického sloïení skel z nûkolika vybran ch mozaik, které se mu podafiilo zjistit. Velice zajímav byl i v pfiíspûvku uveden pfiehled základních typû po kozování sklenûn ch mozaik. Dal í referáty se zab valy pfiedev ím prûzkumem stavu vybran ch mozaik a technologick mi problémy spojen mi s jejich ochranou. Dana Rohanová, Tomá Hájek, Silvie varcová a Martin Míka zkoumali ve svém pfiíspûvku Degradace pojiva a koroze sklenûn ch kamenû pouïit ch v ãeské mozaice poãátkem dvacátého století pochody vyvolávající po kozování skla a maltového pojiva dvou mozaik úãinkem vnûj ích faktorû a jejich dûsledky. Prvním sledovan m dílem byla exteriérová mozaika Krista Dobrého past fie na tympanonu kostela sv. imona a Judy v Dolínû u Slaného (pocházející z roku 1908, autor V. Foerster), druh m interiérová mozaika z kaple v zámku Holovousích pocházející pravdûpodobnû z roku Na obou uveden ch pfiíkladech bylo ukázáno, jaké technologické informace pfii prûzkumu mozaikov ch skel a pojivé malty lze získat aplikací analytick ch a dal ích metod pouïívan ch v anal ze bûïn ch silikátov ch materiálû. Anal zou konkrétní sklenûné tesery nalezené pfii archeologickém prûzkumu kaple sv. Anny v klá tefie sv. Jifií v roce 1959 se zab val referát Anal za sklenûné tesery nalezené v Jifiském klá tefie a hledání souvislostí autorû Jifiího France, Jana Frolíka, Jana Kuãery, Anny Langerové a Antonína Zemana. Získané v sledky autofii porovnali s v sledky anal z a mikroskopického pozorování fiady dal ích historick ch skel pocházejících z rûzn ch oblastí svûta i rûzn ch ãasov ch období, které uvádí odborná literatura. Vûnovali pozornost nejen vlastní hmotû skla, ale i pfiítomn m nehomogenitám (inkluzím). Na základû tûchto srovnání (pfiedev ím pfiítomnosti fluoru v analyzovaném skle) autofii vymezují pfiibliïnou dobu vzniku nalezeného sklenûného úlomku. Zajímavé a uïiteãné informace o souãasném systému péãe o jiï zmínûnou gotickou mozaiku na katedrále sv. Víta poskytla Ivana Kyzourová z Kanceláfie prezidenta republiky v pfiíspûvku Monitoring a údrïba mozaiky s Posledním soudem na Zlaté bránû katedrály sv. Víta. Spoluprací umûleck ch historikû, restaurátorû a technologû byl vypracován systém monitorování pfiípadn ch poruch ochranného polymerního souvrství. Jednotlivá místa poruch jsou zaznamenávána do ãtvercové sítû, na niï je celá mozaika rozdûlena, po kození jsou dokumentována fotograficky a zafiazena do charakteristick ch skupin podle pfiedem definovaného vzorníku ãi katalogu poruch. To umoïàuje urãitou objektivizaci záznamu poruch ochranného souvrství, pfiípadnû koroze skla. Souãástí preventivní péãe o mozaiku je i pfiíprava modelov ch vzorkû skel s obdobn m sloïením jako skla historická a jejich expozice pfiirozenému stárnutí po o etfiení povrchu stejn m systémem, jak byl pouïit na vlastní mozaice. Tyto vzorky poskytnou moïnost ovûfiit postupy náhrady doïilého ochranného nátûru pfied zásahem na historické mozaice. Velice zajímavé zku enosti s transferem mozaiky pfiedali úãastníkûm v referátu Rekonstrukce fontány pro EXPO 58 Petr Hampl a Ivana Kopecká. Toto umûlecké sklenûné mozaikové dílo, vytvofiené pro ãeskoslovensk pavilon na svûtové v stavû EXPO 58 Danou Hlobilovou, bylo v následujících letech váïnû po kozeno a hrozil jeho úpln zánik. Zásluhou Národního technického muzea v Praze bylo v nedávné dobû restaurováno. Restaurátorsk zásah pfiedstavoval odstranûní nosné vrstvy pûvodnû vytvofiené z epoxidové pryskyfiice a transfer sklenûné mozaiky na nové lûïko z polyesterové pryskyfiice. Doplnûny byly i chybûjící ãásti stojanu se sklenûn mi mísami, které tvofií souãást fontány. Plnû funkãní fontána bude umístûna v rekonstruované budovû muzea. Jeden z v znamn ch souãasn ch tvûrcû mozaik Jaroslav er ch v dal ím pfiíspûvku Vizuální slavnost mozaiky vzpomínal na okolnosti vzniku sklenûné mozaiky Kristus Dobr Past fi pro prodejnu Charity v Praze. Jeho obraz-karton pfievedla v roce 1982 do mozaikového díla tehdej í praïská mozaikáfiská huè Ústfiedí umûleck ch fiemesel pod vedením mistra mozaiky Franti ka Tesafie. Autor pfiíspûvku rovnûï shrnul moïnosti, které mozaiková díla dávají umûlci pfii vyjadfiování jeho estetick ch zámûrû. Autorem závûreãného pfiíspûvku âeská sklenûná mozaika druhé poloviny 20. století v voj, specifika byl jiï zmínûn mistr umûleckého fiemesla v oboru umûlecká mozaika Franti ek Tesafi. Shrnul v nûm historii Mozaikáfiské dílny Ústfiedí umûleck ch fiemesel a systém vzniku mozaikov ch dûl a podal i základní pfiehled nejv znamnûj ích dûl, která v této dílnû za dobu její existence vznikla. Pfiíspûvek obsahoval také struãn pfiehled v voje ãeské mozaiky od doby vzniku mozaiky Posledního soudu na katedrále sv. Víta po 60. léta 20. století, kdy autor nastoupil do Mozaikáfiské dílny Ústfiedí umûleck ch fiemesel. adou osobních vzpomínek a poznámek autor doloïil hlubok vztah nejen k tvorbû nov ch dûl, ale i k restaurování mozaik jiï existujících, které mozaikáfiská dílna pod jeho vedením rovnûï v minulosti provádûla. Dokladem aktuálnosti tématu semináfie a zajímavosti jednotliv ch pfiíspûvkû byla i bohatá diskuse. Semináfie se zúãastnilo více neï 80 zájemcû z NPÚ, muzeí, galerií, odborn ch kol, z fiad restaurátorû a dal ích zájemcû o mozaiková díla. Texty jednotliv ch pfiíspûvkû si v ichni úãastníci odnesli v ti tûném sborníku, jak je v pfiípadû semináfiû STOP obvyklé. Zájem odborné vefiejnosti o samotn semináfi i o pfiíspûvky, které zde byly pfiedneseny, vede organizátory k úvahám o moïnosti uspofiádat v pfií tím roce dal í setkání s obdobnou tematikou. Petr KOTLÍK Semináfi Obãan a náv tûvník poruchami zraku v památkové rezervaci, v památkové zónû a v památce, muzeu a galerii V Muzeu hlavního mûsta Prahy se dne 5. kvûtna 2010 uskuteãnil jednodenní odborn semináfi Národního památkového ústavu (NPÚ) a Muzea hlavního mûsta Prahy (dále jen MMP) vûnovan problematice úprav (nejenom) památkov ch rezervací a zón pro zrakovû postiïené obãany a náv tûvníky. Na základû dosavadních zku eností získan ch prací s nevidom mi v památkách, muzeích a galeriích âeské republiky se zab val i moïnostmi vedoucími ke zpfiístupnûní památkov ch objektû tûmto náv tûvníkûm. Pfiíprava semináfie navázala na mimofiádné a hlavní úkoly stanovené Ministerstvem kultury âr generální fieditelce NPÚ, konkrétnû na plnûní hlavního úkolu ã. 10 Nabídka slu- Ïeb poskytovan ch NPÚ pro zrakovû a sluchovû posti- Ïené v roce Semináfi byl pfiipravován Mgr. ZdeÀkou Kalovou, DiS., a Mgr. Milanem Janãem v rámci vûdeckého zámûru VZ MK , úkolu SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 HS-I Vûdeck v zkum ke zkvalitnûní odbornû metodického fiízení státní památkové péãe. Odborn semináfi Obãan a náv tûvník s poruchami zraku v památkové rezervaci, v památkové zónû a v památce, muzeu a