ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC

Transkript

1

2 ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC

3 ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách DÍL I. STŘEDNÍ ČECHY A PRAHA JAN PEŠTA Nakladatelství Libri Praha 2003

4 Mé rodinû ing. arch. Jan Pe ta, 2003 Illustrations archiv autora, 2003 Odborn recenzent: doc. ing. arch. Jifií kabrada, CSc. Libri, 2003 ISBN ISBN (soubor)

5 OBSAH OBSAH Úvod... 7 Struktura encyklopedie... 9 Lidová architektura a venkovské osídlení ve stfiedních âechách Praha a okolí Severozápadní okolí Prahy, Slánsko a Podfiipsko Kokofiínsko Oblast mezi Mûlníkem a Mladou Boleslaví, dolní Pojizefií (Bûlsko, M ensko, západní Boleslavsko) âesk ráj, stfiední Pojizefií a Podje tûdí Polabí (Podûbradsko, Nymbursko, Mûstecko) âeskobrodsko, Kolínsko a Kutnohorsko Posázaví a Podblanicko JiÏní ãást stfiedních âech (dolní Posázaví, Bene ovsko, Sedlãansko a Dobfií sko) âeská Sibifi, Sedlecko, Petrovicko, jiïní Sedlãansko a stfiední Povltaví Pfiíbramsko, Bfieznicko a RoÏmitálsko Podbrdsko Berounsko a âesk kras Kfiivoklátsko a jiïní Rakovnicko Jesenicko DÏbán a severozápadní Rakovnicko Katalog A - Î Pfiílohy Seznam lokalit s orientaãním pfiehledem v voje územnû-správní pfiíslu nosti Seznam vesnick ch památkov ch rezervací (VPR), zón (VPZ) a památkov ch ochrann ch pásem (POP) Vybrané dal í vesnice s památkami lidové architektury a urbanismu Pfiehled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick ch ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury Muzea v pfiírodû (skanzeny) a zpfiístupnûné památky lidové architektury Seznam hodnotn ch ohroïen ch a nevyuïit ch staveb âesko-nûmeck slovník místních jmen Nûmecko-ãesk slovník místních jmen Slovník ménû obvykl ch odborn ch v razû V bûr z literatury a pramenû Místopisn rejstfiík O autorovi

6

7 ÚVOD ÚVOD Obraz ãeské krajiny by nebyl úpln bez malebn ch vesnic a vesniãek, aè jiï schoulen ch v náruãí zalesnûn ch chlumû nebo rozloïen ch v melancholick ch rovinách mezi zrcadly rybníkû. Podoba ãesk ch vesnic s kostelíky, kapliãkami, v stavn mi usedlostmi i obyãejn mi chalupami je zakofienûná hluboko v na em podvûdomí. MoÏná více, neï si to vûbec dovedeme pfiipustit. Lidové stavby, tak citlivû a pfiirozenû usazené v krajinû, jsou totiï Ïivou spojnicí mezi námi a na imi pfiedky. Podoba ãeského venkova vznikala po staletí jako v sledek mnoha rûznorod ch vlivû. Do vzhledu vesnické zástavby se promítaly místní pfiírodní podmínky terén, klima i pfievaïující zpûsob obïivy obyvatel. Lidové stavby odráïely cit a dovednost místních fiemeslníkû, ale také etnickou pfiíslu nost obyvatel i jejich zvyklosti. Svou roli sehrála také blízkost regionálních kulturních center, která byla pro stavitele i stavebníky vdûãn m zdrojem inspirace. V sledkem tûchto ãasto protichûdn ch vlivû byly stavby nejen úãelné, ale zároveà i pfiirozenû krásné, dokonale harmonující s krajinou. Právû díky rûznorodosti krajinn ch typû i etnografické pestrosti se na malém území dne ní âeské republiky vyvinulo nesmírné bohatství regionálních forem venkovsk ch sídel i lidov ch staveb. Právû v této rozmanitosti nemá âeská republika v Evropû srovnatelné obdoby. Pfiirozen v voj tradiãní venkovské zástavby trval po mnoho století. Základní kostra dne ního osídlení se sítí zemûdûlsk ch vesnic se zformovala jiï v období vrcholného stfiedovûku, tedy ve 13. a 14. století. Právû v této dobû do lo k zásadní, dosud ne zcela prozkoumané pfiestavbû ranû stfiedovûkého osídlení, a tím i k celkové promûnû ãeské kulturní a sídelní krajiny. Za nejstar í památky vût iny na ich vesnic tak mûïeme s urãitou nadsázkou povaïovat právû jejich pûdorysy, které se v hlavních rysech ustálily v dobû pfierodu celé spoleãnosti ve 13. a 14. století. V voj venkovské architektury, kterou oznaãujeme ponûkud nepfiesnû jako lidovou, zaãal v dobû vrcholného stfiedovûku. Podobu nejstar ích vesnick ch staveb vrcholného stfiedovûku v ak známe jen z dosud nepoãetn ch archeologick ch v zkumû. JiÏ ve 14. století se objevuje tradiãní trojdílná dispozice obytn ch domû. Ta díky své Ïivotaschopnosti pfietrvala po celou dobu existence tradiãní venkovské architektury, tedy aï do první poloviny 20. století. VáÏnou ranou pro ãesk venkov byly husitské války a následující období politick ch zmatkû. Rozsah po kození jednotliv ch krajû dokáïeme jen stûïí odhadovat. V 16. a na poãátku 17. století se ãesk venkov stabilizoval. Nejstar í ojedinûle dochované vesnické stavby pocházejí právû z této doby, tedy z období pozdního stfiedovûku. Zde je v ak tfieba pfiipomenout, Ïe stfiedovûké období (v rozporu s obvykl m historick m ãlenûním) na ãeském venkovû poãítáme aï do nástupu tfiicetileté války. Nejstar í zachovanou zástavbu venkova proto ãasto oznaãujeme jako pfiedbûlohorskou. Poãet zachovan ch venkovsk ch pozdnû stfiedovûk ch staveb a jejich pozûstatkû sice není nijak vysok, pfiesto nám podává pomûrnû plastick obraz o podobû a v stavnosti ãesk ch vesnic v tomto období. Pomûrnû krátké období rozkvûtu a prosperity venkova v 16. a na poãátku 17. století ale bylo opût pfieru eno zkázou tfiicetileté války. Její dûsledky byly zdrcující. Jen málo míst bylo u etfieno dlouhodob ch váleãn ch útrap. Plastick obraz o úpadku venkova nám podávají první podrobnûj í historické prameny, zejména tzv. berní rula. Po strastech tfiicetileté války se venkov vzpamatovával velmi dlouho a v mnoha oblastech jiï nikdy nedosáhl takové prosperity a v stavnosti jako v pfiedbûlohorském období. Mnoho informací o podobû vesnic v dobû po tfiicetileté válce nemáme. Pfiímo zachovan ch památek z druhé poloviny 17. a poãátku 18. století se dochovalo snad je tû ménû, neï z pfiedchozího období prosperity v 16. a na poãátku 17. století. Prakticky v cel ch âechách tehdy nastává opût návrat k roubené, tedy ménû trvanlivé zástavbû. Teprve v 18. století se zaãínají utváfiet regionální typy lidové architektury v podobû, jak je známe dodnes. Je zajímavé, Ïe v detailech rouben ch staveb pfieïívá je tû v 18. století s více neï stolet m zpoïdûním renesance. Okolo roku 1800 v mnoha regionech s tradicí kvalitní tesafiské práce kulminuje roubená architektura. Právû v této dobû vznikají nejv stavnûj í a nejkrásnûj í roubené ãi hrázdûné domy, které dodnes zdobí nejednu ãeskou vesnici. Od druhé poloviny 18. století ovlivàovala lidovou architekturu zdûn ch vesnic v bohat ch regionech silná tradice ãeského baroka. Na tváfii ãeského venkova a zejména venkovské krajiny se barokní období projevilo mimofiádnû v raznû. Právû baroko obohatilo na i zem o tisíce malebn ch kostelíkû, kapliãek podél cest, kfiíïkû na rozcestích i o mohutné soliterní stromy a stromofiadí. Vlídná podoba ãeské barokní kulturní krajiny se definitivnû ustálila v první tfietinû 19. století. Souãasnû se ale jiï projevuje nástup klasicismu a s ním i první vrcholné období zdûné lidové architektury v âechách. Právû lidová klasicistní architektura dodnes ovlivàuje ráz mnoha vesnic po cel ch âechách. Klasicismus na venkovû, se zpoïdûním proti slohové architektufie, pfie- Ïívá aï do druhé poloviny 19. století. V této dobû se v nûkter ch regionech objevuje také zvlá tní fenomén ãeského lidového baroka (které ve skuteãnosti s prav m barokem nemá mnoho spoleãného). SoubûÏnû se v architektufie venkova druhé poloviny 19. století objevuje inspirace neoslohy, k níï se v závûru 19. století pfiidávají vlivy soudobé nádraïní architektury. Regionální rysy lidové architektury se pozvolna vytrácejí. Na poãátku 20. století se v zástavbû ãesk ch vesnic objevují i dal í architektonické stylové proudy nejprve secese, po ní geometrická secese a posléze v období první republiky i architektonick dekorativismus (kubismus, rondokubismus) a tradicionalismus. Plynul a po staletí trvající v voj ãeského venkova byl násilnû pfietrïen aï v dobû po druhé svûtové válce. Dlouhodobou evolucí provûfiené dispozice a formy venkovsk ch staveb a sídel byly opu tûny, ke kodû vzhledu vesnic, krajiny i obyvatel samotn ch. Tragédie zaãala jiï v dobû pováleãného nuceného odchodu nûmeckého obyvatelstva. Stovky vesnic, desetitisíce staveb tak zûstaly ze dne na den opu tûny. Novû pfiíchozí obyvatelé, ãasto rovnûï násilnû pfiesídlení, nemûli z mnoha pfiirozen ch dûvodû Ïádn vztah k vesnicím, ob van m a budovan m po staletí jin m etnikem s odli n mi stavebními i kulturními zvyky. 7

8 ÚVOD Dílo rozvratu a zkázy se v ak nezastavilo v pohraniãních oblastech. V dûsledku nucené kolektivizace zemûdûlství a pfiechodu na intenzívní hospodafiení po únoru 1948 se zaãaly vylidàovat malé vesnice. Je tû hor í dopad mûla tzv. akce likvidace vesnick ch boháãû. Z gruntû byli bezohlednû vyhnáni hospodáfii, jejichï rody s láskou a vûdomím existenãní závislosti obdûlávaly pûdu po dlouhá staletí. Celá akce byla zámûrnû naplánována tak, aby vyuïila tûch nejniï ích lidsk ch pudû závisti a osobní zá ti. âtyfiicet let komunistické diktatury staãilo k tomu, aby se po staletí ustálené Ïebfiíãky tradiãních hodnot pfievrátily naruby. To se samozfiejmû projevilo negativnû také na tváfii ãeského venkova. Jen ãas ukáïe, zda je to je tû vûbec moïné napravit. V sledky manipulace s obyvateli (aè jiï ãesky ãi nûmecky mluvícími) jsou v na ich vesnicích patrné dodnes. Nûkteré vesnice zanikly zcela, jinde se zástavba obrátila v trosky jen zãásti. Z tohoto pohledu bylo období socialismu snad vûbec nejniãivûj- í kapitolou staletého kontinuálního v voje architektury ãeské vesnice, a to i v porovnání s dopady husitství a tfiicetileté války. Novostavby obytn ch i zemûdûlsk ch objektû v prostfiedí socializované vesnice se ani vzdálenû nesnaïily navázat na místní stavební kulturu a okázale ignorovaly jakákoliv architektonická, urbanistická i obecnû estetická pravidla. Rozvrácená podoba mnoha na ich vesnic zûstává trval m mementem a nûmou obïalobou totality. Snad jedinou svûtlou stránkou pováleãného v voje v dûjinách ãeského venkova byl rozvoj chalupáfiství. Díky nûmu se otevfiela cesta k záchranû tisícû jedineãn ch památek lidového stavitelství, ãasto právû v nejhûfie postiïen ch oblastech. Nespoãet lidov ch staveb, pfiedstavujících pokladnici umûní dávn ch zedníkû, tesafiû a kameníkû, tak bylo s vût ím ãi men ím citem zachránûno pro budoucí generace. AlespoÀ ãásteãn obrat k lep ímu pfiineslo období po listopadu 1989, pfiestoïe se zároveà objevily nové problémy. V souãasné dobû si na tûstí jiï zaãínáme uvûdomovat, jak nenahraditelná je úloha tradiãní architektury a vesnice pfii ochranû krajinného rázu. Objevují se odborné i populární statû o lidové architektufie a potû itelné je, Ïe narûstá i zájem vefiejnosti. Vesnice mají dnes jiï z velké ãásti zpracované územní plány, vesmûs s pochopením pro jejich urbanistickou strukturu. Pozitivní roli sehrál také program obnovy vesnice, v rámci nûhoï se kaïd rok vyhla uje soutûï Vesnice roku. Roku 1995 byl po desetiletích marného úsilí památkáfiû koneãnû vyhlá en soubor vesnick ch památkov ch rezervací a zón, jihoãeské Hola ovice byly roku 1998 dokonce zaneseny na seznam svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Dospíváme tak ponûkud oklikou a se zpoïdûním k tomu, co vyspûlé státy s hrdostí hájí a chrání jiï celá desetiletí. âeské vesnice i jejich architektura byly od druhé poloviny 19. století pfiedmûtem zájmu etnografû, architektû i umûlcû zejména malífiû a fotografû, ale také spisovatelû. První vrcholné období proïilo studium lidového stavitelství na pfielomu 19. a 20. století. V této dobû vycházely je tû ponûkud romanticky ladûné práce. Z dne ního pohledu mají mnohem vût í dokumentaãní v znam reprezentaãní souhrnné publikace, vydávané vût inou na poãátku 20. století jednotliv mi okresy. V obdobném duchu se neslo i studium lidové architektury v období první republiky a první pováleãné studie. Pozdûj í v zkum se zejména od 70. let 20. století soustfiedil na exaktní poznání lidové architektury, vycházející ze stavebnûhistorick ch a archeologick ch prûzkumû. V 70. aï 90. letech 20. století vy lo nûkolik prací zásadního v znamu, které shrnuly v sledky dosavadních poznatkû. Co do mnoïství shromáïdûné dokumentace zûstává dosud nepfiekonané souhrnné dílo Václava Mencla Lidová architektura v âeskoslovensku. Z pozdûj ích generací badatelû posunuli poznání kupfiedu pfiedev ím Josef Vajdi, Josef Vafieka, Josef Scheybal, Svatopluk Vodûra, Jifií kabrada, Petr Dostál a jejich spolupracovníci. Neopominutelná je v tomto smûru zásluha specializovaného ateliéru v SÚRPMO, na jehoï pûdû vznikaly pfiedev ím v 70. a 80. letech 20. století vynikající stavebnû-historické prûzkumy okresû, vesnic i jednotliv ch nejv znamnûj ích staveb. Pomûrnû slu né mnoïství kvalitních prací vûnovan ch lidové architektufie, regionálních monografií i souhrnn ch dûl, polo- Ïilo solidní základ pro budoucí badatele. Tato odborná literatura si ale dosud v ímala pfiedev ím v voje lidového stavitelství, charakteristick ch rysû typick ch pro jednotlivé regiony, pfiípadnû v znamn ch památek lidové architektury. Celkov pfiehled nejzajímavûj ích a nejlépe zachovan ch vesnick ch sídel se v ak v na í odborné i popularizaãní literatufie aï dosud neobjevil (s v jimkou men ích regionálních studií). Pfiedkládaná publikace si klade za cíl tuto mezeru alespoà skromn m dílem zaplnit. Knihu tohoto zamûfiení, typu a rozsahu tedy dostává ãesk ãtenáfi do rukou vûbec poprvé. V knize ãtenáfi nalezne vesnice notoricky známé, stejnû jako ty dosud neobjevené. Následující stránky pfiedstaví v echny vesnické památkové rezervace a zóny, ale také bohat v bûr zajímav ch vesnick ch sídel, která zatím chránûná nejsou. Nabídneme ãtenáfiûm náv tûvu vesnic pfiíkladnû a s citem obnoven ch (kter ch je pohfiíchu stále málo), ale i zanedban ch, zapomenut ch a ohroïen ch. PfiestoÏe pfii práci na této publikaci autor kladl dûraz na objektivitu a vûcnou správnost, je pravdûpodobné, Ïe pouãen ãtenáfi mûïe objevit dílãí nepfiesnosti. Autora proto velmi potû í, pokud se s ním ãtenáfii podûlí o své poznatky. Vûcné pfiipomínky ãtenáfiû pomohou autorovi k dal ímu prohloubení práce a mohou se v znamnû odrazit na celkové kvalitû publikace. VÏdyÈ poznání lidové architektury a ãeského venkova zûstáváme je tû mnoho dluïni. Na tomto místû bych rád podûkoval v em, ktefií se podíleli na zdárném dokonãení publikace. Podûkování patfií na prvním místû mé Ïenû Petfie a m m rodiãûm Jifiinû a Vladimírovi za obûtavou pomoc zejména pfii zpracování mapového materiálu, cenné vûcné pfiipomínky a v neposlední fiadû také za nev ední trpûlivost a pochopení. Podûkování patfií rovnûï mému uãiteli Jifiímu kabradovi, kter mne pfiivedl k zájmu o ãesk venkov a uãil mne vnímat a poznávat lidovou architekturu. Dûkuji téï kolegûm architektûm a památkáfiûm za cenné tipy jmenovitû (abecednû a bez titulû) Janû Berkové, Pavlu Bure ovi, Jaroslavû Fürstové, Karlu Kuãovi, Alfrédu Schubertovi, Janu Veselému, Janu ÎiÏkovi a dal ím. 8 Jan Pe ta Podûbrady, kvûten 2002

