OKRES. ÎëÁR NAD SÁZAVOU. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

Transkript

1 OKRES ÎëÁR NAD SÁZAVOU CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

2 Jihlavsko OKRES ÎëÁR NAD SÁZAVOU Soustava Bohdalovsk ch rybníkû v znamnû pfiispívá k udrïení vody v krajinû. Na pfiedcházející stranû: Typick krajinn ráz Svratecka u Dolního âepí. Okres Îìár nad Sázavou se nachází ve stfiední ãásti âeské republiky. LeÏí ve vrcholov ch polohách âeskomoravské vrchoviny pfii hlavním evropském rozvodí mezi úmofiími âerného aseverního mofie. Na severu v raznû vystupují zalesnûné Îìárské vrchy, ve kter ch leïí nejvy í bod okresu Devût skal (836,3 m n. m.). NejniÏ í bod leïí v údolí fiíãky Louãky v jihov chodní ãásti okresu (256 m n. m.). Celkovû se povrch okresu sklání od severu k jihu. Území okresu má rozlohu 672 km 2 a tvar nepravidelného estiúhelníku s del í osou protaïenou od SSZ k JJV. Na severu okres sousedí s okresy HavlíãkÛv Brod, Chrudim a Svitavy. Na západû sousedí s okresem Jihlava, na jihu s okresem Tfiebíã a Brno-venkov a na v chodû s okresem Blansko. Severozápadní ãástí okresu probíhá hranice mezi âechami a Moravou. Nejzápadnûj í bod okresu leïí,8 km západnû od obce pinov (5 43 v. z. d.), nejsevernûj í bod je 0,4 km severnû od osady Paseky (49 44 s. z..), nejv chodnûj í bod se nachází v údolí fiíãky Hodonínky,7 km v chodnû obce Prosetín (6 26 v. z. d.) a nejjiïnûj í bod nalezneme u Jino ovské myslivny,5 km ssv. od obce Jino ov (49 4 s. z..). Pro krajinu okresu je typická mozaika drobn ch lesíkû, luk a polí kolem rozpt len ch vesnic. Vût ími stfiedisky osídlení jsou okresní mûsto Îìár nad Sázavou, Velké Mezifiíãí, Nové Mûsto na Moravû, Velká Bíte a Bystfiice nad Pern tejnem. Území okresu je budováno nûkolika geologick mi jednotkami. Od severozápadu se jedná o svratecké krystalinikum, stráïecké moldanubikum, tfiebíãsk masiv a svrateckou klenbu. Kromû tfiebíãského masivu, kter je paleozoického stáfií, jsou ostatní jed- 326 ZR 2

3 Okres Îìár nad Sázavou ZR 3 327

4 Jihlavsko KRAJINN POKRYV 328 ZR 4

5 Okres Îìár nad Sázavou notky proterozoické. Svratecké krystalinikum je od moldanubické oblasti oddûleno pozvoln m pfiechodem, kde horniny zafiaditelné do moldanubické oblasti obsahují muskovit. Svratecká klenba se s tfiebíãsk m masivem a moldanubikem st ká na západû podél bíte ského zlomu smûru cca SV JZ. Z okolí Louãek smûrem k severu podél fieky Svratky pokraãuje tektonick styk svratecké klenby se svrateck m krystalinikem aï k tektonickému uzlu u Víru. Na sever od vírského zlomu je v razn m tektonick m prvkem svojanovská mylonitová zóna. Svratecké krystalinikum je z podstatné ãásti tvofieno dvojslídn mi stfiednû aï hrubû lepidoblastick mi rulami, migmatity a ãerven mi ortorulami, stfiídajícími se s vloïkami jemnozrnn ch rul, vzácnûji amfibolitû. Amfibolity, nûkde s drobn mi polohami granulitû, jsou ãetnûj í v jiïní a v chodní ãásti. idãeji se vyskytují vloïky vápencû (nedvûdické mramory) a erlánû ãi skarnû. Pfiítomny jsou i ultrabazické horniny. StráÏecké moldanubikum je témûfi celé budováno horninami pestré skupiny. Nejroz ífienûj í horninou jsou sillimaniticko-biotitické pararuly, místy okaté, migmatitizované. Pfiíznaãné pro stráïecké moldanubikum je vy í zastoupení tûles amfibolitû a serpentinitû (hadcû), jejichï ãetnost narûstá smûrem k v chodu. V jiïní ãásti leïí borsk granulitov masiv. Granulity jsou úzce spjaty s amfibolity, hadci, granulity a leukokrátními ortorulami. Severnû od borského granulitového masivu v jeho tûsné blízkosti vystupují hadce borského ultrabazického masivu obklopeného amfibolitov m lemem. Velké tûleso leukokrátních ortorul se nachází severov chodnû od tfiebíãského masivu. Tfiebíãsk masiv je mohutné magmatické tûleso, jehoï základní horninou je porfyrick, melanokrátní, amfibolicko-biotitick granit aï melanokrátní kfiemenn syenit s drobnozrnnou varietou. Témûfi po celém obvodu masivu, zejména na západû, je vyvinuta nesouvislá leukokrátní apliticko-pegmatoidní zóna. Uvnitfi masivu se nacházejí ostrûvky krystalinika, sloïením odpovídající stráïeckému moldanubiku. Na tektonicky predisponované struktury jsou vázány Ïíly aplitû, pegmatitû, granodioritov ch porfyritû, granitov ch porfyrû a amfibolick ch aplosyenitû. Tfiebíãsk masiv je charakteristick vysokou pfiirozenou radioaktivitou v dûsledku obsahu uranu, thoria a radioaktivního izotopu draslíku. Svratecká klenba se vyznaãuje pfiíkrovovou stavbou. Jsou v ní zastoupeny skupiny bíte ská a ole nická. Bíte ská skupina (bíte ská ortorula) zahrnuje fiadu nejrûznûj ích variet rul biotitické, granáticko-biotitické, dvojslídné, muskovitické i pouze sericitické. VloÏky náleïí jemnozrnn m biotitick m ãi dvojslídn m rulám, amfibolick m rulám, amfibolitûm a vzácnû téï karbonátûm. V echny typy mají zfietelné metamorfní struktury a textury pfiekryté navíc strukturami mylonitick mi a kataklastick mi. V nadloïí bíte ské skupiny leïí skupina ole nická. Zaãíná v raznou polohou silnû lepidoblastick ch dvojslídn ch svorû s granátem, popfi. i staurolitem. Nad svorovou polohou se nejdfiíve vyskytuje mocné souvrství grafitick ch fylitû, svorû a vápencû s mezivloïkami jemnozrn ch rul. Svrchní ãást ole - nické skupiny obsahuje jako základní horninu jemnozrnné biotitické a dvojslídné vesmûs granátické pararuly s polohami krystalick ch vápencû a hlavnû rûzn ch typû metabazitû (amfibolity, amfibolitické bfiidlice, amfibolická a olivínická metagabra). Místy jsou v údolích zachovány denudaãní relikty neogénních sedimentû. Jedná se o údolní v plnû vût ích tokû nebo lokálních jezerních pánví. Tvofieny jsou zpravidla cyklicky se stfiídajícími se tûrky, jílovit mi písky a jíly. Uchovány jsou zejména ve starém údolí fieky Svratky mezi Doubravníkem a Boraãí. Z pleistocénu se místy zachovaly nesouvislé pokryvy spra í a spra ov ch hlín. Svahové a splachové sedimenty rozmanitého sloïení spadají do období pleistocénu a holocénu. Holocenního stáfií jsou písãitohlinité, pfiípadnû tûrkopísãité, fluviální sedimenty vyplàující údolní nivy vodních tokû. Vzácn m druhem kvûtnat ch buãin v okolí Nedvûdice a Horního âepí je okrotice dlouholistá (Cephalantera longifolia). ZR 5 329