galerii vzbudil mimofiádn zájem pfiedev ím v fiadách odborné vefiejnosti. Se lo se na nûm na sedmdesát úãastníkû. Kromû zástupcû Ministerstva kultury âr a Ministerstva pro místní rozvoj âr se ho úãastnili ãlenové Sjednocené organizace slabozrak ch a nevidom ch a spoleãnosti TyfloCentrum, zastupující slabozraké a nevidomé v âr, ãlenové Národní rady osob se zdravotním postiïením a odborná vefiejnost z NPÚ ÚP a územních odborn ch pracovi È, Asociace muzeí a galerií âr, muzeí, galerií, univerzit, památkov ch objektû, nevyjímaje PraÏsk hrad, a zástupci dal ích obãansk ch sdruïení pomáhajících zdravotnû postiïen m. Semináfi zahájili fieditelka MMP PhDr. Zuzana Strnadová a Mgr. Milan Svoboda, námûstek generální fieditelky NPÚ pro správu památkov ch objektû. K nim se se sv mi úvodními pfiíspûvky pfiipojili Josef Stiborsk, prezident Sjednocené organizace slabozrak ch a nevidom ch âr, a Mgr. Viktor Dudr z té- Ïe organizace, vûnující se dlouhodobû moïnostem zpfiístupàování památek, muzeí a galerií a dal ích kulturních zafiízení zrakovû postiïen m. Odborná ãást semináfie byla rozdûlena do ãtyfi základních blokû. ObsaÏena v nich byla jak problematika úprav vefiejn ch prostranství pro zrakovû postiïené, tak zpfiístupàování památek, muzeí a galerií pfiedev ím formou hmatov ch expozic. Bûhem semináfie zaznûlo celkem patnáct pfiíspûvkû, doprovázen ch vïdy i diskusí. Odbornou ãást semináfie, blok Památky, zahájil pfiíspûvek Mgr. Heleny Doubkové vûnovan samostatn m prohlídkov m okruhûm pro zrakovû postiïené pfiipraven m na hradû Kfiivoklát a na zámku v Mní ku pod Brdy. Následovala trojice pfiíspûvkû z Národní galerie. Hmatovou expozici dûl ãeského stfiedovûkého umûní pfiedstavila Mgr. Eva Zíková, b valou a novû pfiipravovanou hmatovou expozici asijského umûní PhDr. Gabriela imková a hmatovou expozici barokního umûní Mgr. Jana Klímová. Pfiíjemn m pfiekvapením bylo pro mnohé vystoupení Mgr. Jany Strakové, která ve svém pfiíspûvku pfiiblíïila novou haptickou expozici vytvofienou v Národním divadle v Praze, pfiedstavující rozsáhl soubor byst osobností ãeského kulturního Ïivota 19. a 20. století. Nejrozsáhlej í soubor pfiíspûvkû spadal do kapitoly Muzea. Jak vyplynulo z pfiíspûvkû, pfiíprava hmatov ch expozic není vázaná jen na velké státní instituce. Pfiipravují je i muzea krajská, obecní, a dokonce soukromá. SdruÏení Hapestetika, v raznû pfiispívající k podpofie pfiíprav hmatov ch expozic, a Malé máslovické muzeum másla pfiedstavila Ing. Vladimíra S korová. O ãinnosti Centra muzejní pedagogiky Moravského zemského muzea a dvanácti dosavadních v stavách Dûtského muzea, které byly pfiístupné jak zdrav m, tak handicapovan m, hovofiila PaedDr. ZdeÀka Poláková. V stavy pofiadatelského Muzea hlavního mûsta Prahy pfiibliïující svût archeologie pfiedstavila Mgr. Mirka molíková. Bûhem pfiestávky mûli zájemci moïnost se seznámit s hmatovou expozicí MMP Slabikáfi náv tûvníkû památek sloh románsk a gotick. Po pfiestávce pokraãovaly pfiíspûvky rovnûï vûnované muzeím. O deseti letech ãinnosti Oddûlení dokumentace tyflopedick ch informací Technického muzea v Brnû informovala Mgr. Eli ka Hlu í. Jeskyni Blanick ch rytífiû, která je nyní v soukromém vlastnictví a je zpfiístupnûná i pro zrakovû postiïené, a budovanou Zahradu smyslû, pfiibliïující jiï dnes zrakovû postiïen m bohatost vûní a tvarû flóry, pfiedstavila Zdena Popelková. O pfiípravû a fungovaní expozice Îaláfi dotekem umístûné v expozici Muzea mûsta Brna na hradû pilberk referovala Mgr. Monika Hanousková. Blok zakonãil pfiíspûvek PhDr. Ivany Kubeãkové vûnovan hmatov m v stavám Stfiedoãeského muzea v Roztokách u Prahy, jejich moïnostem a limitûm. Na muzejní pfiíspûvky navázaly opût ty vûnované památkám. O moïnostech prezentace cel ch historick ch staveb a mûstsk ch ãtvrtí pomocí hmatov ch modelû pohovofiili a spolupráci mezi spoleãností TyfloCentrum a NPÚ pfiiblíïili Jan Pfiíborsk a Mgr. Petr Bradáã z TyfloCentra Olomouc. O zpfiístupnûní státního zámku Kozel náv tûvníkûm se zrakov mi, sluchov mi a pohybov mi handicapy referoval jeho dlouholet kastelán Karel Bobek. Aby se náv tûvník se zrakov m handicapem dostal k památce, muzeu a galerii, aby obãan se zrakov m postiïením mohl svobodnû a bezpeãnû Ïít ve mûstû, nejenom v památkové rezervaci ãi zónû, potfiebuje mít dle sv ch potfieb a poïadavkû upravena vefiejná prostranství. Tûmto úpravám, na nichï závisí bezpeãn pohyb (zdraví i Ïivot) zrakovû postiïen ch, byl vûnován závûreãn pfiíspûvek Petra Lnûniãky. Semináfi uzavfiela obsáhlá diskuse. Odborn semináfi Obãan a náv tûvník s poruchami zraku v památkové rezervaci, v památkové zónû a v památce, muzeu a galerii, pfiipraven pfiedev ím pro zamûstnance NPÚ, ukázal, Ïe je od koho a z ãeho se uãit, chceme-li otevfiít a zpfiístupnit bohatství památkov ch objektû ve správû NPÚ náv tûvníkûm s poruchami zraku. Úspû né realizace projektû na hradû Kfiivoklát, na zámcích Kozel, Mní ek pod Brdy, Velké Losiny, ale i Mnichovo Hradi tû, spolupráce TyfloCentra Olomouc a NPÚ ÚOP v Olomouci ukazují, Ïe i památky ve správû NPÚ jiï mohou b t pfiíkladem pro ostatní. Za pfiínosné lze povaïovat i spoleãné setkání v ech, ktefií se vûnují tvorbû hmatov ch expozic napfiíã institucemi, památkami, muzei a galeriemi, a v mûnu znalostí a zku eností. Pro ty z pfiítomn ch, ktefií stáli u kolébky hmatov ch v stav v âeské republice, bylo jistû pfiíjemn m zji tûním, Ïe my lenka tvorby expozic pro v echny Ïije, rozvíjí se a má své nadûjné pokraãovatele. Setkání v rámci odborného semináfie upozornilo na úkoly, jejichï fie ení by se mûla vûnovat dal í odborná pozornost. Zatímco informace o památkách, muzeích a galeriích dostupn ch náv tûvníkûm na vozíku jsou dnes jiï bûïnû k dispozici, expozice pro zrakovû posti- Ïené nejsou dostupné v takovém rozsahu, jak by si zaslouïily. Jak semináfi doloïil, není to tím, Ïe by se pro zrakovû postiïené nic nepfiipravovalo. Jist m zklamáním pro organizátory semináfie byla minimální úãast pracovníkû NPÚ podílejících se na tvorbû mobiliárních instalací a pfiípravû edukativních, v ukov ch programû pro dûti a mládeï, Ïáky a studenty. Jde o to, Ïe se stále ãastûji právû v kolektivech ÏákÛ a studentû setkáváme s tûmi, kter m jejich handicap zrakov, sluchov ãi pohybov nebrání, aby se uãili a studovali v kolektivu zdrav ch spoluïákû. Meziinstitucionální spolupráce památek, muzeí a galerií a dal ích sdruïení by mûla zabránit, aby se dobfie mínûné projekty nevydávaly cestou do slep ch uliãek, na úkor náv tûvníkû, pro které jsou urãené, aby se opakovanû neobjevovalo objevené, odzkou ené a v mnoha pfiípadech i pfiekonané. Vzájemná v mûna znalostí a zku eností je jednou z cest, jak se zlep it. Proto i organizátofii vûfií, Ïe odborn semináfi Obãan a náv tûvník s poruchami zraku v památkové rezervaci, zónû