PEKS BP Otázka č.3

Transkript

1 PEKS BP Otázka č.3 1. INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ PODNIKU, ZÁKLADNÍ METODY A JEJICH UŽITÍ 2 2. ROZHODOVÁNÍ O INVESTICÍCH 2 3. ZDROJE FINANCOVÁNÍ INVESTIC: 3 4. HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC: 3 5. POSTUP HODNOCENÍ INVESTIC 5 6. METODY HODNOCENÍ INVESTIC (VÝNOSNOST, DOBY NÁVRATNOSTI, ČISTÁ SOUČASNÁ HODNOTA, VNITŘNÍ VÝNOSOVÉ %) 6 7. SROVNÁNÍ INVESTIČNÍCH VARIANT 7 8. ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ PODNIKU 7 9. VŠEOBECNÁ PRAVIDLA PRO FINANČNÍ ROZHODOVÁNÍ DRUHY FINANCOVÁNÍ PODNIKU ROZDĚLENÍ ZISKU PODNIKU, DIVIDENDOVÁ POLITIKA HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK DIVIDENDOVÁ POLITIKA DLUHOVÉ FINANCOVÁNÍ OD IRČI - VSUVKA DLUHOVÉ FINANCOVÁNÍ DŮVODY PRO POUŽITÍ CIZÍHO KAPITÁLU FINANČNÍ PÁKA: DOPLNĚNÍ OD HEZINY Z PEKS KE ZPŮSOBŮM FINANCOVÁNÍ PODNIKU ŘÍZENÍ CF HODNOCENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI PODNIKU FINANČNÍ ANALÝZA UKAZATELÉ TRŽNÍ HODNOTY: POSTUP FINANČNÍ ANALÝZY: 19 1

2 PEKS BP Otázka č.3 3. Investiční rozhodování podniku, základní metody a jejich užití, způsoby financování podniku, rozdělování zisku podniku, dividendová politika, dluhové financování 1. Investiční rozhodování podniku, základní metody a jejich užití Investování: - vynakládání zdrojů za účelem získání užitku, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období 3 základní skupiny investic: 1. hmotné investice - věcné, fyzické, kapitálové - vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku 2. finanční investice - nákup CP, obligací, akcií, půjčení peněž investičním aj. společnostem za účelem získání úroků, dividend nebo zisku 3. nehmotné investice - nákup know-how - výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj, Hlavní předmět činnosti výrobního podniku představují hmotné investice - jsou to celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizace, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku (skutečná fyzická tvorba pořízení budov, strojů, ) - výstavba nových provozů, zavedení nových technologií, výměna zastaralého a opotřebovaného zařízení, z hlediska toho, zda investice rozšiřujeme nebo jen obnovuje výrobní kapacitu podniku, rozlišujeme: 1. rozšiřovaní investice (nettoinvestice,čisté investice) 2. obnovovací investice (reinvestice) 3. bruttoinvestice (celkové, hrubé investice) 2. Rozhodování o investicích = rozhodování o tom, kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat = rozhodování o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti = tato rozhodnutí patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím - investice pro podnik na jedné straně přírůstkem zisku, ale i břemenem, které zatěžuje eko podniku hl. fixními N - nesprávně zaměřená a neefektivní investice může podnik přivést i k úpadku investiční plán podniku: vychází z strategického podnikatelského plánu je konkretizován v investičních projektech z něho se vybírají ty, které nejlépe splňují cíle podniku cílem investiční činnosti jsou takové investice, které vedou k růstu hodnoty podniku investičním projektem může být náhrada opotřeb.zařízení, zavedení nového výrobku pro nejvhodnější projekty se vypracovává podrobná technicko-ekonomická studie technicko-ekonomická studie: - zabývá se věcnou i ekonomickou (finanční) stránkou investičního projektu - z věcného hlediska jde o technickou a výrobní stránku investice (jaké stroje a zařízení mají být obnoveny nebo nově pořízeny, jakou mají být rozšířeny výrobní kapacity, ) - z ekonomického hlediska jde o posouzení eko efektivnosti investičního projektu a způsobu jeho financování (z vlastních zdrojů, úvěrem) podnik si může investiční projekt realizovat: 2

3 1. vlastní investiční výstavbou - u rozsáhlejších investic PEKS BP Otázka č.3 účastníky jsou: - investor (organizace, pro kterou se investice realizuje a která ji financuje) - projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu) - dodavatel (uskutečňuje výstavbu) 2. dodavatelským způsobem 3. koupí 4. finančním leasingem 3. Zdroje financování investic: 1. vlastní zdroje - odpisy - zisk - výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob - nově vydané akcie 2. cizí zdroje - investiční úvěr (půjčka) od banky - vydané a prodané obligace - splátkový prodej - leasing (nájem zařízení, dopravních prostředků, ) Odpisy: - náklady, které vyjadřují opotřebení budov, strojů a jiných stálých A - uskutečněné odpisy obvykle nestačí ani na reprodukci existujících SA, proto se musí použít i ta část zisku, která není rozdělena mezi majitele (akcionáře) - investice musí vydělat jak na splacení cizích, tak i vlastních zdrojů 4. hodnocení efektivnosti investic: - podstatou hodnocení investic je porovnání vynaloženého kapitálu (výdajů na investici) s výnosy (příjmy), které investice přinese = hodnocení výnosnosti (rentability) investice - výnosem investice je přírůstek zisku (zisk po zdanění) a přírůstek odpisů (vrací se podniku v ceně prodaných výrobků) = tyto položky tvoří cash flow - přijatelná je taková investice, jejíž budoucí výnosy převýší náklady na ni vynaložené - musíme přihlédnout i faktoru času - dalším kritériem hodnocení efektivnosti je rizikovost Rizikovost: - stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů a doba splacení investice (rychlost přeměny investice zpět do peněžní podoby) při hodnocení investice přihlížíme k její: 1. výnosnosti 2. rizikovosti 3. likvidity (době splacení) - ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí - v praxi však takový investice téměř neexistuje. Ve skutečnosti investice s vysokou výnosností je obvykle i vysoce riziková, málo riziková a likvidní investice bývá zase málo výnosná. Rizika ve finančním rozhodování Hospodaření podniku je spojeno s celou řadou rizik= možnost dosažených výsledků se odchylují od předpokladů. 3

