Bankovnictví a pojišťovnictví 5 JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., vedoucí katedry financí VŠFS a externí odborný asistent katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠE
Vkladové bankovní produkty Obsah: 1) Struktura depozitních produktů, jejich právní úprava 2) Úročení depozitních produktů 3) Vklady na vkladových účtech druhy vkladů smlouva o vkladovém účtu
ad 1) Struktura depozitních produktů, jejich právní úprava Banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo jsou jediné subjekty na finančním trhu, které smějí přijímat vklady od široké veřejnosti, od fyzických nebo právnických osob všeho druhu včetně bank a dalších finančních institucí. Uvedená skutečnost je obsažena v licenci udělené těmto subjektům ČNB a je obsažena v zákonech (o bankách, o spořitelních a úvěrních družstvech).
Vklady slouží jako prostředek pro možnost poskytovat úvěry a jiné aktivní obchody. Depozitní produkty patří mezi tzv. pasivní obchody, neboť jsou zachyceny na straně pasiv v bilanci banky. Získávání zdrojů pro úvěry však můžeme rozdělit z hlediska jejich formy do tří základních skupin: přijímaní vkladů emise dluhových cenných papírů a přijímání úvěrů bankou
Jednotlivé formy depozitních produktů se mohou navzájem lišit řadou různých charakteristik důležitých jak pro banku, tak pro jejího klienta. Jedná se zejména o tyto skutečnosti: rozdílná právní úprava, způsob stanovení úrokové sazby jako ceny peněz, výše rizika spojeného s daným produktem, rozdílná likvidita, regulační pravidla, možnost využití získaných zdrojů danou bankou, nutnost vytvářet tzv. povinné minimální rezervy.
Forma vkladů se realizuje: vklady na běžných účtech, vklady na vkladových účtech, vklady na vkladních knížkách, vklady na účtech stavebního spoření, vklady z vkladových listů a certifikátů.
Forma emise dluhových cenných papírů: pokladniční poukázky, hypotéční zástavní listy, depozitní směnky, bankovní dluhopisy, podřízené dluhopisy. Forma úvěrů: úvěry přijaté v repo obchodech, úvěry podřízené, ostatní úvěry
Důležitá pro strukturu vkladů je otázka jejich splatnosti. Vklady podle tohoto kritéria můžeme rozdělit na: netermínované vklady, krátkodobé vklady se splatností do jednoho roku, střednědobé vklady se splatností do pěti let, dlouhodobé vklady se splatností nad pět let.
Ad 2) Úročení depozitních produktů Úrok představuje cenu peněz. Pro klienta to představuje výnos, který mu plyne z peněz uložených v bance nebo spořitelním a úvěrním družstvu. Je to odměna za to, že bance svěřil své dočasně volné peněžní prostředky. Pro banku je to cena, kterou musí zaplatit svému klientovi za získané zdroje. Jedná se o náklad.
Úroková sazba pak vyjadřuje relativní míru úroku,tzn. procentní podíl úroku na jistině za rok. Úroková sazba bývá vyjádřena v procentech na roční bázi (per annum p. a.). Vyjadřuje výši úroku vyjádřeného v procentech z jistiny při době uložení jeden rok. Pro banku i klienta je důležitá nejen výše úrokové sazby, ale také způsob jejího stanovení.
Způsob stanovení úrokové sazby: úročení fixní (pevné) úročení konstantní, úročení progresivní, úročení degresivní úročení pohyblivé vazba na určitou referenční úrokovou sazbu s nepravidelným přizpůsobováním, vazba na určitou referenční úrokovou sazbu s pravidelným přizpůsobováním,
Úroková sazba, která nezohledňuje výši inflace, vliv daní a dalších faktorů, se nazývá nominální. Pokud takto stanovenou sazbu upravíme o vliv inflace, příp. další vlivy, dostaneme úrokovou sazbu reálnou. Reálnou výši úrokové sazby na konci úrokovacího období (např. rok) lze stanovit tak, že počáteční investovanou částku úročíme nominální úrokovou sazbou, pak diskontujeme mírou inflace a odečteme počáteční částku.
u r = K 0 x (1 + i) x [1/1 + i i ] - K 0, kde u r reálná výše úroku na konci ročního úrokovacího období, K 0 investovaná částka i nominální úroková sazba (jako desetinné číslo) i i roční míra inflace (jako desetinné číslo).
Nebo lze reálnou výši úroku získat tak, že počáteční investovanou částku vynásobíme reálnou úrokovou sazbou u r = K 0 x i r, kde i r je roční reálná úroková sazba jako desetinné číslo.
Protože byla reálná úroková sazba vyjádřena dvěmi způsoby, pak musí platit rovnou obou vzorců. Tedy: K 0 x i r, = K 0 x (1 + i) x [1/1 + i i ] - K 0, Po provedení aritmetických úprav, kdy chceme vyjádřit výši i (nominální výši roční úrokové sazby coby desetinné číslo), pak platí: i = i r + i i + i r x i i - jde o tzv. Fischerovu rovnici
Tento vztah i = i r + i i + i r x i i upravíme tak, že budeme předpokládat nízkou míru inflace, pak součin i r x i i je téměř nulový (konverguje k nule). Z úpravy pak vyplývá následující vztah: i r = i i i Z uvedené rovnice je zřejmé, že výši reálné roční úrokové sazby lze stanovit jako rozdíl mezi roční nominální úrokovou sazbou a výši inflace, vše vyjádřeno jako desetinná čísla.