6 Jihlavsko Vrásy v bíte ské rule a amfibolitu ( tûpánov nad Svratkou). Vpruhu mezi Îìárem nad Sázavou ati novem leïí loïiska uranov ch rud (Nová Ves u Nového Mûsta na Moravû, Rozsochy, Rodkov, RoÏná, Zlatkov, Dolní RoÏínka, Milasín, Bukov, Habfií, Ol í, Drahonín, Ti novská Nová Ves). Uranová mineralizace má pfieváïnû charakter vtrou enin v hydrotermálnû alterovan ch metamorfitech (nejãastûji v chloritizovan ch, grafitizovan ch a pyritizovan ch rulách). Men- í ãást je vázána na karbonátové Ïíly. V jiïním okolí Nového Mûsta na Moravû je nûkolik dnes jiï vût inou opu - tûn ch uranov ch dolû, které v ak v období po II. svûtové válce mûly velk hospodáfisk a politick v znam. TûÏenou rudou byl leskl ãern uranit (smolinec), vyskytující se na karbonátov ch Ïílách. Îelezné rudy jsou obsa- Ïeny ve skarnov ch loïiscích. Skarny jsou známy pfiedev ím ze svratecké klenby (Fry ava pod Îákovou horou, Lí ná, Kuklík, Vûchnov, Pern tejn, Sejfiek) i z moldanubika (Budeã u Îìáru nad Sázavou, Ruda u Velkého Mezifiíãí). Pfievládající sloïkou jsou pyroxeny, dále se vyskytují také granáty. V skyty a loïiska olovnato-zinkov ch a nûkdy téï stfiíbrn ch rud se koncentrují v okolí Velké Bíte e a tûpánova nad Svratkou. Stfiíbronosn galenit byl v minulosti tûïen na nûkolika lokalitách tûpánovského revíru: vafiec, Horní âepí, Ole niãka, KorouÏné, Borovec. Na loïisku Borovec pfievaïuje chalkopyrit nad sulfidy olova a zinku. Rudy byly dob vány jiï ve stfiedovûku, naposledy zde probíhala tûïba v letech Kfiemenná surovina pro v robu ferosilicia, kfiemenného skla a Ïivce pro keramick prûmysl byly získávány z blokové zóny pegmatitov ch Ïil v Dolních Borech u Velkého Mezifiíãí. Mezi nejvût í akumulace grafitu na Moravû patfií lokalita Velké Tresné z ole nické skupiny svratecké klenby. K dekoraãním kamenûm Moravy náleïí mramory z loïiska Nedvûdice u Bystfiice nad Pern tejnem. Stavební kámen se nachází v Miro ovû u StráÏku (rula, amfibolit), v Krásnûvsi u Velkého Mezifiíãí (rula), ve Víru (amfibolit), ve Vûchnovû a Pern tejnû (skarny) a ve VûÏné (hadec). Zejména lomy v nedvûdick ch mramorech, které byly pouïity na v znamné stavby v okolí, jako je hrad Pern tejn nebo kostel v Doubravníku, daly základ v znamnému kamenickému prûmyslu s centrem v Nedvûdici. Na âeskomoravské vrchovinû byly zji tûny desítky mineralogicky pozoruhodn ch v skytû pegmatitû. Charakteristické jsou tzv. lithné pegmatity, jeï se nacházejí na území mezi Îìárem nad Sázavou, Bystfiicí nad Pern tejnem, Ti novem a Velk m Mezifiíãím (nejv znamnûj í jsou Hradisko uroïné, Dolní RoÏínka, Drahonín, Dobrá Voda, Dolní Bory, La toviãky a eãice), ve Tfiech Studních u Fry avy pod Îákovou horou a v Rudolci u Bohdalova. âastûji se setkáváme s jednoduch mi pegmatity, u nichï nedo lo k lithné metasomatóze, tvofiené bûïn mi minerály Ïivci, kfiemenem, muskovitem, biotitem, skorylem (Chlumek u Velkého Mezifiíãí). Pegmatity postiïené silnûj í sodnou metasomatózou se nacházejí ve stejném území jako lithné pegmatity (Dolní a Horní Bory, BobrÛvka, Drahonín a dal í). Zcela odli né mineralogické sloïení mají desilikované pegmatity tvofiené pfieváïnû plagioklasem. Nejznámûj í desilikovan pegmatit se nachází v hadcovém tûlese u VûÏné. Z kontaktu pegmatitu s hadcem v Hefimanovû u KfiiÏanova pocházejí tzv. hefimanovské koule. Îíly alpského typu jsou pfiítomny v amfibolitech, ménû ãasto v rulách a kvarcitech. Amfibolity s puklinami vyplnûn mi alpskou mineralizací jsou známy z okolí Bystfiice nad Pern tejnem (Domanín u Bystfiice nad Pern tejnem, Hluboké u Daleãína, Ole niãka), Îìáru nad Sázavou (Nové Veselí, Kotlasy, Budeã), z Bobrové u Miro ova (bohatá asociace minerálû). Obvykle je pfiítomen epidot, prehnit a zeolity. Z hlediska regionálnû-geomorfologického tfiídûní georeliéfu âr náleïí celé území okresu k âesko-moravské soustavû âeské vysoãiny a k podsoustavû âeskomoravské vrchoviny. Má typické rysy reliéfu na star ch pfiemûnûn ch a vyvfiel ch horninách hercynského fundamentu âeské vysoãiny. Pfievládá pahorkatinn a vrchovin- 330 ZR 6

7 Okres Îìár nad Sázavou n georeliéf. Stfiední v ka území okresu je 56 m n. m. (coï je více neï stfiední v ka âeskomoravské vrchoviny 52 m n. m.). Témûfi 90 % plochy okresu leïí ve v ce mezi m n. m., z toho 50 % ve v - ce m n. m. Geomorfologicky se území okresu dûlí na dvû odli né ãásti. Severov chodní ãást okresu náleïí k vy í a ãlenitûj í Hornosvratecké vrchovinû. Je to ãlenitá vrchovina, v nûkter ch ãástech aï hornatina na pfiemûnûn ch horninách starého základu âeského masivu se stfiední v kou 580,2 m n. m. Je profiezaná údolím horní Svratky a jejích pfiítokû. Dûlí se na vy í Îìárské vrchy na severu a niï í Nedvûdickou vrchovinu na v chodû. Hranice mezi podcelky probíhá z údolí Nedvûdiãky u Rodkova na Bystfiici nad Pern tejnem, dále údolím Bystfiice k Víru a údolím Svratky proti toku aï k Borovnici. Îìárské vrchy náleïejí k ústfiední ãásti âeskomoravské vrchoviny. Nachází se v nich druh nejvy í bod vrchoviny, a to Devût skal (836,3 m n. m.) u mûsta Svratka. Je to plochá vrchovina se stfiední v kou 658,9 m n. m. Pramení v nich fieka Svratka na západních svazích Kfiivého javoru (823,5 m n. m.) ve v ce 760 m n. m. a Louãka u obce Rokytno ve v ce 725 m n. m. Celkovû mají Îìárské vrchy klenbovit povrch, na jihozápadû omezen sloïen m zlomov m svahem. Pfiíznaãné pro krajinu Îìársk ch vrchû jsou protáhlé úzké hfibety se skalními tvary, oddûlené hlubok mi, ale rozevfien mi údolími. Na hfibetech jsou ãetné izolované skály, skalní hradby, mrazové sruby akryoplanaãní terasy. Na svazích jsou balvanová mofie. ada skalních útvarû je chránûná (napfi. PP Devût skal s fiadou nûkolika izolovan ch skal a skalních hradeb, seskupen ch v obloukovitû prohnutou fiadu dlouhou 250 m, PP Pasecká skála s pseudokrasovou jeskyní, PP Drátenická skála s puklinovou jeskyní a dal í). V nûkter ch údolích (napfi. Fry ávky, Bystfiiãky) jsou vyvinuté údolní pedimenty. Nedvûdická vrchovina zasahuje do okresu jen svojí západní ãástí kolem hlubokého údolí fieky Svratky. Pfiedstavuje mohutnou klenbu s povrchem ve stfiední v ce 526,4 m n. m. Nejvy í bod se naz vá Horní les (774,3 m n. m.) u obce Sulkovec. Na Svratce uvíru je nejhlub í údolní záfiez na âeskomoravské vrchovinû (v nûm se nachází údolní nádrï Vír). Mezi Ujãovem a Bofiínovem a mezi Doubravníkem a Boraãí jsou opu tûné úseky údolí, kter mi kdysi tekla fieka Svratka. Mezi Doubravníkem a Boraãí je toto suché údolí vyplnûno neogenními usazeninami. Stfiední a jiïní ãást okresu patfií k celku KfiiÏanovská vrchovina, a to hlavnû k jejímu podcelku Bíte ská vrchovina. Jen velmi mal m v bûïkem do jihozápadní ãásti okresu zasahuje dal í podcelek, a to Brtnická vrchovina. Celkov pohled na v razné skalní ostrovy PR Vírská skalka z údolí fieky Svratky. ZR 7 33

8 Jihlavsko Charakter Îìárska rozhodujícím zpûsobem urãují Îìárské vrchy, na leteckém snímku BuchtÛv kopec. Bíte ská vrchovina je plochá vrchovina s povrchem ve stfiední v ce 57,2 m n. m. V západní ãásti je její ploch povrch profiezan hlubok m údolím fieky Oslavy a jejích pfiítokû. V okolí Velkého Mezifiíãí je kupovit povrch vznikl na granitoidech tfiebíãsko-mezifiíãského plutonu. Na povrchu rozvodních plo in a na svazích vystupují skaliska a skupiny izolovan ch balvanû. SníÏeninou u Mûfiína protéká fiíãka Balinka. Severnû od sní- Ïeniny probíhá ve smûru SZ JV vy í hfibet zvan Arnolecké hory s vrcholy Havlina (706,5 m n. m.) a Dûdkovská hora (694,0 m n. m.). Hfibet oddûluje od Mûfiínské sníïeniny ploch terén v pramenné oblasti Oslavy. eka Oslava pramení jihozápadnû od Îìáru nad Sázavou ve v ce 570 m n. m. V okolí Nového Veselí je sníïenina s rybníky a se zbytky tfietihorních usazenin zvaná Veselská sníïenina. Na severozápadû v ohbí Sázavy se nachází ãlenitá pahorkatina Henzliãka. Na severu okresu do okolí Vojnova Mûstce a Herálce zasahuje nepatrn v bûïek Seãské vrchoviny. Do okolí Dáfika a krdlovic a do západní ãásti okresu u Velk ch Losenic asázavy vybíhá záliv niï ího terénu Havlíãkobrodské pahorkatiny (podcelek Hornosázavské pahorkatiny). V Dáfiské brázdû kolem rybníka Velké Dáfiko jsou tektonicky zaklesnuté kfiídové horniny tzv. Dlouhé meze. Na rozvodí fiek Sázavy a Doubravy tu dochází k bifurkaci. Nacházejí se zde ãetná ra elini tû. Okres Îìár nad Sázavou leïí v chladné a mírnû teplé klimatické oblasti. Chladná klimatická oblast (klimatická jednotka CH7) zaujímá v severní ãásti okresu podstatnou ãást Îìársk ch vrchû a nejvy í polohy navazující Nedvûdické vrchoviny. Na jiïní stranû ji lemuje klimatická jednotka MT3 mírnû teplé klimatické oblasti, která zahrnuje vy í polohy Bíte ské vrchoviny. Tato klimatická jednotka sleduje dále v Havlíãkobrodské pahorkatinû abíte ské vrchovinû západní hranici okresu a ve stfiedních polohách Nedvûdické vrchoviny v chodnû od Svratky v chodní hranici okresu. Podstatnou ãást stfiedních poloh Bíte ské vrchoviny v jiïní polovinû okresu vyplàuje klimatická jednotka MT5, která je na jihu a v chodû lemována klimatickou jednotkou MT9. Ta zaujímá nejniï í 332 ZR 8