4 PEKS BP Otázka č.3 Rizika systematická: jsou tržní a vznikají v důsledku změn na celkovém ekonomickém prostředí. Nelze je snižovat diversifikací!!! Rizika nesystematická: jsou specifická pro jednotlivé obory, firmy, projekty. Lze je snižovat diversifikací!!! Diversifikace: rozkládání rizik tím, že podnik investuje do různých druhů investic. Podnikatelské riziko: - v důsledku proměnlivosti hospodářského výsledku za určité období - ovlivňují ho faktory, zej. proměnlivost tržeb, nákladů, postavení firmy na trhu Příčiny: - objektivní (nezávislé na činnosti podniku) - subjektivní (zaviněné činností managementu či zaměstnanci) - provozní (havárie) - inovační (nové výrobky) - investiční (koupě neznámé techniky) Finanční riziko: Dostatečná proměnlivost podnikových výnosů na akcii, vyplývající z užívání těch forem financování, které si vynucují fixní platby. (splácení úvěru, obligací, stálá dividenda z prioritních akcií, leasingové splátky) Jestliže podíl těchto forem financování stoupá, stoupá také riziko platebních potíží. Měření rizika: Riziko se stanovuje pomocí pravděpodobnosti- vyjadřuje možnost vzniku události. Objektivní: - měření pravděpodobnosti je odvozena z minulých údajů. Založeno na dlouhodobém pozorování fin. událostí a předpokladu, že pravděpodobnost jejich výskytu v budoucnu bude stejná. Subjektivní: - měření pravděpodobnosti založeno na odborném odhadu a mínění specialistů v oblasti. Na základě stanovení pravděpodobnosti jednotlivých fin.událostí lze určit průměrnou očekávanou hodnotu všech možných variant událostí. Riziková politika: - identifikace příčin rizika - měření stupně - kvalifikace vlivu rizika na podnikatelský výsledek - ochrana proti rizikům Vymezení rizikových hranic (hranice možného poklesu prodejní ceny) Diverzifikace rizik (rozšíření sortimentu) Transferem rizika na jiné subjekty (dodavatele, leasingová společnost, pojišťovnu..) Tvorba rezerv všeho druhu.. Ochrana proti rizikům: - růst některých nákladů (pojistka) - vznik sekundárních rizik (tvorba pojistných zásob může vést k jejich znehodnocení v důsledku dlouhodobého skladování). Vztah mezi výnosností investice a rizikem Čím je stupeň nejistoty rizika dosažení očekávaných peněžních toků vyšší, tím je bezpečnost investice nižší a investor požaduje vyšší výnosnost. Požadovaná výnosnost výnosnost, kterou investor požaduje jako kompenzaci za odloženou spotřebu a podstoupení rizika. Určuje efektivnost investičních projektů. Determinuje náklady kapitálu podniku a tržní cenu cenných papírů. 4

5 PEKS BP Otázka č.3 Požadovaná výnosnost = bezriziková výnosnost + riziková prémie výnos takových fin. a hmotných investic, které nepřinášejí žádná minimální rizika zahrnuje: reálnou výnosnost a míru inflace Riziková prémie je tvořena: - prémie za splatnost - za likviditu (nelze hned převést) - za možnost nesplaceného dluhu - za finanční riziko (souvisí s kapitálovou strukturou podniku) - za riziko podnikání (spojené s oborem podnikání) 5. Postup hodnocení investic 1. URČENÍ JEDNORÁZOVÝCH NÁKLADŮ NA INVESTICI (AKCIE, PROJEKT) - dopravné, N na instalaci, stavební N, N na výzkum a vývoj, N na přeškolení pracovníků, N na ochranu životního a pracovního prostředí, 2. ODHADNUTÍ BUDOUCÍCH VÝNOSŮ, KTERÉ INVESTICE PŘINESE, POPŘ. RIZIKA - odhad budoucích tržeb a nákladů - rozdíl mezi přírůstkem OA a přírůstkem kr.pasiv je změna čistého pracovního kapitálu - je-li změna kladná = jsou nutné dostatečné finanční zdroje 3. URČENÍ NÁKLADŮ NA KAPITÁL VLASTNÍHO PODNIKU, KTERÝ INVESTICE USKUTEČŇUJE (URČENÍ POŽADOVANÉ VÝNOSNOSTI INVESTICE, KTERÁ PŘIHLÍŽÍ I K JEJÍMU STUPNI RIZIKA - WACC) - určení podnikové diskontní míry (nákladů na kapitál) WACC (průměrné náklady na celkový kapitál (podnikový kapitál)) Optimální zadluženost podniku stanovíme podle nejnižší hodnoty WACC. E D WACC r r 1 t e d C C C celkový kapitál (součet D + E) E vlastní kapitál (VK) D cizí kapitál (CK) re náklady na VK rd náklady na CK t daň D/C % zadluženosti (CK) E/C podíl celkového kapitálu 4. VÝPOČET SOUČASNÉ HODNOTY OČEKÁVANÝCH VÝNOSŮ (CASH FLOW) A APLIKOVÁNÍ RŮZNÝCH METOD EKONOMICKÉHO VYHODNOCENÍ INVESTICE - jednorázové N na investici jsou vynaloženy v poměrně krátké době, očekávané V z investice plynou řadu let = působí faktor času - faktor času způsobuje, že hodnota dnešní peněžní jednotky je vyšší než hodnota peněžní jednotky v budoucnu = časová hodnota peněz se mění současná hodnota: 5

