OBSAH POHANÉ MEZI NÁMI DNES. I když si snad již nespojujeme výraz pohan s pohanìním a respektujeme

Transkript

1 POHANÉ MEZI NÁMI DNES Ivan O. Štampach I když si snad již nespojujeme výraz pohan s pohanìním a respektujeme rùznost náboženství, pøece jen bìžnì pokládáme pohanství za vzdálenou a zapomenutou podobu náboženství. Naši souèasníci by podle pøedpokladù mìli být vìtšinou nábožensky lhostejní, nìkteøí i pøesvìdèení ateisté, a ti, kteøí v našich konèinách vìøí, by mìli být køes any rùzných vyznání nebo Židy. Náboženství starých Egyp anù, Øekù a Øímanù, jež oznaèujeme jako antická, jakož i náboženství keltských, germánských a slovanských pøedkù souèasných evropských národù se zdají být dávno mrtvá. Jsou snad jen zajímavým kulturním jevem minulosti. Už jsme tu vìnovali pozornost novým pohybùm v tradièních náboženstvích a kolem nich. Víme, že mnoho lidí, zejména mladších, objevuje pro sebe orientální spirituality. Nemìli bychom pøi sledování souèasné náboženské scény opomenout, že k duchovním promìnám charakteristickým pro naši souèasnost patøí také návrat k pøedkøes anským koøenùm evropského duchovního života. Lidé, kterých se to týká, se sami oznaèují jako pohané nebo novopohané. A právì jim je vìnován tematický blok uprostøed èísla. Úvodní èlánek Ivana O. Štampacha Souèasné novopohanství vysvìtluje podrobnìji pùvod tìchto výrazù, i to, jak se jejich význam dál vyvíjel. Dále pøipomíná to, že zdejší odborníci ani hromadné sdìlovací prostøedky si této oblasti dosud pøíliš nevšímají. Èlánek nabízí povšechný pøehled dotèených smìrù s koøeny v antice i v starých keltských, germánských a slovanských kultech. V závìru se zamýšlí se nad dvìma pohanskými tendencemi postmoderní spoleènosti, útìky od potíží civilizace k archaické mentalitì a polyteistickou mnohostí mravních ideálù a výkladù svìta. Další èlánky se vìnují podrobnostem. Pražský religionista Dalibor Antalík se zamìøil na keltské pøedkøes anské náboženství. V èlánku Náboženství Keltù pøed christianizací podává struènou informaci o tomto tradièním smìru. Tím si pøipravil pùdu pro èlánek Z dìjin neodruidismu, v nìmž se vìnuje snahám o obnovu keltské tradice v souvislostech s køes anstvím, svobodným zednáøstvím a vlasteneckými hnutími a v závìru èlánku se zabývá jeho novopohanskou vìtví inspirovanou Geraldem B. Gardnerem. Keltské minulosti a zájmùm našich souèasníkù o ni se dostává v èísle zvláštní pozornosti. Vìra Nosková v èlánku Keltománie místy s ironickým odstupem konfrontuje laický zájem o keltskou náboženskou a kulturní tradici s nezkreslenými a èerstvými informacemi, jak nám je podává historická vìda s pomocí archeologie. Tento èasopis se snaží referovat o souèasné, pøedevším èeské náboženské scénì vyrovnanì. Vedle nezaujatì popisných a kritických hlasù se v nìm objevují také texty, jimiž se rùzné smìry samy pøedstavují. Autor èlánku Odkaz Keltù v Boiohemii Roman Procházka se sám pokládá za druida. Boiohemie je starý keltský název èeské zemì užívaný v rùzných jazycích (napø. latinské Bohemia, nìmecké Böhmen). Autor se vìnuje keltskému kalendáøi a popisuje obøady a zvyky hlavních svátkù. Zastává se souladu lidského života s rytmy pøírody; tento odkaz Keltù v sobì neseme i do moderní technické doby. Hnutí, k nìmuž se autor svým textem pøihlašuje, se snaží toto dìdictví oživit. V rozhovoru pod názvem Nejdùležitìjší je obøad rozmlouvá šéfredaktor Zdenìk Vojtíšek se ètyømi èeskými stoupenci slovanského náboženství. V dalším rozhovoru pojmenovaném Jen to, co je pøirozené dopøává týž autor prostor ètveøici souèasných èeských pøívržencù starogermánského náboženství Ásatrú. Èlánky a rozhovory dokreslují úryvky z pramenných textù a èetné ilustrace. Pestrá paleta dnes obnovovaného tradièního pohanství snad v tomto tématickém bloku pøichází ke slovu tak, že zájemce dostane jistý základní pøehled. Pomocí odkazù na literaturu u nìkterých èlánkù umožní podrobnìjší studium této nevšední oblasti zájmu. n OBSAH Pohané mezi námi dnes (Ivan O. Štampach)... 1 Islám a sekularizace (Jiøí Unger)... 2 Do zaslíbené zemì (Zdenìk Vojtíšek)... 5 Z domova Uzavøená církev (Pavel Šíma)... 6 Èeští novopohané (Zdenìk Vojtíšek)... 9 Zahranièí Z dìjin neodruidismu (Dalibor Antalík)...10 Téma Souèasné novopohanství (Ivan O. Štampach) 13 Náboženství Keltù pøed christianizací...16 (Dalibor Antalík) Keltománie (Vìra Nosková)...19 Odkaz Keltù v Boiohemii (Roman Procházka) 23 Rozhovor Nejdùležitìjší je obøad (Zdenìk Vojtíšek) rozhovor se Slovany z Rodné víry Jen to, co je pøirozené (Zdenìk Vojtíšek) rozhovor se stoupenci Ásatrú Info-servis...28 Zprávy Krátka história jedného mierového kvetu (Ivana Škodová a Ján Biba) V Poznání se diskutuje o sektách...30 (Aleš Pøichystal) Mohamedánské fórum (Martin Koøínek) Rejstøík Reflexe Divákem i hercem na postmoderní scénì (Vladimír Šiler / Olga Cieslarová a David Schaffer) Dopisy

2 Pøedstavuje islám skuteènou alternativu k sekularizovaným systémùm západních spoleèností? ISLÁM A SEKULARIZACE Jiøí Unger Je tìžké poctivì uchopit téma islámu a sekularizace a nedopustit se trestuhodných generalizací, protože neexistuje nic takového jako jeden islám a i samotný pojem sekularizace pùsobí v sociologii náboženství nemálo zmatkù a témìø každý sociolog náboženství ji definuje po svém. Dalším omezením pojmu sekularizace a jeho užití je fakt, že se vyvíjel v evropském prostøedí a nelze ho tudíž bez dalšího pøenášet do jiných náboženských a kulturnì-politických okruhù. Aby vìc byla ještì složitìjší, v souèasné sociologii náboženství se objevily i hlasy volající po úplném opuštìní pojmu sekularizace buï jako teoreticky a historicky neadekvátního konceptu, nebo jako pojmu zneužívaného ideologicky proti náboženství. Sekularizaèní teorie jsou pak nìkterými autory (Stark, Bainbridge) pøímo nahrazeny teoriemi kontinuálního náboženského úpadku, mobilizace, oživování, vzestupu a inovací atd. Významy pojmu sekularizace Koncept sekularizace ovšem zdaleka není odepsaný a dle mého názoru je dobøe možné konfrontovat jej s kulturním fenoménem islámu, ovšem za pøedpokladu, že si jasnì vymezíme, co se sekularizací skuteènì míní a co jí míníme my. V zásadì existují tøi základní zpùsoby nazírání na sekularizaci: 1. První má své koøeny v osvícenské kritice náboženství a vymezuje sekularizaci jako úpadek náboženství (jeho institucí, praxe, moci, sociálního vlivu) tváøí v tváø vìdecko-technické spoleènosti, který mùže v extrémním pøípadì vést až k úplnému zániku náboženství. Jednoduše øeèeno - jelikož jsou náboženské doktríny a pojetí svìta v konfliktu s vìdou a jejími poznatky, je náboženství odsouzeno k zániku. Toto pojetí sekularizace zastávané a prosazované politicky se nazývá sekularismem. 2. Druhou možností je pøedpoklad, že sekularizace mùže díky rozpadu náboženských monopolù, vzestupu individualismu, rozpadu komunit a procesem racionalizace 1 vést k privatizaci 2 a marginalizaci 3 náboženství v moderním svìtì. 3. Tøetí alternativou, a pravdìpodobnì jedinou platnou, je pohled na sekularizaci jako na souèást procesu funkcionální diferenciace a emancipace sekulárních sfér od náboženství. Jedná se o složitý proces osamostatòování nejrùznìjších oblastí, jakými jsou politika, vìda, školství, ekonomika, umìní, právo, mediální sféra atd. zpod náboženského dohledu, kontroly a rozhodujícího vlivu. Tyto oblasti pak rozvíjejí svoji vlastní institucionální autonomii, mají svou vlastní dynamiku a pravidla hry. Náboženství se tak v tomto systému stává jen jednou z mnoha specializovaných oblastí a s jistou nadsázkou lze øíci, že má poprvé v historii možnost vìnovat se pouze náboženským záležitostem. V praxi (ne nutnì v rétorice) pak v sekularizací ovlivnìných spoleènostech pøevládá model multiosového systému, jehož dvìma hlavními osami jsou ekonomika a stát. Náboženství má v tomto systému svou vlastní osu a spadá do gravitaèního pole obou hlavních sfér. Vztah islámu a sekularizace Chápeme-li sekularizaci ve smyslu první možnosti, tj. jako spojitost mezi modernitou a úpadkem náboženství, nelze o sekularizaci islámské spoleènosti v souèasné situaci témìø vùbec mluvit. Islám je silný a možná silnìjší a vitálnìjší než kdy jindy. O privatizaci náboženství v evropském smyslu a stažení islámu do privátní sféry se dá s úspìchem pochybovat - naopak dochází k jeho repolitizaci a snahám o ovládnutí a resakralizaci veøejného a politického prostoru islamisty, kteøí ve vìtšinì zemí Blízkého východu navíc soupeøí o náboženskou interpretaci spoleèenských zmìn s konzervativním a tradièním establishmentem ulamá. 4 Stejnì tak i marginalizace islámu je velmi diskutabilní. Vzestup islámu se totiž netýká pouze restaurace islámské víry a institucí, ale i zvláštního islámského stylu života - nìkdy pøímo kontrastujícího s moderními hodnotami - napø. v oblastech vztahu státu a náboženství, role žen, morálky, každodenního života, hranic náboženské a morální tolerance. Islám je navíc velmi silný ve mìstech a zvláš významnì je nyní zastoupen ve skupinì lidí s vysokým vzdìláním západního typu. Také se zdá, že si islámské zemì bez vìtších problémù pøisvojily západní vìdu a techniku a nejhorlivìjšími islámskými aktivisty jsou podle G. Kepela právì technokraticky vzdìlaní studenti a inteligence. Ve srovnání s dalšími tøemi civilizaèními okruhy, které vykrystalizovaly ve støedovìku, - èínským, indickým a køes anským - jediný islám zùstává výjimkou nepotvrzující pravidlo vztahu modernity a sekularizace. V Èínì vládne sekulární a sekularistický režim, v Indii je spoleèenská elita i stát k lidovému náboženství neutrální a v západním svìtì je køes anství podkopáno osvícenstvím a teologií smrti Boha. Jedinì v islámském civilizaèním okruhu nadále mùžeme mluvit o ideokracii 5 a jedinì tam je modernizace legitimována nábožensky. Nikdo s jistotou neví, proè je islám vùèi sekularizaci v tomto smyslu tak rezistentní. Existuje jen málo sociologických výzkumù, které by jednotlivé teorie skuteènì potvrdily. Spíše se západní vìdci shodují na tom, že je až pøíliš mnoho dùvodù pro to, aby se islámu i v období radikalizované modernity daøilo. Teorie dùvodù islámské vitality od vybraných autorù shrnuje Kropáèek ve své knize - Blízký východ na pøelomu tisíciletí (str ) i s obsáhlou bibliografií. Abychom uvedli jen nìkteré: reakce na porážku Izraelem z r a celkový nezdar nacionalistických a socialistických projektù pováleèných let; úsilí dovršit dekolonizaci i v kulturním plánu; bída vykoøenìných pøistìhovalcù do mìst a frustrace mládeže, støedních vrstev a intelektuálù, kteøí nenalé- 2

3 zají dùstojné životní uplatnìní; vítìzství vysokého islámu nad lidovým, jež pøedstavuje jakousi islámskou reformaci (Gellner 1992) atd. Reformovaný - protestantizovaný - islám navíc sehrál velmi podobnou roli jako nacionalismus jinde a stal se zdrojem kolektivní identity úèinné nejen vùèi kolonialismu, ale i proti homogenizujícím a relativizaèním tlakùm globalizace. Nároèný islám pøedstavuje pro mnohé lidi (a ne jen islámské fundamentalisty ) øešení na celou škálu problémù, jež s sebou modernita pøináší a je k takové úloze objektivnì i dobøe vybaven. Je ryze místní tradicí s velmi dlouhou historií a rozvinutou kulturou, takže vzory ke korekci spoleènosti v moderní dobì nemusejí pøicházet zvenèí a korespondují s tím, co respektované a normativní vrstvy spoleènosti dodržovaly po velmi dlouhou dobu. Funkcionální diferenciace v islámském prostøedí probíhá Proces sekularizace chápaný jako úpadek náboženství pod vlivem modernity se tedy mùže, øekneme-li to velmi opatrnì, za souèasné situace jen tìžko rozvinout. Jak rozvinutý je ovšem proces funkcionální diferenciace muslimských spoleèností, jenž je jádrem v souèasnosti široce akceptované podoby sekularizaèní teorie? Paradoxním dùkazem sekularizace islámských spoleèností v tomto smyslu je odpor velké èásti náboženských autorit a uèencù, ale pøedevším všech islamistù a radikálních kruhù k tomu, že by islám mìl být pouze náboženstvím - tento odpor totiž potvrzuje funkcionální diferenciaci (náboženskou specializaci islámu) a tedy sekularizaci, jak jsme si ji definovali výše. Zrcadlovým dùkazem samozøejmì mùže být i názor nìkterých stoupencù liberálnìjších kruhù, kteøí naopak trvají na tom, že by islám mìl být pouze náboženstvím a ne kupøíkladu politikou. Popis funkcionální diferenciace muslimských spoleèností by bohužel pøesáhl rozsah tohoto èlánku a pravdìpodobnì by vydal i na nìkolik knih od mnoha erudovanìjších autorù. Je ovšem nesporné, že ve vìtšinì zemí Blízkého východu došlo k významnému procesu autonomizace a emancipace sfér politiky, práva, vzdìlání, médií a ekonomiky od pøímého náboženského dohledu a rozhodujícího vlivu náboženských autorit, i když je nutné pøipustit, že je islám i nadále považován za zdroj legitimity v mnoha tìchto oblastech. Muslimská škola i Indii. Foto: Vojtìch Vlk. Kupøíkladu šarí a, náboženské právo, byla a je postupnì vytlaèována právem západního typu a umìní její interpretace ztratilo na vážnosti. A proto není pøekvapením, že od r je jedním z charakteristických znakù islámského svìta snaha ulamá znovu získat svou prestiž a vliv a také rehabilitovat šarí u jako státní a výjimeènì i jako plošnì platné právo (což je v muslimských dìjinách absolutní novum). Dnes jsou sice odkazy na šarí u témìø v každé ústavì islámských státù, ale její reálný vliv (s výjimkou monarchií Arabského poloostrova) trvá jen v oblasti nadaèního, rodinného a dìdického práva. Vliv islámu v politice se samozøejmì velmi liší v jednotlivých muslimských zemích. Zdá se ale, že opatrná politická pluralizace a demokratizace, jež následovala v devadesátých letech po krachu socialistických a nacionalistických experimentù, pøedstavuje jednu z nejobtížnìjších výzev pro radikální islamistické a fundamentalistické kruhy, které jediné usilují o skuteènì integrální model ideokratické moderní ummy 6. V mnoha zemích jsou ovšem právì tyto skupiny, zvláštì po trpkých zkušenostech z Alžíru a Egypta, vylouèeny z politické scény nebo do ní jen velmi opatrnì integrovány. Tìmi, kdo urèují jejich politické možnosti, jsou navíc vìtšinou prozápadnì orientované a na západì vzdìlané elity. Mnoho západních, ale i muslimských uèencù si klade základní otázku, zda je demokracie vùbec s islámem sluèitelná. Mnozí odpovídají kladnì a mnozí jsou v tomto ohledu naopak skeptiètí. Faktem je, že málokterý režim na svìtì, islámský nevyjímaje, si v souèasné dobì dovolí o sobì prohlásit, že je nedemokratický. Proto se objevuje tolik novotvarù (nesnadná, regulovaná, øízená, neobvyklá demokracie), které se snaží postihnout ten obrovský konflikt, který pøináší volná politická soutìž a umírnìný individualismus do prostøedí fundamentalistického obrození. Chalífát 7 jako tradièní spojení politiky a náboženství byl zrušen a pokusy o jeho obnovení zatím nebyly úspìšné. Pákistán jako stát založený na náboženském principu rozhodnì nenaplnil ideály do nìj vkládané. Pøíklady islámských režimù, jakými jsou napø. Saudská Arábie a Írán, samozøejmì není možné pøehlédnout, ale i postkoloniální Írán si jen obtížnì udrží legitimitu (zvláštì mezi studenty, kteøí již nepamatují revoluèní èasy) svými cenzurními zásahy, zákazem reformních tiskovin a vraždami opozièních intelektuálù. Pokud bychom se zastavili u ekonomiky, je jednou z pøíznaèných snah o udržení náboženského vlivu v této oblasti tzv. islámské bankovnictví, které má zachovat tradièní koránský zákaz ribá - lichvy (což dle šarí y znamená i zákaz veškerého úroku). Aniž bychom zabíhali do podrobností, islámské bankovní domy jsou stejnì pragmatické jako ty západní a jejich bezúroèné operace jsou vìtšinou jen umnì zamaskované úroky v podobì formálního partnerského podílu na zisku nebo jiné šarí atsky košer smluvní konstrukce. 3

4 Co nám ještì islám pøedvede Sekularizace ve smyslu funkcionální diferenciace a autonomizace sekulárních sfér spoleènosti ještì v islámském svìtì nedosáhla svého vrcholu a lze oèekávat její pokraèování z nìkolika dùvodù. Muslimské spoleènosti jsou už v této dobì natolik pluralitní, že si nemohou dovolit tuto pluralitu neinstitucionalizovat (politicky, vìdecky, kulturnì i nábožensky), pokud ovšem nechtìjí riskovat vážné spoleèenské konflikty. Také relativizující tlak globální spoleènosti se s moderními informaèními technologiemi a celkovým zmenšováním svìta stále zvyšuje a pozice médií už není snadno nábožensky manipulovatelná. Islám navíc v moderní dobì nedisponuje dostateènou politickou mocí, aby mohl silou dlouhodobì marginalizovat liberální proudy uvnitø svého prostoru a kontrolovat rozvíjející se obèanskou spoleènost. To všechno jsou ale v jistém smyslu dohady. Islám je v souèasnosti velmi silným faktorem definice navenek i vnitøní regenerace muslimských spoleèností a je dost možné, že nám pøedvede spoleènost, která je sice v mnoha ohledech moderní, avšak zùstává pøísnì organizovanou okolo vážnì dodržované a uložené preindustriální víry (Gellner). n Literatura: Gellner, E.: Plough, Sword and Book. The Structure of Human History, Londýn, Collins Harvill, 1988; èesky Pluh, meè a kniha struktura lidských dìjin, Brno, CDK, 2001 Gellner, E.: Postmodernism, Reason and Religion, Londýn, Routlege, 1992 Kepel, G.: La Revanche de Dieu, Paøíž, Seuil, 1991; èesky Boží pomsta, Brno, Atlantis, 1996 Kropáèek, L.: Blízký východ na pøelomu tisíciletí, Praha, Vyšehrad, 1999 Stark, R.; Bainbridge, W.S.: The Future of Religion: Secularization, revival and cult formation, Berkeley, University of California Press, 1985 Poznámky 1 Racionalizace: prosazování stále vìtšího vlivu racionálního kalkulu a racionalizaèního chování v rùzných sférách lidského chování a myšlení. 2 Privatizace náboženství: náboženství se stává výhradnì soukromou záležitostí. 3 Marginalizace náboženství: náboženství ztrácí na významu pro život spoleènosti. 4 Ulamá: islámské duchovenstvo (uèenci/teologové/právníci v jedné osobì). 5 Ideokracie: doslova vláda idejí, v tomto kontextu spoleènost, jež se sama snaží podøizovat autoritativnímu a abstraktnímu ideálu. 6 Umma: islámská obec, v moderní arabštinì se tímto slovem myslí národ ve skuteènosti èasto jen souèet muslimù v daném státì. 7 Chalífát: instituce nejvyššího náboženskopolitického hodnostáøe - chalífy (nástupce Posla Božího); byla zrušena za kemalovské revoluce v Turecku v roce Mgr. Jiøí Unger (*1974) je absolventem religionistiky na FF UK a v souèasnosti pùsobí na ETF UK. Specializuje se na sociologii náboženství a vztah náboženství a fenoménu globalizace. Olympijské mìsto Salt Lake City má fascinující historii DO ZASLÍBENÉ ZEMÌ Zdenìk Vojtíšek Olympijské hry v hlavním mìstì mormonù (jak je s oblibou nazýváno Salt Lake City) obrátilo pozornost médií 1 k této náboženské spoleènosti a k tomu, jak její pøíslušníci za 150 let nehostinnou krajinu zmìnili v krásnou a prosperující oblast. Ještì zajímavìjší je ale historie, která osídlení údolí Velkého solného jezera pøedcházela. Projdeme jí struènì ve dvanácti zastávkách. Historie mormonského náboženství 1 zaèíná v Palmyøe ve státì New York. Sem je situováno první zjevení, jehož se mìlo dostat patnáctiletému Josephu Smithovi roku Než se ale Josephovi rodièe usídlili u Palmyry, nìkolikrát se stìhovali: Joseph se narodil v Sharon ve státì Vermont. V Palmyøe se také Josephovi od roku 1823 údajnì zjevoval andìl Moroni a na pahorku Cumorah, vzdáleném asi 7 km od Palmyry, mu ukazoval zlaté desky, zakopané v zemi. Až roku 1827 mu je dovolil vyzvednout a odnést. Pøedtím (roku 1826) byl ale Joseph, který proslul jako úžasný vypravìè fantastických historek, vlastník magických schopností a profesionální hledaè pokladù shledán vinným z výtržnictví a podvodu. 2 2 Ještì dobøe, že si roku 1827 Joseph mohl zlaté desky již odnést. Na zaèátku toho roku se totiž oženil s Emmou Haleovou a brzy oba manželé odcházejí na farmu k rodièùm Emmy do Harmony v Pensylvánii. Rok 1827 byl v životì Josepha Smitha významný také proto, že v Harmony zaèal pomocí kouzelných kamenù egyptské hieroglyfy na zlatých deskách (které nikdy nikdo nezávislý nespatøil) pøekládat. V pøekladu Josephovi pomáhal jako písaø nejprve Martin Harris. Poté, co zklamal, byl roku 1829 vystøídán Oliverem Cowderym, od té doby vìrným pøítelem Josepha. Joseph a Oliver se spolu nadpøirozeným zpùsobem stávají Áronovými a brzy i Melkizedekovými knìzi. Vìøí, že tak obnovují pùvodní biblické knìžství. V témže roce (1829) je pøeklad dokonèen a následující rok i vytištìn. 3 V tu dobu ovšem Joseph s Oliverem opustili Harmony, kde se setkali s nesouhlasem a nepøátelstvím, a pøebývali ve Fayette, opìt ve státì New York. Tam roku 1830 spolu s dalšími ètyømi muži založili v domì jednoho z prvních mormonù Kris- tovu církev. 3 Pokládali ji za obnovení jediného pravého køes anského spoleèenství od doby Ježíšových apoštolù a za dùkaz brzkého konce svìta. 4 Krátce nato byl Joseph Smith poprvé zatèen. Stalo se to v blízkém mìsteèku Colesville kvùli Smithovu pobuøujícímu kázání na základì knihy Mormon. Stále ještì do roku 1830 spadá zjevení, podle nìhož se mají svatí (jak mormoni sami sebe nazývají) shromáždit na novodobý Sion do mìsta Kirtlandu v Ohiu. Tam mají nakoupit pùdu, která je v té dobì velmi levná a o jejíž budoucí vysoké cenì se spekuluje. 5 V Kirtlandu roku 1831 již ovšem není dostatek pùdy pro všechny, kdo se sem s celým svým majetkem z východu vypravili. Pøichází tedy druhé zjevení o založení Sionu. Tentokrát má být vybudován v Jackson County blízko mìsta Independence v Missouri. V letech tak existují dvì mormonská støediska - v Kirtlandu a v západní èásti státu Missouri. Byla od sebe vzdálena asi tisíc mil. Léta, která mormoni strávili v ohijském Kirtlandu, byla plná událostí. Zde Joseph Smith pøijal mnoho dùležitých zjevení. Ta, která zpochybòovala pravost Bible a netradièním zpùsobem vykreslovala posmrtný život, 4 se pravdìpodobnì stala pøíèinou vzrùstajícího nepøátelství ze strany nemormonského obyvatelstva. V Kirtlandu se také prorok Smith poprvé dostal do podezøení z polygamních svazkù. Pøesto byla nejdùležitìjší událostí kirtlandského období stavba prvního chrámu ( ), která svým dopadem pøedèila vydání druhé kanonické knihy mormonù - Knihy nauky a smluv (1835). Entusiastickou dobu, plnou údajných zázrakù, uzdravování a extatických zážitkù charakterizuje 4

5 Mapa s místy dùležitých událostí mormonské historie. Pøevzato z publikace Our Heritage. A Brief History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City oznaèení druhé letnice, které si slavnost posvìcení chrámu vysloužila. Vzrušení, které mormoni v kraji zpùsobili, vyvrcholilo krachem kirtlandské banky, na nìmž se vrcholní pøedstavitelé mormonismu podíleli. Následovalo nièení mormonského majetku a lynèování. Smith a jeho nejbližší proto Kirtland roku 1838 opouštìjí a za nimi postupnì odcházejí do Far West i ostatní kirtlandští mormoni. 6 Postavení druhého centra mormonismu v Missouri ale bylo snad ještì složitìjší než v Kirtlandu. Jackson County tato druhá skupina mormonù opustila již roku 1833 po prudkých neshodách s ostatními osadníky a po tzv. bitvì u Velké modré øeky. 7 Doèasné útoèištì v Clay County jim sloužilo do roku 1836, kdy se posunuli dále na severozápad do oblasti Far West. Po pøíchodu kirtlandské vìtve roku dosáhl poèet mormonù v oblasti Far West asi 15 tisíc. Touto pomìrnì velkou skupinou se místní osadníci cítili pøed volbami ohroženi, protože pøedpokládali, že mormoni budou hlasovat jednotnì. Potyèky a šarvátky vedly až k bitvì u Crooked River. Po ní rozzuøení osadníci spáchali masakr na mormonech na místì zvaném Haun s Mill. Pøes tøicet mužù a chlapcù bylo nahnáno do roubeného stavení. Útoèníci støíleli otvory mezi trámy a zabili 17 lidí. Ostatní byli zranìni. Nepokoje vedly k dalšímu tragickému vyhnání mormonù. Tentokrát se obrátili na východ a roku 1839 dorazili do Quincy ve státì Illinois. V Missouri zùstalo ve vìzení pìt mormonských vùdcù vèetnì Josepha Smitha a jeho bratra Hyruma. 9 V Illinois mormoni vyhlédli bažinatou oblast blízko øeky Mississippi a na øídce osídleném území zaèali s výstavbou dalšího mìsta. Na místì pùvodního Commerce tak vzniklo mìsto Nauvoo. Tento název má být z hebrejštiny a znamenat Nádherné. 5 K ostatním se po útìku z vìzení pøipojilo i zmínìných pìt vùdcù. V Nauvoo prožili mormoni od roku 1839 další relativnì klidné období a podobnì jako v Kirtlandu i zde byla pøijata øada dùležitých zjevení a vyslány desítky misionáøù. Pro obsah mnoha tìchto zjevení byl rozhodující vstup Josepha Smitha a dalších mormonù do místní zednáøské lóže roku Zednáøské obøady se tak staly základem chrámového zasvìcování 6 a mormonské vìrouky, která k nìmu patøí a je pro mormonismus tak typická. Výstavní chrám, budovaný v Nauvoo od roku 1841, byl již pøizpùsoben tak, aby chrámová zasvìcení umožòoval. Ovšem nejpozdìji od roku 1842 vzrùstala v Nauvoo vùèi mormonùm opozice ze strany pøedmormonských obyvatel a odpadlíkù od mormonismu. Situace byla na èas vyøešena tím, že po odstoupivším starostovi zastával tento úøad sám Joseph Smith, aèkoli ho i v Nauvoo provázela povìst èlovìka žijícího nemravným zpùsobem. Tento problém Smith nevyøešil ani tím, že roku 1843 pøijal zjevení o mnohoženství. Tímto zjevením, skrytým pøed veøejností až do roku 1852, se pravdìpodobnì pokusil své mimomanželské vztahy legalizovat alespoò v rámci mormonské církve. Napìtí v Nauvoo brzy po tomto zjevení dosáhlo vrcholu. Roznìtkou se stalo založení místních novin Nauvoo Expositor, v jejichž prvním èísle ze dne 7. èervna 1844 odpadlíci zjevení o polygamii zveøejnili a obvinili Josepha Smitha z vážných pøeèinù. Smith jako starosta nechal tiskaøský stroj nepohodlných novin znièit a rozmetat jejich sazbu. Tento èin mu ovšem vynesl soudní stíhání. Nejprve se svým bratrem Hyrumem prchá, na výzvu mormonù se ovšem do mìsta vrací a je zatèen. On a tøi další pøední pøedstavitelé mormonù jsou uvrženi do vìzení v blízkém mìstì Carthage èervna 1844 na vìzeòskou budovu v Carthage zaútoèil dav. Joseph Smith a jeho bratr Hyrum byli pøi útoku zabiti, další mormon - pozdìjší tøetí prezident mormonské církve John Tylor - zranìn. Z nástupnické krize vychází vítìznì Brigham Young a pozdìji se stává druhým prezidentem církve (úøad zastával až do smrti roku 1877). Nepøátelství vùèi mormonùm stále roste. Další roky v Nauvoo proto probíhají ve znamení pøíprav na odchod a rychlých chrámových zasvìcování. V ještì nedokonèeném chrámu je pøed dalším stìhováním utvrzeno ve své víøe a na vìky zpeèetìno na šest tisíc mormonù. Na poèátku roku 1846 je chrám dokonèen, ale už v kvìtnu jsou z mìsta krutì vyhnáni i poslední mormoni. Postupnì opouštìjí stát Illinois a vydávají se opìt na západ. Zkušenost v Nauvoo je definitvnì utvrdila v pøesvìdèení, že nemohou žít spoleènì s ostatními Amerièany. Po vzoru Starého zákona se tedy šikují do pochodových oddílù a pod vedením novodobého Mojžíše - Brighama Younga - nastupují svùj exodus z Egypta do Zaslíbené zemì. Díky vybudování nìkolika táborù se 11 mormonští exulanti dostávají v prùbìhu roku 1846 pøes celou Iowu. Na západ- 5