a v památce, muzeu a galerii konan 5. kvûtna 2010 nebyl na dlouhou dobu tím posledním. Milan JANâO, ZdeÀka KALOVÁ SoutûÏ Vesnice roku 2010 v PlzeÀském kraji SoutûÏ Vesnice roku si v uplynul ch letech získala na popularitû i váïnosti, jak to koneãnû dokládá velk poãet obcí, které se rozhodly pomûfiit v sledky své práce s dal ími lokalitami. Jen v roce 2010 se v PlzeÀském kraji do soutûïe pfiihlásilo na 30 obcí. V minul ch roãnících se na pomyslném stupni vítûzû objevila fiada lokalit, které se mohou pochlubit pozoruhodn m historick m stavebním fondem a péãí o památky. Mnohdy jde o obce s vyhlá enou plo nou památkovou ochranou uvést lze napfiíklad D inu na severním PlzeÀsku. Jinou lokalitou z oblasti severnû od Plznû, která byla v uplynul ch roãnících soutûïe velmi úspû ná, jsou Neãtiny. Pochopitelnû, Ïe obnova památkového fondu obce a regionu a péãe o nûj nejsou jedin mi ãi hlavními kritérii pfii hodnocení, svoji váïnost v ak bezpochyby mají. Leto ní roãník soutûïe v PlzeÀském kraji to jen dokazuje. Mezi nejváïnûj í kandidáty na získání titulu Vesnice roku v PlzeÀském kraji pro rok 2010 patfiila obec Chanovice na HoraÏìovicku, která se mûïe pochlubit plo - nû památkovû chránûn m jádrem. Tomu dominuje areál zámku s pfiilehl m hospodáfisk m dvorem. Obec dvûr získala zhruba pfied deseti roky ve velmi zanedbaném, aï kritickém stavu. Po mnoha letech práce se dvûr stal centrem kulturního Ïivota vsi. Postupnû byl opraven i zámek. Je tfieba pfiipomenout, Ïe ãásti obnovy celého areálu podpofiily dotaãní tituly zfiizované Ministerstvem kultury âr. Chloubu téïe obce pfiedstavuje postupnû se rozvíjející soubor lidov ch staveb, kter zfiizuje Vlastivûdné muzeum dr. Hosta e v Klatovech. V místním skanzenu se kaïdoroãnû pofiádá velmi populární Den fiemesel. Chanovice nakonec právem za svoje mnohaleté úsilí spojené s obnovou zdej ího historického stavebního fondu a pfiedev ím velmi bohat kulturnû-spoleãensk Ïivot získaly takzvanou Modrou stuhu (ocenûní za spoleãensk Ïivot v obci). SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 363

16 1 2 3 Autorem v ech fotografií je Karel Foud. Obr. 1. Chanovice (okres Klatovy), skanzen. Vesnice patfiila mezi favority na zisk prestiïního ocenûní Vesnice roku v PlzeÀském kraji. Obr. 2. Chanovice (okres Klatovy), zámek. Obr. 3. Chanovice (okres Klatovy), zámek, dvûr. Komisi zaujala citlivû provedená revitalizace. Dále je vhodné zmínit obec Svoj ín na Stfiíbrsku, která se pfied nûkolika roky pustila do záchrany zdej ího zámeckého areálu. Doslova jako mal zázrak pak pûsobí ãást obnoveného zámeckého parku, kter m je tû pfied nedávnem nebylo moïné vûbec projít. Netfieba snad pfiipomínat, Ïe revitalizace ãásti zámku a parku má nesporn vliv na zkvalitnûní vzhledu obce a Ïivot v ní. Mimofiádná péãe obce Svoj ín o zeleà byla rozhodujícím faktorem pro udûlení takzvané Zelené stuhy (ocenûní za péãi o zeleà a Ïivotní prostfiedí). Hodnotící komise byla také velmi pfiíjemnû pfiekvapena poãinem obce Hlince, místních obyvatel a fiady pfiíznivcû, ktefií pfii vynaloïení velkého úsilí zachránili kostel sv. Petra a Pavla v osadû Dolany. Je tû pfied nûkolika málo roky stál tento gotick kostelík, zaloïen v irokém údolí fieky Berounky, ve zfiíceninách. Dnes náv tûvník tohoto malebného koutu kraje leïícího na rozhraní severního PlzeÀska a Rokycanska spatfií v místech nûkdej ích zarostl ch trosek pozoruhodnou stfiedovûkou svatyni s krovem a stfiechou, kde se pravidelnû konají poutû, koncerty nebo v stavy. Pfiínos obce Hlince komise soutûïe ohodnotila zvlá tním ocenûním. Dobré je pfiipomenout také fiadu obcí, kde si vzali za svou péãi o drobné kamenné památky volnû umístûné v krajinû. Pfiíkladem mohou b t Dolní Lukavice na jiïním PlzeÀsku, které získaly ocenûní za svoji pfiíkladnou spolupráci se zemûdûlsk mi subjekty. Kmenov mi ãleny hodnotící komise jsou od samého poãátku soutûïe zástupci ministerstva kultury, na regionální úrovni se dnes vût inou jedná o pracovníky územního pracovi tû Národního památkového ústavu. V leto ním roce se za NPÚ ÚOP v Plzni hodnocení soutûïe zúãastnil Mgr. Karel Foud. Její v sledky byly vyhlá eny v mûsteãku Koloveã na DomaÏlicku, a jak je jiï tradiãnû zvykem, dûje se tak právû v obci, která získala titul Vesnice roku. Lze si jen pfiát, aby soutûï mûla stále své pfiíznivce a pro dal í roky i stejnû kvalitnû pfiipravené soutûïící, jako tomu bylo dosud. A jedna úvaha na závûr. Mnohé obce jiï vykonaly v oblasti památkové obnovy historického stavebního fondu nesmírn kus práce, kter by bylo vhodné ohodnotit i jin m zpûsobem neï jen dûkovn m listem ãi diplomem komise. Existence stuhy, která ocení pfiíkladn poãin v oblasti památkové obnovy a zároveà umoïní díky obvykle pfiipojené dotaci napfiíklad pokraãovat v zapoãatém díle, by jistû v budoucnu stála za zamy lení. Karel FOUD V stava Umûní ãeské reformace ( ) Ve dnech od 15. prosince 2009 do 4. dubna 2010 se konala v Císafiské konírnû PraÏského hradu v stava Umûní ãeské reformace ( ), pofiádaná Správou PraÏského hradu. 1 V stava byla pfiipravena ke ãtyfisetletému v roãí vydání Rudolfova majestátu a mapovala v tvarnou tvorbu v ãeském reformaãním prostfiedí od poãátkû první reformace po poráïku hnutí v bitvû na Bílé hofie. PfiestoÏe je reformace spojována spí e s psan m slovem a její v tvarné projevy podléhaly ãastûji niãení, bylo v expozici shromáïdûno více neï 120 historick ch pfiedmûtû, z nichï mnohé byly vystaveny prakticky poprvé. Mezi nejv znamnûj í exponáty patfiily vedle faksimile Rudolfova majestátu a originálu první známé ti tûné mapy âech, takzvané Klaudiánovy mapy, unikátní husitsk Jensk kodex, 2 Göttingensk kodex a oltáfiní kfiídla z RoudníkÛ (pfied 1486) s dosud jedinou dochovanou deskovou malbou zobrazující Upálení Mistra Jana Husa. Cílem v stavy bylo ukázat, Ïe i nekatolické konfese dávaly prostor kvalitním umûleck m dílûm a Ïe kvalita umûleck ch dûl nebyla urãována jen vyznáním. Umûlci, bez ohledu na svou náboïenskou pfiíslu nost, tvofiili pro objednavatele napfiíã konfesemi. Vystavená v tvarná díla pocházela pfiedev ím z v znamn ch center ãeského nekatolictví. V úvodu expozice byla zafiazena mapka zachycující náboïenskou situaci v âechách v první polovinû 16. století, na níï byla jednotlivá náboïenská vyznání barevnû odli ena. Toto barevné rozli ení na utrakvisty, katolíky, luterány, jednotu bratrskou a kalvinisty provázelo náv tûvníka expozicí jako Ariadnina nit po umûleck ch projevech tûchto konfesí a dávalo tak vedle hlavní chronologické linie náv tûvníkovi moïnost téï individuálnû sledovat jejich v voj. Ne náhodou byla úvodním exponátem v stavy o ãeské reformaci kopie desky s ãesk m nápisem pfiipomínajícím vyhlá ení Basilejsk ch kompaktát v roce Tento v znamn právní dokument znamenal oficiální uznání