9 STRUKTURA ENCYKLOPEDIE STRUKTURA ENCYKLOPEDIE První díl pûtidílné publikace je zamûfien na oblast stfiedních âech. Z hlediska v souãasné dobû platného územnû-správního uspofiádání zahrnuje Stfiedoãesk kraj a území Hlavního mûsta Prahy. BohuÏel právû územnû-správní uspofiádání je v dobû pfiípravy této publikace stále pfiedmûtem ir ích diskusí a jeho koneãná podoba je tû není známá. Pfiedpokládám v ak, Ïe i po plánované reformû územnû-správního uspofiádání zûstanou hranice krajû v hlavních rysech beze zmûn. Znaãné problémy zejména pro bliï í orientaci v ak pfiinese zánik okresû (resp. okresních úfiadû) ke konci roku Platné územnû-správní rozdûlení se budeme snaïit zachovat i v následujících dílech, ov em s nutn m pfiihlédnutím k historickému vymezení âech a Moravy (které souãasné ãlenûní na kraje bohuïel vûbec nerespektuje). Kniha je rozdûlena do tfií hlavních ãástí. V první ãásti (následující kapitola) ãtenáfi nalezne orientaãní nástin regionálních forem a typû lidové architektury a osídlení ve stfiedních âechách. Tato kapitola je pojata zámûrnû co nejstruãnûji, neboè k dispozici je bohat v bûr odborné literatury. DÛraz byl kladen na popis souãasné podoby vesnic a lidové architektury, se kterou se ãtenáfi mûïe dodnes seznámit pfiímo v terénu. Druhá (objemovû i obsahovû nejrozsáhlej í ãást) je vlastní encyklopedie památkovû hodnotn ch vesnic. Jednotlivá hesla pfiedstaví v echny vesnické památkové rezervace a zóny, kromû takov ch, které nevykazují charakter vesnick ch sídel. Proto v prvním dílu ãtenáfi nenalezne praïské vesnické památkové zóny Buìánka (dûlnická kolonie) a Rybáfie (osada v Tróji). Dále jsou zafiazeny v echny navrhované vesnické památkové zóny a vybrané dal í památkovû hodnotné vesnice. Pozornost samozfiejmû nemohla b t vûnována v em vesnicím s dochovan m celkov m tradiãním rázem nebo lidovou architekturou. Tûch je aï dosud relativnû velké mnoïství, zatímco prostor na stránkách publikace je omezen. V bûr památkovû nechránûn ch vesnic je proto samozfiejmû subjektivní. O památkov ch kvalitách vût iny zafiazen ch vesnic nemûïe b t sporu, neboè mnohé z nich splàují kritéria památkov ch rezervací ãi zón. V nûkter ch oblastech chud ch na lidovou architekturu v ak dnes jiï Ïádná nesporná vesnice neexistuje. Pfiednost zde proto dostaly lokality s dochovan m celkov m tradiãním rázem pfied vesnicemi obsahujícími sice hodnotné soubory nebo solitéry lidové architektury, ale naru en mi novodob mi stavebními zásahy. V bûr byl zámûrnû koncipován tak, aby byly pokryty v echny charakteristické regiony, tedy aby na mapû pokud moïno nezûstávala bílá místa. Kvalita a památková hodnota vesnic v jednotliv ch regionech samozfiejmû není zcela soumûfiitelná. Proto ãtenáfi v knize nalezne i takové vesnice z regionû chud ch na lidovou architekturu, které by v jin ch bohat ch oblastech neobstály. Jednotlivé lokality jsou v encyklopedické ãásti fiazeny abecednû. V záhlaví kaïdého hesla jsou uvedeny základní identifikaãní údaje, platné v dobû uzávûrky publikace kraj, okres, obec a katastrální území (v textu zkrácenû jako katastr), dále poloha vzhledem k nejbliï ím mûstûm (poãítáno vïdy od pfiirozeného stfiedu mûsta, v pfiípadû Prahy od Staromûstského námûstí), nadmofiská v ka a nakonec památková ochrana (v závorce je uvedeno datum vyhlá ení památkové rezervace, zóny ãi ochranného pásma). Tyto identifikaãní údaje by mûly pfiedejít moïné zámûnû lokalit se stejn mi nebo podobn mi jmény, zejména po pfiedpokládaném zániku okresû k poãátku roku Vlastní hesla mají pokud moïno ustálenou strukturu. V úvodu kaïdého hesla je popis morfologie krajiny a terénu v okolí vesnice. Následuje struãná historie lokality, zpracovaná na podkladû bûïnû dostupn ch pramenû a publikací. Na tomto místû je tfieba uvést, Ïe názory jednotliv ch autorû na historick v voj pfiíslu n ch lokalit se dosti ãasto li í. V na í publikaci jsem se snaïil pfiidrïet nejpravdûpodobnûj í varianty. Na tomto místû bych rád pfiipomnûl, Ïe nûkteré údaje jsou vzhledem k povaze historick ch pramenû pouze orientaãní. Napfiíklad v elaborátu berní ruly se objevují dvû kategorie usazení hospodáfii (vãetnû na Ïivnosti zkaïen ch a pohofiel ch ), zatímco v druhé kategorii jsou usedlosti pusté, vãetnû pustin novû osazovan ch. Z toho vypl vá, Ïe v knize uvádûné rozli ení usedlostí na osazené a pusté je ponûkud schematické. Zkáza tfiicetileté války mohla b t ve skuteãnosti je tû vût í, neï nám údaje berní ruly na první pohled ukazují. Dal í ãást hesla je zpravidla vûnována popisu urbanistické struktury vesnice a jejího pûdorysu. Následuje vûcn popis nejv znamnûj ích slohov ch památek kostelû a ostatních sakrálních staveb, feudálních sídel, hospodáfisk ch dvorû, kol apod. Nejvût í pozornost je samozfiejmû vûnována lidové architektufie, které patfií dal í odstavce. Tato ãást, která je obsahov m tûïi tûm kaïdého hesla i celé knihy, vznikala na podkladû autorov ch terénních sídelních prûzkumû. Nûkteré nejznámûj í památky ãi soubory lidové architektury sice odborná literatura zaznamenává, fiada vesnic i jednotliv ch staveb se ale do na í literatury dostává vûbec poprvé. Poslední odstavce v závûru kaïdého hesla hodnotí novodob v voj vesnice, míru jejího urbanistického ãi architektonického naru ení a upozoràují na pfiípadnou památkovou ochranu. U kaïdého hesla je uvedeno datum, ke kterému jsou informace obsaïené v textu aktuální. PovaÏuji to za dûleïité vzhledem k tomu, Ïe v mnoha regionech dodnes zanikají hodnotné památky, a vzhled vesnic se tak kontinuálnû mûní. Popisovan stav vesnic i jednotliv ch památek dnes jiï mûïe b t minulostí. Obecnû lze fiíci, Ïe terénní práce na prvním dílu této publikace vznikaly v rozmezí let 1996 aï Ke kaïdému heslu jsou pfiipojeny odkazy na pfiíslu nou literaturu vãetnû nepublikovan ch stavebnû-historick ch prûzkumû. Seznam literatury ãtenáfi nalezne v závûru knihy. Uvedeny jsou pfiedev ím odkazy na literaturu, vûnovanou lidové architektufie. Pokud je v pfiíslu né lokalitû v znamnûj í slohová památka (kostel, tvrz, zámek apod.), je odkaz na literaturu k této památce uveden jen v bûrovû. V seznamu literatury v závûru jednotliv ch hesel nejsou uvedeny odkazy na lexikony (místní jména, lexikony sídel, berní rula, tereziánsk katastr ãesk ), jejichï pouïití se pfiedpokládá jaksi automaticky. 9

10 STRUKTURA ENCYKLOPEDIE Ke kaïdému heslu je pfiipojena pfiekreslená mapa stabilního katastru, dokládající podobu sídla pfied novodob mi zmûnami. Jen ve zcela v jimeãn ch odûvodnûn ch pfiípadech jsou pouïity mapy mlad í. Legenda zûstává pro v echny mapy stejná, pokud není uvedeno jinak. âernû jsou oznaãeny stavby vybarvené v originálu ãervenû (tedy nespalné), rafovanû jsou oznaãeny stavby vybarvené v originálu Ïlutû (tedy spalné), teãkovanû jsou oznaãeny vodní plochy. Mapy zpracoval autor s v e uveden mi spolupracovníky. Nedílnou souãástí kaïdého hesla je také fotografická dokumentace, která ãtenáfii nastíní celkovou podobu sídla i vybran ch nejv znamnûj ích staveb. V echny fotografie jsou od autora této knihy, pokud není uvedeno jinak. KaÏdá fotografie je oznaãena rokem pofiízení. V tfietí závûreãné ãásti knihy jsou obsaïeny pfiedev ím rûzné doplàkové tabulky. Je to pfiehled v voje územnû-správní pfiíslu nosti v ech lokalit, obsaïen ch v hesláfii, dále seznam v ech vesnick ch památkov ch rezervací, zón a památkov ch ochrann ch pásem, pfiehled vybran ch dal ích památkovû hodnotn ch lokalit s památkami lidové architektury a urbanismu (které z kapacitních dûvodû nemohly b t do knihy zafiazeny), pfiehled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury, pfiehled muzeí v pfiírodû (skanzenû) a zpfiístupnûn ch památek lidové architektury, seznam hodnotn ch ohroïen ch a nevyuïit ch staveb a ãesko-nûmeck a nûmecko-ãesk slovníãek místních jmen. Dále je pfiipojen orientaãní slovníãek ménû obvykl ch odborn ch v razû, seznam literatury a na závûr rejstfiík v ech lokalit, obsaïen ch v prvním svazku. 10

11 LIDOVÁ ARCHITEKTURA LIDOVÁ ARCHITEKTURA A VENKOVSKÉ OSÍDLENÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH Lidové architektufie a dûjinám osídlení stfiedních âech byla jiï v minulosti vûnována znaãná pozornost. Smyslem této publikace není suplovat existující bûïnû dostupnou a po odborné stránce kvalitní literaturu. Proto se nebudeme blíïe vûnovat dispoziãnímu a prostorovému uspofiádání lidov ch staveb a interpretaci jejich v voje a omezíme se na v ãet základních znakû. Laskavého ãtenáfie odkazujeme na literaturu, napfi. Lidové stavby od Jifiího kabrady. Pozornost dosavadní literatury se v ak orientuje pfieváïnû na star í ãasov horizont lidové architektury. Mlad í venkovskou architekturu ze druhé poloviny 19. a první tfietiny 20. století na e literatura zpravidla zcela pomíjí. Pfiitom v mnoha oblastech je to právû architektura tohoto období, která urãuje vzhled vesnic i celé sídelní krajiny. Z pohledu souãasné památkové péãe jiï tuto dfiíve opomíjenou architekturu hodnotíme jako v znamnou stopu pfiirozeného v voje vesnick ch sídel. Pro potfieby této publikace jsme se pokusili na základû souãasn ch poznatkû novû definovat a charakterizovat regiony lidové architektury tak, aby byla zachycena a zohlednûna jak charakteristika osídlení, tak star í i novûj í ãasové vrstvy venkovské zástavby. Snad není tfieba pfiipomínat, Ïe pfiesné hranice mezi jednotliv mi regiony neexistují. V prûbûhu ãasu docházelo k vzájemnému ovlivàování, prolínání a kulturním pfiekryvûm mezi sousedícími oblastmi i k posunu pomysln ch hranic mezi nimi. Vût ina z tûchto regionû samozfiejmû nerespektuje souãasné administrativní hranice a zasahuje i do sousedních krajû. PRAHA A OKOLÍ PraÏská kotlina, leïící na pfiirozené kfiiïovatce odvûk ch cest v tûïi ti ãesk ch zemí, byla osídlena kontinuálnû od pravûku. Na pravûké osídlení navázalo osídlení slovanské s hustou sítí hradi È a osad, ze kter ch se v prûbûhu raného a vrcholného stfiedovûku konstituovalo na e hlavní mûsto a jeho venkovské zázemí. V dobû pfied husitsk mi válkami drïela v znamné statky v okolí Prahy církev a s ní bohat patriciát. Vût ina dne ních vesnic na území Prahy je velmi starobylého pûvodu, jejich vznik spadá pfiinejmen ím do období raného stfiedovûku. Tomu odpovídá i jejich rostl nepravideln pûdorys (kter ov em mohl doznat v prûbûhu pozdûj ího období v raznûj ích, tûïko poznateln ch zmûn). Ucelené vrcholnû stfiedovûké lokace s pravideln mi návesními prostory jsou zde proto spí- e v jimeãné (@StodÛlky). Specifick m fenoménem sídelní struktury venkova v nejbliï ím okolí Prahy od stfiedovûku do 19. století byly samostatnû stojící viniãné usedlosti a letohrádky. Star í pfiedbûlohorská zástavba se v nejbliï ím okolí Prahy dochovala jen zcela v jimeãnû. Je to patrnû zpûsobeno pfiedev ím tím, Ïe praïsk venkov byl do znaãné míry poniãen událostmi tfiicetileté války. Pfiípadné pozûstatky star í zástavby navíc mohly b t zcela pfiekryty v razovû siln m horizontem praïského baroka. Ojedinûlé pozûstatky pfiedbûlohorské architektury v ak známe ze vzdálenûj ích vesnic v okolí tejn). Dne ní stavební podobu vesnic na území hlavního mûsta a v jeho nejbliï ím okolí urãují pfiedev ím tfii slohová období. Prvním je pozdní baroko druhé poloviny 18. století. Z té doby pochází nároãná a kvalitní architektura bohat ch usedlostí Pozdnû barokní usedlosti mûly ãasto krásnû fie ené kfiídlové títy domû, s pek i bran s vytfiíbenou tukovou v zdobou. Jejich ztvárnûní ukazuje na pfiímé vlivy v tvarnû silné barokní architektury ve vlastní Praze. Na pozdnû barokní architekturu pfiímo navázala architektura klasicistní první poloviny 19. století. Ta je geneticky spfiíznûná s klasicistní lidovou architekturou severozápadního okolí Prahy. Zejména pro vesnice pfii západním okraji praïské @Zliãín) jsou typické mohutné patrové domy s charakteristick mi polovalbov mi stfiechami a s nároãnû fie en mi interiéry, klenut mi plackov mi klenbami. Na prûãelích se objevuje stfiídm tukov dekor. V prûbûhu druhé poloviny 19. století vzhled vesnic v okolí Prahy ovlivàovala eklektická a historizující architektura s bohat m slohov m aparátem. Vznikaly zde ãasto domy ãasto jiï spí e mûstského typu, nespornû ovlivnûné architekturou soudob ch praïsk ch pfiedmûstí. V razné ukázky eklektické a historizující architektury se dochovaly napfi. a dal ích vesnicích. 11

