a i r r dg = Σµ i dn i [T, p] T V T p integrace pro r H = konst, r H = a + bt, r H = a + bt + ct 2 rozsah reakce stupeň přeměny i i

Podobné dokumenty
Významnou roli mohou hrát kinetické faktory!!!!!

V případě plynných látek mohu tuto rovnovážnou konstantu přepočítat na rovnovážnou konstantu tlakovou (dosazuji relativní parciální tlaky):

5.1 Termodynamický popis chemicky reagujícího systému

První výraz na pravé straně rovnice se označuje jako standardní reakční Gibbsova energie r G o. ν ln a

E = E red,pravý E red,levý + E D = E red,pravý + E ox,levý + E D

E = 1,1872 V ( = E Cu. (γ ± = 0, ,001 < I < 0,1 rozšířený D-H vztah)

Chemické reaktory. Chemické reaktory. Mikrokinetika a Makrokinetika. Rychlost vzniku složky reakcí. Rychlost reakce

Zkouškový test z fyzikální a koloidní chemie

Pomoc v nouzi. (m B je hmotnost rozpouštědla v gramech)

Fyzikální chemie. 1.2 Termodynamika

2.4. Rovnováhy v mezifází

Fyzikální chemie 1: Termodynamika Sylabus přednášky

Raoultův zákon, podle kterého je při zvolené teplotě T parciální tlak i-té složky nad roztokem

Ac - +H 2 O HAc + OH -, naopak roztok soli silné kyseliny a slabé zásady (např. chlorid amonný NH 4 Cl) vykazuje kyselou reakci K A

V. Soustavy s chemickou reakcí dokončení

V xv x V V E x. V nv n V nv x. S x S x S R x x x x S E x. ln ln

Termodynamický popis chemicky reagujícího systému

T 1 = 298,15 K, T = +2 K p 1 = 0,1 MPa V = konst. α p = 1, K 1 = κ T = 1, MPa 1 = Odvození ( p/ T) V : V m = V m (T, p) [V m ] :

Cvičení z termomechaniky Cvičení 5.

Jednosložkové soustavy

Složení soustav. c k. Přehled užívaných koncentrací. hmotnostní konc. (podíl) objemová konc. (podíl) molová konc. (podíl) hmotnostně objemová konc.

Přednáška č. 11 Analýza rozptylu při dvojném třídění

SMR 1. Pavel Padevět

1.3. Transport iontů v elektrickém poli

Řešte daný nosník: a = 2m, b = 2m, c = 1m, F 1 = 10kN, F 2 = 20kN

Výslednice, rovnováha silové soustavy.

Soustava kapalina + tuhá látka Izobarický fázový diagram pro soustavu obsahující vodu a chlorid sodný

PROTOLYTICKÉ ROVNOVÁHY

TERMODYNAMIKA 1. AXIOMATICKÁ VÝSTAVBA KLASICKÉ TD Základní pojmy

V. Stacionární proudové pole... 2 V.1. Elektrický proud... 2 V.2. Proudová hustota... 2 V.3. Rovnice kontinuity proudu... 3 V.4.

TERMODYNAMIKA 1. AXIOMATICKÁ VÝSTAVBA KLASICKÉ TD Základní pojmy

Cílem kapitoly je zvládnutí řešení determinantů čtvercových matic.

Termodynamika pro +EE1

Fyzika biopolymerů. Elektrostatické interakce makromolekul ve vodných roztocích. Vodné roztoky. Elektrostatická Poissonova rovnice.

třecí síla (tečná vazba podložky) F normálová reakce podložky výsledná reakce podložky Podmínky rovnováhy:

E ŘEŠENÍ KONTROLNÍHO TESTU ŠKOLNÍHO KOLA

7. HETEROGENNĚ KATALYZOVANÉ REAKCE

3 Základní modely reaktorů

Kinetika spalovacích reakcí

( t) ( t) ( ( )) ( ) ( ) ( ) Vzdálenost bodu od přímky I. Předpoklady: 7308

Oddělení technické elektrochemie, A037. LABORATORNÍ PRÁCE č.9 CYKLICKÁ VOLTAMETRIE

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem obsahu pláště rotačního tělesa.

