(oxokyselin) Obecný vzorec: K m A n K - vzorec kationtu A - vzorec aniontu m, n - indexy - počty iontů - přirozená čísla Pozn.1 - Indexy m, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li oba indexy m, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Musí platit: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. resp. nk - náboj kationtu na - náboj aniontu K m nk+ A n na m. nk + n. (-na) = 0 musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. Pozn. Obě vyjádření jsou ekvivalentní (viz následující poznámka + Pravidlo 2 Obecných zásad tvorby názvosloví). Pozn. Náboj vs. oxidační číslo Oxidační číslo je číselně rovno výslednému náboji částice, skupiny vyjádřenému jako násobek elementárního náboje. V případě elektricky nabitých částic - iontů (kationtů, aniontů) se pro ion nepoužívá termín oxidační číslo - neříká se, že má oxidační číslo např. II, ale že má náboj 2 +. Obecný název : podstatné jméno + přídavné jméno název aniontu + vypuštěná koncovka - ový z názvu aniontu název kationtu název prvku s klad.nábojem + koncovka dle náboje iontu * * Koncovka dle náboje iontu = koncovka dle oxidač. čísla prvku (viz výše). 1
1. Soli jednoduchých kyslíkatých kyselin Tvorba vzorce z názvu Př. 1 síran hlinitý 1. Typ sloučeniny: sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny síran - koncovka - an sůl kyseliny sírové slovo hydrogen v názvu soli? NE není hydrogensůl 2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina sírová H 2 SO 4 - vzorec aniontu : - hydrogensůl? NE aniont neobsahuje žádný vodíkový atom vytvoření aniontu odtržením všech atomů vodíku správněji kationtů vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 2 - náboj aniontu: Platí: Elektroneutrální molekula po odtržení x vodíkových kationtů s celkovým náboje x + musí mít zbytek - anion - stejně velký ale opačný náboj, tj. x -. Odtrženy 2 kationty vodíku, 1 kationt vodíku náboj 1+ odtržen náboj 2. (1+) = 2 + zbytek - anion - musí mít náboj 2 -. náboj aniontu: 2 - - vzorec aniontu: (SO 4 ) 2-3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: hlinitý - název prvku : hliník - Al - koncovka - itý oxid. číslo III náboj 3 + - vzorec kationtu: Al 3 + 4. Zápis: Al 3 + m (SO 4 ) 2 - n 5. Určení indexů - počtů iontů Al 3 + m (SO 4 ) 2 - n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m. (3 +) + n. (2 -) = 0 3. m = 2. n m / n = 2 / 3 odtud m = 2 n = 3 5. Vzorec: Al 2 (SO 4 ) 3 2
b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se. Al 3 + (SO 4 ) 2 - \ / / \ 5. Vzorec: Al 2 (SO 4 ) 3 Př. 2 uhličitan vápenatý 1. Typ sloučeniny: sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny uhličitan - koncovka - ičitan sůl kyseliny uhličité slovo hydrogen v názvu soli? NE není hydrogensůl 2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina uhličitá H 2 CO 3 - vzorec aniontu : - hydrogensůl? Ne anion neobsahuje žádný vodíkový atom vytvoření aniontu odtržením všech atomů vodíku správněji kationtů vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 2 - náboj aniontu: 2 - - vzorec aniontu: (CO 3 ) 2-3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: vápenatý - název prvku : vápník - Ca - koncovka - natý oxid. číslo II náboj 2+ - vzorec kationtu: Ca 2 + 4. Zápis: Ca 2 + m (CO 3 ) 2 - n 5. Určení indexů - počtů iontů Ca 2 + m (CO 3 ) 2 - n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m. (2 +) + n. (2 -) = 0 2. m = 2. n 3
m / n = 2 / 2 = 1 / 1 odtud m = 1 n = 1 5. Vzorec: CaCO 3 b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se. Tvorba názvu ze vzorce Ca 2 + (CO 3 ) 2 - \ / / \ 5. Vzorec: Ca 2 (CO 3 ) 2 / : 2 po krácení: CaCO 3 Př. Ni(NO 3 ) 2 1. Typ sloučeniny: sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny značka vodíku ve vzorci soli? NE není hydrogensůl 2. Stanovení kationt- aniont - kationt : Ni - nikl - aniont : (NO 3 ) 3. Zápis: Ni nk + (NO 3 ) na - 2 4. Stanovení náboje iontů: Ni nk + (NO 3 ) na - 2 Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem 1. (nk +) + 2. (na -) = 0 1. nk = 2. na nk / na = 2 / 1 odtud nk = 2 na = 1 zápis: Ni 2 + (NO 3 ) 1-2 4
