DVOUPRVKOVÉ SLOUČENINY jsou složeny z atomů 2 prvků.

Patří sem: Halogenidy sloučeniny halogenů s dalším prvkem Oxidy sloučeniny kyslíku s dalším prvkem Sulfidy sloučeniny síry s dalším prvkem

HALOGENIDY jsou dvouprvkové sloučeniny F, Cl, Br nebo I s jiným prvkem.

KI CaF 2 FeCl 3 PBr 5

KI -I jodid CaF 2 -I fluorid FeCl 3 -I chlorid PBr 5 -I bromid

K I I -I jodid draselný Ca II F 2 -I fluorid vápenatý Fe III Cl 3 -I chlorid železitý P V Br 5 -I bromid fosforečný

Název halogenidů = podstatné jméno a přídavné jméno odvozené od názvu druhého prvku. Zakončení přídavného jména souvisí s důležitou charakteristikou atomů prvků oxidačním číslem. Oxidační číslo relativní atomový náboj, který by měl atom, kdyby elektrony z každé vazby, která z něj vychází, připadli prvku s větší elektronegativitou.

Oxidační číslo může být kladné, záporné i nulové. Kladné oxidační číslo má atom prvku s menší elektronegativitou, záporné ox. č. má atom prvku s větší elektronegativitou. Součet hodnot oxidačních čísel atomů prvků ve vzorci sloučeniny je vždy = 0. Oxidační čísla se zapisují římskou číslicí vpravo nahoře u značky prvku. Např. C IV O 2 -II nebo Na I Cl -I Ve všech halogenidech mají atomy halogenu oxidační číslo I. Atomy druhého prvku mohou mít oxidační číslo +I - +VIII.

Ve všech halogenidech mají atomy halogenu oxidační číslo I. Atomy druhého prvku mohou mít oxidační číslo +I - +VIII.

Názvy a vzorce halogenidů

Ox. č. atomu prvku Koncovka příd. jména Poměr počtu atomů Příklad halogenidu Název Vzorec I -ný 1:1 jodid draselný KI II -natý 1:2 fluorid vápenatý CaF2 III -itý 1:3 chlorid železitý FeCl3 IV -ičitý 1:4 chlorid uhličitý CCl4 V -ečný, -ičný 1:5 bromid fosforečný PBr5 VI -ový 1:6 fluorid sírový SF6 VII -istý 1:7 fluorid jodistý IF7 VIII -ičelý 1:8 fluorid osmičelý OsF8

Tvorba názvu ze vzorce: doplníme oxidační čísla určíme o jaký halogenid se jedná (podst. jm.) vytvoříme přídavné jméno s odpovídající koncovkou z názvu druhého prvku

Tvorba vzorce z názvu: zapíšeme prvky v opačném pořadí doplníme oxidační čísla užijeme křížové pravidlo

Významné halogenidy

Chlorid sodný (NaCl) bezbarvá krystalická látka, rozpustná ve vodě nerost = halit kuchyňská sůl se získává odpařováním mořské vody, nebo těžbou ložisek v zemi užití: výroba Cl, hydroxidu sodného, mýdel, složka potravy, konzervace potravin, odstraňování sněhu a ledu z vozovek

Kationty Na + a anionty Cl - jsou v pevném chloridu sodném pravidelně uspořádány a vzájemně poutány, proto pevný NaCl nevede el. proud. Při rozpouštění se jednotlivé částice od sebe oddělují, v roztoku se volně pohybují a tento pohyb umožňuje vedení el. proudu roztokem. Pravidelné uspořádání se naruší také změnou skupenství a proto proud vede i tavenina NaCl. Nedostatek Na + v krvi způsobuje křeče svalů, bezvědomí a smrt.

Chlorid draselný (KCl) bílá krystalická látka hnojivo výroba KOH a K

Fluorid vápenatý (CaF 2 ) bílá krystalická látka v přírodě jako zelenomodrý nebo fialový minerál kazivec (fluorit) výroba kyseliny fluorovodíkové HF

Bromid stříbrný (AgBr) nažloutlá pevná látka k výrobě fotografických materiálů (filmů )

Chlorid amonný (NH 4 Cl) používá se pod názvem salmiak při pájení důležitá součást galvanických článků (baterií)

OXIDY jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem.

Název = podstatné jméno oxid a přídavné jméno odvozené od názvu druhého prvku s koncovkou vyjadřující oxidační číslo tohoto prvku. Ve všech oxidech mají atomy kyslíku ox. číslo II. Součet hodnot ox. č. atomů tvořících sloučeninu se vždy rovná 0.