Příklad 22 : Kapacita a rozložení intenzity elektrického pole v deskovém kondenzátoru s jednoduchým dielektrikem

DOPLŇKOVÉ TEXTY BB01 PAVEL SCHAUER INTERNÍ MATERIÁL FAST VUT V BRNĚ TUHÉ TĚLESO

Zavedení a vlastnosti reálných čísel PŘIROZENÁ, CELÁ A RACIONÁLNÍ ČÍSLA

12. Elektrochemie základní pojmy

Tepelná kapacita = T. Ē = 1 2 hν + hν. 1 = 1 e x. ln dx. Einsteinův výpočet (1907): Soustava N nezávislých oscilátorů se stejnou vlastní frekvencí má

Náhodným (stochastickým) procesem nazveme zobrazení, které každé hodnotě náhodnou veličinu X ( t)

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Odraz na kulové ploše

2. Najděte funkce, které vedou s těmto soustavám normálních rovnic

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

[ ][ ] Kyseliny a zásady. Acidobazické rovnováhy. Výpočet ph silných jednosytných kyselin (zásad) Autoprotolýza vody

Odraz na kulové ploše Duté zrcadlo

Zadání příkladů. Zadání:

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Laboratorní práce č. 6 Úloha č. 5. Měření odporu, indukčnosti a vzájemné indukčnosti můstkovými metodami:

03 Návrh pojistného a zabezpečovacího zařízení

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

Část 5.4 Tlačený a ohýbaný nosník

Absolutní nebo relativní?

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Chemické reaktory. Inženýrství chemicko-farmaceutických výrob. Chemické reaktory. » Počet fází. » Chemická reakce.

Stereometrie 03 (povrch a objem těles)

PLANIMETRIE ZÁKLADNÍ POJMY PŘÍMKA A JEJÍ ČÁSTI

Klasická termodynamika (aneb pøehled FCH I)

Lineární a adaptivní zpracování dat. 8. Kumulační zvýrazňování signálů v šumu 2

Laboratorní práce č.8 Úloha č. 7. Měření parametrů zobrazovacích soustav:

5.4.2 Objemy a povrchy mnohostěnů I

Acidobazické děje - maturitní otázka z chemie


OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

Úlohy školní klauzurní části I. kola kategorie C

I. termodynamický zákon

Řešení 1) = 72000cm = 30 80

Stanovení disociační konstanty slabé jednosytné kyseliny ve vodě z měření koncentrační závislosti měrné elektrické vodivosti roztoku

Složení soustav (roztoky, koncentrace látkového množství)

Skupenské stavy. Kapalina Částečně neuspořádané Volný pohyb částic nebo skupin částic Částice blíže u sebe

plynné směsi viriální rozvoj plynné směsi stavové rovnice empirická pravidla pro plynné směsi příklady na procvičení

Molekuly na povrchu kapaliny mají A) nižší B) vyšší C) stejnou energii jako molekuly uvnitř kapaliny.

Exponenciální funkce, rovnice a nerovnice

b) Dusík se chová jako ideální plyn, kyslík jako reálný, platí Daltonův zákon pro jejich směs g = 10

Československá společnost pro růst krystalů ČVUT FEL Praha, 30. března 2006, 13:30

Molekulová fyzika. Reálný plyn. Prof. RNDr. Emanuel Svoboda, CSc.

Úloha 3-15 Protisměrné reakce, relaxační kinetika Úloha 3-18 Protisměrné reakce, relaxační kinetika... 6

Inverzní z-transformace. prof. Miroslav Vlček. 25. dubna 2013

Řešení úloh celostátního kola 59. ročníku fyzikální olympiády. Úlohy navrhl J. Thomas

Termodynamické základy ocelářských pochodů




Farmakokinetika. matematický popis procesu podání, absorpce, distribuce, metabolismu a vyloučení léků z těla

6. a 7. března Úloha 1.1. Vypočtěte obsah obrazce ohraničeného parabolou y = 1 x 2 a osou x.

FYZIKA I. Pohybová rovnice. Prof. RNDr. Vilém Mádr, CSc. Prof. Ing. Libor Hlaváč, Ph.D. Doc. Ing. Irena Hlaváčová, Ph.D. Mgr. Art.

II. MOLEKULOVÁ FYZIKA 1. Základy termodynamiky IV


Stabilita prutu, desky a válce vzpěr (osová síla)


Transkript:

(T): dg Σµ dn [T, ] G G + TΣ ν R ln,mmo ovnováhu R ν ln, v ovnováze R ln ( ) F R Tln G TΣ T ln T H RT ntege o H kon, H + bt, H + bt + T ln T V U RT (): ln V RT T Rovnovážná konnt z exementálníh dt: ϕ γ x γ m γ m ueň řeměny n0 n α, n n0 α n0 n 0 ntenzvní velčn bezozměná velčn hodnot vždy od nuly do jedné nutno učt klíčovou složku dn dξ ν ozsh eke, +ν ξ n n 0 extenzvní velčn velčn s ozměem mol hodnot nezáoná (velko závsí n nářku) není třeb učt klíčovou složku Chemké ovnováhy