6 z d o m o v a ním bøehu øeky Missouri budují tábor, jejž nazývají Winter Quarters. Posloužil jim k pøekonání zimního období a jako východištì pro další pochod smìrem na západ. Jsou oslabeni o 500 mužù, které povolala Unie do války s Mexikem a kteøí vytvoøili tzv. Mormonský batalion. Na jaøe roku 1847 vyráží z Winter Quarters první skupina na pochod do pánve Velkého Solného jezera, která byla již døíve urèena jako zaslíbená zemì. Pod vedením Brighama Younga pøekonává skupina 143 mužù, tøí žen a dvou dìtí vzdálenost asi tisíce mil. Po vyèerpávajícím pochodu neosídlenou krajinou bez cest a mostù oznaèí Brigham Young svou holí a slavnými slovy Toto je to místo polohu budoucího mìsta 12 v Údolí Solného jezera (Salt Lake Valley). Ihned jsou vsazeny brambory, zaèíná stavba domù a ještì téhož roku údolí pøijímá celkem asi dva tisíce mormonù. V následujících letech proud mormonských pøistìhovalcù ještì mohutní. Do historie dobývání Západu se zapsalo pøedevším deset pochodù z Iowy do Salt Lake Valley (1300 mil), které tisíce mormonù absolvovaly s vozy, do nichž byli sami zapøaženi. Roku 1848 mormoni v èele s Brighamem Youngem vyhlašují v Údolí solného jezera nezávislé teritorium Deseret, které bylo (po oficiálním odvolání doktríny o polygamii) roku 1896 pøijato jako stát Utah do unie Spojených státù. V dalších letech mìsto i celé teritorium ekonomicky posilovalo a postupnì opìt navazovalo pøetrhané kontakty s okolním svìtem. V prùbìhu let mizelo nepøátelství a nenávist a mormoni a jejich stát se staly neodmyslitelnou souèástí americké spoleènosti. Dùkazem tohoto zaèlenìní jsou letošní olympijské hry, poøádané na místì, kde pøed 155 lety mormoni koneènì našli svou zaslíbenou zemi. n Literatura Our Heritage. A Brief History of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City 1996 Znovuzøízení pravdy, Intellectual Reserve, 1998 Poznámky 1 Náboženství mormonù se díky blížícím se olympijským hrám stalo tématem Dingiru 3/ Novotný, T., Mormoni a Dìti Boží, Votobia, Praha 1998, str Mormonská Církev Kristova byla roku 1838 v osadì Far West pøejmenována na dnešní název Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù. 4 viz: Novotný, T., Ježíš pøišel do Ameriky, Dingir 3/2001, str Novotný, T., Mormoni..., str Novotný, T., Svobodné zednáøství a mormoni, Dingir 3/2001, str PhDr. Zdenìk Vojtíšek (*1963) je odborným asistentem na katedøe psychosociálních vìd Husitské teologické fakulty UK, mluvèím Spoleènosti pro studium sekt a nových náboženských smìrù a šéfredaktorem Dingiru. Køes anské hnutí plymouthských bratøí má u nás obì své vìtve UZAVØENÁ CÍRKEV Pavel Šíma Státem uznaná církev Køes anské sbory i tzv. uzavøení bratøi, o nichž se v odborných publikacích nepíše a o nichž snad nevìdìl ani komunistický dohled nad církvemi, mají stejné koøeny. Sahají do 19. století a napájejí se z oèekávání brzkého konce svìta. Britské a irské poèátky Poèátky hnutí bratøí leží v Anglii a Irsku první poloviny 19. století. Bylo to období velkého náboženského oživení, kdy vznikalo velké množství rùzných církví a sborù. Dùvody, proè nové církve vznikaly, byly nejrùznìjší, èasto i velmi malicherné, skupinové, osobní. Mezi vážnìjšími motivy se objevují - kromì motivù probuzeneckých - dva typy: Na jedné stranì snaha o návrat, restauraci apoštolského køes anství v jeho podobì ještì nezkažené pozdìjším vývojem... Na druhé stranì se uplatnily motivy eschatologické až apokalyptické, oèekávání zásadního zlomu, konce dìjin, pøíchodu Božího království. 1 Tyto dva motivy hrály svou roli i pøi vzniku hnutí bratøí. Ve 20. letech 19. stol. se v nìkterých mìstech v Irsku a o nìco pozdìji v Anglii zaèaly na sobì nezávisle formovat skupiny køes anù ke spoleènému ètení Bible a modlitbám. Pocházeli vesmìs z anglikánské a øímskokatolické církve, kterým vyèítali formalismus a zesvìtštìní. Jejich setkávání se vyznaèovala naprostou jednoduchostí. V Dublinu (asi od r. 1825) byl vùdèí postavou zubní lékaø a teolog Anthony Norris Groves ( ) a Henry Craik ( ). Croves roku 1827 v dopisu Johnu G. Belletovi, právníkovi z Dublinu, vyjádøil jednu z ústøedních myšlenek novì vznikajícího hnutí, že tam, kde se dva èi tøi køes ané sejdou ve jménu Pána Ježíše Krista, mohou mít spolu úèast na Veèeøi Pánì i bez pøisluhování ordinovaného služebníka církve... a že podle pøíkladu prvních køes anù tak mají èinit každou nedìli. 2 V Bristolu stál v èele skupiny Georg Müller ( ), který studoval teologii v Halle a proslavil se svými sirotèinci pro tisíce dìtí bez domova, které postavil v letech V Plymouthu to byl Benjamin Wills Newton ( ) a Georg Wiccesimus Wigram ( ). Newton pocházel z kvakerské rodiny a vystudoval teologii v Oxfordu. Zprvu zùstávali èleny svých denominací, ale postupnì z nich vystupovali a scházeli se spoleènì k prostým bohoslužbám. Sami si nijak neøíkali, nazývali se prostì bratøi. Podle sboru v Plymouthu bylo hnutí bratøí také nazýváno hnutím plymouthských bratøí. Charakteristickým pro jejich setkávání byl dùraz na jednoduchost prùbìhu bohoslužby a prostotu slavení Veèeøe Pánì bez pøedem stanovených obøadù a knìží nebo ordinovaných pracovníkù. V pozadí toho mùžeme vidìt touhu po návratu k praxi ideální prvotní církve, pøièemž výraz prvotní zde nemá význam jen chronologický, ale hlavnì kvalitativní. Koncem 20. let se do kontaktu s hnutím bratøí dostává právník a anglikánský duchovní John Nelson Darby. Vznik teologie bratøí John Nelson Darby ( ) pocházel z irské šlechtické rodiny. Roku 1815 zaèíná studovat práva na Trinity College v Dublinu. Po jejich skonèení studuje ještì teologii a roku 1826 je ordinován na duchovního anglikánské církve. V roce 1827 se setkává s lidmi z okruhu bratøí (Crovesem, Müllerem aj.), prožívá své obrácení a zaèíná se angažovat ve vznikajícím bratrském hnutí. V zimì 1827 poøádá se svými pøáteli v Dublinu poprvé vlastní slavení Veèeøe Pánì, tzv. lámání chleba. Roku 1828 vydává spis O charakteru a jednotì Kristovy církve, ve kterém vyzýval k úsilí proti rozdìlení církve na jednotlivé uzavøené denominace. Je ironií osudu, že právì Darby, který kritizoval køes anstvo rozpadlé do rùzných denominací, se pozdìji sám stal pøedstavitelem další uzavøené denominace, ostøe vymezené vùèi svému okolí. Roku 1829 rezig- 6

7 z d o m o v a nuje na práci duchovního, ale s anglikánskou církví se definitivnì rozchází až roku 1834, kdy už - podle nìj - není schopna nápravy. Velmi se zasloužil o šíøení myšlenek bratrského hnutí, když navštìvoval Nìmecko, Holandsko, Itálii, Španìlsko, Spojené státy, Mexiko a Nový Zéland. Byl rovnìž velmi plodným spisovatelem. Napsal øady spisù a komentáøù k biblickým knihám. Èesky vyšel jeho Struèný úvod do spisù Starého i Nového zákona a brožurka Svìt a køes an. 3 Dále pøekládal nebo se spolupodílel na pøekladech Bible do angliètiny, francouzštiny a nìmèiny (tzv. Elberfeldský pøeklad). V literatuøe, která se dnes mezi bratøími vydává, se lze doèíst, že Darby vynesl na svìtlo dávno zapomenuté pravdy. 4 Ve skuteènosti ne všechno, co uèil, bylo zcela originální. V mnoha vìcech se shodoval s jinými proudy køes anství své doby. Vedle toho, že byl prùkopníkem dispenzacionálního premilenialismu, 5 byla jeho hlavním tématem otázka církve a její jednota. 6 Darby razil názor o církvi v troskách. Všechny státní církve a ostatní denominace odpadly od novozákonního vzoru a opravdoví køes ané se od nich musí oddìlit. Jakákoli struktura, organizovanost, hierarchie èi úøady jsou vnímány jako nìco protibožského, od èeho se musí pravá duchovní církev, formována pouze Duchem svatým, oddìlit. Prvotní církev byla podle nìj plnì vedena Duchem svatým, pak ale na jeho místo nastoupila lidská organizovanost a došlo k velkému odpadnutí. Toto oddìlení se bylo pro Darbyho velmi naléhavé, protože vnímal svou dobu jako poslední èasy pøed druhým pøíchodem Kristovým a pøed Božím soudem. Termín oddìlení se (separation, Absonderung) se tedy stal vùbec ústøedním pojmem jeho nauky o církvi. Všechny ostatní církve s výjimkou bratrských sborù pak Darby nazýval sektami. 7 Jednotu církve vidìl ve shromáždìní køes anù pøi Veèeøi Pánì, ale pravá Veèeøe Pánì je možná jen tam, kde se vìøící oddìlili ode všech církevních systémù, tedy od všech církví. Pravá Veèeøe Pánì mimo shromáždìní bratøí pro nìj nebyla vùbec možná 8 a už pouhá úèast na bohoslužbách jiné církve byla naprosto vylouèená. Rozdìlení hnutí Darby se od svého odchodu z anglikánské církve stále více soustøedil na otázku jednoty církve a jeho postoje se vùèi jiným církvím stále vyhraòovaly. Na jeho vliv a vývoj reagovali i lidé z hnutí bratøí. Anthony Croves si v jednom dopise 9 z roku 1836 stìžoval, že Darby opouští ony základy, které chtìli kdysi spoleènì uskuteènit. Má na mysli ideu spoleènì se shromažïovat, a tak pøekonávat ploty, které kolem sebe postavily rùzné církve. Místo toho se staví další pøekážky. Ve Švýcarsku se dokonce nìkteré sbory rozpadly, protože nìkteøí odmítli sdílet Darbyho názor o absolutním oddìlení se od všeho zla. K prvnímu vážnìjšímu rozkolu došlo ale až v roce Darby tehdy napadl Benjamina Newtona, který byl vedoucí postavou sboru v Plymouthu a obvinil ho z klerikalismu za to, že se s ostatními vedoucími dohodl na rozpisu kázání. To pro nìj byl návrat do onoho zla, od kterého bylo tøeba se oddìlit. Plymouthský sbor však jeho obvinìní odmítl a Darby se poté s nìkolika desítkami pøíznivcù oddìlil a založil ve mìstì druhý bratrský sbor, což už bylo v rozporu s myšlenkou, že na každém místì je jen jedna pravá církev. Roku 1847 vyslovil Newton nìkteré myšlenky o lidství Ježíše Krista (Kristus se poskvrnil høíchem, když pøijal naše lidství). Darby proti tìmto názorùm prudce vystoupil a Newtona obvinil z bludného uèení. I když pak Newton své výroky odvolal, Darby se s tím nespokojil a vylouèil plymouthský sbor a každého, kdo by se s ním kontaktoval, ze spoleèenství bratrských sborù. V roce 1848 byla dvìma pøíslušníkùm tohoto plymouthského sboru umožnìna úèast na Veèeøi Pánì v jiném sboru bratøí - ve sboru Bethesda v Bristolu. Na to reagoval Darby tak, že v okružním listì prohlásil bethesdský sbor a všechny sbory, které s ním udržovaly kontakt, za vylouèené ze spoleèenství. Na tento krok odpovìdìl Müller a dalších devìt èlenù sboru Bethesda tzv. Dopisem deseti, 10 ve kterém Darbyho jednání oznaèili jako nesluèitelné s duchem bratrského hnutí. Takzvaný spor o Bethesdu se tak stal poslední fází rozpadu dosud relativnì jednotného hnutí. Tak se asi dvacet let po svém vzniku hnutí, které kritizovalo rozdrobenost køes anù, samo rozpadlo na další skupiny. Darbyho pøíznivci zaèali být nazýváni exkluzivní bratøí, zavedli pevný a autoritativní systém ve vìrouèných a formálních projevech a v misijní práci se zamìøovali hlavnì na èleny jiných protestantských církví. Tato vìtev bratrského hnutí se i dále štìpila. Ještì za Darbyho života se v roce 1879 oddìlil Darbyho následovník a vydavatel jeho dìl William Kely. V letech se oddìlily další vìtve v USA a rùzné sbory v Anglii. Druhá vìtev hnutí bratøí se zaèala nazývat otevøení bratøí. Jejich vùdèí postavou se stal již zmínìný Georg Müller. Tato skupina je dodnes více otevøena vùèi èlenùm jiných církví a zdùrazòuje nezávislost kaž- Satan a jeho systém Bùh však malý poèet lidí pøivede k tomu poznání, že všechny již jmenované vìci jako: obchod, politika, výchova, vìda, vynálezy, spoleèenská zaøízení a reformy, dobroèinné nadace, náboženství, krátce vše patøí tomuto svìtovému systému. A tento systém se ode dne ke dni zdokonaluje. Pokrok doby není nic jiného než nezastavitelný postupný vývin svìtového živlu. Jak stojí však køes an vùèi tomuto svìtu? Právì tak jako Kristus. Místo, na kterém se Pán v nebi nalézá, a místo, které On zde na zemi nezaujímá, urèují místo vìøícího. Odkud pochází všecky jmenované vìci? Bude nìkdo pøekvapen, slyší-li, že satan je Bùh tohoto svìta, kníže mocný v povìtøí a vùdce tohoto ohromného systému?... Vìc se má tedy asi takto: Když nìkdo skuteènì jednou Boha poznal aneb mnohem více od Boha byl poznán, tu je takový skrze spojení s Kristem v nebesích tažen vzhùru pryè od jakékoliv úèasti na vìcích svìtového systému... J. N. Darby - Svìt a køes an, bez udání pøekladatele, místa a data vydání, str. 4 a 10 John N. Darby ( ). 7

8 z d o m o v a dého místního sboru. To ji zøejmì uchránilo dalšího štìpení. Jejím podstatným charakteristickým znakem byla od poèátku misijní práce v nekøes anských oblastech svìta, spojená s dùrazem na sociální odpovìdnost. 11 Hnutí bratøí u nás Do èeských zemí se otevøení i exkluzivní bratøí dostávají hlavnì z Nìmecka, kde se oba proudy rozvíjejí od poloviny 19. století. Exkluzivní bratøí se tam nazývali Elberfelder Brüder podle mìsta Elberfeld (v okolí Wuppertalu). Význaènou postavou byl Carl Brockhaus ( ), který se v letech podílel na pøekladu Bible do nìmèiny, který vešel ve známost jako Elberfeldská Bible. Myšlenky otevøených bratøí u nás zaèíná šíøit František Jan Køesina ( ) v letech Byl pùvodnì èlenem Svobodné církve reformované. V roce 1912 zaèíná v Praze vydávat svùj èasopis Ze slov pravdy a lásky. Do roku 1956 se otevøení bratøí nazývají sbory Vìøících v Pána Ježíše Krista, Dítky Boží, Sbory církve Pánì, Bratøí, Bratrské shromáždìní, Bezkonfesijní køes ané nebo Køes anské sbory bratrské. Po roce 1948 byly jejich sbory uzavøeny a èinnost otevøených povolena až po pøijetí Ústavy Køes- anských sborù v ÈSR v roce Pod názvem Køes anské sbory v ÈR jsou jednou z registrovaných církví u nás. Otázka pojmenování S touto otázkou se, žel, až pøíliš èasto zachází lehkomyslnì. Musíme odmítat jakékoli pojmenování, které by mohlo vyjadøovat další rozštìpení Církve. Jestliže se jiní køes ané nazývají katolící, evangelící, kalvínští, luteráni, metodisté, baptisté, atd., je to pøirozené v tom smìru, že nesou jméno své církve. Avšak my, kteøí se shromažïujeme jenom ke jménu Pána Ježíše, neznáme žádnou jinou církev než Boží Církev. Nemùžeme si pøisvojit nìjaké jméno, které by nemohly mít všechny Boží dìti. Jestliže svìt, a náboženský nebo ostatní, nás - protože nic jiného neumí - oznaèuje nìjakou pøezdívkou nebo vùbec nìjak, je to jeho vìc. Avšak uznávat nìjaké zvláštní pojmenování by znamenalo, že popíráme zásadu jednoty, na jejímž základì se v poslušnosti vùèi Božímu slovu shromažïujeme. Milost a pravda, 1993, è , str. 179 Poèátky sborù exkluzivních bratøí u nás spadají asi od poloviny 20. let 20. století a jsou spojeny se jménem Karla Lopaty. Tyto sbory nepìstují žádné kontakty s ostatními církvemi a žijí velmi uzavøenì. V èeské literatuøe, zabývající se církvemi u nás, nejsou od pováleèného období zmiòováni. Když už se nìkde píše o tzv. darbystech, je tím mínìno hnutí otevøených bratøí (Køes anské sbory). 12 Vùbec se o nich nezmiòuje ani publikace vydaná ještì za komunistického režimu Církve a náboženské spoleènosti v ÈSSR. V souèasné dobì jsou u nás sbory exkluzivních bratøí v Pardubicích, Peèkách u Pardubic, Dvoøe Králové, Èeské Lípì a Èížkovicích. Jisté vedoucí postavení (pøes proklamovanou samostatnost každého sboru) má nejvìtší sbor v Pardubicích, kde se konají každý rok konference za úèasti hostù ze zahranièí. (Exkluzivní bratøí udržují kontakty hlavnì se sborem v Norimberku.) Poèet èlenù je možno odhadnout asi na dvì až tøi sta. Pojem èlenství je odmítán, a je tedy nemožné zjistit pøesné údaje. Odmítnuto je i jakékoli pojmenování jejich spoleèenství. Pøíslušníci ostatních církví jsou nazýváni køes ané podle jména. Uznává se sice, že i v tìchto církvích podle jména jsou spasení lidé, ale celkovì se jedná o souèást zla, od nìhož je tøeba se oddìlit. Asi nejvíce negativní postoj mají exkluzivní bratøí k církvi øímskokatolické, která je èasto oznaèována podle biblické knihy Zjevení jako nevìstka babylónská. Èasto se poukazuje na to, že se v ostatních církvích nedodržují Boží naøízení, napø. pøíkaz ženám nosit šátky pøi bohoslužbách, zákaz nosit krátké vlasy a zákaz zdobení. Ze všech církví mají exkluzivní bratøí vìdomí blízkosti pouze vùèi otevøeným bratøím (Køes anským sborùm), ale spor o Bethesdu z roku 1848 je stále udržován na pamìti. O tom svìdèí i pøed deseti lety vydaný šestnáctistránkový dokument Je i po 144 letech Bethesda stále živá?, v nìmž se pøipomíná, že je i nadále tøeba se od otevøených bratøí oddìlovat. Exkluzivní bratøí nevyvíjejí velkou misijní èinnost. Jejich aktivity se v podstatì omezují na rozdávání letákù. Podle svìdectví bývalého èlena do exkluzivních sborù nepøichází mnoho lidí a sbory jsou v podstatì tvoøeny rùznì propojenými rodinami. Víra se pøedává z generace na generaci. Uzavøené bohoslužby Prùbìh bohoslužeb (shromáždìní) je velmi prostý. Zpívají se písnì (zpìvníky pocházejí z Nìmecka), a to zásadnì bez hudebního doprovodu. Pak následují modlitby a èetba z Bible. Kázání není nutnou souèástí. Používá se hlavnì kralického pøekladu Bible, popø. Darbyho pøeklady do francouzštiny a nìmèiny. Èeský ekumenický pøeklad se odmítá, protože je spojen se svìtskými církvemi. Výklad Bible je doslovný. Prùbìh bohoslužby je spontánní, nebo vše, co je dopøedu pøipravené - písnì, modlitby, kázání - nemùže být z Ducha svatého. Centrem shromáždìní je lámání chleba. Nauka vychází hlavnì z Darbyho a ostatních pøedstavitelù tohoto hnutí v Anglii a Nìmecku. Od protestantských církví ji odlišuje hlavnì dùraz na oddìlení se od zlého systému svìta - od úèasti na veøejném životì a od ostatních církví. Oddìlení znamená v praxi i to, že se v rodinách neslaví vánoce, nedoporuèuje se vlastnit televizi, odmítá se kremace apod. Rovnìž se zdùrazòuje, že žijeme v posledních èasech a blíží se druhý pøíchod Ježíše Krista a Boží soud. Literatura uzavøených bratøí pochází ze zahranièí, hlavnì z nìmeckého nakladatelství GBV v Dillenburgu. Vydávají i dva èasopisy (v pøekladu z nìmèiny), Milost a pravda a pro mladší generaci Následuj mne. I po témìø stu letech u nás je tedy toto køes anské uskupení živé, aèkoliv je témìø zapomenuto. n Poznámky 1 Filipi, P., Køes anstvo - historie, statistika, charakteristika køes anských církví, Brno, CDK, 1996, str Pala T., Hudec J., Cestou pravdy a lásky let bratrského hnutí v èeských zemích a na Slovensku, A-Alef, Ostrava, 1998, str Oba spisy vyšly bez udání pøekladatele, místa a roku vydání 4 Milost a pravda, è. 1-2, 1993, str Dispenzacionální premilenialismus uèí, že po vytržení církve do nebe nastane skuteèné tisícileté království Ježíše Krista na zemi. 6 Když jej v roce 1878 požádal redaktor deníku Le Francais o informaci o hnutí bratøí, odpovìdìl mu Darby osmistránkovým dopisem, z nìhož pìt stran bylo vìnováno otázce církve a její jednoty. 7 Jordy, Gerhard, Die Brüderbewegung in Deutschland I., Wuppertal, 1989, str Jen tam mùže být Veèeøe Pánì, kde je celé tìlo Pánì, kde je jednota všech vìøících když tomu tak není, pøestává být stùl stolem Pánì a stává se stolem nìjaké sekty øíkám, Duch svatý nemùže pøebývat ve všech oddìlených èástech církve - J. N. Darby, Gedanken über des Heren Abendmahl, cit. z Jordy, str Coad, F. Roy: A History of the Brethern Movement, 1968, Jordy, str Kirchner, H.: Freikirchen und konfessionele Minderheiten, Berlin, 1987, str Tak napø. i Pavel Filipi, Køes anstvo, CDK, Brno, 1996 Podìkování Za pomoc pøi vzniku textu dìkuji Janu Zahradníèkovi a bratrùm Koøínkovým, bývalým pøíslušníkùm exkluzivních bratøí. Pavel Šíma (*1974) je studentem 5. roèníku Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. 8

9 z d o m o v a Cesta po promìnlivém svìtì virtuálního novopohanství ÈEŠTÍ NOVOPOHANÉ Zdenìk Vojtíšek Touha novopohanù po zjištìní a ochutnání toho, jak vypadal ži vot pøed køes anskou érou, je nepøehlédnutelná. Stejnì samozøejmé je ale používání internetu k tomu, aby se tato touha naplnila: na internetu se èlovìk nejen dozví, co je obsahem novopohanské víry, ale mùže si pøeèíst i svìdectví o novopohanských konverzích, diskutovat názory a zkušenosti, a dokonce vytvoøit spoleèenství (coveny, klany) a domluvit obøad. Bez internetu by souèasné novopohanství vykazovalo pravdìpodobnì jen zlomek aktivit a pøíznivcù. Do kategorie novopohanství na tomto místì øadíme stoupence keltského, germánského a slovanského náboženství, šamanismu i nespecifikovaných pøedkøes anských duchovních praktik. Oznaèení novopohan nemají pøíslušníci této subkultury rádi, ale lepší asi není: slovo pohan je sice pejorativní, na druhou stranu ale dobøe vystihuje jejich protest proti této civilizaci a jejím plodùm. A aèkoli nechtìjí být noví, vìtšinou uznávají, že kontinuita jejich víry byla pøerušena. Stejnì jako na Západì je i u nás dnes nejvíce rozšíøen zájem o Kelty. Náboženská podoba tohoto zájmu (neodruidismus) tak, jak ji pøedstavuje napø. druid Roman (viz jeho èlánek na str ), je ovšem slabší než kulturní a umìlecká vìtev keltské inspirace. Plody této inspirace se již od první poloviny 90. let snaží shromažïovat Bratrstvo Keltù (www. beltine. cz). Vydává stejnojmenný èasopis a poøádá festivaly keltského umìní v dobì jarních a podzimních keltských svátkù. - Keltským náboženstvím i zpùsobem života se zabývá i virtuální nemeton, internetové stránky druidské tradice a pøírodních vìd. Chtìjí být nemetonem, tedy posvátným místem setkání dávného s novým a posvátného s profánním. Užiteènou bránou do novopohanského svìta jsou stránky Pohanská srdce ( /heathenhearts.hyperlink.cz). Tyto stránky jsou sice pøipravovovány z hlediska germánské tradice, ale obsahují odkazy i na jiné druhy novopohanství. Stoupenci severského (germánského) náboženství svou víru nazývají buï Ásatrú, pokud ctí bohy z rodiny Ású v èele s Ódinem (Wotanem), Thórem, Týrem, Frigg a dalšími, anebo Vanatrú, pokud se obracejí k božskému rodu Vanù - k Freyovi èi Freye. Vìtšinou se ale používá Ásatrú (anebo název Forn Sidhr - Dávný obyèej) pro celou severskou tradici. Pohanská srdce (Heathen Hearts) sestávají z jednotlivcù a nìkolika klanù, které se organizuji podle bydlištì svých èlenù: na západním Slovensku pùsobí klan Mjölnir, v Èeských Budìjovicích Gabreta, Managarm v Teplicích a Karpatští vlci v Holešovì na Moravì. Znakem Heathen Hearts je kolo s osmi loukotìmi, které znázoròuje vìèný kolobìh s osmi zastaveními roku (slunovraty a rovnodennostmi). Na okraji je 24 runových znakù a uprostøed uzel mrtvých, symbol zasvìcení života Ódinovi a brána do svìta bohù. Je charakteristické, že pøi výkladu tohoto znaku se stoupenci Ásatrú nezapomínají distancovat od politického extrémismu, který využívá podobné symboly. Asi pøed deseti lety se o severské náboženství zaèali zajímat lidé patøící k blackmetalové nebo skinheadské scénì, øíká zakladatel Karpatských vlkù Stargard a pøiznává: Nìkteøí z nás se na tìchto scénách taky pohybovali. Èasem jsem ale zjistil, že ani nejde o náboženství, ale o politiku. Skinheadi nejdou hloubìji než k symbolice. Je ovšem pravda, že zásady i zpùsob vyjadøovaní severského kindredu (rodiny) Fraternitas Ulfar (Bratrstvo vlka) z roku 1999 skinheadské prostøedí hodnì pøipomínaly. Skupina je ale dnes již rozpuštìna. Kromì stránek Heathen Hearts je možné se setkat s úvahami stoupencù severské tradice, ale i s pøeklady starých textù ve virtuální Valhalle ( a v internetovém èasopise Managarm (viz odkaz na Heathen Hearts). Slovanští novopohané o sobì nejradìji mluví jako o jazyènících a o svém náboženství jako o jazyèestvu. Jejich spoleèenství Rodná víra se na svých stránkách ( / prezentuje jako staroslovanská pohanská organizace. Kulturních slovanských organizací u nás ovšem pùsobí více, jazyèníkùm na nich ale vadí, že jsou aktivní i politicky. Zúèastnili jsme se zakládajícího setkání Svìtového kongresu etnických náboženství a já jsem byl v úzkém vedení, øíká staøešina èeských jazyèníkù Dervan. Ale odešel jsem, protože tam hraje velkou roli politika. Kontakty s cizinou ale Rodná víra má - na Slovensku pùsobí Perunov kruh a Paromova Dúbrava, obdobné organizace jsou i v Polsku, Rusku a v baltských zemích. Tam se ovšem z historických dùvodù èasto vymezují Baltové oproti Slovanùm, protože Slované jim pøíliš asociují Rusy a jejich dlouholetou okupaci baltských zemí. Z širokého proudu wiccanské tradice (slovo WICCA vzniklo v anglosaském prostøedí snad jako náhradní slovo místo zatíženého pojmu witchcraft - èarodìjnictví) se zatím v èeštinì nabízí jen jedna verze, kterou na internetu prezentuje Eurik, mladý èeský student s nevelikou magickou praxí. Seznámení s ním a snad i dalšími wiccany a pøípadné pøipojení k nìkterému z covenù (klanù) je možné prostøednictvím stránek Rozdìlovník šamanismu najdeme na internetu na slovenské adrese host.sk. Odkazuje napø. i na stránky o Carlosi Castanedovi. K tématu novopohanství snad okrajové patøí i vikinští, normanští, barbarští a snad i jiní bojovníci, kteøí poøádají happeningy v dobových kostýmech a se zbranìmi v rukou dobývají hrady a vedou války (viz napø. Bratrstvo Valhally: www/brva). Tato zábavná a do jisté míry i výdìleèná èinnost v roli živé atrakce nìkterých zachovalých hradù èi zøícenin má s novopohanstvím spoleèného už pouze velmi málo. n 9