b. křížovým pravidlem Počty iontů - indexy - se zapíší křížem jako nábojová čísla iontů v molekule. Pozor na znaménka. Ni(NO 3 ) 2 \ / / \ zápis : Ni 2 + (NO 3 ) 1-2 5. Odvození názvu kationtu - vzorec kationtu: Ni 2 + - název prvku : Ni - nikl - náboj 2 + oxid. číslo II - kontrola: může mít nikl oxidační číslo II? ANO * 1 - název kationtu: nikelnatý - koncovka : oxid. číslo II koncovka - natý 6. Odvození názvu aniontu a názvu soli - vzorec aniontu : (NO 3 ) 1 - - kyselinotvorný prvek : dusík - hydrogensůl? anion neobsahuje žádný vodíkový atom správněji kation vodíku NE. - zápis s oxidačními čísly: (N OX O -II 3) 1 - - stanovení oxidačního čísla kyselinotvorného prvku: 1. OX + 3. ( - II ) = 1 - OX = V - kontrola : může mít dusík oxidační číslo V? : ANO * 1 - koncovka : oxid. číslo V koncovka - ičnanový, - ečnanový - název aniontu: aniont dusičnanový - název soli: vypuštěním koncovky - ový z názvu soli dusičnan 7. Název soli : dusičnan nikelnatý * 1 Lze zjistit nahlédnutím do Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách. Pokud daný prvek nemá dané oxidační číslo, pak návrat na bod 1 a znovu. 5
2. Soli polykyselin Pro názvosloví solí polykyselin platí obdobné zásady jako pro názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Číslovkovými předponami se uvede: - počet centrálních atomů, - počet kationtů, - počet atomů kyslíku v aniontu. Zpravidla se však tento úplný stechiometrický název zjednodušuje tak, že se kromě počtu centrálních atomů vyjádří buď jen počet kationtů, nebo jen počet kyslíkových atomů. Příklad názvu Příklad 1 Na 2 B 4 O 7 úplný stechiometrický název: heptaoxotetraboritan disodný zjednodušený název: tetraboritan disodný Příklad 2 K 2 Cr 2 O 7 úplný stechiometrický název: heptaoxodichroman didraselný zjednodušený název: dichroman didraselný Pro tvorbu názvů a vzorců solí polykyselin platí obdobné zásady jako pro tvorbu názvů a vzorců solí jednoduchých oxokyselin. Při tvorbě názvů a vzorců nezapomínat na to, že atomů kyselinotvorného prvku je více než 1. 3. Hydrogensoli Aniont obsahuje jeden nebo několik vodíkových atomů. Počet vodíkových atomů v aniontu se uvede v názvu aniontu číslovkovou předponou. V případě, že molekula kyseliny obsahuje více než 1 atom vodíku, může kyselina vytvářet soli, jejichž anionty neobsahují atomy vodíku nebo tzv. hydrogensoli, jejichž anionty obsahují jeden či více atomů vodíku. Příklad 1 kyselina sírová H 2 SO 4-2 atomy vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 2 atomů vodíku: - zbylá část - anion (SO 4 ) 2 - - anion síranový - název soli: síran 6
Příklad 2 - při odtržení 1 atomu vodíku: - zbylá část - anion (HSO 4 ) 2 - - anion hydrogensíranový - název soli: hydrogensíran kyselina trihydrogenfosforečná H 3 PO 4-3 atomy vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 3 atomů vodíku: - zbylá část - anion (PO 4 ) 3 - - anion fosforečnanový - název soli: fosforečnan Příklad 3 - při odtržení 2 atomů vodíku: - zbylá část - anion (HPO 4 ) 2 - - anion hydrogenfosforečnanový - název soli: hydrogenfosforečnan - při odtržení 1 atomu vodíku: - zbylá část - anion (H 2 PO 4 ) 1 - - anion dihydrogenfosforečnanový - název soli: dihydrogenfosforečnan kyselina dusičná HNO 3-1 atom vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 1 atomu vodíku: - zbylá část - anion (NO 3 ) 1 - - anion dusičnanový - název soli: dusičnan - jiný počet atomů vodíku nelze odtrhnout hydrogensoli tato kyselina netvoří Pro tvorbu názvů a vzorců hydrogensolí platí obdobné zásady jako pro tvorbu názvů a vzorců solí jednoduchých oxokyselin. Při tvorbě názvů a vzorců nezapomínat na to, že v aniontu jsou atomy vodíku. Tvorba vzorce z názvu Př. 1 1. Typ sloučeniny: hydrogensíran vápenatý sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny síran - koncovka - an sůl kyseliny sírové slovo hydrogen v názvu soli? ANO hydrogensůl 2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina sírová H 2 SO 4 7
