2.8 ZÁKLADY VYTVÁŘENÍ TESTOVÝCH SYSTÉMŮ

2.8 ZÁKLADY VYTVÁŘENÍ TESTOVÝCH SYSTÉMŮ Vytváření testových systémů pro jednotlivé potřeby tělovýchovné praxe patří mezi hlavní otázky teorie konstrukce testů. Protože však v testové baterii nebo profilu se ovlivňují nejen vlastnosti každého testu,' ale působí na sebe i jednotlivé testy, je konstrukce optimálních testových systémů složitou záležitostí. Uvádíme zde proto základní zásady či vztahy, které jsou důležité pro konstrukci testových systémů a mohou být přímo využity v testovací praxi. Testový profil. Původně znamenal grafické vyjádření výsledků většího počtu 86 Konstrukce a teorie motorických testů

testů. Později se obsah pojmu rozšířil. Při použití testového profilu je testovaná osoba podrobena řadě dílčích testů, jejichž výsledky jsou vynášeny do grafu. Z grafu pak můžeme určit nejen relativní polohu TO v souboru, ale získá se i celkový tvar profilu vyjadřující často úroveň pohybových schopností a dovedností TO. Zvláštností testového profilu ve srovnání s baterií je, že nízký výkon v jednom testu nemůže být kompenzován vysokým výkonem v jiném testu. Vykreslení a vyhodnocení profilu. Profil shrnuje testové výsledky jedné osoby, které zakreslujeme do sítě předem připravené (autorem profilu apod.). Nejvhodnějši je procentilová normální síť, která umožňuje použít procentily, z-body, T-body apod. Vlastní záznam grafu může být různý, dva vhodné způsoby uvádíme na obrázcích 12 a 13. Při vlastním vyhodnocení bereme v úvahu: vyrovnanost profilu, celkovou polohu profilu, celkový tvar profilu, výskyt testových trsů (testů, ve kterých TO dosahuje podobné úrovně) atd. Spolehlivost a validita testového profilu. Zvláště důležitá je spolehlivost, neboť nemůže-li být v praxi žádný samostatný test dokonale spolehlivý, pak rozdíly mezi výsledky dvou takových testů jsou spolehlivé ještě méně. Přitom právě Konstrukce a teorie motorických testů 87

rozdíly mezi výsledky testů udávají grafický tvar profilu. Proto je vždy určité nebezpečí, že při vyhodnocení budou přeceněny i ty rozdíly, které jsou jen produktem nespolehlivosti. Tomu lze čelit vynášením zmíněného pásma ±A max podle vzorce (2.4-6'), popř. kritického rozdílu podle vzorce (2.4-14'). Koeficient spolehlivosti profilu jako testového systému je dán vzorcem: (2.8-1') kde fjj: je průměr koeficientů spolehlivosti jednotlivých testů profilu a rj k je průměr vzájemné validity mezi všemi dvojicemi testů v profilu. Ze vzorce (2.8-1') je zřejmé, že profil je tím spolehlivější, čím spolehlivější jsou jednotlivé testy a čím nižší je jejich vzájemná validita. Obecně je tedy spolehlivost celého profilu nižší než průměrná spolehlivost jeho jednotlivých testů. Proto klademe na spolehlivost celého profilu nižší požadavky, než je uvedeno v tabulce 16 (někdy se spokojujeme s hodnotou r xx, > 0,5). Protože profil je víceméně volné seskupení jednotlivých testů, bývá obvykle každý test validován samostatně. Jinou možností je vytvoření určité klasifikační 88 Konstrukce a teorie motorických testů

