ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA Pi pedvádní steleb ze stedovkých dl na hrad Pyrmontu jsem se seznámil s velmi bohatým feudálem. Slovo dalo slovo a vzáptí se poala v jedné kovárn podle mých nákres vyrábt bombarda. Ráži dla jsem stanovil na 55 cm, kováním se ale zmenšila na 54 cm. Výrobu dla svil feudál šedesátiletému vynikajícímu kováivelmistrovi, který se svými šestnácti pomocníky vzal velmi nároné vykování bombardy jako záležitost osobní cti. Je možné, že po mém odchodu do dchodu napíši knihu o palných zbraních stedovku (urité nabídky od vydavatel zejména ze zahranií mám). Proto v následujícím struném píspvku o bombardách vynechávám celou adu údaj, které pak pípadn podrobn rozvedu v publikaci. Smyslem tohoto lánku je také uvést na pravou míru rzné omyly ohledn bombard, které se v literatue hojn vyskytují. Chtl jsem k tak ojedinlému experimentu výroby bombard a dalších dl a k následnému pokusnému obléhání a steleb z nich pizvat pana prof. T. Durdíka a další odborníky, ale feudál pojal obléhání a stelby jako svoji soukromou zábavu financovanou svými penzi a nijak nechtl diskutovat o významu experiment pro poznání vojenství 15. století. Feudál dsledn dbal, aby nedošlo k jakékoli publicit pokus. Byly postaveny repliky stedovkých tavných pecí a v nich došlo k petavení velkého množství rudy na houbovité železo. Po zhotovení pípravku byly za jeho pomoci vykovány precizní segmentové pásy železa velmi dkladn skovaného na vynikající kvalitu (samozejm byly všechny úkony provádny za mého nekompromisního dohledu výhradn v 15. stol. dosažitelnými metodami). Pásy byly poskládány za tepla jeden po druhém vedle sebe okolo kulatiny o prmru 55 cm, vyrobené z tisových segment, hojn napuštných zvíecí krví a rostlinným výluhem. Po zdlouhavém vzájemné skování pás byla pes n za tepla navlékána první vrstva stahujících, pedem vykovaných obruí. Pes pláš prachové komory, vytvoené svinutím vykovaného železného plátu okolo trnu, byly navleeny z nábojové komory penívající segmentové pásy. Vzniklý celek byl po mnohokrát opakovaném zahátí neobyejn dkladn skován. Po nakování dalších vzájemn se pekrývajících vrstev obruí došlo k nakování zesilovacích prstenc. Po proražení otvoru zátravky byla celá bombarda naposledy opakovan zaháta, naisto okována a zkontrolována Struné pojednání o bombardách Zdenk Hefner 49 roník XXII, 2011,. 4 ultrazvukovým defektoskopem s výsledkem bez závad. Velmistr se vyznamenal. Velmi nároná manipulace s tém 1,9 tuny vážící hlavní ve výhni, neustálé velmi zdlouhavé zahívání masy železa a nekonené runí kování dla si vyžádalo pesn 1912 hodin práce, potebných k výrob bombardy. Více jak pt msíc pracovalo v šestihodinových smnách dopoledne a odpoledne vetn sobot 17 lidí. Dalších 12 pracovník prbžn tavilo rudu a vyráblo v milíích devné uhlí. K zahátí výkovk bombardy ho bylo spotebováno 36 482 kg. Lze jen pln souhlasit s historickými prameny, že výroba bombardy byla extrémn technicky náronou a neobyejn drahou záležitostí. Po zaplacení pímo astronomické sumy feudálem velmistrovi byl bombarda pevezena do pedpolí hradu, situovaného uprosted rozsáhlé a veejnosti nepístupné feudálovy obory, kde jsem krom jiného nechal postavit z lomového zdiva pesné repliky hradeb a vží. Vzhledem k tomu, že bombarda svým majestátním vzezením pozitivn zapsobila na feudála, rozhodl se povolit a hlavn zafinancovat výrobu dalších dl. Proto krom výroby hrubých kus s tarasnic došlo ke zhotovení další bombardy ráže 40 cm. Za pedlohu posloužilo vyobrazení bombardy v jedné zahraniní stedovké kronice, kde po nabití vynívá koule z jedné tvrtiny svého objemu z hlavn dla ven. Vykování této menší bombardy bylo provedeno mén dkladn, s výrazn kratší dobou skovávání vytaveného železa, aby bylo možné zjistit vliv kvality kování na životnost dla. A tak jednoho ervencového dne jednoho požehnaného roku stálo ped jedním hradem kompletní obléhací opevnní vybavené veškerými náležitostmi a osazené dvma bombardami, hrubými kusy ráže 15 a 20 cm, temi tarasnicemi ráží 6, 8 a 11 cm a dalšími malorážovými dly. Manipulace s bombardou 1863 kg vážící hlave dla usazená na manipulaním loži sestávajícím ze dvou dlouhých trám, spojených tymi krátkými pínými trámy, byla k loži pipevnna etzy. Po vyrobení repliky stedovkého vozu bylo vyzkoušeno, kolik koní je teba zapáhnout do vozu, aby bombardu uvezli do svahu o rzném stoupání (pro nedostatek místa tabulku uvedu jindy). Na kopec s hradem o stoupání 9 promile táhlo vz s naloženou hlavní 14 koní. Byly také vyzkoušeny poty koní potebných k utažení voz naložených koulemi, pra-
Obr. 1: Nákres postupu složení bombardy z vozu na zem. chem, trámy atd. Po zastavení vozu byla vedle nj narovnána hromada peliv poskládaných trámk a fošen. Bombarda byla páidly nadzvednuta a po kulatinách pesunuta z plošiny vozu na hromadu trámk. Na každé stran bombardy stáli dva muži a páidly nadzvedli jeden konec lože dla. Z pod lože byly na té stran vytaženy trámky a bombarda našikmo poklesla. Totéž bylo uinno i na opané stran lože. Opakováním tohoto postupu došlo ke složení bombardy z vozu až na zem. Složení dla trvalo tyem mužm 76 minut. Stejným zpsobem provedená nakládka dla na vz trvala 157 minut (obr. 1). Po vypodložení pepravního lože bukovými kulatinami jsme pokusn ve dvou lidech pesouvali bombardu 367 m daleko po znan nároném zvlnném terénu do palebného postavení. K popostrkování dla opt posloužila vykovaná páidla. Nkteré terénní nerovnosti šlo odstranit i zarovnat krumpái a lopatami, jiné vtší nerovnosti jsme jednoduše pejeli a rzné prohlubn o hloubce až ti metry jsme zarovnali trámky a kulatinami. Pes n a i pes zeminu jsme položili dv vrstvy vzájemn se pekrývajících dubových 6 cm silných fošen, po kterých se na kulatinách lehce pohybovala bombarda. Pesun dla na uvedenou vzdálenost trval dvma mužm vetn terénních úprav 19 hodin a 23 minut. Následující rok provedený pesun bombardy na stejnou vzdálenost a obdobn nároným terénem, ale za použití 25 osob, spoteboval pouze 218 minut asu. Bombardu jsme také vytáhli na kopec s pevýšením 12 metr. Za stromy jsme zavsili dva jednoduché kladkostroje obsluhované tymi muži. Za zadní ást dly byl umístn kolíky zajištný trámek, o které se pes železné roznášecí plotny opela páidla a za pispní kladkostroj se bombarda po kulatinách posunula po prudkém svahu o 7 cm vzhru. Po zajištní dla kolíky proti posunu dol byl popsaný úkon opakován. Tuto innost provádlo 8 muž. Pi použití 35 osob k vytažení dla na kopec byl potebný as zkrácen o 60 %. V pozdjších letech jsme bombardu vytahovali i na podstatn vyšší kopce. Dále byla na další lože upevnna závaží z traktoru o celkové hmotnosti 6000 kg. Rzné vyzkoušené manipulace s touto hmotností potvrdily, že ani takto tžká fiktivní bombarda neklade žádné neešitelné problémy pi pesunu a umísování zbran do palebného postavení, pouze se prodloužily manipulaní asy. Vše je záležitostí jednoduché mechaniky, kdy jsou poteba páidla, klíny, trámky, fošny, kulatiny, provazy a tžší kladiva, tedy vci ve stedovku snadno dostupné. Nabíjení dla replika stedovkého erného prachu byla vyrábna v mnohatunovém množství na základ vlastních mnohaletých zkušeností a s pihlédnutím k pvodním recepturám v rozsáhlém vtraném sklepení hradu, kde to posléze vypadalo jako v pohádce o ertech. Z devin lze použít k výrob prachu pro dosažení maximálního výkonu pouze olši o prmru kmene 20 30 cm (v nouzi lze použít i bízu, ale výkon prachu bude nižší) pokácenou výhradn v dob vegetaního klidu a ne za mrazu. Z kmene lze použít pouze okrajové štpiny, ne sted. Výroba devného uhlí v milíi vyžaduje velké zkušenosti. Staí petáhnout dobu vývinu devoplynu o 30 vtein a prach už má píliš vysokou zápalnou teplotu a snížený výkon z dvodu sníženého obsahu uhlíku v devném uhlí. Vyzkoušeli jsme také výrobu tzv. hadího prachu, používaného ve 14. století. V souladu s tvrzeními historických pramen prach hoí pomalu a tím má nízký výkon, je nespolehlivý a pi peprav dochází k rozmísení jeho jednotlivých složek. Prmrným pracovním tempem jsme docílili tchto pibližných as nabíjení bombardy: vyškrabání hlavn a prachové komory od nespálených piškvaených zbytk stelného prachu 16 min., vymytí hlavn vodou 7 min., vysušení hlavn (v závislosti na okolní teplot) 15 až 30 min., uložení prachu v komoe 10 min., navalení koule do hlavn po devném mstku 18 min., utsnní koule v hlavni 24 min. (obsluha kleí tsn ped hlavní dla s nabitou koulí, za kterou je v dle uloženo nkolik desítek kg prachu z bezpenostních dvod musí být zátravka bez prachu a až do výstelu dkladn zakryta) 8 min., umístní a opatrné postupné prošouchávání jemného prachu do zátravky 8 min., píprava k výstelu a výstel žhavým želízkem 2 minuty. Celkem tedy prmrn v lét cca 111 minut a v zim 126 140 minut. Po mnoha pokusech s rznými ucpávkami se nejvíce osvdil bukový špalíek, vyrobený tak, aby tsn uzavel prachovou komoru a pitom svou tlouškou píliš nesnížil její kapacitu. Špalíek bylo nutné do komory run pedsadit na utsnný prach a pak jej kladivy za pomoci nabiják do komory natlouct. Po vyzkoušení rzných možností utsnní koule v hlavni se jako nejvýhodnjší zpsob osvdilo vložit do místa, kde se povrch koule stýká s hlavní dla, velím voskem napuštný provaz a dvakrát jím omotat kouli kolem dokola. Pak je 50