9 Okres Îìár nad Sázavou polohy jihozápadního v bûïku Nedvûdické vrchoviny západnû od fieky Svratky. Nejteplej í ãástí okresu je plo nû málo rozsáhlá ãást dolní povodí Louãky u jihov chodní hranice okresu. Tvofií ji klimatická jednotka MT. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se v podstatné ãásti okresu pohybují od 6,0 do 7,0 C. V raznû teplej í je jiïní ãást Nedvûdické vrchoviny, kde teploty vystupují aï na 8,0 C a v znamnû chladnûj í jsou Îìárské vrchy s prûmûrnou roãní teplotou vzduchu pod 6,0 C, v jejich vrcholov ch partiích i pod 5,0 C. Nejchladnûj ím mûsícem je leden. PrÛmûrné mûsíãní teploty v nûm klesají na 3,0 aï 4,0 C, a to pfii prûmûrn ch denních teplotních extrémech pfiibliïnû od 8,0 do 0,8 C a prûmûrn ch mûsíãních teplotních extrémech pfiibliïnû od 8,5 do 5,0 C. V ojedinûl ch pfiípadech mûïe aktuální teplota vzduchu v lednu vystoupit na 0,0 aï 3,0 C, resp. klesnout pod 30,0 C. Absolutnû nejniï í teplota vzduchu v okrese byla namûfiena 0. února 929 ve Îìáru nad Sázavou ( 32,5 C). V roãním chodu teplot vzduchu jsou dosahovány nejvy í hodnoty obvykle v ãervenci. V chladnûj- ích klimatick ch regionech se jejich dlouhodobé mûsíãní prûmûry pohybují nejãastûji od 6,0 do 7,0 C, v teplej ích, napfi. v okolí Velké Bíte e, se blíïí 8,0 C. PrÛmûrné denní teplotní extrémy leïí pfiibliïnû v rozmezí 0,0 aï 23,0 C a prûmûrné mûsíãní teplotní extrémy v rozmezí 4,5 aï 30,0 C. Absolutnû nejvy í teplota vzduchu byla v okrese namûfiena 27. ãervna 935 v Bystfiici nad Pern tejnem (34,5 C) a 9. srpna 943 ve Îìáfie nad Sázavou (33,8 C). S v jimkou jiïní ãásti Bíte ské vrchoviny, kde se mírnû opoïìuje, avrcholov ch partií Îìársk ch vrchû, kde zaãíná asi o 0 dní dfiíve, nastupuje v okrese zima v prûmûru v polovinû poslední listopadové dekády a obecnû konãí v prûbûhu první bfieznové dekády, ve Îìársk ch vr ích aï v polovinû bfiezna. Velké vegetaãní období zaãíná v centrální ãásti okresu v prûmûru bûhem první dubnové dekády a konãí v prûbûhu poslední fiíjnové dekády. Ve vrcholov ch partiích Îìársk ch vrchû je ve svém zaãátku asi o t den opoïdûno a jeho ukonãení je asi o t den uspí- eno. Hlavním pfievládajícím smûrem proudûní je smûr ZSZ, kter je v pfiízemních vrstvách velmi v znamnû modifikován místní morfologií reliéfu terénu. Okres Îìár nad Sázavou patfií ke sráïkovû bohat ím okresûm âr. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek pfiesahují ve Îìársk ch vr ích 800 mm, na ostatním území okresu se pohybují vût inou v rozmezí mm. Z hlediska absolutního mnoïství uvádí nejvût í prûmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek VojnÛv Mûstec (862 mm) a Milovy (832 mm). Stanice Milovy pak zaznamenala absolutní maximum ve v i 33 mm roãního úhrnu sráïek, ale v prûbûhu jejího pozorování se vyskytl i rok s pouh mi 527 mm atmosférick ch sráïek. Nejde tivûj ím mûsícem je ãervenec. Mûsíãní sráïkov úhrn v nûm na vût inû území okresu pfiesáhne 80 mm, v oblasti Îìársk ch vrchû pak 00 mm. Maximální mûsíãní sráïkové úhrny mohou v období kvûten aï záfií ojedinûle vystoupit nad 200 mm. Absolutnû nejvy í mûsíãní sráïkové úhrny byly v okrese zaznamenány v srpnu 938 v Milovech, a to 324 mm. Absolutnû nejvy í denní sráïkové úhrny byly napfi. zaznamenány. ãervence 937 v Milovech (97,5 mm),. kvûtna 925 v Bohdalovû (9,8 mm) a 29. srpna 95 v KfiiÏanovû (84,5 mm). NejniÏ í sráïkov úhrn je vroãním chodu pozorován v prûmûru v bfieznu. V konkrétních letech nemusí b t v mûsících fiíjen, listopad a prosinec zji tûno Ïádné mûfiitelné mnoïství atmosférick ch sráïek. Pro okres Îìár nad Sázavou jsou velmi v znamné zimní sráïky v podobû snûhu. Ve Îìársk ch vr ích zaãíná snûïit v prûmûru kolem 24. fiíjna. V niï ích polohách okresu je první snûïení zaznamenáváno pozdûji, v prûmûru nejpozdûji do 7. listopadu. Poslední snûïení je v prûmûru zaznamenáno v nejvy ích polohách kolem ZR 9 333

10 Jihlavsko 28. dubna, jinde kolem 20. dubna. SnûÏení v ak mûïeme ve vy ích polohách okresu pozorovat i kolem 25. kvûtna, v niï ích polohách v první kvûtnové dekádû. Snûhová pokr vka leïí v oblasti Îìársk ch vrchû obvykle od 0. listopadu do 9. dubna. V niï- ích polohách okresu zaãíná sníh leïet v prûmûru o 2 t dny pozdûji aostejné období dfiíve pak taje. Snûhová pokr vka dosahuje v prûmûru nejvy ích hodnot v únoru a bfieznu, a to cm. Její maximální v ka mûïe pfiesáhnout 00 cm. Extrémní v ka snûhu byla namûfiena napfi. 20. ledna 94 v Milovech (33 cm), 0. února 93 v Dolní RoÏínce (85 cm), 28. fiíjna 930 v Novém Mûstû na Moravû (80 cm) a 8. února 93 ve Velké Bíte i (56 cm). V mnoha fiíãních údolích okresu jsou pozorovány teplotní inverze. V raznûj í jsou tyto jevy v údolí Svratky mezi KfiiÏánkami a Milovy, v okolí Bfiezin, od Borovnice pfies Jimramov po Strachujov, v údolí Fry ávky mezi Kuklíkem a Nov m Jimramovem, v údolí Vûcovského potoka, Bystfiice pod Bystfiicí n. Pern tejnem, Nedvûdiãky aj. Území okresu je rozdûleno hlavní evropskou rozvodnicí na malou severozápadní ãást patfiící k úmofií Severního mofie, z níï jsou odvádûny vody Sázavou, a mnohem vût í jihov chodní oblast, která náleïí k úmofií âerného mofie a je odvodàována Svratkou aoslavou. Nejvût ím vodním tokem okresu je Svratka, která pramení v chodnû od Cikháje. Její tok nejprve smûfiuje k severu a u Svratky se stáãí k jihov chodu a tento smûr pfiibliïnû dodrïuje aï po Boraã, kde po témûfi 84 km opou tí území okresu (P 605 km 2 a Q a 4,82 m 3 s ). Na fiece Svratce byla vybudována v padesát ch letech 20. století vodárenská nádrï Vír. Z nádrïí Vír IaII je vypou tûna v zimû relativnû teplej í a v létû chladnûj í voda, coï má znaãn vliv na biotu vodního toku pod nádrïemi. Vodomûrné stanice jsou v Borovnici, Daleãínû a pod vyrovnávací nádrïí Vír II. Z v znamnûj- ích pfiítokû pfiibírá Svratka v okrese Îìár nad Sázavou zleva Hodonínku (P 67,9 km 2 ) a zprava Fry ávku-vr avu (P 66,5 km 2, vodomûrné stanice Kadov a Jimramov), Bystfiici (6,5 km 2, vodomûrná stanice Domanín) a Nedvûdiãku (85,4 km 2, vodomûrná stanice RoÏná). K povodí Svratky patfií i její dal í pravostrann pfiítok Louãka (BobrÛvka), která ústí do hlavního toku za hranicemi okresu, av ak spolu se sv m pravostrann m pfiítokem Libochovkou (P 46,5 km 2 ) odvádí vody z 384 km 2 jeho plochy. Na Louãce jsou vodomûrné stanice ve Skryjích a v Dolních Louãkách. V povodí Libochovky je 58 rybníkû. NejjiÏnûj í malá ãást okresu (P 68 km 2 ) patfií k horní ãásti dal ího pfiítoku Svratky Bít ky. V jejím povodí bylo vybudováno 22 rybníkû. Z jihozápadní ãásti okresu odvádí vody se sv mi pfiítoky fieka Oslava, která pramení u Budãe a po 47 km opou tí jeho území u Oslavy, kde má P 57 km 2 aq a 2,70 m 3 s. Vodomûrné stanice jsou na Oslavû v Dolních Borech-Ol í a pod nádrïí Mosti tû. Z v znamnûj ích pfiítokû ústí zprava do Oslavy Bohdalovsk potok (P 52,2 km 2 ) a nejvût í pfiítok Balinka (P 78,6 km 2, vodomûrná stanice Baliny). Zleva do ní pfiitékají zejména potoky Babaãka (P 24,5 km 2 ) a Mastník (P 2 km 2 ). Odtokové pomûry fieky Oslavy i jejích pfiítokû v raznû pozmûnily ãetné rybníky i nádrï Mosti tû. Nejvût í rybníky (Matûjovsk 65 ha, Veselsk 70 ha) jsou v pramenné oblasti Oslavy a nejvíce rybníkû je v povodí Bohdalovského (43) a Znûtínského potoka (20). Vodárenská nádrï, která byla vybudována na Oslavû nad obcí Mosti tû u Velkého Mezifiíãí v padesát ch letech, je chránûna jako v znamn zdroj pitné vody. Vypou tûní chladnûj í vody z nádrïe má za následek zmûny teplotního reïimu fieky a potaïmo i Ïivota ve vodû. Severozápadní okrajová oblast okresu náleïí k horní ãásti povodí Sázavy, která pramení v chodnû od Nové Huti av pramenném úseku je také naz vána StruÏn potok. Tok Sázavy nejprve smûfiuje k jihu a ve Îìáfie nad Sázavou mûní smûr k západu a ten pfiibliïnû dodrïuje aï do místa jiïnû od Ovãína, 334 ZR 0