soustavy pro hodnocení vhodnosti jednotlivých typů profilů daných celkovým tvarem atd. Tato soustava pak může mít validitu i vyšší, než je složená validita (mnohonásobná korelace) všech testů profilu k témuž kritériu. Výsledky testové baterie. Výsledek baterie ( ba,x) získáváme shrnutím, zpravidla součtem výsledků jednotlivých testů. Prostý celkový výsledek baterie (viz kapitoly 2.2, 2.6) můžeme nejsnáze vyjádřit v z-bodech jako součet osobního vektoru z^. (2.8-1) Pomocí matic: bo,x = Z1, místo vzorce 2.8-1. U prostého bal x má každý test v celkovém součtu stejnou důležitost. Správnější je přiřadit jednotlivým testům koeficienty, které by vyjádřily jejich různou závažnost v rámci celé baterie. Takto získaný výsledek baterie testů se nazývá vážený celkový výsledek 15 )'. (2.8-2) kde b lt..., b v jsou koeficienty neboli váhy, jimiž násobíme testové výsledky do celkového součtu. Maticově: ba,x = Zb. Klasický model testové baterie a její spolehlivost Stanovení optimálních koeficientů pro dosažení maximální validity nebo maximální spolehlivosti baterie patří mezi otázky důležité pro praxi testování. (Podobně jako v kap. 2.4 používáme T tau" pro skutečné výsledky, Á delta" pro chyby a X pro pozorované výsledky.) Homogenní baterie (či složený test) {b<ux, batt} je složena z dílčích testů či částí {X ít TJ, {X 2, T 2 },..., {X v, T v }, které označíme {Xj, TJ}. Jednotlivá TJ- představují skutečnou výkonnost v dílčích testech baterie, celkové bttl T vyjadřuje skutečnou výkonnost v celém testu nebo baterii. Příkladem může být test sed leh 60 s rozdělený na šest desetisekundových částí (viz tabulka 17), součet počtu úspěšných hodů na koš u baterie testů střelby v košíkové apod. Složení testu z v částí anebo složení baterie z v dílčích testů vyjadřují vztahy: (2.8-3) Z těchto vztahů lze odvodit, že zvýšením počtu v testů baterie vzrůstá skutečný rozptyl bat Sr baterie velmi rychle (s druhou mocninou v). Naproti tomu rozptyl chyb j, a( Sj vzrůstá pomaleji (jen s první mocninou v). Ze vzorce (2.8-4) pak vyplývá, 15 ) Vážený součet se označuje přesněji jako tzv. lineární kombinace. V literatuře o testech se to někdy vyjadřuje tak, že testové výsledky jsou spolu kombinovány" v poměrech určených vahami. Konstrukce a teorie motorických testů 8

že zvyšováním počtu dílčích testů v baterii nebo prodlužováním testu o další části se zvyšuje spolehlivost složeného či prodlouženého testu (délka testu d má podobu počtu dílčích částí, tj. d = v): (tzv. Spearmanův Brownův vzorec, S B), což platí jen tehdy, jsou-li části či opakování testu paralelní (viz znaky v tabulce 18). Máme-li například test střelby na koš, kde se hodnotí počet úspěšných hodů, a jsou-li jednotlivé hody a jejich skupiny paralelními dílčími testy, pak můžeme vzorec,(2.3-4) použít. Je-li spolehlivost jednoho dílčího testu (např. složeného z pěti hodů) r }j, = 0,7, pak desetinásobně dlouhý test s délkou v = 10 (složený z padesáti hodů) bude mít podle vzorce (2.8-4) spolehlivost r xx, = 7/7,3 = 0,96. Nejsou-li dílčí testy v baterii paralelní, pak místo vzorce (2.8-4) použijeme následující výraz pro vyjádření spolehlivosti neváženého celkového výsledku baterie pomocí jejích dílčích testů: (2.8-5) Tento vzorec nevyžaduje žádnou formu ekvivalence dílčích testů, tj. z hlediska tabulky 18 nemusí jít ani o kongenerické subtesty, baterie může být složená i z nehomogenních testů různých schopností a dovedností. Maximální spolehlivost váženého výsledku baterie. Podstatného zvýšení spolehlivosti baterie se dosáhne takovou volbou vah, kdy váhy bj rovnice (2.8-2) se pro jednotlivé testy Zj určí jako: (2.8-6) Toto doporučení je jen přibližné. Přesného maxima spolehlivosti váženého