6 - peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanovené době získána zpět větší o očekávané výnosy Ve finančních výpočtech velice často zjišťujeme současnou hodnotu budoucích příjmů nebo výdajů, tj. částku, která, kdybychom ji takhle měli nyní v rukou, by vzrostla na budoucí hodnotu. Tento postup se nazývá odúročení neboli diskontování. SH současná hodnota BH budoucí hodnota (1 +i ) -n ODÚROČITEL i úroková míra v desetinném tvaru 6. Metody hodnocení investic (výnosnost, doby návratnosti, čistá současná hodnota, vnitřní výnosové %) 1. METODA VÝNOSNOSTI INVESTIC r i = Zrr / IN r Z r = průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice, I N = náklady na investici - nepřihlíží k rozložení zisku v čase (je statickým ukazatelem) - poskytuje rychlou a vysoce názornou představu o rentabilitě (výnosnosti) investice 2. METODA DOBY SPLACENÍ (DOBY NÁVRATNOSTI) = takové období, za které se tok výnosů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici - čím je doba splacení kratší, tím je investice likvidnější (je v ní kapitál vázán kratší dobu) - tento ukazatel je mírou likvidity investice - tato metoda nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení 3. METODA ČISTÉ SOUČASNÉ HODNOTY = rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici ČSHI = SHCF IN n t=1 CF t / (1 + k ) t IN ČSHI = čistá současná hodnota investice SHCF = současná hodnota cash flow (výnosů z investice) CF = očekávaná hodnota cash flow v období t IN = náklady na investici k = kapitálové náklady na investici (podniková diskontní míra) t = období 1 až n n = doba životnosti investice metoda čisté současné hodnoty bývá doplněna indexem rentability: IR = SHCF / IN - je-li hodnota indexu větší než 1, můžeme investici přijmout - používá se při srovnání více variant - vybereme tu variantu, jejíž index výnosnosti je vyšší 4. METODA VNITŘNÍHO VÝNOSOVÉHO PROCENTA - metoda je založena na principu současné hodnoty - hledáme takovou diskontní míru, při které se očekávané výnosy z investice rovnají současné hodnotě výdajů na investici - metodu nelze použít, pokud se střídají kladná a záporná CF - investice je přijatelná, pokud je VVP větší, než podniková diskontní míra při výpočtech se vychází z určitých předpokladů, které zjednodušují analýzu: - kapitál je půjčován i vypůjčován za stejnou úrokovou míru 6

7 - všechny peněžní toky se uskutečňují na začátku nebo na konci období, nikoli nepřetržitě v průběhu období - výnosy jsou jisté, bez rizika (riziko vkládáme do výpočtů diskontováním) 7. Srovnání investičních variant 1. jedna možnost investování kapitálu - přijmu / odmítnu - u metody doby splacení musí být doba kratší, než je životnost investice - u metody ČSH musí být velikost ČSH kladná - VVP musí být vyšší než minimálně přijatelné procento 2. více možností pro investování kapitálu kapitál stačí na 1 akcii výběr ze zaměnitelných vzájemně se vylučujících investičních variant - takové varianty, které uspokojí stejný účel a z nichž může být realizovaná jen jedna - platí proto vždy buď nebo kapitál stačí na více akcií výběr z více variant a stanovení jejich pořadí - pro každou variantu se vypočtou základní ukazatele (VVP, ČSH, popř. index výnosnosti) - podle VVP stanovíme pořadí investičních možností (vybíráme a realizujeme podle něj investiční akce) - při tomto přístupu nemusí být dosaženo hl.cíle podniku (maximalizace tržní hodnoty firmy) 8. Způsoby financování podniku - financování je významnou průřezovou činností spojující všechny věcně specializované aktivity probíhající v podniku Hlavní úkoly finančního řízení: finanční řízení podniku má 4 hlavní úkoly: 1. Opatřovat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku - rozhodovat o jeho struktuře a změnách struktury (získat úvěr, emitovat akcie /obligace, restrukturovat zdroje) - aktivity, které se týkají strany aktiv a pasiv v rozvaze 2. Rozhodovat o umístění kapitálu - nakoupit aktiva, tj. investovat kapitál do hmotného, nehmotného nebo finančního majetku, - financovat běžné činnosti podniku, - vývoj nových výrobků a nových technologií, - vracet vypůjčený kapitál investorům - činnosti týkající se převážně strany aktiv v rozvaze 3. Rozhodování o rozdělení zisku (navrhovat dividendovou politiku) - část zisku je rozdělena mezi jednotlivé akcionáře nebo společníky podniku (vyplácen formou dividend) - zbytek se podnik snaží reinvestovat 4. Prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti podniku - zajistit finanční stabilitu podniku (schopnost platit své závazky z běžných příjmů, budoucí závazky z budoucích příjmů, ) - získávání a rozdělování fondů se nazývá financování veškeré financování a finanční řízení je ovlivňováno dvěma faktory: Faktor času v peněžním vyjádření peněžní jednotka vyplácí nebo přijímá v různých časových okamžicích, má rozdílnou hodnotu peníze, kterými podnik disponuje v současnosti mají pro něho větší hodnotu než ty samé peníze, které získá v budoucnosti současné peněžní prostředky může podnik finančně investovat a okamžitě tak získat úrokové výnosy Peněžní jednotka Kč přijata nebo vyplacena v různých časových okamžicích má rozdílnou hodnotu. Dnešní koruna je cennější, než koruna získaná později např. za rok, neboť tu korunu, kterou máme dnes, můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok neboli další zisk. Početní postup, kterým zjišťujeme budoucí hodnotu peněz, nazýváme úrokováním. 7