10 z a h r a n i è í Kolébkou neodruidismu je Velká Británie Z DÌJIN NEODRUIDISMU Dalibor Antalík Pùvodní keltské náboženství, jehož tradici nesly knìžské vrstvy druidù, bardù a (o)vatù, nenávratnì zaniklo po triumfu køes anství na konci starovìku. Všechny novodobé pokusy vzkøísit náboženskou tradici, která byla mezi keltskými populacemi živá pøed christianizací, se objevují teprve po odmlce trvající déle než celé jedno tisíciletí. Žádný z nich nemùže prokázat historickou kontinuitu s pùvodní náboženskou kulturou Keltù, i když se o to mnozí keltomani pokoušeli a pokoušejí odvolávajíce se na údajné tradice, jež prý byly tajnì pøedávány z generace na generaci od raného støedovìku až po renesanci 1. Všechna tvrzení tohoto typu je ovšem z historického hlediska nutné odmítnout. Až pøíliš zøetelnì je na nich vidìt, jak se pøání stává otcem myšlenky. S jistotou lze konstatovat pouze tolik, že dìjiny tzv. neodruidismu nelze zpìtnì vystopovat dál než na poèátek 18. st. V tomto století totiž v Británii postupnì vznikly hned tøi z jeho ètyø nejdùležitìjších vìtví. John Toland: køes ansko-mystická vìtev neodruidismu Nejstarší neodruidské spoleèenství prý založil pùvodnì volnomyšlenkáøský katolík, pozdìji deista a nakonec keltománii propadnuvší nadšenec irského pùvodu John Toland ( ). Ten mìl - podle tradièního podání - pozvat 22. záøí 1717 do londýnské Autoportrét Williama Stukeleye. The Apple Tree Tavern své stejnì smýšlející souèasníky - druidy a bardy ze všech koutù Británie a Irska, stejnì jako z francouzské Bretanì. Na tomto setkání prý byly položeny základy tajné organizace, která si zvolila název Starobylý druidský øád, Ancient Druid Order (ADO). Nazítøí, tj. 23. záøí 1717, se pak prý první èlenové ADO vydali na pahorek Primrose Hill, aby zde po druidském zpùsobu oslavili den podzimní rovnodennosti. Zde mìla být provedena intronizaèní ceremonie, jíž byl prvním arcidruidem øádu ustaven právì Toland, který prý v této funkci setrval až do své smrti. Historicitu tìchto dvou událostí však øada novodobých badatelù popírá a považuje je pouze za jakousi zakladaèskou legendu. 2 R.1722 mìl Tolanda ve funkci pøedstaveného ADO vystøídat William Stukeley ( ), pùvodním povoláním lékaø. Faktem je, že právì on pøedstavoval jednu z nejvýznamnìjších osobností nejstarší generace neodruidismu: publikoval øadu ponìkud fantaskních pojednání o starokeltském náboženství, své pøedstavy o nìm se snažil harmonizovat s urèitými aspekty køes- anské zvìsti, rozhodující mìrou se zasloužil o rozšíøení pøedstavy, že megalitické památky zbudovali Keltové jako své chrámy a na sklonku svého života pøijal druidské jméno Chyndonax (známé z jednoho antického galského nápisu). Pøedstaveným øádu se mìl pozdìji (v letech ) stát i básník William Blake ( ), jehož poezie je èasto prodchnuta romantickou vizí keltství. Pøesné osudy tohoto spoleèenství však nejsou - díky jeho ezoterní povaze - s jistotou známy. Zdá se, že do 20. st. pøežila pouze jediná jeho frakce èi následovnice, která se honosí svými koøeny sahajícími až k pùvodnímu ADO a tolandovskou sukcesí arcidruidù. Jedná se o tzv. Britský kruh (øádu) univerzálního svazku, British Circle of the (Order of the) Universal Bond (BCUB) se sídlem v Londýnì. Od r.1976 stojí v jeho èele Christopher Sullivan. ADO tedy snad v jakémsi prodloužení existuje až dodnes. A i v souèasnosti si udržuje charakter tajného mystického spoleèenství, které se podle vlastních slov snaží konkrétní formou prostøedkovat univerzální moudrost... Nejde ani o kult ani o vyznání, nýbrž o systém, jenž umožòuje pøístup k filosofickým principùm, vìdì a náboženství tìm, kdo je touží poznat. V ideovém navázání na ADO a po roztržce s BCUB založil r.1964 Ross Nichols ( ), který pøijal duchovní jméno Nuinn (irsky jasan ), v souèasné dobì asi nejdynamiètìjší neodruidské spoleèenství v anglosaském svìtì. Jmenuje se Øád bardù, ovatù a druidù, Order of Bards, Ovates and Druids (OBOD). Sídlem øádu je Lewes ve Východním Sussexu. Svých zhruba tøicet lokálních bunìk nazývaných háje (Groves) má dnes ve dvaceti zemích po celém svìtì a podle jeho vlastních údajù je v nich sdruženo na 7 tis. èlenù. V jeho uèení rezonují - podobnì jako tomu bylo v pøípadì pùvodního ADO - prvky jak keltské, tak køes anské provenience, což umožòuje výroky typu Ježíš byl druid, ap. Celkový charakter je však urèen již obecnì novopohanskou spiritualitou (viz níže). Mezi cíli OBOD nadto figurují i takové položky jako Kampaò za osobní ekologickou zodpovìdnost èi Program vysazování posvátných stromù. Narozdíl od ADO, který byl pøístupný pouze mužùm, se v rámci OBOD prosadil urèitý feminizující posun: od poèátku OBOD výslovnì podtrhoval rovnoprávnost obou pohlaví v otázce iniciace do øádu. Nejvyšším reprezentantem tohoto spoleèenství je nicménì stále muž. V souèasnosti tuto funkci zastává psycholog Philip Carr-Gomm, autor øady materiálù propagujících OBOD (vèetnì placeného korespondenèního kurzu, jehož absolvování je od 80. let 20. st. první podmínkou k pøijetí za èlena) i pojednání o neodruidismu obecnì 3. Pouze pro èleny øádu - a nikoli k veøejné prezentaci - jsou urèeny mìsíèníky Touchstone (nejrozšíøenìjší), Serpentstar (v Austrálii a Oceánii) a Dryade (v Beneluxu). 10

11 z a h r a n i è í Druid na kresbì Williama Stukeleye. Henry Hurle: zednáøsko-rotariánská vìtev neodruidismu 28. listopadu 1781 založil v King s Arms Tavern v Londýnì majitel slušnì prosperujícího tesaøství Henry Hurle spoleèenství, jemuž dal název jen nemnoho odlišný od údajné Tolandovy organizace: pojmenoval je jako Starobylý øád druidù, Ancient Order of Druids (AOD). Ten se stal nejrozšíøenìjší neodruidskou organizací, která má dnes své èleny prakticky po celém svìtì. Jeho pùvodní ideou bylo vytvoøit platformu pro setkávání neodruidsky smýšlejících džentlmenù pøi kultivovaných debatách o náboženství, poslechu hudby a recitování poezie. V popøedí èinnosti øádu byla a je vzájemná solidarita, a dokonce i charita (pøedevším v oblasti péèe o opuštìné dìti). Do èela øádu byla ustavena sedmièlenná rada. Jeho vnitøní uspoøádání je do znaèné míry podobné struktuøe zednáøských lóží 4 èi tzv. Rotary klubù. Podobnì i znaènou mírou obøadnictví oplývající ceremonie, které tento øád pøijal za své, svými koøeny vìtšinou tkví ve svobodném zednáøství. AOD èítá øadu lóží nejen na Britských ostrovech, nýbrž i na celém starém kontinentì. Na jeho dceøinné lóže však narazíme i v tak nekeltských konèinách jako jsou kupøíkladu Antilské ostrovy èi nìkteré státy Jižní Ameriky. Jeho souèástí je i nìkolik víceménì autonomních lóží ženských. Nejznámìjší buòkou tohoto spoleèenství se však bezesporu stala tzv. Albionská lóže Starobylého øádu druidù v Oxfordu, Albion Lodge of the A.O.D. at Oxford. Jejímu vìhlasu pøispìlo pøedevším to, že do ní byl v srpnu r.1908 pøijat samotný Winston Churchill ( ), pozdìjší ministerský pøedseda Velké Británie. Dnes má AOD podle vlastních statistik pøes tøi tisíce èlenù. Ústøedí øádu sídlí v britském Birminghamu. V rámci své publikaèní èinnosti vydává AOD periodikum The Druid: The Newsletter of the Ancient Order of Druids. Záhy po založení øádu však v jeho øadách došlo k závažné roztržce. V r.1810 totiž nìkteré lóže do svého elitáøského kruhu vpustily pøívržence neodruidismu z nižších sociálních vrstev, než bylo do té doby zvykem. Šokované špièky AOD proto obratem vymyslely správní mechanismus, jak tomuto nešvaru zabránit a neurozené ze svých øad vylouèit. Vnitøní krize, v níž se spoleèenství zákonitì ocitlo, vyústila r v založení tzv. Sjednoceného starobylého øádu druidù, United Ancient Order of Druids (UAOD). Jeho vnitøní struktura zùstala prakticky totožná jako v pøípadì mateøského AOD: tvoøí ji lóže, které se kromì Británie zformovaly jednak v kontinentální Evropì (Francie, Nìmecko, Švýcarsko) a Skandinávii (Dánsko, Norsko, Švédsko) a v druhé øadì na území USA (nejvýznamnìjší lóže pùsobí v Californii, New Jersey, Ohiu). Ústøedí øádu se nalézá v Bristolu. R byl podniknut pokus obì frakce znovu sblížit. Tehdy se sice reprezentanti AOD a UAOD nedohodli na opìtovném slouèení obou organizací v jedno spoleèenství, nicménì pøistoupili k vytvoøení orgánu, který by poskytl spoleèné formální zastøešení obìma frakcím, jež si i nadále chtìly podržet svou autonomii. Tak vznikla tzv. Velká mezinárodní lóže druidismu, International Grand Lodge of Druidism (IGLD) se sídlem v britském Portsmouthu. Jejím zámìrem je koordinovat èinnost tìch lokálních lóží AOD a UAOD, které se staly èleny tohoto orgánu 6. Každé ètyøi roky IGLD svolává jakési valné shromáždìní. Edward Williams: obrozenecko-vlastenecká vìtev Tøetí koøen neodruidismu vdìèí za svùj zrod velšskému stavebnímu dìlníku Edwardu Williamsovi ( ). Ten sice nejprve tíhl k unitáøství, nicménì pozdìji se nadchl pro velšskou lidovou zpìvnost, v níž se domníval spatøovat ohlasy starokeltské bardské tradice. Èasem si dal i velšské jméno Iolo Morgannwg. V den letního slunovratu, tj. 21. èervna r.1792 svolal snìm bardù - opìt na vrch Primrose Hill. Pro takovéto shromáždìní se pøitom ve velštinì tradiènì užívalo oznaèení gorsedd. A tento termín dal zároveò jméno dalšímu neodruidskému (èi v tomto pøípadì pøesnìji neobardskému ) spoleèenství, které se z tohoto setkání zrodilo: Gorsedd (tj. snìm ) bardù Britského ostrova, Gorsedd Beirdd Fnys Prydain. Iolo Morgannwg se zasloužil pøedevším o obnovu tradice každoroèních národních festivalù v podobì pìveckých slavností zvaných eisteddfodau. Ty byly nadále poøádány na rùzných místech ve Walesu. Nicménì k jeho obrozeneckým snahám se od samého poèátku pojily i náboženské prvky: pro gorseddy vymyslel doprovodné ceremonie a la druidique, pøi nichž se laborovalo s nejrùznìjšími rekvizitami (meèi, rohy hojnosti, rozliènými standartami, ap.) a nechal dokonce zbudovat obøadní kamenný kruh u Carmathenu. Jeho posmrtnì publikované tzv. Iolo Manuscripts (1848) spolu s dílem Barddas (1862), které sepsal jeho pokraèovatel William Ab Ithel, pøedstavují základní texty Gorseddu. Oba prameny vydával William Ab Ithel za opisy pøedloh obsažených ve sbírce barda jménem Llewelyn Sion (patrnì fiktivní postava?) a datoval je do r Kýžené originály však nebyly nikdy zpøístupnìny. Témìø s jistotou se jedná o jakési apokryfy èi Pøijímání Winstona Churchilla za èlena Albionské lóže Starobylého øádu druidù v Oxfordu v létì r.1908 v Blenheim Parku. 11

12 z a h r a n i è í ještì spíše literární padìlky sepsané navíc v již moderní velštinì. Žádné jejich starší pøedlohy podle medievalistù neexistují. Jejich obsah pak pøedstavuje smìsici køes anských, unitáøských a domnìle starokeltských (ve skuteènosti však vìtšinou folklórních) prvkù. Gorsedd se pozdìji rozšíøil víceménì jen do tìch oblastí, kde žily - podobnì jako ve Walesu - keltským jazykem hovoøící minority v nekeltofonní majoritní spoleènosti: do britského Cornwallu a francouzské Bretanì. I zde mu pøipravily živnou pùdu vlastenecké nálady, spojené pøíležitostnì s protibritskými a protifrancouzskými postoji. Gardnerovská inspirace: novopohanská vìtev neodruidismu Aèkoli Geralda Brosseau Gardnera ( ) nelze pøiøadit k neodruidismu ve vlastním slova smyslu, pøesto sehrál pro jeho vývoj v druhé polovinì 20. st. klíèovou úlohu. Tento iniciátor novodobého èarodìjnického hnutí, resp. neopaganismu (tzv. Wicca) totiž po urèitou dobu stál pod vlivem nauk velšského Gorseddu. Kromì zdùrazòování druidských magických rituálù a spekulací o starokeltské víøe v metempsychózu ve své novopohanské všehochuti povýšil na ztìlesnìní mužského principu božství právì archaického galského boha zásvìtí Cernunna. 7 Odkaz jeho uèení pak Obálka Hlasu druidù, èasopisu Rady britských druidských øádù, zima Všechny ilustrace u tohoto èlánku jsou pøevzaty z knihy Mirandy Greenové Exploring the World of the Druids, Thames and Hudson Ltd., London drtivou vìtšinu pozdìjších neodruidù nenechal chladnou, i když zároveò èerpali pøirozenì i z dìdictví onìch tøí dnes již klasických proudù vzniklých v 18. st. (Gardnerovým blízkým pøítelem byl mj. i Ross Nichols - zakladatel OBOD; viz výše.) Zvláštì v posledním ètvrtstoletí vyrostlo Gardnerem inspirovaných spoleèenství a øádù mezi neodruidy jako hub po dešti. Sledovat jejich pøíbuznost a pøesnou genezi však mnohdy není snadné. Nejdùležitìjší neodruidská spoleèenství ve Velké Británii, která stojí mimo rámec výše zmiòovaných vìtví, dnes zastøešuje tzv. Rada britských druidských øádù, Council of British Druid Orders (COBDO). Založena byla r Narozdíl od IGLD (viz výše) se jedná o orgán, který nedisponuje žádnou výkonnou mocí. Jeho zámìrem je pouze poskytovat platformu pro dialog mezi jednotlivými skupinami ostrovních neodruidù 8. Trimestrálnì COBDO publikuje èasopis The Druids Voice: Magazine of Contemporary Druidry. Èlenská spoleèenství, resp. jejich reprezentanti se pak scházejí v den letního slunovratu ke spoleèné bohoslužebné oslavì tohoto neodruidského svátku. V souèasnosti COBDO sdružuje necelou dvacítku rùzných øádù. Mezi nejvýznamnìjší a nejwiccanštìjší z nich patøí kupøíkladu Druidský klan (bohynì) Dany (Druid Clan of Dana), Glastonburský øád druidù (Glastonbury Order of Druids), Øád ostrovních druidù (Insular Order of Druids), Øád druidù Berengaria (Berengaria Order of Druids), Britský øád svobodných druidù (British Order of Free Druids), atd. Zvláštní pozornost si pak mezi èlenskými skupinami COBDO zasluhuje tzv. Družina vìrných váleèníkù (krále) Artuše, Loyal Arthurian Warband. Podle vlastních slov se v ní shromažïují èarodìjové, èarodìjnice a váleèníci. Neofytové pøísahají pøi meèi Excaliburu, že budou dodržovat principy pravdy, cti a spravedlnosti. Její protagonisté jsou hlavními poøadateli kampanì za obnovení volného pøístupu veøejnosti na všechna keltská posvátná místa v Británii: zažalovali mj. britskou vládu u Evropské komise pro lidská práva za to, že v 90. letech minulého století rozhodla zakázat neodruidùm vstup do areálu Stonehenge bìhem jejich svátkù. Podobnì se angažují i v oblasti ochrany životního prostøedí: protestují proti výstavbì nových silnic, kácení stromù, využívání jaderné energie, atd. Hlavou tohoto spoleèenství je neodruid, který se považuje za reinkarnaci krále Artuše (ve skuteènosti mytické postavy!) a tituluje se jako Král Artuš Uther Pendragon. 9 Z mnoha dalších øádù, které nespolupracují v rámci COBDO, zmíníme na závìr pouze jediný. V den podzimní rovnodennosti, tj. 23. záøí r.1993 vzniklo pøi megalitických památkách nedaleko britského Avebury v hrabství Wiltshire - v jen lehké návaznosti na tradice pùvodního velšského Gorseddu - hnutí oznaèované jako Gorsedd bardù mìsta Avebury, Gorsedd Bards of Caer Abiri. Jedná se o spoleèenství usilující pøedevším o obnovu bardské tradice. Neofytùm je bìhem iniciaèního rituálu pøedáván bardský awen, tj. inspirace èi duch (velšsky). Nicménì zároveò se tento novodobý Gorsedd snaží být otevøený nejen èlenùm všech ostatních neodruidských øádù, nýbrž i stoupencùm nejrùznìjších odnoží wiccanské tradice, neošamanùm èi køes anùm. A to pod jedinou podmínkou: každý novì pøíchozí musí být upøímného srdce. Toto spoleèenství tedy pøedstavuje jakýsi pokus o žitou ekuménu èi ekuménu zdola, jejímž cílem není úsilí o formální sjednocení odlišných skupin ani vytvoøení nìjaké diskusní platformy - jako tomu je v pøípadì COBDO - nýbrž snaha spojit rùzné neodruidské a další skupiny na rovinì spoleènì praktikované spirituality - pøedevším pøi obøadech konaných u pøíležitosti nejdùležitìjších neodruidských svátkù. 10 n Poznámky 1 V materiálech nejrùznìjších neodruidských skupin se kupøíkladu traduje informace o tajném spoleèenství zvaném Oxfordský háj hory Haemus, které prý založil bard Philip Brydodd již r.1245 a na jehož základech mìl r.1670 vyrùst tzv. Háj hory Haemus, údajnì stvoøený anglickým antikváøem a jedním z prvních keltomanù Johnem Aubreyem ( ). Historicitu ani jednoho z tìchto tajných spoleèenství však nelze prokázat. 2 Mj. už proto, že v Tolandovì posmrtnì vydaném a nedokonèeném spisu History of the Druids, z r.1726, jsou druidové vylíèeni jako teokratiètí tyrani, což by bylo u zakladatele moderního neodruidismu pøinejmenším udivující. 3 Viz napø. The Druid Tradition, Shaftsbury 1991; The Druid Renaissance, London Velká zednáøská lóže v Británii byla založena v èervnu Podle nìkterých pramenù teprve r Individuální èlenství tedy IGLD pøirozenì neumožòuje. 7 Paralelnì k nìmu hovoøil jako o nejvyšším projevu ženského aspektu posvátných sil o tzv. Bílé bohyni. 8 Srv. funkci Ekumenické rady církví v køes anském prostoru. 9 Pendragon je archaické oznaèení støedovìkých knížat ve Walesu a Anglii. 10 Srv. ideu køes anského spoleèenství ve francouzském Taizé. Dalibor Antalík, Dr. (*1966) je odborným asistentem Ústavu filosofie a religionistiky Filosofické fakulty University Karlovy v Praze. 12

13 t é m a Odklon od monoteismu jako náboženský i kulturní fenomén SOUÈASNÉ NOVOPOHANSTVÍ Ivan O. Štampach Programové návraty lidí z køes anské kulturní oblasti k mimokøes anským a pøedkøes anským náboženstvím nejsou novým jevem. Pøesto je o tomto hnutí v dostupné literatuøe málo informací. 1 Zatímní nedostatek aktuálních a dobøe èlenìných informací nás vede k tomu, abychom si nejprve ujasnili pojmy kolem novopohanství a pak vìnovali pozornost smìrùm a skupinám, které mùžeme odùvodnìnì pokládat za novopohanské. Jde o smìry pøitahující nemalou èást souèasné, zejména mladší èeské populace. Zatímco dosud vìtšinové køes anské smìry rapidnì ztrácejí pøívržence, menší a alternativní skupiny vèetnì novopohanských prosperují. To je také dùvodem, proè tomuto spirituálnímu proudu souèasnosti novì vìnovat pozornost. Co je pohan a novopohan? Sám výraz pohan je latinského pùvodu. Zaèalo se ho užívat v Øímské øíši pro obyvatele (mimo Židy), kteøí se zejména po oficiálním uznání køes anství roku 313 nestali køes any. Nové náboženství se ujalo nejprve ve mìstech, zatímco venkovské obyvatelstvo (paganus latinsky venkovan, odtud èeské slovo pohan) se ještì po jistou dobu drželo tradièních kultù. Výraz pohan nacházíme v èeských pøekladech Bible. V pùvodním øeckém textu Nového zákona tomu odpovídají výrazy ethnos (národ), ethnikos (pøíslušník národa). V tradièním latinském pøekladu najdeme výrazy gens (národ), a polatinštìný øecký výraz ethnicus. V tom Nový zákon navazuje na starozákonní rozlišení Božího lidu a národù. (Ekumenický pøeklad z nepochopitelných dùvodù používá zcela nevhodného novotvaru pronárody.) Došlo tedy k významovému posunu: z národù odlišných od Izraelcù a pak od køes anù (kteøí se chápali jako svého druhu národ ) se pak stali zatemnìlí vesnièané nevzdìlanci, kterým chybí náležité náboženské vzdìlání. Hodnotící náboj se v èeském prostøedí ještì posílil náhodnou okolností, že slovo pohan je zvukovì blízké slovùm jako pohana, pohanit. Bohemisté by posoudili, nesehrála-li tato podobnost svou roli již pøi volbì poèeštìného tvaru pohan. Historické návraty k pohanství Mohlo by se zdát, že v køes anských zemích je pohanství vìcí dávno minulou. V Øímské øíši a v nástupnické Byzanci mìla oficiální christianizace být dokonèena uzavøením platónské akademie v Athénách císaøem Justiniánem I. Germánské a slovanské národy mìly definitivnì pøijmout køes anství v raném støedovìku, v èeských zemích v 10., možná 11. století. Pøi bližším prozkoumání historických faktù však dojdeme k tomu, že soubìžnì s vítìzným køes anstvím se v kultuøe projevují i pùvodní náboženství. Køes anství samo pøiznanì èi nepøiznanì pracovalo s pohanskou látkou zvláštì pøi utváøení své teologie a liturgie. Pro nìkteré vzdìlance, jak se zdá, bylo toto dìdictví mimoøádnì dùležité a køes anství bylo jen povinným nátìrem. Mùžeme k nim poèítat Boethia, Dionysia Pseudoareopagitu, Jana Scota Eriugenu, Abélarda a nìkteré mystiky? Mezi prostým obyvatelstvem žila tato tradice v pohádkách a jiných projevech lidové slovesnosti, ve zvycích a zøejmì také v lidovém èarodìjnictví. Za pøíznivých podmínek pøedkøes anské motivy ožívají a vystupují na povrch. Tak byla ve Florencii r (tedy po 930 letech) pod vlivem byzantského intelektuála Geórgie Gemista Pléthona obnovena Platónská akademie. V jí blízkých intelektuálních kruzích pøichází antická kultura vèetnì náboženství ke slovu s novou silou. Tento kulturní pohyb se snad právì v tomto smyslu nazývá renesancí, tedy znovuzrozením. Od tìch dob až do souèasnosti pùsobí v západní kultuøe oslabené køes anství a obrozené pohanství vedle sebe, soupeøí a prolínají se. Na postmoderní kulturní scénì je více dìdicù renesanèního vzkøíšení pøedkøes anské tradice. Mùžeme k nim øadit hermetismus v užším smyslu, jeho vedlejší vìtve èi souputníky, astrologii, alchymii a magii. Zakonèení hole. Novgorod, 12. st. - Pøevzato z knihy Zdeòka Váni Svìt slovanských bohù a démonù, Panorama, Praha Nìco z tìchto podnìtù najdeme také v køes- anské theosofii a v rosikruciánském a zednáøském hnutí. O novopohanství mùžeme mluvit u tìch smìrù, které se výslovnì vracejí ke starým kultùm. Patøí k nim pokusy explicite obnovit antická náboženství a náboženství pøedkù dnešních evropských národù, tedy tradice keltské, germánské a baltoslovanské. Nemùžeme však vynechat ani pokusy vracet se ještì hloubìji do minulosti, k archaickému vìdomí, k šamanismu a ke kultu božské Matky s koøeny až kdesi v neolitu. Obnova archaických náboženství evropských národù Germánské novopohanství Již v posledních desetiletích 19. století se odehrál pokus vzkøísit na širším okultním pozadí prvky pùvodního germánského náboženství a postavit je do služeb nìmeckého nacionálního obrození. Na myšlenky okultisty Edwarda Bulwera-Lyttona o budoucí nadlidské rase navázala r Spoleènost Vrilu. Pozdìji, r. 1918, se k tìmto snahám pøipojila Spoleènost Thule. Tvrdívá se, že èleny tohoto okultního øádu byli Adolf Hitler, Rudolf Hess, Heinrich Himmler, Hermann Göring a Alfred Rosenberg. Tyto dvì spoleènosti zamìøené na praktickou obnovu germánského novopohanství pak spojili síly v nacistickém institutu pod názvem Nìmecké dìdictví pøedkù (Ahnenerbe), jehož úkolem bylo zkoumání germánské mytologie a historie. Nìmecké novopohanství se, jak je známo, neprosadilo masovì. Bylo možná jakýmsi skupinovým eso- 13

14 t é m a Severský bùh Thor se svým typickým kladivem, zvaným Mjölnir, v boji s Midgardem, strašlivým vodním hadem. Boji pøihlíží obr Hymir. Ke koneènému pøemožení Midgarda dojde až pøi ragnaröku, dni koneèné zkázy. - Pøevzato z knihy Elizabeth Hallamové Bohové a bohynì, Knižní klub a Balios, Praha terismem pøíslušníkù SS. Co se týèe pùsobení na masy, vsadil nacistický režim spíše na ochotné spolupracovníky z køes anských církví. Dnes germánské náboženské tradice žijí pøedevším v podobì ódinismu. Uctívají vedle Ódina (zvaného též Wotan nebo Woden) další germánské bohy, Thora, Freyu, Lokiho, Baldera a komunikují s rùznými dalšími bytostmi. Pìstují germánské èi nordické ctnosti odvahy, rodové soudržnosti, pracovitosti. Pùsobí v Nìmecku, ve skandinávských zemích, zejména v Norsku a také v USA. Nejde o velké organizace, spíše o neformální sí malých skupin ( pøíbuzenstev a krbù ). Nepokládají se ale za pokraèovatele nacistických neopohanských smìrù. V této souvislosti je ovšem zajímavá ruská spirituálnì i politicky ladìná spoleènost Arctogaia, jejíž autoritou kromì konzervativního a nacionálního pravoslaví a kromì klasického hermetismu (zejména Julius Evola a René Guénon) je také Hermann Wirth, znalec germánské èi nordické mytologie a jedna z autorit zmiòovaných nìmeckých hnutí a ústavu Ahnenerbe. Keltský revival Zájemci neuspokojení zavedenými vyznáními obracejí pozornost také ke keltskému dìdictví. Pùvodní náboženství tìchto etnik je pomìrnì dobøe doloženo pøedkøes anskými øímskými autory a ranými køes any této oblasti. Keltské køes anství nièilo náboženskou tradici, na níž navazovalo, s menší vehemencí než u Germánù a Slovanù. Grálové a artušovské legendy vyprávìné a zapisované ve støedovìku zachovávají v køes anském odìní èetné pùvodní keltské prvky. Pozornost dnešních zájemcù pøedevším v anglicky mluvícím svìtì se zamìøuje na druidy, tedy keltské mudrce a knìze. V novovìku se objevilo nìkolik druidských øádù, které se snažily uchovat poslední zbytky keltského folklóru. Nìkteré jsou spíše kulturními nebo dobroèinnými spolky, jiné pìstují rituál a snaží se o jakousi duchovní praxi. Barrett cituje z vyznání jednoho z nich mj.: Vìøíme, že pøíroda je vtìlením Bohù. Vìøíme, že všechen život je posvátný a nemìlo by se mu ubližovat. Vìøíme, že našim cílem je získávat moudrost zkušenostmi. (s ) Blízko keltského novopohanství je èarodìjnické hnutí Wicca. Jeho náplní je uctívání Matky zemì, napø. pod jménem keltské bohynì Ceridwen jako symbolu pøírody a jejích sil. Významnou organizací tohoto smìru s pùvodem v USA je Cymry wicca uznávající vedle tradièní Bohynì ještì Rohatého Boha (odpovídajícího keltskému Cernunnovi) a Dítì Svìtla. Základními uskupeními wiccanského smìru odvozeného od pùsobení Geralda Brosseau Gardnera ( ), je coven v èele s veleknìžkou a veleknìzem. Rovnìž hlavní božstva jsou takto polarizována. U nás pùsobící Bratrstvo Keltù se opírá o rytmus keltských svátkù. Jeho veøejnosti dostupné aktivity ale mají spíše kulturní charakter (koncerty, besedy, pøednášky, prezentace knih, výlety). Aspoò nìkteøí z nich vycházejí z pøedpokladu, že jsme sice v minulosti pøijali slovanský jazyk, ale našimi pøedky byli Kelti. Hledají tedy keltské koøeny naší kultury. Baltoslovanské náboženství též ožívá Pùvodní náboženství slovanských (a baltských) národù je špatnì doloženo. Je k dispozici málo spolehlivých soudobých zpráv. Jeho rekonstrukce je proto nesnadná. Na historické informace musela navázat bohatá obrazotvornost. V dubnu 2001 vzniklo obèanské sdružení Rodná víra se sídlem v Praze, které si oficiálnì klade cíle kulturní, historické a morální. Náplní setkání za úèasti dalších pøíznivcù bývají ale i rekonstrukce slovanských obøadù, oslava zimního slunovratu, uctìní Jarovíta a pálení Morany, jakož i postøižiny chápané jako vítání dìtí do života. Má tedy jisté náboženské aspekty. Udržuje kontakty s podobnými skupinami vznikajícími v jiných slovanských zemích, se Slovìnským kruhem v Srbsku, s polským hnutím Odala a s tamní Náboženskou spoleèností Slovanského náboženství s rozpracovanou naukou a bohatou aktivitou na obranu práv mimokøes anských náboženství v Polsku. Na Slovensku též vznikají sdružení jako Perunov kruh nebo dynamické obèanské sdružení Priestor, které kromì slovanské jednoty Domudra zamìøené spíše na duchovní cíle rozvíjí též alternativní politické a ekonomické aktivity. Oporou všech tìchto aktivit mohou být slovanské náboženské komunity v Rusku sdružené pod názvem Dom Svaroga; bohaté aktivity vyvíjí také sdružení Ko¾ada Vjatièej, Perunovo nasledije a Rodolujbie, na nìž se (mezi jinými) odkazuje na internetových stránkách Rodné víry. Antická náboženství dnes Antická náboženství (egyptské, øecké, øímské, pøípadné též perské) se liší od dosud probraných tím, že jsou velmi dobøe dokumentována. Víme mnoho o jejich mýtech, naukách, obøadech, knìžstvu a o osobním prožívání. Již zmínìná renesanèní snaha o oživení umrtvených tradic vplynula do duchovních uskupení rùzného zamìøení. Èasto jde o køes anský základ pouze doplnìný jistými aspekty antických mystérií, gnosticismu, hermetismu nebo alchymie, které pro tradièní køes anské církve nejsou pøijatelné. Pøedstaviteli takto upraveného køes anství mohou pro nás být Jakub Boehme, Johann Georg Gichtel, Johann Valentin Andreae, Louis Claude de St. Martin, Franz von Baader, Johann Wolfgang Goethe a Rudolf Steiner. Nìkteré smìry se však výslovnì vracejí k antickému pøedkøes anskému náboženství. Zde nám je mùže reprezentovat Ordo Templi Orientis (Øád východního chrámu) a jeho náboženský projev pod názvem Gnostická katolická církev. V jejich gnostické mši se vzývají mimo jiné egyptská božstva Nuit, Tahuti, ale i jiné síly èi bytosti jako 14