výsledku kax se docílí následovně. Matice R je (korelační) matice vzájemné validity mezi dílčími testy baterie, přičemž R má na úhlopřu. ;c icdnotky. Označme R matici, která vznikne z R tak, že na úhlopříčku vyneseme spolehlivosti r /y jednotlivých testů. Vytvoříme matici [ŘR~'J, vypočteme její největší charakteristické (vlastni) číslo c 1(IA a k němu příslušný charakteristický (vlastní) vektor v. Tento vektor je vektorem optimálních vah, takže položíme-li v rovnici (2.8-2) bj = tij, bude spolehlivost r. váženého výsledku ba,x maximální. Vliv počtu paralelních testů na validitu baterie. Jsou-li části testu klasicky paralelní a paralelnost se neruší prodlužováním testu, pak platí následující vzorec, který udává vliv prodloužení na validitu k nějakému vnějšímu kritériu: (2.8-7) kde r yx je původní validita testu X ke kritériu Y, v je počet paralelních testů 90 Konstrukce a teorie motorických testů

nebo násobek prodloužení testu, r xx, je spolehlivost původního testu a r Y(ulc> je validita prodlouženého testu. V praxi je vhodné výsledek vzorce (2.8-7) srovnat se spolehlivostí prodlouženého testu podle vzorce (2.8-4) vždy musí být splněna nerovnost (2.4-17), tj. validita prodlouženého testu může být nejvýše rovna jeho indexu spolehlivosti. Vnitřní konzistence baterie a její spolehlivost. Tzv. koeficient vnitřní konzistence a je jednoduchou charakteristikou celkového složení baterie. Navíc z něj lze dobře, a u některého druhu testů i přesně, odhadovat spolehlivost baterie z jediné její aplikace, aniž by bylo třeba použít opakování testů a jiných metod spolehlivosti (viz kapitola 2.5). Koeficient vnitřní konzistence (Gulliksen 1950, Cronbach 1951): (2.8-8) \ / Čím více se a blíží od O k l, tím má baterie větší poměrnou homogenitu. Pro libovolně sestavenou, i heterogenní komplexní baterii testů (např. víceúčelovou) platí, že a je dolní mezí spolehlivosti baterie: (2.8-9) Například máme test obratnosti překážkovou dráhu (Hodaňův test, Kurašův test aj.). U testů tohoto druhu je obtížný odhad spolehlivosti metodou opakování testu, protože dochází k zapracování (viz obr. 8). Celkový výsledek testu ba,x čas v sekundách je dán součtem časů jednotlivých částí. Test rozdělíme, dejme tomu na 3 části (v = 3); 1. část: od startu až po ukončení běhu mezi kuželi, 2. část: od ukončení běhu mezi kuželi až po kotoul, 3. část: od kotoulu až do cíle (potřebujeme tedy troje stopky). Zjistíme rozptyly jednotlivých částí: sf = 0,8, s\ = 0,9, s = 1,0 a rozptyl celkových výsledků s x = 6,3. Dosazením do vzorce (2.8-8) dostáváme koeficient vnitřní konzistence a = 6/7 = 0,86. Na základě toho můžeme podle tabulky 16 hodnotit test jako přinejmenším vyhovující z hlediska spolehlivosti (viz vzorec 2.8-9), aniž jsme jej opakovali. Když ovšem zjistíme a nízké (např. a = = 0,3 apod.), může být vzhledem k vzorci (2.8-9) spolehlivost bal r x x' vysoká. U kvazi-tau-ekvivalentních testů (jejich znaky jsou uvedeny v tabulce 18) je koeficient vnitřní konzistence a roven koeficientu spolehlivosti baterie. Ve vzorci (2.8-9) platí dokonce rovnost: (2.8-10) Protože kvazi-tau-ekvivalentní testy se vyskytují v praxi častěji než přísnější formy ekvivalence (jako např. paralelní testy), je použití koeficientu a velmi výhodné. Ze vzorce (2.8-8) lze odvodit, že při vzrůstajícím počtu testů v k nekonečnu (v = oo) 'se koeficient a blíží 1. Kdybychom tedy do baterie zahrnuli všechny testy z nekonečného univerza motorických testů dané oblasti motoriky, vnitřní konzistence takové nekonečné baterie" by byla dokonalá. Vzhledem ke vzorci (2.8-9) platí, že pak by i spolehlivost x r xx. nekonečného univerza byla l, tj. do- Konstrukce a teorie motorických testů 91