8 Úrokování může být jednoduché, nebo složité. Při jednoduchém úrokování se úročí stále původní částka (jistina), zatímco se úrok každoročně vybírá. Složité úrokování, při kterém se spolu se základní jistinou úročí i úrok. BH = SH* (1+i) n BH budoucí hodnota (konečná částka na konci n-tého roku) SH současná hodnota (počáteční hodnota) i úroková míra v desetinném tvaru n počet let (období úročení) (1 +i ) n ÚROČITEL Faktor rizika = Při vybírání jedné z možných variant nějakého řešení si nejsme jisti jejím výsledkem, neboť obvykle varianta s větším rizikem přináší i větší zisk i varianta a opak Riziko představuje nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou dosaženy, nebo že dokonce investovaný kapitál bude ztracen Riziko vzniká buď z: a) vnějších příčin (povodně, inflace, krize), b) vnitřních příčin samotného podniku (chybný odhad poptávky, chybné zaměření investice, atd.) Riziko ztráty vynaložených finančních prostředků se snižuje jejich rozložení do více akcí, diverzifikací výrobního programu, vytváření rezervních fondů, pojištění. Čím větší je riziko, tím větší je i požadovaný výnos a tím vyšší je diskontní míra. Čím vyšší je riziko, tím vyšší je požadovaný výnos!!!!!!!!!!!! Ve finančním řízení podniku se příjmy z rizikových akcí, diskontují s vyšší diskontní mírou Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování, kterými se řídí investoři a finanční manažery: Při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším Při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším Za větší riziko se požaduje větší výnos Preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz než obdrženou později (předpokladem je, že peníze, které se obdrží dnes, mohou být investovány tak, aby přinesly kladný (žádaný) výnos) Motivací investování do určité akce, je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, ovšem k přihlédnutí míry rizika Motivací veškerého investování je zvětšení majetku firmy 9. Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování - při stejným riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším - při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším - za větší riziko se považuje větší výnos - preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou později - motivací investování do určité akcie je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akcie ovšem s přihlédnutím k míře rizika - motivací veškerého investování je zvětšení majetku, resp. cash flow, zisk finanční rozhodování mohou být: a) Taktická - obvykle vyžadují malé peněžní částky a nemění dosavadní činnost podniku b) Strategické - vyžadují velké peněžní částky a přinášejí velké změny v činnosti podniku; očekávaným výsledkem je velký změna v zisku, která je však spojena s velkým rizikem 10. Druhy financování podniku 1. vnitřní (interní) samofinancování - zdrojem kapitálu je podniková hospodářská činnost, jejímž výsledkem je zisk, resp. odpisy a dlouhodobé rezervní fondy, prostředky uvolňované rychlejším obratem kapitálu aj. 2. vnější (externí) kapitál přichází zvnějšku - vklady a podíly zakladatelů (financování z vlastních zdrojů), půjčky, obligace (z cizích zdrojů). Patří sem i leasing (operační, provozní), faktoring apod. Podle pravidelnosti rozeznáváme financování: 8

9 1. běžné - nákup materiálu, energií, výplaty mezd, nájem, daně mimořádné - při zakládání podniku, jeho rozšiřování, spojování, sanaci, likvidaci... Financování: 1.vlastním kapitálem (emise akcií popř. věcné vklady) 2. cizím kapitálem (bankovní úvěr, obligace, zálohy) 3. samofinancování (zisk, odpisy...) Samofinancování: - nevznikají náklady na emisi CP Výhody: - nezvyšuje se počet akcií a věřitelů a tím i kontrola nad managementem - snižuje se riziko z vyšší zadluženosti Nevýhody: - menší tlak na efektivnost - málo stabilní zdroj, poměrně drahý Odpisy: Odpisy jsou zvláštním druhem nákladů a od ostatních nákladů se liší tím, že náklady se spotřebovávají a tvoří nové výnosy, ale odpisy se nespotřebovávají a netvoří nové výnosy. Odpisy zůstávají v podniku a slouží jako rezerva, aby se za určitou dobu, až bude stroj odepsán, mohl koupit nový. Odpisy zahrnujeme do nákladů, abychom si snížili zisk před zdaněním a neobjevily se nám v čistém zisku. Odpisy: Nemůžeme spotřebovat Tvoří rezervu pro nákup dalšího materiálu (zařízení) Netvoří mi žádné nové výnosy Nákladové úroky => se z cizího kapitálu u nás dávají do nákladů, ale není tomu ve všech zemí. Daňový efekt (daňový štít) => snižuje základ před zdaněním platíme menší daně tzn. úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást nákladů snižuje zisk, ze kterého platíme daně. Daňový efekt (štít) působí pouze tehdy, je-li podnik v zisku. Na skutečnosti, že cizí kapitál je levnější než vlastní je založena Finanční páka. = cizí kapitál zvedá výnosnost vlastního kapitálu. - peněžní vývoj postupného opotřebení majetku za určité období - hlavními zdroji při pořízení investičního majetku je vlastní kapitál a dlouhodobý cizí kapitál, pro pořízení oběžného majetku i krátkodobý cizí kapitál - při hospodaření podniku zbude zisk - ten po zdanění je buď spotřebován majitelem (nebo vyplacen v dividendách), nebo se použije k dalšímu financování podniku = samofinancování - mnoho firem využívá k financování svého rozvoje dlouhodobý cizí kapitál, především podnikové obligace a dlouhodobé bankovní úvěry Dlouhodobý úvěr může podnik získat ve dvou podobách: 1. bankovní (finanční) úvěr, poskytovaný ve formě peněz komerčními bankami, ale také pojišťovacími společnostmi a penzijními fondy 2. dodavatelský úvěr, poskytovaný v podobě dodávek některých druhů fixního majetku (zpravidla strojů, zařízení) dodavatelem odběrateli. - v bilancích českých podniků jsou v současnosti všechny návratné dlouhodobé zdroje financování zahrnovány do dvou skupin: 1. dlouhodobé závazky ve formě emitovaných dluhopisů, dlouhodobě přijatých záloh, dlouhodobých směnek a jiných dlouhodobých závazků 2. dlouhodobé bankovní úvěry. 9