Rovnovážná konnt z temohemkýh dt Plnkov fomule třetí věty temodynmké v zásdě vyřešl oblém výočtu ovnovážné konnty hemké eke bez římého měření složení ovnovážné směs. Tyto výočty lze ovádět ůzným zůsoby, le jejh odt je vždy ejná; vždy vyházejí ze vzthu: G ( T) ln (T) RT Hodnoty G je možno vyočítt z temodynmkýh dt, kteé se tbelují nejůznějším zůsoby: Z defnční ovne o nddní ekční Gbbsovu eneg: G H T S kde H je nddní ekční entle: H ν ( H, oř. H ν ( H ) sl ) sl. S nddní ekční entoe: S ν Sm. Slučoví č slné entle bsolutní entoe bývjí tbelovány ř telotě 98,5. Přeočet n jné teloty -omoí telotníh závsloí teelnýh kt egujííh látek. Z tbelovnýh hodnot nddníh ekčníh Gbbsovýh enegí o slučoví eke, obdobně jko nddní slučoví tel (oět ř telotě 98,5 ): G ν ( sg l ) sl G - nddní změn Gbbsovy enege ř vznku jednoho molu sloučenny z vků ve nddníh veh odle defnční ovne o G ltí: G H T sl sl sl S Přeočet n jné teloty - omoí tbelovnýh závsloí teelnýh kt n telotě. Z tbelovnýh hodnot logtmů ovnovážnýh slučovíh konnt ř zokouhlenýh hodnotáh teloty. ln ν ln ( sl ) sl - ovnovážná konnt eke, ř níž vznká mol sloučenny z vků. sl G vků ve nddníh veh je ovn nule, tkže slučoví konnt vků v jejh nddníh veh ř lbovolné telotě je vždy ovn jedné. Př výočteh ovnovážné konnty je vždy nutno uvážt nddní vy, o kteé jsou temodynmká dt uveden v někteýh řídeh je třeb slučoví Gbbsovu eneg řeočítt. Př ekíh ve vodnýh oztoíh se většnou volí nddní v složk v deálním oztoku o jednotkové konent. N zákldě třetí věty temodynmké je možno získt slučoví Gbbsovu eneg látek v kylkém vu, sl G (s). Po výočet ovnovážné konnty ekí obíhjííh v oztoíh je všk třeb znát sl G (q). Změn Gbbsovy enege ř řehodu jednoho molu látky z deálního kylkého vu do vu látky ozuštěné v deálním oztoku o jednotkové konent ( mol kg nebo mol dm 3 ), G (s q) sl G (q) sl G (s) může být vyjádřen jko součet změn Gbbsovýh enegí dvou koků:. Rozuštění kylů ve vodě n nsyený oztok. Potože v nsyeném oztoku je ovnováh mez neozuštěným kyly oztokem, je o tento děj G 0.. Zředění nsyeného oztoku (ktvt ns γ ns m ns ) n nddní oztok o G RT ln RT ln (γ ns m ns ) ns sl G (q) sl G (s) + G + G sl G (s) RT ln (γ ns m ns ) Chemké ovnováhy

ohemký nddní v Mnohýh ekí obíhjííh v žvýh ognsmeh se zúčňují onty H +. G tkovýh ekí odovídá nddnímu vu, v němž jsou ktvty všeh složek jednotkové, tedy H+, tj. H 0. To je ovšem velm vzdáleno fyzologké hodnotě H, kteá je řblžně ovn sedm. Poto byl konvení zveden o bohemké eke jko nddní v o vodíkové onty H+ 0 7 mol dm 3, H 7 Nezotemní ůběh eke: Entlká blne Q Q (T, ξ) [ξ ξ (T)] blne Rovnováh: (ξ) ln H [ξ ξ (T)] ovnováh T RT Smultánní eke: ξ () + C v lynné fáz (ozsh ξ ) / ( n ξ ξ ) ( n + ξ +ξ ) 0 0 x v oztoku: x ξ /V ( x x ) ( + x + x ) 0 0 ξ / () R + S v lynné fáz (ozsh ξ ) ( n ξ ξ ) ( n + ξ +ξ ) 0 0 x v oztoku: x ξ /V ( x x ) ( + x + x ) Rovnováhy v oztoíh elektolytů z + ν ν ν ν Podmínk elektoneutlty oztoku: ν z ν z ν z ν z 0 0 G n µ + n µ n µ n ( ν µ ν µ + + ) ozouštědlo Střední hemký otenál elektolytu: ozuštěný ν ν µ ν µ + ν µ ± ν + ν /( ) ( ν ν ) ν + ν ± Střední ontová ktvt: ν ν /( ν + ν ) Střední ktvtní koefent: γ ( γ γ ) ± z Chemké ovnováhy 3