konala. Proto se koeficient a používá i jako jedna z měr zobecnitelnosti testů (o ní jsme hovořili v kapitole 2.3 o vlastnostech testů). Pokud jsou subtesty navzájem dokonce tau-ekvivalentní (viz tabulka 18), pak koeficient vnitřní konzistence a je nejen roven koeficientu spolehlivosti r xx,, ale navíc je v konkrétním případě jeho lepším odhadem, než obvykle používaný odhad metodou dělení, popsaný v tabulce 17. Vzájemná složená validita dvou baterií. V řadě sportů nelze výkon charakterizovat jediným kritériem. Tak např. ve sportovních hrách je dílčím kritériem výkonnosti hráče jeho pořadí v družstvu podle subjektivního posouzení trenéra. Současně však lze použít i jiná dílčí kritéria, jako např. počet nasazení do důležitých utkání, jakou má výkonnostní třídu atd. V takovém případě nás zajímá validita baterie motorických testů na jedné straně vzhledem k celé baterii kritérií na straně druhé. Příklad validity baterie testů k baterii kritérií z práce /. Havlíčka 1974 jsme vlastně už uvedli v kapitole 2.7 na str. 80. Složené kritérium zde bylo vytvořeno neváženým součtem dílčích kritérií, ale v řadě jiných případů můžeme dílčím kritériím přiřadit různé váhy, podobně jako testům v baterii. Složenou validitu (vlastně dvojitě složenou") pak označíme: Je to vlastně vzájemná validita váženého součtu baterie testů vzhledem k váženému součtu baterie kritérií: kde o,, a k jsou váhy dílčích testů, jejichž počet v testové baterii je v x, zatímco b- }, b k jsou váhy dílčích kritérií, jejichž počet v baterii kritérií je v r Dílčí testy Z XJ, Z Xk i dílčí kritéria Z y., Z yk jsou normovány v z-bodech. Pak vzájemná validita dvou baterií K dána vzorcem: (2.8-11) Příklady praktického použití. Máme dvě baterie o třech testech (t^ = 3) a dvou kritériích (v y = 2). Známe matici R vzájemné validity všech dvojic a váhy byly stanoveny posudkem odborníků (viz schéma na str. 93). Každý koeficient validity r jk v matici R vynásobíme dvojicí vah, v jejichž průsečíku koeficient leží. Obdržíme tak matici, na niž ukazuje šipka. Ta je hranicí mezi testy a kritérii rozdělena na čtyři části označené písmeny A, B, B', C. Mimodiagonální část se vyskytuje ve dvou tvarech B a B', protože matice R je souměrná. (To může sloužit pro kontrolu, anebo můžeme vypočítat jen horní pravou část matice R a zbytek opsat.) Zjistíme součty čísel v jednotlivých částech B, A, C. B = 8,4, EA = 21,6, EC = 8,2. Dosazením do vzorce (2.8-11) dostáváme: 92 Konstrukce a teorie motorických testů

Stanovení vah, které povedou k maximální možné vzájemné validitě mezi bm X a ba,y, se provádí tzv. kanonickou analýzou matice R. Toto maximální r( ba,x, ba,y) se pak nazývá koeficient kanonické korelace. Kanonická analýza se provádí pomocí charakteristických čísel a vektorů matice D, kterou určíme: Kanonická korelace, tj. maximální možná vzájemná validita obou baterií se pak určí r( bia X, ba,y) = = ^c max, kde c maj, je největší charakteristické číslo matice D. Pak se stanoví matice (D c ma j) a z algebraických doplňků jednotlivých prvků prvního