Obr. 2: Nákres testovaných bombard. nutné zarážet kladivem mezi stny hlavn a kouli s uritým úhlem sklonu a ve form kruhové výsee pesn vyrobené dubové klíny, umístné tsn jeden vedle druhého. Na kvalit výroby klín a pelivosti jejich zaražení do hlavn pímo závisí dostel bombardy. Pouze v takto utsnné hlavni vznikl dostatený tlak stovek MPa, potebný k dosažení mezních výkon bombardy (v prachové i v nábojové komoe byla zašroubována idla tlaku tabulky dosahovaných tlak uvedu jindy). Stelba z dla zvýšeným pracovním tempem jsme dokázali vystelit z bombardy maximáln jedenáctkrát za den, ale veer jsme byli velmi fyzicky vyerpáni. Praktická kadence bombardy ráže 54 cm je tyi až šest výstel za den. Jako munice byly použity pískovcové koule o hmotnostech od 180 do 215 kg do vtší bombardy a 70 90 kg pro menší dlo. Krom opukových, pískovcových a granitových koulí jsme nejvíce používali žulové koule vážící 210 211 kg pro bombardu ráže 54 cm a 95 105 kg koule pro menší bombardu. Rozdílné hmotnosti koulí zpsobovala nestejnorodá homogenita materiálu, vetn rzných dutinek a puklin, které pak byly píinou praskání koulí pi nárazu na zdivo. Pi námru osm stup dostelila tato replika bombardy z poátku až 30. let 15. století nejtžší žulovou koulí o hmotnosti 225 kg úsovou rychlostí 85 m/s na vzdálenost 96 m. Nejvyšší úinnosti pi stelb ze základní roviny plus mínus 0 m, shodné se základnou hradeb, dosahovala bombarda pi námru 8 15 stup. Pi stelb z roviny plus 12 m se úinnost dla zvtšila. Pi výrazn vtších námrech se poal paradoxn dostel bombardy zmenšovat. Po odzkoušení námru 45º, kdy dla mají nejvtší dostel, tato bombarda dostelila pouhých 48 m, což vyplývá z píliš tžkých koulí, jejich nízké úsové rychlosti, krátké hlavn, zemské pitažlivosti a malému obsahu prachové komory. Výsledkem etných pokusných steleb bylo zjištní, že bombarda 30. let 15. století je pi stelb vzhru nad úhel námru 15º nap. na skálu s hradem jen obtížn použitelná a málo úinná. Nejvtších boících úink dosahuje pi stelb z nižšího návrší dol na hrad. Po osmi výstelech se obrovskými zptnými rázy dla poaly uvol- ovat hluboko do zem zaražené podprné kly zápor a zajišovací etzy a po dalších výstelech je bylo nutné opravovat. Mee, které jsme mli zavšené v závsech na opasku natolik pi nabíjení a obsluze dla pekážely, že jsme je museli odložit. Bombarda byla odpalována elektricky z nedalekého betonového bunkru a po každém výstelu bylo dlo pekontrolováno defektoskopem. Protože bombarda nevykazovala žádné mikroskopické trhlinky tla, odhodlal jsem se z ní vystelit pímo. Po odpojení svazk kabel od idel vnitní a vnjší teploty, tlak a prhyb stn dla stála nabitá bombarda v celé své impozantnosti namíená na bránu hradu, uzavenou vraty a zvednutým padacím mostem. Po rozfoukání devného uhlí na trojnožce mchem a rozžhavení odpalovacího želízka došlo k zapálení jemného prachu na zátravce. Ohromující rána, silné zachvní zem od penášeného zptného rázu, obrovská vzduchová tlaková vlna, která zakymácí lidským tlem, hukot koule a tymetrový šlehající plamen z hlavn spolu s rozsáhlým prudce se rozpínajícím mrakem dýmu, zanechalo na všech pihlížejících hluboký dojem. Úinky dla na opevnní hradu koule o hmotnosti 240 kg narazila na padací most ze vzdálenosti 60 m s velkou prudkostí, mohutné trámy mostu zapružily a kouli odhodily do píkopu. Obdobn dopadly další ti výstely bombardy. Proto jsme vedle bombardy umístili do palebného postavení tarasnici s dlouhou hlavní ráže 11 cm, která 26 výstely rozstílela železnými koulemi ob pískovcové tonice mostu i s epy tak, že most zstal voln viset na brán pouze na obou spouštcích etzech. Po devíti pesných zásazích železnými koulemi vypálených z hrubého kusu ráže 15 cm na horní ást pohupujícího se mostu povolily etzy a most se s rachotem zítil do píkopu. Pak pišla ke slovu opt bombarda. Následující železem okovaná vrata postupn praskala pod zásahy 240 kilogramových koulí až je další zásah rozrazil a vyrval z pant (pokud by posádka hradu bránu nezasypala). Parkánovou hradbu tlustou 70 cm a vysokou 2,7 m dokázaly pískovcové koule o prmrné hmotnosti 195 kg znan poškodit, obdobn cimbuí a devné podsebití, kde byl zásah obzvlášt efektní na všechny strany lítaly zlomky prken a kusy trámk. O hradbu tloušky 185 cm se pískovcové koule vždy roztíštily na mnoho kus s minimálními destrukními úinky. Po mnoha pokusech i s jinými dly jsem došel k závru, že na boení zdiva jsou koule zhotovené z pískovce prakticky nepoužitelné. Velkorážové pískovcové koule lze použít s menší efektivitou a s výhradami proti zdivu do síly maximáln 70 51
cm. Žulové koule jsou vzhledem ke své tvrdosti a vyšší mrné hmotnosti nejúinnjším materiálem použitelným do bombard k boení zdiva. V parkánové zdi o tloušce 70 cm byl probourán prlom 2 m vysoký a 2,5 m široký pouze dvma výstely. Zub cimbuí, široký 1,5 m o tloušce zdiva 60 cm dokázala bombarda zboit i s kusem hradby jedním výstelem. Také hrázdné podsebití jeden zásah koule doslova smetl v délce tém 2 m z vrcholu hradby na zem. Avšak použití bombardy proti cimbuí a podsebití by bylo ve skuteném boji velmi neekonomické. K této innosti se výborn osvdily hrubý kus ráže 15 cm a tarasnice ráží 8 a 11 cm s 1,8 m dlouhými hlavnmi. S šestinásobn a patnáctinásobn menší spotebou prachu, mnohem vyšší kadencí a pesnjšími zásahy byla tato dla oproti bombard celkov úinnjší a výrazn ekonomitjší. S rostoucí mocností dobývaného zdiva úinnost bombardy rapidn klesala. V hradb tlusté 185 cm vystílela bombarda menší prlom po padesáti ranách. Se zdivem tlustým 3,8 m si už nedokázala poradit. Proto také v zahranií v poetných obléhacích dílech jsem nevidl žádnou bombardu do ráže 70 cm použitou proti zdivu o tloušce nad 3 m. Naprostou výjimkou je obležení jistého zahraniního hradu uskutenného v r. 1457, kde byla proti jeho válcové obytné vži nasazena obí Obr. 3: Skica ukázek zahraniních postavení bombard. bombarda ráže cca 80 cm, u které jen délka zápory proti zptnému rázu inila 5,5 m. Po devítimsíním obléhání rozstílela bombarda 3,7 m tlusté zdivo vže natolik, že vž se zítila. Na stanovišti dla, v troskách vže a zejména pod skalkou s vží leží dodnes velké množství úlomk koulí z bombardy a celé koule o hmotnosti až 800 kg. Nkteré žulové koule, které jsme vystelily z naší bombardy ráže 54 cm se po nárazu na zdivo rozpadly na plky až na tvrtiny, jiné pekaly ti výstely a osm koulí bylo opakovan použito až dvanáctkrát. Oteplení dla ani po celodenní zrychlené stelb, tj. po jedenácti výstelech, nedošlo v ticetistupovém letním žáru k takovému oteplení dla, aby bylo potebné jakýmkoliv zpsobem bombardu chladit. Dlo bylo ponecháno na ervencovém slunci, které bombardu rozpálilo na povrchovou teplotu 82º C. tyi minuty po výstelu (z dvodu tepelné setrvanosti) stoupla teplota prachové komory o 2,8º C a nábojové komory o 3,2º C. V zimních manévrech, kdy jsme bombardu usadili proti hradu za teploty -12º C, se po výstelu zvýšila její teplota o pouhých 0,8º C. Po zapálení prachu dochází k psobení teploty vzniklé pi jeho hoení na dlo po dobu 2 3 sekund. To je píliš krátká doba psobení tepla, která nestaí tak velkou masu železa výrazn ohát. U pozdjších bronzových dl dochází k jejich velkému oteplování také prudkým tením koule o stny hlavn pi výstelu. U bombardy vzhledem k nižší tepelné vodivosti železa oproti bronzu a zejména k velmi krátké uvnit nerovné hlavni, ve které koule píliš netsní, dochází k minimálnímu tení koule o hlave a tím i k jejímu nízkému oteplování na rozdíl od tvrzení rzné literatury, napsané od stolu teoretiky. Bombarda ráže 40 cm nedostatek místa nedovoluje rozepsat podrobnosti pokusy jednoznan ukázaly, že dla, u kterých po nabití ásten vynívá koule ven z hlavn, jsou slepou ulikou ve vývoji dlostelectva. Balistické vlastnosti této bombardy byly více než mizerné. Na vzdálenost 52 m (více bombarda nedostelila) byl rozptyl koulí až plus mínus 4 m, pi foukání silnjšího vtru byl ješt o dalších 1,5 m vtší a nízká úsová rychlost 40 50 m/s dávala koulím malou boící schopnost. Pi velkém rozptylu stel bez praktické možnosti njakého míení a malé údernosti koulí bylo dlo použitelné proti cimbuí, podsebití a slabší parkánové hradb, kde zásah byl pouze dílem náhody. 52
Obr. 4: Informativní skica situace zahraniního obléhacího komplexu (stav hradu v dob obléhání). 1 zdné palebné postavení bombardy, situované ve svahu. 2 palebné postavení dla ráže cca 11 cm. 3 palebné pozice lehkých dl ráže 4 5,5 cm. 4 zemnice. 5 prakovišt. 6 velitelské stanovišt. 7 opevnní tábora obléhatel proti pístupové šíji. 8 zákopy stelc z runích zbraní. 9 nákres zdné pozice bombardy. 10 výstelný otvor v tarasu. 11 otvory pro zasunutí hlavních nosných trám tarasu. 12 šikmé podpry tarasu. 13 otvory po záporách proti zptnému rázu bombardy. 14 místo usazení bombardy. 15 otvory po nosných trámech zábradlí. 16 šikmý sokl. A pdorys postavení bombardy informativní skica. B bokorys postavení. 53