Hrubá a čistá úroková sazba Úroky, které banka vyplácí svému klientovi, ve většině případů podléhají zdanění. Jestliže od hrubého úroku odečteme daň z příjmu, získáme tzv. čistý úrok, tj. úrok, který klient v pozici věřitele skutečně obdrží. Hrubý úrok vyjádříme: u H = K 0 x i x n Když od tohoto hrubého úroku odečteme daň z příjmu, dostaneme úrok čistý.
u H = K 0 x i x n d x K 0 x i x n Po matematické úpravě tohoto vztahu pak dostaneme: u H = K 0 x i x (1 d) x n, kde u H - čitý úrok, K 0 počáteční investovaná částka, i nominální roční úroková sazba vyjádřená jako desetinné číslo, n doba splatnosti vyjádřená v letech d daňová sazba vyjádřená jako desetinné číslo.
Efektivní úroková sazba Při stejné nominální úrokové sazbě je pro vkladatele výhodnější, vyplácejí-li se úroky vícekrát ročně, protože mohou být dále reinvestovány, tzn. úročeny. Vyplácejí-li se úroky na konci každého měsíce daného roku, bude celkový úrok při stejné nominální úrokové sazbě (za předpokladu, že úrok připíšeme k původnímu vkladu nebo dalšího úročení těchto vyplacených úroků na jiném vkladovém účtu) vyšší než v případě, když se úroky vyplácejí pouze jednou za rok.
Pokud tedy má být dosaženo stejného efektu při zhodnocení částky uložené klientem např. na období jednoho roku při jednorázovém vyplacení úroku, musí být tedy nominální úroková sazba vyšší než u případu, kdy budou úroky vypláceny častěji a budou připisovány (nebo jinak úročeny) ke vkladu. Srovnání různých variant připisování úroků umožňuje efektivní úroková sazba, která se rovná roční úrokové sazbě, jakou by shodného úroku bylo dosaženo v případě vyplacení úroku jednorázově na konci roku
Při odvození výše roční efektivní úrokové sazby lze vycházet z předpokladu, že v případě častějšího vyplácení úroků během roku musí být celková zúročená částka na konci roku shodná jako při jednorázovém vyplacení úroku odpovídajícího efektivní úrokové sazbě. Konečnou zúročenou částku vyjádříme: K 1 = K 0 x (1 + i x 1/m) m Tuto konečnou částku však můžeme vyjádřit i přes efektivní úrokovou sazbu: K 1 = K 0 x (1 + i e )
Protože obě K 1 se musejí rovnat, dostáváme: K 0 x (1 + i e ) = K 0 x (1 + i x 1/m) m Pro efektivní úrokovou sazbu i e pak platí (po matematické úpravě tohoto vztahu): i e = (1 + 1/m) m - 1, kde i e efektivní úroková sazba vyjádřena jako desetinné číslo, i nominální úroková sazba vyjádřena jako desetinné číslo, m počet úrokovacích období, tzn. m-krát za rok jsou připisovány úroky
Do efektivní úrokové sazby jsou dále promítány také i některé další faktory, zejména poplatky a provize spojené s daným produktem. Proto můžeme efektivní úrokovou sazbu vymezit obecněji jako úrokovou sazbu, při které je současná hodnota veškerých investovaných (placených) peněžních částek shodná se současnou hodnotou veškerých peněžních částek, které klientovi z dané investice (depozita) plynou.
ad 3) Jednorázový vklad Primárně slouží k uložení dočasně volných peněžních prostředků. Základní právní úprava zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, 2680 an. Zákon upravuje smlouvu o vkladovém účtu. Smlouva nemusí mít písemnou formu a jedná se o právní vztah založený mezi klientem a bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem (subjekty právního vztahu).
Objektem (předmětem) jsou peníze, které budou uloženy na tomto účtu. Obsahem tohoto právního vztahu jsou práva a povinnosti jedné nebo druhé strany. Hlavním povinností klienta vkladatele je na určitou dobu přenechat příjemci vkladu své peněžní prostředky s právem na odměnu za ně (úrok). Příjemce vkladu má pak hlavní povinnost peněžní prostředky přijmout, chránit je a vyplácet odměnu v podobě úroku.
Další náležitosti smlouvy jsou: měna účtu podmínky doby trvání vkladu, příp. výpovědní lhůta (typ vkladového účtu). S prostředky na účtu může disponovat pouze majitel nebo osoba zmocněná majitelem ve smlouvě (v podpisových vzorech k účtu). Možnost vs. nemožnost předčasné výpovědi vkladu (trest sankce stanovená ve smlouvě o vkladu).
Druhy vkladů na vkladových účtech: netermínované vklady, jednorázové vklady na pevnou lhůtu (termínované vklady), pevný termín ukončení vkladového účtu, postupné vklady s pevnou lhůtou (spořící účty) bývá stanovena výpovědní lhůta, vklady s postupnou splatností (spořící fáze, výběrová fáze, tzv. bankovní renta), jednorázové vklady s výpovědní lhůtou,
postupné vklady s výpovědní lhůtou, kombinace výše uvedených (např. revolvingový termínovaný vklad kombinace jednorázového terminovaného vkladu s postupným vkladem na pevnou lhůtu). Úročení vkladů principy (mohou být ale výjimky): úrok je tím vyšší, čím je vklad vyšší možnost i pásmového úročení. úrok je tím vyšší, čím má vklad na delší trvání nebo výpovědní lhůtu,