15 t é m a Slunce, a též Chaos, Babalon èi Bafomet. I když se O.T.O obvykle øadí do jiných souvislostí, mìl by být pøipomenut i zde jako další varianta explicite novopohanských smìrù souèasné spirituality. Sociální a kulturní pozadí novopohanství Novopohanský aspekt souèasné postmoderní kultury se neprojevuje pouze v malých, relativnì uzavøených skupinkách nadšencù pro obnovu starobylých kultù. Promítá se do celkových kulturních tendencí. Souèasná západní civilizace již není jako celek tak jednoznaènì køes anská, jak se donedávna zdálo. Køes anství (spolu s judaismem) sice ještì stále tvoøí její náboženský základ, a v nìkterých zemích (USA, Polsko, Irsko, Portugalsko, Španìlsko, Itálie) i výraznou vìtšinu. Prosazují se ale také tendence, které bychom mohli nazvat romantickým archaismem a kulturním polyteismem. Romantický archaismus Prùmyslová a pozdìji komputerizovaná spoleènost, virtuální svìt vytváøený všemocnými médii, náhražkový svìt odlouèený od pøírody, tyto aspekty moderní a postmoderní civilizace mnoho lidí dráždí. Nemají chu se na nìèem takovém podílet. Zdá se jim, že došlo ke znásilnìní pøírody a k odvratu od ní. Jejich programem je návrat k pøírodì a k nejstarším vrstvám tradice. Koøeny této sociální a kulturní deviace vidí v moderním racionálním myšlení. Proto se hodlají vracet k archaické kultuøe, k mýtùm, k magickému vìdomí a také do mateøského lùna pøírody. Zdá se, že vùbec nejvlivnìjším fenoménem této spirituality orientované na pøírodní síly v èlovìku a kolem nìj je soubor spisù Carlose Castanedy, jejichž hlavní postavou je šaman z indiánského kmene Yaqui zvaný v knize Don Juan Matus. Autor popisuje, jak je postupnì zasvìcován do odvážné duchovní cesty smìøující k vnitønímu osvobození. Náplní této cesty je výuka jemného a pøesného vnímání, práce s vlastní vnitøní silou, ale také se strachem, s bolestí a rùznými podobami utrpení prostøednictvím setkávání se skrytými silami pøírody. Druhotná literatura tyto pøíbìhy svým zpùsobem komentuje (u nás napø. autor píšící pod pseudonymem Gato) nebo je pøevádí do metodicky zpracovaného souboru jakýchsi duchovních cvièení (Victor Sanchez). Duchovní, ba až pøírodnì náboženské projevy, odvrat od západních civilizaèních hodnot, ba nìkdy i rezignace na angažovanost a tvorbu - to se nevyskytuje zdaleka jen ve wiccanských covenech, keltských èi slovanských rituálních kroužcích. V podobì jemných náznakù a hravých nápodob se projevují i v široce pøijímané ekologické mentalitì. Protagonisty nebo aspoò pomocníky novopohanské mentality souèasnosti jsou vlastnì všichni, kdo moderní nesrovnalosti øeší návratem spíše než odvážnými reformami, které by civilizaci pomohly pohnout o krok dál smìrem za modernu. Kulturní polyteismus Tradièní pohanství nelze ztotožòovat s polyteismem. Muslimové jsou strohými a pøísnými monoteisty, v náboženstvích indického a èínského pùvodu jsou pøinejmenším monoteistické tendence. I pøedkøes anská náboženství Západu v pozdní antice smìøovala k jednomu Bohu. Pøesto ale mùžeme po staletích judeokøes anského monoteizmu mluvit v našem euro-atlantickém kulturním okruhu o smrti jediného Boha a znovuzrození bohù. Tak charakterizuje naši dobu David L. Miller. Má na mysli rozšíøenou náboženskou lhostejnost, ateizmus a nenáboženský výklad køes- anství (J. A. T. Robinson, Dietrich Bonhoeffer, Harvey Cox, u nás Otakar A. Funda). Po kulturní smrti Boha se podle nìkterých vykladaèù probudili bohové, a to nejen v kroužcích, které se obecnì kulturnì nebo i nábožensky vìnují obnoveným polyteistickým kultùm, ale nepøímo i v západní kultuøe v celku. Geisler ve svém èlánku pøipomíná, že pro znaènou èást lidí již neplatí úvaha jeden Bùh - jedna pravda, dokonce už ani ne jediná vìdecká pravda. Spoleènost se stala multikulturní. D. L. Miller vidí polyteismus už v tom, že existují rùzné hodnoty, rùzné vzorce organizace spoleènosti a principy, jimiž se èlovìk øídí v politickém životì. Vedle tohoto sociologického polyteismu se i do filosofie vlomil relativismus, podle nìjž soubìžnì platí rùzné, ba protichùdné výklady jedné a téže skuteènosti. A za tím právì mùžeme vidìt ne vždy vìdomý a ne vždy pøiznaný náboženský základ. Naše zkušenost spoleèenských intelektuálních a psychologických svìtù je v hloubce náboženská. Jinými slovy politický a kulturní mnohost je vnìjším projevem hlubokého fundamentálního, vlastnì náboženského základu. Závìr Výklad postmoderní plurality jako novopohanství se zdá být pøehnaný. My všichni pluralisticky smýšlející souèasníci asi hned nejsme (novo)pohany. Pluralita vytvoøená v prostoru pùvodnì køes anské spoleènosti je ale vysvìtlením pøekvapivé popularity polyteistických kultù. Hluboká krize souèasné spoleènosti a absence spoleènì pøijímaného programu reformy a obnovy se projevují útìkem od odpovìdnosti. Dochází k regresi pøed civilizaci a k radikálnímu neakènímu pluralismu v kultuøe, nìkdy i v náboženství. Dialog mezi rùznými smìry pomùže znovu objevit étos veøejného i soukromého života. Pokud jsou k tomu novopohanské smìry ochotny, jsou k takové rozpravì zvány. n Poznámka 1 Encyklopedie náboženství (1997) definuje novopohanství jako postavení lidí s køes anským pùvodem, kteøí však vedou život bez vztahu k církvi. Novopohané se tam ztotožòují s tzv. vzdálenými køes any. Tento rozsáhlý spis od prestižních autorù z nìmecké jazykové oblasti tedy zcela pøehlíží rozsáhlé hnutí, které se samo vymezuje jako novopohanské. Už dvakrát vydaný Slovník náboženství (Eliade, Culianu, 1993, 2001) se jím nezabývá, stejnì jako populární Kniha o náboženstvích (1993). Na dvou stránkách (s ) o nìm referuje Dušan Lužný v knize Nová náboženská hnutí (1997). Pouze David L. Barrett vìnuje ve své knize Sekty kulty, alternativní náboženství (originál 1966, èeský pøeklad 1998) novopohanským hnutím 32 stran ( ) s tím, že k nim ovšem øadí pomìrnì široký okruh smìrù a skupin vèetnì krátké zmínky o tehdy novém smìru New Age a o šamanismu, které se dnes pokládají spíše za samostatné okruhy. V jiných kapitolách se vìnuje hnutím køes anského pùvodu, hnutím s východními zdroji a hnutím, jež oznaèuje za ezoterická a pøipomíná, že mezi tìmito okruhy jsou spojnice a pøesahy. Literatura Arctogaia on line poslední aktualizace po Barrett David L.: Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha 1998 Castaneda Carlos: Uèení dona Juana, Volvox Globator, 1994 Dodds Eric Robertson: Pohané a køes ané ve vìku úzkosti, Rezek, Praha 1997 Funda Otakar A.: Víra bez náboženství, Prvokruh, Praha 1994 Geisler Norman L.: Neopaganism, Feminism, and the New Polytheism on line crj0143a.html (aktualizace neuvedena) Hrabal F. R. (ed.): Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních spoleèností, CAD Press, Bratislava 1998 kol.: Encyklopedie náboženství, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydøí 1997 Lužný Dušan: Nová náboženská hnutí, Masarykova univerzita, Brno 1997 Miller David L.: The New Polytheism. Rebirth of the Gods and Godesses, New York, Harper and Row, 1974 Ordo Templi Orientis. Ecclesia Gnostica Catholica on line aktualizace Rodná víra on line (aktualizace neuvedena) Versluis Arthur: Wisdom s Childerns. A Christian Esoteric Tradition, State University of New York Press, Albany 1999 Watts: Alan W.: Pøíroda, muž, žena. Filosofie spontaneity, Votobia, Olomouc (?) 1997 Doc. ThDr. Ivan O. Štampach (*1946) je vedoucím katedry religionistiky a filosofie na Fakultì humanitních studií Univerzity Pardubice. 15

16 t é m a Co opravdu víme o náboženství Keltù NÁBOŽENSTVÍ KELTÙ PØED CHRISTIANIZACÍ Dalibor Antalík Historický pùvod Keltù je pøirozenì opøeden øadou záhad. S jistotou se dá o existenci tohoto etnika hovoøit zhruba od 5. st. pø. Kr. Tehdy se objevují první písemné zprávy o tom, že se v prostoru støední a západní Evropy pohybují keltské kmeny. Nejvìtšího rozmachu dosáhlo keltské panství ve 4. a 3. st. pø. Kr., kdy se rozprostíralo od Gibraltaru na západì až po Malou Asii na východì a od evropského pobøeží Støedozemního moøe na jihu až po Irsko a Skotsko na severu. Reliéf z øímské doby zachycující snad boha Luga se dvìma havrany, jeho emblémovými zvíøaty (Moux, département Côte-d Or, Francie). Svých územních ziskù však Keltové nedokázali trvaleji politicky využít. V následujích dobách zaèali postupnì podléhat jednak expanzi øímské øíše od jihu, v druhé øadì vpádùm Germánù ze severovýchodu. V prvních staletích n. l. pøežívaly zbytky autentické keltské kultury již jen v Øímany ovládané Galii a Británii a nikdy neromanizovaném Irsku. Na tato území však zaèalo záhy pronikat køes anství, které zásadnì promìnilo tváønost i takovýchto pozùstatkù a zároveò pøineslo neodvratný zánik pùvodnímu keltskému náboženství. Mnohdy se uvádí, že právì ono je zahaleno nimbem urèité záhadnosti, tajemné moudrosti èi naopak barbarské krutosti. Nicménì z pohledu støízlivého historického bádání nebylo keltské náboženství o nic záhadnìjší, duchovnìjší ani drsnìjší než jakákoli jiná náboženská kultura evropského starovìku, jejíž pøibližnou podobu je tøeba opatrnì rekonstruovat z neúplné mozaiky informací, které máme dnes k dispozici. Prameny a jejich interpretace Ke studiu keltského náboženství slouží kromì archeologických nálezù pøedevším prameny písemné povahy. Keltové však po sobì nezanechali jakékoli posvátné (natož pak kanonické) texty. Svoji náboženskou tradici pøedávali až do christianizace patrnì jen ústnì. Pøesto o ní lze urèité údaje èerpat hned z nìkolika zdrojù. V první øadì se jedná o jakési zprávy zvnìjšku od starovìkých a støedovìkých autorù, jejichž pohled na Kelty byl ovšem mnohdy ideologicky zabarven: antiètí pisatelé je rádi vykreslovali jako barbary, køes anští pak jako pohany. Jejich náboženské reálie pøitom ustaviènì pomìøovali s náboženskou kulturou, která byla vlastní jim a jejich ètenáøskému okruhu. Nejslavnìjším pøíkladem jsou v tomto ohledu bezesporu Ceasarovy Zápisky o válce galské. Dále jde o starovìký epigrafický materiál zaznamenaný již samotnými Kelty pomocí øecké, latinské èi dokonce etruské abecedy, a to v latinì, øeètinì èi nìkterém z keltských jazykù. Z st. po Kr. pak pocházejí irské nápisy v písmu zvaném ogam, které je autenticky keltského pùvodu. Ve všech pøípadech se však jedná pouze o pøíležitostné záznamy na náhrobních kamenech, stélách èi drobných pøedmìtech a tabulkách. Jejich nevelký rozsah a zkratkovitost potom zapøièiòují to, že informace vztahující se k náboženství bývají vytrženy z celkového kontextu. Nejdùležitìjším zdrojem informací proto zùstávají nìkteré støedovìké irské a velšské rukopisy z st., které podávají asi nejucelenìjší obraz pùvodního keltského náboženství. Byly však sepsány až s relativnì dlouhým odstupem po christianizaci: jako urèité starožitnosti je zachytili nade vší pochybnost již køes anští pisatelé, kteøí døívìjší pohanské látky v mnohém redakènì upravili. Proto jejich vìrohodnost a smìrodatnost nìkteøí badatelé podceòují, jiní naopak silnì pøeceòují. Relevantní irské prameny rozdìlují novodobí literární historikové na ètyøi velké cykly: mytologický (mýty o pohanských bozích); ulsterský (starší vrstva heroických tradic o Cúchulainnovi); fi(o)nnovský (mladší vrstva hrdinských látek o Fi[o]nnovi a jeho synu Oisínovi); (pseudo)historický (anály o nejstarších irských dìjinách obsahující øadu legendárních a mytických prvkù). Soudobé písemnosti velšské se již více nežli mýtùm podobají rytíøským romancím. Mezi nejdùležitìjší z nich patøí tzv. Ètyøi vìtve Mabinogi (Pedair Cainc y Mabinogi) a artušovský cyklus zahrnující hrdinské báje o stejnojmenné postavì. Božstva a jejich pevnì stanovené role Ze všech typù pramenù vyplývá, že náboženství starovìkých Keltù bylo polyteistické. Podobnì jako však nikdy nevytvoøili jednotnou øíši, tak ani v pøípadì panteonu u nich nikdy nedošlo k zásadnìjší syntéze (oproti Øecku èi Øímu). Proto u jednotlivých keltských populací koexistovala celá øada božstev pouze lokálního významu. Nìkteøí badatelé v tomto ohledu neváhají hovoøit o náboženském partikularismu tohoto etnika. Nicménì urèité božské typy mùžeme považovat za spoleèné všem Keltùm, i když na nì narážíme pod rùznými jmény. V první øadì se jedná o typ svrchovaného vládce nad panteonem, pùvodnì asi bouøné, temné povahy, který pochází z nejstarší generace bohù (g. Taranis/Nodons; i. Nuadu; v. Nudd > Llud). Èasem se z nìj 16

17 t é m a však stává tzv. neèinný bùh, víceménì pasívní garant kosmického øádu. Vzdaluje se všemu dìní, ustupuje do pozadí a uvolòuje své èelné místo panovnickým ambicím jiného boha, mladšího a aktivnìjšího (g. Lugus; i. Lug; v. Llew[elys]). V jeho fyziognomii se naopak zrcadlí záønost dne, jasné oblohy a slunce a s nimi spojená všestranná energie. Svého božského pána mìl u Keltù nejen tento, nýbrž pøirozenì i onen svìt, tedy místo, kam po své smrti odcházejí zemøelí (g. Cernunnos; i. Donn; v. Arawn/ Pwyll). Jiný typ ztìlesòoval ochránce váleèníkù, patron boje a fyzické síly a zároveò i archetypický zaøíkávaè a patron sil magických v jedné osobì (g. Esus/Ogmios; i. Ogma; v. Gwydion). S touto jeho druhou funkcí pak úzce souvisely i další dvì oblasti svìøené božské péèi: garance zdraví, lékaøství a léèitelství (g. Borvo/Grannus; i. Diancecht) a mládí a vitality (g. Maponos; i. Mac Oc; v. Mabon). Svého patrona mìla samozøejmì i øemeslná èinnost, zejména metalurgie (g. *Gobannos; i. Goibniu; v. Govannon). Ponìvadž pøedevším ostrovní Keltové byli zdatnými moøeplavci, potøebovali pøirozenì i svého vládce oceánù a vodního živlu obecnì (g. *Nectionos; i. Nechtan/ Ler; v. Llyr). Snad žádná archaická populace ve svém panteonu nezapomínala na božské dárce prosperity, plodnosti, hojnosti, úrody. Ani Keltové v tomto ohledu neèinili výjimku a uctívali v této roli jak mužské (g. Teutates/Sucellos; i. Dagda; v. Math) tak ženské posvátné reprezentace (v podobì božské pramatky: i. Danu; v. Dôn; v podobì mladistvé bohynì: g. Brigantia; i. Brigit; v. Arianrhod). Velké úctì se tìšila též speciální ochránkynì koòských stád a stájí (g. Epona; i. Macha; v. Rhiannon). Vysvìtlivky: * znaèka pøedchází rekonstruovaný (tj. fakticky nedochovaný) slovní tvar g. galsky, -ý, -á i. irsky, -ý, -á v. velšsky, -ý, -á Kult nìkolika výše zmínìných božstev mìl v keltských oblastech velmi tuhý koøínek a køes anská církev se s ním musela potýkat ještì dlouhou dobu po oficiální christianizaci. Zøetelnì o tom svìdèí zámìrná historizace nìkterých z nich a jejich zaèlenìní do køes- anského vidìní skuteènosti. Kupøíkladu ve francouzské Bretani se pozdìji setkáme se sv. Taranem, v Irsku se sv. Gobannem a pøedevším se sv. Brigit, jejíž obliba je na tomto ostrovì až doposud srovnatelná s úctou ke sv. Patrikovi - vìrozvìstu a národnímu patronu. Božství a jeho promìnlivost Jednotliví reprezentanti keltského panteonu mìli své jasnì urèené role. To je jisté i pøes závadìjící tvrzení nìkterých novodobých badatelù o jejich nevyhranìnosti a polyfunkènosti. Stejnì jako vìtšina ostatních archaických populací i Keltové koncipovali své bohy antropomorfnì, tedy jako se vším všudy podobné lidem. To je zøetelné jak z jejich zobrazování, tak z literárních látek. Domnìnky, že pùvodnì Keltové uctívali jen jakési abstraktní duchovní síly, k jejichž personifikaci do entit podobných lidem došlo teprve druhotnì díky úpadkovému vývoji po romanizaci a christianizaci, jsou jen lichými spekulacemi. V rámci dominantního antropomorfismu však mùžeme i u Keltù - stejnì jako jinde - vystopovat urèité pokusy a snahy dát najevo, že ono božské se naší lidské realitì vymyká, že ji pøesahuje. Svým zpùsobem o tom vypovídá pankeltská tendence poøádat svìt O keltském náboženství Z bohù ctí Galové nejvíce Mercuria. Ten má nejvíce soch, ten podle nich vynalezl všecka øemesla, toho pokládají za ukazatele cest a prùvodce pocestných, ten podle jejich soudu má nejvìtší vliv na rùzné zdroje výdìlku a na obchody. Po nìm uctívají nejvíc Apollóna, Marta, Iova a Minervu. O nich mají skoro stejné pøedstavy jako ostatní národy: Apollo zahání nemoci, Minerva uèí poèátkùm øemesel a umìní, Jupiter vládne nebesy, Mars øídí války. Martovi obyèejnì, kdykoli se rozhodnou pustit se do bitvy, zaslíbí všecko, co v boji ukoøistí. Po vítìzství mu obìtují vše živé, èeho se zmocnili, všecku koøist ostatní mu snesou na jednu hromadu... Gaius Julius Caesar, Zápisky o válce galské VI, 17 O tom, jaká konkrétní galská božstva za tímto Ceasorovým popisem hledat, vedou spory již generace historikù náboženství. Trojice tzv. zahalených božstev (lat. genii cucullati) na reliéfu z britského Housesteads, hrabství Northumberland. posvátného podle potrojného vzorce: jednotlivá božstva byla zámìrnì seskupována do triád; podobnì tomu bylo i s jejich aspekty èi atributy; v ikonografii narážíme na velice èasté vyobrazení tzv. trojhlavého boha, které se ovšem nevztahovalo k jednomu konkrétnímu pøedstaviteli panteonu, ale k rùzným božským entitám; atd. Za touto potrojnou teologií pøitom mùžeme spatøovat snahu neredukovat božství na jednu pøesnì vymezenou podobu a zdùraznit naopak jeho vnitøní mnohotvárnost a pluralitní charakter. Myšlenku neuchopitelnosti posvátného mùžeme vystopovat i v urèité ikonické cudnosti. Keltské idoly božstev totiž vìtšinou byly jen velice stylizované a pouze vzdálenì pøipomínaly lidské rysy. Ponìvadž ostatní hmotná kultura vykazuje naopak vysokou úroveò výtvarného projevu, nelze tento fakt považovat za projev nìjakého neumìtelství a neschopnosti, nýbrž za zámìr. Podobným smìrem ukazují i nìkteré indicie ve støedovìkém ostrovním písemnictví. Podle nìj bohové vlastní pláš (i. brat) a tzv. mlhu (resp. závoj) vìdìní (i. feth fiada), které je èiní neviditelnými, a tudíž neuchopitelnými, když se do nich zahalí, a zároveò schopnými zjevit svou pøítomnost náhle a neoèekávanì. Jinou charakteristickou vlastnost božství pak v keltské optice pøedstavovala schopnost promìòovat se do nejrùznìjších, pøedevším zvíøecích podob, tedy schopnost tzv. metamorfózy. I ona v posledu zdùrazòuje myšlenku mnohotvárnosti a promìnlivosti božství, které jakoby nelze vázat k nièemu jednou provždy danému, vymezenému a ohranièenému. Keltské náboženství tedy vykazuje velice dynamickou koncepci božství i pøesto, že není formulována prostøednictvím 17

18 t é m a Božská patronka koní a stájí Epona se svým jízdním zvíøetem na plastice z st. po Kr. (Alise-Sainte -Reine, département Côte-d Or, Francie). pojmových kategorií, tak jako v nìkterých velkých svìtových náboženstvích. Knìží jako nositelé tradice Narozdíl od Germánù èi Slovanù se u Keltù pøed christianizací setkáváme s velice propracovaným systémem hierarchicky uspoøádaných knìžských vrstev. Nejdùležitìjší z nich tvoøili tzv. druidové (g. druis; i. druí; v. derwydd). Podle jejich titulu pak nìkdy bývá - ponìkud neš astnì a na každý pád nepøesnì - celá keltská náboženská kultura oznaèována jako tzv. druidismus. Termín druid v keltských jazycích pùvodnì znamenal velmi vìdoucí, velmi moudrý. Nejvlastnìjší funkcí tìchto knìží byla teologická èinnost. Proto se o nich v antických pramenech hovoøí nejèastìji jako o filosofech nebo teolozích. Byli tedy jakýmisi garanty vìrouèné stránky keltské náboženské kultury. Ale svými pravomocemi zasahovali i do politických událostí a jednání a do jejich kompetence spadalo i soudnictví a právo. Proto je logické, že po oficiální christianizaci keltských populací vìnovala køes anská církev velké úsilí tomu, aby byl ze všeho nejdøíve eliminován vliv právì této knìžské vrstvy. Od této chvíle zaèali být její pøíslušníci i se svou naukou diabolizováni a teprve v køes anských traktátech se zaèalo slova druid užívat jako synonyma pro mága a èarodìje. Kromì druidù plnili v keltské náboženské kultuøe knìžské role i tzv. bardové (g. bardos; i. bárd; v. bardd). Doslova lze tento sacerdotální titul pøekládat do èeštiny ve smyslu básník. Jejich nejvlastnìjší funkcí bylo uchovávat a pøedávat ústní tradice. To se s nejvìtší pravdìpodobností dìlo v øeèi vázané, tedy poetickou formou. Tyto poémy s náboženským obsahem byly, jak naznaèují nìkteré irské prameny, skládány v archaickém metru a jejich memorování tedy nebylo nièím jednoduchým. Podobnì jako byli druidové garanty keltské vìrouky, byla bardùm svìøena úloha garantù jejího tradování. Po zániku druidského stavu v prùbìhu christianizace se pùvodnì knìžské kolégium bardù na Britských ostrovech sekularizovalo. A z této transformace se zrodil jakýsi cech dvorních básníkù a školských literátù oznaèovaných v irštinì nadále jako tzv. filidové (v sg. fili, resp. file). Právì jejich zásluhou byly ve vrcholném støedovìku písemnì zachyceny upravené verze nìkterých látek pøedávaných ústnì od pøedkøes anských dob (viz výše). Poslední knìžskou skupinu pak u Keltù tvoøili tzv. vatové èi ménì pøesnì ovatové (g. vatis; i. fáith). Význam tohoto výrazu se blíží našemu èeskému vìštec. Charakteristická úloha této vrstvy tedy spoèívala pøedevším v divinaci, ve vìštìní. Nicménì mezi jejich další kompetence patøilo mj. i léèitelství a terapeutická magie. Podle nìkterých antických autorù se prý vatové zabývali i pøírodními vìdami - patrnì právì v souvislosti s léèitelstvím. Vatové tedy byli považováni za garanty urèité èásti kultického života. Od ostatních spoleèenských vrstev knìží odlišovalo bílé rituální roucho. Dnešní neodruidismus sice øíká, že bílá barva byla symbolem pouze stavu druidù a že barvou bardù byla modrá a vatù zelená, nicménì toto tvrzení je pouhou fantazií, která nemá historické opodstatnìní. Všechna tøi sacerdotální kolégia pak mìla jak mužské, tak ženské osazenstvo. Bohoslužebný život - velká neznámá Oblast kultu pøedstavuje nejménì zbadatelnou sféru keltského náboženství pøed christianizací. Zmínky øeckých a latinských autorù jsou v tomto ohledu pøíliš strohé, v epigrafickém materiálu nenalezneme prakticky žádné relevantní informace, køes anští redaktoøi pùvodnì pohanských narací ve støedovìkém Irsku a Walesu se tomuto tématu patrnì zámìrnì vyhýbali zcela a svìdectví archeologie je bez relevantních písemných pramenù víceménì nepoužitelné. Na základì rùzných indicií sice mùžeme evidovat existenci celé øady rituálù a dalších kultických fenoménù, nicménì jejich vnitøní struktura nám zùstává z vìtšiny neznámá. Stejnì jako v ostatních archaických kulturách i u Keltù pøedstavovala osu veškerého kultického dìní obìtní praxe, jejíž konání bylo svìøeno knìžím - navzdory všem nepøípadným pøedstavám o tom, že pøinášení obìtí bylo jen nepodstatnou a okrajovou záležitostí urèenou nevzdìlanému lidu (v protikladu k vzletné druidské metafyzice a tajemné magii urèené pro zasvìcence )! Avšak ani prùbìh takovéhoto elementárního bohoslužebného úkonu s jistotou rekonstruovat nelze. Podobnì je známo, že Keltové slavili ètyøi výroèní svátky: samain (1. 11.), imbolc (1. 2.), beltain(e) (1. 5.) a lugnasad (1.8.). Avšak o tom, co pøesnì se bìhem nich dìlo, až na nìkolik podružných informací opìt nevíme. O nìco málo lépe na tom je novodobé bádání v pøípadì bohoslužebných prostor. Pro nì se v keltských jazycích užívalo speciálních výrazù nemeton (g.) resp. nemed (i.) a oznaèovala se jimi po- Pøibližná rekonstrukce chrámu a pøilehlého posvátného okrsku objeveného v britském Harlow, hrabství Essex. 18

19 t é m a svátná místa v nejširším slova smyslu. Nacházela se buï ve volné pøírodì (v hájích, u pramenù øek, na vrcholcích hor, v jeskyních) nebo v umìle zbudovaných objektech - chrámech, jejichž existenci máme doloženu od nejstarších dob (a nikoli teprve po kontaktu Keltù s øecko-øímskou civilizací, jak se mnohdy neprávem tvrdí). Zvláštní kapitolu v tomto ohledu pøedstavují tzv. posvátné kameny, tj. megalitické konstrukce typu britského Stonehenge èi bretoòského Carnacu. Protože se na územích obývaných Kelty nalezlo velké množství takovýchto památek, vznikla v dobì prvního romantického zájmu o Kelty povìra, že jejich staviteli byli právì oni. Dnes se ovšem bezpeènì ví, že tomu tak nebylo. Stvoøiteli megalitických památek byly s naprostou jistotou pøedkeltské a pøedindoevropské populace ze 4. a 3. tis. pø. Kr. Faktem pøitom zùstává, že tyto konstrukce Keltové èasem asimilovali, pøevzali do svého kultického inventáøe: na nìkteré z nich dodateènì vytesali reliéfy svých bohù (kupøíkladu v bretoòském Kernuzu) a køes anská církev ve Francii musela ještì v 7. st. po Kr. brojit proti obìtování kamenùm. Èlovìk a jeho údìl Podobnì nelehký úkol, jakým je rekonstrukce bohoslužebného života Keltù, pøedstavuje i ohledávání jejich pøedstav o èlovìku. Antické prameny zasazují keltské reálie do vlastního zkušenostního horizontu, což s sebou pøirozenì pøináší zkreslení jejich pùvodní antropologické perspektivy. A jediný zdroj informací, který o nich mùže vydat autentické svìdectví, tj. støedoirské a støedovelšské písemnictví, byl zachycen a zredigován dlouhá staletí po té, co zaèaly keltskou mentalitu ovlivòovat køes anské ideály. Je-li možné z pramenù takovéto povahy sestavit pøedpokládaný etický kodex Keltù pøed christianizací, pak by do nìj patrnì patøily: jednání odpovídající sociálnímu statutu pøíslušného jednotlivce, observance tradièních kmenových zvykù a dodržování tzv. geasa, které urèovali druidové každému individuálnì. Termín geis (sg.) pøitom obvykle bývá pøirovnáván k tzv. tabu: jde o zákaz, který dotyèný nesmí bìhem svého života porušit. Konkrétnì se mohlo jednat kupøíkladu o ustanovení, jakého se vyvarovat jídla, kam nikdy nechodit, jakou èinnost nevykonávat, ap. Nìkolik støedoirských látek pak líèí dùsledky, které pøináší pøestoupení takovýchto geasa: jejich nedodržení jednotlivci pøivozuje neodvratnou Keltské náboženství a kultura znovu inspirující KELTOMÁNIE Vìra Nosková Keltománie je velmi volnou a iracionální interpretací jisté èásti dìjin laiky. Historický a archeologický výzkum keltomanùm slouží jen jako základní inspirace, na níž konstruují více èi ménì fantastický svìt. Jen velmi vzácnì o nìm ale mají nezkreslené a èerstvé informace. Romantizující pøedstava o Keltech koresponduje s prioritami, obavami, nadìjemi a duchem naší doby. Keltové mìli náboženský vztah k pøírodì a jejím silám, což romantikùm soucítícím s pøírodou navozuje pocit duchovní spøíznìnosti. V keltománii lze najít patos, ignoraci reality, blízkost kýèi, lež nebo blouznìní, ekonomický zájem, naivitu u pøíjemcù legend a dalších rádobykeltských produktù a mnohdy ekonomickou kalkulaci u jejich dodavatelù, blábolivost, víru, nadšení. Zároveò ale keltománie vychází vstøíc potøebì pohádek a mýtù, která se ve dvacátém století vynoøila po racionalitì pøedchozího období s novou silou. Archeologické rozhledy Pøíèiny keltománie zmapovala na odborné úrovni anketa èasopisu Archeologické rozhledy. V druhém èísle z roku 1998 se v èlánku Vladimíra Salaèe mùžeme doèíst, že keltománie jakožto fantasmagorický kvìt historie, má své vlastní dìjiny a není nièím novým pod sluncem. Keltománie je známá už z minulosti a v mnohem drastiètìjší podobì, vysvìtluje Vladimír Salaè. Napøíklad dr. Wiliam Price von Llantrisant, který se smrt (napø. Cúchulainnovi v tzv. ulsterském cyklu). Vìtšina ostatních etických hodnot, na jejichž zdùrazòování lze narazit pøedevším ve støedovelšském písemnictví (napø. v tzv. artušovském cyklu), už zrcadlí køes ansky ražené rytíøské ideály nebo jejich èásteènou modifikaci. Aèkoli se ostrovní literární látky zpravidla nezmiòují o nìjakém osudu, jemuž by byli lidé bezvýhradnì podrobeni, víru v jeho existenci mùžeme v pùvodním keltském náboženství dùvodnì pøedpokládat. V prvé øadì pro ni hovoøí praktikování rùzných vìštných technik, které mají èlovìku v minulém století považoval za druida, obìtoval svého malého syna ohni a sám sebe nechal spálit po keltském zvyku. Podobná vìc se málem stala pøed osmi lety. Jeden mladý Rakušan se pokusil obìtovat svého osmimìsíèního syna, aby pro sebe získal další život. Syna v lese dvakrát bodl do zad a položil ho na obìtní kámen. U výslechu objasòoval: jako druid mám právo rozhodovat o životì a smrti lidí. Zájem o Kelty pøekroèil od dob zániku jejich civilizace mnoho staletí. Keltské pohádky a mýty se zvláštì prostøednictvím francouzské a britské literatury staèily stát souèástí celoevropské kultury ještì ve støedovìku. Již tehdy se dostaly do obecného povìdomí pøíbìhy o králi Artušovi, èi Tristanovi a Izoldì. V Èechách se objevuje druhý z nich již ve 14. století. Jiné keltské pøíbìhy byly upravovány, zcela pøepracovány nebo dokonce falšovány. Už na samém poèátku novovìku, pod vlivem vrcholící renesance a nových zámoøských objevù, zapoèaly vìdecké pokusy získat konkrétní pøedstavu o dávných obyvatelích britských ostrovù. Støedem zájmu byli pøedevším druidové. Tehdy byly také megalitické pa- poskytnout prùhled do budoucnosti. Kdyby podle Keltù nebyly vìci pøíští pøedem stanoveny osudem, nikdo by zøejmì nemìl dùvod se k divinaci uchylovat. Za druhé o starokeltském fatalismu svìdèí i rozdìlování dnù v mìsíci na pøíznivé a nepøíznivé, doložené nápisnì dochovanými galskými kalendáøi. Na závìr zbývá zmínit otázku posledních vìcí èlovìka, která pøedstavuje v rámci novodobého bádání o keltském náboženství uèinìný crux interpretum. V tomto bodì se ð Pokraèování na další stranì. 19