12 LIDOVÁ ARCHITEKTURA Vût ina obcí v okolí Prahy byla v prûbûhu 20. století postupnû pohlcena rostoucí metropolí. ada vesnic (Bfievnov, Chodov) pfiitom zcela zanikla, nebo byla z velké ãásti zcela znehodnocena novodob mi pfiestavbami. PfiestoÏe se na území hlavního mûsta a jeho nejbliï ího okolí dochovala fiada skvûl ch památek lidové architektury, celkov vzhled vût iny praïsk ch vesnic je dnes aï na v jimky tristní. Na území Prahy jsou vyhlá ené 2 vesnické památkové rezervace (@Ruzynû památkovou rezervací je pfii západním okraji mûsta. Vesnick mi památkov mi zónami @Královice a osada Rybáfie v Troji. SEVEROZÁPADNÍ OKOLÍ PRAHY, SLÁNSKO A PODŘIPSKO Úrodná, teplá, ale pomûrnû suchá krajina severozápadnû od Prahy patfií ke staré sídelní oblasti. Vût ina zdej ích vesnic je ranû stfiedovûkého pûvodu, v dobû pfied husitsk mi válkami zde v znamné statky drïela církev. Na rozdíl od nejbliï ího okolí Prahy se na Slánsku a v prostoru severozápadnû od Prahy setkáváme mnohem více s velk mi vrcholnû stfiedovûk mi návesními Ta vznikala pfii celkové pfiestavbû jiï osídlené krajiny, vût inou asi ve 13. a 14. století. Pomûrnû ãasto se zde objevují také vesnice s ulicovit mi návesními @Svrkynû). V oblasti Slánska se dochovaly velmi hodnotné doklady starobylé pozdnû stfiedovûké zdûné venkovské architektury. Její nároãnost dokládá mimofiádnou prosperitu regionu v 16. a na poãátku 17. století. Soubor pfiedbûlohorsk ch vesnick ch staveb na Slánsku patfií vedle âeskokrumlovska, Sedlãanska a PlzeÀska k nejv znamnûj ím v âechách. Pozdnû gotické stavby se dochovaly i v dal ích vesnicích. Témûfi senzaãní byl nedávn nález svûtnice archaického roubeného domu z konce 15. století v dobû objevu na í nejstar í známé dochované vesnické stavby. Slánsko (a navazující Kladensko a okolí Unho tû) leïí v tradiãní oblasti hrázdûné architektury. Zdej í hrázdûné konstrukce se naz vají lepenice a jsou na rozdíl od hrázdûn ch staveb nûmecky mluvících regionû v raznû konstrukãnû prost í a archaiãtûj í. BohuÏel drtivá vût ina dfiíve obvykl ch hrázdûn ch staveb jiï v prûbûhu 20. století zanikla. Ojedinûlé poslední hospodáfiské hrázdûné stavby najdeme napfi. ovicích a Pfienesená hrázdûná stodola z TelcÛ na Lounsku byla postavena Star í barokní architekturu nalezneme pfiedev ím v pásmu pfii severozápadním okraji Prahy. V znamné barokní památky se dochovaly Vzhled fiady vesnic v regionu ale dnes urãuje pfiedev ím klasicistní architektura, která sem plynule pfiechází z oblasti praïské kotliny. Obvyklé jsou v stavné patrové domy s typick mi polovalbov mi stfiechami a stfiídm m dekorem, nûkdy doplnûné pavlaãemi nebo perony. ada klasicistních staveb se dochovala zejména ve vesnicích pfii severozápadním okraji Prahy v jiï v e @Stfiedoklukách, lapanicích a V razná eklektická a historizující architektura z pfielomu 19. a 20. století je typická pfiedev ím pro oblast v ir ím okolí Velvar. V stavné domy s bohat mi historizujícími fasádami se dochovaly napfi. a lapanicích. Naproti tomu západnûji poloïené Slánsko charakterizovala ve stejné dobû spí e v razovû strohá architektura domû s hladk mi trojúhelníkov mi (obvykle zalomen mi) títy a nezdoben mi fasádami (@Tfiebíz). V jimeãn m jevem jsou v raznû zdobené domy ve stylu geometrické secese, které se dochovaly Bohat a úrodn region Slánska a severozápadního okolí Prahy byl tûïce postiïen v období socialismu. ada nejhodnotnûj- ích staveb byla zcela zdevastována. Zdej í vesnice pokud nebyly v raznûji naru ené novostavbami se ale naproti tomu dochovaly ve vysokém stupni autenticity, i kdyï stav jednotliv ch objektû je zpravidla nadále velmi patn. V jimkou je po desetiletí vzornû udrïovaná díky péãi zdej ího národopisného muzea. Za vesnické památkové rezervace byly vyhlá eny (jiï v e uvedená) památkovou zónou k prohlá ení za vesnickou památkovou zónu se Na Slánsku je navíc navrïena krajinná památková zóna Zlonicko-Budenicko, která zahrnuje památkovû hodnotnou lapanice. 12

13 LIDOVÁ ARCHITEKTURA KOKOŘÍNSKO Krásná lesnatá oblast ChKO Kokofiínsko, prostoupená nepfiístupn mi pískovcov mi roklemi a bezvod mi doly, patfií z krajináfiského hlediska k nejatraktivnûj ím ãástem stfiedních âech. Tento obtíïnû pfiístupn kraj byl osídlen pomûrnû pozdû, vesmûs aï v dobû vrcholného stfiedovûku. Velkou roli pfii kolonizaci zdej í neosídlené krajiny sehráli Berkové z Dubé, ktefií vlastnili blízk hrad Housku. Vesnice v ãlenitém terénu obvykle neumoïàovaly rozvinutí pravidelnûj ích lokaãních schémat s velk mi návesními prostory. Vût ina stfiedovûk ch sídel byla velmi malá, i kdyï v parcelaci pozorujeme snahu po urãité pravidelnosti (zejména uïitím radiálního no). AÏ do tfiicetileté války bylo celé území ãeské, pozdûji v 17. a 18. století zde pfievládlo nûmecké obyvatelstvo. V 18. a 19. století celá krajina proïila neb val rozkvût, kter pfiineslo tehdy v eobecnû roz ífiené chmelafiství. Ojedinûlé pfiíklady pfiedbûlohorské architektury se zachovaly jen po obvodu oblasti Kokofiínska, zejména pfii styku se sousedním Bûlskem (@Nosálov) a Mûlnickem (@Stfiemy). Na vesnicích v oblasti Kokofiínska dodnes v znamnû pfievaïuje dfievûná zástavba nad zdûnou. Nejstar í zachované stavby mûïeme datovat aï do 18. století. V této dobû zde jiï pfievládaly velké patrové domy, které patfií k ir ímu okruhu lidové architektury âeského stfiedohofií a obecnû severozápadních âech. Roubená v stavba v kraji kulminovala na pfielomu 18. a 19. století. Domy na Kokofiínsku byly roubené, chlévního typu, s rouben mi ãi hrázdûn mi patry (zejména v západní ãásti oblasti). Kvalita tesafiské práce byla mimofiádnû vysoká, jak dokládají ãetné fiezbou zdobené detaily (profilované podstávky, pavlaãe, zárubnû oken a dvefií). Star í generace domû mûla bohatû skládané lomenice, které byly zejména v okolí Libûchova a Dubé postupnû od poloviny 19. století nahrazovány vyplétan mi omazan mi títy s mnoïstvím vûtracích otvorû (podkroví slouïila jako chmelové su árny). Vzácnûji se objevuje také dekorativní obklad títû nebo cel ch prûãelí bfiidlicí, nahrazovanou v pozdûj ím období eternitem. Nejv znamnûj í soubory roubené architektury se ch @ emanovicích, Vojtûchovû a v Îelízech. Mlad í horizont lidové architektury zastupují velké klasicistní domy a zejména mohutné patrové domy z doby okolo roku 1900, s trojúhelníkov mi títy a stfiídm mi fasádami. V znamnûj í soubory mlad í zdûné architektury se dochovaly napfi. a v Zvlá tností regionu jsou ãetné skalní objekty (obytné, hospodáfiské i sakrální). Tyto stavby jsou zahloubené do mûkkého pískovcového podloïí. ada skalních objektû byla v minulosti doplnûna dfievûn mi nadzemními stavbami, které pozdûji zanikly. Zajímavé skalní objekty nalezneme @Lhotky u i dal ích vesnic na Kokofiínsku. Oblast s pfievahou nûmecky mluvícího obyvatelstva po druhé svûtové válce utrpûla odsunem. Vût inu hodnotn ch staveb i cel ch vesnic se ale na tûstí podafiilo zachránit díky pfievaïujícímu rekreaãnímu vyuïití. Zaniklo v ak velké mnoïství hospodáfisk ch staveb, pro které se nena lo nové vhodné vyuïití. Kokofiínsko a navazující Dubsko a âeskolipsko dnes patfií k vûbec nejv znamnûj ím oblastem lidové architektury v celé âeské republice. Zdej í vesnice jsou opravdov mi pokladnicemi roubené architektury v její nejkrásnûj í podobû. Vesnick mi památkov mi rezervacemi byly pro své jedineãné kvality vyhlá no (pfii hranici s navazujícím Bûlskem), památkov mi (opût pfii hranici s Bûlskem). K prohlá ení za vesnickou památkovou zónu jsou V okolí Libûchova se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Libûchovsko, která by kromû vlastního Libûchova mûla zahrnovat i dvû dal í vesnice s památkovû hodnotnou architekturou Tupadly a Îelízy. 13

14 LIDOVÁ ARCHITEKTURA OBLAST MEZI MĚLNÍKEM A MLADOU BOLESLAVÍ, DOLNÍ POJIZEŘÍ (BĚLSKO, MŠENSKO, ZÁPADNÍ BOLESLAVSKO) Úrodn kraj mezi Mûlníkem a Mladou Boleslaví je vymezen na v chodû fiekou Jizerou, na severu lesními masivy v okolí Bûlé, na západû Kokofiínskem a na jihu Polabím. Krajina má charakter rovinaté bezlesé plánû, rozãlenûné hlubok mi záfiezy témûfi rovnobûïn ch pískovcov ch údolí tzv. dolû. Zdej í kraj byl hustû osídlen jiï na úsvitu dûjin. ada dne ních sídel je sice ranû stfiedovûkého pûvodu, vût ina z nich ale byla ov em znovu vysazena v dobû vrcholného stfiedovûku. Dokladem toho jsou rozlehlé návsi kolonizaãních vesnic ice, V nûkolika vesnicích se zachovaly ojedinûlé doklady star í pfiedbûlohorské architektury (@Skalsko). Star í dochovan horizont lidové architektury regionu reprezentují velké patrové roubené domy (vzácnûji téï s hrázdûn mi patry), které jsou geneticky pfiíbuzné s lidov mi domy v navazujících regionech Kokofiínska a âeskolipska. Tyto domy mûly ãasto omazaná a omítaná prûãelí s pozdnû barokní a klasicistní v zdobou, nádvorní stûny pak doplàovaly dlouhé pavlaãe s vyfiezávan mi sloupky. títy byly buì rovnûï omítané, nebo ãastûji zdobené lomenicemi. V znamné památky roubené architektury regionu se dochovaly napfiíklad @Klukách, Ko átkách, @Vísce a Vrátnu. Na hranici s národopisn m regionem Kokofiínska jsou to a Sedlec. Hodnotné soubory roubené architektury se zachovaly také v obou mûstsk ch centrech regionu, v Bûlé pod Bezdûzem a ve M enû. Z architektonického hlediska jsou v jimeãné také mimofiádnû nároãnû fie ené brány, vût inou z první poloviny 19. století. Brány jsou ãasto symetricky fie ené, s komplikovan mi títov mi nástavci. K nejkrásnûj ím patfií brány v a Vrátnû. Zejména jiïní ãást regionu v okolí Mûlníka a M ena proïila vrcholné období prosperity ve druhé polovinû 19. a na poãátku 20. století, díky tehdy v eobecnû roz ífienému pûstování cukrové fiepy. Z té doby pocházejí monumentální honosné obytné stavby usedlostí, kter m pro jejich mimofiádnou v stavnost nûkdy pfiezdíváme selské paláce. Na jejich prûãelích lze dokumentovat promûnu dobového architektonického názoru od pozdního klasicismu pfies historizující slohy (neorenesanci a neobaroko) aï po geometrickou secesi. Pfiíklady tûchto mimofiádnû v stavn ch (dosud památkovou péãí vût inou nepodchycen ch) objektû nacházíme napfi. kách, NebuÏelech a v mnoha vesnicích mezi Benátkami nad Jizerou a Mûlníkem. PfiestoÏe popsan region byl vïdy v hradnû ãesk, dopady pováleãn ch zmûn na tradiãní architekturu vesnic zde byly doslova katastrofální. Stovky nejv stavnûj ích usedlostí zanikly, jiné památkovû mimofiádnû hodnotné stavby jsou dosud v troskách a nadûje na jejich záchranu je prakticky nulová. Relativnû nejlépe se dochovaly vesnice pfii západním a severním okraji regionu, díky vysokému podílu rekreaãního vyuïití. Památkovû chránûné vesnice jsou situovány pfiedev ím v severní ãásti regionu, na Bûlsku a pfii hranici se sousedním Kokofiínskem. Vesnick mi památkov mi rezervacemi jsou (jiï v e zmínûná) památkov @Lobeã (rovnûï jiï v e zmínûná) ČESKÝ RÁJ, STŘEDNÍ POJIZEŘÍ A PODJEŠTĚDÍ Region po obou bfiezích stfiedního toku Jizery zasahuje na území Stfiedoãeského kraje jen okrajovû. Západní ãást oblasti, rozdûlená hlubok mi údolími Mohelky a Zábrdky, zvolna stoupá k masivu Je tûdu. Z v chodu sem zasahují obtíïnû prostupné skalní masivy âeského ráje. Osou regionu je Jizera s okolní plochou úrodnou zemûdûlskou krajinou, která sv mi v bûïky zasahuje i mezi jednotlivé zalesnûné masivy âeského ráje. Ve stfiedovûku velká ãást území patfiila do sféry vlivu mocného cisterciáckého klá tera v Hradi ti nad Jizerou, od 17. století zde vládli Vald tejnové. PÛdorysy vesnic jsou rûznorodé. Objevují se zde velké stfiedovûké návesní vsi (@Ho kovice), uliãní vesnice (@Loukov) a vzácnû i dlouhé stfiedovûké lánové vsi (@Îìár). 14