Poznámka ke sklopnému tarasu: Horní i dolní ást otoného tarasu musí být pi nabíjení bombardy zajištna proti sklopení. Železná koule o hmotnosti 12 kg vypálená z dla umístném na obléhaném hrad a zamíená na dolní ást tarasu jej pi zásahu tak velmi prudce peklopila, že obsluha bombardy by byla pravdpodobn zranna až zabita (jednalo se o pokus, kdy za tarasem nikdo nestál). Proto byl na zem zevnit k tarasu pipevnn trám, který spolehliv zabraoval peklopení tarasu do pozice dla. Obdobn musí být zajištn i horní díl tarasu odnímatelnou závorou, kterou jsme ped otevením tarasu a výstelem odnímali ze závsu dol. Životnost bombard velká bombarda vyrobená ve špikové kvalit vystelila 327 ran kamennými koulemi pomocí repliky stedovkého erného prachu (v bombard byl opatrn vyzkoušen i Vesuvit jeden výstel pišel na 13 15 tisíc K). Po uvedeném potu ran se v tle dla objevily první mikroskopické trhlinky. Poítaový tomograf ukázal zmny ve struktue železa a únavu materiálu. Po dalších tech ranách se trhliny zvtšily a pibyly nové. A tak po 330 výstelech byla ostrá stelba z bombardy Dunivé Luitgardy definitivn ukonena, protože jsem ji nechtl nechat roztrhnout (výstely z bombardy se projevovaly v 5 km vzdáleném msteku jako temné dunní a ped obléhaným hradem byla ve 14. stol. svým milencem omylem zastelena kuší dívka Luitgarda, proto jsem bombardu takto pojmenoval protože každá správná bombarda mla ve stedovku své jméno). Poté nechal feudál bombardu postavit na terasu svého zámku, odkud pro pobavení svých pátel stílel pi oslavách do zahrady malými dávkami prachu devné koule. Na moji prosbu, zda by bombardu nechtl vnovat do muzea ve své zemi, nebo dokonce do muzea v echách, neprojevil velkorysost a bombardu m nabídl k pednostnímu odkupu za sníženou cenu 110 000 Eur, což jsem pochopiteln musel odmítnout. Bombarda, která se úastnila pti obléhání hrad, tí zimních manévr a nkolika bitev, nabyla mezitím na cen a byl o ní mezi zahraniními velkopodnikateli obrovský zájem. Nakonec byla Dunivá Luitgarda prodána za podstatn vyšší cenu obchodnímu partnerovi feudála, jistému šejkovi do Arábie, kde dodnes zdobí s bronzovou destikou se svým vyrytým jménem vstupní halu jeho paláce. Druhá bombarda ráže 40 cm, zvaná Štkavá Trudi (podle zlé a hašteivé manželky feudálova správce), vyrobená úmysln mén kvalitn, byla urena k roztržení. Oba poítaové pístroje, které jsem ml k dispozici, poaly ukazovat defekty materiálu po vystelení pouhých 28 ran. Pi jedenáctém výstelu došlo k trojitému vjíovitému puknutí nábojové komory dla, piemž jeden úlomek odletl 4,4 m daleko od dla a zbývající dva zstaly pes úzké zlomy kovu spojené se zbytkem dla. I o toto torzo dla byl velký zájem a místo do muzea bylo bohužel prodáno za velké peníze jako sbratelská rarita do ciziny. Pokusy ukázaly, že kvalitn vyrobená bombarda zkušeným kováem s bohatou praxí s výrobou dl, který nelituje asu na její dkladné vykování, musela vydržet až stovky výstel. Pokud bombardu koval nezkušený ková s nízkou úrovní znalostí konstrukce dla a potebné síly stn hlavn, nebo objednavatel dla nechtl zaplatit za nj vyšší ástku a ková tedy nebyl motivován vnovat kování bombardy potebný as, mohla se roztrhnout i pi prvním výstelu. Životnost bombardy je tedy pímo závislá na kvalit navržení její konstrukce a na kvalit jejího vykování a tím na hloubce a rozsahu zkušeností výrobce a také na jeho zodpovdnosti. V Evrop jsem navštívil velké množství prokazatelných postavení bombard z obléhání hrad ve 14. a 15. stol. Za prokazatelná považuji ta postavení, kde se nachází neodvezené velkorážové koule i jejich zbytky a také pípadné koule spadlé do píkopu pod hradbami, které byly jednoznan vysteleny z nedaleké pozice bombardy. V zahranií jsem nevidl ani jedinou prokazatelnou pozici jakéhokoliv dla, zahloubenou pod úrove okolního terénu aby za dešt nebylo dlo zaplaveno vodou nebo blátem. V cizin existuje celá škála rzn ešených palebných postavení bombard. Prozatím uvádím jen nkolik nejastji po celé Evrop používaných typ: - pozice, kde byla bombarda postavena pímo na zem bez podstatnjších terénních úprav. Místo, kde bylo dlo usazeno, prozrazují na stanovišti ponechané celé koule urité ráže nebo jejich zlomky a po protažení pomyslné pímky od pedpokládané hlavn bombardy k hradu se velmi asto nachází v tomto smru další koule shodné ráže spadlé do píkopu po odrazu od hradby. Výjimen lze v pd rozeznat stopy po zápoe dla. - vyvýšené postavení o velikosti pibližn odpovídající ráži dla a o výšce 10 80 cm, nasypané z udusané hlíny, obvykle hojn promíchané plochými kameny. V nkterých pípadech je plošina šikmo nivelizována (na protjších svazích vyšších než obléhaný hrad) tak, aby dlo stílelo doprosted brány, a pod. K plošin je nkdy pisypán šikmý nájezd pro transport koulí a také pípadné schdky. Ped postavením stál nkterý z typ soudobých taras (obr. 3-B). - postavení stejného provedení jako pedchozí. Navíc je v ele pozice nasypán násep o výšce 20 50 cm s konci obvykle krátce obloukovit zahnutými. Nkdy násep pokra- uje od pozice dla dále rovn a je v nm ponechána mezera pro zízení asto bohat okovaných dvíek, sloužících k vycházení obsluhy ped taras. Nebo násep pokrauje po zahnutí podél celého boku postavení a dvíka jsou situována a lépe chránna ped stelami obléhaných v tomto boku náspu. Násep sloužil ke zpevnní uchycení tarasu v zemin a hlave dla míila pes jeho vrchol s dostateným manipulaním odstupem od nj na hrad (obr. 3-A,C,D). - ženijn mírn upravená a srovnaná plocha, která má v ele vyhozený 2,5 3,5 m vysoký násep, perušený uprosted výstelnou mezerou, za který se obsluha dla spolehliv ukryla ped stelbou obležených. Oba boky perušení náspu a dno mezery jsou asto zpevnny nasucho kladenými kameny. Mezera byla nepochybn uzavírána sklopným tarasem. Vedle výstelné mezery jsou v náspech na nkterých pozicích umístna již zmínná vrátka (obr. 3-E). - v nkolika pípadech, kdy do bitu zalomená hradba obléhaného hradu neumožovala úinnou palbu bombardy kolmou na zdivo z protjšího návrší, musela být palebná pozice vybudována na boku kopce, ve svahu (obr. 4). Základní plošina byla jednou podélnou stranou opena o svah a zbytek plochy byl vytvoen šikmo nasucho peliv poskládanými kameny (obr. 3-F). Nalezl jsem také unikátní, ve svahu zízené postavení bombardy, celé vyzdné z kamen, spojovaných maltou. V ele postavení se nachází mohutné obdélné otvory, urené pro zasunutí nosných trám tarasu a jejich podpr, vzadu se dochovaly ásten poškozené vyzdné ady otvor pro ukotvení zápory dla v délce 2,7 m. Podle na postavení dodnes ležících fragment koulí, rozbitých pi manipulaci, mlo dlo ráži 67 cm (obr. 4-A,B). 54
Obr. 5: Nákres rzných typ bombard prozatím bez mítka. A bombarda z r. 1466 pevážela se v celku na vozech. B bombarda zhotovená kolem r. 1481 kola, lafeta a hlave se pevážely samostatn na tech vozech. C kolem r. 1437, trámové lože a hlave byly peváženy samostatn. D bombarda vyrobená ped r. 1420. Prozatím jsem vyhledal po celé Evrop krom mnoha jiných 72 gotických obléhacích tábor, které mly prokazateln ve svých pozicích nasazeny proti hradu 1 4 bombardy v tomto poetním zastoupení: 51 tábor 1 kus dla, 16 tábor 2 kusy dl, 4 tábory 3 kusy dl a 1 tábor 4 kusy bombard. Ráže bombard byly zastoupeny takto: ráže 27 až 29 cm 2 kusy, ráže 30 až 39 cm 28 kus, ráže 40 až 49 cm 49 kus, ráže 50 až 59 cm 12 kus, ráže 60 až 69 cm 5 kus, ráže 70 až 79 cm 3 kusy. Z pehledu je vidt, že nejpoužívanjšími rážemi byly bombardy s vnitním prmrem hlavn 40 49 cm. Po celou dobu existence bombard byla tato dla pojmenovávána rznými až pitoreskními jmény prozatím jen nkolik ukázek bez datace a bližších okolností: španlský erný drak, Maurv hrob, Boží vítr, portugalský Hidalgv jazyk, Bázlivý Alfonso, skotská Hrbatá Meggy, anglický Král blázn, francouzská Hromová Luisa, Milá píbuzná, Ohnivý bs, Vzteklý Reinan, nmecká Líná Magda, Satanovo peklo, italské Hrabcí kladivo, Jidášv plamen atd. Na nkterých stedovkých ilustracích jsou vyobrazeny hlavn bombard a hrubých kus voln šikmo položené na podprné devné koze, a pod. bez jakéhokoliv pipevnní, což je v praxi samozejm nesmysl. Tento zpsob uložení dl na nosné konstrukci jsem vyzkoušel s hlavní tarasnice ráže 11 cm o hmotnosti (zaokrouhlen) 200 kg a s hrubými kusy ráže 15 a 20 cm o hmotnostech 480 a 800 kg. Ve všech pípadech hlavn dl pi výstelu rznými zpsoby odletly z lafety prudce vzad. Opt pokusy prokázaly, že hlavn hrubších dl v žádném pípad nemohou ležet voln na jakémkoliv typu lafety, ale musí být k ní pipevnny (lany, kováním, etzy) a zárove i s lafetou ádn ukotveny do zem nap. pomocí kolík a etz i lan. Mnozí stedovcí ilustrátoi neznali do detailu konstrukci dl a asto pravdpodobn ani neumli i nechtli svá vyobrazení až natolik podrobn vykreslovat. A ješt poslední poznámka. V dalším roce jsem do dlostelecké stílny obléhaného hradu umístil tém pltunový hrubý kus ráže 15 cm s dlouhou hlavní a s více jak dvojnásobným dostelem, než mla bombarda Dunivá Luitgarda. Železné koule o hmotnostech 12 14 kg vystelované z tohoto dla s kadencí 4 6 výstel za hodinu plus 20 minut chladící pestávka, niily tarasy bombardy tak, že musely být zpevnny až na tloušku 80 cm. Dubové trámy o prezu 