utrakvismu ze strany katolické církve. V ãesk ch zemích tak vznikl stav dvojí víry, kter v tehdej ím západokfiesèanském svûtû nemûl obdoby. Pfiedstupnû tohoto v voje ke specificky ãeské první reformaci v 15. století leïí jiï ve století 14. V stava tak na poãátku shrnula s pomocí nûkolika exponátû v voj vedoucí od konce 14. století k vyhlá ení kompaktát. Expozice zde formulovala dvû hlavní témata, náboïensk obraz jako problém a husitské obrazoborectví. Pro stfiedovûkého ãlovûka byl obraz dûleïit komunikaãní prostfiedek a didaktická pomûcka, nicménû právû obraz se ve svém irokém slova smyslu stal také pfiedmûtem pfiemr tûné úcty i zneuïívání, vyvolávajících odmítavé reakce ve spoleãnosti. Zárodky první reformace byly sledovány v rûzn ch spoleãensk ch projevech jako kritika tehdej ích církevních pomûrû, viz hnutí devotio moderna ãi snahy o obrodu církve. Nejv znamnûj ím kritikem tûchto pomûrû na ãeské pûdû poãátkem 15. století byl Mistr Jan Hus, jehoï odsouzení na kostnickém koncilu pfiedstavuje zlomov moment ãeské reformace. 4 Upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 radikalizovalo pomûry v zemi a autofii v stavy náv tûvníkovi pfiiblíïili hlavní dûvody, které vedly k pozdûj ímu niãení obrazû v husitsk ch válkách. Tfiicátá léta 15. století znamenala v âechách uklidnûní politicko-náboïenské situace. StûÏejním momen- 1 Patronát nad v stavou pfievzali manïelka prezidenta republiky Livie Klausová, kardinál Miloslav Vlk, v té dobû arcibiskup praïsk a primas ãesk, a pfiedseda Ekumenické rady církví a pfiedseda Rady Církve bratrské Pavel âern. Autory v stavy byli Katefiina Horníãková a Michal ronûk, na pfiípravû spolupracovali Milena Bartlová, Martina árovcová, Ondfiej Jakubec a Jifií Just. 2 Originál Jenského kodexu ( ) byl do expozice ze sbírek Národního muzea v Praze zapûjãen pouze na dva t dny v období od 17. do 30. bfiezna Po ostatní dobu byl nahrazen faksimile. Poãátkem roku 2010 byl rovnûï vydán nakladatelstvím Gallery dvousvazkov soubor faksimile Jenského kodexu, kter byl vefiejnosti slavnostnû pfiedstaven v Pantheonu Národního muzea v Praze v únoru Deska je v majetku Archivu Univerzity Karlovy, její originál chová Lapidárium Národního muzea v Praze. 4 Události spojené s kostnick m koncilem doprovázelo faksimile latinského originálu rukopisu Riechentalovy kroniky, chovaného ve fondu Národní knihovny v Praze. 364 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 tem, kter urãoval dal í smûfiování zemû, bylo vyhlá ení kompaktát na Jihlavském snûmu. Do Prahy se vrací císafi Zikmund se sv m dvorem a v Praze pûsobí legát basilejského koncilu biskup Filibert z Coutances. Obnova pfiedrevoluãních pomûrû v zemi se projevuje návratem k formám krásného slohu, které na v stavû pfiedstavovala díla jako dobová kopie Madony svatovítské ãi reprezentant historizujícího smûru Veraikon svatovítsk. Autofii v této ãásti ukázali, Ïe pfiedstava husitského obrazoborectví není vyjádfiením postoje utrakvistû k obrazu. Naopak zdûraznili jejich názorovou pluralitu a pomûrnû obvyklé znovuuïívání po kozen ch dûl po husitsk ch válkách. Nûkterá z dodnes dochovan ch v znamn ch dûl byla vytvofiena pro T nsk chrám v Praze, kdysi hlavní náboïenské centrum církve podobojí. Odtud na v stavû pocházely fiezba sv. Jana Evangelisty ze souso í T nské Kalvárie, deskov obraz s eucharistick m Bolestn m Kristem a stfied oltáfie sv. Jana Kfititele se Kfitem Krista od Monogramisty IP. První reformace reprezentovaná utrakvismem pfiiná- í kolem poloviny 15. století vznik nov ch ikonografick ch témat, která vyjadfiují náboïensk postoj samostatné církve. Utrakvistické ikonografii se vûnoval oddíl NáboÏensk obraz v utrakvismu. Ústfiedním motivem utrakvistické ikonografie byl obraz Mistra Jana Husa, kter se vyskytoval v rûzn ch typech od uãence, muãedníka, svûtce aï po pfiedchûdce Martina Luthera. Nejstar í Husovo zobrazení pfiedstavovala iluminace Martinické bible ze 30. let 15. století. Z jeho dochovan ch zpodobení zde byly dále vystaveny oltáfi Zmrtv chvstání Krista z Chrudimi, 5 kde se na predele nachází Jan Hus ve spoleãnosti Jeron ma PraÏského a svat ch Václava a Prokopa, Malostransk graduál s iluminacemi Upálení Mistra Jana Husa a Hus mezi reformátory Lutherem a Wycliffem, deska z Vlinûvsi z Lobkowiczké sbírky, kde sv. Vojtûchu pfii liturgick ch obfiadech asistuje Hus v kacífiské ãepici, nebo jiï zmínûná oltáfiní kfiídla z RoudníkÛ s Upálením Mistra Jana Husa. Z dal ích utrakvistick ch motivû byly pfiedstaveny napfiíklad kalich, téï sv. Václav a andûlé s kalichem ãi husitsk vojevûdce Jan ÎiÏka. Tato ikonografie pronikala i do spotfiební umûleckofiemeslné tvorby; ve velkém mûfiítku se zachovala na ãelních vyhfiívacích stûnách kamnov ch komorov ch kachlû zafiazen ch do expozice. Z umûleckofiemeslné tvorby je nutné zmínit také kfititelnici z Tábora s kalichy vkomponovan mi pfiímo do nápisu po obvodu. Se zobrazením pfiijímání pod obojí se mohl náv tûvník v stavy seznámit na kresbû patitulu v Aristotelov ch spisech nebo grafickém listu ve vydání âeské kroniky Aenea Silvia Piccolominiho. Za zmínku stojí také vystaven oltáfi sv. Jakuba z Libi e, kde je ve stfiedu triptychu v nice mezi andûly malba Bolestného Krista, ãasto uïívaná právû utrakvisty. Ojedinûl zpûsob zobrazení pfiedstavovala v expozici archa BoÏího tûla zvaná NovobydÏovská, na vnitfiních stranách jejíchï kfiídel jsou zpodobeni utrakvistiãtí knûïí pfii eucharistick ch úkonech. Od druhé poloviny 15. století se v âechách s dominujícím utrakvististick m obyvatelstvem rozvíjejí v znamná umûlecká centra v Praze, Kutné Hofie a v chodních âechách (Hradec Králové, Chrudim), kde lze v jistém smyslu dokonce hovofiit o samostatné v chodoãeské v tvarné skupinû. Umûlecká tvorba zdej ích umûlcû byla souhrnnû pfiedstavena v kontextu s rostoucí poptávkou utrakvistick ch objednavatelû a jejich potfiebou vlastní reprezentace. Snaha prezentovat svou vûrouku se projevovala od drobn ch v tvarn ch projevû po monumentální díla. Velk poãet dûl byl na v stavû shromáïdûn zejména z Kutné Hory, odkud pocházel oltáfi Nanebevzetí Panny Marie Mistra Michala z kostela Panny Marie na Námûti, predela s Poslední veãefií Pánû, mûstská peãeè s horníky a kalichem, socha Bolestného Krista z nedochované pozdnû stfiedovûké radní sínû nebo socha Panny Marie typu Assumpta, rovnûï z mobiliáfie kostela Panny Marie na Námûti. Vût ina z tûchto dûl nenese typicky utrakvistickou ikonografii, o jejich spojení s utrakvistick m prostfiedím v ak není pochyb. Pfiihlá ení Kutné Hory k utrakvismu vyjadfioval uï samotn mûstsk znak, kter byl vystaven v novodobé kopii z majetku Mûstského úfiadu v Kutné Hofie. Opominuta nebyla ani skuteãnost, Ïe Kutná Hora byla místem, kde po Praze vznikla druhá utrakvistická konzistofi. Právû toto