10 Termínované půjčky: - charakteristické postupných umořováním během doby jejich splatnosti - převládající pevnou úrokovou sazbou - podílovou účastí termínované půjčky na celkových kapitálových výdajích - záručními podmínkami, ochrannými ujednáními s věřiteli a podmínkami pro případ nesplnění závazků. Hypoteční úvěr: - úvěr, který podnik může obdržet proti zástavě nemovitého majetku - je refinancován emisí hypotečních zástavních listů - získávání hypotečních úvěrů je pro podnik obvykle složitější a zdlouhavější, než u jiných dlouhodobých úvěrů 11. Rozdělení zisku podniku, dividendová politika - jestliže podnik hospodaří úspěšně, vykazuje zisk, pak je třeba, aby vlastníci rozhodli, jak bude s tímto ziskem naloženo - právní podmínky rozdělování vymezuje Obchodní zákon a stanovy společnosti, o dalším rozdělování zisku rozhoduje nejvyšší orgán společnosti - u akciové společnosti je to valná hromada - ta také schvaluje, jaká část zisku se vrátí do podniku (reinvestice) a jaká bude určena k rozdělení (dividenda) - otázkou zůstává, jakým způsobem rozhodnutí o dividendové politice ovlivňují hodnotu podniku, která by měla být maximalizována - své hospodaření sleduje podnik v účetnictví - vztah mezi N a V je zachycen ve finančních výkazech, který je podnik povinen sestavovat ke konci roku - pro svou potřebu si může podnik tento výkaz sestavit častěji - výkaz má název Výkaz zisku a ztráty Rozdíl mezi celkovými náklady a výnosy podniku za určité období představuje hospodářský výsledek HV má formy: ZISK (výnosy náklady) ZTRÁTA (výnosy náklady) Zisk podniku je jedním z nejdůležitějších měřítek úspěšnosti podnikání a jeho efektivnosti, výrazně ovlivňuje tržní hodnotu firmy, která je v moderní finanční teorii chápána jako hl. cíl finanční řízení podniku. Tržní hodnota a. s., závisí na tržní ceně akcie a počtu akcií. Tržní cena akcie závisí přímo na očekávaném dividendovém výnosu, nepřímo na požadované výnosnosti. Cena = tržní cena akcie x počet akcií Čím vyšší zisk po zdanění, tím vyšší tržní cena akcie = tím vyšší tržní hodnota firmy. Je-li zisk malý, pak je nižší tržní hodnota akcií = jiná firma může tuto a. s., koupit = snaha managementu o maximální hodnotu akcií. Základem je maximalizace hodnoty pro vlastníka. Tento cíl v současné době nejlépe vystihují ukazatelé EVA a MVA. 12. Hospodářský výsledek - rozdíl mezi výnosy a náklady zisk výnosy > náklady 1. zisk plní pro organizaci funkce o kriteriální měřítkem řady rozhodování o podniku (cena, výroba ) o akumulační hromadění, prostředek pro investování o rozdělovací zisk je základem pro rozdělování důchodů mezi vlastníky, investory a stát o motivační zisk je motorem veškerého podnikání 10

11 2. zisk o účetní - zjistíme ho z účetnictví z výkazu zisků a ztrát zachycován dle tří základních činností: provozní zisk dán rozdílem provozních výnosů a provozních nákladů zisk z finančních operací mimořádný zisk o o daňový - vypočte se úpravami účetního zisku, které vyplývají z daňových zákonů ekonomický - vypočteme odečtením veškerých nákladů od výnosů - je to základ pro podnikatelské rozhodnutí a je základní součástí nového ukazatele EVA - hlavním zdrojem výnosů jsou tržby - zisk roste s růstem výnosů a se snižováním nákladů 13. Dividendová politika - můžeme ji definovat jako určení způsobu, na základě kterého bude společnost zisk zadržovat nebo rozdělovat na dividendy příp. používat k jiným účelům a následně tedy i stanovovat výši dividendy náležející na jednotlivé druhy vydaných akcií - hlavním úkolem je naplňovat základní cíl společnosti - maximalizaci tržní hodnoty podniku Druhy dividendové politiky: 1. stabilní dividendová politika 2. pasivní reziduální dividendová politika (co zbyde po investicích a odvodech do fondů) 3. dividendová politika zaměřená na udržování stálé výše dividendového podílu (stejné procento z čistého zisku) Stabilní dividendová politika: je založena na čtyřech principech, podle kterých: a) výše kmenové dividendy na akcii v b.o. nesmí být menší než kmenová dividenda na akcii v předchozím roce b) spol. sleduje jako svůj dlouhodobý cíl dosažení určité výše div. podílu, která by neměla být překročena c) růst kmenové dividendy na akcii představuje signál o zlepšujících se perspektivách společnosti, princip d) princip (a) je nadřazen principu (b) a princip (b) je nadřazen principu (c) Pasivní reziduální: podstata spočívá v tom, že společnosti využívají svůj interní kapitál přednostně k profinancování investičních příležitostí a pouze tehdy, jestliže společnost nemá možnost investovat do akcí s rentabilitou vyšší než jsou náklady obětované příležitosti prům. akcionáře, bude ze zbývajícího interního kapitálu vyplácet dividendu Založená na udržování stálé výše dividendového podílu: společnosti budou zvyšovat či snižovat dividendu na akcii v závislosti na vývoji čistého zisku na akcii Faktory dividendové politiky: legislativa, finanční faktory (horní hranice, do nichž může být div. vyplacena výše PP), ostatní objektivní faktory (inflace a velikost společnosti), subjektivní faktory (preference jednotlivých akcionářů) Postoje k dividendové politice: 1. napravo je konzervativní skupina - věří, že zvýšení dividend zvýší hodnotu firmy 2. nalevo je skupina radikálů - věří, že zvýšení vede ke snížení hodnoty firmy 3. uprostřed jsou centristé, kteří věří, že na dividendové politice vůbec nezáleží 14. Dluhové financování od Irči - vsuvka Dluhové financování je nejběžnějším způsobem, jak může podnik financovat svůj rozvoj, pokud mu chybí vlastní kapitál. bankovní úvěry mikrofinancování leasing factoring 11