30 x 30 cm po úderu koulí ze vzdálenosti 60 m praskaly, tarasy byly vyvraceny ze svých lžek a na všechny strany létaly kusy lámajících se fošen. Ve skuteném boji by došlo i k nezanedbatelným ztrátám na životech obléhajících a to i za pispní hákovnic, kuší a menších dl, stílejících do vzniklých mezer mezi tarasy. Obléhající tém nestaili poškozované tarasy opravovat. Pokusy ukázaly, jak velký význam má vlastnictví hradního dla vtší ráže pro obranu hradu. Pokud je odhodlaná posádka obléhaného hradu dobe zásobena stelivem veškerého druhu a má k dispozici dlo stední ráže s hlavní alespo 1 m dlouhou, dokáže velmi úinn poškozovat obléhací opevnní, zpomalovat jeho výstavbu, niit protivníkova dla a zpsobovat ztráty na životech obléhatel a tím znan oddalovat dobu dobytí hradu. Pokud posádka hradu nemla k dispozici alespo jedno dlo, mohla se z hradeb pouze bezmocn dívat, jak jsou postupn svíráni krunýem devných a zemních opevnní. Pi bdlém a dobe organizovaném obléhání nemla posádka hradu moc šancí uspt ani noním výpadem, zameným na niení obléhacích opevnní a dobývacích prostedk mnohokrát odzkoušeno. Tento píspvek je z dvodu nedostatku místa jen nepatrným zlomkem nashromáždných údaj o bombardách. Snad budu mít v historické dob dostatek asu k publikování získaných poznatk vetn pdorys a popis vybraných zahraniních obléhacích komplex v plném rozsahu. Nkteré další struné údaje o bombardách byly zveejnny v Hlásce. 4/2010. 55
Tvrzišt po zaniklé tvrzi Budiš najdeme v katastru obce Podboanský Rohozec (okr. Louny) asi 1,3 km západn od vsi. Místo je ukryto v lesíku uprosted luk v míst, kde se stýká nkolik menších vodoteí, aby práv v míst tvrzišt vytvoily Dolánecký potok. Louky jsou ohranieny kulisou zalesnných výbžk Doupovských hor (souadnice S 50.211366 a V 13.246298). O tvrzi nemáme žádné písemné zprávy. Podle Augusta Sedláka.patil ke Keovu v letech 1424 1454 plat v Budiši a Budišský háj.. 1) Roku 1455 jsou pipomenuty ke Keovu náležející poplužní dvr a kmetcí dvory s platem v pusté vsi v Budiši. 2) Pro místo tvrzišt se v pozdjší dob vžil název Rundel. Podle Hrad nakladatelství Svoboda bylo tvrzišt koncem 19. století prozkoumáno a nalezeny etné pedmty halapartny, podkovy a mince ze 14. století, které byly odevzdány údajn do Národního muzea v Praze. 2) Encyklopedie eských tvrzí uvádí domnnku, že Budiš mohla být zniena souasn s Keovem za kížové výpravy proti nedalekému Žatci roku 1421 a posléze spojena s keovským hradním panstvím, protože k její obnov již nedošlo. 3) Tvrz Budiš Otto Slabý Na míst se dnes nalézá pkn zachovalé tvrzišt ne píliš hust porostlé kovinami a pevážn listnatými stromy, obklopené výrazným vodním píkopem. Vnitní okrouhlý plochý pahorek tvrzišt má prmr 18 20 m a pevyšuje okolní terén až o 3 metry, nejvíce na severovýchod. Byl zejm obehnán hradbou její spodní ásti z lomového kamene jsou zetelné na jižní stran tsn nad vodou, odtud obloukovit pecházejí na stranu západní. Zbytky rozvalené obvodové zdi jsou dále patrny na severní stran jádra tvrzišt. Plocha vlastního tvrzišt je rovná, s etnými roztroušenými kameny a nkolika terénními depresemi. Necelý metr od severního okraje je nejvýraznjší obdélná prohloubenina o velikosti 1 x 1,5 m s delší osou rovnobžnou s hranou tvrzišt. Okraje jsou ostré, hloubka 20 30cm, ve svislých stnách jsou patrné kameny rzné velikosti. Výrazná oválná prohloubenina lemovaná kamennou destrukcí se zaoblenými okraji a konkávním dnem o velikosti 3 x 4 m a o hloubce až 40 cm je pi východním okraji a zasahuje hranu tvrzišt pímo naproti výtoku Doláneckého potoka z vodního píkopu. Další okrouhlé mlké snížení terénu o prmru cca 8 m lze spatit ješt v západní ásti. Zajímavá situace je pi jihozápadním okraji jádra tvrzišt. Okraj je zde v rozsahu od jižní k západní stran Budiš severovýchodní ást vodního píkopu (O. Slabý 2010). Budiš tvrzišt od severovýchodu (O. Slabý 2010). Budiš terénní nárt tvrzišt (O. Slabý 2010). Budiš výtok z píkopu na východ (O. Slabý 2010). 56
Budiš prohloubenina pi východním okraji tvrzišt (O. Slabý 2010). výrazn snížen. Tato deprese má srpkovitý tvar. Na jižní stran je až 1 m pod úrovní plochy tvrzišt, široká je 2,5 3 m a stáí se kolem jihozápadního nároží na západní stranu, kde se zužuje a klesá až do úrovn píkopu. Tento útvar je smrem k píkopu lemován výše popsanou zdí z lomového kamene. Stedový pahorek tvrzišt je v celém rozsahu obklopen vodním píkopem. Ten je nejširší a zejm i nejhlubší na východ, kde dosahuje šíky až 10 m. Naopak na 57 západ pi vtoku vodoteí je sice stále široký, ale mlký, spíše bažinatý. Kolem vodního píkopu registrujeme dobe zetelný vnjší násep (val). Násep je perušen na východní stran, kde píkop tvrzišt opouští voda Doláneckého potoka a dále dvma pítoky na severozápad a jihozápad. Povrchovým przkumem se nepodailo nalézt žádné artefakty, což se s ohledem na vrstvu humusu dalo ekat. Vzhledem k pomrn velké ploše jádra tvrzišt je pravdpodobné, že na jeho ploše bylo více staveb, z nichž nkteré zcela jist z kamene. Z popsané situace je zejmé, že objekt byl obehnán obvodovou hradbou, jejíž alespo spodní ást byla z kamene. Srpkovitá deprese pi jihozápadním okraji mže souviset se vstupem. Další zajímavé poznatky by zcela jist pinesl odborný archeologický przkum, stejn žádoucí je i pesné zamení objektu. Použitá literatura: 1) Sedláek, A.: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIV. Praha 1923, s. 366. 2) Friedrich, G. (ed.): tvrtá kniha provolací desk dvorských z let 1453 1480. In: Archiv eský XXXVII/2, s. 1487 1488. 3) Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku III. Praha 1984, s. 58. 4) Kolektiv: Encyklopedie eských tvrzí I. Praha 1997, s. 54. K nov zjištnému vyobrazení hradu Vltejna V Národopisném muzeu, oddlení Západoeského muzea v Plzni, je uložen pod íslem 16 778 plán na romantickou úpravu zíceniny hradu Vltejna (okr. Plzejih). Byl vypublikován ve 23. ísle edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa, 1) ovšem bez hlavní legendy. Ta byla voln interpretována v textu spolen s datací pestavby (plán z roku 1822, dokoneno 1823) a informací o autoru plánu (pražský stavební inženýr Václav Nedemlejnský). Stavebníkem byl Josef Maria hrab Krakovský z Kolovrat. 2) Po více než deseti letech se náhodou dostal do rukou autora tohoto píspvku dosud neznámý pohled na Vltejn, který našel V. Rupert, zamstnanec Muzea jižního Plzeska v Blovicích, a autora na nj upozornil (tímto dkuji nejen jemu, ale i editelce pí Paníkové za svolení k publikování). Muzeum jižního Plzeska toto vyobrazení chová v Albumu obrázk z cest hrabte Hanuše Kolovrata, inv.. 2. V Albumu jsou pedevším obrázky z cest Hanuše Kolovrata po Itálii a vyobrazení Vltejna do nich námtov nezapadá. Syn Josefa Marii, hrab Hanuš z Kolovrat, podnikl cestu do Itálie roku 1837, 3) ovšem to k dataci kresby nijak nenapomáhá. Kresba mohla vzniknout pedtím Petr Rožmberský Vyobrazení hradu Vltejna z Heberových Hrad. i potom a mohla být do alba vložena kdykoli po tomto roce. V erném rámeku na bílém papíe vidíme šttcem a barvami nevýrazných tón namalovanou zíceninu hradu Vltejna. Pod rámekem stojí: Schloss Wltsstein. Hradní palác na skále je nezastešený a na korunách zdí roste tráva. Ve zdi píhrádku podepené oprákem je zachyceno okno, po nmž se po další úprav zícenin ve 40. letech 20. století nezachovaly stopy. 4) Vstupní partie do píhrádku v podstat neexistovala a byla z vtší ásti
Vyobrazení hradu Vltejna uložené v Muzeu jižního Plzeska. znovu vystavna pi této akci. V popedí vidíme patrn zbytky obvodové hradby pedhradí, z nichž zdivo v levé ásti kresby by mohlo pocházet z hypotetické vže chránící bránu. 5) Za ním je zachycena ást zastešeného objektu s obdélným, nadél položeným otvorem typickým sýpkovým oknem. Valy a píkopy ješt nejsou moc zarostlé kovím a dokonce se zdá, že jsou z vtší ásti využívané jako pastvina. Více se patrn ze znázornné situace nedá vyíst. Otázkou je, kdy tato kresba vznikla. Pokud víme, po smrti otce Josefa Marii roku 1824 jeho ddic hrab Hanuš o Vltejn nedbal, v pízemí ubytoval šafáe a ováka vltejnského dvora ped hradem. Souástí tohoto dvora byla i sýpka, zízená z velkého obdélného stavení na pedhradí v neznámé dob. Kámen z hradeb byl použit pi výstavb nedaleké císaské silnice v letech 1827 1832. Okolo roku 1831 byl pi ní vystavn nový vrchnostenský dvr. Na katastrální map z roku 1838 ješt v pedpolí hradu stály dva velké zdné objekty starého poplužního dvora i sýpka na hrad. Roku 1842 byla prý sýpka na hrad poboena a zmizely i zmínné objekty starého dvora. 6) Podle tradice se hrab Hanuš jednou úastnil honu a slavnosti na zámku Kozel, kde mu ostatní šlechtici pohanili ervenou stechu (tj. prejzovou i taškovou) na Vltejn s tím, že by mla být jako na starých hradech šedá, kamenná. To prý hrabte namíchlo a dal Vltejn opt obrátit ve zíceninu. 7) Když Vltejn roku 1845 navštívil F. A. Heber, byla kamna v paláci rozboena, ze schodišt do patra zbývaly jen zbytky, okna byla odnesena a také stecha byla snesena. Krytina byla použita na pokrytí staveb v novém dvoe, krov byl prý snesen a trámy použity pro nové zastešení kostela v nedalekých Zdemyslicích. Ovšem rytina vzniklá podle jeho kresby ukazuje ješt palác zastešený nejspíše jde o fikci. 