Tvorba názvu ze vzorce: doplníme oxidační číslo kyslíku z poměru atomů určíme ox. č. druhého prvku vytvoříme přídavné jméno s odpovídající koncovkou z názvu druhého prvku Tvorba vzorce z názvu: zapíšeme prvky v opačném pořadí doplníme oxidační čísla užijeme křížové pravidlo a upravíme počet atomů tak, aby součet ox. č. = 0 případně vykrátíme

Ox. č. atomu prvku Koncovka příd. jména názvu oxidu Poměr počtu atomů Příklad oxidu Název Vzorec I -ný 2:1 oxid dusný N 2 O II -natý 1:1 oxid vápenatý CaO III -itý 2:3 oxid železitý Fe 2 O 3 IV -ičitý 1:2 oxid uhličitý CO 2 V -ečný, -ičný 2:5 oxid dusičný N 2 O 5 VI -ový 1:3 oxid sírový SO 3 VII -istý 2:7 oxid manganistý Mn 2 O 7 VIII -ičelý 1:4 oxid osmičelý OsO 4

Významné oxidy

Oxid sířičitý (SO 2 ) je bezbarvý plyn, štiplavě páchnoucí a dráždící ke kašli. Je zhoubný pro různé mikroorganismy (plísně, bakterie aj.). Toho využívají vinaři nebo včelaři při desinfekci sudů a úlů. Bohužel způsobuje i problémy. Hnědé uhlí totiž obsahuje síru a při jeho spalování vzniká oxid siřičitý. Ten nejenom způsobuje dýchací potíže, ale především reaguje se vzdušným kyslíkem a vlhkostí a dochází ke vzniku kyseliny sírové. Ta dopadá spolu se srážkami na zemský povrch a způsobuje jednak okyselování půd a také poškozování staveb. V průmyslu se SO2 využívá při výrobě celulosy a papíru, při bělení vlny a bavlny, k desinfekci a výrobě kyseliny sírové.

Oxid dusnatý (NO) je bezbarvý a oxid dusičitý (NO 2 ) hnědočervený plyn. Oba jsou zdraví škodlivé a dráždí dýchací cesty. Vznikají při různých výrobách a činností spalovacích motorů. V přírodě vznikají při bouřkách ze vzdušného dusíku a kyslíku podél dráhy blesku. Podílí se na vzniku kyselých dešťů a tvorbě smogu. Proto se v ohrožených oblastech sleduje jejich množství ve vzduchu (stejně jako SO 2 ) a při zvýšení jejich množství nad stanovenou mez se podnikají ochranná opatření.

Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý, vysoce jedovatý plyn bez barvy a zápachu. Vzniká špatným spalováním uhlíkatých paliv. V organismu se váže na hemoglobin a znemožňuje přenos kyslíku krví. Otrava tímto plynem je nevratná a jediná možná pomoc je okamžité dodání kyslíku a přivolání lékaře.

Oxid uhličitý (CO 2 ) je nedýchatelný plyn, těžší než vzduch. Vzniká dýcháním organismů a při spalování uhlíkatých látek. Je nezbytný pro průběh fotosyntézy. Používá se v chladících zařízeních, při přípravě perlivých nápojů, jako náplň hasicích přístrojů. Je také hlavním plynem podílejícím se na tzv. skleníkovém efektu. Vytváří totiž v atmosféře vrstvu, která propouští sluneční světelné záření, ale je nepropustná pro záření tepelné, které vzniká přeměnou slunečního záření na zemském povrchu. Tento efekt je důležitý pro život na Zemi: bez něj by byla průměrná teplota povrchu Země -15 C. Jeli skutečná průměrná teplota +18 C, způsobuje skleníkový efekt teplotní rozdíl 33 C. To o čem se často hovoří není tedy skleníkový efekt, ale teplotní zvýšení skleníkového efektu.

Oxid vápenatý (CaO) je bílá práškovitá látka. Vyrábí se tepelným rozkladem vápence jako tzv. pálené vápno. Používá se ve stavebnictví, jako přísada při výrobě skla a některých kovů a také k vápnění půdy v zemědělství.

Oxid křemičitý (SiO 2 ) je pevná, těžko tavitelná a chemicky stálá látka. V přírodě se vyskytuje jako minerál křemen a jeho odrůdy (ametyst, záhněda, citrín, růženín, křišťál). Používá se ve stavebnictví jako písek, ve sklářství je křemenný písek základní surovinou.

SULFIDY jsou dvouprvkové sloučeniny síry s kovovým prvkem.

Název = podstatné jméno sulfid a přídavné jméno odvozené od názvu kovového prvku s koncovkou vyjadřující oxidační číslo tohoto prvku. Ve všech sulfidech mají atomy síry ox. číslo II. Součet hodnot ox. č. atomů tvořících sloučeninu se vždy rovná 0.

V přírodě se vyskytuje: Pbs nerost galenit, šedý s velkou hustotou, surovina pro výrobu Pb ZnS nerost sfalerit, surovina pro výrobu Zn FeS - pyrit