12 Méně zavedenou alternativou je pro českého podnikatele zajištění financí financování prostřednictvím VENTURE KAPITÁLU nebo BUSINESS ANGEL INVESTICE. V tomto případě se však nejedná o dluhové financování, ale o vstup investora do základního kapitálu firmy. Bankovní úvěry Fy si mohou půjčit na investice do růstu a rozvoje, zakoupení strojního parku apod. Banky většinou požadují za úvěry záruku ( nemovitosti, osobní majetek, směnku). Cenou za poskytnutí úvěru je úroková sazba, jež je přímo závislá na riziku, kterému je banka vystavena. Mikrofinancování (drobní a začínající podnikatelé) Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. (ČMZRB). Podnikatelé mohou od ČMZRB získat úvěry za výhodných podmínek za nízkou pevnou úrokovou sazbu (popř. bezúročně), s dlouhou dobou splatnosti a příznivým režimem ohledně zajištění úvěru. Dalším produktem ČMZRB je bankovní záruka, která podnikateli zpřístupní získání úvěrů od komerčních bank. Leasing Finanční leasing je v podstatě dlouhodobý pronájem s následnou koupí. Po dobu pronájmu (splátek) je tak předmět pronájmu vlastněn leasingovou společností a teprve po splacení pronájmu se podnikatel stane vlastníkem předmětu leasingu (např. auta). Factoring Většina malých a středních podniků má největší část svého pracovního kapitálu v zásobách či pohledávkách. Factoring je finanční nástroj, který pomáhá řešit každodenní problémy, kdy hodnota pohledávky, de facto peníze náležející podnikateli, se na účtu klienta nacházejí po dobu splatnosti faktury a podnikatel tyto prostředky potřebuje. Princip factoringu spočívá v tom, že factor (banka, ale mnohdy také specializovaná finanční instituce) odkoupí pohledávky, které má podnikatel za svými klienty, a poskytne podnikateli peníze ihned. 15. Dluhové financování Krátkodobý cizí kapitál: - zahrnuje závazky podniku splatné do jednoho roku - patří mezi ně krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy od odběratelů, nevyplacené mzdy, nezaplacené daně, výdaje příštích období, dlužné dividendy aj. Dlouhodobý cizí kapitál: - tvoří dlouhodobé bankovní úvěry (např. hypoteční), emitované podnikové obligace a dlužní úpisy, leasingové dluhy a jiné dlouhodobé závazky 16. Důvody pro použití cizího kapitálu - podnikatel nemá dostatečný vlastní kapitál k založení podniku (může přibrat společníka, založit družstvo nebo a.s., to ale omezuje jeho pravomoci a je to dražší než bankovní úvěr - podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy ho potřebuje (např. nákup strojů), cizí kapitál také umožní akce, které jinak uskutečnit nelze - použitím cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádná práva na přímém řízení podniku, oproti přibírání nových společníků - cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní a jeho použití zvyšuje rentabilitu podniku (viz finanční páka a daňový efekt) 17. FINANČNÍ PÁKA: Úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást nákladů snižuje zisk, ze kterého se platí daně. Použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu. Zvýšení výnosnosti je způsobeno jak použitím levnějšího cizího kapitálu, tak tzv. daňovým efektem (štítem). Působení finanční páky - cizí kapitál je levnější, než kapitál vlastní - cizí kapitál nám zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu 12

13 Příklad: Podnik A pracuje bez cizího kapitálu, podnik B používá 50% cizího kapitálu. Výnos obou podniků je stejný, jejich zisk je 200 tis. Kč. podnik kapitál vlast.k cizí K Zisk (EBIT) Úrok Z před D Daň 24% Čistý Z VVK A ,2% B % ,8% Z před D - zisk před zdaněním (EBT); VVK - výnosnost vlastního kapitálu (ROE) Důvody omezující použití cizího kapitálu: - cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu, při velkém rozsahu dluhu roste nebezpečí bankrotu, to se zvlášť projevuje v období poklesu výroby - každý další dluh je dražší a je obtížnější ho získat (větší riziko pro věřitele) - vysoký podíl cizího kapitálu omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům, další emise akcií však snižuje pravomoci původních vlastníků, kteří z tohoto důvodu preferují větší zadluženost, používá se tedy i forem financování jako je leasing, faktoring aj. - poměr mezi vlastním a cizím kapitálem je u různých podniků odlišný - v průmyslových podnicích převládá vlastní kap., u obchodních spol. je poměr 50:50, a u peněžních spol. převládá cizí kap - tento poměr závisí také na struktuře majetku (hodně investičního majetku - hodně VK), na subjektivním postoji podnikatele, na úrokové míře bank, na výnosnosti podniku Důvody pro použití CK: 1. podnikatel nemá dostatečný VK nutný k založení podniku 2. podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy ho potřebuje 3. použitím CK nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku 4. CK je levnější než vlastní a jeho použití tudíž zvyšuje rentabilitu podniku Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem: - se u různých podniků liší - CK je hlavně v peněžních institucích (banky), v průmyslu hlavně vlastní 1. závisí to na odvětví, kterém podnik funguje 2. závisí na struktuře majetku = čímž vyšší je podíl dlouhodobého majetku tím je vyšší podíl vlastního nebo dlouhodobého cizího kapitálu 3. na subjektivním postoji podnikatele (nerad se zadluží) nebo manažerů 4. na úrokové míře bank 5. na výkonnosti podniku Při optimalizaci míry zadluženosti se vychází z : 1. CK je levnější než VK 2. s růstem zadluženosti roste i úroková míra, protože roste riziko pro banku a větší riziko vyžaduje vyšší výnosnost 3. s růstem zadluženosti roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy 4. substituce (náhrada) VK dluhem přináší zlevnění nákladů na CK až do určité míry zadluženosti, potom náklady začnou růst Zlaté pravidlo likvidity: - krátkodobý CK kryje OM - dlouhodobý CK kryje DM - pokud bychom krátkodobým CK kryli DM, je to rizikové - dlouhodobým CK krýt OM je nehospodárné ( je žádoucí udržovat optimální poměr vlastních a cizích zdrojů i krátkodobých a dlouhodobých) OM > KCK čistý pracovní kapitál - částka volných prostředků, která zůstane v podniku k dispozici po úhradě všech běžných závazků - uspokojivá výše pracovního kapitálu je jedním ze základních znaků dobré finanční situace podniku OM <KCK nekrytý dluh - pravidlo: dluh je účelné zvyšovat, dokud vyšší zadluženost zvyšuje majetek akcionářů, vlastníků 13