řádku této matice se vytvoří vektor d (sloupcový). Následuje stanovení čísla /i = d T Cd (kde C je diagonální matice charakteristických čísel příslušných k D). Vektor a optimálních vah a {, a 2,, a vx pro první baterie testů se nalezne pomocí: Vektor b optimálních vah ft,, b 2,..., b vy pro druhou baterii testů se nalezne pomocí: Zásady pro konstrukci testových systémů baterií a profilů Počáteční výběr testů. Sestavení baterie či testového profilu je dáno především účelem testovaní. Na počátku výběru testů se tedy řídíme především jejich obsahovou validitou (viz kapitolu 2.6). Může jít o baterii obecné motorické výkonnosti, která postihuje základní pohybové schopnosti, nebo o speciální baterii pro výběr talentů k určitému druhu sportu apod. Z hlediska obecných vlastností však vybíráme především takové, které mají vysokou spolehlivost (vzhledem k větě V 16 v kapitole 2.4) a objektivitu (r, /bj ). Dále se řídíme těmito pravidly: Pravidlo o konstrukci systému podle jednoduché validity testů. Z hlediska jednoduché validity dílčích testů platí zásada: vybírejte testy, které mají vysokou validitu ke kritériu a nízkou nebo střední validitu vzájemnou. Toto pravidlo je výsledkem dvou protichůdných vlastností testů v baterii, které je nutno sladit, aby baterie byla optimální. První vlastnost je ortogonalita testů. Testy by v ideálním případě byly tzv. ortogonální, když by vzájemná validita Konstrukce a teorie motorických testů 93

byla nulová. Výhodou baterie ortogonálních testů je úspornost, neboť nedochází k překrývání testů. Navíc při daných koeficientech jednoduché validity testů ke kritériu jsou to právě ortogonální testy, které mají složenou validitu největší. Druhou vlastností je tzv. univokálnost testů. Test by byl v ideálním případě k danému kritériu univokální (tj. jednohlasý"), když by měřil jen dané a žádné jiné kritérium. Je samozřejmé, že chceme z baterie vyloučit testy, které do značné části postihují jiná kritéria, než ke kterému konstruujeme naši baterii. Protože však testy nemohou současně být ortogonální (tj. vlastně měřit různá kritéria) a přitom také univokální (tj. měřit jen jediné kritérium), je třeba, aby obě tyto vlastnosti byly v určité rovnováze. Pravidlo o supresorech. Teprve po splnění prvního pravidla (!) lze někdy ještě dále zvýšit validitu pomocí pravidla druhého o vzájemné jednoduché validitě: vybírejte testy, které mají nízkou validitu ke kritériu, ale vysokou validitu k testům do baterie již dříve zařazeným. Testy vybrané podle tohoto pravidla se nazývají supresory (tj. potlačující" testy). Mohla by vzniknout nesprávná domněnka, že takové testy nevypovídají nic o kritériu a že pro svou vysokou validitu k ostatním testům jsou snad nadbytečné. Problém je však složitější. Pro supresory je charakteristické, že: a) pokud mají nenulovou validitu ke kritériu, pak má jejich koeficient bj (váha) v predikční rovnici opačné znaménko než jejich korelace s kritériem, b) pokud mají nulovou validitu ke kritériu, pak jejich čistá validita ke kritériu není nulová [viz vzorec (2.6-11)], respektive je vyšší než jejich validita jednoduchá. Příklad. Test X } má ke kritériu Y validitu r Yl = 0,60. Přidáme k němu test X 2 (supresor), který ke kritériu má validitu jen r Y2 = 0,10 a s původním testem X : se značně překrývá" (porušuje požadavek ortogonality) vzájemná validita obou testů