15 LIDOVÁ ARCHITEKTURA Podobu pfiedbûlohorské architektury v regionu neznáme. V nûkolika vesnicích pfii Jizefie se ale dochovala skupina pozoruhodn ch, dispoziãnû archaick ch rouben ch domû s pfiízemní obytnou ãástí a patrov m uspofiádáním zadních komorov ch dílû. PfiedchÛdcem tûchto typologicky jinak ojedinûl ch domû mohly b t tzv. p charové domy pozdního stfiedovûku. Na tyto domy s vysok mi svûtnicemi a patrov mi komorov mi díly v vojovû navazují standardní patrové roubené domy, s podstávkami a lomenicemi. Ohniskem jejich roz ífiení je sousední Turnovsko. V znamné doklady patrové roubené architektury nacházíme napfi. ãi Dal í oblastí patrového roubeného domu v âeském ráji je okolí Sobotky, b valé kostecké panství. Sobotecko proslulo pozoruhodnou architekturou patrov ch rouben ch domû s krásn mi lomenicemi, které zde na pfielomu 18. a 19. století realizoval pansk tesafisk mistr Josef Havlík z Kosti a jeho následovník, mistr J. P. Tento prostorovû ostfie ohraniãen ostrov patrové zástavby na území stfiedních âech zasahuje jen do nûkolika vesnic severnû od Dolního Bousova (@Stfiehom). VÛbec nejkrásnûj í lidová stavba na Sobotecku, VejpravÛv dûm ãp. 2 v Pfiepefiích, byl bohuïel zbofien ve 30. letech 20. století. PfievaÏující zástavba regionu je ale pfiízemní. Star í generaci zastupují typické roubené domy s podstávkami na boãních stranách a s bohatû fie en mi lomenicemi. Nejv znamnûj ím souborem pfiízemní roubené architektury je fiada hodnotn ch staveb se dochovala i kovicích a Skryjích u Dolního Bousova. V znamn m celkem rouben ch hospodáfisk ch staveb (komor) je vesnice Koprník. MnoÏství hodnotn ch pfiízemních rouben ch domû se dochovalo i pfiímo v mûstsk ch centrech regionu v Mnichovû Hradi ti a v Dolním Bousovû. Mlad í generaci obytn ch staveb zastupují architektonicky nenároãné zdûné domy vût inou aï z první tfietiny 20. století, s typick mi vaznicov mi krovy. Na celkovém vzhledu vesnic v oblasti âeského ráje se neodmyslitelnû podílejí také nejrûznûj í hospodáfiské stavby, postavené ze zdej ího typického stavebního materiálu pfiesnû opracovan ch pískovcov ch kvádrû ( tuk). Vût ina vesnic v regionu (zejména v jeho úrodn ch níïinn ch oblastech) byla bohuïel jiï nenávratnû poniãena novodobou zástavbou a modernizacemi. V znamnûj í soubory lidové architektury se zde dochovaly jiï zcela ojedinûle. Lépe jsou na tom vesnice v krajináfisky atraktivních rekreaãních oblastech âeského ráje. Vesnickou památkovou rezervací jedineãn ch kvalit památkov mi zónami jsou K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou POLABÍ (PODĚBRADSKO, NYMBURSKO, MĚSTECKO) Národopisn region stfiedního Polabí se rozkládá v úrodn ch rovinách Královémûstecka, Podûbradska a Nymburska pfieváïnû na sever od Labe a Cidliny. Na v chodní stranû plynule navazuje na Chlumecko a NovobydÏovsko, na ostatních stranách je vymezen pomûrnû v razn mi lesnat mi pfiedûly. Úrodná krajina na sever od Labe byla aï na v jimky osídlována pomûrnû pozdû. DÛvodem byla pfiedev ím existence rozlehl ch nepfiístupn ch moãálû, které byly ve stfiedovûku a raném novovûku pfiemûnûny na sloïitou rybniãní soustavu. Postupu osídlení smûrem na jih zase bránily lesní masivy na jiïním 15

16 LIDOVÁ ARCHITEKTURA bfiehu Labe. Vût ina sídel je proto aï vrcholnû stfiedovûkého pûvodu, pfiestoïe i zde nalezneme fiadu vesnic star ích (@Hrub Jeseník). Vût ina vesnic, buì novû zakládan ch, nebo reorganizovan ch v dobû vrcholného stfiedovûku, má mimofiádnû rozlehlé obdélníkové návesní prostory. Zejména Lhoty u Podûbrad (Kostelní, Písková, Pfiední a Vrbová Lhota), ale i nûkteré dal í vesnice (@Hrub Jeseník, Odfiepsy, Svídnice, Vrbice) patfií sv mi dimenzemi k vrcholn m dílûm stfiedovûkého lokaãního urbanismu. SíÈ vesnic byla doplàována v 18. a na poãátku 19. století o nové osady, ãasto zakládané na místû vypu tûn ch rybníkû nebo na pûdû raabizovan ch velkostatkû (@Hradãany a Nová BáÀ, Vlkov pod O kobrhem). Podobu pfiedbûlohorské architektury regionu neznáme. Nejstar í dochované stavby pocházejí aï na v jimky z 18. století. Zástavba zdej ích vesnic zûstávala velmi dlouho dfievûná. Ze dfieva se zde stavûlo i dokonce v prûbûhu celého 19. století tedy v dobû, kdy jiï na vût inû území âech zcela pfievládla zdûná architektura. Nejãastûj ím stavebním materiálem byly tzv. trhanice, típané vysoké dubové trámce. Zejména v 19. a na poãátku 20. století se hojnû uïívaly také nepálené cihly. Polabsk rouben lidov dûm, pfiíbuzn s domem dolního Pojizefií a s domem jiïního Jiãínska, je velmi skromn. Ve kerá zástavba vesnic je bez v jimky pfiízemní. Domy mají obvykle znaãnû protáhl pûdorys, na obytné díly navazují chlévy. KvÛli pouïívanému stavebnímu materiálu (trhanicím) se domy balily do koïichu a omítaly, prûãelí nûkdy zdobil jednoduch omítkov dekor. Typick m v zdobn m prvkem jsou bohatû vyfiezávané lomenice, ãasto v raznû pfiedstupující pfied títové prûãelí domû. V oblasti Polabí se v minulosti hojnûji objevovaly také podsíàové domy (dodnes ojedinûle dochované napfi. iãkách, Dubeãnû, Lánech ãi Îitovlicích). Nejv znamnûj ími soubory roubené polabské architektury jsou Jeseník V nûkter ch vesnicích zejména v okolí Podûbrad (@Kouty, Netfiebice, Pátek) se v první polovinû 19. století rozvinula zdûná klasicistní zástavba, jejímï nejv raznûj ím prvkem byly nároãnû fie ené klenuté brány. Na celkovém vzhledu vût iny vesnic v Polabí se dnes v raznû uplatàuje také nenároãná (ãasto v jádru roubená) architektura ze závûru 19. a první poloviny 20. století. Obvyklé jsou pfiízemní domy s typick mi vysok mi pûdními nadezdívkami a vaznicov mi krovy, s jednoduchou v zdobou fasád. Typick m doplàkem usedlostí jsou pilífiové brány a branky. Lidová architektura se dosud v fiadû vesnic v prostoru severnû od Labe dochovala v ucelen ch a poãetn ch souborech. Památkovû hodnotná zástavba tûchto vesnic je ale velmi ãasto opu tûná a chátrající, pfiitom nadûje na zachování ohroïen ch objektû je mizivá. V jimkou jsou jen rekreaãní vesnice pfii okraji regionu, situované v atraktivním krajináfiském prostfiedí. Vesnickou památkovou rezervací ín, památkov mi K prohlá ení za vesnickou památkovou zónu je pfiipravena iãky. Kromû toho se pfiipravuje vyhlá ení pomûrnû rozlehlé krajinné památkové zóny Kfiinecko, která by mûla zahrnovat i nûkteré v znamné soubory lidové architektury (kromû jiï vyhlá en ch VPR a VPZ je tû ČESKOBRODSKO, KOLÍNSKO A KUTNOHORSKO Bohat zemûdûlsk region v pásmu jiïnû od Labe leïí v jádru staré sídelní oblasti. Intenzivní slovanské a ranû stfiedovûké osídlení dodnes dokládá fiada v znamn ch hradi È (Kluãov, Koufiim, Radim) i románsk ch kostelû (PlaÀany, Îabonosy). Vût ina vesnic je velmi starého pûvodu. V dobû vrcholného stfiedovûku byly nûkteré vesnice reorganizovány. Z té doby pocházejí rozlehlé návesní prostory (@Nová Ves I., PlaÀany, Pomûrnû dobfie je archeologick m materiálem zmapována komplexní vrcholnû stfiedovûká pfiemûna osídlení v okolí Kostelce nad âern mi lesy, která probûhla ve 13. a 14. století. Star í rozpt lené osídlení bylo tehdy koncentrováno do velk ch vesnic s okrouhl mi návsemi Do v voje osídlení ve v chodní ãásti oblasti zasáhl v dobû vrcholného a pozdního stfiedovûku vznik a rozvoj kutnohorské hornické aglomerace. Ojedinûlé pfiíklady star í pfiedbûlohorské venkovské architektury známe z okolí âeského Brodu (Kounice, VykáÀ). Roubená zástavba se dnes v kraji chudém na lesy aï na v jimky nedochovala. Hojnûji je zastoupena barokní architektura, která se v ak aï na v jimky omezuje na hospodáfiské stavby u Pomûrnû v raznû se uplatàuje klasicistní architektura (pfiízemní zdûné domy s typick mi polovalbov mi stfiechami), za- 16

17 LIDOVÁ ARCHITEKTURA chovaná zejména na vesnicích v ir ím okolí Kutné Hory u Kutné na âáslavsku a v podhûfií Îelezn ch hor. Typick m doplàkem klasicistních usedlostí byly nároãnû fie ené klenuté brány (@Star Vzhled vût iny vesnic dnes ale urãuje pfiedev ím neobvykle v stavná historizující a eklektická architektura z doby okolo roku Domy jsou vût inou pfiízemní (patrové jen vzácnû), s vysok mi pûdními polopatry a s valbov mi stfiechami. PrÛãelí obvykle doplàuje eklektick slohov aparát, pfievzat ze soudobé mûstské architektury. V znamné soubory historizující a eklektické zástavby se dochovaly u âeského Miskovicích, V rámci sledovaného regionu i cel ch âech je ojedinûlá jednotnû fie ená neogotická u âáslavi. V okrajov ch ãástech regionu je zástavba prost í. Skromnûj í secesní a prvorepublikovou architekturu nalezneme napfi. Bohat zemûdûlsk kraj byl v dobû socialismu zasaïen hlubokou devastací. NejhÛfie byly postiïeny nejv stavnûj í a nejbohat í usedlosti, tedy ty z památkového hlediska nejhodnotnûj í. BohuÏel dodnes je fiada staveb i cel ch vesnic v dosti patném stavu. Pfiesto v kraji nalezneme pozoruhodné a dosud jen minimálnû poznané vesnice. K ochranû formou památkové zóny jsou v nûkolika vesnicích jsou vyhlá ena památková ochranná pásma. V prostoru okolo mûsteãek Nové Dvory, Îehu ice a zámku Kaãina je vyhlá ena krajinná památková zóna Îehu icko, která zahrnuje i nûkolik vesnick ch sídel. Historická krajina v okolí Koufiimi se pfiipravuje k prohlá ení za krajinnou památkovou zónu Koufiimsko, na jejímï území leïí mimo jiné obce Tfiebovle s památkovû hodnotnou zástavbou. Dal í pfiipravovanou krajinnou památkovou zónou je Kutnohorsko. Na území této KPZ leïí památkovû hodnotné (navrïená VPZ) POSÁZAVÍ A PODBLANICKO ir í lesnatá oblast Posázaví, která zasahuje na severu aï k Uhlífisk m Janovicím a âáslavi a na jihu k Podblanicku, byla spofie osídlena jiï v raném stfiedovûku. Star í osídlení oblasti dokládají pomûrnû poãetné románské kostely (Naãeradec, Kondrac, Pertoltice, Pravonín, LibouÀ). Na ranû stfiedovûkou kostru osídlení ve 13. a 14. století navázaly pomûrnû velké stfiedovûké lokaãní vesnice, s rozlehl mi, pravidelnû vymûfien mi návesními prostory (Horní Lhota, Pravonín, Strojetice). Pozdûji byly dosud neosídlené vy í polohy doplàovány sítí drobnûj ích sídel (@Petrova Lhota). O star í pfiedbûlohorské architektufie regionu nevíme prakticky nic. Místní zajímavostí, dnes jiï velmi vzácnou, jsou konstrukãnû i typologicky archaické s pky s rouben mi klenbami, dochované v nûkolika lokalitách na Podblanicku Rado ovice). Také bûïná roubená zástavba se dochovala jiï pomûrnû vzácnû. Roubené stavby patfií k irokému okruhu tzv. stfiedoãeského domu. V znamnûj í ucelené soubory roubené architektury se dochovaly jedinû v lesnatém pásmu severnû od Sázavy V prostoru jiïnû od Sázavy jsou nejv znamnûj ím souborem roubené s mnoïstvím dfievûn ch hospodáfisk ch staveb (komor a stodol). Vesnice v lesnat ch oblastech zûstávaly dlouho do 19. století dfievûné. Star í klasicistní architektura z první poloviny 19. století je proto pomûrnû vzácná. Pozdûj í zdûné stavby ze druhé poloviny 19. století jsou obvykle velmi prosté. Pozdnû klasicistní zástavbu charakterizují jednoduché zdûné domy s typick mi polovalbov mi stfiechami, usedlosti nûkdy doplàují brány. Mnohem poãetnûji je zastoupena mlad í zdûná zástavba z doby okolo roku Tu charakterizují pfiedev ím domy a hospodáfiské stavby s jednoduch m tukov m dekorem (nároïní kvádrování, ambrány) a s typick mi vaznicov mi krovy. Ucelené soubory této nenároãné zástavby z pfielomu 19. a 20. století se dochovaly napfi. Dnes je jiï region Posázaví a Podblanicka pomûrnû chud na lidovou architekturu. V krajinû se znaãnou hustotou vesnick ch sídel se ucelenûj í soubory lidové architektury zachovaly jen velmi vzácnû. Vût ina vesnic byla v prûbûhu druhé poloviny 20. století nenávratnû naru ena modernizacemi a novostavbami. K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou, jako dnes jiï unikátní soubor roubené zástavby, 17