11 Okres Îìár nad Sázavou kde opou tí území okresu (L 36 km, P 78 km 2 aq a,78 m 3 s, vodomûrná stanice v Sázavû). Do Sázavy ústí zleva StrÏsk potok (P 39,5 km 2, potok Stavi tû (P 9, km 2 ) a Podû- ínsk potok (P 29,6 km 2 ). Zprava pfiibírá Sázava z vût ích pfiítokû pouze Losenick potok, kter do ní ústí na území sousedního okresu. V chodnû od Ovãína, kde fieka opou tí okres, má plochu povodí 39,3 km 2. V povodí Sázavy na území okresu je nûkolik rybníkû, z nichï nejvût í je Velké Dáfiko a také vodních nádrïí (Pilská, StrÏ, Stavi tû), které v raznû zmûnily jeho odtokové pomûry. Na území okresu Îìár nad Sázavou jsou sice ãetné, ale málo vydatné zdroje podzemní vody. Nejv znamnûj í z nich jsou pramenní jímky v okolí Pavlova s celkovou vydatností asi 0 l s. PfieváÏnû se vyuïívají zdroje povrchové vody. Pfiedev ím jde o odbûr vody z vodárenské nádrïe Vír I, z níï je získáváno kolem 200 l s pitné vody pro oblast Bystfiice nad Pern tejnem, Nového Mûsta na Moravû a Îìáru nad Sázavou. JiÏní ãást okresu je zásobována pitnou vodou z nádrïe Mosti tû na fiece Oslavû. Zcela pfievaïujícím pûdním typem zájmového území jsou kambizemû v irokém spektru subtypû a variet. Velkou oblast v polygonu Îìár nad Sázavou Bystfiice nad Pern tejnem Velká Bíte Velké Mezifiíãí zaujímá kambizem typická, varieta kyselá na svahovinách hornin z rul, granulitû, kysel ch a neutrálních intruzív, svorû i fylitû a to jak v samostatn ch celcích, tak i v asociacích s pseudogleji. V celé severní ãásti Îìárska má nejvût í plo - né zastoupení kambizem dystrická (silnû kyselá kambizem se znaky podzolizace v A horizontu), která zde vznikla rovnûï na svahovinách uveden ch kysel ch intruzív a metamorfik jako dominantní sloïka spolu s pseudogleji. Skupinu hnûd ch pûd doplàuje prakticky po celém území pfiechodn subtyp mezi hnûd mi a hydromorfními pûdami kambizem pseudoglejová, severnû od okresního mûsta a Nového Mûsta na Moravû se nachází na men- ích plochách i její kyselá varieta. Na jihov chodû, mezi Doubravníkem a Dolními Louãkami, se na svahovinách kysel ch metamorfick ch hornin (rula, svory, fylity) vyvinula ve vût í mífie kambizem typická. V okolí Horních a Dolních BorÛ se vyskytuje na svahovinách hadcû kambizem eutrofní (dfiíve tzv. hofieãnatá rendzina). Druhou nejvíce zastoupenou skupinu pûd tu tvofií pûdy hydromorfní. Z nich pak je to pfiedev ím pseudoglej typick (kambick ) na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Samostatnû se vyskytuje na celém území okresu, vût í okrsky zaujímá v okolí Îìáru nad Sázavou, severozápadnû a severov chodnû od Velkého Mezifiíãí a severozápadnû od Bystfiice nad Pern tejnem. Nachází se i jako doprovodná sloïka kambizemí. JiÏnû od Velkého Dáfika se na polygenetick ch hlínách vytvofiil i pseudoglej organozemní. Ze zástupcû hydromorfních pûd se na Îìársku nacházejí dále gleje glej typick (pseudoglejov ) na polygenetick ch hlínách podél men- ích tokû (BobrÛvka, Bít ka, Bystfiice aj.) a rybníkû. Lokálnû pfiechází tyto subtypy glejû aï do gleje organozemního a pomûrnû hojnû roz ífien ch organozemí (organozem typická a glejová) v okolí Velkého Dáfika, Bohdalovského a Matûjovského rybníka, Rendlíãku, údolní nádrïe Pilská aj. Nejvy í partie Îìársk ch vrchû (Devût skal, Îákova hora, indeln vrch, Bohdalecká skála) pokr vají podzoly podzol kambizemní na svahovinách rul a granulitû. Tyto pfiechází v niï ích Pramen fieky Svratky na Îákovû hofie (CHKO Îìárské vrchy). ZR 335