je r 12 = 0,80. Přesto však po dosazení do vzorce (2.6-10) zjistíme složenou validitu obou testů r Y 12 = 0,87. Validita se zvýšila z 0,60 na 0,87, tj. inkrementální validita (viz kap. 2.6) druhého testu je 0,27. Je to způsobeno tím, že čistá validita testu X 2 je podle vzorce (2.6-11) r Y2 t = 0,38, ačkoli původní jednoduchá validita byla r r2 = 0,10. Predikční rovnice kritéria pomocí uvedených dvou testů je [viz vzorce (2.6-7), (2.6-8)] vyjádřena v z-bodech (tj. s y = s t = s 2 = l, ý = x t = x 2 0): ž = l,44z, - I,06z 2 Koeficient b 2 = 1,06 druhého testu má opačné znaménko než jeho korelace ke kritériu (r r2 = 0,1). To lze vyložit tak, že odečtením váženého výsledku supresoru se potlačuje" nežádoucí část výsledku původního testu z,, která rušila předpovědítelnost kritéria z y. Jako možné supresory v oblasti motoriky přicházejí v úvahu především testy motorické učenlivosti (docility) viz kap. 3.3. Z psychologických testů jsou to především testy motivace, které by měly být součástí komplexního vyšetření souběžné s motorickými testy, popř. testy inteligence a osobnosti. 94 Konstrukce a teorie motorických testů

Pravidlo o vyměňování testů. Konečné sestavení baterie či profilu je obvykle složitý a dlouhodobý proces. Proto se doporučuje nevyloučit žádný test už na začátku konstrukce baterie. Nikdy totiž nevíme, zda se inkrementální validita takového testu přidáním jiných testů nezvýší. Proto zpočátku testy přidáváme a řídíme se přitom především jejich inkrementální validitou a čistou validitou. Současně se orientujeme i podle koeficientu vnitřní konzistence a dané baterie, jehož odmocnina (^/a) je vždy dolní mezí složené validity celé baterie k jakémukoli kritériu, viz vzorce (2.8-9) a (2.4-17). Teprve neni-li už dále únosné počet testů v baterii zvyšovat, přikročíme k výměně některých testů. Například daný test nahradíme testem k němu homogenním, který však má vyšší spolehlivost. Přitom využíváme různých forem ekvivalence testů. Pravidlo o prodlužování a zvyšování počtu homogenních testů. Někdy dílčí test nevyměníme, ale zvýšíme počet testů s ním homogenních (např. paralelních apod.) nebo test prodloužíme, čímž rovněž zvýšíme jeho spolehlivost viz vzorce (2.8-4), (2.8-5) a potenciálně i platnost. Přitom se řídíme vzorcem (2.4-16) z kapitoly 2.4, který nám ukáže, zda prodlužování může přinést účinek. Orientačně přitom užíváme vzorec (2.8-7) o vlivu počtu testů a jejich délky na validitu. Pravidlo o vzájemných proporcích délek nebo počtu testů. Validitu baterie lze zvýšit vhodnou proporcí délek nebo počtem jednotlivých testů ve skupinách homogenních testů různých pohybových schopností uvnitř baterie či profilu. Problém je (i matematicky) značně složitý, v praxi doporučujeme: a) Dilčí testy, které mají vysokou validitu i vysokou spolehlivost, volíme co nejdelší. Testy s nízkou validitou i nízkou spolehlivostí volíme kratší. b) Rozdíl v délce těchto dvou skupin testů v dané baterii by měl být tím větší, čím má být baterie jako celek kratší. (Např. u zkrácené verze dané baterie dáme testům s nízkou validitou a s nízkou spolehlivostí velmi malé délky, popř. je vůbec vyřadíme.) c) Testům s vyšší validitou a s nižší spolehlivostí dáváme ve zkrácené verzi baterie menší délku než testům s nižší validitou a vyšší spolehlivostí. d) U baterie, která jako celek může být značně dlouhá, dáváme naopak