- vzorec aniontu : - hydrogensůl? ANO kolik vodíků obsahuje aniont? : 1 celkový počet atomů vodíku správněji kationtů vodíku v molekule kyseliny: 2 vytvoření aniontu odtržením (2-1) = 1 atomu vodíku správněji kationtu vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 1 - náboj aniontu: 1 - - vzorec aniontu: (HSO 4 ) 1-3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: vápenatý - název prvku : vápník - Ca - koncovka - natý oxid. číslo II náboj 2 + - vzorec kationtu: Ca 2 + 4. Zápis: Ca 2 + m (HSO 4 ) 1 - n 5. Určení indexů - počtů iontů Ca 2 + m (HSO 4 ) 1 - n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m. (2 +) + n. (1 -) = 0 2. m = 1. n m / n = 1 / 2 odtud m = 1 n = 2 5. Vzorec: Ca(HSO 4 ) 2 b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se. Ca 2 + (HSO 4 ) 1 - \ / / \ 5. Vzorec: Ca(HSO 4 ) 2 8
Tvorba názvu ze vzorce Př. NaH 2 PO 4 1. Typ sloučeniny: sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny značka vodíku ve vzorci soli? ANO hydrogensůl 2. Stanovení kation- anion - kation : Na - sodík - anion : (H 2 PO 4 ) 3. Zápis: Na nk + (H 2 PO 4 ) na - 4. Stanovení náboje iontů: Na nk + (H 2 PO 4 ) na - Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem 1. (nk +) + 1. (na -) = 0 1. nk = 1. na nk / na = 1 / 1 odtud nk = 1 na = 1 zápis: Na 1+ (H 2 PO 4 ) 1 - b. křížovým pravidlem Počty iontů - indexy - se zapíší křížem jako nábojová čísla iontů v molekule. Pozor na znaménka. Na(H 2 PO 4 ) \ / / \ zápis : Na 1+ (H 2 PO 4 ) 1-5. Odvození názvu kationtu - vzorec kationtu: Na 1 + - název prvku : Na - sodík - náboj 1 + oxid. číslo I - kontrola: může mít sodík oxidační číslo I? ANO * 1 - název kationtu: sodný - koncovka : oxid. číslo I koncovka - ný 9
6. Odvození názu aniontu a názvu soli - vzorec aniontu : (H 2 PO 4 ) 1 - - kyselinotvorný prvek : fosfor - hydrogensůl? aniont obsahuje 2 atomy vodíku správněji kationt vodíku ANO v názvu dihydrogen - zápis s oxidačními čísly: (H I 2 P OX O -II 4) 1 - - stanovení oxidačního čísla kyselinotvorného prvku: 2. 1 + 1. OX + 4. ( - II ) = 1 - OX = V - kontrola : může mít fosfor oxidační číslo V? : ANO * 1 - koncovka : oxid. číslo V koncovka - ičnanový, - ečnanový - název aniontu: anion dihydrogenfosforečnanový - název soli: vypuštěním koncovky - ový z názvu soli dihydrogenfosforečnan 7. Název soli : dihydrogenfosforečnan sodný * 1 Lze zjistit nahlédnutím do Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách. Pokud daný prvek nemá dané oxidační číslo, pak návrat na bod 1 a znovu. 4. Hydráty solí Hydráty solí jsou látky vznikající adicí vody na bezvodou složku - sůl. Obecný vzorec: K m An x H 2 O K - vzorec kationtu A - vzorec aniontu m, n - indexy - počty iontů - přirozená čísla x - počet molekul vody Vzorec těchto hydrátů solí je složřen ze dvou částí : ze vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části vzorce se oddělují tečkou. Obecný název číslovková předpona hydrát + název soli v 2. pádě číslovková předpona vyjadřuje počet molekul vody Př. vzorec hydrátu CaSO 4. 5 H 2 O CuSO 4. 5 H 2 O ZnSO 4. 7 H 2 O Na 2 CO 3. 10 H 2 O název hydrátu dihydrát síranu vápenatého pentahydrát síranu měďnatého heptahydrát síranu zinečnatého dekahydrát uhličitanu sodného 10