20 t é m a Opuková hlava z doby laténské s typickým nákrèníkem, nalezená na keltském hradišti u Mšeckých Žehrovic. ð Pokraèování z pøedchozí strany. mátky oznaèeny za pozùstatky druidských kultiš a Stonenhenge bylo prohlášeno hlavním chrámem keltských knìží. Tato mylná pøedstava je dodnes zakoøenìna v laické veøejnosti. Keltové v politických službách Z Archeologických rozhledù z roku 1999 je i další ukázka. Tentokrát jde o pøeklad èlánku archeologa Michala Dietlera z univerzity v Chigagu. Èlánek byl pøevzat z èasopisu American Anthropologist, kde vyšel v roce Má název Naši pøedkové Galové a podtitul Archeologie, etnický nacionalismus, manipulace s keltskou identitou v moderní Evropì (význam pojmu Gal je totožný s oznaèením Kelt, Galy ale nazýváme Kelty, kteøí žili pøedevším na území dnešní Francie, a jako Galové se sami nazývají i mnozí dnešní Francouzi, pozn. aut.). Kniha pøipomíná, že vùdcové Velké francouzské revoluce odstranili šlechtu, která svùj pùvod odvozovala od Frankù, a proti této øímské šlechtické tradici prosazovali Kelty jako základ pro emocionální vnímaní etnického spoleèenství. Proto nechal Napoleon III. v Burgundsku roku 1865 vztyèit sochu vùdci Galù Vercingetoriovi, který bojoval proti øímským legiím. Po porážce Napoleona došlo k oživení myšlenky franského pùvodu národa, ale bìhem revoluce 1830 se vzedmul mocný protiútok ze strany keltofilských romantických historikù. Od té doby jsou Keltové vnímáni jako primární etnický základ francouzského národa. Období mezi léty 1850 až 1914 se vyznaèuje skuteènou posedlostí keltskou identitou a postupnou promìnou keltského váleèníka Vercingetoriga z obskurní historické postavy v prominentního národního hrdinu. Manipulace s keltským odkazem hraje roli i nyní. V roce 1985, v místech nìkdejšího oppida Bibracte, kde se Vercingetorix pokusil sjednotit Galy v boji proti Øímanùm, vyzval prezident Mitterrand k národní jednotì se slovy, že Bibracte je místem, kde se odehrálo první dìjství naší historie. Ve stejném roce se v novinách se objevuje fotografie z výroèního shromáždìní extrémnì pravicové Národní fronty, na které její mladý èlen stojí pøed plakátem s krátkým seznamem francouzských národních hrdinù. První je Kelt Vercingetorig, poslední Jean- Marie Le Pen. Mladý muž má odznak s typicky xenofobním heslem Galie Galùm. - Tolik archeolog Michal Dietler o historii francouzské keltománie. Jako politikum slouží Keltové i pøi sjednocování Evropy. Politici pøející vizi sjednocené Evropy podporují akce a aktivity spojené s keltskou minulostí. V poslední ètvrtinì dvacátého století probìhly v Evropì desítky velkých, finanènì dobøe zajištìných výstav o keltské archeologii. Jsou souèástí strategie pøi utváøení jednotné evropské identity, kladou dùraz na spoleèné kulturní dìdictví. Keltové jako zdroj inspirace Keltské motivy a jejich fantastický svìt hrál vždy významnìjší roli v èasech, které se odklánìly od racionalismu. Zlatý vìk prožívaly v dobách romantismu 19. století i dnes. I u nás o Keltech vycházejí spousty knih. Vìtšinou jde o pøeklady (autorky jsou v pøevaze). Zachytíme také èlánky èi rozhovory a besedy na toto téma probíhající v rádiu i televizi i hudební skupiny provozující muziku inspirovanou Kelty. Jde ð Pokraèování z pøedchozí strany. totiž výpovìdi antických pisatelù a støedovìkých irských a velšských rukopisù zásadnì rozcházejí. Podle svìdectví ostrovní literatury odcházejí zesnulí do zásvìtí (g. sedos; i. síd; v. annwn), které bývá poeticky opisováno napø. jako Zemì vìèného mládí, Zemì radosti, Jabloòový (kraj), ap. A zde pak prý vedou život podobný pozemskému, avšak o hodnì š astnìjší a kvalitativnì lepší. Pøedstava nìjakého soudu na onom svìtì, který by museli zemøelí pøed svým vstupem do zásvìtí podstoupit, v genuinnì keltských pøedstavách s nejvìtší pravdìpodobností neexistovala. Prakticky všechny antické prameny se shodují na tom, že u Keltù existovala víra v nesmrtelnost duše, což dobøe koresponduje s pozdìjšími zprávami. Nicménì øada z nich upøesòuje, že se tato nesmrtelnost konkrétnì realizovala prostøednictvím tzv. metempsychózy, tj. stìhováním duše z jednoho tìla do jiného, což je postulát, který se ve støedoirském a støedovelšském písemnictví naprosto nevyskytuje! Obecnì pøijímané vysvìtlení tohoto závažného rozdílu v pramenech ještì žádný badatel nepøedložil. Nicménì nelze vylouèit, že jej zapøíèinilo nepochopení ze strany Øekù a Øímanù, kteøí fenomén metamorfózy, pøisuzované keltskými mýty nejen božstvùm ale okrajovì i mýtickým hrdinùm, dezinterpretovali tím, že jej mylnì pøirovnávali k nauce pythagorejcù, která pøedstavy o metempsychóze skuteènì obsahovala. n Jedna z tzv. zaklínacích tabulek (lat. defixiones tabelae) objevených v britském Bathu, hrabství Somerset, na níž je vzývána bohynì Sulis (patrnì místní varianta galské Brigantie?). 20

21 t é m a ovšem o žánr, který napodobuje irskou, skotskou èi bretagnskou lidovou hudbu, nebo se snaží evokovat ducha ranného støedovìku. Proè ne, v umìní je každá inspirace vítána. Inspirováni jsou i pøíznivci magie, okultismu, šamanismu a druidismu. Martha Sillsová - Fuchsová v knize Návrat Keltù 1 stopuje mimo jiné pozùstatky této dávné civilizace v údajnì moudrých a podivuhodných zvycích jejich dnešních potomkù. Tvrdí napøíklad, že zemìdìlci v Rakousku a ve Švýcarsku dávali ještì nedávno pøed zimou semena na modré plachetky, protože pak vzklíèila o 14 dní døíve. Moudré staøenky zase dìtem podstrkovaly kousky chleba napadené plísní s doporuèením, že je to zdravé. Až pozdìji medicína objevila penicilín, jásá autorka. Penicilín jí splývá s jakoukoliv, i karcinogenní plísní. V kapitole Vzhlížení k nebi se zase opájí astrologickými spekulacemi. Jinde se autorka snaží dodat lesk moudrosti primitivním povìrám. V kapitole Kouø a vykuøování napøíklad mudruje: Zdá se, že zvyk vykuøování pokojù nemocných lidí, jakož i obydlí a stájí nemá jen kultovní, nýbrž pøevážnì léèebnì preventivní pùvod, nebo je spojen s poznáním ochranných úèinkù kouøe a také sazí. Kouø mùže èlovìka zbavit køeèovitého stažení prùdušek pøi astmatickém záchvatu. Moderní vìdec tvrdí, že kouø chrání proti kosmickému záøení. Velmi oblíbená je mezi keltofily pøedstava, že mnohé naše dnešní zvyky a tradice navazují na keltské rituály. Martha Sillsová - Fuchsová probírá podrobnì jednotlivá data v kalendáøi, významná pro køes anství, a uvádí je do souvislosti s nìjakým keltským zvykem, bùžkem, zaèátkem èi koncem pùstu. Tyto spekulace náhle proloží vyjádøením odborníka z Frankfurtu nad Mohanem, který tvrdí, že usazeniny z bílkovin ucpávají póry kapilárních stìn a to v množství 5-15 kg u jednotlivé ucpané osoby. Tuto zátìž pak prý umocòuje intenzita kosmického i zemského záøení. Na tomto poznání se také zakládají léèebnì preventivní opatøení a obyèeje Keltù. Za kultovní zvyk, jehož pùvod prý lze doložit již v dobì poèátkù keltského osídlení, lze považovat pojídání husy na svatého Martina 11. listopadu. Husy údajnì sloužily jako barometr varující pøed špatným poèasím, ale jen v létì. Od podzimu už takto nefungovaly, takže se zabíjely, nebo spíš obìtovaly. Obdivná atmosféra textu se vytratí, když si autorka musí postìžovat: Obraz Kelta jako primitivního, ukrutného a barbarského bojovníka, jenž utíná, sbírá, a dokonce konzervuje hlavy svých protivníkù, protože se domnívá, že tak nabude jejich schopností, vytvoøili vìtšinou nepøátelsky naladìní a prostoduší dìjepisci. Fantazie jako vìda Jiná autorka - Caitlin Matthewsová - kromì psaní knih hraje na keltskou harfu, zpívá keltské písnì, poøádá šamanské workshopy v Anglii, USA i jinde. Její knihy o keltské spiritualitì jsou známy v mnoha zemích. Její muž - John Matthews - se také Kelty zabývá a èeské nakladatelství Alternativa vydalo roku 1995 jeho knihu Keltský šaman. Matthewsová se vìnuje keltským pøedkùm, kteøí žili na území Británie a Irska. U nás jí vyšla kniha Keltské duchovní tradice. 2 Její ètenáøi mají dojem, že je do vìci skuteènì zasvìcena že se spolu s ní mezi Kelty ocitli. V kapitole o druidech nazvané Výjimeèní nadáním vypráví: Studovali tak odtažité pøedmìty jako astrologii, kosmologii, psychologii, teologii a øadu dalších odnoží vìdìní. Pøes tyto své znalosti nezabøedali do abstraktního filosofování. Každá èást jejich vìdìní musela být použitelná v každodenním životì. Na jiném místì sice pøiznává: Naše vìdomosti o ostrovních druidech jsou bohužel díky øímskému záka- Bronzová soška býèka, nalezaná pøi archeologickém odkryvu v jeskynním prostoru Býèí skály. Šamanovo vidìní... Vášnivá touha Západu po materiálním bohatství je nièivìjší, než si uvìdomujeme. Kmenové národy Severní a JižníAmeriky nebo praobyvatelé Austrálie žijí v mnohem bohatším svìtì, o jakém se nám nemùže ani zdát. Žijí v kontinuu duchovní tradice, nikdy se neodklonivší od pøesvìdèení, že jsou souèástí celku Stvoøení. Keltové to také pochopili a zabudovali do základù svých tradic a rituálù. Chceme-li znovu objevit metodu keltských šamanù, musíme tento zpùsob vidìní a cítìní pøijmout za svùj a opustit mnohé z toho, co známe na konci 20. století jako normální zpùsob života. Není to pochopitelnì myšleno jako naprostá degradace nebo odmítání moderní technocentrické kultury a civilizace. Lidstvo objevilo spoustu dobrých vìcí, mnoho prospìšného, co by mìlo být zachováno. Nenavrhuji odvrhnout všechno, co jsme se nauèili. Ale mìli bychom se snažit získat svìžest a vnitøní sílu šamanova vidìní. Jakmile jednou pochopíme základní myšlenku, že všechno je souèástí nás samotných, protože my jsme souèástí všeho, a že není nutné vìøit v prùbìh života po pøímce od bodu A (narození) k bodu Z (smrt) a v cíl splnit (rozumìjte získat ) na této cestì co nejvíce, jakmile zaèneme vidìt život spíš jako spirálu než pøímku, osvojíme si jeden ze základù šamanského pøístupu. Odtud mùžeme zaèít zkoumat náš skuteèný svìt, sledovat sít èar rozbíhajících se z ústøedního bodu do nejhlubších (nebo nejvyšších) rovin duchovního svìta (poznáme sebe, nebo zjistíme, jaká je naše úloha ve vesmíru). Nauèili jsme se vìøit, že jsme sami v nepøátelském svìtì. Místo toho bychom si mìli zaèít uvìdomovat, že jsme spolutvùrci Pøírody, že jsme s ní a na ní vzájemnì závislí. Musíme pochopit, že jsme její ochránci, ne nepøátelé.... John Matthews, Keltský šaman. Keltská spiritualita v souèasné dobì. Léèení lidí a Zemì, Alternativa Praha 1995, str

22 t é m a Èást støíbrné destièky, zdobící kotlík, nalezený v dánském Gundestrupu. zu druidské praxe v Británii dosti kusé, ale vzápìtí líèí: Podle kontinentální tradice byla místem zrodu keltského druidství Británie, èemuž nasvìdèuje fakt, že galští druidi se na ostrovy jezdili uèit svému øemeslu. Autorka dále vypráví o keltských básnických školách. Výuka prý trvala 12 let. Cituje báseò anonyma, ta ale pochází z poèátku 18. století. Poté podrobnì rozepisuje, co se po dvanáct let keltský básník uèil, co zažíval a jak stoupala jeho moudrost. Na jedné ze stránek knihy Keltské duchovní tradice jsem napoèítala témìø dvì desítky vlastních jmen bohù, hrdinù, jejich dìtí a levoboèkù vèetnì pøezdívek. V knize jich jsou stovky. O jejich historické autenticitì lze pochybovat. Rozpaky vzbuzuje i Lexikon keltské mytologie. 3 Je mnohomluvný a prameny z 12. a pozdìjších století rozhodnì nejsou pøesvìdèivé. Vìtšina výrazù, za nimiž èasto následuje celá legenda, není uvozena pramenem z nìhož èerpá, ani dobou, kdy byla poprvé zaznamenána. Keltové mediálnì zajímaví Keltové se objevují i v populárních èasopisech. V tìch témìø okultních se keltská témata mohou doslova spustit ze øetìzu. Astro uveøejnilo 20. záøí 1999 èlánek s názvem Pùvod hlavy Kelta z Mšeckých Žehrovic zùstává tajemstvím. Autorem je Jan Kroèa. V èlánku lze èíst vìtu: Keltové totiž své svatynì stavìli témìø výhradnì v místech s pozitivní energií. Tentýž èasopis obsahuje èlánek Odhalí nìkdy nìkdo tajemství ruin nedaleko Zbraslavi? Autor Otomar Dvoøák zde spekuluje o tajemné tváøi, pískovcové hlavì, která se našla r na Závisti. Èlánek se tváøí docela støízlivì, až ke konci èlánku autor nevydrží a musí napsat: Dávný tvùrce vložil do kamenné hlavy ze Závisti nemalou dávku magie. Nad Hradištìm jako kdyby se opìt uzavírala mlžná clona. A svržený bùh se záhadnì usmívá. Ví své. Možná nad troskami leží kletba jeho umírajícího knìze, vyøèená kdysi ve chvíli zkázy. Fantastická fakta si také keltské záhady oblíbila, v desátém èísle roku 1998 objevíme další spekulaci. Zvíkovská markomanka - dílo Keltù? ptá se autor Vladimír Šiška. Autorovu pozornost a fantazii upoutaly tajemné znaky, vytesané do kamenù vìže, zvané Hlízová nebo také Markomanka. Na èlánku je sympatické, že autor své domnìnky nepøedkládá jako fakta ani jako mystérium. Fantastická fakta èíslo 4/1998 obsahují èlánek Praotec Kelt. Autor Vladimír Mátl rozvíjí teorii, že když psal Kosmas o pøíchodu kmene Bójù (Èechù), týkalo se to vlastnì Keltù. Na Øípu nestanul se svým lidem praotec Èech, ale keltský praotec Segoves. Èlánek je plný spekulací a je zakonèen èástí s názvem Kde leží hrob praotce Kelta? Protože Keltové své mrtvé nespalovali, existuje prý reálná možnost, že by se hrob praotce Kelta mohl najít. Radìji Keltové než skuteènost Nakonec si dovolím úvahu, která z pouhého sbìru materiálu o keltománii vyboèuje. Lidé, kteøí si romantizují takzvané barbarské doby, bývají vnímáni jako osoby s velkou fantazií. Zaklínadlo podsvìtních božstev Tøikrát se dotknìte oltáøe svým meèem: Náleží ti život a smrt, abys je dával, náleží ti také, abys je uchovával. Tento život nezná konce. Jsme zrozeni v jiné podobì. Avšak vše musí být v rovnováze, taktéž i já. O to prosím Zemi i Nebesa. Opìt se tøikrát dotknìte oltáøe. Svá pøání vyslovte peèlivì a pøesnì, protože tato božstva berou vìci naprosto doslovnì a èasto se dochází k velmi výrazným výsledkùm. Conwayová, D. J., Keltská magie, Ivo Železný, Praha 1997, str Já bych jim ji ale chtìla upøít. Realita, i ta historická, bývá fantazií èasto nedostižitelná, fantazie mùže být proti tomu mnohdy plochá a plná balastních, primitivních pøedstav. Vždycky mì pøekvapovalo, že nìkteøí lidé, kteøí pøijímají výhody dnešního zlatého vìku euroamerické civilizace, kteøí jsou opeèováváni lékaøi, chránìni zákony a žijí v pohodlí teplých domovù, kteøí nejsou v bezprávném postavení a obávají se sebemenší bolesti, sní o dobách, kdy èlovìk èasto trpìl hladem a zimou, musel od rána do veèera pracovat, neznal dovolenou ani dùchod, byl ovládán mocnými v èele spoleèenství, kteøí rozhodovali o jeho životì a smrti. Trpìl nesèíslnými bolestmi a nemocemi a brzy umíral. Dovede si pøedstavit snivec o bájných dobách pohanství, že by se stal úèastníkem obìtování živého èlovìka? Že by byl obìtován on sám? Že by musel èasto bojovat v krvavých øežích muž proti muži, mohl by být velice snadno zabit ve vìèných ozbrojených konfliktech, ženu by pro zmìnu èekalo v takových øežích znásilnìní, znièení domova, nìkdy i smrt dìtí. Tito historiètí romantici jsou nekoneènì vzdáleni od tehdejší reality. Jejich pocit pohrdání a ošklivosti nad naší civilizací je možná neuvìdomìlým, ale dìtinským pokrytectvím. Mìli bychom keltománii pøièíst k dobru fakt, že obohatila hudbu i ostatní druhy umìní stejnì jako napøíklad podvrhy slavných rukopisù byly obrovskou inspirací pro umìní národního obrození. Vìštìní knìžny Libuše èi dívèí válka a další legendy, kterých se ujala literatura, opera a výtvarné umìní mohou vzbuzovat vlastenecké a estetické emoce, ale historickými fakty nejsou a my je tak vìtšinou ani nevnímáme. Stejnì tak jimi není bohatá keltomanská literatura, hudba a další druhy umìní èi bádání. Keltomilové a keltomani v drtivé vìtšinì nejsou nijak nebezpeèní, naopak, jeví se jako zajímaví nadšenci a zvláštì v umìní mùže jejich tvùrèí potenciál obohatit kulturní scénu. Jde o masový moderní mýtus, o široký komplex blouznivých teorií, které jsou na štíru s realitou, a také o dobrý obchod s historickým romantismem. n Poznámky 1 Sillsová-Fuchsová, M., Návrat Keltù, Ivo Železný, Praha Matthewsová, C., Keltské duchovní tradice, Ivo Železný, Praha Botheroydovi, S. a P., Lexikon keltské mytologie, Ivo Železný, Praha 1998 Text vychází z pøednášky, kterou autorka pøednesla v cyklu Vìda kontra iracionalita (poøádá Èeský klub skeptikù Sisyfos a Tiskové oddìlení AV CR). Vìra Nosková (*1947) je publicistka a pøedsedkynì Èeského klubu skeptikù Sisyfos. 22

23 t é m a Keltské svátky podle souèasného druida ODKAZ KELTÙ V BOIOHEMII Roman Procházka Souèasní obyvatelé Èeské kotliny jsou potomky mnoha národù. Jedním z nich byli i Keltové. Tito neobyèejnì šikovní øemeslníci, lidé hrdí na svou svobodu a velcí znalci pøírody zanechali po sobì dìdictví, které se ozývá v každém z nás - dodnes slavíme keltské svátky. Nejprve se podíváme na ten nejbližší, únorový. Imbolc On se vlastnì jmenuje v každé zemi, kde žili Keltové, trochu jinak. Lze se setkat i s názvy Oimelc, Imelk a dalšími. V Irsku se v tento den slaví zaèátek období rození nových jehòátek a laktace ovcí, ale to je již pomìrnì pøenesený význam. Pùvodní Imbolc byl svátkem probuzení pøírody, poèátku jarního rùstu kytièek a také bohynì tvoøivé síly Zemì a plodnosti Brighidh. Paní plodnosti bylo dùležité náležitì uvítat, a proto se v pøedveèer svátku èistì poklidil dùm i stáje a pak se vše slavnostnì vyzdobilo. Zelené vánoèní vìnce z cesmíny a chvojí na dveøích nahradily slamìné Brighitiny køíže, paní domu upletla ze slámy malé panenky, které oblékla do krásných šatù a nakonec èistì vymetla ohništì, aby v nìm mohla zažehnout nový oheò. Ten si obvykle pøinášela z posvátného místa, kde jej knìžky bohynì Brighidh neustále udržovaly. Pán domu nasekal èerstvé rákosí. Veèer se postavil na práh domu a tøikrát pozval bohyni Brighidh do svého domu, aby v nìm strávila slavnostní noc. Pak prostøel rákosí od dveøí k posteli své ženy - Brighidh jí mìla požehnat a pomoci ke zdravému potomkovi. Na poèátku února se totiž rodily dìti, které jejich rodièe poèali na svátek Beltain pøedchozího roku. Imbolcové dìti se považovaly za velmi pøíznivé znamení, vìøilo se v jejich vyjímeènì š astný osud a projev nevšední pøíznì bohù. Sice už víme, jak Imbolc slavit, zato však netušíme, kdy. A právì jsme narazili na nejvìtší problém keltských svátkù, a tím je jejich èasové urèení. Nejrozšíøenìjším zvykem je pøiøadit k Imbolcu datum 1. únor a hotovo. Jenže to má v sobì nìkolik háèkù. První je, že nevíme, který kalendáø použít. V dobì platnosti našeho gregoriánského kalendáøe už byli Keltové dávnou minulostí. Použitím Juliánského kalendáøe se sice dostaneme do doby od roku -46 a výš, kdy Keltové jako národ ještì existovali, zase máme jinou potíž. I pøes kalendáøní reformu papeže Øehoøe XIII. v roce 1582 se gregoriánský kalendáø liší od juliánského o 3,5 dne. Objevují se i další postupy, jak tento svátek datovat - tøeba na polovinu doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností, což by pøi odpoètu dnù z kalendáøe letos vyšlo na 3. února. Pokud by se ale polovina stanovovala podle stínu menhiru èi polohy zapadajícího Slunce, vyjde datum o zhruba týden pozdìjší. Nelze zapomenout ani na názor, že Imbolc nastává ètyøicátý den po zimním slunovratu, což vede k datu mezi 31. lednem až 2. únorem. K tomu všemu se musí pøidat také poèasí, které bývá v zimì zamraèené a vùbec nepøíznivì naklonìné astronomickým pozorováním. Zvídavý ètenáø si už urèitì položil otázku: A co Mìsíc? Støídání mìsíèních fází bylo pro starovìké národy natolik významné, že je pøi svých svátcích urèitì neopomnìli zahrnout. Osobnì se mi jeví jako nejpravdìpodobnìjší datum Imbolcu první únorová noc, kdy nastane úplnìk nebo nov, což bylo letos 12. února. Øízení svátku podle Mìsíce mìlo nespornou výhodu v mnohem vìtší pøesnosti, protože kratší perioda lunace se snáze pøedvídá a krom toho je Mìsíc vidìt i pøi polozatažené obloze. Eilleen Ostara Je nasnadì, že podobnými vìcmi si prostí keltští øemeslníci, zemìdìlci ani váleèníci hlavu nelámali. Od toho mìli druida, aby jim øekl, kdy mají slavit. Tak se tohoto úkolu plnì zmocním a chutì pokroèím k dalšímu svátku, a to Eilleen Ostara neboli jarní rovnodennost. Oproti komornímu a vyslovenì rodinnému Imbolcu byly oslavy rovnodennosti první z øady veøejných oslav. Jaro je plném proudu, pupeny raší, rostlinky se derou na svìtlo, kvìty se pøedhánìjí v kráse. Pro Kelta je to doba množení králíkù (velikonoèní zajíèek), drùbeže, nových pøírùstkù ve chlévì a jarní setby. Pohané vyfukují vajíèka, protahují je posvátným ohnìm a vìší je nad lože i do chléva jako amulety plodnosti. Eilleen Ostara je den, kdy svìtlo vítìzí nad temnotou, v následujícím èase bude pøibývat sluneèního svitu. Lidé v prùvodu vynášejí slamìného panáka pøedstavujícího boha temné poloviny roku Balora a vzájemnì se chlubí svými potomky, hlavnì tìmi nedávno narozenými. Starší dìti chodí od domu k domu, sousedé se vzájemnì navštìvují. Jinoši si vyhlížejí budoucí partnerky a šlehají je vrbovými proutky, aby byly krásnìjší. Vìøilo se, že po vyšlehání budou plodnìjší a porodí zdravé dìti. Vždy 1. máj, lásky èas, je skoro za dveømi. Beltain Sotva je zrno v zemi, pøichází Beltain. Zapalují se dvojice ohòù, jeden na východì, jeden na západì. Mezi nimi se z polední na pùlnoèní stranu provádí dobytek, aby se pøed vyhnáním na letní pastviska oèistil od nemocí a zlých kouzel. I lidé prochází oèistou mezi ohni planoucími na poèest boha øemesel a ochránce váleèníkù Lugha. Beltain je èas lásky, dìti poèaté na zaèátku kvìtna se rodí v nejpøíznivìjší roèní dobu, Kalendáø keltských svátkù keltský svátek datum v 2002 naše obdoba datum konání Imbolc 12. únor Hromnice 2. února Eilleen Ostara 21. bøezen Velikonoce pohyblivé bøezen - duben Beltain 12. kvìten 1. máj / den matek 1. kvìten / 2. kvìtnová nedìle Alban Litha 21. èerven Svatojanská noc 24. èerven Lughnasadh 8. srpen Letnice 2. srpna Eilleen Mabon 23. záøí Samhain 4. listopad Dušièky 2. listopadu Alban Yule 21. prosinec Vánoce 24. prosinec Roman Procházka 23

24 t é m a kdy je dostatek jídla a pøíznivé poèasí pro køehká tìlíèka kojencù. Nìkteøí muži se po tomto svátku vydávají na nìkolikamìsíèní lovecké i váleèné výpravy, takže se snaží své ženy obtìžkat ještì pøed odchodem. Beltain je také doba uzavírání partnerských svazkù, které byly pro Kelty témìø posvátné. Alban Litha a Lughnasadh Letní slunovrat Alban Litha se nesl ve znamení proseb za dobrou úrodu, za ochranu polí i stavení pøed bouøemi a blesky. Obìtovalo se obilí, pro skøítky se ulévalo mléko do misek pøed prahem domù a dobøí duchové se uctívali koláèky. Svátek pøipomínal blízkou dobu skliznì spojenou s nutností zaèít vytváøet zásoby na zimu. Pravou oslavou skliznì však byl až Lughnasadh, kdy se lidé snažili uzavøít mír s duchy zemì a podìkovat jim za vydanou úrodu. O Lughnasadhu se tanèilo, zpívalo, hodovalo, ze sklizených plodin se pøinášely obìti bohyni tvoøivé síly Zemì i samotnému Lughovi. Také se uzavírala takzvaná roèní partnerství, kdy muž a žena spolu žili na zkoušku do dalšího Lughnasadhu. Pak museli uzavøít trvalý svazek, nebo se rozejít. V rozchodu se nikomu nesmìlo bránit a to ani tehdy, když se žena stala již matkou. Samozøejmì se dvojice mohla rozdìlit i døíve než za rok. Eilleen Mabon a Samhain Oslavy prvního podzimního svátku rovnodennosti Eilleen Mabon zahajovaly podzimní lovnou sezonu. Muži se vraceli z výprav, poøádali nejrùznìjší hry, které velebily bohy lovu, zejména boha lesù Cernuna, dìkovali bohùm za dosavadní pøízeò a prosili o bohatý úlovek zvìøe. S oblibou se poøádaly slavnosti zahájení lovu spojené s piknikem v pøírodì, obdobnì se lov zakonèoval. Mabon byl také svátek díkù za sklizenou úrodu obilí, zeleniny i vína a hlavnì pøipomenutím konce vlády svìtla nad temnotou. Úplný konec léta nastal o necelé dva mìsíce pozdìji pøi svátku Samhain, kdy se stírají hranice mezi naším svìtem živých a Jiným svìtem obývaným zemøelými a Fomory. Lidé mohou procházet mezi svìty a zase se vracet, stejnì i zemøelí. V domech se poøádají slavnosti, kdy jsou ke stolu zváni i mrtví pøedkové. Je pro nì pøipraveno jídlo, vypráví se jim události uplynulého roku a žádají se o radu. Samhain je doba vìšteb, ochranných kouzel proti zlým silám z Jiného svìta, je èas boøení starých poøádkù, aby se mohl zrodit nový, lepší poøádek. Nejchudší èlenové spoleènosti se pøestrojují do dìsivých masek, stírajících jejich lidství, a chodí koledou k domùm bohatých, kde dostávají porci jídla urèeného pøedkùm. Odmítnutí bylo považováno za výraz neúcty k zesnulým a trestalo se ihned ponièením majetku lakomce. Samhainem zaèíná temná polovina roku, kdy se tvoøivé síly Zemì stahují, aby se obnovily a mohly další rok vydat dobrou úrodu. Také konèí Lughnasadhové sklizòové pøímìøí s Fomory a po tomto svátku se nesmí nic sklízet. Nesmí se jíst ani spadané ovoce - to už patøí duchùm zemì. Dùležitým znakem samhainových oslav je opìt dvojice ohòù, mezi nimiž se provádí dobytek shánìný z letních pastvin do chlévù. Síla posvátných plamenù má zvíøata i lidi oèistit od všeho zlého a symbolicky uzavøít zemìdìlský rok, proto se nyní chodí z jižní na pùlnoèní stranu. Alban Yule Zaèátkem prosince obvykle napadne sníh, pøíroda ztichne, všechen život zdánlivì odumøe. Dodnes nám zbyly dva svátky, které to mají pøipomínat, je to sv. Barbora a sv. Mikuláš. Oba svátky také Keltovi øíkají, že nastává doba pohlavní zdrženlivosti. Staøí zemìdìlci si dobøe všimli, že dìti poèaté v prosinci se rodí neduživé a pøedstavují znaènou pøítìž. Svátek zimního slunovratu Alban Yule pak pøipomínal dobu pùstù, rituální i fyzické oèisty tìla a nutnosti zachovávat støídmost. Novì se nacpávaly slamníky, do nichž se vkládaly sušené kvìtiny jako ochrana proti škodlivým silám. Období pùstù konèilo zkraje ledna, kde máme dodnes svátek tøí králù. Nìkdy se také tomuto období øíká dvanáct svatých nocí a Keltové vìøili, že v tu dobu létají povìtøím èarodìjnice a ze zemì vylézají démoni. Prastará povìst má své opodstatnìní, v tu dobu Zemì na své obìžné dráze prochází pøísluním, to jest bodem, kde je sluneèní gravitace nejsilnìjší. Do zimního slunovratu se Zemì pøibližuje ke Slunci, její rychlost má shodný smìr ð Pokraèování na další stranì vlevo dole. Neogermánské hnutí v Nìmecku Zájem o pøedkøes anské duchovní tradice je viditelný i na náboženské scénì našeho západního souseda. Mezi dvì nejvýraznìjší skupiny tohoto druhu tam patøí Heidnische Gemeinschaft a Germanische Glaubensgemenischaft. Heidnische Gemeinschaft byla založena v roce 1985 a programovì se hlásí ke germánsko-keltskému pøírodnímu náboženství. Dùraznì se distancuje od fašismu a rasismu a chce zachovávat nedogmatický, tolerantní postoj ve všech životních oblastech. Její aktivity spoèívají v poøádání pøednášek a slavení starých germánských a keltských svátkù. Vydává èasopis Der Runnenstein. Druhá organizace, Germanische Glaubensgemeinschaft (GGG), byla založena Ludwigem Fahrenkrogem v roce V roce 1913 se k ní pøipojily další podobné skupiny (Velká germánská lóže, Spoleèenství Wodan aj.). Po nástupu nacismu byla zøejmì vnímána jako konkurence k nacistické ideologii a v roce 1936 byla zakázána. Po válce byla obnovena a existovala do roku 1964, kdy se sama rozpustila. Druhá GGG byla založena v roce 1991 po rozporech v Heidnische Gemeinschaft. Její vztah k první GGG je ale rozporný. Na jedné stranì se v jejich stanovách praví, že GGG je náboženský spolek založený v roce 1907, ale v dopise petiènímu výboru poslanecké snìmovny z roku 1995 se vyslovenì øíká, že GGG není nástupkyní staré GGG Ludwiga Fahrenkroga. Jako své inspiraèní zdroje GGG uvádí starogermánské povìsti, Eddu, Rgvéd, náboženství starých Øekù a Øímanù aj. Za svùj cíl má vytvoøit autentické pohanské náboženství Germánù a Keltù, které pøivede èlovìka zpìt k rovnováze s pøírodou a bohy. Dùraz je kladen na instinktivní jednání nadøazené rozumu, které prý vede k sociálnì darwinistickému obrazu èlovìka a spoleènosti. Podle vlastních prohlášení si GGG neklade žádné politické cíle a distancuje se od všech totalitních ideologií. Spoleèenský systém v SRN ale pøesto GGG oznaèuje jako nedemokratický. Pøes proklamovanou toleranci se ozývají prudké reakce na vnìjší kritiku - napø. èlenové pøíslušné parlamentní komise bývají oznaèováni jako samozvaní inkvizitoøi. GGG se stala i obhájkyní Scientologické církve, která na sebe v Nìmecku upoutala pozornost státních orgánù. Poøádá pøednášky pro veøejnost a vydává èasopis Germanem Glaube. Poèet èlenù je odhadován asi na 250. Pavel Šíma Zpracováno podle internetových stránek Senatsverwaltung für Schule, Jugend und Sport