H oztoků slbýh kyseln zásd jejh solí Slbé kyselny: H + H + Slbé zásdy: H O H + + OH ontový součn vody v Dsoční konnt zásdy (ve šíh tbulkáh, v Tbule X ve Sbíe říkldů z FCH ) + H O H + + OH ovnovážná konnt Dsoční konnt kyselny konjugovné k uvžovné zásdě konnt kyselo H + H + + H + ovnovážná konnt H + Dsoe vody: H O H + + OH ontový součn vody v Vzth mez ovnovážným konntm: + H Hodnoty dsočníh konnt někteýh slbýh zásd konnt kyselo konjugovnýh kyseln t 5 C (nddní v mol dm 3 ) zásd konjugovná kyseln H + H + edn C 5 H 0 NH,34 0 3 + C 5 H 0 NH 7,5 0 methylmn CH 3 NH 4,58 0 4 + CH 3 NH 3, 0 ethylmn C H 5 NH 4,58 0 4 + C H 5 NH 3, 0 oylmn C 3 H 7 NH 4,0 0 4 + C 3 H 7 NH 3,5 0 monk NH 3,80 0 5 + NH 4 5,56 0 0 ydn C 6 H 5 NH,7 0 9 + C 6 H 5 NH 5,9 0 6 nln C 6 H 5 NH 4,0 0 0 + C 6 H 5 NH 3,5 0 5 dfenylmn (C 6 H 5 ) NH 6,90 0 4 + (C 6 H 5 ) NH 0,46 v Roztok slbé zásdy: Uvžujeme dvě smultánní eke: zásd řjme oton + H + H + / + H + H + H+ H+ dsoe vody H O H + + OH v H+ OH H OH ( ) lne: 0 x H+ x OH x x x, + H + x ( x )( x x ) + 0 ( x x ) x v v x x ( x ) + 0 H log v OH H v x OH v +...ozsh eke x...ozsh eke x x x OH (v oztoíh zásd H+ velm mlé) Chemké ovnováhy 4

Nř.: NH 4 + NH 3 + H + konnt kyselo (NH 4 +) 5,6 0 0 zásd NH 3 řjme oton NH 3 + H + + NH 4 / (NH 4 +) dsoe vody H O H + + OH v NH 3 + H O NH + 4 + OH NH+ v 4 OH dsoční konnt: ( HO ) + (NH ) Sůl slbé kyselny slbé zásdy je v oztoku úlně dsoován: + + kteé dále egují s vodou odle ekí () + + H O OH + H + x, + (dsoční konnt konjugovné kyselny + ) () + H O H + OH x, v (H H + + ds(h) ) (3) H O H + + OH x 3, 3 v ds (H) lne: 0 očáteční konente, mol dm 3 x 0 + x x x H 0 OH H x x 3 OH x + x 3 + + ( log (x + x 3 ) H - deální oztok) OH H+ x ( x+ x3) (OH) + x 0 v H OH x ( x + x3) x ds (H) 0 3 H+ OH ( x+ x3) ( x + x3) Rovnováhy v oztoíh málo ozunýh solí v čé vodě vlv řítomno solí se ejným onty, nř. 3 (PO 4 ) (s) 3 + (q) + PO 4 3 (q) N 3 PO 4 3 N + (q) + PO 4 3 (q) 3 (PO 4 ) (s) 3 + (q) + PO 4 3 (q) Cl + (q) + Cl (q) s jným onty, nř. 3 (PO 4 ) (s) 3 + (q) + PO 4 3 (q) NCl N + (q) + Cl (q) 4 NH 3 Chemké ovnováhy 5

Debyeov-Hükelov teoe slnýh elektolytů Elektoneutální čáe vn de Wlsovy síly: F ž 4 7 Nbté čáe elektotké oulombovské síly: F Předokldy: onty jsou hmotné body, nesou učtý náboj Uvžuje se ouze elektotké slové ůsobení, jné nteke se znedbávjí olem kždého ontu se vytváří kulovtá ontová tmosfé, kteá obshuje víe ontů očného náboje, než ontů, kteé mjí náboj shodného znménk s entálním ontem. Polomě této ontové tmosféy je tím menší čím menší s náboj entálního ontu čím větší je konente elektolytu. Vod jko ozouštědlo je ovžován z sojté oředí 3 N e ρ 3/ 8 πε ( RT ) ln γ z m z ( ) o < 0,00 mol kg : ln γ ± z z ve zředěnýh oztoíh m o < 0, mol kg z z z ln γ ln γ ± + + (on jž není uvžován jko hmotný bod, le jko koule o učtém oloměu, n jejímž ovhu je náboj ontu) ozořen ( kg / mol / ) Chemké ovnováhy 6