18 LIDOVÁ ARCHITEKTURA JIŽNÍ ČÁST STŘEDNÍCH ČECH (DOLNÍ POSÁZAVÍ, BENEŠOVSKO, SEDLČANSKO A DOBŘÍŠSKO) Kopcovitá oblast po obou stranách Vltavy byla, stejnû jako navazující Posázaví a Podblanicko, ãásteãnû osídlena jiï v ranû stfiedovûkém období. Kolonizace v prûbûhu od 12. století postupovala do stále vy ích poloh dlouh mi údolími potokû. Postup osídlování dokumentují poãetné románské kostely (Nov Knín, Pofiíãí nad Sázavou, Nesvaãily, Olbramovice, Vrchotovy Janovice). Na rozvoji stfiedovûkého osídlení, zejména v prostoru okolo Nového Knína a Jílového, se podílela i tûïba zlata, v okolí Ondfiejova a Stfiíbrné Skalice se zase tûïilo stfiíbro. Nejstar í dochovan horizont lidové architektury pfiedstavují pozdnû gotické a renesanãní stavby v okolí Sedlãan. Mimofiádnû hodnotné pfiíklady pfiedbûlohorské zástavby se dochovaly v BraÏné, Dublovicích, a ojedinûle i v dal- ích vesnicích na Sedlãansku i v sousedícím regionu Petrovicka. Dochovan soubor pfiedbûlohorské architektury v okolí Sedlãan patfií k nejv znamnûj ím v cel ch âechách. Star í roubená architektura patfií k irokému okruhu tzv. stfiedoãeského domu. Dnes se v ak v regionu dochovala jiï jen vzácnû. Nejstar í dochovanou známou roubenou stavbou v regionu je dûm ãp. 4 v Pfiiby icích z poãátku 18. století. Památka mimofiádného v znamu, roubená hospoda ze Îivoho tû z poãátku 17. století, zanikla pfii stavbû slapské pfiehrady. V fiadû vesnic (@Vlkonice, Knín) se sice dochovaly ojedinûlé roubené domy ãi hospodáfiské stavby, jiï nikde ale nevytváfiejí ucelenûj í soubory. V jimkou je v tomto smûru na Voticku. V kraji na dolním toku Sázavy jsou nejv znamnûj ími soubory roubené V regionu dnes zcela dominuje pomûrnû mladá zdûná zástavba z doby okolo poloviny 19. století a pozdûj í. PfievaÏují velmi prosté domy i hospodáfiské stavby, obvykle s hladk mi fasádami. Jako dekoraãní i konstrukãní prvek se ãasto objevují neomítané cihly, pouïité na okenních ostûních, na lemech títû i ve stfiídm ch dekorativních motivech na títech. V znamnûj í soubory této zdûné architektury se dochovaly @Rudolticích V okolí mûsteãek na stfiední Sázavû (Ondfiejov, Stfiíbrná Skalice) jsou ve vût í mífie zastoupeny domy s jednoduch mi kfiídlov mi títy vesmûs z doby okolo poloviny 19. století (@Hrusice, Kali V rámci této jinak velice prosté architektury se vyãleàuje skupina vesnic v okolí Nového Knína s dochovan mi nároãnû zdoben mi usedlostmi Nová Ves pod Ple Knín). Domy i hospodáfiské stavby mají pomûrnû bohatou eklektickou ãi historizující v zdobu na títov ch prûãelích. Stejnû jako Posázaví, je i jiïní ãást stfiedních âech pomûrnû chudá na v znamnûj í ucelené soubory lidové architektury. PfiestoÏe lidov ch staveb se zde dosud zachovalo relativnû velké mnoïství, vût ina vesnic byla v prûbûhu druhé poloviny 20. století po kozena modernizacemi a novostavbami. Vesnickou památkovou zónou jsou vyhlá K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou V prostoru západnû od Bene ova se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Konopi Èsko, která zahrnuje i nûkolik vesnick ch sídel s hodnotnou lidovou architekturou (napfi. Pfiiby ice a Îabovfiesky). ČESKÁ SIBIŘ, SEDLECKO, PETROVICKO, JIŽNÍ SEDLČANSKO A STŘEDNÍ POVLTAVÍ Kopcovit a drsn, pro zemûdûlství nepfiíli vhodn kraj, tvofií pfiirozené rozhraní mezi stfiedními a jiïními âechami. Tento pomûrnû v razn terénní pfiedûl mûïeme sledovat od Miliãína na v chodû aï k Vltavû a na levém bfiehu Vltavy smûrem k Milínu. Lesnaté území, dosahující v nejvy ích bodech v ky pfies 700 m, dlouho odolávalo kolonizaci. Nejstar í osídlení ve 12. a 13. století dokumentují opût románské kostely, zachované napfi. v Neustupovû, Prãici ãi a Obdûnicích. Ve stfiedovûku byla pozemková drïba v kraji velmi rozpt lená. PfievaÏovaly drïavy místních drobn ch feudálû, v okolí Petrovic mûl urãit vliv také mocn milevsk klá ter. Kopcovit ãlenit terén i rozdrobená pozemková drïba prakticky znemoïnily rozvinutí velk ch vrcholnû stfiedovûk ch kolonizaãních vesnic s pravideln mi návesními prostory. V kraji proto zcela pfievaïují drobné vesnice s rostl m nepravideln m pûdorysem, tvofiené vïdy jen nûkolika NejobtíÏnûji obdûlávatelné polohy byly dosídlovány aï ve 14. a 15. století (@Vilasova Lhota). 18

19 LIDOVÁ ARCHITEKTURA Nejstar í horizont lidové architektury pfiedstavují ojedinûlé pfiedbûlohorské kamenné stavby v okolí Petrovic. Pozdnû stfiedovûká architektura sem pfiesahuje z navazující zemûdûlské oblasti Sedlãanska. Zbytky pozdnû gotické a renesanãní architektury známe z nûkolika ml nû (Bláhova Lhota, Dolní Lhota). V regionu (zejména v západní ãásti v okolí Petrovic) je dodnes bohatû zastoupena pfiedev ím roubená architektura, která patfií k irokému okruhu stfiedoãeského domu. Nejstar í dochované datované stavby pocházejí jiï z prvních dvou tfietin 18. století ov). Roubená v stavba v kraji kulminovala v dobû okolo roku Domy jsou pfiízemní, vybavené klenut mi ãern mi kuchynûmi. Ve títech jsou charakteristické vstfiícnû nebo stfiídavû ikmo bednûné lomenice, zavr ené valbiãkou a kabfiincem. Typick m doplàkem usedlostí b valy roubené s pky (komory ãi p chárky). Tyto s pky mají vût inou kamennou podezdívku a roubené patro, pfiístupné z pavláãky s dekorativnû vyfiezávan mi sloupky a zábradlím. Dal í typickou souãástí usedlostí b valy roubené stodoly, na Voticku a Sedlecku polygonální. Naprostá vût ina tûchto kdysi bûïn ch staveb v prûbûhu 20. století zanikla. Dnes pfieïívají jiï jen poslední tfii polygonální stodoly Podolí a Veletínû. Nejv znamnûj í soubory roubené lidové architektury nalezneme pfiedev ím v západní ãásti regionu, v okolí mûsteãka ín ice). Ve v chodní ãásti regionu v okolí Votic a Sedlce jsou jiï roubené stavby vzácnûj í. Nejv znamnûj ím souborem jsou zde pfies v echny novodobé Mlad í zdûná zástavba je vût inou velmi prostá. V dobû okolo poloviny 19. století se vzácnû objevují domy s jednodu e tvarovan mi kfiídlov mi ín). PfievaÏují domy a hospodáfiské stavby s hladk mi fasádami, nûkdy doplnûné o dekorativnû vyzdûné ãlánky z reïn ch cihel. V dobû okolo roku 1900 se objevují i pomûrnû nev razné domy s charakteristick mi vaznicov mi krovy na pûdních nadezdívkách, jaké známe i z jin ch oblastí âech. Celkov ráz vût- iny vesnic dotváfiejí také prvky parteru (kamenné ohradní a tarasní zdi, rybníãky apod.). Lidová architektura se v krásném kraji na pomezí stfiedních a jiïních âech dosud zachovala v pomûrnû hojném poãtu. Ucelenûj í soubory jsou ale soustfiedûné pfiedev ím do okolí Petrovic. Vesnice na Voticku a Sedlecku byly aï na v jimky jiï v minulosti po kozeny modernizacemi a novostavbami. K ochranû formou vesnické památkové zóny ín. Na Petrovicku se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Petrovicko, která by mûla kromû unikátnû dochované pozdnû stfiedovûké kulturní krajiny chránit také vesnice s v znamn mi soubory lidové ov, ice s Lhotu). PŘÍBRAMSKO, BŘEZNICKO A ROŽMITÁLSKO Mírnû zvlnûná, pomûrnû vysoko poloïená krajina, sevfiená na severozápadní stranû hfiebeny Brd a na v chodû lesnat m Povltavím, tvofiila odvûkou spojnici mezi stfiedními a jihozápadními âechami. PfiestoÏe se nûkterá sídla (@Kozárovice) pfiipomínají jiï v dobû raného stfiedovûku, vût ina dne ních vesnic je aï vrcholnû stfiedovûkého zaloïení. V kraji jsou zastoupeny jak vesnice s rostlou pûdorysnou strukturou (@Kozárovice), tak velká návesní sídla (@ZaluÏany) a vzácnû téï vesnice s lánov m uspofiádáním, buì lineárním (@Star RoÏmitál), nebo radiálním (Vû ín). Vy í polohy, zejména na RoÏmitálsku, byly dosídlovány aï v novovûku. V znamnou roli pfii formování sídelní struktury, pfiedev ím v pásmu mezi Pfiíbramí a RoÏmitálem, sehrála tûïba Ïelezné rudy i barevn ch kovû a zpracování Ïeleza, pozdûji téï drobná fiemeslná v roba. Zástavbu v nûkolika vesnicích v okolí Mirovic ovlivnila i pomûrnû poãetná Ïidovská men ina (@ZaluÏany). 19

20 LIDOVÁ ARCHITEKTURA Star í roubená architektura se v kraji dochovala jiï jen vzácnû oviãky, Zalány). Roubené domy, zachované zejména ve vesnicích na úpatí Brd, jsou velmi rozloïité, ãasto postavené z nehranûn ch klád. Domy jsou kryté irok mi stfiechami s polovalbami ve vrcholech bednûn ch títû. V nûkolika vesnicích v okolí RoÏmitálu (@Nepomuk, Zalány), které byly osídlené nûmeckou men inou ze umavy, se dochovaly domy geneticky spfiíznûné se umavskou roubenou architekturou. Vzhled vût iny vesnic dodnes utváfií pfiedev ím zdûná klasicistní architektura, která je typická pro celou irokou oblast mezi Pfiíbramí a Pískem. Klasicismus se ífiil pfiedev ím z mûst a mûsteãek (Bfieznice, Pfiíbram, RoÏmitál), jeho ohnisky v ak byla také v znamná panská sídla Klasicistní zdûné domy jsou aï na v jimky pfiízemní, kryté charakteristick mi polovalbov mi stfiechami (nûkteré dosud s pfiesahem nad zápraïím). Na títov ch prûãelích se objevuje stfiídm, ale kultivovan dekor (lizénové rámy, pilastry apod.). Na tuto klasicistní architekturu plynule navazuje pozdnû klasicistní a eklektická zástavba, která ale v hlavních rysech zachovává hmotovou charakteristiku star í generace klasicistních staveb. V podhorsk ch oblastech na RoÏmitálsku se objevují domy v razovû prost í, s hladk mi fasádami, nûkdy s bednûn mi títy. Mezi klasicistními vesnicemi v regionu zaujímají zvlá tní u Bfieznice. Zdej í zástavba byla v raznû ovlivnûná existencí v znamného panského sídla. Dal ími hodnotn mi soubory klasicistní architektury jsou vesnice Hlubynû, PÀovice, Starosedlssk oviãky Zejména na Bfieznicku a RoÏmitálsku se dosud lidová klasicistní architektura dochovala v ucelen ch souborech. Vesnickou památkovou rezervací byly vyhlá vesnickou památkovou zónou jsou navazující Raãany. K ochranû formou vesnické památkové zóny se RoÏmitál. PODBRDSKO Lesnat kraj pfii severozápadním úpatí hfiebene Brd, navazující na rovnûï lesnaté Rokycansko, dlouho odolával kolonizaci. V znamn m poãinem pro osídlení drsné podhorské krajiny bylo zaloïení klá tera ve Svaté Dobrotivé. Pro rozvoj osídlení v pozdním stfiedovûku a zejména v novovûku mûla velk v znam tûïba Ïelezné rudy a zpracování Ïeleza. Vût ina dne ních vesnic je aï vrcholnû stfiedovûkého pûvodu. Vesnice vznikaly na do té doby zpravidla neosídlené lesní pûdû. Tomu odpovídají i pûdorysy vesnic s ováln mi návesními prostory, obklopen mi usedlostmi s radiální lánovou pluïinou (@Ole V niï ích polohách se objevují bûïné návesní vesnice, které navázaly na existující star í osídlení. V okolí Hofiovic a Komárova se, podobnû jako na opaãné stranû Brd, rozvinula síè nezemûdûlsk ch vesnic s drobnou zástavbou (@Ev- tûnice). Jejich obyvatelé byli zamûstnáni v rodícím se prûmyslu (v Ïelezárnách v Komárovû ãi Jincích apod.), nebo se Ïivili drobnou fiemeslnou v robou. Zejména v lesnatém pásmu pfii úpatí Brd se dodnes ve velké mífie zachovala roubená architektura, která je pfiíbuzná s obdobnou roubenou architekturou na opaãné jihov chodní stranû brdského hfiebene a zejména se zástavbou vesnic na Rokycansku. Domy jsou obvykle iroké, kryté rozloïit mi polovalbov mi stfiechami s v razn m pfiesahem 20