větši délku testům s vyšší validitou a s nižši spolehlivostí. Využití mediátorů. Někdy lze najít zvláštní druhy testů či jiných proměnných, které zvyšují validitu baterie jen u určité části podsouboru testovaných osob. Jde o tzv. mediátory. Tak např. jedním z nejznámějších mediátorů pro předpověď úspěšnosti studia pomocí baterie testů je proměnná pohlaví". Testový systém často mívá vyšší validitu u žen než u mužů. V tělesné výchově je však na vyhledávání vhodných mediátorů teprve nutné zaměřit pozornost, zvláště při výběru sportovních talentů. Redukce soustavy motorických testů. Jedním z problémů testovací praxe je vytvořit zkrácenou úpravu baterie vypuštěním podstatného počtu testů, z určitého hlediska nadbytečných. Při vypouštění testů musíme vždy dávat pozor, abychom Konstrukce a teorie motorických testů 95

nevyloučili takový test, který je nevalidní jen zdánlivé viz kapitola 2.7, vzorec (2.7-6). V baterii lze zhruba rozlišit dva případy redukce počtu testů: a) pro účely predikce nějakého výkonnostního kritéria, b) bez kritéria, obvykle pro účely úspěšného postižení určité oblasti pohybových schopností. V případě a) jde o otázku tzv. optimální redukce, která je v úzké souvislosti s dostatečností validity baterie po snížení počtu testů. Obvykle se provádí tehdy, když počet a výběr testů do baterie jsou už takové, že validita baterie je dostatečná. Pak stojíme před opačnou otázkou než při počáteční konstrukci baterie, tj. které testy z baterie vypustit, aby validita neklesla pod hranici dostatečnosti, tj. pod nejnižší přípustnou validitu. Optimální redukce baterie je tedy maximální redukce za neporušení podmínky dostatečné výšky validity. Přesně optimálni řešení bychom nalezli, když bychom určili validitu všech možných kombinací testů v baterii, tj. všech dvojic, trojic, čtveřic,... testů ke kritériu. Například kdybychom chtěli najít optimální redukci Fleishmanova testu, který má v = 10 dílčích testů, museli bychom vyšetřit složenou validitu 45 dvojic, 120 trojic, 210 čtveřic,..., celkem 1254 dvoutestových až devítitestových verzí původní baterie. Při větším počtu testů nelze validitu všech kombinací vyšetřit ani počítačem. Proto se užívá různých přibližných metod redukce. Především se vylučují testy s nejnižší čistou validitou, používají se faktorová analýza a její speciální modely určené k tomuto účelu. V případě b) je hlavní metodou redukce testů faktorová analýza (viz kapitola 3.2). Cílem je pokrýt celou strukturu dané oblasti pohybových schopností a dovedností reprezentativním výběrem testů tak, aby byly všechny společné faktory vhodně zastoupeny. Počet testů má být úměrný procentovému podílu rozptylu každého ze společných faktorů. Dostatečnost redukce se posuzuje podle součtu čtverců zátěží testů vybraných do redukované baterie vzhledem k původnímu součtu čtverců zátěží všech testů (je-li procento rozptylu popsané redukovanou baterií např. 90 %, považuje se redukce za přijatelnou apod.). Rovněž se lze orientovat podle koeficientu vnitřní konzistence a před a po redukci baterie, který by neměl příliš klesnout. Po zjištění faktorové struktury baterie se rozdělují její testy na komplexní a homogenní. Ve skupině homogenních testů pak vyhledáváme podskupiny testů s různým druhem ekvivalence. To umožňuje vhodnou redukci jednotlivých skupin testů. 96 Konstrukce a teorie motorických testů