14 18. Doplnění od Heziny z PEKS ke Způsobům financování podniku Způsoby financování podniku: Podle původu kapitálu: 1. Vnitřní financování - zdrojem kapitálu je podniková hosp. činnost, jejímž výsledkem je zisk, resp. odpisy a dlouhodobé rezervní fondy popř. prostředky uvolněné rychlejším obratem kapitálu. 2. Vnější financování - kapitálem, který přichází z vnějšku mimo podnik - hl. zdroji jsou vklady a podíly zakladatelů vlastníků a spoluvlastníků tzn. financování z vl. zdrojů. Patří sem i financování z cizích zdrojů obligace, půjčky. Nové formy vnějšího financování: Leasing: - pronajímací společnosti pronajímají výrobní stroje. A nájemci/ pronajímatelem může být přímý výrobce. Operativní (provozní) leasing po skončení doby nájmu zůstává předmět ve vlastnictví leasingové společnosti. Finanční - nájemní smlouva je nevypověditelná, riziko spočívá na nájemci, do jehož vlastnictví po skončení nájmu předmět většinou za symbolickou cenu přechází. Zpětný leasing při kterém leasingová společnost nejprve koupí předmět leasingu od původního majitele a následně mu jej pronajme Faktoring: je odkup pohledávek faktorem, který nese riziko jejich nedobytnosti a stává se tak institucí financující podnik, který své pohledávky odprodal Zerobondy: půjčky s nulovým kupónem, futures předkupní smlouvy, swaps výměnné obchody na mezinárodních trzích, Opce právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních titulů, např. akcií, půjček, valut Podle pravidelnosti financování rozeznáváme: Financování běžné (Krátkodobé) spočívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku (na nákup surovin, materiálu, paliva, energie, mzdy pracovníkům, placení nájemného, přepravného, daní, splacení krátkodobých závazků, vyplácení dividend a úhradu jiných výdajů) Financování mimořádné financování při založení podniku, při rozšiřování podniku, při spojování podniku, při sanaci podniku, při likvidaci podniku, potřeby financování pří živelných pohromách Podle pořízení dlouhodobého majetku je hlavním zdrojem Vlastní kapitál Dlouhodobý cizí kapitál 14

15 Pro pořízení OM k tomu přistupuje i krátkodobý cizí kapitál Rozeznáváme 3 druhy financování podniku Financování vlastním kapitálem Financování cizím kapitálem Samofinancování (financování ze svého zisku odpisů, popř. dalšími vnitřními zdroji) Běžné (Krátkodobé) financování Zjištění kapitálové potřeby pro financování OM a činností s tím spojených je dosti obtížné. Hovoříme o financování a řízení pracovního kapitálu. Řízení Pracovního kapitálu má základní 2 úkoly: Určit potřebnou (optimální, přiměřenou) výši každé položky oběžný aktiv a jejich celkové sumy Určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat Hrubý pracovní kapitál = OM Čistý pracovní kapitál (ČPK) = OM Krátkodobé závazky Krátkodobé závazky = Celková Pasiva vl. Kapitál DCK Podnik by měl mít tolik OM jak ve věcné tak peněžní formě, kolik hospodárný provoz podniku potřebuje. Má-li jej méně, pak je investiční majetek podniku nevyužit, což je nehospodárné a celkový rozvoj podniku brzděn. Máli jej více, pak je jeho část nečinnosti což vyvolává zbytečné náklady, především úrokové náklady z vázaného majetku. Výše OM by měla být optimální. Pro určení potřebné výše oběžných aktiv můžeme postupovat 2 způsoby: Analyticky podle jednotlivých položek aktiv, se určí u každé položky optimální výše, je nejpropracovanější u zásob Globálně souhrnným výpočtem pomocí tzv. obratového cyklu peněz Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobku, po kterou jsou fondy podniku vázány v oběžných aktivech Obratový cyklus peněz se skládá (OCP) z doby obratu zásob z doby obratu pohledávek inkasa z doby odkladu plateb OCP = DOZ + DI DOP Obratový cyklus peněz: - se tedy vypočte jako součet doby obratu zásob a doby inkasa a odečteme dobu odkladu plateb. Je tedy zřejmé, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně pracovního kapitálu podnik potřebuje. Obratový cyklus peněz lze zkrátit: zkrácením doby obratu zásob zkrácení doby inkasa prodloužením doby odkladu plateb 15