12 Jihlavsko 2 Pseudoglej typick. 2 MuchomÛrka i kovitá (Amanita strobiliformis) patfií ke vzácnûj ím druhûm teplomiln ch muchomûrek. Byla nalezena v NPP vafiec. polohách do kryptopodzolû (kryptopodzol typick a rankrov ), které jsou vázány na stejn pûdotvorn substrát jako podzoly. RovnûÏ i tyto pûdy jsou doprovázeny pseudogleji a gleji. Na v chozech zdej ích skalních hornin se lokálnû vyvinuly rankery (ranker typick a kambick ), doprovázené litozemûmi (litozem typická, varieta silikátová). V chodnû od vodní nádrïe Mosti tû a vrchu KlenÛvky vzniklo na polygenetick ch hlínách nûkolik men- ích okrskû luvizemû typické. Severnû od Prosetína a v blízkém okolí Horního i Dolního âepí se na svahovinách vápencû nachází i plo nû malé lokality rendziny typické. Podél Svratky, Sázavy a Oslavy, ale i mnoha men ích tokû (Balinka, Louãka, Nedvûdiãka aj.) se nachází nivní pûdy fluvizem typická a glejová, které se tu vytvofiily na bezkarbonátov ch nivních sedimentech. Flóra a vegetace Îìárska je podmínûna polohou okresu v nejvy ích polohách âeskomoravské vrchoviny. Aãkoli na jihov chodû se v údolí Svratky Îìársko témûfi dot ká termofytika, vût inu jeho plochy pokr vají fytogeografické okresy mezofytika a vrcholové partie Îìárska jiï patfií do oreofytika. Mezofytikum je zastoupeno fytogeografick m okresem 68. Moravské podhûfií Vysoãiny, které zabírá úzké pruhy v údolích fiek na jihu a jihov chodû okresu, a jeho hlavní charakteristikou je mozaika dubohabfiin, acidofilních a v men í mífie i teplomiln ch doubrav, suèov ch lesû a rûzn ch typû buãin, v bezlesí se vyznaãuje mozaikou mezofilních a v men í mífie ixerotermních typû vegetace. Dal í fytogeografick okres mezofytika, 67 âeskomoravská vrchovina, je charakterizován plo nû pfievaïujícími acidofilními, ménû kvûtnat mi buãinami, vnáhradní vegetaci se (alespoà v minulosti) hojnû vyskytovaly ra elinné louky. Oreofytikum se ve fytogeografickém okrese 9 Îìárské vrchy vyznaãuje zejména potenciální pfiítomností horsk ch acidofilních smrkov ch buãin a podmáãen ch smrãin, v bezlesí pak zvlá tû pfiítomností rozmanit ch typû ra elinn ch luk a ra elini È. Ve flófie se uplatàují pfiedev ím mezofilní prvky stfiedoevropského listnatého lesa a jeho náhradních stanovi È, zatímco vyhranûnû xerotermních prvkû je poskrovnu. V nejvy ích ãástech najdeme ov em i nûkteré prvky horské hercynské, napfi. hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica), v minulosti i omûj alamounek (Aconitum callibotryon), adruhy se vztahem k Alpám, napfi. ple ka stopkatá (Willemetia stipitata). Nejvíce reliktû najdeme na ra elini tích (vesmûs se jedná odruhy boreální, s tûïi tûm v skytu na tajgov ch ra elini tích), vyskytuje se na nich napfi. ostfiice lahounovitá (Carex chordorrhiza), suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) aj. K v znaãn m horsk m druhûm patfií i pcháã rûznolist (Cirsium helenioides), vranec jedlov (Huperzia selago), v minulosti zde rostla i vrbovka nicí (Epilobium nutans). V lesní vegetaci potenciálnû pfieva- Ïují druhovû chudé acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). V jejich stromovém patfie se vyskytuje pfiedev ím buk lesní (Fagus sylvatica), v podrostu tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), bika bûlavá (Luzula luzuloides), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium), ãern luãní (Melampyrum pratense) a borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Na minerálnû bohat ích podkladech se objevují i kvûtnaté buãiny z podsvazu Eu-Fagenion, v nichï najdeme kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), baïanku vytrvalou (Mercurialis perennis), vûsenku nachovou (Prenanthes purpurea), samorostlík klasnat (Actaea spicata) aj. Dubohabfiiny zastupuje hercynsk ãern ov typ (Melampyro nemorosi- -Carpinetum) s dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecn m (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata), v podrostu se svízelem vonn m (Galium odoratum), s. lesním (G. sylvaticum), konvalinkou vonnou (Convallaria majalis), hrachorem jarním (Lathyrus vernus) a kostivalem hlíznat m (Symphytum tuberosum). Na 336 ZR 2

13 Okres Îìár nad Sázavou POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE ZR 3 337

14 Jihlavsko Acidofilní biková buãina na skalnatém vrcholu kopce Baba. su ích místech pod hranami svahû fiíãních údolí obãas najdeme acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae- -Quercetum) s dubem zimním (Quercus petraea) a jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia), v podrostu s bikou bûlavou (Luzula luzuloides), borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus) a metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa). Pouze na nejteplej ích stanovi tích v údolí Svratky a snad i Louãky se objevují ochuzené typy bfiekov ch doubrav (Sorbo torminalis-quercetum) s dubem zimním (Quercus petraea) a v podrostu s tolitou lékafiskou (Vincetoxicum hirundinaria), smolniãkou obecnou (Steris viscaria), vikví hrachovitou (Vicia pisiformis) apod. Na strm ch svazích najdeme suèové lesy. V niï ích ãástech okresu jsou to habrové javofiiny (Aceri- Carpinetum), v e baïankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum) avelmi vzácnû i mûsíãnicové javofiiny (Lunario- -Aceretum). Na skalních v chozech se obãas objevují nevelké ostrûvky reliktních borû ze svazu Dicrano-Pinion. Voreofytiku je typickou potenciální vegetací smí ená smrková buãina stfitinou chloupkatou (Calamagrostio villosae-fagetum), v jejímï stromovém patfie se objevuje buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bûlokorá (Abies alba) i smrk ztepil (Picea abies), v podrostu napfi. kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum), na rozsáhl ch plochách pak pfiedev ím tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Kolem vodních tokû v niï ích ãástech okresu najdeme zpravidla ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae) s ol í lepkavou (Alnus glutinosa), v podrostu s ptaãincem hajním (Stellaria nemorum) a na lesních prameni tích ostfiicové jaseniny (Carici remotae-fraxinetum). Ve vy ích polohách okresu ol i lepkavou kolem potokû stfiídá ol e edá (Alnus incana) a pfiidává se autochtonní smrk ztepil (Picea abies), v podmáãen ch porostech kulminaãních partií najdeme i bohaté zastoupení mechorostû, zejména v rohozcové smrãinû (Mastigobryo-Piceetum). Zajímav m druhem tûchto stanovi È je napfi. ptaãinec dlouholist (Stellaria longifolia). Ra elini tû kolem Velkého Dáfika ov em hostí i ra elinné blatkové bory (Pino rotundatae- -Sphagnetum) s borovicí blatkou (Pinus rotundata), b. lesní (P. sylvestris), v podrostu se suchop rem pochvat m (Eriophorum vaginatum), bezkolencem modr m (Molinia caerulea) a borûvkou baïinnou (Vaccinium uliginosum) arûzn mi druhy ra eliníkû (Sphagnum sp.). Specifick m typem lesní vegetace je vegetace na hadcov ch v chozech, která náleïí mimo jiné také do svazu Dicrano-Pinion. Ve stromovém patfie pfievládá borovice lesní (Pinus sylvestris), v kefiovém patfie b vá ãasto zastoupena kru ina ol ová (Frangula alnus), v bylinném patfie tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), bezkolenec modr (Molinia caerulea), kostfiava ovãí (Festuca ovina), na skalkách i sleziník hadcov (Asplenium cu- 338 ZR 4

15 Okres Îìár nad Sázavou neifolium). Pfiirozené bezlesí je na Îìársku velmi vzácné, najdeme jej jen na nejstrmûj ích skalních v chozech. V údolí Svratky je to zejména vegetace svazu Alysso-Festucion pallentis s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis), rozchodníkem bíl m (Oreosedum album) a pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). Mrazové sruby ve vy ích ãástech Îìárska mají vesmûs jen druhovû chudou flóru s puch finíkem kfiehk m (Cystopteris fragilis) a metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa). Polopfiirozenou (náhradní) vegetaci tvofií pfiedev ím louky a pastviny. V niï ích polohách okresu jsou nejãastûj í ovsíkové louky (Arrhenatherion), na vápencov ch v chozech i druhovû bohat í teplomilnûj í porosty, které náleïejí svazu Bromion erecti. V jejich druhové skladbû najdeme napfi. váleãku prapofiitou (Brachypodium pinnatum), kostfiavu Ïlábkatou (Festuca rupicola), dobromysl obecnou (Origanum vulgare) aprovázejí je ãetné vstavaãovité, napfi. vstavaã obecn (Orchis morio), v. osmahl (O. ustulata), v jimeãnû i vihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Pro vy í polohy je typická vegetace pastvin ze svazu Cynosurion s poháàkou hfiebenitou (Cynosurus cristatus), kmínem kofienn m (Carum carvi) atd. a krátkostébeln ch trávníkû svazu Violion caninae. V nich najdeme smilku tuhou (Nardus stricta), kostfiavu vláskovitou (Festuca filiformis), matefiídou ku vejãitou (Thymus pulegioides) avfies obecn (Calluna vulgaris). Na vlhk ch místech se objevují rûzné typy mokfiadních luk s vegetací svazu Calthion, kde najdeme napfi. blatouch bahenní (Caltha palustris), pcháã bahenní (Cirsium palustre), p. zelinn (C. oleraceum), dûhel lesní (Angelica sylvestris) azorchidejí je typick prstnatec májov (Dactylorhiza majalis). Pfii nekosení tyto plochy ãasto zarûstají tuïebníkem jilmov m (Filipendula ulmaria). Na místech, kde dochází k ra elinûní, nacházíme porosty svazu Caricion fuscae s ostfiicí obecnou (Carex nigra), o. jeïatou (C. echinata), o. Ïlutou (C. flava), kozlíkem dvoudom m (Valeriana dioica) a na místech pramenn ch v ronû pak vegetaci svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis nebo Caricion rostratae se zastoupením ostfiice zobánkaté (Carex rostrata), o. edavé (C. canescens), zábûlníku bahenního (Comarum palustre), violky bahenní (Viola palustris), suchop ru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata). Na hlub ích ra elinách v centrální ãásti Îìársk ch vrchû se vyskytují i spoleãenstva svazu Sphagnion medii se suchop rem pochvat m (Eriophorum vaginatum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), borûvkou baïinnou (Vaccinium uliginosum) a celou fiadou druhû mechorostû. Na místech s úïivnûj ími podklady jsou vzácnû pfiítomna i spoleãenstva svazu Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion, v nichï najdeme napfi. ostfiici dvoudomou (Carex dioica), o. plstnatoplodou (C. lasiocarpa), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum) ãi suchop r irolist (Eriophorum latifolium). Na bfiezích rybníkû se vyskytují porosty vysok ch ostfiic svazu Caricion gracilis, v nichï dominuje zejména ostfiice tíhlá (Carex gracilis), místy i chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea). V minulosti byla velmi zajímavá vegetace obnaïen ch den. Na Îìársku byla na tûchto typech stanovi È nalezena napfi. pobfieïnice jednokvûtá (Litorella uniflora), je tû i dnes zde rostou masnice vodní (Tillaea aquatica), puch fika útlá (Coleanthus subtilis) a kufiiãka ostnosemenná (Spergularia echinosperma). V souãasné dobû je vût ina lesních porostû pfievedena na smrkové monokultury a pfiirozené porosty jsou vzácné. Nelesní vegetace byla po kozena intenzivním zemûdûlstvím, které zpûsobilo na jedné stranû eutrofizaci, jejímï dûsledkem je spontánní nahrazení pûvodních spoleãenstev, vázan ch na oligotrofnûj í podklady (napfi. ra elinn ch luk nebo krátkostébeln ch trávníkû) degradovan mi luãními porosty s úãastí nitrofilních druhû, napfi. se Èovíkem tupolist m (Rumex obtusifolius). Na druhé stranû zde byly prove- Kru tík irolist (Epipactis helleborine) vcelku bûïnû doprovází kulturní smrãiny. 2 Okrotice ãervená (Cephalantera rubra) vzácnû roste na vápencov ch vloïkách v okolí Nedvûdice. 2 ZR 5 339