8) Vc moc neosvtlilo ani uvedené použití trám na zdemyslický kostel. Dochovaly se totiž úetní knihy této svatyn, podle nichž velká oprava krovu a stechy probíhala v letech 1780 1781 (koupeno 8 trám, 11 tisíc kus šindele a pod.), další menší opravy stechy se konaly až v letech 1843 a 1846. 9) Až pi nich tedy mohly být použity snad jen nkteré trámy z Vltejna. Na Heberov vyobrazení již nevidíme okno ve zdi píhrádku, je zde však zachyceno ješt torzo ohradní zdi. V místech, kde bychom tušili stechu sýpky, je prázdný prostor. Také koviska a stromy jsou vzrostlejší než na obrázku z Muzea jižního Plzeska, zarostlý je i píhrádek. 10) Na základ uvedených fakt (a dohad) je možné pedpokládat, že nov nalezené zobrazení zíceniny Vltejna pravdpodobn zachycuje její stav ješt ped rokem 1822/1823, tedy ped romantickou úpravou hradu. Svdí pro to zejména tráva na korunách zdí paláce, malý stav zelen na pedhradí a píhrádku a zastešená sýpka. Jedná se tedy za zatím nejstarší známou ikonografii Vltejna. Poznámky: 1) Novobilský, M. Rožmberský, P.: Hrad Vltejn. Plze 2000, s. 21. 2) Citace v pozn. 1, s. 26, 28. 3) Rožmberský, P.: Zámek Hradišt. Plze 2004, s. 43. 4) Citace v pozn. 1, s. 29 30, 40. 5) Citace v pozn. 1, s. 36. 6) Citace v pozn. 1, s. 28. 7) Citace v pozn. 3. 8) Citace v pozn. 1, s. 28. 9) Láska, J. Rožmberský, P.: Kostel sv. Mikuláše ve Zdemyslicích. In: Jižní Plzesko V. Blovice 2007, s. 71. 10) Podle reprodukce uveejnné v díle cit. v pozn. 1, s. 17. 58
Drobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy Po stopách zaniklých sídel v echách 5 Zaniklé panské sídlo v Hlinici u Tábora Jií Úlovec Zaniklé panské sídlo, které dosud nebylo evidováno, stávalo také v Hlinici, vísce rozkládající se v táborském okrese, necelé tyi kilometry severovýchodn od Tábora. Jejím djinám nebyla dosud vnována historiky náležitá pozornost, pestože byly pomrn zajímavé. Jako v ad obdobných pípad tvoila po dlouhou dobu existence souást sousedních statk, ovšem bhem dvou období fungovala také jako centrum samostatného majetku. Skutenost, že v ní existovalo po uritou dobu sídlo jejích majitel, již naznaovaly Cikhartovy píspvky, ale pedpoklad potvrdily až výsledky podrobného przkumu písemných pramen souvisejících s panskými sídly v okolí Tábora. Nejstarší dosud známé zprávy o Hlinici pocházejí až ze závru 14. století. Vezmeme-li v úvahu pvod jména vsi, vzniklý ze slova hlinná, tj. jáma, strá a pod., 1) je zejmé, že mohlo vzniknout v kterékoliv dob, takže k urení stáí vsi nemže pomoci. Vzhledem k dokladm je zejmé jen to, že existovala ve 14. století. Její ást tvoila již tehdy centrum svobodného majetku, náležejícího Zdekovi z Hlinice. O jeho osob mnoho nevíme, pestože se o nm dochovalo pomrn znané množství písemných zpráv z rozmezí více než ticeti let. Jisté je to, že se domohl vysokého postavení v rámci tehdejší spolenosti, nebo v roce 1407 je nazýván královským služebníkem, jak bude ješt poukázáno. Písemné zprávy bohužel nesdlují, byl-li potomkem pedchozího vlastníka vsi i její ásti a pocházel z ní, nebo ji získal jiným zpsobem. Poprvé se s ním setkáváme v listin vydané 18. dubna 1387, kdy vyznal spolen s Bokem z Útchovic, že spolen obdarovali faráe v Kališti kopou roního platu plynoucího ze vsí Chocerady a Lipany. 2) Ze záznamu plyne mj., že Zdenk nevlastnil jen majetek v Hlinici. V letech 1390 až 1394 se úastnil sporu o odúmr po Pibíkovi z Prosetína, projednávanou v Mladé Vožici, z níž se mu podailo ást získat. 3) Dalších spor o odúmrti po tamních šlechticích Výškovi a Zdekovi se pak úastnil rovnž v letech 1397 a 1399. 4) V následujícím období ho nalézáme v souvislosti s projednáváním odúmrtí v Jemnici, Radosticích a Semtín, kterých se úastnil v rozmezí let 1405 až 1409 5) a jež mu pinesly další nemovitý majetek. Zajímavá zmínka o nm zstala dochována z kvtna 1401, kdy piznal dluh farái v Kališti, nebo zapomnl na slib z roku 1387; 6) v této souvislosti je uveden s titulem armiger, tj. panoš. V prosinci 1406 nacházíme Zdeka jako svdka pi urovnání sporu mezi Prokopem z Divišova zvaným Ková a Markétou z Vesce. 7) Dne 23. kvtna 1407 pak získal od krále Václava IV. právo k odúmrti v Radostovicích jako vyšehradské manství; práv v tomto zápisu je zván královým služebníkem. 8) V letech 1409 až 1411 získal podíly z odúmrtí v Semtínku a Lhot po Albertových synech Albertovi a Otíkovi. 9) Poslední dosud známá zpráva o Zdekovi pochází z února 1419 v souvislosti s projednáváním vlastnictví odúmrti v Radostovicích. 10) Souasn se Zdekem žil Mikuláš z Hlinice, zvaný ernoch, který ml za povinnost vyplácet farái v Hrobech od kvtna 1406 roní plat 49 eských groš. 11) O jeho vztahu ke Zdekovi však nejsme informováni. Každopádn tmito dvma osobami koní zprávy o vlastnících vsi z poátku 15. století. Osudy jejich potomk nejsou známy. Víme však, že jim nepatila celá ves. Jedna její ást totiž tvoila souást tchobuzského statku. Dozvídáme se o tom ze záznamu ze 17. bezna 1400, podle kterého spojil Albera z Tchobuze majetek, konkrétn tchobuzský statek s tvrzí a píslušenstvím, k nmuž náležely mj. poddanské usedlosti v Hlinici, s Jechem z Prosenic a Vejhákem z Keovic. 12) Snad táž ást Hlinice s poddanskými dvory tvoila poté souást brandlínského statku, který prodal Vejhákv potomek Jan Vejhák z Keovic 15. bezna 1454 za 60 kop eských groš Jarohnvovi z Kout. 13) 59 Následující vývoj majetkových vztah k Hlinici neznáme. Jisté je to, že ásti vsi a okolních pozemk náležely rzným držitelm, nap. táborským mšanm, jak to dokládají zprávy z let 1543 a 1545. 14) Podstatná ást vsi ovšem patila k liderovickému statku Sádl z Vražného. Neznámo pesn kdo ji získal. Kolem roku 1500 ji jist držel Jindich Sádlo, jehož potomci, syn Jarohnv starší se synovcem Jarohnvem mladším si vložili v roce 1546 do zemských desek vlastnické právo k Liderovicím vetn Hlinice. 15) Po brzké smrti Jarohnva staršího pevzal celé ddictví jeho synovec; v roce 1556 byl uveden v titulái eských stav jako Jarohnv mladší Sádlo z Vražného na Liderovicích. 16) Bhem následujících nkolika let peoval o majetek vetn Hlinice. V roce 1557 obdržel od císae Ferdinanda I. tzv. mocný list, na jehož základ sepsal poslední vli. Vzhledem k jejímu vkladu do zemských desek v roce 1564 soudíme, že tehdy zesnul. 17) Ustanovení závti je pro nás velmi dležité, nebo se týká Hlinice. Plyne z ní totiž, že ves již tehdy hrála v pozemkovém majetku jejích majitel uritou dležitou roli, nebo v ní byl obnoven poplužní dvr. Podívejme se proto blíže na ustanovení Jarohnvova kšaftu. Sádlo po sob zanechal vdovu Dorotu, rozenou Malovcovou, a sedm syn. V roce 1564 byl dosplý jen Jindich, kdežto Mikuláš, Jan, Oldich, Bohuslav, Jií a Pavel, setrvávali pod matiným porunictvím. Jarohnv mezi n rozdlil majetek tak, že statek obdrželi synové, ovšem byla od nho oddlena celá ves Hlinice s poplužním dvorem, jíž odevzdal manželce. Z Hlinice tím byl vytvoen jakýsi vdovský údl, který Dorota poté njakou dobu užívala. Neznámo pesn kdy a za jakých podmínek ho pak pedala synovi Janovi Sádlovi. Jan Sádlo dospl v prbhu šedesátých let. V roce 1569 si koupil zejm z podílu na ddictví dm v Táboe, ale používal pídomek z Vražného na Liderovicích. 18) S týmž pídomkem byl zapsán ješt v roce 1572 v dalším titulái eské šlechty, 19) ovšem o rok pozdji vystupoval ve sporu s bratrem Jindichem již s pídomkem v Hlinici. Tento spor je pro nás zajímavý ze dvou dvod. Jan se v nm uvádl s novým pídomkem po statku, který pevzal po matce a s bratrem vedl spor o pozemky v Liderovicích, z ehož plyne, že na rodovém statku nadále vlastnil urité nemovitosti. 20) Prodal je až na poátku 17. století a ponechal si jen Hlinici, statek, na nmž hospodail následujících nkolik desetiletí. Bhem této dlouhé doby se s ním setkáváme pomrn asto v souvkých pramenech. V roce 1588 požádal Vilém Vopršal z Jetichovic deskový úad o dohled nad tím, aby Jan Sádlo postavil ped soud poddané, hlinického krmáe Urbana Pešu a tamního mlynáe Jana, který sedí na mlýn pode vsí Hlinicí, nebo je poteboval k vydání svdectví pímo proti Janovi. 21) Obsah sporu a rozsudek bohužel neznáme. O rok pozdji byl Jan uveden v dalším titulái eské šlechty opt s pídomkem v Hlinici. 22) V roce 1593 ho nacházíme ve sporu s Adamem Petíkem z Polkovic 23) a v roce 1601 obeslal k soudu Bohuslava z Kalenic na Veselí pro dluh 20 kop eských groš. 24) V roce 1603 pak byl uveden mezi poplatníky bern království s povinností platit da z osmadvaceti osedlých, dvou komín a pti mlýnských kol. 25) Jeho platební morálka však nebyla práv nejvyšší. Zprávy z let 1605 až 1608 uvádjí, že tehdy dlužil zemskou berni za statek Hlinici a za šest poddaných pod starou tvrzí v Liderovicích. 26) Liderovický majetek po roce 1608 prodal, jak již bylo poznamenáno výše. 27) Jan Sádlo poté vlastnil hlinický statek dalších deset let. Dosud neznámo pesn jak se mu ho podailo rozšíit o další drobný majetek, statek Skopytce, tvoený malou vsí a pozemky poblíž Choustníku u Tábora. Když svdil v roce 1614 na listin Václava Kekule ze Stradonic, psal se již s pídomkem na Hlinici a Skopytcích. 28) V roce 1615 platil zemskou berni ze sedmadvaceti osedlých a ty mlýnských kol, 29) tedy z majetku jen o málo menšího, než piznával k berním úelm v roce 1603; zajímavé ovšem je, že v soupisu není uveden statek Skopytce, ale zato mu patila spolen s bratrem Jindichem ást rodového statku Vražné (dnes víska Vrážná mezi