21 LIDOVÁ ARCHITEKTURA nad zápraïím i na títové stranû. ZápraÏí b vala ãasto chránûná pfied snûhem bednûn m zábradlím. Vstupy do domû nûkdy kryly typické besídky. Nejv znamnûj ími soubory roubené podbrdské lidové architektury na území stfiedních âech jsou ná Mlad í zdûná zástavba je obvykle velmi prostá. Vût ina vesnic zûstávala dlouho do druhé poloviny 19. století roubená. Zdûná architektura se zde proto ve vût í mífie rozvinula aï v prûbûhu první poloviny 20. století. PfievaÏují domy s pûdními nadezdívkami a hladk mi prûãelími, jen zcela vzácnû doplnûn mi secesním nebo jin m dekorem na prûãelí. ada zdûn ch domû z první poloviny 20. století stojí napfi. na návsi né. V regionu Podbrdska, kter zasahuje na území stfiedních âech jen men í ãástí, se dosud zachovaly v znamné celky lidové architektury. Vesnickou památkovou zónou ná, k prohlá ení za památkovou zónu jsou tûnice. BEROUNSKO A ČESKÝ KRAS Sídelním jádrem Berounska je dvojice irok ch úrodn ch údolí, oddûlen ch navzájem ãlenit m masivem âeského krasu. Na jihov chodû regionu, mezi masivem Brd a âesk m krasem je iroké údolí zvané nûkdy Hostomická brázda, jihozápadnû od Berouna se prostírá iroké údolí Litavky. Osou území je fieka Berounka, která si razí cestu kaàonem v ãlenitém vápencovém terénu âeského krasu. Oblast Berounska, le- Ïící na dûleïité spojnici âech s Bavorskem, byla osídlena pomûrnû ãasnû. Nejstar í ranû historické osídlení vyuïívalo ãetné dobfie chránûné polohy (Tetín). Pro osídlení kraje mûlo velk v znam zaloïení královského mûsta Berouna ve druhé polovinû 13. století i hradu Karl tejna a jeho manského obvodu v polovinû 14. století. Na Berounsku se ãastûji neï jinde ve stfiedních âechách (s v jimkou Rakovnicka) objevují vrcholnû stfiedovûké vesnice s rozlehl mi, pravidelnû vymûfien mi obdélníkov mi návsemi (@Bezdûdice, Hudlice, Libomy l, a dal í). Ostatní formy sídel jsou sice zastoupeny také, velké stfiedovûké návesní vesnice v ak v kraji pfievládají. Star í pfiedbûlohorskou architekturu kraje neznáme. V nûkter ch vesnicích se dosud ojedinûle dochovaly poslední roubené Srbsko, V eradice). Domy byly vût inou velmi prosté, nûkdy v koïichu, s bednûn mi títy nebo s jednodu e skládan mi lomenicemi. Zcela v jimeãn je jedin zachovan patrov dûm Charakteristick mi doplàky usedlostí byly (obdobnû jako jinde v povodí Berounky a na Podbrdsku) rámové ãi pilífiové kolny se s pkov mi komorami v podstfie í. Dodnes se dochovaly napfi. ãi Dnes jiï zcela ojedinûlou hrázdûnou stavbou je s pka Klasicistní zdûná architektura je v kraji zastoupena pomûrnû vzácnû Mnohem v znamnûj í a lépe dochované jsou soubory historizující a eklektické architektury ze druhé poloviny 19. a poãátku 20. století, které dodnes urãují vzhled mnoha vesnic v pásmu mezi Berounem a Prahou i v prostoru Hostomické brázdy (@Korno, Újezd, Vysok Újezd). Domy i hospodáfiské stavby mají charakteristické pûdní nadezdívky a pomûrnû bohaté eklektické fasády s dobov m dekorem, pfienesen m z mûstské architektury. Vesnice v regionu, zejména v krajináfisky ménû atraktivní oblasti pfiiléhající k Praze, jsou po desetiletích chátrání a zanedbané údrïby v dosti patném stavu. V souãasné dobû sem navíc proniká architektonicky podfiadná v stavba nov ch obytn ch ãtvrtí. Pfiesto na Berounsku nalezneme v znamné a pfiekvapivû dobfie dochované soubory lidové architektury. Vesnick mi památkov mi zónami jsou V prostoru Hostomické brázdy je navíc vyhlá ena krajinná památková zóna Osovsko, která zahrnuje i nûkolik vesnick ch sídel. 21

22 LIDOVÁ ARCHITEKTURA KŘIVOKLÁTSKO A JIŽNÍ RAKOVNICKO Jádrem tohoto krásného lesnatého kraje po obou bfiezích Berounky byl ve stfiedovûku královsk loveck hvozd. Z toho dûvodu zûstaly velké ãásti území trvale bez osídlení, stranou kolonizaãních aktivit. Správním centrem kraje byl jeden z nejv znamnûj ích královsk ch hradû, Kfiivoklát. Ekonomick m stfiediskem kraje pak bylo mûsto Rakovník (fiada vesnic na Rakovnicku spadala pod kfiivoklátské panství). V okolí Rakovníka byla ve 14. století snad z iniciativy Jana Lucemburského vysazena nebo novû zaloïena pozoruhodná skupina vesnic. V echny tyto vesnice (nûkteré zmíníme je tû v regionu DÏbánu) se vyznaãují rozlehl mi, pravidelnû vymûfien mi návesními prostory (BfieÏany, Krakov, Soubor návesních vesnic je i v porovnání s obdobn mi sídly západních âech v jimeãn. Naproti tomu vesnice v ãlenitém terénu Kfiivoklátska mají obvykle nepravidelné rostlé pûdorysy, nûkdy s nevelk mi návesními V mlad ím období se zástavba tûchto vesnic ãasto roz ifiovala do záfiezû skalnat ch roklí, kde vznikaly nepravidelné shluky domkû a chalup na srázn ch svazích. Specifick m fenoménem novûj ího ãasového horizontu osídlení Kfiivoklátska jsou racionálnû fie ené dominikální osady a kolonie, zakládané v závûru 18. a v první tfietinû 19. století z iniciativy tehdej ích majitelû kfiivoklátského panství kníïat z Fürstenberka (@Amalín, roz Karlova Ves, DÛm). Star í pfiedbûlohorskou architekturu regionu neznáme. Na vesnicích v lesnat ch ãástech Kfiivoklátska je dosud hojnû zastoupena roubená architektura. Pfiízemní roubené domy a chalupy, nûkdy s jednoduch mi lomenicemi, b vají ãasto v dûsledku klesajícího terénu vysazeny na vysoké podsklepené podezdívky. Pomûrnû hojnû dochované jsou také roubené hospodáfiské stavby, zejména komory a stodoly a charakteristické rámové kolny se s pkov mi komorami v podstfie í. Nejv znamnûj í soubory roubené lidové architektury se dochovaly fiovicích Zástavba vesnic v lesnat ch oblastech zûstávala dlouho dfievûná, takïe klasicistní architektura první poloviny 19. století se v kraji pfiíli neprosadila. RovnûÏ v severnûji poloïené oblasti jiïního Rakovnicka je zdûná klasicistní architektura pomûrnû vzácná. Nûkolik hodnotn ch staveb se dochovalo napfi. Jednoduché zdûné klasicistní domy se zachovaly také v novû zakládan ch vesnicích z první poloviny 19. století (@Nov DÛm). V prûbûhu druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století na Kfiivoklátsku vznikala i jinde obvyklá nenároãná eklektická architektura domy a hospodáfiské stavby s typick mi pûdními nadezdívkami a jednoduch mi fasádami. Zejména v jiïní lesnaté ãásti regionu se dodnes dochovaly v znamné soubory pfieváïnû roubené lidové architektury. Pomûrnû dobfie zachované jsou i nûkteré zemûdûlské vesnice v okolí Rakovníka. K ochranû formou památkové zóny jsou V okolí Kfiivoklátu se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Kfiivoklátsko, která zahrnuje i DÛm. JESENICKO Kopcovit, lesnat a relativnû vysoko poloïen region okolo mûsteãka Jesenice je nejzápadnûj ím v bûïkem Stfiedoãeského kraje. Z hlediska národopisu i morfologie terénu patfií jiï spí e do oblasti západních âech. Pomûrnû drsn kraj byl osídlen pozdû. Vût ina dne ních vesnic je aï vrcholnû stfiedovûkého pûvodu, i kdyï nûkteré navázaly na star í osídlení. Na Jesenicku se proto ãastûji neï jinde objevují vesnice s rozlehl mi návesními prostory, ãasto okrouhl mi, nebo obdélníkov mi s obl mi Îìár). Jesenicko bylo aï do tfiicetileté války ãeské, pozdûji se cel region ponûmãil. Lidové architektufie Jesenicka a navazujících nûmecky mluvících oblastí západnû a severozápadnû od Jesenice dosud nebyla vûnována odpovídající pozornost. Dostupná ãeská literatura ji zpravidla zcela opomíjí. Star í horizont lidové architektury se zde dochoval jen zcela v jimeãnû. Pokud mûïeme na základû ojedinûl ch zachovan ch staveb soudit, domy byly roubené, pfiízemní, s bednûn mi nebo hrázdûn mi títy. Dnes jiï velmi vzácné pfiíklady roubené architektury se dochovaly napfi. v Chotû ovû u Jesenice ãi Vsi. Na hospodáfisk ch stavbách (s pky, stodoly) se patrnû ãastûji uïívaly hrázdûné konstrukce (@Drahou ). Hrázdûná patra mûly také mûstské domy v Jesenici. Dfievûná zástavba na vesnicích v okolí Jesenice pfievaïovala hluboko do 19. století. Star í zdûná klasicistní architektura první poloviny 19. století je proto v kraji vzácná. Dochované stylovû klasicistní stavby pocházejí vesmûs aï ze druhé poloviny

23 LIDOVÁ ARCHITEKTURA století Hojnûji je zastoupena mladá zdûná architektura ze závûru 19. a první poloviny 20. století, která dodnes urãuje vzhled mnoha Domy jsou zpravidla pfiízemní, kryté sedlov mi stfiechami. Fasády jsou buì zcela hladké, nebo doplnûné jen základním architektonick m aparátem (lizény, pilastry). Kompoziãním akcentem títov ch prûãelí domû jsou sestavy oken rûzn ch velikostí a tvarû v jinak prost ch trojúhelníkov ch títech (coï je obecn rys mlad í zdûné nûmecké lidové architektury v ãesk ch zemích). PfiestoÏe nûmecky mluvící Jesenicko bylo po druhé svûtové válce vysídleno, fiadu vesnic s tradiãní architekturou se podafiilo zachránit díky pfievaïujícímu rekreaãnímu vyuïití. Jesenicko je tak dodnes z hlediska lidové architektury pomûrnû v znamn m regionem, navíc dosud jen minimálnû poznan m. K ochranû formou vesnické památkové zóny se pfiipravuje DŽBÁN A SEVEROZÁPADNÍ RAKOVNICKO Úzk pás zemûdûlské krajiny mezi lesnat m Kfiivoklátskem, Rakovnickem a Jesenickem na jihu a vyv en m zalesnûn m opukov m masivem DÏbánu byl spofie osídlen jiï v pravûku a v raném stfiedovûku. Ve 13. a 14. století v chodní ãást území patfiila králi a byla spravována z Kfiivoklátu. Dosud neobjasnûná je úloha jiného v znamného pfiemyslovského hradu DÏbánu. Vût ina dne ních vesnic je vrcholnû stfiedovûkého pûvodu, pfiestoïe nûkteré patrnû nahradily star í sídla. ada vesnic byla vysazena bûhem pozoruhodné kolonizaãní aktivity Jana Lucemburského v prûbûhu 1. poloviny 14. století (obdobnû jako v navazujícím jiïním Rakovnicku). Dobû zaloïení odpovídá i pûdorys sídel s mimofiádnû rozlehl mi, pravidelnû vymûfien mi obdélníkov mi návesními Nesuchynû, Z hlediska historického vesnického urbanismu proto patfií region DÏbánu a Rakovnicka k nejv znamnûj ím v âechách. V dobû po tfiicetileté válce se západní ãást kraje, navazující na Podbofiansko a Jesenicko, ponûmãila, zatímco v chodní ãást zûstala i nadále ãeská. Prosperitu kraje v 19. a 20. století pfiineslo dodnes provozované chmelafiství a ve v chodní ãásti DÏbánu také tûïba kvalitní opuky (spongilitu) a pozdûji i ãerného uhlí. O star ím ãasovém horizontu lidové architektury regionu máme k dispozici jen minimum informací. Obytné stavby byly patrnû aï do 18. století roubené. Vzhledem k nedostatku stavebního dfieva a naopak snadné dostupnosti kvalitní opuky se patrnû jiï od stfiedovûku mohly ve zv ené mífie na vesnick ch stavbách uplatàovat zdûné konstrukce. Na hospodáfisk ch stavbách a patrov ch domech se nepochybnû uplatàovaly také hrázdûné konstrukce, ovlivnûné jak ze západnûji poloïen ch oblastí nûmeck ch, tak z v chodnûji poloïeného ãeského Slánska. Ojedinûlé poslední hrázdûné stavby se dochovaly napfi. Hofioviãkách, ovû Zásadní promûnou pro la celá oblast v prûbûhu 19. a první tfietiny 20. století. Star í zdûnou klasicistní architekturu první a druhé tfietiny 19. století reprezentují velké patrové domy a hospodáfiské stavby v západní, nûmecky mluvící ãásti regionu (@Vrbice). Ve druhé polovinû 19. století se zde stavûly buì je tû opoïdûnû pozdnû klasicistní domy, nebo stavby mûstského typu s nároãnû fie en mi eklektick mi a historizujícími fasádami V ãesk ch vesnicích pod DÏbánem v prûbûhu druhé poloviny 19. a na poãátku 20. století vznikaly typické domy (pfiízemní i patrové) a hospodáfiské stavby z neomítaného, preciznû provedeného opukového zdiva, ãasto s detaily z reïn ch cihel. Tato specifická opuková architektura sv m stroh m, ale nesmírnû pûsobiv m ztvárnûním nemá v ãesk ch zemích obdoby. V znamné soubory jedineãné opukové architektury se dodnes dochovaly ãi evniãovû. 23

24 LIDOVÁ ARCHITEKTURA Nejmlad í horizont vesnické architektury v oblasti zastupují pomûrnû kvalitní stavby z doby první republiky. Dodnes se ve vût í mífie dochovaly jak v ãesk ch, tak v nûmeck ch vesnicích pod DÏbánem Domy i hospodáfiské stavby mají obvykle stfiídmé, tradicionalisticky fie ené tvrdé fasády, ãasto vyuïívající keramické v robky z Rakovníka. Kraj pod DÏbánem byl znaãnû po kozen v období socialismu. V raznû hûfie byly samozfiejmû postiïeny pûvodnû nûmecké vesnice, dopady socialistického experimentu ale tûïce poznamenaly i ãeskou v chodní polovinu regionu. Pfiesto se v kraji dodnes dochovaly ucelené soubory lidové architektury zásadního v znamu, bohuïel ãasto v katastrofálním stavebnû-technickém stavu. Pro své jedineãné urbanistické i architektonické kvality jsou k ochranû formou vesnické památkové zóny navrïeny 24