mûsto ve sloïité náboïenské situaci poskytlo útoãi tû dvûma italsk m svûtícím biskupûm ve sluïbách církve pod obojí, Augustinovi Lucianimu a Filipu Villanuova, s nimiï b vá vznik konzistofie spojován. Role tûchto svûtících biskupû byla pro církev pod obojí klíãová a dokreslovalo ji vystavení latinského originálu prûvodního listu kardinála tûpána kostela Panny Marie za Tiberou v ímû, vydaného pro biskupa Augustina Lucianiho dne 25. listopadu 1477, ze sbírek Státního okresního archivu v Kutné Hofie. V ãeské reformaci hrálo podstatnou roli slovo, a tím i psaná a ti tûná kniha, která slovo BoÏí a zpûvy k poctû BoÏí uchovávala. Proto také od prosazení ãeské reformace v 15. století utrakvistické prostfiedí iroce rozvíjelo kniïní malbu. Právû s utrakvismem je v kniïním umûní spojen ãesk unikát, kter pfiedstavují graduály pro úãely literátsk ch bratrstev. Jejich v znamu byl autory právem zasvûcen cel samostatn oddíl v stavy. Tyto pomûrnû rozmûrné rukopisy s váhou do nûkolika desítek kilogramû byly vytváfieny aï do poãátku 17. století. Jejich v voj byl sledován po celé vymezené období. Z Prahy se zde nacházel dvoudíln graduál literátského bratrstva pfii chrámu sv. Valentina na Starém Mûstû praïském. Z prostfiedí literátského bratrstva pfii kostele sv. Ducha v Hradci Králové vy ly vystaven FranusÛv graduál, dvoudíln Královéhradeck graduál a rorátník Jana Kantora VodÀanského. Tvorba jednotliv ch iluminátorû byla reprezentována díly Matou e Ornyse z Lindperka 6 (Tfiebenick graduál) a Fabiána Puléfie (Îlutick graduál). Historickou zajímavostí byl Tfiebenick graduál (1583), kter byl pofiízen tfiebenick mi mû Èany a dodnes je ve vlastnictví mûsta Tfiebenice. Podle Katefiiny Horníãkové, autorky v stavy, umocàoval vzájemné historické propojení i fakt, Ïe o zapûjãení exponátu, z nûhoï byla k vidûní iluminace se zasedající mûstskou radou, podobnû jednala souãasná mûstská rada. Vzhledem k fiadû historick ch událostí následujících po vydání Rudolfova majestátu (1609) se z mnoha reformaãních památek dochovalo jen malé procento. Autofii se pfiesto pokusili pfiedstavit reformaãní umûní v celé jeho komplexnosti. V expozici tak nechybûly ani funerální památky v samostatném oddílu Epitafy ãeské reformace. Epitafy byly ãasto nositeli svérázné ikonografie, jejíï podoba byla ovlivnûna objednavatelem a jeho vzdûlaností. Ve vût ím rozsahu se v expozici uplatnilo dílo Matou e Rudou e z Chrudimi a jeho dílny. Z ní pocházely epitafy Samuela Fontina Klatovského (1614), Marty Boleslavské z Koãice a Ostrova a jejích manïelû (1610) a Tomá e Lvíka DomaÏlického a jeho Ïeny Salomeny Francové z Liblic (po 1619). Zafiazeny do expozice byly také vysoce umûlecky hodnotné epitafy z Jáchymova, rodiny UttmanÛ a LerchenfelderÛ a oltáfiní epitaf Georga Pullachera (1598). V této kategorii vzniklo i jedno z vystaven ch dûl spojované s kalvínsk m prostfiedím. PfiestoÏe kalvinismus pfiedstavoval radikální reformaãní smûr a postoj kalvinistû k náboïenskému umûní byl obecnû odmítav, podafiilo se do expozice zaãlenit epitafní oltáfi kalvinisty Jaroslava Smifiického ze Smifiic a jeho Ïeny Katefiiny z Házmburka (1588) od Monogramisty TS z kaple sv. Vojtûcha zámku v Kostelci nad âern mi lesy, na nûmï jsou oba donátofii zobrazeni po stranách stfiedového obrazu s Narozením Pánû. âeská spoleãnost 16. století byla pomûrnû konfesnû pestrá a náboïensky tolerantní. Umûlci zde pracovali napfiíã konfesemi a pfietváfieli do umûleck ch forem jednotlivé náboïenské v znamy dle poïadavkû objednavatelû. 7 V jednom ze závûreãn ch oddílû autofii v stavy sledovali umûlecké projevy reformace mimo utrakvismus. Jednou z hlavních protestantsk ch konfesí, která se v âechách uplatàovala, zejména mezi nûmecky mluvícím obyvatelstvem, bylo luteránství. Luteránství do ãeského prostfiedí pfiineslo novou ikonografii i motivy, jako napfiíklad Zákon a milost, zpracovan Lucasem Cranachem star ím, prezentovan prací kopisty. 8 Oblíben byl obraz Martina Luthera, kter se zpravidla uplatàoval na umûleckofiemesln ch pfiedmûtech. Do expozice byl s tímto motivem zapûjãen komorov kachel z doby kolem roku 1550, uchovávan v Oblastním muzeu v Litomûfiicích. Z Mûstského muzea v Ústí nad Labem se do expozice dostal vysoce umûlecky kvalitní alabastrov Pa ijov cyklus (1604) Tobiase Lindnera z kazatelny v pûvodním mobiliáfii luteránského kostela v Krásném Bfieznû. Z luteránského prostfiedí pocházel i epitafní ol- 5 PÛvodnû byl urãen pro hfibitovní kostel sv. KfiíÏe v Chrudimi. 6 Matou Ornyszlindperk. 7 Jako pfiíklad za v echny z období rudolfínské Prahy byl v expozici umístûn epitaf zlatníka Mikulá e Müllera od Bartholomea Sprangera, kter pûsobil v císafisk ch sluïbách a souãasnû byl v tûsném kontaktu s protestantsk m prostfiedím. 8 Obraz pochází ze sbírek Národní galerie v Praze. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 365

18 Obr. 1. Propagaãní materiál k v stavû Umûní ãeské reformace. (Reprofoto) táfi Jana Jetfiicha ze Îerotína (po 1570; NPÚ ÚOP v Josefovû, zámek Opoãno). Pod luteránsk mi vlivy zfiejmû vznikl i vystaven Malostransk graduál ( , Národní knihovna v Praze). Reformace se díky své rozvinuté úctû ke slovu v znamn m zpûsobem podílela na rozvoji kniïní kultury v âechách, a tím i jazyka. Nejvût í vliv na rozkvût ãeského jazyka mûla jednota bratrská, jejíï tajné tiskárny pûsobily v Ivanãicích a Kralicích. Z tûchto tiskáren byly na v stavû pfiedstaveny nejen vzácné tisky, ale i litery objevené pfii archeologick ch v zkumech v kralické tvrzi. Dodnes se dochovaly také knihy a inventáfie bratrsk ch sborû, jako napfiíklad zde vystavené z Ústí nad Orlicí a SleÏan. V stava byla rovnûï skvûlou pfiíle- Ïitostí znovu prezentovat vefiejnosti unikátní nález osobního archivu Matou e Koneãného, biskupa jednoty bratrské v Mladé Boleslavi, kter byl ve dvou dfievûn ch truhliãkách objeven pfii stavební obnovû b valého minoritského klá tera v roce Jako jedno z mála umûleck ch dûl spojovan ch s jednotou bratrskou se zde nacházel epitaf Magdalény ze Zástfiizl (1570) od Monogramisty HZ. 9 Chronologická linka prolínající se s tematick mi okruhy se uzavírala na poãátku 17. století, kdy s bitvou na Bílé hofie pfiichází poráïka ãeské reformace. Dramatické události této doby pfiipomnûlo torzo hlavního oltáfie Chrámu sv. Víta v Praze, vytvofieného Lucasem Cranachem star ím a zniãeného pfii promy leném kalvínském ikonoklastickém útoku na katedrálu v roce 1619, a téï obraz Zázraãného zachránûní místodrïících pfii defenestraci roku 1618 (NPÚ ÚOP v Telãi, zámek Telã), kter nechal po roce 1620 vytvofiit jeden z místodrïících a telãsk zámeck pán Vilém Slavata z Chlumu a Ko umberka. PoráÏka reformace se záhy projevila v katolické ikonografii. Oblíben m symbolem zdûrazàujícím poráïku byl archandûl Michael, jehoï