Táborem a Chotovinami). Z následujících nkolika let se dochovalo nkolik zpráv o stavu jeho majetku. V roce 1615 je uveden mezi viteli své píbuzné Alžbty, rozené Sádlové a provdané Ptipeské, manželky Jiího Ptipeského, majitele Chotovin. 30) V roce 1617 byl obeslán Jarohnvem Sádlem, synem svého bratra Jindicha z radíské vtve rodu, o vypoádání ddictví po jeho dalším zesnulém bratrovi Bohuslavovi, konkrétn o vydání zadržených klenot. 31) V beznu 1618 se pak oženil s Kateinou Magdalénou, rozenou Mdncovou z Ratiboic. Podle svatební smlouvy uzavené na Hlinici mu manželka pinesla vnem ástku 1200 kop míšeských groš, které jí pojistil na majetku a 20. íjna 1620 piznal, že ástku pijal. 32) V témže roce byl uveden v dalším soupisu poplatník zemské bern; neznámo jak a pro se jeho majetek podstatn zmenšil, nebo v Hlinici a Vražném platil jen za pt osedlých a dv mlýnská kola. 33) Jan Sádlo v dob kolem roku 1620 zesnul. Jelikož se neznámo pesn jakým zpsobem zúastnil stavovského povstání, byl i po smrti odsouzen ke ztrát poloviny majetku. 34) Komisai Friedrich z Talmberka a Humprecht ernín z Chudenic, urení k odhadu majetku po Janovi a Jindichovi, hlásili 9. srpna 1623 Karlovi z Liechtenštejna, že šacuk statk Liderovice, Vražný a Hlinice provedli a uzaveli pedbžnou smlouvu s Jozue Koenským z Terešova na jejich prodej. Návrh smlouvy schválil 11. íjna císa Ferdinand II. a 5. prosince bylo vydáno prohlášení o uzavení smlouvy a rozkaz sdlit tuto skutenost úedníkm, kteí mli smlouvu vložit do zemských desek. 35) Vklad byl poté skuten proveden; podle smlouvy koupil Jozue Koenský Hlinici za 2115 kop a Liderovice s Vražným za 5339 kop, takže za statky zaplatil celkem pijatelných 7454 kop míšeských groš. 36) Majitelem statku Hlinice se tímto aktem stal Jozue Koenský, který ho spolen s Liderovicemi a Vražným pipojil ke statku Meziíí. Úedníci však zapomnli na nároky vdovy Kateiny Magdalény, které opomnli vyplatit vno ve výši 3000 kop míšeských groš, na nž mla nárok a jejíž právo nezpochybnil ani Karel z Liechtenštejna. Jelikož její nárok nebyl ani pesto vyslyšen, vdova se od roku 1629 snažila o nápravu, le marn. Podle dostupných informací nebyla její pohledávka vyízena ješt v roce 1690 (!) a zdá se, že ani její potomci peníze nikdy neobdrželi. 37) Osud bývalého sádlovského statku Hlinice tím byl uzaven. V soupisu majetku Jozueho potomka Václava Koenského z roku 1651 tak figuruje vedle Meziíí a Liderovic rovnž statek Hlinice. 38) Václavv majetek byl pozdji pipojen k chotovinskému panství a Hlinice již nikdy nenabyly samostatnosti. Pehled písemných zpráv o Hlinici vypovídá, že ves nebo její ást tvoila ve dvou obdobích centrum samostatného majetku, statku. V první období, datovatelném podle souasných znalostí do 60 závru 14. až poátku 15. století, náležela rodu, který z ní pocházel a jehož lenové se psali s pídomkem po ní z Hlinice. Zatím známe dva leny tohoto rodu, Zdeka a Mikuláše. V dalším období pak podstatná ást vsi a nakonec celá ves náležela Sádlm z Vražného. Zprvu tvoila píslušenství liderovického statku a od roku 1564, resp. 1573, do roku 1623 pak centrum samostatné zboží. Ves nabyla pro Sádly jistého významu již ped polovinou 16. století; dokládá to pasáž Jarohnvovy závti z roku 1557, v níž je zmínn poplužní dvr, základ vrchnostenského hospodáství. Hlinice byla jeho založením zaazena do pímé pée o majetek rodu a povýšila nad zbylé souásti liderovického statku. Je zejmé, že dvr vystavli až Sádlové a nelze vylouit, že se tak stalo se zámrem vytvoit další majetkové centrum pro pípad dlení rodového majetku. To se nakonec stalo a Hlinice byla zanedlouho skuten osamostatnna, zprvu jako vdovský údl a pozdji coby regulérní deskový statek. Lze pedpokládat, že majitelé hlinického statku nesídlili jen ve dvoe, ale v nm i v jeho blízkosti si nechali vystavt sídlo. Na jeho existenci ovšem upomínají jen použité pídomky, doložené pomrn asto v pramenech, a pak samotný poplužní dvr. Že sídlo ve vsi skuten stálo minimáln v období 16. a 17. vku, dokládá nap. zpráva z roku 1618 o sepsání svatební smlouvy Jana Sádla s Kateinou Magdalénou, k nmuž došlo práv v Hlinici, uvedené i v datovací formuli dokumentu. Tžko lze totiž vit, že by svateb- ané podepisovali tak významnou listinu v pouhém dvoe bez odpovídajícího reprezentativního objektu. Dosud ovšem nevíme, zda ve vsi stávala sídla dv, i zda Sádlové navázali na starší tradici a vlastní sídlo vystavli v místech dívjších hlinických pán. Pedpokládané sídlo bohužel dosud neumíme lokalizovat. K tomuto úkolu nenapomáhají ani staré mapy. Vyobrazení vsi v tzv. Josefském vojenském mapování z let 1764 a 1767 39 zachytilo jen vesnickou zástavbu bez výraznjších objekt, takže lze usuzovat, že bývalý poplužní dvr vetn sídla Sádl po polovin 17. století beze stopy zanikl. Nový poplužní dvr byl založen chotovinskou vrchností poblíž vsi teprve pozdji, snad kolem roku 1800. Majitelé panství ho nechali vybudovat severovýchod od vsi, pibližn 400 metr od okraje zástavby, jak dokládá mapa stabilního katastru z roku 1830 40) (srovnej obr.). Dvr zmiuje v roce 1842 rovnž topograf Johann Gottfried Sommer a v popisu vsi uvádí, že poblíž ní stojí vrchnostenský poplužní dvr a myslivna. 41) Tento dvr, který bhem druhé poloviny 20. vku prakticky zanikl, pochopiteln nemá souvislosti se stedovkým pedchdcem a ani nelze pedpokládat, že by byl vystavn v jeho místech. Problematika lokalizace sídel i sídla hlinických majitel a jeho stavební podoby tak zstává otevená. Prameny a literatura: 1) Ke jménu podrobnji Profous, Antonín, Místní jména v echách. Jejich vznik, pvodní význam a zmny, díl první (A H), druhé doplnné vydání, Praha 1954, s. 635. 2) Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec. 1419 aug. 16.), díl I, Fontes archivi capituli metropol. eccl. Pragensis, ed. Jenšovská Vra, svazek 2 (1383 1387), Praha 1971, s. 523,. 2164. 3) Archiv eský ili staré písemné památky eské i moravské, sebrané z archiv domácích i cizích (dále A), svazek 31, s. 113 114,. 53. 4) A 35, s. 176 178,. 11, a s. 181,. 21. 5) A 35, s. 183,. 28, s. 190,. 42, a s. 193,. 47. 6) Soudní akta konsistoe pražské (Acta judiciaria consistorii Pragensis, dále SA), ed. Tadra, Ferdinand, díl 4 (1401 1404), Praha 1898, s. 11,. 15. 7) SA 5 (1406 1407), ed. Tadra, Ferdinand, Praha 1899, s. 293,. 1170. 8) A 35, s. 487,. 66. 9) A 35, s. 193,. 47, s. 373 374,. 11, s. 408,. 67, a s. 411 412,. 74. 10) A 35, s. 499. 11) SA 5, s. 136 137,. 506. 12) Reliquiae tabularum terrae regni Bohe-
miae anno MDXLI igne consumptarum (dále RT), tj. Pozstatky desk zemských Království eského r. 1541 pohoelých, ed. Emler, Josef, díl 1, Praha 1870, s. 585 586. 13) RT 2, ed. Emler, Josef, Praha 1872, s. 251. 14) Národní archiv (dále NA) Desky zemské vtší (dále DZV) 7, fol. G 26v, a 46, fol. B 11 11v, vklad z roku 1545. 15) NA DZV 250, fol. J 29. 16) Mikuláš Šud ze Semanína, Titulá stav, Praha 1556, fol. T 4. 17) NA DZV 15, fol. A 14v- 15 (mocný list) a A 15-16 (záv), vklad z roku 1564. 18) Blíže o tom Karel Thir, Staré domy a rodiny táborské, I. díl, Tábor 1920, s. 88. 19) Jií erný, Titulá stav, Praha 1572, fol. X 8. 20) NA Komorní soud (dále KomS) 64, fol. H 2 ( fol. 167v). 21) NA Desky zemské menší (dále DZM) 101, fol. L 18. 22) Fauknar z Fonkenštejna, Sebastián, Titulá stav, Praha 1589, fol. Cc 1v. 23) NA DZM 137, fol. D 5v-6. 24) NA KomS 19, fol. S 19v. 25) Marat, František, Soupis poplatnictva 14 krajv království eského z roku 1603, Vstník Královské eské spolenosti náuk, tída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roník 1898, Praha 1899,. I, s. 44. 26) Snmy eské od roku 1526 až po naši dobu. Svazek XI.2, Snmy r. 1605 1607, Provádní snmovních usnesení, sešit 2, ed. Miloslav Volf, Praha 1954, s. 400 401. 27) Blíže k tomu Jií Úlovec, Tvrz v Liderovicích, Táborský archiv 9, 1999, s. 213 232, zde s. 217. 28) A 29, s. 174-175,. 138. 29) Sedláek, August, Rozvržení sbírek a berní r. 1615, Praha 1869, s. 36,. 53. 30) NA Nejvyšší purkrabství, i.. 111, fol. L 1. 31) NA DZM 127, fol. J 15. 32) NA Stará manipulace (dále SM), sign. C 215/S 2, fol. 25, totéž fol. 29 a 32. 33) Pešák, Václav, Berní rejstíky z roku 1544 a 1620, Praha 1953, s. 116. 34) Podrobnji srovnej Bílek, Tomáš Václav, Djiny konfiskací v echách po r. 1618, ást první, Praha 1882, s. 495. 35) NA SM, sign. C 215/S 2, fol. 8 9 a 21 23. 36) NA DZV 141, fol. L 6v 7, totéž DZV 292, fol. L 25 27. 37) Srovnej NA SM, sign. C 215/S 2, fol. 24, 26 28 a 33 aj. 38) Berní rula 2. Popis ech r. 1654, ed. Doskoil, Karel, díl 1, Praha 1953, s. 90,. 79. 39) NA Josefské vojenské mapování, sekce. 211. 40) NA Indikaní skici, katastrální mapa obce Hlinice, Táborsko 165. 41) Sommer, Johann Gottfried, Das Königreich Böhmen, Zehnter Band, Taborer Kreis. Praha 1842, s. 86,. 