25 AMALÍN AMALÍN kraj Stfiedoãesk, okres Rakovník, obec Kfiivoklát, katastr Kfiivoklát 0,5 km V od Kfiivoklátu; 12,5 km JV od Rakovníka 340 m n. m. památkové ochranné pásmo hradu Kfiivoklát (1978), krajinná památková zóna Kfiivoklátsko v návrhu (2001) Amalín rouben dûm ãp. 38 se vstfiícnû bednûnou lomenicí (2001) Amalín situace na mapû stabilního katastru z roku 1841 Osada Amalín, dnes souãást mûsteãka Kfiivoklát, leïí v sedle na temeni hfiebene, vymezeného od v chodu, jihu a západu hluboko zafiíznut mi skalnat mi údolími Berounky a jejího pfiítoku Rakovnického potoka. JiÏnû od vsi je vrch Sokolí (399,4 m), severním smûrem terén zvolna stoupá aï k bezejmennému návr í nad hájovnou Písky. Okolní krajina je dosud z velké ãásti pokrytá rozlehl mi lesy. Ze sedla vybíhá západním smûrem zvolna klesající ostroïna, obtékaná smyãkou Rakovnického potoka. Na této dobfie chránûné ostroïnû stojí hrad Kfiivoklát, jeden z nejv znamnûj ích hradû v âechách. Královsk hrad Kfiivoklát vznikl na místû pfiemyslovského hradi tû, poprvé doloïeného k roku Dne ní podoba hradu je v sledkem témûfi kontinuální stavební ãinnosti, která vrcholila v období rané gotiky za posledních PfiemyslovcÛ a znovu v období pozdní gotiky za vlády Vladislava II. Jagellonského. Na tomto místû nelze ani ve struãnosti shrnout dûjiny hradu, které jsou ale podrobnû zmapované pfiíslu nou literaturou. PfiipomeÀme jen, Ïe hrad byl aï do roku 1685 královsk. Na podobu hradu a zejména celého panství a krajiny vãetnû vesnic mûla zásadní vliv také doba vlády FürstenberkÛ, ktefií Kfiivoklát získali ve 30. letech 18. století od Vald tejnû. V okolí hradu se od stfiedovûku vyvíjelo podhradní osídlení. Od 15. století je doloïená osada Budy pfiímo pod hradem, kde stál také podhradní ml n. Funkci trhového a fiemeslnického stfiediska plnilo nedaleké Mûsteãko, jak jiï napovídá samo jméno osady. Tfietí sídelní lokalitou byla vesnice zvaná âamrdoves, amrdoves ãi avrdoves v sedle nad hradem, v místû dne ního Amalína. Historie této vesnice sahá aï do 14. století, kdy se zde pfiipomíná mansk dvûr. V znam vsi dokládá zejména stavba jediného kfiivoklátského kostela, zasvûceného svatému Petru. Kostel byl podle tradice zalo- Ïen Vladislavem Jagellonsk m kolem roku V blízkosti osady byl od 16. století hospodáfisk dvûr. Je tû roku 1785 zde stálo jen 6 chalup, vãetnû myslivny a hájovny. K zásadní promûnû do lo v první tfietinû 19. století. Roku 1818 byla na svahu severnû od kostela zaloïena nová vesnice Amalín, pojmenovaná podle knûïny Amálie Krist ny Bádenské, manïelky Karla Egona II. z Fürstenberka. JiÏ roku 1845 bylo v Amalínû zaznamenáno 30 domû. Roku 1892 byly Budy s Amalínem slouãeny v jedinou obec pod spoleãn m jménem Kfiivoklát, pov enou roku 1896 na mûstys a doãasnû dokonce na sídlo okresu. PÛdorys Amalína je znaãnû komplikovan, odráïející sloïit historick v voj lokality. V tûïi ti sedla je situován kostel sv. Petra, v jeho blízkosti se nachází rybník. Severozápadnû od kostela je soubor vrchnostensk ch objektû. JiÏním smûrem se prostírá nepravidelná shluková zástavba v místû nejstar í osady âamrdoves. Severnû od kostela, podle silnice do Lán, je dvoufiadá ulicovitá, pravidelnû parcelovaná osada, vlastní Amalín. Sv m pûdorysn m uspofiádáním patfií k pomûrnû poãetné skupinû osad a kolonií na fürstenberském panství Kfiivoklát, novû zakládan ch na konci 18. a poãátku 19. století DÛm). Dominantou Amalína je kostel sv. Petra, pûvodnû hfibitovní. Presbytáfi a snad i obvodové zdivo lodi pochází z doby pozdnû gotické pfiestavby hradu za Vladislava II. Kostel byl radikálnû regotizován J. Mockerem roku Z Mockerovy pfiestavby pochází také jeho vysoká západní vûï. V Amalínû, b valé osadû âamrdoves a nejbliï ím okolí se dochovala fiada objektû, spojen ch s provozem hradu a panství. Na západním okraji na hfiebeni klesajícím ke hradu je areál hospodáfiského dvora ãp. 1. V jeho sousedství jsou budovy b valého lesního úfiadu ãp. 6, 7 a 8, v jádru barokní a klasicistní. Stojí na místû pfiedpokládaného manského dvora. B valá hájovna byla situována v chodnû od vsi na kraji lesa. V okolí kostela sv. Petra, na místû star- í vesnice âamrdoves, se dochovalo nûkolik posledních rouben ch domû. Zástavba je zde znaãnû chaotická, bez urbanistického fiádu. Nejhodnotnûj í stavbou je dûm ãp. 38 s roubenou svûtnicí v koïichu. DÛm má sedlovou stfiechu s pfiesahem nad zápraïím, ve títu je 25

26 BEZDĚDICE BEZDĚDICE Amalín prûhled ulicovitou zástavbou severní ãásti vsi (2001) 26 vstfiícnû bednûná pfiekládaná lomenice. Z autentick ch detailû se dochovala okna s nadpraïními fiímsiãkami. Rouben je i dispoziãnû atypick dvoudíln dûm ãp. 35, pûvodnû se stûnami obloïen mi indelem. Zdûné klasicistní jádro má dûm ãp. 31, bohuïel poznamenan zmûnou tvaru stfiechy. Sousední romantické vala ské roubené stavení sem bylo údajnû pfieneseno z Národopisné v stavy ãeskoslovanské. V zástavbû vlastního Amalína, tedy dvoufiadé ulicovky severnû od kostela, se dochovalo v pfiestavûné podobû nûkolik domkû z doby zaloïení vesnice. Klasicistní jádro má zachované zejména dûm ãp. 25 a snad i domy ãp. 12, 15, 19, 20, 21 a 22. Fasády tûchto domû byly ale vût- inou poznamenány modernizacemi. DÛm ãp. 11 má dochovanou jednoduchou eklektickou fasádu s vaznicov m krovem. Na konci 19. a na poãátku 20. století vzniklo v Amalínû nûkolik staveb mûstského typu, penzionû a vil. PfiipomeÀme alespoà domy a vily ãp. 3, 18, 32 (z roku 1878), 119 a 123 s dochovan mi eklektick mi a historizujícími fasádami. Mezi nimi pak vyniká zejména romantická vila praïského v robce keramiky V. J. Sommerschuha ãp. 17 na severním okraji Amalína z roku Mezi stfiedoãesk mi vesnicemi zaujímá Amalín zvlá tní místo. Vesnice je zajímavá pfiedev ím po historické a urbanistické stránce jako typologicky ojedinûl pfiíklad podhradního sídla, roz ífieného na poãátku 19. století o typickou fiádkovou kolonii. Amalín si dodnes uchoval hmotovû vyváïenou skladbu s nûkolika hodnotn mi objekty. Památkov v znam lokality samozfiejmû podtrhuje soubor vrchnostensk ch staveb a pohledové vazby na blízk hrad Kfiivoklát a okolní krásnou krajinu. âást vsi okolo kostela a západní polovina kolonie je proto zahrnuta do památkového ochranného pásma hradu Kfiivoklát, vyhlá eného roku Do budoucna se pfiipravuje prohlá- ení ir í historické krajiny okolo hradu krajinnou památkovou zónou. stav: 04/2001 Literatura: Bene ovská ÎiÏka, 1987; Kfiivka, 1978; Kuãa, 1998; Líbal Penninger, 1983; Poche, 1978; Sedláãek, kraj Stfiedoãesk, okres Beroun, obec Hostomice, katastr Bezdûdice u Hostomic 1,5 km SZ od Hostomic; 9 km VJV od Hofiovic 340 m n. m. Bezdûdice leïí v iroké kotlinû tzv. Hostomické brázdy, sevfiené od jihov chodu mohutn mi zalesnûn mi hfiebeny Brd s nejvy ím vrcholem Písek (690,7 m), od jihozápadu masivem Ple- ivce (653,8 m) a od severu v razn m hfiebenem Housina, tvofiícím jiïní okraj âeského krasu. Kotlinu odvodàuje potok Chlumava, pramenící v Brdech na úboãí Velké Baby (614,5 m). Dno kotliny je jen mírnû zvlnûné, témûfi bezlesé. Bezdûdice se poprvé pfiipomínají roku 1352, jiï roku 1354 je zde doloïen farní kostel. Vesnice patfiila nejprve k Hostomicím, pozdûji spolu s nimi ke Karl tejnu. V 15. století byly Bezdûdice samostatn m vladyck m statkem, na poãátku 16. století pfie ly do pfiíslu enství hradu Valdeku. Ve druhé polovinû 16. století, kdy se ves stala opût samostatn m statkem, je zde doloïena tvrz. Pozdûji byly Bezdûdice pfiipojeny k SuchomastÛm. Statek vlastnila od roku 1613 Katefiina Malovcová z Komárova a od roku 1652 Eva z Talmberka. âást vsi ale patfiila zároveà karl tejnskému dûkanství. Vesnice byla znaãnû po kozena událostmi tfiicetileté války. Roku 1654 zde bylo celkem 7 usedlostí (v hradnû chalupnick ch) Bezdûdice (Beroun) dûm ãp. 17 na severní stranû návsi s roubenou svûtnicí (2001)

27 BEZDĚDICE Bezdûdice (Beroun) situace na mapû stabilního katastru z roku 1839 osazen ch a 5 pust ch. Statek Suchomasty s Bezdûdicemi roku 1677 koupili Vratislavové z Mitrovic, ktefií jiï dfiíve získali blízké Lochovice a Jince. Pro poznání star í podoby vesnice máme jedineãn historick pramen realistickou pohledovou mapu z roku 1717, vzniklou bûhem akce mapování Ïidovsk ch obydlí. Bezdûdice jsou pfiíkladem stfiedovûkého lokaãního sídla, typického pro okolí Hostomic a Berounsko obecnû. PÛdorysn m jádrem vesnice je pravidelná obdélníková náves o délce asi 230 a ífice 50 m, uzavfiená na v chodním konci dvorem (zde nepochybnû stála tvrz). V sousedství dvora je kostel Nanebevzetí Panny Marie a u nûj fara. Drobná domkáfiská zástavba se v 18. a zejména 19. století rozvinula pfiedev ím okolo cesty v jihozápadní ãásti vsi. Dominantou vesnice a její nejv znamnûj í památkou je farní kostel, pûvodnû gotická stavba s polygonálním presbytáfiem, pfiestavûná baroknû v letech 1742 aï 1744 a Kostel byl obklopen hfibitovem, ze kterého se dochovala barokní márnice. V sousedství kostela stojí fara a kola s eklektickou fasádou. Na návsi je litinov kfiíï a památník obûtem 1. svûtové války. V chodnû od kostela nad potokem stojí rozlehl areál hospodáfiského dvora, pfiinejmen ím s klasicistním jádrem (s pka je datována 1849). V Bezdûdicích se dochoval jeden z posledních rouben ch domû v okolí Hostomic. DÛm ãp. 17 na severní stranû návsi má roubenou dvoutraktovou svûtnici, bednûn tít a polovalbovou stfiechu s pfiesahem nad zápraïím. Vedle domu je pilífiová brána. Dal í rouben dûm ãp. 4 stojí jiïnû od návsi. Jinak ve vsi pfievaïuje velmi jednoduchá zástavba v podobû vût inou ze druhé poloviny 19. a z první tfietiny 20. století. Star í zdûné jádro z druhé poloviny 19. století má dûm ãp. 8 s polovalbovou stfiechou a novodobû upraven dûm ãp. 18. V usedlosti ãp. 3 se dochovala klenutá brána, u ãp. 14 pilífiová brána. Bezdûdice si i ve druhé polovinû 20. století zachovaly tradiãní vzhled a pfiíznivé mûfiítko. Zástavba vesnice nebyla hmotovû naru ena, i kdyï s v jimkou nûkolika ojedinûl ch objektû nevykazuje v raznûj í hodnoty. Travnatá náves s vysokou zelení a dominantou kostela pfiedstavuje dodnes urbanisticky pomûrnû kvalitní prostor. stav: 03/2001 Literatura: Bûlohlávek, 1985; JÛna, 1928; Poche, 1977; Sedláãek, 1909; ÎiÏka, 2002, str. 47. BEZDĚDICE kraj Stfiedoãesk, okres Mladá Boleslav, obec Bûlá pod Bezdûzem, katastr Bezdûdice 7,5 km ZJZ od Bûlé pod Bezdûzem; 6,5 km SV od M ena 358 m n. m. Bezdûdice leïí na v razném návr í v dramaticky ãlenité krajinû na severov chodním okraji ChKO Kokofiínsko. Návr í je ze tfií stran vymezeno hluboko zafiíznut mi skalnat mi pískovcov mi roklemi. Okolní krajina je s v jimkou zalesnûn ch svahû roklí pfieváïnû zemûdûlská. Severnû od vsi se ale prostírá rozlehlé polesí Vald tejnsk les, sahající aï k úpatí impozantního masivu Bezdûzu (603,5 m) se stejnojmenn m hradem. Vesnice vznikla patrnû jako pfiíslu enství (manství) hradu Bezdûz. Úzkou souvislost Bezdûdic s hradem, respektive podhradní osadou prozrazuje i jméno obou lokalit, a to v ãeské i nûmecké podobû. První zmínka o vsi z roku 1337 ale uvádí Bezdûdice mezi vesnicemi, které byly pfiifiazeny k novû vysazenému mûstu Bûlá pod Bezdûzem (Nov Bezdûz). Kromû Bezdûdic to byly je tû vsi Dlouhá Ves, Doubrava, Dûtel (Dgeteli), PluÏná a Bfiezinka. Ve 14. a 15. století zde byl farní kostel (poprvé pfiipomínan roku 1353), podací právo náleïelo ãesk m králûm. V 17. století ale vesnice jiï patfiila k panství Doksy, které aï do poráïky stavovského povstání vlastnili Berkové z Dubé. Po tfiicetileté válce zde bylo roku 1654 zaznamenáno 8 usedlostí osazen ch a 6 pust ch. Prosperitu vsi v 18. a 19. století zaji Èovalo dnes jiï zaniklé Bezdûdice (Mladá Boleslav) zástavba pod kostelem v jihov chodní ãásti vsi (2001) 27