16 Jihlavsko 2 3 OstfiíÏ lesní (Falco subbuteo) ãasto loví hmyz, zejména váïky. 2 Modrásek nejmen í (Cupido minimus) vyhledává su í louky a exponované stránû. 3 Naopak modrásek bahenní (Maculinea nausithous) je stenotopním druhem vlhk ch luk. deny velmi rozsáhlé a v dûsledcích pro pfiírodu tragické odvodàovací projekty, které naru ily vodní reïim na vût inû plochy okresu. Tyto skuteãnosti zpûsobily ústup, resp. zánik celé fiady dfiíve zcela bûïn ch druhû. Území okresu je rozdûleno mezi tfii bioregiony. Nejvy í ãást âeskomoravské vrchoviny zahrnuje bioregion Îìársk, pokraãující dále na sever a západ, zatímco na jihov chodû hraniãí s podhorsk mi bioregiony Velkomezifiíãsk m a S kofisk m. Proto Îìársk bioregion vykazuje i na území okresu nejvíce chladnomiln ch aï horsk ch prvkû fauny, zatímco do obou dal ích bioregionû pronikají horské prvky v men ím poãtu, naproti tomu aï sem vystupují nûkteré teplomilnûj í druhy z jihov chodu. Sbezles mi stanovi ti subxerotermního charakteru se ostrûvkovitû setkáme ve v chodní a jihov chodní ãásti okresu napfiíklad v okolí Kufiimské Nové Vsi, Velké Bíte e a Velkého Mezifiíãí. Spoleãenstva teplomiln ch druhû ÏivoãichÛ nejsou sice druhovû bohatá, pfiesto aï sem pronikly nûkteré zajímavûj í formy. Z rovnokfiídl ch jsou to kobylka kfiídlatá (Phaneroptera falcata) a saranãe vrzavá (Psophus stridulus), dále mravenec Formica cunicularia a ãmelák Megabombus pomorum, z mot lû okáã voàavkov (Brintesia circe) avposledních letech nezji tûn ÏluÈásek barvomûnn (Colias myrmidone). AÏ ke Kufiimské Nové Vsi se dosud roz ífiila kudlanka náboïná (Mantis religiosa), na skalnat ch biotopech u Velkého Mezifiíãí byla v padesát ch letech nalezena nesmírnû vzácná nesytka kruãinková (Bembecia megillaeformis). Lesní fauna je pestfiej í ve zbytcích pfiirozen ch porostû. V porostech zimolezu ãerného (Lonicera nigra) byl ve Îìársk ch vr ích nalezen velmi vzácn, pûvodem v chodoasijsk pidikfiísek Empoasca apicalis. Roháã Ceruchus chrysomelinus, vyvíjející se v trouchnivûjících jedlích, je zde povaïován za opravdovou raritu. Na zbytky jedlov ch porostû jsou vázány dále píìalka ãernobílá (Thera britannica) a nesytka jedlová (Synanthedon cephiformis). Su- Èové lesy se zastoupením klenu a jilmu horského ob vají stenoekní druhy píìalek edokfiídlec javorov (Nothocasis sertata) a. jilmov (Hydrelia blomeri). Z horsk ch druhû se v lesích vyskytují napfiíklad mûry edavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena), mûra sivá (Papestra biren) a osenice velká (Eurois occulta). Okraje lesû ob vají nûkteré podhorské aï horské druhy blanokfiídl ch, jako napfiíklad pelonoska Anthophora borealis aãmelák Alpigenobombus wurflenii. Nejzápadnûj ího v skytu v rámci celého areálu zde dosahuje chladnomiln ãmelák Megabombus sidemii. Také z obratlovcû jsou pro nejvy í oblasti okresu charakteristické nûkteré druhy, jinde se na území âeskomoravské vrchoviny témûfi nevyskytující. Z ptákû k nim patfií zejména dva druhy sov s c rousn (Aegolius funereus) a kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), roz ifiující se zfiejmû teprve v poslední dobû. Dále zde byl opûtovnû zaznamenán v skyt jefiábka lesního (Bonasa bonasia), na okraji zániku zûstává jediná reliktní populace tetfiívka obecného (Tetrao tetrix). Ve star ch porostech buãin, zejména na Îákovû hofie, hnízdí lejsek mal (Ficedula parva) a v jehliãnat ch lesích ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes). Z plazû je iroce roz ífiena zmije obecná (Vipera berus) a je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), ze savcû je v znaãn m demontánním druhem rejsek horsk (Sorex alpinus), z netop rû napfiíklad netop r severní (Eptesicus nilssoni). Zdal ích prostfiedí jsou pro okres typická ra elini tû, vytvofiená pfiedev ím u Velkého Dáfika, kolem meandrû Svratky u Milov a v men ím rozsahu v okolí Nového Mûsta na Moravû. Ra elini tû sice ob vají také lesní a horské druhy, dále druhy mokfiadû a vlhk ch luk, ale pozoruhodn je zejména soubor stenoekních tyrfobiontních druhû, se kter mi se na jin ch biotopech nesetkáme. Na okrajích ra elini È s porosty ostfiic (Carex sp.) a bik (Luzula sp.) byl zji tûn vzácn krasec Aphanisticus pusillus. Charakteristick m druhem dvoukfiídl ch je napfiíklad masafika Myorhina villeneuvei. RovnûÏ v ZR 6

17 Okres Îìár nad Sázavou skyt boreomontánního druhu kfiísa Criomorphus borealis na dáfisk ch ra elini tích je velmi pozoruhodn. Cel soubor tyrfobiontních druhû zde tvofií mot li. Nápadn ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno), patrnû velmi citliv na zmûny biotopu, byl naposled pozorován kolem roku 985. Populace modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete) jsou dosud poãetné. Z dal- ích charakteristick ch druhû moïno jmenovat píìalku rûznoroïce borûvkového (Arichanna melanaria), mûry ípovûnku vachtovou (Acronicta menyanthidis), mûfiiãku ra elinnou (Hypenodes humidalis) a travafiku ra elini tní (Amphipoea lucens). V okrajov ch ãástech ra elini È a podmáãen ch smrãinách s podrostem borûvek se vyskytují píìalka kropenatec brusnicov (Chiasmia brunneata), mûry kovolesklec kopfiivov (Syngrapha interrogationis) adfievobarvec brusnicov (Lithomoia solidaginis). Ekologicky vyhranûn m druhem okrajû ra elini È a lesních prameni È s podrostem svízele bahenního (Galium palustre) je píìalka prameni tní (Lampropteryx otregiata). Ra elinné louky ob vá rychle mizející okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia). K bûïnûj ím charakteristick m druhûm vlhãích luk patfií kobylka hnûdá (Decticus verrucivorus), saranãe tlustá (Stethophyma grossum), mûry travafika nejmen í (Chortodes minima), t. luãní (Amphipoea fucosa), mûra luãní (Cerapteryx graminis) a osenice stínovaná (Xestia sexstrigata). Tato stanovi tû jsou také místem v skytu podhorsk ch aï horsk ch druhû ãmelákû Megabombus mesomelas a M. veteranus. Na podmáãen ch a baïinat ch stanovi tích se objevují napfiíklad travafika baïinná (Chortodes pygmina) a edavka pobfieïní (Celaena leucostigma). Podél meandrû Svratky u Milov vznikla novû v znamná populace h la rudého (Carpodacus erythrinus), dále zde hnízdí nedávno vzniklé silné populace lindu ky luãní (Anthus pratensis), ãeãetky zimní (Carduelis flammea) aje to téï jedno z neãetn ch hnízdi È bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Z plazû jsou v znamn mi druhy uveden ch ra elini È jiï zmínûné je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Skalní útvary Îìársk ch vrchû se nevyznaãují specifickou hmyzí faunou. Jsou hnízdi tûm v ra velkého (Bubo bubo) a krkavce velkého (Corvus corax). Styãnou polohu okresu charakterizuje i v skyt obou druhû jeïkû jeïka západního (Erinaceus europaeus) a j. v chodního (E. concolor). Vodní prostfiedí pfiedstavují men í toky a rybníky, s v jimkou Velkého Dáfika a údolní nádrïe Vír. Typick mi obojïivelníky vy ích poloh jsou kuàka obecná (Bombina bombina) a ãolek horsk (Triturus alpestris), místy se vyskytuje ãolek velk (Triturus cristatus). Rozlehlá náhorní rovina âeskomoravské vrchoviny a v jejím rámci oblast Îìársk ch vrchû nebyla v pravûkém období trvaleji osídlena. Drsnûj í podnebí a husté zalesnûní nepfiálo vût- ímu rozvoji zemûdûlství. Îìársko proto nepatfiilo k tzv. starému sídelnímu území, ob vanému ãlovûkem vût inou od mlad í doby kamenné (zhruba pfi. n. l.). Cel kraj byl aï do stfiedovûku pokryt pomezním pralesem. ífika pohraniãního hvozdu mezi âechami a Moravou ãinila pfied zahájením velké stfiedovûké kolonizace vzdu nou ãarou nûco pfies 80 km. Pravûk ãlovûk pronikal do pomezního hvozdu jen sporadicky. Ojedinûle nalézáme archeologické (hmotné) památky v okolí stezek ãi pfiechodû pfies âeskomoravskou vrchovinu. Teprve od zaãátku 0. století lidé ãastûji pronikali do hvozdu a stálej í sídla zde budovali od druhé poloviny 2. století. Osídlování se rozvinulo aï v následném 3. století. Svoji úlohu pfii kolonizaci tohoto území sehrály klá tery (Ïìársk, ti novsk, tfiebíãsk ) a také sídla feudálû. Potomci tûpána z Medlova vybudovali Pern tejn, Zub tejn, Auer perk, Py olec a dal í hrady v oblasti Pern tejna, odkud spravovali toto území. Rozvoj v roby i zájmy pfiemyslovské dynastie se ve 3. století projevily téï v zakládání mûst. NejdÛleÏitûj ími byly Velká Bíte, Velké Mezifiíãí a KfiiÏanov, kolonizaãní stfiediska mûstského typu. Krozvoji ir í oblasti pfiispûla tûïba rudy stfiíbra s centry v Jihlavû a Havlíãkovû Stále hojn m druhem je ropucha obecná (Bufo bufo). 2 Volavka popelavá (Ardea cinerea) hnízdí v regionu na jediné lokalitû u Veselí na Îìársku. 3 Ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes) ob vá nejvy í polohy âeskomoravské vrchoviny. 4 Kfiivka obecná (Loxia curvirostra) zaãíná hnízdit v zimním období ZR 7 34