monumentální socha ze druhé ãtvrtiny 17. století z Chrámu sv. Víta byla umístûna v závûru expozice. Vítûzství strany pod jednou se projevovalo rûzn mi zpûsoby vãetnû zacházení s reformaãními památkami. Za v echny o nakládání s nimi zpravoval náv tûvníka pfiíbûh monstrance z Chrudimi (1630, fiímskokatolická farnost v Chrudimi) od Davida Klementa Broumovského, která vznikla pfielitím utrakvistického kostelního náãiní. I pfies torzální dochování ãeského reformaãního umûní dokládá autory nashromáïdûné mnoïství exponátû v tvarné bohatství a rozmanitost ve vymezeném období. V stava byla v sledkem dlouhodobé a peãlivé práce odborníkû, která musela b t ãasto pomûrnû pracn m vyhledáváním a hodnocením jednotliv ch dûl. Îádn exponát totiï bez dobré znalosti jeho historického kontextu není moïné zafiadit k projevûm pfiíslu - né konfese. Velk m kladem v stavy byla didaktická pfiehlednost, s jakou seznamovala vefiejnost s dosud málo znám mi kapitolami ãeského dûjepisu umûní v rozsahu témûfi tfií set let. Vzhledem ke sloïité dobové náboïensko-politické situaci v ãesk ch zemích je tfieba na adresu autorû poznamenat, Ïe prokázali obrovsk kus zásluïné práce, která je podnûtem k dal ímu bádání. Mnohá z dûl zde byla znovuobjevena ãi poprvé pfiedstavena vefiejnosti. Pro nûkterá z nich znamenala v stava dokonce fyzickou záchranu tím, Ïe pfiispûla k jejich konzervaci ãi restaurování. V stavu provázela fiada doprovodn ch akcí vãetnû prohlídek komentovan ch autory a jejich spolupracovníky. NejdÛleÏitûj í z nich byla konference Umûní reformace v ãesk ch zemích ( ), uspofiádaná Ústavem dûjin umûní Akademie vûd âr ve dnech února S ní bylo spojeno také slavnostní pfiedstavení faksimile Jenského kodexu v historické budovû Národního muzea 17. února Závûrem lze fiíci, Ïe v stava i pfies svûj co do prostoru mal rozsah patfiila mezi ty velké a dûleïité v roce 2010 a právem si zaslouïila zájem vefiejnosti. 10 Jitka VLâKOVÁ 9 PÛvodnû zfiejmû urãen pro kostel v Îidlochovicích, dnes uchovávan na zámku ve Velk ch Losinách. 10 Katalog k v stavû HORNÍâKOVÁ, Katefiina. Umûní reformace v âechách Vyjde v nakladatelství Academia v roce Pfiíspûvky z konference Umûní reformace v ãesk ch zemích ( ) vyjdou v kniïním zpracování rovnûï v nakladatelství Academia. RECENZE BIBLIOGRAFIE K mariánsk m a morov m sloupûm âech a Moravy 1 JiÏ název popularizaãního díla Jifiího Slouky je zavádûjící a nepfiesn, neboè z nûj vypl vá, Ïe mariánské sloupy nepatfií k morov m sochafisk m památkám. V úvodu vysvûtluje autor vznik svého díla a jeho koncepci. Práce mûla uvést do souãasného jazyka dílo Antonína orma a Antonína Krajãi Mariánské sloupy v âechách a na Moravû, vydané nakladatelstvím Antonína DaÀka v Praze roku Koncepce v ak byla zmûnûna a Sloukovo dílo chce jít je tû dál, co se t ká zobecnûní poznatkû nebo naopak konkrétnûj í specifikace. 2 Kniha A. orma a A. Krajãi je historickou publikací, která by mûla zûstat v autentické podobû. Kromû autorû nemá nikdo jin právo autorsk text mûnit. Ostatnû mám za to, Ïe toto dílo není tfieba uvádût do souãasného jazyka. Zdá se v ak, Ïe Jifií Slouka tuto pûvodní koncepci tak docela neopustil, neboè v fiadû sloupû, které do svého díla vybral, z historické práce pfiímo vychází, jak ostatnû sám uvádí pod texty jednotliv ch památek. Pokud se t ká autorem stanoveného programu jít dál v oblasti zobecnûní poznatkû a konkrétnûj í specifikace, není jasné, jak si práci na zobecnûní poznatkû autor pfiedstavuje, a ani v pfiípadû konkrétnûj í specifikace nebyl úkol podrobnûji definován, takïe se nedozvídáme, jaké nové, objevné konkrétnûj í specifikace má J. Slouka na mysli. Jifií Slouka se snaïí vûnovat pozornost statistick m údajûm a uvefiejàuje chronologicky fiazen pfiehled morov ch a mariánsk ch statuí 3 a zab vá se chronologickou ãetností sloupû, 4 kterou má na mysli pfiehled poãetního v skytu tûchto památek v jednotliv ch desetiletích století. Nicménû ani chronologick pfiehled, ani mnoïství sloupû, které byly postaveny v jednotliv ch desetiletích 17. a 18. století, nelze serióznû zvefiejàovat bez znalosti celkového poãtu památek daného typu a tematiky. A takové údaje nemá autor k dispozici. V Sloukovû knize totiï postrádáme desítky sloupû, pilífiû, obeliskû, komol ch jehlanû s mariánsk mi, trojiãními i svûteck mi sochami. Jen tak ex abrupto si pfiipomeàme mezi chybûjícími sochafisk mi památkami mariánské sloupy a pilífie v Bu tûhradû (první pûvodnû z konce 17. století, dru- 1 SLOUKA, Jifií. Mariánské a morové sloupy âech a Moravy. Praha : Grada Publishing, s., 177 fotografick ch reprodukcí (vût inou ãernobíl ch). ISBN TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE

19 h z let ), v Doksanech (1684), v Dfievûnici (kolem 1700), v Hofiovicích ( ), v Hostomicích (1714), v Chcebuzi ( ), v Kleãetném (1819), Kozomínû (1705), v Kralupech nad Vltavou-Mikovicích ( ), v Krasonicích (1720), v Lochovicích (1687), v Mnichovicích ( ), v Odolenû Vodû (1706), v Ole né (1715), kde stojí také je tû sloup se souso ím Piety (kolem 1710) a se sv. Janem Nepomuck m (1704), dále mariánské statue v Pilníkovû (1766), v Ploskovicích ( ), v Radvanicích v âechách (1865), v Rakovníku (1701), ve Slaném (1697), v Tfiebenicích (1705), ve Víchové (1694) a Îeleznici (1752) a dal í a dal í, a to zde neuvádím fiady chybûjících sloupû a pilífiû se souso ími Nejsvûtûj í Trojice a se svûteck mi skulpturami, pfiedev ím sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Rocha, sv. Isidora a sv. Vavfiince. Zmínky o nich je moïné nalézt v odborné literatufie, v prvé fiadû v té, která je pfiímo vûnovaná tomuto tématu. Je nejen poãetná, ale serióznû odbornû zpracovaná. Mám zde na mysli nejen historické, ale i mlad í soupisy Umûleck ch památek âech a studie vydávané od roku 1994 Národním památkov m ústavem, jejichï ãást Slouka sice v závûru své práce uvádí, ale z textu knihy nevypl vá, Ïe by je ãetl. Odborná tematika vyïaduje znalost odborné terminologie. Jifií Slouka odborné pojmy stanovené odbornou literaturou opomíjí a snaïí se uplatnit vlastní, ãasto zavádûjící, nev stiïné, víceznaãné a víceménû nesrozumitelné charakteristiky architektonick ch ãlánkû a tvarû v souvislosti s typov m rozãlenûním mariánsk ch statuí. Nelze se proto divit, Ïe ani druhová kategorizace mariánsk ch, trojiãních a svûteck ch sloupû, pilífiû a obeliskû se J. Sloukovi nepovedla, i kdyï uï mûl k dispozici velice poãetnou serióznû vûdecky zpracovanou literaturu. Sloupy J. Slouka dûlí podle vlastního hlediska napfiíklad na hladké, profilované, ornamentální, dûlené, hranolové, polygonální. 