10. Vodácký zájezd KASu Jan Hajšman Vodácký zájezd, avizovaný v Hlásce, byl nakonec o týden pesunut na víkend 18. a 19. ervna 2011, což se ukázalo jako dobrý tah. Beznadjná pedpov meteorolog totiž na poslední chvíli zredukovala poet vodák-kastelolog a dostavili se tedy pouze jedinci, odhodlaní ke všemu. Místo pvodn pihlášených deseti lodí tak postailo lodí šest. Sraz úastník byl na Obcizn, nedaleko místa bývalé Pražské brány a mostu, vedoucího pes Radbuzu na Špitálské pedmstí. 1) Pro ty, kdo dávají pednost souasnému místopisu u plzeského pivovaru, pod mostem hlavního silniního prtahu, nedaleko kižovatky U Jána. Odjezd byl stanoven na devátou hodinu dopolední. Nejvzdálenjší úastnice pijela až z Jihlavy. Vas. Jiná nabrala na cest ze Všerub hodinové zpoždní. Pesn na as dorazil konvoj vozidel s lodmi, doprovázený uniformovanými policisty. Záhy se však ukázalo, že plavidla nejsou urena pro zájezd KASu, ale pro ukázku policejní akce v rámci Dne otevených dveí Policie R. Vypluli jsme vas, ješt bez divák. Pondlní tisk spolu s oficiálními webovými stránkami PR referoval, že policejní akci pihlíželo až 4000 návštvník. 2) Po nkolika stovkách metr dopluli úastníci zájezdu k soutoku ek Radbuzy a Mže a rozhodovali se, po které ece se dále vydají. Odhodlání nkterých pokraovat po Mži 3) nebylo zvikláno ani erstvou zmnou postoje plzeských zastupitel. 4) Plavba dále vedla kolem zaniklého Týnce, kostela sv. Jií a tvrze Pecihrádek. K pekonání prvního jezu u bývalé bukovecké papírny byl využit rybí pechod. 5) Nedaleko místa zaniklé vsi a tvrze Roudná postihla jednu z posádek vodáckých novák první nehoda a nastal správný as k základnímu vodáckému proškolení. 6) O ti kilometry níže po proudu pistály lod u záhadné lokality v zákrutu eky ped Bukovcem. Rozsáhlý tžební areál neznámé suroviny (že by rýžovišt zlata?) je doplnn objektem, pipomínajícím základ mohutné stavby kruhového pdorysu. Pokud by byl nalezen na hrad Milerova typu (tzv. drnoburku), byl by patrn bez váhání oznaen za pozstatek bergfritu. Takto je teba spíše uvažovat o zbytcích neznámého výrobního objektu. Improvizované vodácké kolokvium do této problematiky svtlo nevneslo. V náznaku pouze zaznla hypotéza, že by snad mohl souviset se zpracováním hornin s pímsí železné rudy. Materiál pro tavbu by v tom pípad mohl být získáván výbrem vhodných hornin ze štrkových nános. Akoliv tento zpsob exploatace surovin nebyl dosud uvažován, tradice stedovkého železáství v této oblasti zejm existovala (lokalita Roudná leží 900 m západn, lokalita Horní Záblá 2 200 m východn). 7) Dále byl navštíven hrad Vžka, tedy lépe eeno jeho žalostné Záhadný relikt u Bukovce. zbytky, které na vysoké skále nad ekou pežívají po živelné akci pionýr z let 1962 1968 pod vedením akad. malíe V. Uchytila. Pamtníci na míst vzpomínali na lomený gotický portálek, kterým se ješt v závru 70. let sestupovalo po osmi schodech do suterénu Start z Obcizny. Na Vžce. 61
Mohutný val na Radné. Pod Libštejnem. Na Libštejn. jednoho z objekt. Dnes po nm není ani památky, nestojí ani ze, do níž byl zasazen, nalezeny byly pouze tyi polozasypané schody z osmi zmínných. Na informaním panelu se krom oslavné prezentace této destruktivní pionýrské akce, vydávané za archeologický výzkum, lze doíst o píkopu, který je ve skutenosti údolím Drahotínského potoka a nejstarší eské pehrad ze 13. století, která údajn stávala na ece pod hradem. Toto téma, blízké vodákm i kastelologm, vyvolalo zanícenou debatu o možném využití tohoto jist obdivuhodného vodního díla (lodní doprava do ješt neexistující Plzn, elektrifikace hradu apod.). ást úastník si poté alespo zvnjšku prohlédla kostel sv. Máí Magdalény, stojící mezi hradem a vsí Druztovou. Stavbu založil roku 1351 Racek z Vžky, nebo se... pro asté rozvodnní eky Mže stávalo, že lidé (z Druzdové a Dolan pozn. aut.) nemohli do kostela (v Dýšiné pozn. aut.), ano, mnozí se i utopili, nkteí pak zemeli bez svátosti....8) Kostelní vž dostala novou stechu, pokrytou mdným plechem. Ješt nedokonená devná vž, usazená na krovu, má stny obložené OSB deskami. Omítky na severní stn jsou odfouknuty natolik, že by do dutin bylo možné vsunout hlavu (pinejmenším dtskou). Vzniká tudíž nadje, že v dohledné dob bude možné stavební vývoj této kulturní památky studovat podrobnji. Za Dolanským mostem pibrzdil plynulou plavbu první déš. Nikomu to nevadilo. Hospdka na zdejším vodáckém táboišti je útulná, píjemn vytápná, ehož mnozí využili k sušení mokrých vcí a rozehátí zkehlých tl. Krumlovské pivo Vok bylo naopak píjemn vychlazené. as byl mimo jiné krácen kastelologickým evergreenem diskusí nad výkladem pojm hrad hrádek hradišt hradisko. Zanedlouho bohužel pršet pestalo, a tak jsme první den zakonili plavbou až na táboišt u Valentovského mlýna nedaleko Nadryb. Spoleenský veer zpestil zpv za doprovodu kytary. Druhý den bylo poasí jako z pohádky. Ale té O pejskovi a koice, jak si myli podlahu. 9) Brzy jsme proto získali nebývalou zrunost v rychlém nasazování a sundávání pláštnek. Ješt ped vyplutím jsme si nemohli nechat ujít lokalitu, ležící pímo naproti Valentovskému mlýnu, která se v literatue objevuje nejastji pod oznaením Hrádek i malé hradišt u Nadryb. Po strmém výstupu jsme pochopili, pro si místo vybrali již lidé chamské kultury za své výšinné sídlišt. Místo využívali v raném stedovku také Slované, kteí postavili sousední velké hradišt (k. ú. Stapole) na protilehlém behu Korenického potoka. Strmá ostrožna je od okolního terénu oddlena píkopem a náspem, vyhozeným na vnjší stran píkopu. Ze sondáže, provedené v letech 1984 1897 manželi Baštovými, jednoznan nevyplynulo, ze kterého období toto opevnní pochází. 10) Dále jsme navštívili impozantní hradišt Radná. Z jižní a severní strany jej vymezují hluboká údolí potok Malé a Velké Radné, ze západní eka Mže, východní strana byla chránna trojnásobným opevnním. Celková délka hradišt iní úctyhodných 600 metr. Vnjší pás opevnní, nyní z ásti odlesnný, a proto dobe viditelný, se v terénu projevuje hlubším píkopem, vyhloubeným na vnjší stran, valem a za ním probíhajícím dalším mlím píkopem. Po 220 metrech následuje druhý píkop a val, dnes skrytý v hustém porostu. Po dalších 170 metrech petíná šíji tetí pás opevnní, tvoený píkopem a krátkým, ale mohutným, až 7 metr vysokým valem. Centrální ást hradišt je odlesnna (tžba probhla v letech 2008 2010). Ve dvou vývratech, položených pi jižní stran cesty nalezli lenové KASu ti keramické zlomky (2 silnostnné atypické + 1 okraj) a kus vypálené mazanice. Okraj lze datovat do pozdní doby bronzové. Dalších šest keramických zlomk bylo sesbíráno na jižní hran jádra v míst vyhlídky na protilehlou ves Planou. Krom zlomku se zbytkem výzdoby a zlomku ucha byly všechny atypické, materiálov však rovnž pravké. Vzhledem k jejich poloze se na místo dostaly splachem. Všechny keramické zlomky budou spolu s nálezovou zprávou pedány Západoeskému muzeu v Plzni, odd. pravku (M. Metlika). Tyto náhodné nálezy v podstat potvrzují dosavadní pedstavu o osídlení v pozdní dob bronzové a pozdní dob halštatské. Zlomky ran stedovké keramiky, tedy z období, kdy mla být poloha rovnž využívána, nalezeny nebyly 11) Úastníci zájezdu si také povšimli dvou terasovitých pás na jižním svahu akropole, který strm spadá do údolí Malé Radné. Patrn se jedná o pozstatky opevnní, literaturou nezmiované. Nakonec jsme si nechali lahdku v podob zíceniny (a v tomto jediném pípad je toto oznaení bez diskuze na míst) hradu Libštejna. Poplašné zprávy a obavy z údajné nemožnosti pod 62
hradem pistát kvli soukromým pozemkm, pípadn kvli rozvášnným labutím, se naštstí ukázaly liché. Prohlídku hradu a jeho pedhradí jsme absolvovali s erstvou odbornou literaturou z pera lena plzeské poboky KASu 12) a ást úastník nevynechala ani strmý výstup na severní pedsunuté opevnní, tzv. Starou baštu. Zde se pomocí pádla, doasn zmnného v maetu, podailo prokázat, že z bašty skuten ješt existují nadzemní zbytky zdiva, t. ukryté v kopivách. Kdo zde byl poprvé (a patrn i naposledy) žasl nad mohutným zemním opevnním bašty s dvojitým píkopem, které z ní inilo tém plnohodnotný hrádek. Pak již ekaly úastníky tohoto trochu netypického vodáckokastelologicko zájezdu poslední dva kilometry pohodové plavby na vodácké táboišt Kobylka u Liblína a cesta zpt mikrobusem do Plzn. Tak teba zas nkdy Ahóóój. Poznámky: 1) Kolektiv: Historický atlas msta Plzn. Plze 2009, mapové listy 2, 5, 6, 7. 2) Kohoutová, M. (mjr.): Preventivn prezentaní akce Den otevených dveí (http://www.policie.cz /clanek/uzemni-utvary-sprava-zapadoceskeho-kraje-aktuality-denotevrenych-dveri.aspx). 3) Usnesení Zastupitelstva msta Plzn. 407 ze dne 7. 9. 2006 (http://aplikace.plzen.eu/usneseni /usneseni/zmp06_0407.htm). 4) Anonym: Berounka zstane Berounkou. Plze vzdala snahu eku pejmenovat (http://plzen.idnes.cz/berounka-zustane-berounkou-plzen-vzdalasnahu-reku-prejmenovat-pxn-/plzen-zpravy.aspx?c =A110616_ 160708_ plzen-zpravy_alt). 5) Jak zejm pochopili i nevodáci, výrazem v uvozovkách není mínno ukonení plodného života jikernaek. 6) Kramar, B. Bílý, M. Novotný, P.: Základy kanoistiky. Praha 1998 (http://www.kanoe. cz/clanky/zaklady/). 