16 Z uvedeného vyplívá, že oběžná aktiva jsou financována jak dlouhodobými dluhy tak krátkodobými dluhy. Čistý pracovní kapitál je financován pouze dlouhodobými dluhy Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, tedy tu část, která je financována dlouhodobými zdroji. Protože dlouhodobý kapitál není okamžitě splatný, je tato část OM k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu. Je však třeba aby tento pracovní kapitál byl v likvidní formě (penězích, obchodovatelných CP). Doba obratu zásob je průměrná doba od nákupu materiálu do jejich prodeje. Zahrnuje dodávkový a výrobní cyklus a vypočte se podle vzorce: 19. Řízení CF Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, čemuž dochází k tvorbě zisku. Zisk je účetní veličinou nikoliv skutečnými penězi. Skutečnými penězi je rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji, který označujeme jako CF (peněžní tok). Finanční manažeři, kromě toho, že musí zajistit zhodnocení vloženého kapitálu, to jež zhodnocení zisku, musí dále zajistit aby podnik měl v každém okamžiku dostatek peněz nebo-li CF. Sestavení plánu CF přímou metodou nepřímou metodou 20. Hodnocení finanční výkonnosti podniku finanční analýza Jakékoliv finanční rozhodování v podniku musí být podloženo finanční analýzou. Na jejích výsledcích je založeno řízení financí, řízení a financování oběžných aktiv a investic, cenová a dividendová politika podniku a další. Zdroje údajů pro finanční analýzu jsou : interní finanční výkazy (rozvaha, VZZ, CF), výroční zprávy podniku, různá statistická šetření, údaje manažerského účetnictví externí údaje o jiných podnicích např. údaje ze statistické ročenky Techniky používáme ve finanční analýze: kromě rozboru absolutních ukazatelů, je používán % rozbor, poměrové ukazatele, altmanův vzorec, vzorec DU pont, MVA, MVA Techniky procentního rozboru : spočívají v tom, že kromě absolutních hodnot rozvahy a výsledovky se počítá jejich procentní podíl na celku (např. v rozvaze na sumě aktiv na bilančním součtu, na výsledovce na celkových výnosech) a sleduje se jejich vývoj v jednotlivých obdobích, zároveň se mohou porovnávat hodnoty s jinými konkurenčními podniky. Poměrová analýza: pracuje s poměrovými ukazateli, které představují podíl dvou absolutních ukazatelů. 16

17 Hlavní představitelé skupin poměrových ukazatelů: ukazatele finanční situace ukazatele výnosnosti, ziskovosti ukazatele likvidity ukazatele zadluženosti ukazatele tržní hodnoty Ukazatele finanční situace: K nim se obvykle řadí ukazatele likvidity a zadluženosti. Ukazatele výnosnosti (Rentability): Čistý výsledek podnikového snažení vykazují kombinovaný vliv likvidity aktivity a zadluženosti na čistý zisk podniku. 17

18 21. Ukazatelé tržní hodnoty: Tyto ukazatelé vyjadřují, jak je trhem (burzou, investory) hodnocena minulá činnost podniku a jeho budoucí vývoj. Jsou výsledkem úrovně všech výše uvedených oblastí a to likvitity podniku, využití aktiv, využití dluhů a vynosnosti podniků. 1) Poměr ceny akcie k zisku na akcii = 2) Kurz akcie = 3) Čistý zisk na jednu akcii = 4) Dividenda na 1 akcii = Pro měření výkonnosti podniků se v současné době začínají používat ukazatelé přidané hodnoty. 1) Tržní přidaná hodnota MVA = (P S P P ) * n P S tržní cena akcie P P nominální cena akcie n počet akcií 2) EVA Ekonomická přidaná hodnota EVA = NOPAT C*WACC NOPAT= EBIT (1-t)-C*WACC NOPAT = čistý provozní zisk po zdanění C dlouhodobě investovaný kapitál WACC náklady na kapitál, vyjádřené diskontní mírou EBIT = provozní zisk před zdaněním i před úroky t- míra zdanění zisku 18

19 22. Postup finanční analýzy: Obvykle začíná postup finanční analýzy rozborem absolutních ukazatelů (tržby, náklady) a jejich změn (meziroční, časové řady). Následuje rozbor struktury (% vyjádření) tzv. mezipodnikové srovnání. Základem fin. analýzy je rozbor poměrových ukazatelů. Fin. pomocí poměrových ukazatelů: 1. Výpočet poměrových ukazatelů za sledovaný podnik 2. Srovnávání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry (komparativní, sektorová, odvětvová analýza) 3. Hodnocení poměrových ukazatelů v čase (trendová analýza graf) 4. Hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli (USA systém hodnocení DUPONT, v ČR se používá Pyramidová soustava krátká zpráva) USA: a) Podle systému ukazatele DUPONT pro ROA (je shodné s ROA, akorát více rozvedeno, ale matematicky je pak výsledný vzoreček shodný): = b) Systém ukazatele DUPONT pro ROE = ČR: Pyramidová soustava fin. ukazatelů spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele, který by měl nejlépe postihovat základní cíl podniku, na ukazatele dílčí, které jej rozhodujícím způsobem ovlivňují. Výpočet vlivů dílčích ukazatelů se provádí na PC, pomocí logaritmické metody. Pro analytiky proto zbývá rozhodující fáze rozboru a tj. interpretace výsledků a návrh opatření ke zlepšení výkonnosti podniku. 5. návrh na opatření pomocí analýzy odhadujeme slabá a silná místa ekonomiky podniku (SWOT) Toto vše, slouží jako podklad pro fin. řízení a plánování v podniku a pro prognózování do budoucnosti. 19