5 Pojem hladk má protipól hrub a obojí charakteristika se vztahuje k povrchu pfiedmûtu, v na em pfiípadû válci sloupového dfiíku. Hladk povrch dfiíku jiï dnes prakticky neexistuje a nemusel takov b t ani v dobû vzniku. Povrch pískovcov ch blokû b vá zrnit a hrubost povrchu se je tû zvy uje u kamenosochafisk ch památek pobytem v exteriéru pûsobením klimatick ch vlivû. Autor si pod pojmem hladk zfiejmû pfiedstavoval dfiík, kter není ani zdoben kanelováním, ani doplnûn a iluzivnû jakoby odhmotnûn skulpturálními doplàky obláãkû. Domnívám se v ak, Ïe pro sloupov dfiík bez v zdoby by se lépe hodilo oznaãení hol. Ale pojem hladk pro pouh sloup s patkou a hlavicí, natoï uïívan pro celou statui, je nevhodn a zavádûjící a skuteãnost nevystihuje. Pokud se t ká termínu sloupy dûlené, vût ina sloupû je sestavena z fiady kamenn ch blokû, zvlá È b vá vytesána patka, zvlá È dfiík a oddûlenû i hlavice. Nûkdy je i samotn dfiík sloïen ze dvou ãi nûkolika dílû, válcû. TakÏe vlastnû v echny sloupy, koneckoncû i pilífie a obelisky a komolé jehlany jsou z hlediska skladby dûlené. Sám autor ov em definici dûleného sloupu uvádí v závûru knihy takto: Sloup dûlen sloup s nûkolika dfiíky navzájem pfiiléhajícími nebo i oddûlen mi. 6 Definice vyvolává pfiedstavu dvou i více boãnû sousedících sloupû. Autor mûl nejspí na mysli dva ãi více válcû dfiíku na sebe postaven ch a vzájemnû sãepovan ch. Sloup hranolov, polygonální : pod pojmem sloup rozumíme válec, tedy nemûïe b t ani hranolov, ani polygonální. Kvadratické formy se spí e vztahují na pilífi. Také pfii kategorizaci pilífiû pouïívá J. Slouka neobvyklé, bohuïel nedostateãnû v stiïné, nepfiesné charakteristiky pro jednotlivé typy. TûÏko si lze pfiedstavit odstupàovan pilífi konkávního pûdorysu, tedy vydutého pûdorysu. 7 Také typ nazvan v klenková kompozice je podle názvu pfiedem neurãiteln. 8 Autor do této imaginární skupiny fiadí statui Nejsvûtûj í Trojice z roku 1720 od Matyá e Bernarda Brauna ve Stanovicích, 9 kde v ak nejde o v klenek, ale o baldach n, pod kter m je umístûna socha Krista, zatímco na jeho klenuté stfie e spoãívá na kónickém soklíku skulptura Boha Otce a na klenbû nad sochou Krista je upevnûna holubice Ducha svatého. Podobnû i SloukÛv typ statue na vyv eném soklu 10 vyvolává fiadu otázek. Pfiednû nemoïnost exaktního urãení rozmûrû vyv eného soklu, absurdnost jakékoli definice s udanou totoïnou v kou v centimetrech ãi metrech vztahující se rovnocennû na v echny vyv ené sokly. Jde tedy o nejasn pojem, kter nelze pouïívat pfii tfiídûní kamenn ch statuí. Kategorizace památek podle jednotliv ch typû, druhû, neb vá snadnou záleïitostí uï z toho prostého dûvodu, Ïe kaïdé umûlecké dílo je jedineãné a jakékoli roztfiiìování do skupin bude vïdy vyvolávat nepfiesnosti jednak pro nedostateãné mnoïství shodn ch prvkû, jednak z toho dûvodu, Ïe nûkteré kompoziãní ãi detailní architektonické prvky budou vïdy pfiesahovat do ostatních skupin. Není to v ak jenom tak trochu samoúãelné, rádoby efektní Sloukovo dûlení mariánsk ch statuí, které vyvolává odborné námitky. Text má fiadu faktick ch nedostatkû, z nichï mnohé svûdãí o zmiàované neznalosti odborné literatury a o autorovû osobní absenci v obcích s mariánsk mi, trojiãními a svûteck mi sloupy a pilífii. Tak napfiíklad mariánsk sloup ve dvofie klá tera franti kánû (Ordo Fratrum Minorum) v Hájku, místní ãásti obce âerven Újezd (okres Kladno), J. Slouka datuje do doby kolem Na soklu balustrády je v ak vyryt autentick letopoãet Sloup je pfiipisován odbornou literaturou dílnû, pfiípadnû v tvarnému okruhu Matûje Václava Jäckela. 12 Také tento údaj v publikaci postrádáme, aãkoli je opakován i v soupisovém elaborátu âsav, kter autor knihy v bibliografii uvádí. 13 Dal ím dûkazem autorovy absence v lokalitû památky je mariánsk sloup v Mladé Boleslavi. Vznik statue datuje do roku Nicménû pod nápisem na boãní stûnû podstavce (vpravo) ãteme letopoãet Kromû toho autor statui zafiazuje mezi oblakové sloupy, av ak ve skuteãnosti je dfiík hol, bez jakékoli sochafiské v zdoby. V Rovensku pod Troskami pak dfiík sloupu se sochou Panny Marie není hladk, jak se domnívá autor, 15 ale jeho povrch zdobí kanelování. PÛvodní statui vytvofiil podle zprávy v mûstské pamûtní knize jiï v roce 1743 Franti ek Fiala. 16 V pfiípadû pilífie se sochou Panny Marie (Polické) v Horní Polici uvádí J. Slouka jako dobu vzniku rok Souso í v ak bylo postaveno jiï v roce 1714, jak tuto skuteãnost potvrzují archivní prameny. 18 S chybou v datování umûlecké památky v Sloukovû díle se setkáváme také u pilífie se sochou Panny Marie na námûstí v Doksech. J. Slouka se zmiàuje o roku Statue v ak byla postavena aï v roce 1723, jak vypl vá z chronogramû v kartu ích vytvofien ch na stûnách masivního pilífie. 20 Podobná chyba se také vyskytuje u statue s Nejsvûtûj í Trojicí Matyá e Bernarda Brauna v Citolibech. Jifií Slouka vidí její zrod v roce Impozantní architektonické dílo, jevící v tvarné shody s pracemi Franti ka Maxmiliána KaÀky, 22 v ak vzniklo pozdûji, podle nápisu na dnes jiï ztracené kartu i aï v roce V pfiípadû mariánské statue na námûstí v Chocni nejde o sloup, jak uvádí Sloukova práce, 24 ale o kónick pilífi. Autor mariánského pilífie se sochami Immaculaty, 25 sv. Floriána, sv. Václava a sv. Ludmily z roku 1760 je skuteãnû neznám, ale na vizuální zmûnû celého pomníku se pomûrnû v raznû podílel sochafi Josef Rejl, kter m byla statue v roce 1905 úplnû zrenovována, takïe je moïné vyslovit i domnûnku, Ïe dne ní postavy svûtcû 5 TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s TamtéÏ, s BLAÎÍâEK, Oldfiich J. Sochafiství baroku v âechách. Praha : SNKLHU, s POCHE, Emanuel et al. Umûlecké památky âech, Díl 1 : A J. Praha : Academia, 1977, s SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s TamtéÏ, s NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské a dal í svûtecké sloupy na Semilsku. Z âeského ráje a Podkrkono í, 1995, svazek 8, s SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s NEJEDL, Vratislav; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v Libereckém kraji. Praha : Národní památkov ústav, 2003, s. 80. ISBN SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s NEJEDL, V.; ZAHRADNÍK, P., cit. v pozn. 18, s SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s POCHE, Emanuel. Matyá Bernard Braun: sochafi ãeského baroka a jeho dílna. Praha : Odeon, 1986, s TamtéÏ, s SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s V Sloukovû textu je v hradnû pouïíváno pravopisnû nesprávné fonetické znûní slova Immaculata (Immakulata). RECENZE, BIBLIOGRAFIE 367