18 Jihlavsko Velká Bíte zaloïená ve 3. století byla spjata s poãátky kolonizace zdej ího území. Brodû. Od 4. století se v okolí Îìáru nad Sázavou zaãalo rozvíjet Ïelezáfiství. Nejstar í hamry pracovaly ve Îìáru nad Sázavou, Polniãce, Hamrech nad Sázavou, lakhamrech a Najdeku. VyuÏívaly síly vody a proto se záhy zaãaly zakládat také první rybníky. Vesnice, vznikající v lesnatém a kopcovitém prostfiedí âeskomoravské vrchoviny, nemûly pûvodnû dne ní ráz. Archeologické v zkumy zemûdûlsk ch osad existujících jiï pfied 3. nebo ve 3. století ukazují, Ïe v prvé fázi osídlování byla sídli tû tvofiena maximálnû dvûma desítkami men ích nadzemních i polozahlouben ch obydlí srubové ãi kûlové konstrukce spolu s dal ím hospodáfisk m pfiíslu enstvím. Teprve koncem 3. století a zejména ve 4. století vznikají na vesnici usedlosti v dne ním slova smyslu. Základním zdrojem obïivy bylo v celém pfiedhusitském období zemûdûlství. Bûhem 3. století doznala velké zmûny jeho organizace i zemûdûlská technika. Objevila se pestfiej í skladba plodin a zv il se podíl dobytkáfiství na produkci potravin. To sk talo i vût í moïnosti hnojení pûdy, stále obdûlávané trojpolním systémem. Prosadil se také nov typ zápfiahu skotu a vût í uïití konû. V masovém mûfiítku se zaãalo uplatàovat vyuïití motorické síly vody. Do lo také ke zv ení podílu zemûdûlské pûdy ve srovnání s lesními porosty. Nejvût í hustoty dosáhlo stfiedovûké osídlení v první polovinû 4. století. Závûrem 4. a v 5. století následkem válek fiada vesnic Ïivofiila, byla zniãena a zanikla. V znamn m centrem kolonizace byl Ïìársk klá ter cisterciákû, zaloïen v r. 252 na okraji Îìársk ch vrchû, blízko jejich nejvy ích poloh. Klá ter vznikl na místû vyïìáfieného pralesa, na stezce spojující âechy a Moravu, která vedla podél tokû Sázavy a Svratky. Lesní bohatství poskytovalo levné palivo. Bohatá nalezi tû Ïelezné rudy jiï v polovinû 4. století podnítila rozvoj hutnictví s pomûrnû velkou kapacitou v roby. Klá ter bohatl také z feudálních dávek skoupen ch nebo novû zaloïen ch obcí. Zakládal rybníky k chovu ryb i jako rezervoáry vodní energie pro pohon pil a Ïelezáren hamrû. PÛvod rybníkû, z nichï nejvût- í jsou Velké Dáfiko, Matûjovsk, Veselsk, Záhumenní, Ransk rybník amedlov, sahá mnohdy aï do konce 3. století. U klá tera vznikla ves stejného jména. JiÏ jako mûsteãko je zmi- Àována v písemn ch pramenech od druhé poloviny 3. století. Cenn m zdrojem poznání o nejstar ím období Ïivota klá tera i mûsteãka Îìáru je ver- ovaná latinská kronika Jindfiicha ezbáfie nazvaná Chronica domus Sarensis. Klá ter byl ve století nejvût ím pozemkov m vlastníkem na Îìársku a rozhodující mocí na ãeskomoravském pomezí. Drobná feudální panství na území Ïìárského okresu byla zpoãátku roztfií tûná a poddanské pomûry se na nich od sebe navzájem trochu odli ovaly. âást obyvatelstva byla nûmecká. Pfii la sem v prûbûhu kolonizace. Av ak husitské hnutí zapûsobilo na obyvatelstvo zdej ího kraje ve smyslu sociálním a ãásteãnû smazalo i rozdíly národnostní. Vût ina stála na stranû husitû a jen nûkterá mûsta se pfiiklonila k Zikmundovi. Îìársk klá ter byl za pomoci domácího obyvatelstva husitsk mi vojsky dobyt a vypálen. Cel kraj utrpûl znaãné kody také pozdûji, za válek husitského krále Jifiího z Podûbrad s Matyá em Korvínem. U Vilémova (okres HavlíãkÛv Brod) donutil Jifií z Podûbrad r. 469 svého protivníka k míru, sepsaném a stvrzeném v ne- 342 ZR 8