25 rozhovor Rozhovor se Slovany ze spoleèenství Rodná víra NEJDÙLEŽITÌJŠÍ JE OBØAD Zdenìk Vojtíšek S èeskými stoupenci slovanského náboženství - Dervanem, Krutomyslem, Stanislavem a Ratkem sedíme kolem kulatého stolu ve studentské èajovnì. Jsme strašnì nejednotní a každý ke slovanství pøistupujeme podle svého, upozoròuje mne Dervan hned, když jsme se posadili a odbyli rituál seznamování a tykání. Už øímský císaø byl pøekvapen sklonem Slovanù k demokracii, dodává pøedstavený Rodné víry. Brzy poznávám, že má pravdu. Dervan (aèkoli se pùvodnì jmenoval Guiseppe) mluví výbornì èesky, takže se ani nepozná, že pochází z Neapole. Ostatní jsou mladí Èeši. Øíkáte, že jste Slované. Domníváte se, že máte slovanské geny? Stanislav: Etnická nebo rasová èistota je - myslím si - nesmysl. Krutomysl: Vzpomeòte na Rusy, kteøí si k vládì pøizvali Vikingy. Ratko: Já jsem urèitì vìtšinový Slovan. Cítím se jako východní Indoevropan. Stanislav: Když už jsme u tìch osobních postojù, tak já se sám také považuji vnitønì za Slovana. Kult pøedkù a vìdomí, že jsem Slovan, je jedna z hlavních cest, která mì pøivedla k Rodné víøe. ð Dokonèení z protìjší strany. s gravitací. Od slunovratu je to však naopak, Zemì se zaèíná vzdalovat a sluneèní pøitažlivost pùsobí proti pohybu. Zemské magnetické pole je zmítané bouøemi, zvyšuje se škodlivá zemská radiace, pøeskupuje se ozonová vrstva. Pro život to je skuteènì tìžké období. Keltské dìdictví Netvrdím, že by o nìèem podobném mìli Keltové naše znalosti, ale dovolím si øíci, že to díky svému sepìtí s pøírodou vnímali. Vytvoøili si zpùsob života, který nejlépe odpovídal pøirozenému rytmu pøírody, jejíž souèástí jsme i my. A právì to je odkaz Keltù, to je jejich dìdictví, které si v sobì neseme i do moderní technické doby a které se snažíme oživit. n Ing. Roman Procházka (*1970) pracoval jako redaktor, nyní je analytikem-statistikem na Úøadu práce. Ratko: Možná, že jediný rozdíl je ten, že Giuseppe si tuto víru vybral. My jsme se do ní narodili. I když i my jsme si ji museli vybrat, protože tahle víra už tady nežije. Ovšem - mùžu se vnitønì cítit tøeba buddhistou. Ale tohle je vìc rodu. Proto se v Polsku, u nás i v Rusku mluví o rodné víøe Dervan: Jestli chcete slyšet mùj názor, tak já nepovažuji Èechy, Poláky a další za Slovany. To jsou moderní národy. Slované kulturnì skonèili, když se zaèalo šíøit køes anství a vytvoøili si moderní národy, které mají se slovanstvím spoleèný pouze jazyk. Ratko: Ale když potkáte Èecha ve svìtì, cítíte kulturní, ale i rodovou spøíznìnost. My to cítíme u všech Slovanù. Dervan: Poèkej. S lidmi, kteøí se hlásí ke slovanství, nebo s kterýmkoli Èechem? Já U slovanského ohništì. Foto: Stanislav Hulín. cítím slovanskou vzájemnost jen s tím, kdo sleduje slovanské pøedkøes anské náboženství. Urèitì ne s jakýmkoli Polákem, jenom proto, že je Polák. Ratko: Tvoji rodièe jsou katolíci a poøád jsou to tvoji rodièe Dervan: Ale nejsou Slované. Slovan je jenom ten, který se pøihlásí ke staré slovanské kultuøe. Jmenujete se Rodná víra. Èemu vlastnì vìøíte? Když slavíte tøeba slavnost Jarovíta, vìøíte, že se v pøírodì skuteènì nìco dìje? Nebo je to jen symbol? Dervan: Já vìøím, že to je symbol, a vìøím v magickou funkci toho symbolu. Osobnì bych øekl, že tyto naše obøady jsou pokusy. Myslím, že nemá smysl radikálnì øíct, že se zemì mìní, ani že se nic nedìje. Já osobnì vìøím, že pøi obøadu se otevírají jakési dveøe v posvátné sféøe. Ten obøad je pro nás v každém pøípadì nejdùležitìjší moment. Jestli opravdu pùsobíme na pøírodu, nebo jsme dokonce tvùrci regeneraèního cyklu, tak to skuteènì nevím. Ratko: Já jsem mìl u obøadù vždycky pocit, že to jsou pokusy. Rozdìlil bych je na úspìšné a na neúspìšné. Pocit úspìšnosti jsem mìl na Slovensku a v Rusku, pocit neúspìšnosti v Polsku a u nás. Dervan: Na Slovensku a v Rusku se obøadù úèastní víc lidí. Na èlovìka to tedy mocnìji pùsobí. Stanislav: Ano, to urèitì. V dobì, kdy jsme se ještì neznali, jsem dìlal obøad s jedním mým pøítelem a našimi rodinami. Nemìlo to ten efekt. Až když nás tam bylo víc z Rodné víry, bylo to mnohem zajímavìjší. Mocnìji to na nás pùsobilo, i když tøeba nejsme pøesvìdèeni, že by to mìlo nìjaký konkrétní smysl. Bylo tam víc lidí a atmosféra byla mnohem lepší. Dervan: V Rusku i na Slovensku umìjí vytvoøit spoustu tradièních doplòkù. To nelze s námi srovnávat. Krutomysl: Na druhé stranì pokud se slovenská skupina pustí do historických nebo rádoby vìdeckých rozborù, tak je naivní. Stanislav: U nás je propracovaná teorie, na Slovensku praxe. Dervan: Slovenský folklór byl ještì donedávna velmi živý a zachoval si prvky pøedkøes anské. Na druhé stranì to mùže být zátìž. Èlovìk si nemusí udržet odstup a sklouzává k povìrám? Stanislav: Problém možná bude taky v tom, že jsme z naprosté vìtšiny Pražané. Možná 25

26 rozhovor nám mìstský styl života brání v tom, abychom mìli obøady živìjší. Ratko: Jenže všude, kde se utváøí pùvodní etnická víra nebo náboženství, to dìlají lidé z mìst, intelektuálové. Obøady tedy tvoøí jádro Rodné víry. Máte i nìjaký osobní náboženský život? Dervan: Moc ne. Už uspoøádání obøadù nám bere dost sil. Podle stanov bychom mìli slavit ètyøi obøady roènì. Ve skuteènosti se nám daøí mít dva: slavnost Jarovíta na jaøe a Mokoše na podzim. Krutomysl: Jinak u vyznavaèù tradièních náboženství si malé skupiny rozdìlí jednotlivá božstva, jimž pak vìnují úctu. Proto se dìlíme na rody: rod Jarovíta, rod Mokoše. Stanislav: Já jsem k osobnímu náboženskému životu nebyl veden a vychováván tak, jako jsou napøíklad dìti v køes anských rodinách. Ale rád bych to zaøadil do svého života. Napøíklad když èlovìk odchází na delší dobu z domova, mìl by poprosit domácí skøítky, aby mu domov chránili. Nìkolikrát se mi to podaøilo, protože jsem si na to vzpomnìl. Chtìl bych, aby to bylo èastìji. Svého syna se tak snažím vést odmalièka. Èekal jsem, že øeknete, že k osobní zbožnosti patøí uctívání pøedkù. Stanislav: Na každém obøadu má možnost kdokoli øíct cokoli, a èasto se to týká právì pøedkù. Já si nevzpomínám, že bych nìkdy o pøedcích nemluvil. Dervan: Nejvíc na svátek Mokoše, protože pøipadá na konec øíjna. - Díky pøedkùm se vlastnì zrodila naše Rodná víra. Bylo to tak, že odsud odešel do Spojených státù mladý kluk. Chtìl se tam spojit s Indiány. Seriózní se s ním ale nebavili a teprve po dlouhém putování koneènì našel nìjakého indiánského dìdu. Když Indiánovi øekl, odkud je a co chce, dostal odpovìï, že pokud chce opravdu pochopit svou podstatu, musí se spojit se svými pøedky a obnovit s nimi svùj vztah. Ten kluk pak na internetu pøišel na mé jméno. Podnítil mne, abych dal dohromady ty lidi, kteøí zbyli z pøedchozích dvou slovanských skupin. Udìlali jsme malou saunu na zahradì a pøivolávali jsme duchy, rùzná zvíøata a pøedky, a tak se zrodila Rodná víra. To je sympatická historie o tom, jak se èlovìk mùže pøiblížit k rodné víøe skrze kontakt se svými pøedky. Stanislav zmínil svìt místních bùžkù, skøítkù, víl a polednic. Pokud vstupujete do lesa, vnímáte tyto nižší bytosti? Ratko: Myslím si, že nebude velký rozdíl Dervan a Stanislav v èajovnì. Foto: Jiøí Koubek. mezi námi a jakýmkoli vnímavým èlovìkem, který pøijde do lesa. Naše fantazie k tomu navíc promítne tøeba tanèící rusalky. Ne že bychom nemìli k svìtu bytostí vztah, ale myslím si, že jej cítí prakticky každý èlovìk, který pøijde do pøíhodného prostøedí. Dervan: Víme, že existují lidé, kteøí jsou hodnì vìøící a jsou pøesvìdèeni, že takové bytosti existují. Pro nás je to velmi tìžké, protože žijeme v kulturním prostøedí, které je ještì velmi racionální. A to platí také o nás. My jsme se neprobudili ve dvaceti nebo tøiceti letech a najednou si neøekli, že skøítci existují. Kdybychom žili v nìjaké jiné spoleènosti, její pøíslušníci by si mohli naopak myslet, že jsme blázni, že nevìøíme. Ale vìøit dnes takovým zpùsobem je velmi tìžké. Stanislav: Jde o to, že jsme v tom nevyrùstali. Není to pro nás pøirozené. Dervan: Jsou to otevøené otázky, u kterých by nemìlo cenu øíkat ano nebo ne. Proto jsme hrdí na svou otevøenost. U nás neexistují žádná dogmata. Výrazem toho je, že se èleníte na rody. Dervan: Já mám na starosti rod Mokoše, protože mám hodnì blízko k Velké matce. Ve folklórní tradici byla Mokoš identifikována s Velkou matkou. Co ti jako Italovi dává èešství a slovanství? Dervan: Èešství nevím. Slovanství mi dává víru. Setkal ses se Slovany už v Neapoli? Dervan: V Neapoli jsem o tom nic nevìdìl. Cítil jsem to až tady, ve slovanské zemi. Stanislav: Já bych nechtìl mluvit za nìj, ale musím. Ve slovanské pøedkøes anské spoleènosti vidìl ideální spoleènost, která mu imponovala. To vám asi imponuje všem. Stanislav: Ano, ale pro mì je to pøirozené. Co obleèení, roucha a písnì? Kde pro to berete inspiraci? Chodíte do muzeí? Stanislav: Je to dílo fantazie. Šili jsme si to na kolenì. Ale ty hábity nenosíme všichni, jen nìkteøí. Není to nic povinného. Jsme si vìdomi toho, že od dob slovanských obøadù lidstvo prošlo urèitým vývojem a obleèení už by vypadalo jinak než tehdy. Ale nìkterým z nás se to líbí. Krutomysl: Navíc vyrábíme medovinu. Stanislav: Obìtoval jsem ji bohùm, aby mi umožnili jí vyrobit víc. Krutomysl: To byl jediný alkohol, který Slované znali. Kolik vás Slovanù asi je? Krutomysl: Desítky. Stovky urèitì ne. Prakticky jedna desítka. Dervan: Pøíznivcù je tak do padesátky. Stanislav: Jako správní Slované potøebujeme mít každý svùj píseèek. Snažíme se nad tímto slovanským neduhem zvítìzit tak, že nebudujeme žádný monolitický útvar. Dervan: Nesnažíme se nìjakým zpùsobem rùst. Pokud se k nám nìkdo chce pøiblížit, tak není problém. Ale dìlat nìjakou misionáøskou èinnost, to ne. Dìkuji za rozhovor. n 26

27 rozhovor Rozhovor se stoupenci starogermánské náboženské tradice JEN TO, CO JE PØIROZENÉ Zdenìk Vojtíšek Na zaèátku února se v Praze objevil zakladatel klanu Karpatských vlkù Stargard. Pøijel, aby spolu se tøemi mladými ženami - Lindou, Zmijí a Laki - slavil v noci jeden z hlavních pohanských svátkù. Pøedtím jsme strávili sluneèné odpoledne v pražské Stromovce. Všichni se stali stoupenci starogermánského náboženství Ásatrú. Proè? Stargard: Je možno øíct, že praktikujeme jedno z nejstarších náboženství ve Evropì. Obrací se na živoèišný základ, na pùvodní podstatu pøírodních národù. Linda: Pro èlovìka, který hledá duchovní cestu, je dobré, aby se podíval po své domácí tradici. Pro mne je Ásatrú obnovování tradice, která je šita na míru èlovìku, obývajícímu tuto zemi. Stargard: Je to naše pøirozenost. Místo, abychom ji potlaèovali, tak ji rozvíjíme. Køes anství, které k nám pøišlo z východu, naše animální pudy potlaèilo. Kdežto my se snažíme být co nejvíce v souladu s pøírodou. Vrátit se tam, odkud pocházíme. Jak se taková víra projevuje v životì? Stargard: Jak u koho. Když se opravdu vracím k pøírodì, zaènu se jinak dívat na život, na pøírodu. Cítím, že jsem nedùležitou souèástí všeho kolem. Nemùžu pak už souhlasit s tím, že kvùli èlovìku jsou hromadnì vybíjeny jiné živoèišné druhy a zabírán jejich životní prostor. Zmije: Vadí mi tøeba pokusy na zvíøatech. A jste Ásatrú proto, že jste citliví ke zvíøatùm, nebo jste citliví ke zvíøatùm, protože jste Ásatrú? Laki: Má víra se zaèala formovat ve chvíli, kdy jsem zjistila, že vìøím v nìco vyššího a hledala jsem pro to nìjaké pojmenování. Asi ve dvanácti letech jsem se pøiblížila k Indiánùm, ale s pøílivem informací jsem zjistila, že to není ono, protože jsem se narodila tady. Zmije: Já jsem urèitì nejdøíve byla v pøírodì. Když mi bylo smutno, šla jsem do lesa a tam jsem si povídala. Až postupnì to nabývalo nìjakou formu. Zaèalo to tøeba ètením øeckých bájí. Pøišlo mi to pøirozenìjší, že existuje více bohù. Blízká je mi také víra Slovanù a Keltù. Myslím, že mezi bohy není øevnivost. Stargard: Vyrùstal jsem v rodinì ateistù. Myslím, že náboženství je vìc, se kterou se èlovìk rodí. Už jako malý jsem nesnášel, když mi dospìlí øíkali, že pohádkové bytosti neexistují, i když já cítil, že jsou. Pøešel jsem postupnì pøes Kelty a Slovany. Nejpropracovanìjší systém mi pøipadal ten od severských germánských kmenù. Stále jsem ale k tomu choval nedùvìru. Lidé totiž spojují toto náboženství s nìmeckou Tøetí Øíší. To jsem odboural, pøestal jsem hledìt kolem sebe a vrhnul jsem se do toho po hlavì. Mluvíte o koøenech. Ale jsou ty naše germánské? Stejnì tak bychom mohli mluvit o keltských a slovanských. Zmije: Každý si najde to, co je mu nejbližší. Podle mého názoru se to dìje intuicí. Každý má oblíbeného boha. Hodnì lidí má rádo Ódina. Já mám Týra a Vany. Taky mám v oblibì i nìjaké slovanské. Jiný to zase cítí jinak. Linda: Proè právì tato víra? Dochovaly se nejúplnìjší prameny. Keltové a Slované vaøí z vody, protože se témìø nic nedochovalo. Stargard: Nedìlám si iluze, že by existoval centrální kult, kolem kterého by se to všechno vyvíjelo. I když tady byla tyto tøi etnika, bylo to od vesnice k vesnici jiné. Zaèalo to Ódinem, Wotanem, Wodanem, dál to byl Svantovít nebo Perun. Jak vypadá váš denní zbožný život? Stargard: Každý den ráno a veèer mám chvilku meditace. Doma mám udìlanou svatyni. Ustrojím se. Beru si Thórovo kladivo a amulety. Takové krátké zastavení kola. Ale tohle je jen moje vnìjší forma a nemyslím, že by to bylo dùležité pro nìkoho dalšího. Dìlám, jak to cítím a ta víra mì provází v každém okamžiku. Stále ještì nejsem na úrovni, na které bych si pøál být - cítím se být úplnì na zaèátku cesty. Ta svatynì je zasvìcena Thórovi? Stargard: Wotanovi. Každý z vás máte svého osobního boha? Zmije: Já mám Týra. Linda: Je pár božstev, která jsou mi sympatická. Mám k nim blíž, než k jiným. Stargard: Tøeba to ani nemusí být Ásové nebo Vanové. Mohou to být i bytosti temnìjší nebo nižší. Co pro tebe znamená, že máš svého boha? Zmije: Týr je mùj hlavní bùh. Pak mám ještì jiné, kteøí jsou mi hodnì sympatiètí. Snažím se s ním ztotožnit, pøijmout jeho vlastnosti. Mám k nìmu nejblíže. Vystoupí z øady, když je potøeba, a udìlá rozhodující èin. To je mi velmi sympatické. Uctíváš ho? Zmije: Snažím se. Svatyni nemám. Obèas se snažím v úterý, což je Týrùv den, nìco udìlat. Zatím to provádím tak, že na nìj myslím. Jakoby k nìmu hovoøím. Na nìjaký rituál zatím nemám. Snažím se s ním sblížit. ð Pokraèování na další stranì dole. Stargard, Linda a Laki ve Stromovce. Foto: Zdenìk Vojtíšek. 27

28 i n f o - s e r v i s Vùdci svìtových náboženství se shromáždili v Assisi k modlitbám ASSISI 24. ledna - Papež Jan Pavel II. a pøedstavitelé desítky svìtových náboženství dnes vlakem pøicestovali do støedoitalského Assisi, kde se budou modlit za ukonèení válek a za mír. Na nádraží je pøivítal italský premiér Silvio Berlusconi. Duchovní vùdci se poté v kolonì automobilù vydali k bazilice svatého Františka na kopci, kde je pochován svìtec žijící v Assisi ve 13. století. Na prostranství pøed bazilikou se pak v obrovském stanu ozdobeném olivovníkem, symbolem míru, konala zahajovací ceremonie. V dobách velké úzkosti o osud svìta cítíme zøetelnìji než kdy døíve povinnost zavázat se osobnì k obranì a podpoøe základního dobra, což je mír, uvedl papež ve svém projevu. Zástupci 12 rùzných svìtových náboženství, vèetnì køes anù, židù, muslimù, buddhistù, šintoistù a stoupencù tradièních vyznání, se po obìdì odeberou do nedalekého františkánského kláštera, kde v ústraní budou prosit za svìtový mír. Na závìr se opìt sejdou, aby spoleènì odsoudili násilí páchané ve jménu boha. Papež rozhodl použít k cestì do Assisi vlak, aby si byli všichni úèastníci mírového setkání rovni. Na nádražích podél trasy vlaku pøišly papeže a jeho doprovod pozdravit tisíce lidí. Celou akci doprovázejí pøísná bezpeènostní opatøení, italské úøady nasadily asi 1000 policistù a vrtulník. Starobylé poutní místo Assisi bylo pro veøejnost zcela uzavøeno. Assisi je rodištì svatého Františka, zakladatele øímskokatolického františkánského øádu, a mírové setkání hostilo již dvakrát. V roce 1986 se svìtoví náboženští vùdci modlitbami snažili zažehnat nebezpeèí jaderné války a v roce 1993 prosili za mír na Balkánì.... Vatikán vyjádøil uspokojení nad ohlášenou úèastí, pøestože nìkolik pøedstavitelù oznámilo, že do Assisi kvùli jiným závazkùm nepøijede, jako napøíklad dalajláma. Mezi tìmi, kdo pozvání pøijali, je napøíklad caøihradský ekumenický patriarcha Bartolomìj I., nejvýznamnìjší pøedstavitel pravoslavného svìta.... Salafíja na paøížských pøedmìstích zneklidòuje policii i muslimy PAØÍŽ 27. ledna - Šajch Rabí Madchalí bude kázat po telefonu ve støedu v 19 hodin v mešitì As-Salám v Argenteuil, stálo na internetové stránce francouzského muslimského fóra zaèátkem ledna. Pøesnì na èas se dostavilo asi 400 mladíkù z Paøíže a okolí. Vìtšina z nich byla v tradièních tunikách - džallábíjích. Posedali si na kobereèky a pak se z reproduktorù ozvalo kázání pronášené saúdským uèencem v arabštinì. Telefonické spojení se obèas pøerušilo a organizátoøi ulámovo èíslo vytáèeli trpìlivì znovu. Muslimù obracejících se k nejpøísnìjší formì islámu ovlivnìné nejradikálnìjšími imámy ze Saúdské Arábie ve Francii pøibývá, a to pøedevším mezi nezamìstnanou mládeží, píše Le Monde. Mezi tìmi v mešitì byli i Mehdi a Khaled. Obìma je 29 let a narodili se ve Francii. Politika je nezajímá, jde jim jen o opravdový islám. Takový, jaký vyznávali salafisté, tedy souèasníci proroka Mohameda a po nich ještì dvì generace muslimù. Náš jediný cíl je napodobit Proroka, øíkají mladí muži. Jako on si nechávají rùst vousy, jako on nosí džallábíju, která jim sahá do pùlky lýtek, a jako on nikdy nevycházejí bez siváku, tedy vìtvièky, která se používá k èištìní zubù. Žijí podle sunny, tedy tradice vytvoøené podle èinù a slov pøipisovaných Prorokovi.... Sami se za extremisty nepovažují. Zdùrazòují, že velký muftí Saúdské Arábie loòské atentáty na USA odsoudil. Nemohou ale popøít, že nìkteré skupiny radikálù se k salafíje hlásí, napøíklad Salafistická skupina pro kázání a boj èi Takfír. Oni narozdíl od nás kritizují vlády a vyzývají k povstání a neposlušnosti. Ostatní muslimové jsou pro nì bezbožníci. Jedna taková skupina je v Sartrouville. Ale ti nejradikálnìjší odcházejí do Británie a v Londýnì se pøidávají k šajchovi abú Hamzovi, tvrdí Mehdi a Khaled.... Salafíja se stala rakovinou muslimù, øíká imám z Val-Fourré Abdelali Mamoun. ð Dokonèení z pøedchozí strany. Linda: Já zbožnost nechápu jako ranní a veèerní meditaci. Zbožnost prolíná do celého života. Pro mì je nejvyšším morálním kodexem pøírodní øád. Pøirozenost i v její drsnosti. Nemám iluze, že by to bylo rozjásané a svìtlé. Je to drsné a tvrdé, ale je to pøirozené. Laki: Odmala jsem cítila, že je má etika trochu vedle. Abych se kajícnì pøiznala, tak etika, která je tady veøejnì prezentovaná mi pøijde dost zvrácená. V jakém smyslu? Laki: Je hodnì nepøirozená. Pro mì je naprosto nepøirozené milovat všechny lidi. Linda: Je nepøirozené nastavit druhou tváø. Když mì nìkdo urazí, tak mu to vrátím. Stargard: V jistých smìrech pro nás mùže být nenávist pøínosná. Není to nic, co bychom potlaèovali. Nenávist nám mùže dát sílu, køídla. Mùže být podnìtem pro zajímavý skutek. A jaké máte obøady? Stargard: Obøadù je celá øada. Pøi vìtších svátcích, pøi úplòku, zasvìcení a jiných významných pøiležitostech. Nejèastìjší jsou ale takzvané blóty. Je to rituál, pøi nìmž se obìtuje a je uctíván nìkterý z bohù. Godar nebo Gydja (obøadník) pøivolá dotyèného boha a komunikuje s ním. Bohùm se nabízí nejèastìji medovina a oni ji posvìtí svou silou. Pak koluje a pøipíjejí mu i ostatní, a tím získávají èást božské podstaty do sebe. Upevòuje se tak víra. Máte svatyni a používáte pøi obøadech ještì nìjaké pomùcky? Stargard: V jižních Èechách máme ve svatyni kamenný runový kruh. Na skalách jsou Stargardùv gandr. Foto: Zdenìk Vojtíšek. vytesány portréty bohù, kolem hoøí pochodnì. Vzývá-li se Wotan, používá se gandr, což je hùlka s vypálenými nebo vyrytými runami. Barví se nejlépe vlastní krví. U obøadù Thóra se používá kladivo, u Týra a Baldra meè, u Freye paroží a u Freyi jantar. Ale jsou to jen pomùcky. Nìkomu mohou pomoci rituální odìvy. Používá se ještì vìtvièka jehliènanu, kterou se žehná. Linda: Nebo roh na medovinu, abychom si ji nepøedávali v plastovém kelímku. Dìkuji za rozhovor. n 28

29 z p r á v y Stoupenci jsou podle nìj pøedevším nezamìstnaní z pøedmìstí, kteøí nemají co na práci. Salafíja nevyžaduje narozdíl od ostatních muslimských proudù žádné úsilí, kromì pøísného dodržování rituálù. Lidé, co ji vyznávají, nic nedìlají a ještì se povyšují nad ostatní vìøící, horlí Mamoun.... Salafisté nespravují vlastní mešity. Vìtšinou se zaènou scházet ve vybrané mešitì, jejich poèet roste, až je jsou nakonec majitelé nuceni vykázat.... Èekají u východu z mešit na lidi, kteøí vycházejí po modlitbì ven. Oslovují pøedevším mladé a vysvìtlují jim, že jejich zpùsob vyznávání víry je zbloudilost. Citují Prorokova slova o 73 sektách: Moje spoleèenství se rozdìlí do 73 sekt, všechny až na jednu skonèí v pekle. Ta, která pøežije, je ta, která pùjde za mnou, cesta mých bratøí. Salafisté tvrdí, že ona zachránìná skupina jsou právì oni. Èína vyhostila 53 zahranièních stoupencù hnutí Fa-lun-kung PEKING 16. února - Èína v pátek vyhostila 53 zahranièních stoupencù hnutí Fa-lunkung, kteøí ve ètvrtek demonstrovali na pekingském námìstí Tchien-an-men. Oznámila to dnes agentura Nová Èína. Devìtapadesát stoupencù sekty Falun-kung zpùsobilo ve ètvrtek jménem této heretické sekty obtíže na námìstí Tchienan-men, sdìlila èínská oficiální agentura. Tøiapadesát z tìchto 59 osob podle agentury v pátek Èínu opustilo, zatímco šest zbývajících, kteøí údajnì odmítli uvést, jaké jsou národnosti, policie podrobila kompletnímu výslechu. Všech 59 osob se ve ètvrtek na námìstí Tchien-an-men zúèastnilo demonstrace proti potlaèování tohoto hnutí v Èínì a pøi této demonstraci je zadrželi policisté. Velvyslanectví Spojených státù v Pekingu oznámilo, že z Èíny bylo vyhoštìno 33 amerických stoupencù sekty. Rovnìž nìmecké velvyslanectví sdìlilo, že mezi vyhoštìnými bylo šest Nìmcù. Podle agentury Nová Èína byli vyhoštìni obèané dvanácti zemí. Fa-lun-kung se snaží skloubit meditaci a dechová cvièení s uèením, které má koøeny v buddhismu a taoismu. Peking toto hnutí zakázal v èervenci 1999 a mnoho stoupencù poslal do pracovních táborù na pøevýchovu. n Z informaèního servisu ÈTK vybral a zprávy zkrátil Z. V. krátka história jedného Mierového kvetu V roku 1996 prišla do Banskej Bystrice skupina mladých ¾udí s myšlienkou spolupráce pri organizovaní Svetového behu mieru, do ktorého bolo v tom období zapojených 35 štátov Európy. Na základe týchto informácií spoluorganizovali pracovníci Referátu pre mládež a šport Mestského úradu (MsÚ) a Nadácie pre športovo talentovanú mládež, založenú mestom, Svetový beh mieru. Bežcov privítal vtedajší primátor a pri tejto príležitosti bola organizátormi Svetového behu mieru navrhnutá možnos, aby sa naše mesto stalo Mestom mieru. V roku 1997 prišli zástupcovia podujatia s informáciou, že Beh mieru sa uskutoèní opä a navrhli akt privítania rozšíri o odhalenie pamätnej tabule ako mesto Kvetu mieru. Po vzájomnej dohode mala by tabu¾a umiestnená na obelisku na Námestí slobody. V spolupráci s Útvarom hlavného architekta bol pre nedostatok èasu vytvorený náhradný betónový ihlan s tabu¾ami s textom v angliètine a slovenèine ved¾a erbu mesta. Mesto mieru SRI CHINMOY Zasvätené dòa pri príležitosti SRI CHINMOY ONENESS - HOME BEH MIERU 97 Pod¾a záznamu v kronike obyvatelia mesta Banská Bystrica prehlásili svoje mesto MESTOM MIERU SRI CHINMOYA a pri tejto príležitosti bola vydaná Proklamácia. V kronike sa pritom neuvádza niè o tom, na základe akého zákonného postupu vznikla, akým spôsobom bola zverejnená, komu bola odovzdaná. Celý pomník bol financovaný z rozpoètu Referátu kultúry a vzdelávania MsÚ v sume ,-Sk. V roku 1998, kedy sa pripravoval ïalší roèník behu, bola tabu¾a s nápisom zle èitate¾ná, pomník sa rozpadával (nadšenie pre pomník bolo zrejme väèšie ako kvalita práce), preto bola urobená oprava a hradená opä z rozpoètu referátu MsÚ v sume 9 060,- Sk. V roku 2000 sa na základe podnetu jedného obèana zaèal zaujíma o tento pomník a všetky okolnosti s ním súvisiace poslanec Mestského zastupite¾stva (MsZ) Banskej Bystrice. Chronológia interpelácií poslanca MsZ k pamätníku: 1.interpelácia (december 2000) - odpoveïou bol dokument v rozsahu 22 strán vydaný Mestom Banská Bystrica, v ktorom sú ve¾mi podrobne a precízne spracované všetky aktivity Sri Chinmoya. Súèasný primátor na jeho základe nepovažoval inštaláciu pomníka za nevhodnú. Nepostrehol jedinú chybu, že je to jednostranný poh¾ad prezentovaný stúpencami tohoto kultu, bez vyjadrenia iných organizácií a objektívneho poh¾adu z viacerých strán. 2. interpelácia (marec 2001) - odpoveïou bol podrobný chronologický popis udalostí, ako sa stala Banská Bystrica mierovým kvetom Sri Chinmoya - v struènosti ho uvádzame aj v našom èlánku. Neuvádza sa v òom niè o zákonnosti a preverení práv- Mierové kvety Sri Chinmoya majú pomáha miliónom ¾udí na celom svete pocíti a rozvíja mier vo vlastnom srdci a vo svojom živote. Pokia¾ zosilnie mier vo vnútri jednotlivcov môže sa trvalý mier rozšíri po celom svete. Medzi mierové národy napríklad patrí Republika Malta, Juhoafrická republika, Zimbabwe, Fínsko, Nový Zéland a 13 amerických štátov. Mierovú hranicu tvorí 200 km medzi Nórskom a Ruskom. Èes pýši sa hrdým titulom kvet mieru majú tieto prírodné úkazy a ¾udské výtvory : Niagarské a Viktóriine vodopády, vrchol Fudži, jazero Bajkal, Ve¾ký koralový útes v Austrálii, delta rieky Mekong vo Vietname, Sydney Opera House, 16 mostov spájajúcich susedné štáty, najmenej 5 medzinárodných letísk, Népstadión v Budapešti, Univerzita v Cincinnati v Ohiu a mnohé ïalšie. Od roku 1989 bolo za Mierový kvet Sri Chinmoya vyhlásených 700 miest vo viac ako 50 krajinách sveta. Sri Chinmoyovo mierové úsilie samozrejme neobišlo ani Slovensko a Èesko. Od roku 1993 mu boli u nás zasvätené tieto mestá, miesta, prírodné úkazy a oblasti: Levoèa, Vysoké Mýto, Èeský Krumlov, Mariánske Láznì, Støíbro, Karlovy Vary, Bruntál, Svitavy, Litomyšl, Èeská Tøebová, Ústí nad Orlicí, Choceò, Polièka, Spišský hrad, atletický štadión v Èáslavi, Slavkov u Brna, jaskyòa Býèí Skála, letisko Praha-Ruzyò, Chopok, Rysy, okres Spišská Nová Ves. Ivana Škodová, Ján Biba 29