20 jsou pouh mi kopiemi vytvofien mi Josefem Rejlem. 26 Literatura pod dvouvût m textem J. Slouky není uvedena, aãkoli v jin ch pfiípadech autor zdroj uvádí. Vzhledem k tomu, Ïe v fiadû mariánsk ch statuí J. Slouka vûnuje pozornost i stavebníkûm, dárcûm, pfiekvapuje, Ïe tak neuãinil také u sloupu se sochou Panny Marie v Libochovicích, 27 kde je donátorka Anna Tajzíková dokonce uvedena v autentickém nápisu na stûnû postamentu sloupu: TITO BOZI MVKA WISTAWENI SAV Z NAKLADV WLASNIHO PANNI ANNI TAGZIKOWI 28 Na fiadû stránek v Sloukovû knize pak naráïíme na neodbornost. Také v kapitole nazvané Stylové hledisko se J. Slouka m lí, kdyï jako typick pfiíklad rokokové mariánské statue uvádí tfieboàské souso í s datováním vzniku do roku Kónick pilífi se sochou Immaculaty od Johanna Huebera z roku 1781 je charakteristickou klasicistní statuí s typick mi dekorativními prvky klasicismu, vûnci, rozetami a zavû en mi festony. Jakékoli studie a literární práce zab vající se umûleck mi díly, jak mi kamenosochafiské památky, tedy mariánské sloupy a pilífie nepochybnû jsou, vyïadují odborné zpracování renomovan mi autory. Pfiedpokladem úspûchu je pfiípravná badatelská ãinnost v archivech, prûzkum archivních pramenû, studium odborné literatury, terminologie a v neposlední fiadû také nezbytn prûzkum a dokumentace originálû in situ, to jest na místû v terénu. Bez této odborné ãinnosti nelze odpovûdnû proná et jakékoli soudy o dané umûleckohistorické tematice a problematice, natoï o ní psát zasvûcené studie a kniïní publikace. A právû tyto podmínky, jak dosvûdãují pfiedchozí pfiipomínky k v bûru mariánsk ch a morov ch sloupû âech a Moravy, autor publikace nesplnil. K tomu je tfieba je tû dodat, Ïe ani popularizaãní dílo, které si nedûlá nárok na práci vûdeckou, si nemûïe dovolit nedostatky neodborné, nekvalifikované práce, nedostateãnost a nesprávnost faktick ch údajû, neúplnost v bûru umûleck ch památek, o nichï dílo má pojednávat, a v neposlední fiadû i absenci autorov ch zku eností a znalostí pojednávan ch umûleck ch dûl z autopsie. Mariánské a morové sloupy âech a Moravy jsou knihou duplicitní, která nepfiiná í z umûleckohistorického hlediska nic nového, prací eklektickou, problematickou (jak ukazují uvedené pfiipomínky), která ãerpá poznatky (pokud se t ká libovolnû vybran ch sloupû, pilífiû a obeliskû v katalogu) pfiedev ím z internetov ch stránek obcí, zãásti ze zmiàované publikace A. orma a A. Krajãi a A. Tiché. 30 U fiady objektû v ak literatura vûbec chybí. Nepfiesností a nedostatkû je v této práci víc, neï unese rozsahem omezená recenze. V podstatû jde o dílo chybující, nehotové, na kterém bylo tfieba je tû hodnû pracovat, dfiíve neï bylo vydáno. Milo SUCHOMEL 26 MAXOVÁ, Ivana; NEJEDL, Vratislav; SUCHOMEL, Milo ; ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okrese Ústí nad Orlicí. Praha : Státní ústav památkové péãe, 1998, s ISBN SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s SUCHOMEL, Milo. Libochovická statue. Libochovické noviny. 1998, ã. 3, s SLOUKA, J., cit. v pozn. 1, s ORM, Antonín; KRAJâA, Antonín. Mariánské sloupy v âechách a na Moravû: pfiíspûvek k studiu barokní kultury. Praha : Antonín Danûk péãí Mariánsk ch druïin praïsk ch, s.; TICHÁ, A. Historie a ikonografie morov ch a jin ch barokních sloupû v okresech Kolín, Mladá Boleslav a Nymburk. Hradec Králové, Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta. Die Burgenstraße GROßMANN, G. Ulrich. Die Burgenstraße. Führer zu Burgen und Schlössern von Mannheim bis Prag. Petersberg : Michael Imhof Verlag, stran s obrázky. ISBN Hradní cesta byla jako první turistická trasa spojující památky v Nûmecku zaloïena jiï v roce PÛvodnû vedla od Mannheimu do Norimberka, prodlou- Ïení do Prahy se doãkala v roce V souãasné dobû na ní leïí pfiibliïnû 70 hradû, zámkû a pansk ch domû. Pro celou tuto impozantní kolekci dostává nyní nûmeckojazyãn zájemce do ruky prûvodce z pera osvûdãeného a lehce a rychle pí ícího autora. Kniha sestává z unifikovan ch medailonkû jednotliv ch památek. Po nadpisu tvofieném jménem následuje krátká charakteristika objektu. Vlastní text pfiedstavují kapitolky struãnû popisující historii, prohlídku objektu spojenou s v kladem o jeho stavebním v voji a zajímavosti v okolí. Autorovy pfiedstavy o stavebním v voji jsou prezentovány zjednodu en mi analytick mi barevn mi pûdorysy, objekt sám pak nûkolika vesmûs pohledn mi barevn mi fotografiemi. Velmi spartánsk v bûr literatury je zafiazen na konci publikace. Zámûr dát zájemci o spektakulární památky Hradní cesty do ruky jediného prûvodce je jistû chvályhodn a pochopiteln a na bûïného uïivatele referovaná publikace jistû na první pohled pûsobí sympatick m dojmem. Pfiesto v ak vyvolává znaãné rozpaky. Ty se t kají jiï nûmecké ãásti, psané, jak jiï bylo naznaãeno, s lehkostí autorovi vlastní. Mal rozsah textu jistû neumoïàuje hlub í anal zy a diskuse, ale pfiesto ne v echna sdûlení vzbudí souhlas. Podstatnû vût í, a lze fiíci zásadní problémy jsou v ak spojeny s ãástí ãeskou. Je-li Hradní cesta spoleãn m projektem dvou státû, mûla by se tato skuteãnost projevit i v podobû prûvodce. V echny ãeské lokality jsou uvádûny pod nûmeck mi názvy, zatímco ãeské jméno je vyti tûno men ím písmem v závorce. Mnohem zásadnûj ím nedostatkem v ak je samotn obsah jednotliv ch kapitolek. Podle autorova sdûlení trval nakladatel na kvalitním zpracování, které dle jeho názoru zaruãuje pouze jedin nûmeck odborník. Ulrich Großmann má s ãesk m bádáním (jistû i z jazykov ch dûvodû) i realitou velmi omezen kontakt. Kapitolky v ak napsal na základû jednorázové krátké náv tûvy a povrchních dojmû. Kontaktem se souãasn m stavem poznání a detailnûj ím studiem se nezdrïoval a s literaturou pracoval ve velmi omezeném v bûru, a to je tû v hradnû s nûmeckojazyãnou (napfiíklad jedin titul k falci v Chebu pochází z roku 1934). Vzhledem k naznaãenému postupu se informovanûj í ãtenáfi pfii ãetbû jednotliv ch kapitolek mûïe jen divit; v nejednom pfiípadû zjistí, Ïe text i plány obsahují vyloïené dezinformace (o tom se lze pfiesvûdãit pouh m letm m pohledem na analytické plány). Dozvíme se napfiíklad, Ïe dûlové ba ty (vûïe) vnitfiního hradebního okruhu a ãást vnûj ího okruhu vãetnû vûïe se stfiílnou s otoãn m bubnem na vihovû pocházejí z poãátku aï prvé poloviny 15. století, Mockerova novostavba prvé brány na Karl tejnû z 15. století a podobnû. Je-li, jak jiï bylo naznaãeno, Hradní cesta spoleãn m a jistû prestiïním nûmecko-ãesk m projektem, do nûhoï jsou u nás zapojeny pfiední státní hrady a zámky, nask tá se zákonitû otázka vhodnosti, ãi spí- e únosnosti takto zpracovaného jediného oficiálního prûvodce. Urãitû bychom nemûli jeho podobu pfiejít mlãením a tolerovat jím ífiené nereálné informace, pfiecházející rychle do povûdomí evropské kulturní vefiejnosti stejnû jako pfiedstava, Ïe evropskému standardu odpovídajícího prûvodce nejsme schopni zpracovat. Referovaná publikace je tedy nepochybnû aktuální v zvou, kterou bychom nemûli pfiehlíïet, ale urychlenû zpracovat a vydat takového prûvodce po ãeské ãásti Hradní cesty, kter by odpovídal realitû i souãasnému stavu poznání. Tomá DURDÍK 368 RECENZE, BIBLIOGRAFIE