7) Hajšman, J. Trnka, R.: F. X. Franc a problematika stedovkých mohylovitých útvar. In: Archeologie západních ech. Plze 2010. 8) Strnad, J.: Listá královského msta Plzn a druhdy poddaných osad I. Plze 1891, s. 75 76. 9) apek, J: Povídání o pejskovi a koice. Praha 1953. 10) Bašta, J. Baštová, D.: K problematice poátk a vývoje slovanských hradiš v západních echách, In: Studia mediaevalia Pragensia I. Praha 1988, s. 9 31; tverák, V. Lutovský, M. Slabina, M. Smejtek, L.: Encyklopedie hradiš v echách, heslo Nadryby 2. Praha 2003, s. 210 211. 11) Šaldová, V.: Sociálnekonomické podmínky vzniku a funkce hradiš z pozdní doby bronzové v Západních echách. Památky archeologické LXVII/1977 1, s. 118 137, 141, 142, 151, 152, 153, 155, 156. 12) Kasl, F.: Pedhradí hradu Libštejna geodetické zamení a povrchový przkum. In: Castellologica Bohemica 12. Praha 2010, s. 291 302. Už jste etli...? Sokolovsko. 2/2010 na s. 6 a 7 se len KASu Josef Brtek v lánku 25 let od požáru paláce zámku Hartenberku ohlíží za píinami devastace a vandalského vypalování opuštného panského sídla u Oloví. Doplnno tymi unikátními snímky stavu ped i po požáru i dvma malbami. Sokolovsko. 3/2010 na s. 27 a 28 popisuje Pavel Mach (pseudonym J. Brtka) Nález pedmt z tvrzišt v Kraslicích, uinný amatérskými nálezci z Kraslicka v letech 2005 2008 na vrchu Hradišt i Zámecký vrch. lánek je zpracován dle nálezové zprávy archeologa ZM Plze Bc. Petra Hereita, jemuž byly výsledky nálezu zprostedkovány a jenž ho doprovodil dvma tably kreseb. Doplují ho též 3 snímky, z toho jeden barevný na zadní stran obálky. asopis lze sehnat ve veejných knihovnách i knihovnách archiv a muzeí, mj. v SVK i SOA Plze. J. Brtek Redakce za darování tchto ísel Sokolovska do knihovny KASu dkuje. V edici Zapomenuté hrady, tvrze a místa vyšel svazek. 43. Brožuru Zámek Líšany formátu A5 o 40 stranách z pera V. Chmelíe, vybavenou ernobílými i barevnými vyobrazeními, pojednávající o objektu na severním Plzesku, který má bohatou minulost, ale v podstat nemá budoucnost, stojí i s poštovným a balným mén než krabika cigaret. Je možné ji objednat na adrese Vydavatelství Ing.Petr Mikota, U Bachmae 10, 301 56 Plze (tel. 603828377, e-mail pmikota@post.cz). Redakce Z hrad, zámk a tvrzí Hrubý Rohozec (okr. Semily) V 19 let se vlekoucí restituní kauze okresní soud v Semilech 1. 7. 2011 potvrdil nárok ddiky des Fours-Walderod Johanny Kammerladerové na vrácení zámku s pozemky. Msto Turnov, v jehož katastru zámek leží, a památkový ústav v Liberci jako správce zámku, vi ortelu zvažují odvolání ke krajskému soudu v Hradci Králové. Soudce prý ignoroval lenství posledního majitele Karla Walderoda v Henleinov SdP, jakož i jeho službu ve wehrmachtu a pihlášení se k nmecké národnosti. Proto mu byl r. 1945 majetek zabaven tzv. Benešovými dekrety. Liberetí památkái též tvrdí, že vrácení s. obanství K. Walderodovi po r. 1989 bylo protiprávní, vydané nekompetentním úadem na nesprávném formulái. Kammerlanderová již v letech 2008 a 2010 uspla u okresních soud v Ústí n. L. a v Jablonci n. N. restitucí lesa na Liberecku a získáním les i pozemk na Jablonecku (Právo 2. 7. 2011). Hrubý Rohozec, nádvoí (devoryt Karla Vika 1930). Hrubá Skála (okr. Semily) Ministerstvo financí šetí okolnosti prodeje zámku eskou firmou firm Tenmar 95. Ta patí dvma cizím podnikatelm, a to Moskvanu Tenzigovi Charebavovi a Gruzínci Mankovi Ugrechelidzemu z Tbilisi. Na okolnosti upozornil ruský oban, žijící v R. Dle nj, jak uvedl televizi, jde o praní špinavých penz. Zámek, nepatící obci, býval odboráskou zotavovnou a spravovala ho s. s r. o. Správa služeb odbor, pak její nástupnická firma GEN, obchodní spolenost odborových svaz. Ta se ped asem dohodla s rodem Lex z Aehrentalu, že objekt bude vyat z jeho restituních nárok. Asi od GENu získali zámek oba cizinci, jejichž zámrem je prý adaptace na ptihvzdikový hotel (Právo 2. 7. 2011). Hrubá Skála od Babylonu. Devoryt Karla Vika, 1930. 63
Kašperk (okr. Klatovy) Šumavský hrad si letos pipomíná 650 let od zprovoznní, a to prostednictvím nové interaktivní expozice hradního stavitelství. Návštvník se seznámí s historickými stavebními postupy i náadím, nauí se rozeznat stavební prvky, potší se výhledem z vží, modelem obchodní karavany na tamní Zlaté stezce i opraveným Pustým hrádkem na skále naproti objektu (Právo, 2.7. 2011). 7. ervence 2011 se zítila ást stechy dlouhodob nevyužívaného a chátrajícího tzv. Horního zámku v Toužimi (okr. Karlovy Vary). J. Brtek Horní zámek v Toužimi (foto J. Schierl 2011) Zprávy z klubu Rada Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail: mailto:rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky: http://www.klubaugustasedlacka.cz/. 13. roník konference Djiny staveb se opt koná ve dnech 23. 3. 25. 3. 2012 v netinském zámku. Pihlášky na adrese pmikota@post.cz, podrobnosti na www.evida.cz/shp. Pokladníci poboek nejpozdji do 15. prosince 2011 odešlou na úet Rady KASu. 236531078/0300 vybrané finanní prostedky desátek (10 K) za lena v roce 2011 a pedplatné Hlásky na rok 2012 (40 K). Zárove je nutné zaslat na výše uvedenou adresu Rady (nejlépe e-mailem) jmenné seznamy za které leny poboky je placen desátek a kteí lenové si pedplácí Hlásku. Hlásku mají zdarma ti lenové poboek, kteí publikovali v Hlásce v roce 2011: z poboky Plze: Hefner, ervenka, Mikota, Koscelník, Rožmberský, Vytlail, Slabý, Chmelí, Peina, Kolá, Brtek, Hajšman, z poboky Zlín: Hoza, Zikmund, Sadílek, V. Svoboda, z poboky Brno: Šttina, z poboky Hradec Králové: Slavík, z poboky Praha: Úlovec, z poboky Humpolec: Kocman. Rada pedpokládá, že pokladníci poboek tuto pomrn lehkou finanní operaci zvládnou vas a nenastanou žádné problémy. Dále také redakce Hlásky dkuje všem výše uvedeným autorm za zaslané píspvky a oekává další materiály k publikování. Snad se odhodlají i ti, kteí to ješt nezkusili redakce jim pochopiteln, bude-li to nutné, pomže. Poboka Plze Kontaktní adresa: KAS, Kopeckého sady 2, 301 36 Plze. Tel. 604261000, e-mail: rozmber@kar.zcu.cz. Internetové stránky poboky: http://kasplzen.sweb.cz/. lenové poboky uhradí do konce listopadu piloženou složenkou nebo pímo na schzkách poboky pokladní nebo jejímu zástupci 100 K (60 K l. píspvek, 40 K pedplatné Hlásky). Autoi píspvk do Hlásky 2011 (viz výše) platí pouze 60 K, lenové neodebírající Hlásku pouze 20 K. Za dlouhodob nízké píspvky vdíme tm, kteí si osobn pijdou na schzku pevzít Hlásku a šetí tak náklady na poštovné. Žádáme lenstvo, aby zaplatilo vas a nekomplikovalo funkcionám život. Na pravidelných schzkách v suterénu v Riegrov 3 (každou první stedu v msíci cca od 17. hod.) po prázdninách v záí brilantním zpsobem nastínila Z. Gersdorfová stavební vývoj jihoeských Nových Hrad. Po pednášce 2. listopadu se bude konat lenská schze s obvyklým programem. Velká pednáška se koná v Sedlákov 15 v budov FF ZU ve 2. poschodí ve stedu 23. listopadu od 17. hodin. Pednášet bude Mgr. Josef Hložek na téma Výsledky archeologického výzkumu hradu Freudenstein v roce 2011. Opt apelujeme na lenstvo, aby vysokou úastí potvrdila smysl dalšího poádání tchto akcí. Autovycházka se koná v sobotu 15. íjna, odjezd od Hamburku v 8. hodin. Naplánováno je poznávání Horažovicka zámky, tvrze, hrady a kostely Oselce, Defurovy Lažany, Chanovice, Kadov, Záboí, Svéradice, Velký Bor, Horažovice, Malý Bor, Ballymotte, Zavlekov, Nový estín, Sobtice. Mapy sebou, idii obdrží itinerá. Majitelé aut sdlí na výše uvedené tel. íslo i e-mail kolik poberou pšák a pšáci se budou informovat, zda je pro n místo. Další informace od poboek redakce do uzávrky tohoto ísla neobdržela. Kontakty na ostatní poboky: Poboka Humpolec Kontaktní adresa: KAS, poboka Humpolec, Hradská 818, 396 01 Humpolec. E-mail: frantisek.kocman@mesto-humpolec.cz, orlikhumpolec@seznam.cz. Internetové stránky poboky: http://www.hrad-orlik.cz/klub-a-sedlacka/. Poboka Zlín Kontaktní adresa: KAS poboka Zlín, MUDr. Jií Hoza, eská 4760, 760 05 Zlín. Tel. 737177346. E-mail: jihoz@post. cz. Internetové stránky poboky: http://www.kaszlin.estranky.cz/. Poboka Hradec Králové Kontaktní adresa: Ing. Jií Slavík, Nerudova 1210, 517 41 Kostelec n. Orlicí, e-mail: slavik@josefov.npu.cz, jaroslav_cerny @centrum.cz. Poboka Brno Kontaktní adresa: Ing. Pavel Švehla, Ondrákova 3, 628 00 Brno- Líše, e-mail: svehla.pavel@volny.cz.; Mgr. Josef Jan Ková, Renneská tída 416/39, 639 00 Brno-Štýice. Poboka Praha Kontaktní adresa: KAS Poboka Praha, PhDr. Jií Úlovec, T. Milady Horákové 133, 166 21 Praha 6 Dejvice, e-mail: julovec@mvcr.cz, houskovad@seznam.cz. Uzávrka dalšího ísla: 10. 12. 2011 (vyjde v první lednové dekád 2011) HLÁSKA, zpravodaj Klubu Augusta Sedláka. ISSN 1212-4974. Vychází tvrtletn. Toto íslo vyšlo v 1. íjnové dekád 2011. Šéfredaktor Petr Rožmberský (rozmber@kar.zcu.cz.), technický redaktor ing. Petr Mikota pmikota@post.cz), redaktor pro internet Petr Beránek (www.klubaugustasedlacka.cz.). Adresa redakce: Klub Augusta Sedláka, Kopeckého sady 2, 301 56 Plze (rozmber@kar.zcu.cz nebo pmikota@post.cz) Vydává Klub Augusta Sedláka za pispní Nadaního fondu pro kulturní aktivity oban msta Plzn. Registrováno pod znakou OK UmP 23/1991. 360 výtisk. 64