19 Okres Îìár nad Sázavou dalekém Úhrovû. Tato válka v ak zanechala tûïké rány. Rozbofiena byla fiada hradû, kostelû, vypáleno bylo mnoïství vsí, které natrvalo zanikly, mj. Babín, Radonín a Milíkovice u Îìáru, Bítovec u Bobrové, BlaÏkov, Bukov, Hotarãice u Bystfiice nad Pern tejnem, Chlum u StráÏku, Stehnice u Doubravníka, Louãky a Urbanice u KfiiÏanova, Kfiepkov a Pohofiílky u Velkého Mezifiíãí, Kleãany u Nedvûdice, Janovice u Pern tejna, Nivsko u Zub tejna a dal í. O obnovu poniãeného Ïìárského klá tera se zaslouïil Jifií z Podûbrad. Klá ter sám po celé 6. století potom náleïel olomouckému biskupství, ale jiï nenabyl pûvodního v znamu. Poãátkem 7. století byl dokonce opu tûn. Doba pohusitská znamenala i na Îìársku znaãné posílení mûstského Ïivlu. Mûsteãka postupnû získávala znaãnou samosprávu a fiadu hospodáfisk ch i politick ch v hod. Stávala se stfiedisky fiemesel a obchodu, byly zakládány cechy, konaly se pravidelné trhy. Na vzdálenûj í trhy pronikaly se sv mi v robky pfiedev ím Ïelezárny. Po husitské revoluci se hamerníci stali témûfi samosprávn mi a na feudálních vrchnostech nezávisl mi podnikateli. Koncem 5. století vznikala spojením men ích panství velká feudální dominia. Na Îìársku to bylo dominium Pern tejnû. Jeho stfiediskem se stalo Nové Mûsto na Moravû a pozdûji také Pardubice. Dále se rozvíjelo rybníkáfiství, zatímco tûïba stfiíbrné rudy zanikala pro vyãerpání loïisek. V 6. století zaãaly pracovat také sklárny (Kfii- Ïánky, Bfieziny, Pustá Rybná, Cikháj, Svratouch, Fry ava, Vfií È a dal í) a plnû se rozvinulo lechtické hospodafiení ve vlastní reïii. Na panstvích vznikaly hospodáfiské dvory, ml ny, pivovary, palírny, ovãíny a zakládaly se dal í Ïelezáfiské a skláfiské hutû. V nosy podnikání umoïnily pfiepychov Ïivot renesanãní lechty, v stavbu jejich nov ch sídel zámkû (Rudolec, Jimramov, Nové Mûsto na Moravû, Îìár, Polná aj.). estnácté století je dobou dal ího rozkvûtu mûst, v nichï rozvoj fiemesel (hlavnû soukenictví) a obchodu vedl k hromadné v stavbû renesanãních domû. V r. 607 byl Îìár nad Sázavou pov en na mûsto. Do celkem poklidného v voje Îìárska nepfiíznivû zasáhla tfiicetiletá válka. Krajem nûkolikrát pro ly védské a císafiské armády. Poãet obyvatel se znaãnû sníïil a zmen ila se rozloha obdûlávané pûdy. Po velkém poïáru vr. 638 byl za pomoci velehradského klá tera znovu cisterciáck mi mnichy osazen Ïìársk klá ter. V dal ích letech byl baroknû pfiestavován dle projektu Jana BlaÏeje Santiniho-Aichla. Nejznámûj í Santiniho stavbou na Îìársku je kostel Jana Nepomuckého na Zelené Hofie. Je postaven do pûdorysu svatojánské pûticípé hvûzdy a obklopen desetiúhelníkovit m ambitem (kryt m ochozem, chodbou) s pûti branami a pûti pûtibok mi kaplemi, kter byl dostavûn v r Po dobû nejvût ího rozkvûtu v 7. a 8. století do lo v r. 784 nafiízením císafie Josefa II. ke zru- ení Ïìárského klá tera. Na mnoha místech násilnû provádûná rekatolizace nikdy nedosáhla plného úspûchu. Mezi lidem se udrïovalo evangelické vyznání (napfi. na Jimramovsku) a vznikaly sekty blouznivcû. V dûsledku silného útlaku docházelo ke vzpourám poddan ch. V7. a 8. století sice nenabyly v oblasti takového rozsahu jako jinde v ãesk ch zemích, ale mûly i pfiesto znaãnou podporu. Zv en útisk vyhánûl obyvatele z kraje je tû dlouho v 8. století. V otázkách víry zde v ak lidé zûstávali pevní. Roku 78 po vydání toleranã- Îìársk klá ter byl pfiestavûn J. B. Santinim-Aichlem v barokním slohu. 2 Kostel Jana Nepomuckého na Zelené hofie od Santiniho. 3 Kostel nav tívení Panny Marie v Obyãtovû je rovnûï Santiniho dílem. 2 3 ZR 9 343

20 Jihlavsko Toleranãní kostel ve Veselí udaleãína. ního patentu pfiestupovaly celé vesnice k ãeskobratrské vífie. Nespokojenost poddan ch i poté vedla k nûkolika neúspû n m povstáním. Na Novomûstsku vznikla r. 79 tzv. podruïská rebelie. Koneãnû rozsáhlé území Bystfiicka, Jimramovska, Îìárska a Novomûstska se stalo dûji tûm pfiíprav a prûbûhu tzv. helvétské rebelie v r Její vûdce Jan Makovsk z Pusté Rybné se nakonec v obklíãení císafiského vojska votradovû zastfielil. K dal ím akcím poddan ch do lo v r. 82. Îìársko bylo i v 8. a 9. století chudou, pfieváïnû zemûdûlskou oblastí. Dlouho se zde udrïovala dfievûná architektura. Vût ina domû byla pfiízemních, budovan ch ze dfieva, ãasto je tû s do kov mi stfiechami. RovnûÏ stáje a stodoly byly dfievûné. V jimku tvofiily jen vrchnostenské budovy a nûkteré novûj í domy budované z kamene, které mûly indelovou stfiechu. V 8. století postupnû vznikly nûkteré soukenické manufaktury, ale jejich poãet nebyl velk. Jen pfii loïiscích Ïelezné rudy se dále rozvíjelo Ïelezáfiství, které napfi. v Ransku, Vfií ti, Polniãce, Kadovû, tûpánovû nad Svratkou, Pusté Kamenici, Rudû, Milovech a jinde dosáhlo v 9. století svého vrcholu. V znamnûj ího postavení si vydobylo také skláfiství (Herálec, Bru- ovec, krdlovice, Nová HuÈ, Milovy). Od r. 850 se v ak zaãíná projevovat citelnûj í nedostatek dfiíví pro v robu dfievûného uhlí. Proto se hutní v roba ãásteãnû omezovala. ada zdej ích zamûstnancû hledala obïivu jinde a pfie- la do Ïelezáren v Adamovû a Blansku. Lze tedy fiíci, Ïe ani v období prûmyslové revoluce v druhé polovinû 9. století se na Îìársku nerozvinul v znamnûj í prûmysl. Pracovaly tu jen men í závody spotfiebního prûmyslu, které vyrostly poãátkem 9. století. Byly to hlavnû podniky navazující na zemûdûlskou v robu: men í lihovary, krobárny, palírny, pivovary (napfi. ve tûpánovû) a podniky zpracovávající dfievo, kámen, hlínu (Svratka) a vápenec. Nepomohly v ak k posunu ve struktufie zamûstnanosti. Obyvatelstvo mûlo stále nedostatek pracovních pfiíleïitostí aproto lidé z kraje odcházeli. Kromû hutnictví a skláfiství získaly charakter tovární v roby také soukenictví, koïeluïství a tkalcovství. Koncem 9. století zaãíná na Îìársku narûstat dûlnické hnutí. Sociální boje nabyly potom v první polovinû 20. století znaãné síly. O dal í rozvoj oblasti se na poãátku 20. století zaslouïilo vybudování Ïeleznice, která spojila tento kraj se zemsk mi centry. Za druhé svûtové války byl okres jedním z nejv znamnûj ích center partyzánského a odbojového hnutí v ãesk ch zemích vûbec. Teprve po osvobození nastává etapa velké industrializace a dal ího rozvoje zemûdûlství. S vybudováním Îìársk ch strojíren a sléváren v r. 95 dochází také k velkému nárûstu poãtu obyvatel mûsta. Ze obyvatel Îìáru nad Sázavou po druhé svûtové válce se mûsto postupnû rozrostlo a dnes v nûm Ïije více neï lidí. Kromû vybudovaného tûïkého prûmyslu a uranov ch dolû v Dolní Ro- Ïínce je dnes v okrese vûnována pozornost tradiãnímu lehkému prûmyslu (napfi. v robû sportovních potfieb atd.). V razn mi mikroregionálními jádry souãasného osídlení jsou mûsta Îìár nad Sázavou, Velké Mezifiíãí a Bystfiice nad Pern tejnem. Men í mikroregionální atraktivitu prokazují Nové Mûsto na Moravû a Velká Bíte. Velkobíte sko pfiitom projevuje v razné regionální vazby na Brno. Mûsta Îìár nad Sázavou, Nové 344 ZR 20

21 Okres Îìár nad Sázavou Mûsto na Moravû, Bystfiice nad Pern tejnem a jejich zázemí tvofií zajímav lineární trojjadern útvar. Zázemí Nového Mûsta je ov em z valné ãásti pod vlivem Îìáru, aãkoli v minulosti b val tento vztah právû opaãn. Nezanedbateln je vliv Ti nova ze sousedního Jihomoravského kraje na jihov chodní ãást okresu. Ponûkud nevyhranûné zûstávají mezisídelní vztahy na Jimramovsku (s relativnû siln m vlivem Poliãky z okresu Svitavy) a do jisté míry také v okolí obce Svratka. Bûhem dlouhého historického v voje dostalo pûvodnû chudé zemûdûlské okolí Îìáru nad Sázavou novou prûmyslovou funkci. Pro své pfiírodní krásy je vyhledáváno turisty a sportovci ve v ech roãních obdobích. Do území okresu Îìár nad Sázavou zasahuje plochou 465 km 2 CHKO Îìárské vrchy, v níï byly v okrese vyhlá eny tfii národní pfiírodní rezervace (Îákova hora, Dáfiko, Radostínské ra- elini tû) a 30 dal ích maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území. Na plo e 25 km 2 byl vyhlá en pfiírodní park Svratecká hornatina a pfiírodní park Balinské údolí s v mûrou 4,4 km 2. Na území okresu se nachází dal ích 23 maloplo n ch ZCHÚ ( NPP, 6 PR, 6 PP). Na plo e 60 km 2 se pfiipravuje k vyhlá ení Pfiírodní park Bohdalovsko, jehoï floristick a faunistick prûzkum byl zpracován v letech Úãelem je ochrana krajinného rázu, jehoï specifikem jsou rozsáhlé rybniãní soustavy ve Veselské sníïeninû s hnízdi ti vodního ptactva. Navazují na severnûji leïící soustavu rybníkû Veselsk a Matûjovsk (CHKO Îìárské vrchy), s nimiï tvofií jediné biocentrum. Na území okresu bylo dosud zji tûno 58 zvlá tû chránûn ch druhû rostlin a 7 druh Ïivoãicha. Pro jejich ochranu jsou pfiipravována k vyhlá ení dal í zvlá tû chránûná území, napfi. PP Belfrídsk potok, PP Chobot urendlíãku a Zumborek, PP KfiesÈanova louka a PP Laguna u Bohdalova. Zfiícenina hradu Zub tejn ãní nad údolím Svratky. ZR 2 345