30 z p r á v y nej relevantnosti celého aktu zasvätenia, proti ktorej poslanec namietal. 3. písomná interpelácia (jún 2001) - poslanec v nej upozoròuje na právny aspekt a namieta, že sa celý akt zasvätenia mesta neuskutoènili ani na základe uznesenia MsZ, ani miestneho referenda ani zhromaždenia obyvate¾ov mesta, èo sú jediné možné zákonné postupy. Druhou rovinou interpelácie boli odborné vyjadrenia. Odborníci nezávisle na sebe zhodne konštatovali, že Sri Chinmoy je problematická osobnos šíriaca kult svojej osobnosti pod vznešeným cie¾om šírenia mieru a využívajúca manipulatívne techniky, èo môže ma deštruktívny vplyv na psychické aj fyzické zdravie èlenov tohoto kultu. 4. interpelácia (august 2001) - terajší primátor neakceptoval požadované anulovanie všetkých protiprávnych krokov exprimátora a presunul riešenie na Mestské zastupite¾stvo, ktoré uznesením dáva úlohu èlenom Komisie pre rozvoj školstva, vedy a kultúry MsZ prerokova tento problém. Komisia v septembri 2001 odporuèila primátorovi preveri právnu relevantnos umiestnenia pamätnej tabule. V októbri žiadali viacerí èlenovia Mestskej rady žiadali prerokovanie problému. To sa uskutoènilo 8. novembra a mestská rada ho posunula na rokovanie MsZ. Mestské zastupite¾stvo zasadalo 27. novembra Neúnavný poslanec zdôvodnil svoj návrh odstráni textové tabule a erb mesta z pamätníka tzv. zasvätenia a požadoval celý akt prehlási za nezákonný v rozpore so Štatútom mesta. Po temer dvoch hodinách rokovania boli tieto návrhy nadpoloviènou väèšinou poslancov schválené. A tak Banská Bystrica už nie je mierovým kvetom Sri Chinmoya. Zákon a zdravý rozum zví azili. Ale všimli ste si, ko¾ko miest v našej republike je kvetom mieru? Aj Slovenská republika dostala možnos prija významné medzinárodné ocenenie Mierový kvet Sri Chinmoya? Bude ma tento príbeh pokraèovanie? n Ivana Škodová a Ján Biba v poznání se diskutuje o sektách Nový seriál diskusních veèerù na téma Sekty nebo nová náboženská hnutí? byl zahájen 9. ledna 2002 v olomouckém Centru Poznání. Autor knihy Tak mnoho cest A. P. Tycho, který poøady moderuje, si vzal za svùj cíl pøiblížit široké veøejnosti tuto oblast a odstranit tak øadu nepøesností a povìr, které zde vinou nesprávných informací, lží nebo polopravd již mnoho let pøežívají. Hostem prvního veèera byl PhDr. Zdenìk Vojtíšek, odborný asistent na katedøe psychosociálních vìd Husitské teologické fakulty UK, který je zároveò mluvèím Spoleènosti pro studium sekt a nových náboženských hnutí v Praze a šéfredaktorem èasopisu Dingir. Po krátkém vstupu do problematiky zde kvalifikovanì více než dvì hodiny odpovídal na dotazy z publika. Další beseda probìhla ve støedu 13. února 2002 opìt v hodin. Hostem tentokrát byl Jiøí Voráèek, mluvèí Scientologické církve. Pøesnì za mìsíc (13. bøezna) se veøejnosti pøedstaví Artur Zatloukal z Hnutí grálu. V následujících mìsících vystoupí také zástupce Haré Krišna Hnutí a Církve sjednocení. Úèast na dubnovém besedním poøadu také pøislíbil pøední èeský religionista doc. Ivan Odilo Štampach. n Aleš Pøichystal Aleš Pøichystal (*1965) je novináø a publicista (píšící pod jménem A. P. Tycho). Pracuje jako statutární zástupce nìkolika nakladatelství. Mohamedánské fórum Negativní reklama teroristických útokù z 11. záøí 2001 vynesla islám do centra mediální pozornosti. Na ožehavý problém zareagovala i Spoleènost pro studium sekt a nových náboženských smìrù a aktuálnì zaøadila na program pøednáškového dne téma Souèasný islám (pùvodnì byla plánována Silvova metoda). Konference se konala v budovì Husitské teologické fakulty UK v Praze Na zelené lišce. Asi dvìma stùm úèastníkùm fóra nejprve pøedstavil islámské náboženství právník dr. Salahuddin Sayedi, pùvodem z Afghánistánu. Ve svém pøíspìvku striktnì odmítl, že by islám v konfrontaci s euroamerickou civilizací zasáhla vlna sekularizace, èímž se vymezil vùèi dalším pøednášejícím. S dr. Sayedim polemizovala pøedevším úvaha Mgr. Jiøího Ungra, který velice podrobnì zdokumentoval postup sekularizace v islámském svìtì. Obsáhlý popis moderní muslimské spoleènosti podal prof. Luboš Kropáèek. Specifika islámu v zemích èeských pøedstavil mluvèí muslimské náboženské obce dr. Vladimír Sáòka. Pøi závìreèné diskusi poukazovali nìkteøí posluchaèi na koránem hlásané násilí. Pøednášejicí se snažili dokázat, že jde o verše vytržené z kontextu a islám prezentovali jako mírumilovné hnutí. n Martin Koøínek Martin Koøínek (*1971) je publicista. Mgr. Ivana Škodová je metodièka KPPP v Banskej Bystrici a predsedníèka obèianskeho združenia Integra - Centrum prevencie v oblasti siekt. Ing. Ján Biba, poslanec Mestského zastupite¾stva v Banskej Bystrici. Pomník zasväteniu Banskej Bystrice pri príležitosti Sri Chinmoyova Behu Mieru roku Foto: Ján Biba. 30

31 r e j s t ø í k DINGIR 2001 Úvodníky Fišer Adam, Fenomén židovství, 1/01, str. 1; Novotný Tomáš, Proè právì mormoni?, 3/01, str. 1; Vojtíšek Zdenìk, Meditace a škola, 2/01, str. 1; Islám na vzestupu, 4/01, str. 1. Èlánky / Témata Fárek Martin, Gurukula jako zkouška, 2/01, str ; Fišer Adam, Vzdìlávání i misie, 2/01, str ; Doubrava Lukáš, Pán Bùh nenechává propadat, 2/01, str ; Dushinsky Michael, Židovské svátky, 1/01, str ; Dvoøáková Martina a Koubek Jiøí, Náboženství ve škamnách, 2/01, str ; Humpl Lukáš, Typologie odpadlíkù, 4/01, str. 4-5; Koubek Jiøí a Dvoøáková Martina, Náboženství ve škamnách, 2/01, str ; Kuras Benjamin, Cílem je bratrství, 1/01, str ; Náboženství jako terapie, 1/01, str ; Mendel Miloš, Džihád není svatá válka, 4/01, str ; Noor Farish A., Identita i porozumìní, pøeklad Vasiljevová Zdenka, 4/01, str ; Nováková Helena, Pomocné sdružení žen, 3/01, str. 22; Novotný Tomáš, Literární prameny judaismu, 1/01, str. 8-9; Ježíš pøišel do Ameriky, 3/01, str ; Svobodné zednáøství a mormoni, 3/01, str ; Kauza Hofmann, 3/01, str. 23; Islám je podøízený Bohu, 4/01, str ; Korán a Bible, 4/01, str ; Mírumilovné náboženství, 4/01, str. 23; Paøík Arno, Historie židovské Prahy, 1/01, str ; Puršl Ladislav a Øehák Robert, Kabala, mystika Židù, 1/01, str ; Rataj Tomáš, Strom, který roste vzhùru nohama, 4/01, str ; Remeš Prokop, Jsem OK a svìt je bezva, 3/01, str. 2-4; Náboženství a lidská agresivita, 4/01, str. 2-4; Øehák Robert a Puršl Ladislav, Kabala, mystika Židù, 1/01, str ; Øezníèková Dana, Svatí v naší zemi, 3/01, str ; Štampach Ivan O., Smìry v judaismu, 1/01, str ; Èemu vìøí mormoni, 3/01, str ; Václavík David, Judaismus a køes anství, 1/01, str. 2-3; Veselí, chudí a zbožní, 1/01, str ; Noor Farish A., Identita i porozumìní, pøeklad Vasiljevová Zdenka, 4/01, str ; Vojtíšek Zdenìk, Jsme prostì køes ané, 2/01, str. 4-5; Z katedrál se stanou muzea, 2/01, str. 2-3; Ovlivnìní mimo osnovy, 2/01, str ; Faktor èasu a hnutí Haré Kršna, 3/01, str Z domova Brzobohatý Lukáš a Štursa Lukáš, Opravdový život v Bohu, 4/01, str ; Doležal Jiøí X., Šamanùv zloèin, 4/01, str. 8-9; Fišer Adam a Koubek Jiøí, Není to jen náboženství, 1/01, str. 4-5; Jednota jako charisma, 2/01, str. 7-8; Bar Micva není jen obøad, 2/01, str. 9; Koubek Jiøí a Fišer Adam, Není to jen náboženství, 1/01, str. 4-5; Blátivé myšlení, 2/01, str ; Matìjka Daniel, Moon sobì a svým, 2/01, str. 6-7; Nosková Vìra, Astronáøez, 3/01, str ; Novotný Tomáš, Svìdkové ve srubu, 3/01, str. 11; Pøichystal Aleš, Duchovno dìlá štìstí, 4/01, str. 6-8; Vojtíšek Zdenìk, Èeští muslimové, 4/01, str. 11. Ze zahranièí Fišer Adam, Návrat k jistotám, 4/01, str ; Dallmanová Christine a Yamamoto J. Isamu, Èínské kolo dharmy, 2/01, str ; Froòková Zuzana, Andìlský meè v Krefeldu, 3/01, str ; Yamamoto J. Isamu a Dallmanová Christine, Èínské kolo dharmy, 2/01, str ; Vojtíšek Zdenìk, Horliví v Izraeli, 1/01, str Rozhovor Dvoøáková Martina, Bùh to jednou prokáže, rozhovor s rabínem Karolem Sidonem, 1/01, str ; Nosková Vìra, Tálibáni jsou vlastnì sekta, rozhlasový rozhovor s Lubošem Kropáèkem, 4/01, str ; Novotný Tomáš, Poselství pro lidstvo, rozhovor s rabínem Manisem Barashem; 1/01, str ; Vojtíšek Zdenìk, Mladí lidé se nemají segregovat, rozhovor s Janou Ondráèkovou, 2/01, str ; Bùh mi øekl, že ano, rozhovor s Helenou Tesárkovou a Innou Volfovou, 3/01, str ; Èeský prostor je muslimùm uzavøený, rozhovor s Vladimírem Sáòkou, 4/01, str Recenze Doubrava Lukáš, Zen jako synonymum života, 2/01, str. 29; Fárek Martin, Podstata reformy hnutí Haré Kršna, 4/01, str. 31; Fojtíèek Martin, Anthroposofie dál s otazníky, 1/01, str. 32; Hajník Zdenìk, Pojem gurua a autoritáøství, 3/01, str. 29; Koøínek Martin, Život ve stínu mesiáše, 2/01, str. 28; Lojda Miroslav, Nová monografia o psychológii, 4/01, str. 30; Merhaut Boris, Je nutno jít za boha, 2/01, str. 29; Remeš Prokop, Tak mnoho cest, 3/01, str. 28; Schneider Jiøí, Adaš - hebrejština písnìmi, 1/01, str. 32; Štampach Ivan O., Nebýt Golema, 1/01, str ; Nový èasopis vìnovaný židùm, 3/01, str. 28. Spoleènost pro studium sekt a nových náboženských smìrù poøádá semináø, jehož hostem bude MA ANAND SHEELA, bývalá asistentka Bhagvána Radžníše a vùdèí postava komunity Radžníšpúram. Pastoraèní støedisko pøi Arcibiskupství pražském, Kolejní 4, Praha 6, pátek 12. dubna 2002 od 10 do 13 hodin. Spoleènost pro studium sekt a nových náboženských smìrù a Husitská teologická fakulta University Karlovy zvou na pøednášku a rozhovor, který povede MASSIMO INTROVIGNE, øeditel Centra pro studium nových náboženství v Turínì, a editor Encyklopedie náboženství Itálie, na téma Náboženství a násilí. Husitská teologická fakulta UK, Pacovská 350/4, støeda 24. dubna 2002 od 9,30 hodin. Zprávy Koøínek Martin, Krvavá konference, 1/01, str ; Nosková Vìra, Lano - obrana pøed léèiteli, 3/01, str. 31; Øehák Robert, Spoleènost køes- anù a Židù, 1/01, str. 34; Rakovský Boris, Svetlá budúcnos pre slovenské deti, 4/01, str ; Štampach Ivan O., Zemøela Míla Tomášová, 3/01, str. 31. Reflexe Doubrava Lukáš, Politik v hávu duchovního vùdce, 2/01, str. 34; Libovický Stanislav, Blátivý bludný balvan, 3/01, str ; Müller Lubomír, Postup podle zákona, nebo diskriminace?, 3/01, str ; Neumann Jakub, Mistr, èi podvodník?, 4/01, str.34-35; Pekárková Martina, Vše, co potøebuješ, je guru, 4/01, str ; Remeš Prokop, Problémy s explikací, 2/01, str. 32; Sýkora Jaroslav, Zeï náøkù, 2/01, str. 35; Trilokátma dás, Obnovit vztah ke Krišnovi, 4/01, str ; Vojtíšek Zdenìk, Potìšení pro lid boží, 2/01, str ; Akademici a sektobijci, 4/01, str. 35. Práce studentù Jurèová Jana, Náboženství jednoty všeho, 3/01, str. 30; Feèundová Pavla, Amway mezi komerèními kulty, 3/01, str. 30. Sestavila Eva Fišerová Témata ve zprávách infoservisu bahá í, 3/01, str. 26; buddhismus, 3/01, str. 26; Fa-lun-kung, 2/01, str. 26; islám, 1/01, str. 31; 4/01, str ; Jóga v denním životì, 3/01, str. 27; judaismus, 1/01, str. 30; keòská sekta Mungiki, 1/01, str ; øímskokatolická církev, 1/01, str. 31; sabejci, 1/01, str. 31; salafíja, 4/01, str. 27; santeríe, 1/01, str. 30; scientologie, 2/01, str. 26; 3/01, str. 27; svìdkové Jehovovi, 2/01, str. 27; Taliban, 2/01, str. 27; 3/01, str. 26; tibetský buddhismus, 1/01, str. 31; 3/01, str. 26; vahhábismus, 4/01, str. 27; zákon o církvích, 2/01, str. 27; 3/01, str

32 r e f l e x e Dvì reflexe ètyø roèníkù èasopisu o souèasné náboženské scénì Dingir DIVÁKEM I HERCEM NA POSTMODERNÍ SCÉNÌ Vladimír Šiler / Olga Cieslarová a David Schaffer Šestnáct dosavadních èísel ètvrtletníku Dingir obhlédl na výzvu redakce dr. Vladimír Šiler. K jeho eseji pøipojujeme shrnutí seminární práce, kterou v minulých týdnech dokonèili dva studenti religionistiky na Fakultì humanitních studií v Pardubících. red. Vladimír Šiler: Dingir a postmoderní spoleènost Pøi ohlédnutí se za dosavadní ètyøletou cestou Dingiru se vnucuje otázka, nakolik se mu podaøilo být populárnì odborným èasopisem? Jak by obstál ve srovnání s èasopisy, které si vytkly podobný cíl? Oslovuje ty, které chtìl oslovit? Dává prostor tìm, kteøí mají co øíct? Je jasné, že se liší od vyslovenì odborného èasopisu Religio svou sdìlností a srozumitelností pro širší okruh zájemcù. Ale narozdíl tøeba od èasopisu Nový Orient, kde odborníci publikují populární èlánky, dává Dingir prostor spíše tìm, kteøí jsou odborníky ve vìcech náboženství jen èásteènì, ale zato umìjí psát populárnì. Nabízelo by se srovnání s èasopisem Dìjiny a souèasnost, kde také publikují i nadšení amatéøi. Toto srovnání však pokulhává, protože obec amatérských historikù je u nás velmi poèetná a jejich odbornost, by nejsou profesionály, je na solidní úrovni. Odborníkù na náboženství je u nás málo. Zato poèetná je skupina pseudoodborníkù a samozvaných mudrlantù. Ti se také obèas jako potrefení ozvou s kritikou Dingiru, nìkdy dokonce v jeho ètenáøské rubrice. V Dingiru sice publikují také odborníci, ale chybí nìkterá známá jména èi celé èásti spektra disciplín, které se náboženstvím zabývají. Ve srovnání s èasopisy, v nichž publikují odborníci z teologických fakult, na nichž se také pøednáší a studuje religionistika (napø. Teologické texty, Teologická reflexe, Theologická revue), si Dingir chce uchovat nadkonfesní charakter, a nemùže proto dát prostor úplnì všem hlasùm. Proto se nemùže rovnat ani tøeba èasopisùm typu Souvislosti, kde se vedou interdisciplinární diskuse intelektuálù spojovaných ovšem jednou základní køes anskou orientací. I když se køes anská orientace vìtšiny autorù Dingiru nedá utajit, Dingir chce být principiálnì otevøený i jiným tradicím a širší sekulární kultuøe. Na druhé stranì je Dingir natolik populární, že by vìtšina jeho èlánkù mohla klidnì vyjít v masovì vydávaných týdenících typu Reflex, Týden nebo v týdenních intelektuálských pøílohách velkých deníkù. To znamená jednak chválu profesionální úrovni zpracování èlánkù, ale souèasnì to znamená i otázku - proè se vlastnì s tìmito tématy uzavírat do jednoho pomìrnì úzce specializovaného èasopisu, jestliže sám problém nových náboženství zajímá i velmi širokou veøejnost? (Možná proto zaèal Dingir pøejímat i drobné zprávy ze zpravodajských servisù a dává prostor i autorùm publikujícím jinde.) Ale možná že je to naopak: Dingir dokazuje, že módních náboženských jevù je tolik, že staèí naplnit jeden speciální populární èasopis. Zde si dovolím odboèit k úvaze o tom, èemu se vlastnì Dingir vìnuje. Podtitul èasopisu, a tím vlastnì i proklamovaný zámìr a zábìr, se zmìnil. Pùvodnì šlo o sekty a nová náboženská hnutí. Dnes o souèasnou náboženskou scénu. Obsah ovšem prozrazuje, že pùvodní zámìr zùstal stejný. Dingir si všímá v náboženské oblasti hlavnì všeho nového, divergentního (míøícího od støedu k okraji), a toho, co je nápadné svou snahou po odlišení a oddìlení. Pøíznaèné je, že tyto fenomény se nejèastìji zjevují právì tam, kam jsou upøeny zraky veøejnosti, jako by potøebovaly popularitu, publicitu, jako by chtìly být divadlo svìtu. Není náhodou, že Dingir použil divadelní metaforu scéna. Tyto metafory se dnes vztahují i na politiku. Politika, život veøejný, se døíve, ale vlastnì ještì pomìrnì nedávno, pøed desetiletími, a to nejen v komunistickém svìtì, ale i na Západì, oznaèovala termíny pøevzatými z mechaniky, metaforami stroje - v duchu tehdy panujícího novovìkého mechanistického paradigmatu. Mluvilo se o øízení, pøevodových pákách, ekonomických nástrojích, mechanismech moci, kolech dìjin. Na konci 80. let se to v politice dramaticky obrátilo (nápadné to bylo zejména u nás, když velké kormidelníky vystøídal v èele dramatik). O politice, veøejném dìní, se najednou mluví za pomoci metafor pøevzatých z divadla. Mluví se o rolích, scénáøích, zákulisí, režii, fraškách. Zkrátka - kdysi pøevládal pocit, že politika spoèívá v umném technickém provázání souèástek jakéhosi systému. Mìlo se za to, že v ní jde o kybernézi, tedy kormidlování kolosu spoleènosti smìrem ke kýženým bøehùm. Dnes naproti tomu pøevládá pocit, že politika je podívaná, která chce lidi strhnout. Strhnout pøedevším k tomu, aby pøíštì pøišli zase. I tato politika manipuluje, ale ne pomocí mechanických nástrojù - materiálních stimulù a sankcí, ale pomocí fikcí a trikù pùsobících na emoce. Døíve se politici snažili v pøedvolebních proslovech svùj program racionálnì vysvìtlit a podepøít logickými argumenty, dnes pøed volbami kolektivnì zpívají a umís ují své vyretušované fotografie na bilboardy. Pøíznaèné je, že i onen kybernetický stroj, komputer, který mìl být pùvodnì využíván právì pro øízení spoleènosti, tedy pomáhat manažerùm organizovat lidem život, zaèal pøekvapivì sloužit øadovým obèanùm (personal computer). Namísto operací s èísly (jak ještì stále eufemisticky naznaèuje pojmenování poèítaè ), zaèal postupnì fungovat jako psací stroj a dnes pak v podstatì jako zábavná mašinka na prohlížení obrázkù. Zdá se, že totéž co s politikou se stalo i s náboženstvím. Náboženství na sebe bere do znaèné míry podobu spoleènosti, v níž žije. Tak v dobì pøevládajícího mechanistického paradigmatu chtìla náboženství pøedevším manipulovat s posvátnem (provádìt ekonomii spásy ), kanalizovat milost (chápanou jako kapalinu), paternalisticky peèovat o masy (statistické soubory lidí), za- 32

33 r e f l e x e chraòovat duše (chápané substanènì), hledala dokonalou magickou technologii obøadù. Pravda, v Americe to bylo vždycky trochu jinak. Tamní spoleènost utvoøená étosem výrazných kalvínských komunit posílila prvky individuální svobody spojené s odpovìdností za sebe sama. Obèanská spoleènost ve spojení s liberálním trhem, s principem soutìže, duchem soupeøivosti a étosem dobývání divokého prostøedí, dala vzniknout specifickým podobám politiky, kultury i náboženství. Nikde nebyla napøíklad média, tisk, rozhlas, televize, tak zkomercializovaná jako v USA. Americký model, známý už z 19. století, zaèal fungovat v Evropì až na sklonku století dvacátého. Média podbízející se pøízni klientù, úzkostlivì usilující o rating (míru sledovanosti), a prodávající následnì své uchvácené klienty komerèním subjektùm jako tupé stádo urèené ke zmasírování reklamou - to u nás v Evropì døíve nebývalo. Evropská média mìla vždy ideál sloužit - by pomyslnému - veøejnému zájmu, prospìchu veøejnosti, snažila se pùsobit pedagogicko-terapeuticky. Teprve až na konci 20. století zùstal tento tradièní evropský model omezen jen na nìkolik veøejnoprávních médií, která se ale v dravé konkurenci privátních firem stejnì stále víc komercializují a bulvarizují. Americká podoba médií zachvátila Evropu. Rovnìž tak americká podoba politiky nestydící se usilovat o pøízeò volièù jarmareèními metodami. Nìco podobného se stalo i s náboženstvím. Konkrétní náboženské útvary, aè souèást technické civilizace a za probíhající prùmyslové revoluce, pøestaly spoléhat na mechanické manipulativní praktiky, na øízení a ovládání, a musely - jako ostatnì i politici a média - zaèít hrát divadlo. V Americe se to tak dìlá už více než sto let, že bohoslužba je show, apoštolát pøipomíná letadlový princip multilevelmarketingu a misonáøi jako dealeøi hauzírují a kejklí na ulicích. Po velké éøe introverze náboženství v protestantském pietismu (a jeho následujících historických vlnách) a v katolické barokní zbožnosti (a jejích dalších historických podobách) se v prùbìhu sekularizace víra zprivatizovala, stala se vnitropsychickou záležitostí. Nyní jako by nastala reakce a v náboženství se projevuje tendence k extroverzi: skupiny náboženských aktivistù se exhibují na agoøe, to znamená tam, kam jsou upøeny zraky veøejnosti, nejlépe prostøednictvím televizních kamer. V prùbìhu nového náboženského oživení, desekularizace, na sklonku 20. století, se objevují skupiny, které se pokoušejí uchvátit pozornost nabídkou posvátného a tajemného (náboženství je ostatnì svou podstatou mysterium fascinans). Èiní to ale nezøídka dryáènickým zpùsobem - jako v bulvárních médiích. Co na tom, že je to šmíra, jen když se klienti hrnou. Kdo nezaujme, nemá šanci. Kdo není mediálnì pøitažlivý, jako by neexistoval. To dnes platí jak v obchodì, tak v politice. A taky v náboženství. (Proto už mají i církve své tiskové mluvèí. Èekám jen, kdy pøijdou na to, na co už pøišly politické strany a jiné neoblíbené instituce a úøady - že tisková mluvèí musí být atraktivní blondýna, nejlépe bývalá královna krásy. Kam chtìjí církve pøijít s tiskovými mluvèími, kteøí vypadají jako - funebráci?) Chtìl jsem touto úvahou øíct, že Dingir pøispívá k odhalení tìchto souèasných trendù ve vývoji náboženství. Populární, populárnì vìdecký èasopis tak ozøejmuje, že náboženství, alespoò v nìkterých svých souèasných podobách, chce být populární. Náboženství se ve svých povrchních a okrajových proudech bulvarizuje, podbízí se davovému vkusu, komercializuje se, pøizpùsobuje se požadavkùm klientù. S trochou humorné nadsázky by se dalo øíct, že popreligion pøímo potøebuje pro svou existenci pop-religionistický èasopis. Ale Dingir samozøejmì není žádný fanzin, kultovní magazín. Jeho úlohou je upozoròovat na nebezpeèí skrytá v tìchto souèasných trendech. A je celkem jedno, zda jde o náboženské zboží, nebo o kosmetiku. Je tøeba demaskovat podvodné firmy, které zneužívají dùvìøivost zákazníkù a prodávají fikci. Samozøejmì že v pøípadì èisticích prostøedkù nemusíme být natolik pohoršeni, jako když nìkdo kupèí s vìcmi až dosud pokládanými za výsostnì privátní a posvátné, jako je tøeba èistota duše (duševní zdraví, duševní hygiena), životní štìstí (pohoda), radost (pozitivní myšlení), duchovní povznesení (extáze), zdravá sebedùvìra (asertivita), moudrá laskavá pøejícnost (tolerance) atd. Jestliže se tyto kdysi prùvodní jevy náboženské víry dnes mcdonaldizují, instantizují, stávají se pøedmìtem reklamy a prodeje, musí nìkdo upozornit veøejnost na to, že jde o nezdravý vývoj, který se mùže obrátit proti nám. Dingir se chce vìnovat dìní na souèasné náboženské scénì. Domnívám se, že Kdo nezaujme na náboženské scénì, nemá šanci. Foto: Petr Velechovský. hlubší smysl jeho existence spoèívá právì v tom, že odhaluje teatrálnost mnohých souèasných náboženských jevù, že je demaskuje jako sociální hysterii. Zdá se, že Dingir svou funkci také tak chápe. Je to patrné napøíklad i z toho, že se prakticky nevìnuje dìní v tradièních, zavedených a ustálených náboženských komunitách a institucích. Tradièní náboženské pøedstavy a postoje pøicházejí ke slovu skrze více èi ménì zatajované pøedsudky vìtšiny autorù. Pokud však bude spektrum tìchto úhlù pohledu dostateènì široké, není to na škodu proklamované objektivitì a neutralitì èasopisu, který chce být nejen populární, ale také odborný. Pøesto se mi však zdá, že Dingir se ještì ne zcela dostateènì vìnuje tøem oblastem souèasných náboženských jevù. Dingir mapuje terén, shledává meze a rozsah jednotlivých jevù, vytyèuje osy, tìžištì, styèné body a mezní plochy. Prostì slouží orientaci. Myslím si ale, že nejen mnì, ale i mnoha dalším lidem dnes chybí orientace v internetovém náboženském prostøedí. V záplavì webových stránek se jistì bezradnì topí mnoho hledajících - hledajících jak Pravdu, tak prostì informace. Dingir pomáhá demaskovat nebezpeèné tendence v turbulentních proudech náboženských vln. Ale zatím si pøíliš nevšímá toho, co nám ve støední Evropì pøímo nehrozí, ale co ohrožuje Balkán, Pøední východ, Afriku, islámský svìt. A sice zneužití náboženských symbolù k politickým cílùm. Náboženský symbol povýšený na politický totem dokáže zahrát na struny kolektivního 33

34 r e f l e x e nevìdomí a vytváøet u slabých jedincù potøebný silný pocit kmenové sounáležitosti. A koneènì - Dingir si všímá spíše souèasné, jak se øíká, postmoderní, religiozity, ne však postmoderní spirituality. Postmoderní spiritualita (a s ní související promìny mentality a životního stylu) je jev subtilnìjší, k jehož zkoumání by bylo zapotøebí jednak vìtšího odstupu, jednak interdisciplinární spolupráce psychologù, psychoanalytikù, sociologù, kulturních antropologù apod. Postmoderní religiozita je uchopitelnìjší, má více vnìjších viditelných znakù symboly, rituály, veøejná shromáždìní, sociální instituce. Zdá se, že Dingir se i v této vìci musí chovat tržnì. Chce-li být populární, musí zaujmout rozmazlenou, zmlsanou, pohodlnou mediální klientelu a nabízet jí spíše to, co obsahuje nìjaké atraktanty. Tedy novinky, senzace, skandály. Musí klipovì støíhat, fragmentarizovat. Nemùže chtít po tìch vìènì nìkam spìchajících a stále nìèím rozptylovaných, aby se aspoò na chvilku zastavili a soustøedili se na delší souvislou èetbu a hlubší zamyšlení. Na to musel vìdomì rezignovat. Tento úkol (a údìl) zùstává vyhrazen jen èasopisùm odborným - ovšem právì proto znaènì nepopulárním. Pøeji Dingiru, aby se mu daøilo oslovovat stále poèetnìjší skupiny ètenáøù a svými populárními èlánky v nich vzbuzovat zájem o solidní odborné studium souèasných trendù ve vývoji náboženství. n Olga Cieslarová a David Schaffer: Od obecného vkusu k dialogu Èasopis Dingir má nyní za sebou ètyøi roky své existence. Od zaèátku chtìl objektivnì a kriticky informovat širokou veøejnost o sektách, církvích a nových náboženských smìrech, a tak vnést do problematiky odbornìjší a korektní dialog (viz úvodník 1/1998). Otevøením èeské spoleènosti západní kultuøe po roce 89 nedošlo jen k pronikání netradièních náboženských smìrù do jejích rùzných struktur a následovnì ke konfrontaci, ale objevily se i proudy, které sice odmítají jakoukoli náboženskou nálepku, avšak jejich vnitøní dynamika se náboženským spoleènostem velmi podobá. Dingir nezaèíná vycházet krátce po pøevratu, ale až po devíti letech, tedy v dobì, kdy situace na náboženské scénì je již dávno rozehraná. Byl zároveò i prvním, který se ji pokoušel zmapovat. Prakticky hmatatelná je v nìm naléhavost po uvedení vìcí na pravou míru.tato naléhavost (upozornit veøejnost, víceménì neodbornou, právì na aktivity všemožných skupin s extrémními sklony, na sekty, šarlatány èi rùzné pochybné léèitele, jejichž èinnost okolí mate, pokud mu dokonce pøímo neškodí) je pøirozená, ale pøístup, který si Dingir zvolil, je natolik zbrklý, že vede k pøemrštìné jednostrannosti, a tak za každým vyjímeènìjším a radikálnìjším projevem vyhledává sektáøské rysy. Pak ovšem nutnì zmínìnou nepøedpojatost silnì postrádá. Pøestože už svým názvem si èasopis vytyèil tøi oblasti, kterým se hodlá vìnovat (sekty, církve a nová náboženská hnutí) je evidentní, že téma sekt znaènì pøevažovalo. (Na pøíklad i Aleš Opatrný ve svém èlánku v 1/2000 píše, že charismatické hnutí není hodné pozornosti Dingiru, protože patøí do církevního rámce.) Dingir tedy postrádal vyváženost, jeho hlavním motivem bylo sektobijství. Spíše se blížil jakémusi bulvárnímu plátku, který èas od èasu obš astnil ètenáøe opravdu zajímavým pøíspìvkem. Takové èlánky by ovšem nemìly být výjimkou, ale mìly by pøevládat. Jeho forma byla jistì pro mnohé lákavá a dobøe ètivá, avšak velmi se odchýlila od pùvodního zámìru. Dingir byl prostì pøitažlivý jen pro urèitý typ ètenáøù a spíše vycházel vstøíc obecnému vkusu, namísto toho, aby vedl osobitý dialog. Tìžko pak mohl takový soubor èlánkù vést ètenáøe k lepšímu porozumìní a proniknutí do problematiky, neposkytoval mu dùvìryhodný vhled do naší náboženské situace, sotva ho mohl podnítit k vytvoøení støízlivého vlastního názoru a ani ho nepøivádìl k dalšímu zájmu o dané téma. Jednostrannost, subjektivita, èasto agresivní kritika, èi støedoškolské èlánky s jasným podtextem odsudku, informování apriori zaujaté. Pøedkládání senzací, touha vzbudit zájem prostøednictvím kuriozit, a to vše v dobré, leè málo úèinné vùli spoleènost varovat. V takovém duchu se nesly více než první dva roèníky. Bìhem roku 2000 se v nìm koneènì projevují první známky pozitivního vývoje, tehdy zaèíná èasopis smìøovat k ucelení jak ve vnitøní, tak vnìjší stavbì. Od obálky plné linií a fotek spìje k mnohem jednotnìjšímu a kompaktnìjšímu provedení pouze v jedné barvì a s jednou ústøední fotografíí. Od Dingir - èasopis o sektách, církvích a nových náboženských hnutích míøí k èasopisu o souèasné náboženské scénì, se zøetelným dùrazem na nová náboženská hnutí. O vnitøní renesanci Dingiru svìdèí pøedevším konkretizace témat a jasnìjší vytyèení cílù. Ne již z každého rožka troška, ale jedno hlavní téma, které tvoøí základ èísla a je navíc nahlíženo z mnohem hlubší, vícestranné perspektivy. Jednotlivé èlánky se zaèínají tøíbit a nabývat fundovanìjšího charakteru, kde kritickoodborný pohled pøevládá nad emotivním zabarvením. Texty se snaží o ucelenost, zmiòují pozadí vzniku, vlivy okolí, situace, ve kterých se jednotlivé smìry zrodily. Uvádí i více rozhovorù jak se zaujatou stranou, tak s odborníkem. Vùbec za nejlepší èíslo považujeme 1/2001 o souèasném judaismu. Je zde velice ètivou formou podán fundovaný vhled do židovství ve svìtì i u nás, mnohé se dovídáme o jeho kulturních vlivech, mystice, liturgii, literárních pramenech, pozornost se vìnuje i souèasným smìrùm v židovství. Od úzkého zábìru jen na sekty a extrémní skupiny se Dingir již opravdu snaží mluvit o celé náboženské scénì. Vìnuje se i obecnìjším tématùm, jako je napø. náboženství a škola. A to vše jsou zjevné kroky k tomu, k èemu chtìl Dingir od zaèátku smìøovat. Pokud má tedy èasopis informovat spoleènost o souèasné náboženské scénì, pùsobit jako prevence a zároveò být tøeba i inspirací pro èleny extrémních proudù a jejich blízké k získání nového a vhodného pohledu na situaci, domníváme se, že je nutné, aby èlánky obsahovaly vedle støízlivé kritiky, nejen odborný pøístup a fakta, ale i cosi jako psychologický vhled do vztahù a problematik. Forma, kterou nyní Dingir má (jedno hlavní téma) se nám zdá jako velice vhodná - èasopis zaèíná mít opravdu populárnì odborný charakter. Koneènì otevírá prostor pro onen dialog, který od zaèátku chtìl vytváøet. n Poznámka Podnìtem k èlánku se stal semináø doc. Štampacha k úvodu do religionistiky. Vladimír Šiler (* 1950) studoval na Husovì bohoslovecké fakultì v Praze a od roku 1974 pùsobil v duchovenských službách církve èeskoslovenské husitské. V roce 1995 absolvoval doktorandské studium na Husitské teologické fakultì UK v Praze. Od roku 1990 pøednáší na Ostravské univerzitì støedovìkou filozofii, etiku a religionistiku. David Schaffer (*1978) studoval konzervatoø v Žilinì, nyní student prvního roèníku religionistiky na Fakultì humanitních studií Univerzity Pardubice. Olga Cieslarová (*1980) po dvou letech studia evangelické teologie nyní studuje také v prvním roèníku religionistiky tamtéž. 34

35 d o p i s y Vážená redakce, je sice už listopad, ale pøece jen bych chtìl ještì zareagovat na text. L. Doubravy Politik v hávu duchovního vùdce z èervnového Dingiru è. 2/2001, s. 34. Autor tu nesouhlasí s myšlenkou dalajlámy, který øíká, že je špatné, když se vìøící snaží pøestoupit na jinou víru. Myslím, že by v pøípadné polemice mìlo zaznít ještì jedno téma - a tím je vìrnost. Vìrnost tomu, pro co jsem se kdysi svobodnì rozhodl. Jako konvertita s tím nemám osobní zkušenost, ale z hovoru jiných vím, že i ten, kdo byl k víøe veden od dìtství, stejnì musel v dospívání tím osobním rozhodnutím projít. Myslím, že každý, kdo se takto rozhodl, ví, že se ve svém životì setkal s Bohem, byl jím osloven a právì proto se takto rozhodl. Že nevìrnost tomuto rozhodnutí by byla popíráním, zlehèováním onoho setkání, oslovení. Nejde jen o vìrnost nìèemu (p. Doubrava: dodržení barvy urèitého klubu ), ale nìkomu. Buddhista by možná nemluvil o Bohu, ale o tajemství, ale i to je nesrovnatelnì víc než barvy klubu. Jde tu i o vìrnost svým vlastním koøenùm, ze kterých vyrùstá mùj nejvnitønìjší život. Vyzrálý èlovìk - katolík, který je svobodnì pro své katolictví rozhodnutý, tìžko bude souèasnì pøesvìdèen o reinkarnaci a støídat ženy (volnì cituji èlánek). Leda, že by nebyl zralý. Možná by pomohlo pøirovnání - manželství. Mohu potkávat stovky žen, ale já vím, že jen toto je ta pravá, pro ni jsem se rozhodl a chci být vìrný. I když jiné jsou krásnìjší, bohatší, šikovnìjší Napadá mì ještì jedna myšlenka. Èlánek mluví o tom, že dalajláma není vázán poslušností k jednomu personálnímu Bohu. Možná tady je jádro celé vìci. Èlovìk nemusí být vázán vždycky jen poslušností, ale taky láskou. S pozdravem Jiøí Rejlek, 16. listopadu 2001 Vážená redakce, velmi vám dìkuji za èasopis Dingir, který poskytuje ètenáøi široký rozhled na poli nových náboženských smìrù a pøináší i množství cenných informací jak teoretiètìjšího rázu, tak také aktuality v oboru z domova i ze svìta. Mnì samému velmi pomohl nejen pøi tvorbì mé diplomové práce, ale i v souèasné orientaci kulturnìnáboženským prostorem. Ponìkud mì však pøekvapilo vedení polemiky ohlednì oprávnìnosti použití pojmu sekta v èíslech 4/2000, 2/2001 a 3/2001. Chápu obtíže spojené s definováním sekty jako takové, proto si myslím, že je skuteènì daleko lepší užívat definici výètem prvkù, z níž je patrné, oè vlastnì té které skupinì jde. Jestliže bereme v úvahu navíc i urèité vnitøní dynamismy jednotlivých nových náboženských skupin s možnostmi sklonu k extrémnímu chování a jednání, ocitáme se ve velmi konfúzní situaci. Na druhé stranì je však potøeba si uvìdomit i nebezpeèí utonutí v partikularizovaných definicích, totiž ten fakt, že se nám nepodaøí zachytit skuteènost v jejím plném rozsahu. Jeví se mi však, že si autoøi V. Profant a I. Štampach prostì zvolili nesprávný nadpis svého, jinak velmi kvalitního, èlánku. Nedivím se proto reakci P. Remeše, který nejspíš také nemohl pochopit, proè autoøi po kladení otázky Co je a není sekta dojdou ke zcela zvláštní odpovìdi Nic není sekta. Jestliže pak P. Remeš používá lingvistickou analýzu slova sekta, je to autonomní øešení. Toto øešení je sice zcela metodologicky odlišné od pøedchozího, pøesto je to právì Remeš, který, by s výhradami, odpovídá na otázku, Co je a co není sekta, tak, jak byla položena. Toto však není hlavní dùvod, proè se mi celá polemika nelíbí. Problém spoèívá ve zcela osobní a zaujaté reakci I. Štampacha v Dingiru 3/2001, z níž mi není jasné, zda autor tak pevnì stojí na principu náboženské plurality, který podle mého zastává i P. Remeš, nebo jen používá na vlastní obranu pojmù velmi podobných normalizaènímu slovníku, a tak se sám stává majitelem jediné pravdy. Už vùbec proto netuším, kdo to vlastnì píše svým obvyklým povýšeným, sarkastickým a arogantním tónem. Nejvíce zarážející však je, že onu diskusi, k níž I. Štampach vybízí, vlastnì on sám násilnì ukonèuje. Každý další autor, který bude chtít rozebírat polemiku sekt z trochu jiného úhlu, mùže být totiž oznaèen za intelektuálního nohsleda státních a církevních byrokratù. Zdá se mi proto ve svém efektu kontraproduktivní, když si èlenové redakèní rady vašeho èasopisu na sobì ventilují osobní nesrovnalosti takovýmto tónem, protože tyto výpady jsou vždy jen ke škodì èasopisu samému. Mgr. Václav Tomiczek Kdy vyhynou dinosauøi aneb staré myšlení kope z posledních sil Rád bych se vyjádøil k nìkterým výrokùm Trilokátmy dáse, kterými ohodnotil nás, jež jsme podepsali petici odhalující charakter Kršna. a èiny vedoucích pøedstavitelù èeského ISKCONu* (viz O tìchto iskconských vùdcích si ètenáøi nedávno mohli udìlat obrázek sami, když èetli èlánek jednoho z nich, Trilokátmy dáse. Já se zamìøím jen na odhalení dalších lží, kterými Trilokátma klame veøejnost. 1. lež: V Dingiru 3/2001 Trilokátma ve své poznámce tvrdí, že vìtšina signatáøù Petice opustila ISKCON již dávno, pøed nìkolika lety po rozpadu farmy Kršnùv dvùr (ke kterému došlo v r. 1997). Z 21 oddaných podepisujících petici... jich však 14 bylo vyhozeno až v dobì, kdy se petice podepisovala, tedy v r a pozdìji. Jsou to: Èit Šakti, Kršnavalli, Vardhana Prija, bh. Zbynìk Hájek, Džanaka Gauránga, Dváraka Íšvara, Lalita Prija, bh. Martin Kupèík, Gjánadípa, bh. Karel Jílek, Lakšmíván, Pavitravání, Jógamája a Rádhéša. Netøeba snad dodávat, že se na jejich odsunu podepsalo to, že nehodlali mlèet o šikanování ze strany lídrù, pøihlásili se k petici a odmítli odvolat. Jeden z nich byl pozdìji omilostnìn, nebo chtìl pokraèovat v distribuci knih, a aby je vùbec mohl dostat, musel se omluvit, což uèinil. Øada oddaných také odešla do iskconských center v cizinì, nebo praktiky autorit v èeských centrech jsou podle jejich slov nesnesitelné. 2. lež: Trilokátma tvrdí, že ti, kteøí podepsali petici, se distancují od hnutí. Skuteènost je taková, že tito oddaní mají zákaz vstupu do * ISKCON - Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Kršny, pozn. red. 35

36 d o p i s y všech center ISKCONu, vèetnì restaurací.... Oddaní uvnitø hnutí mají pøísný zákaz se s nimi bavit lež: Trilokátma tvrdí, že k pøehmatùm lídrù v hnutí docházelo kdysi a že dnes se mnoho vìcí zmìnilo. I když se pokusíme pøehlédnout onìch 15 oddaných vyhozených v roce 2000, uvidíme, že šikanování ze strany lídrù pokraèuje plnou parou. Z hnutí bylo za poslední rok vypovìzeno nìkolik dalších oddaných. Dva z nich, Ekavíra a Bradžéra, podali zprávu o souèasném stavu v èeském ISK- CONu. Ekavíra píše, jak se zachovali chrámoví lídøi, když oba její rodièe mìli rakovinu: Jak se nemoc táhla, musela jsem o každou návštìvu svých nemocných rodièù doslova poníženì prosit... Byla jsem vystavena obrovskému psychickému nátlaku - umírající matka mì prosila, abych zùstala doma, a autority v chrámu mi vìc vysvìtlovali tím, že oni jsou jediná opravdová rodina... Matka zemøela v dobì, když jsem zrovna sloužila v chrámu. Nervovì jsem se zhroutila... Trvalo to ještì mìsíc, co doma umíral mùj otec - sám, upoutaný na lùžko, stravu si aplikoval injekèní støíkaèkou pøímo do žaludku. O celé situaci dopodrobna vìdìly moje autority... Domù jsem už jen tak nemohla - dokonce ani pravidelnì telefonovat - to by bylo pro chrám pøíliš drahé!... Zájem projevil chrámový prezident Narakriti až v dobì, kdy se vyøizovalo dì- Prasádam, vegetariánské jídlo, obìtované Kršnovi, hnutí Haré Kršna navenek dobøe reprezentuje. Foto: Petr Velechovský. NA PØÍŠTÌ Helena Petrovna Blavatská, Šrí Matádží Nirmala Dévi, Ellen Gould Whiteová - všechny tyto ženy (a mnohé další) založily pomìrnì úspìšná náboženská hnutí. Chovají se a jednají ženy jako duchovní vùdkynì jinak než muži? A jaká je vùbec ženská religiozita? Má nìco specifického? - Hledejteodpovìï na tyto zajímavé otázky spolu s Dingirem 2/2002. dictví... Nìkolikrát jsme se ocitli doslova na mizinì, díky tomuto skvìlému managementu pod vedením Níly Mádhavy, kterému to zjevnì dìlalo dobøe a zøejmì to byl cíl - podaøilo se - už nikdy nechceme mít nic spoleèného s duchovními lidmi, jež dokáží manipulovat a zneužívat nezkušenost a dùvìru lidí.... Podobné problémy jsou samozøejmì na celém svìtì, a nejen v ISKCONu, ale ve všech organizacích se starým myšlením, a už náboženských èi svìtských. Myslím, že bychom se na to ale nemìli vymlouvat a koneènì s tím mìli nìco dìlat - právì tam, kde žijeme a máme nìjaký vliv, který je ve skuteènosti obrovský, když se nenecháme umlèet. Dùležitá je také osvìta. Jako jeden z prvních duchovních úkolù pro lidstvo vidím to, že si lidé musí uvìdomit, že prostì nemohou ovládat a manipulovat druhé. V souèasnosti tento nešvar prostupuje celou spoleèností, kde se jeden snaží buzerovat, šikanovat èi podrobit si druhého v práci, v armádì, na školách, v rodinách... ten problém je všeprostupující. Naštìstí je tu nadìje a lidé se zaèínají probouzet. Tak jako se mnoho oddaných nyní odmítá nechávat ovládat darebáky pøestrojenými za svìtce, v celé lidské spoleènosti se stále více lidí odmítá nechávat o- vládat komerèními médii a reklamami, oblbovat arogantními politiky, odmítá tolerovat nièení pøírody a papouškovat nìkteré destruktivní názory a zvyky svých pøedkù. Výchovnou a vzdìlávací èást øešení vidím v upozoròování lidí na nesmyslnost snah ovládat druhé - ve svìtle toho, že jsme všichni duše, nedílné èásti Boha, který je naším milujícím otcem a pøeje si, aby jeho dìti milovaly nejen jeho, ale i sebe navzájem (pøestože nám ponechává naprosto svobodnou vùli). Co se týèe praktické èásti øešení, já osobnì nemám v rukou zákon, ale lidé na patøièných místech, napøíklad na Ministerstvu vnitra, kteøí rozhodují o bytí a nebytí rùzných hnutí potlaèujících práva a svobody obèanù, by mìli zvážit, zda souèasný èeský ISKCON je oprávnìn existo- vat pod visaèkou obèanské sdružení, za kterou ho jeho vùdci prohlašují, a zda splòuje podmínky titulu náboženská organizace, kterého tito vùdci chtìjí dosáhnout. Dìkuji, Džanaka Gauránga dás Oprava Namísto šahády jsme v minulém èísle na str. 21 otiskli slova Vzácný Korán, která se užívají jako titul tohoto náboženského spisu. Za nedopatøení se omlouváme. Redakce DINGIR èasopis o souèasné náboženské scénì Èíslo 1/2002 vychází 18. bøezna 2002 Vydává DINGIR, s.r.o., Jankovcova 31, Praha 7 tel: 02/ ; fax: 02/ dingir@dingir.cz internet: Šéfredaktor: PhDr. Zdenìk Vojtíšek tel: 02/ vojtisek@dingir.cz Redakèní rada: Martina Dvoøáková, Jiøí Koubek doc. Tomáš Novotný MUDr. Prokop Remeš doc. Ivan O. Štampach Fotografie na obálce: Stanislav Hulín Grafický návrh: Richard Bobùrka Zlom: Zdenìk Vojtíšek Osvit: CDS - Petr Jandík Tisk: VS ÈR, Praha 4 Cena: 39,- Kè / 40,- Sk Objednávky a urgence: SEND - pøedplatné, P.O. BOX 141 Antala Staška 80, Praha 4 tel: 02 / ; fax: 02 / ; send@send.cz ISSN: Registrace: MK ÈR 7943 z

37 PROÈ DINGIR Nìkteré starovìké jazyky mìly zajímavý zvyk, který spoèíval v tom, že do psaného textu vkládaly tzv. ideogramy. Byly to znaèky, které pøedjímaly vlastnosti následného slova. A tak se napø. v klínopisných textech vkládal pøed každou vìc ze døeva (napø. strom, ale i stùl nebo židli) znak pro døevo. Pøed rybníky, øeky apod. se vkládal znak pro vodu atd. Podobnì existoval i zvláštní znak, který se musel napsat pøed jméno jakékoli božské bytosti nebo boha. Této znaèce, upozoròující na božskost toho, co bude následovat, se vìtšinou øíká podle starého sumerského oznaèení pro boha, DINGIR. Toto slovo je pak zároveò i pravdìpodobnì vùbec nejstarším oznaèením pro božskou bytost, jaké známe. Zajímavé je, že klínový znak, který se jako oznaèení DINGIR používá, je ve skuteènosti obrázkem hvìzdy, která pøedstavuje smìr, k nìmuž èlovìk hledí a k nìmuž se upíná. Znak DINGIR se tak mùže pro nás stát symbolem jistì nezanedbatelného rozmìru lidství, který hledá nìco, co ho pøesahuje, na èem se mùže orientovat a k èemu mùže smìøovat. Tato lidská touha nachází nejrozmanitìjší podoby v nejrùznìjších kulturách a sociálních skupinách. A tak i v naší souèasné spoleènosti se setkáváme s desítkami nejrùznìjších náboženských a pseudonáboženských skupin, jež jsou výrazem tohoto rozmìru èlovìka. Chtìli bychom se tedy rozhlížet kolem sebe, pozorovat tuto náboženskou scénu a zamýšlet nad tím, kdo nebo co je DINGIRem tìch, kdo se k tìmto skupinám hlásí, jak právì jejich DINGIR ovlivòuje jejich život a jaké formy jejich cesta za tímto cílem nabývá. Èasopis DINGIR by tak mìl pomoci porozumìt oblasti, která je od pradávna neodmyslitelnou souèástí života lidstva, a pøesto zùstává pro mnohé nezmapovanou krajinou. tn POZVÁNÍ A KONTAKTY Další veøejné semináøe Spoleènosti pro studium sekt a nových náboženských smìrù: (Bhagván Radžníš - Osho - a jeho hnutí, host Ma Anand Sheela, Švýcarsko); (téma ještì není stanoveno); vždy od 10 h. v Pastoraèním støedisku pøi Arcibiskupství pražském, Kolejní 4, Praha 6. Pøednáška (ve spolupráci s HTF UK) dr. Massima Introvigneho (Itálie) na téma Náboženství a násilí od 9,30 h. v budovì Husitské teologické fakulty UK, Pacovská 350/4, Praha 4. Spoleènost pro studium sekt a nových náboženských smìrù, Jankovcova 31, Praha 7, hodiny pro veøejnost: ètvrtek 15,30-17,30, tel/fax: (02) , sssnns@volny.cz, internet: poboèka Brno, Gorkého 2, , hodiny pro veøejnost: každé 1. a 3. pondìlí v mìsíci 16,00-18,00, tel: (05) , sssnns.brno@post.cz; Poradna o náboženských sektách, HTF UK, tel.: (02) , linka 37. Další hromadné požehnání svým následovníkùm, tentokrát tøem a pùl tisíci snoubeneckých párù, udìlil v 16. února 2002 zakladatel a vùdce Církve sjednocení Sun Myung Moon na stadionu v Soulu. Foto: archiv. Pomník mormonským pionýrùm v Salt Lake City (k èlánku na str. 5-8). Foto z publikace Znovuzøízení pravdy, Intellectual Reserve Slovanská rodina (k tématu tohoto èísla). Foto: Martin Brož. 38

38 PROÈ JSEM SE STAL ÓDINISTOU? O tom, že existují nìjaké runy, jsem samozøejmì dlouho vìdìl. Pøedstavoval jsem si však pod tím pouze nìjaké zastaralé písmo. Když se mi ale do rukou dostala kniha Bernarda Kinga s prostým názvem Runy, hned jsem zavìtøil možnou senzaci. A taky že ano. Po (nìkolikanásobném) pøeètení knihy jsem se rozhodl, že i já se pøipojím k rodinì vyznavaèù dávných severských bohù a jako svého osobního boha jsem si zvolil Ódina. Není to však nic pøekvapivého, s Ódinem se ztotožòuji celkem snadno. Lépe vidím levým okem než pravým (Ódin pravé oko nemá), i já uvažuji prakticky (Ódin je až legendárnì praktický) a, co mì asi s Ódinem pojí nejvíce, rád bych toho hodnì vìdìl (Ódin je nejmoudøejším severským bohem). Úplnou konverzi jsem prodìlal 5. bøezna 1998, v den svých devatenáctých narozenin. K tomuto kroku jsem se odhodlal po pøeètení knihy a delší úvaze. Nakonec jsem si øekl, že za zkoušku nic nedám. A mohu-li posoudit sám sebe a svùj život pøed a po pøestoupení k ódinismu, musím konstatovat, že se (minimálnì po stránce duševní) zlepšil. Zpozoroval jsem i jiné Ódinovy vlivy a já absolutnì vìøím v jeho existenci. Samozøejmì, že nejenom existenci jeho, ale i dalších bohù v nordickém panteonu. Ragnimiri, SILNÝ VICHR Silný vichr unáší rychle plující mraky veèerní èervencovou oblohou, když se blížím k táboøišti, které mapa ukazuje poblíž mìsta Jekabpils na øece Daugavì (Dvina) ve støedním Lotyšsku. Pro tmu už sotva vidím na cestu a zaobírám se myšlenkami, jak v tomto poèasí postavím stan, když tu pøed sebou vidím nìkolik ohòù. Táboøištì u øeky není opuštìné, naopak je na nìm znaènì rušno. Skupinky mladých lidí se seskupují kolem ohòù a zaèínají tanèit a zpívat jakousi melodii. Pøicházím až k nim. Naštìstí ne všichni se již zapojili do onoho dùstojného obøadu a jedna dívka mi ochotnì - rusky, anglicky, nìmecky, od všeho trochu - vysvìtluje, že zde probíhá obøad pøedkøes anského náboženství, které zde - v zemi, kam køes anství dorazilo až ve vrcholném støedovìku - rekonstruuje skupina nadšencù. Chrlí ze sebe jména bohù a bohyò, ze kterých mi vìtšina pøipadá povìdomá. Nakonec se ptá, zda se chci zúèastnit obøadu. Po mém nesmìlém kývnutí ihned pøivolává tøi chasníky a krátce je instruuje. V následujícím okamžiku letím do Daugavy a je mi držena hlava pod vodou tak dlouho, že mám pocit, že vypiji celý prùtok øeky. Nakonec mne pustí, ale jen co se vynoøím na jeden nádech, situace se opakuje. Celkem tøikrát. Pak mne teprve vytáhnou a vítají mezi sebe. Celá procedura byla údajnì nutná pro smytí køtu ve vodì Rekonstrukce sochy Svantovita, slovanského boha, uctívaného v chrámì na ostrovì Rujana, na základì popisu dánského kronikáøe Saxona Grammatica ze 12. st. - Pøevzato z knihy Zdeòka Váni, Svìt slovanských bohù a démonù, Panorama, Praha posvátné øeky. A pak už pøicházím do kruhu kolem ohnì a následuje dùkladné napití nìèeho, co chutná jako smìs medoviny a becherovky. Veleknìz v bílém rouchu vhazuje do ohnì jakési pyrotechnické pøísady a velebným hlasem, bohužel v lotyštinì, pronáší oslavnou øeè pro boha Perkonse, po našem Peruna. Ten je zjevnì spokojen a dává to najevo zesilujícím vìtrem, který se stáèí do vzestupné spirály, v jejímž ohnisku se nacházíme my i se slavnostními ohni. Obloha se již zcela zatáhla a hladinu Daugavy bièuje déš pøecházející poté v krupobití. Do toho blesky a hromy - co by to bylo za Peruna bez bouøe? Ale zázrak, na nás nepadá ani kapka. Kolmo nad námi dokonce probleskuje nìkolik hvìzd. A do monotónního zpìvu obøadníkù pøichází do mého mozku jiný hlas: Teï jsi i ty jedním z nás. Poslechni tedy hlas svých pøedkù, svých bohù i své zemì, která aèkoli leží daleko, neliší se od této! Podlamují se mi nohy, ale udržím se. Cítím nekoneènost vesmíru i své místo v nìm. Cítím hlubiny vìkù i prchavost okamžiku. A vidím jakoby v mlze i svou budoucnost, a vím, co s ní. A víru o to cennìjší, že jsem k ní našel cestu sám. Krutomysl ZIMNÍ SLUNOVRAT Zimní slunovrat, tajemná chvíle, kdy slunce sestoupí na nejnižší bod oblohy a den je nejkratším v celém roce, proto se nazývá kraèunem. A právì v okamžiku, kdy Slunce na kraèun zapadá, umírá Dažbog, syn Svarogùv. Nastávají noci vládne tma svojí nejvìtší mocí. Zima vítìzí nad létem, nastává doba odpoèinku, vláda Morany. Ale nic v pøírodì se nikdy nezastaví, tuto noc zplodí Svarog, bùh ohnì, svého syna, boha Slunce Dažboga, znovu. A pøi raním rozbøesku spatøí svìt opìt Božice, novì zrozeného Dažboga. Je to dùkaz, že po zimì pøijde opìt jaro, že po dobì strádání pøijde opìt doba hojnosti. Dažbog Svarožic je zatím slabý a vláda zimy trvá dál, ale nebude to již dlouho a Svarožic v podobì mladíka Jarovíta svrhne na poèátku jara Moranu a její krutovládu. Dažbog, bùh Slunce, nám dává to, co potøebujeme k životu, jeho darem je teplo a svìtlo a také radost, kterou nám pùsobí dotek jeho paprskù. Jenom díky nìmu mùže uzrát úroda a plnì si zasluhuje naši úctu. Proto se letos u nás poprvé konala slavnost zimního slunovratu. Nìkolik lidí z Rodné víry slovanské se druhý den po vlastním Slunovratu sešlo v blízkosti Prahy, aby uctili Svaroga, Božice a své pøedky. Když k veèeru na jasnì modré obloze Slunce zapadalo a vše kolem se tøpytilo pod dotekem jeho paprskù, nìkolik vìrných vnukù Dažbogových vykonalo posvátný obøad a uctilo nebeský oheò medovinou, perníkem a masem. Vepøové maso je zvláštì dùležité, nebo prase, zlaté prase, jest posvátným zvíøetem Dažboga Svarožice. Vìøme tomu, že tímto se u nás zapoèala nová tradice zimních slunovratù, která nebude pøerušena, dokud bude Slunce záøit nad našimi hlavami. Vítìzslav,