28 BEZDĚDICE Bezdûdice (Mladá Boleslav) situace na mapû stabilního katastru z roku 1843 chmelafiství. Roku 1855 byla obnovena zdej í fara, zaniklá za reformace. Roku 1859 Bezdûdice vyhofiely. Základem pûdorysu vesnice nepochybnû vrcholnû stfiedovûkého pûvodu je oválná aï trojúhelníková náves na temeni hfiebene, vymezeného z jihozápadní, západní a severní strany pfiíkr mi svahy. Náves je lemovaná hustû fiazen mi, paprsãitû uspofiádan mi usedlostmi se títovû i podélnû orientovanou zástavbou. Na nejvy ím místû návr í na jihov chodním okraji vesnice stojí kostel sv. Václava. V sousedství kostela je fara. Mlad í chalupnická a domkáfiská zástavba se soustfiedí na svahu mezi kostelem a návsí a okolo strmû se svaïující komunikace jiïnû od jádra vesnice. Dominantou vesnice i okolní krajiny je farní kostel sv. Václava s vysokou tíhlou vûïí. Dne ní neorománsk kostel byl postaven v letech na místû star ího, zniãeného poïárem. V sousedství kostela stojí patrová neogotická budova fary ãp. 31, pocházející z doby v stavby kostela. K v ãtu sakrálních památek je tfieba pfiipojit je tû litinov kfiíï na kameném soklu, stojící rovnûï u kostela. Bezdûdice leïí v oblasti severoãeského patrového roubeného domu, která pfiesahuje ze sousedního Kokofiínska a âeskolipska do okolí M ena a Bûlé pod Bezdûzem. Nejv znamnûj í památkou lidové architektury ve vsi je areál usedlosti ãp. 11 v západní ãásti návsi. DÛm je mohutná patrová stavba, v celém rozsahu pfiízemí i patra roubená. Pfied títov m prûãelím svûtnice je podstávka v podobû slepé arkády. Komory v patfie, pfiístupné z pavlaãe, mohly b t v minulosti vyuïívány k su ení chmele. DÛm je datován novodob m nápisem na prûãelí do roku Bezdûdice (Mladá Boleslav) jihozápadní strana návsi, vpravo dûm ãp. 11 (2001) Kromû domu se v usedlosti dochovala je tû roubená stodola a s pka integrovaná s v mûnkem s rouben m patrem s pavláãkou a zdûn m pfiízemím. DvÛr uzavírá pilífiová brána. Roubená jádra mají i nûkteré dal í domy, napfiíklad ãp. 5 (s pavlaãí) a ãp. 10. Ve vsi dnes ale v raznû pfievládá zdûná postklasicistní zástavba z doby po poïáru roku Po obvodu návsi i pod kostelem se dochovala fiada ojedinûle mohutn ch zdûn ch domû, títovû i podélnû orientovan ch. Nûkteré mají na fasádách jednoduch pozdnû klasicistní ãi eklektick dekor, jiné byly upraveny a zjednodu eny v období první republiky. DÛm ãp. 1 má jednoduchou fasádu asi z pfielomu 19. a 20. století, u domu se dochovala pilífiová brána s kovovou mfií- Ïí. Sousední dûm ãp. 2 má ve títu polovalbové stfiechy jednoduch pozdnû klasicistní dekor s kanelovan mi pilastry. DÛm ãp. 3 má fasády upravené v prûbûhu první poloviny 20. století. Za zmínku stojí i domy ãp. 16 a ã. e (s pilífiovou bránou). V blízkosti kostela se v relativnû autentické podobû dochovaly patrové zdûné chalupy ãp. 24, 26 a zejména ã. e s pavlaãí na kamenn ch krakorcích. Nûkolik prost ch zdûn ch patrov ch domû nalezneme i v chalupnické uliãce pod kostelem (napfi. ãp. 19). V fiadû usedlostí dodnes stojí mohutné stodoly a dal í hospodáfiské stavby z pískovcov ch kvádrû ( tuk). Na vzhledu vesnice se v znamnû podílejí také kamenné ohradní zdi. Je tû v první polovinû 20. století ve vsi vzniklo nûkolik architektonicky zajímav ch staveb. Novodobou dominantou vesnice se roku 1930 stal vûïov vodojem, jedna z mnoha architektonicky pozoruhodn ch vodárensk ch staveb v okolí M ena a Bûlé pod Bezdûzem, vznikajících v období první republiky. Bezdûdice leïí v pásmu nûkdej ího jazykového pomezí. Pfied druhou svûtovou válkou byly spolu se sousedním Nosálovem prakticky poslední vesnicí s pfievahou ãesky mluvícího obyvatelstva na severozápad od M ena. K roku 1930 se zde pfii sãítání lidu pfiihlásilo 120 obyvatel k ãeské národnosti a 89 k nûmecké. Bezdûdice proto nebyly tak drasticky postiïeny pováleãn mi událostmi, jako sousední vsi na území b valého okresu Dubá. Pfiesto ve druhé polovinû 20. století vesnice stagnovala. Díky tomu se ale podstatná ãást památkovû hodnotného fondu dochovala. Jedinou ztrátou byla demolice jedné usedlosti v západní ãás- 28

29 BOHNICE Bezdûdice (Mladá Boleslav) rouben patrov dûm ãp. 11 v západní ãásti návsi (2001) ti návsi (bohuïel v sousedství památkovû nejcennûj ího domu ãp. 11) a následná ne Èastná v stavba rekreaãních chat na uvolnûné parcele. S v jimkou této rány je ale zástavba vesnice hmotovû velmi dobfie zachovaná. Zcela mimofiádnou hodnotou je pûsobivé panorama vesnice, urãované dominantou kostela na nejvy ím místû vsi. Bezdûdice tak v podstatû spl- Àují kritéria památkové zóny, která zde v ak bohuïel nebyla vyhlá ena a ani se s ní do budoucna nepoãítá. stav: 04/2001 Literatura: Dejmek, 1972; kolektiv, 2001; Poche, 1977; Sedláãek, 1909; imák 1930; imák, 1938, str. 258; kabrada, Staré Bohnice jsou jedním z mnoha sídel, které v minulosti pohltilo hlavní mûsto. Vesnice se rozkládá na svahu nad horním závûrem údolí Bohnického potoka. Bohnické údolí má charakter hluboko zafiíznuté skalnaté rokle a patfií ke skupinû krajináfisky cenn ch údolí pravobfieïních pfiítokû Vltavy v severní ãásti Prahy. Na ostatních stranách mûla krajina charater otevfiené, zemûdûlsky vyuïívané plánû, ohraniãené od jihu a západu hlubok m vltavsk m údolím. Od poãátku 20. století (intenzívnû ve druhé polovinû 20. století) probíhala urbanizace okolní krajiny. Bohnice jsou (stejnû jako prakticky v echna sídla v okolí Prahy) ranû stfiedovûkého pûvodu. Za nejstar í písemn doklad existence vesnice mûïeme povaïovat zmínku o vysvûcení zdej ího kostela sv. Petra roku Osídlení zde ale existovalo jiï mnohem dfiíve, jak svûdãí opevnûné sídli tû v lokalitû Zámky (Na Zámkách) severov chodnû od vsi, s nálezy z mlad í doby kamenné a star í doby hradi tní. Tyto nálezy dokládají témûfi kontinuální osídlení na katastru vesnice od eneolitu do souãasnosti. Ve 13. století (roku 1227) patfiily Bohnice svatojifiskému klá teru, od roku 1357 se zde stfiídaly rodiny v znamn ch praïsk ch mû ÈanÛ (mimo jiné ve druhé polovinû 14. století rod OlbramovicÛ). DvÛr zde ale aï do roku 1421 drïel svatojifisk klá ter. Na poãátku 16. století tu jsou doloïeni Vratislav tí z Mitrovic. Nûkter z majitelû si v blízkosti kostela postavil tvrz (je zmiàována roku 1521 jako pustá), pozdûji nahrazenou zámkem. Patrnû na konci 16. století vesnici získal úfiad nejvy ího purkrabství, kter ji vlastnil aï do roku Po tfiicetileté válce zûstaly ve vsi tfii usedlosti z celkového poãtu devíti opu tûné. K vût ímu poãetnímu nárûstu zástavby do lo aï ve druhé polovinû 18. a v první polovinû 19. století. Bohnice situace na mapû stabilního katastru z roku 1840 Jádrem vesnice je nevelká svaïitá obdélníková náves severojiïního smûru (dne ní Bohnická ulice) na jiïní stranû údolí. Uprostfied návsi stojí kostel, její v chodní stranu zaujímá areál dvora se zámeãkem (nyní souãást psychiatrické léãebny). AÏ do druhé poloviny 18. století byla náves jedin m prostorem vsi. Teprve pozdûji se zástavba roz ífiila také na protûj í svah a na dno rokle severnû od jádra vesnice. Uprostfied návsi stojí pûvodnû románsk kostel sv. Petra a Pavla. Dne ní pûvabnou klasicistní podobu kostelu vtiskla pfiestavba z roku Kostel na pûdorysu kfiíïe s vûïí v západním prûãelí, zastfie enou cibulovou bání, je obehnán nepravideln m oválem ohradní zdi nûkdej ího hfibitova. Pfii vstupu na hfibitov stojí neogotick litinov kfiíï. Areál zámku a hospodáfiského dvora s pfiiléhajícími zahradami pûvodnû zabí- BOHNICE kraj Hlavní mûsto Praha, okres Praha, obec Praha (mûstská ãást Praha 8), katastr Bohnice 5 km S od centra Prahy 258 m n. m. vesnická památková zóna (1993) Bohnice statek U Vran ch ãp. 1 v jihozápadní ãásti návsi, celkov pohled (1997) 29

30 BOHULIBY Bohnice detail títu s pky statku U Vran ch ãp. 1 (1997) ral celou v chodní stranu návsi. Zámek je patrová pozdnû barokní stavba s mansardovou stfiechou a vûïiãkou. PÛvodnû krat í objekt byl prodlouïen a do dne ní pozdnû klasicistní podoby upraven po roce Nelze vylouãit, Ïe v organismu zámku mohou b t obsaïeny zbytky star- í tvrze. Pfied zámkem smûrem do návsi je krátké ãelní kfiídlo hospodáfiského dvora se správcovsk m domkem a klenutou bránou. V Bohnicích se dochovalo nûkolik barokních venkovsk ch staveb z 18. století a poãátku 19. století, typick ch pro oblast praïské kotliny. Nejcennûj í je areál statku ãp. 1 U Vran ch v jihozápadním rohu návsi, kter patfií mezi nejv znamnûj í památky lidové architektury na území hlavního mûsta. Tato usedlost je dokladem neobyãejnû pûvabné podoby, k jaké dospûl praïsk venkov na sklonku barokního období. Mohutn pfiízemní dûm, citlivû upraven, vrcholí bohatû tvarovan m vykrajovan m barokním títem s piniov mi i kami. Vedle domu je v ohradní zdi klenutá brána, provázená brankou pro pû í. Po stranû brány jsou pilastry, fiímsa nad bránou je symetricky vstfiícnû stáãená do volut a korunovaná vázou. Na jiïní stranû dvora stojí patrové hospodáfiské stavení se s pkov mi komorami v patfie, pfiístupn mi z pavlaãe. Také toto stavení vrcholí bohatû tvarovan m títem ve vrcholu s vázou, pod níï je datace Na prûãelích i na títu se dochoval vytfiíben pozdnû barokní dekor 30 (kartu e, suprafenestry s rostlinn mi ornamenty apod.). Od západu dvûr usedlosti uzavírá velká stodola se segmentovû pfieklenut m vjezdem. Ostatní hospodáfiské stavby byly bohuïel v minulosti odstranûny. Také nûkteré dal í usedlosti v Bohnicích mají pozdnû barokní jádra. Fara ãp. 4 u kostela na západní stranû návsi je v jádru barokní stavba ze 30. let 18. století (údajnû z roku 1738). Dne ní podoba objektu je ale v sledkem v razné klasicistní pfiestavby. Je to patrová stavba, krytá valbovou stfiechou. Podobn charakter má i sousední stavení ãp. 3. Také dûm ãp. 12, v údolí na v chodní stranû návsi, pûvodnû dolní vrchnostensk dvûr, je klasicistní z poãátku 19. století. DÛm má valbovou stfiechu a druhotnû zjednodu ené fasády, po stranû domu se dochovala novodobû upravená ka na v ohradní zdi. Na dnû a na svazích rokle severnû od jádra vsi vznikala v 19. století poãetná domkáfiská a chalupnická zástavba, od konce 19. století doplnûná také nûkolika patrov mi ãinïovními domy (napfi. ãp. 158 ãi 569). Zajímav m pfiíkladem stavby z poãátku 20. století je hostinec U VojkÛvkÛ (ãp. 5) ve stylu geometrické secese. V letech byl v sousedství vesnice vybudován rozlehl komplex psychiatrické léãebny. Do jejího areálu byl pojat také zámeãek a pfiilehlá zahrada. Pfiímo na v chodní stranû návsi byly postaveny dva patrové pavilony a dal í vznikl na severní stranû údolí. Od první tfietiny 20. století také vznikala vilková ãtvrè jiïnû od návsi. V 60. a 70. letech 20. století probíhala na celé severní terase vltavského údolí v stavba panelov ch sídli È tzv. Severního Mûsta pro obyvatel. JiÏnû od staré vsi vzniklo sídli tû Bohnice, které je v ak i pfies urãitou velkorysost a dílãí pozitivní urbanistické rysy dokladem hlubokého úpadku socialistického zprûmyslnûného stavebnictví. Sídli tû odfiízlo na jiïní stranû starou vesnici od praïské kotliny. Na tûstí zde ale nedo lo k tak tûsnému kontaktu mezi starou a novou zástavbou, jako u mnoha jin ch vesnic pohlcen ch hlavním mûstem. ada objektû v Bohnicích byla v nedávné minulosti znehodnocena modernizacemi, pfiesto si vesnice jako celek udrïela vysoké památkové i estetické kvality a dodnes pûsobí velice pfiízniv m dojmem (narozdíl od naprosté vût iny ostatních vesnic, leïících na území Prahy). Samotn areál psychiatrické léãebny s kostelem sv. Václava je rovnûï památkov m souborem prvofiadého v znamu. Bohnice byly proto roku 1993 prohlá eny památkovou zónou, která patfií v kontextu ostatních památkov ch rezervací a zón na území Hlavního mûsta Prahy bezesporu k nejpûvabnûj ím a nejlépe dochovan m. stav: 02/1997 Literatura: Broncová, 1996, str ; David Soukup, 2000; Holec, 1988; Kuãa, 2002; La tovková KoÈátko, 2001, str ; Líbal, 1957A; Pe ta, 1999 C; Sedláãek, 1909; kabrada Vajdi, 1984, str. 39; kabrada Vodûra, 1975, str ; Vavrou ek, 1925, tab BOHULIBY kraj Stfiedoãesk, okres Praha-západ, obec Petrov, katastr Petrov u Prahy 3 km JZ od Jílového u Prahy 300 m n. m. Bohuliby patfií do nejmen í kategorie vesnick ch sídel. Víska se nachází v ãlenité krajinû dolního Posázaví, na horním konci asi 1 km dlouhého údolí, vybíhajícího na sever z kaàonovitého údolí Sázavy. Vesniãka s rozvolnûnou zástavbou na dnû a svazích údolí je ze tfií stran obklopena pomûrnû v razn mi zalesnûn mi vrcholy Zahrádky (412 m) na západû, U obrázku (446 m) na severu a bezejmenného kopce se stopami ranû historického hradi tního osídlení na v chodû. Vesniãka Bohuliby, leïící v tûïko pfiístupné lesnaté posázavské krajinû, patfiila vïdy k prostorovû nerozvinut m stagnujícím sídlûm. Bohuliby se poprvé pfiipomínají jiï roku Nejstar í osudy vísky byly pravdûpodobnû spojeny s nedalek m ostrovsk m klá terem, vyple- Bohuliby situace na mapû stabilního katastru z roku 1841

31 Bohuliby areál usedlosti ãp. 3 s patrovou roubenou s pkou a rouben m domem se vstfiícnû bednûnou lomenicí (1998) nûn m bûhem husitsk ch válek. Ve stfiedovûku se v okolí vesnice r Ïovalo zlato. V 17. století Bohuliby patfiily k bfieïanskému panství. Bûhem tfiicetileté války zpustly tfii z pûvodního poãtu pûti usedlostí. Ani v následujícím období 18. a 19. století nedo lo k v raznûj ímu poãetnímu nárûstu zástavby. Bohuliby se skládají jen z nûkolika mal ch usedlostí a chalup, volnû seskupen ch kolem esovitû zakfiivené stoupající cesty. Dodateãnû vznikla také nepoãetná zástavba na protûj ím svahu údolí, od vlastní vísky témûfi izolovaná. V jádru vsi se dochovalo nûkolik zajímav ch rouben ch objektû, vesmûs ze druhé poloviny 18. a poãátku 19. století. Nejcennûj í je areál památkovû chránûné usedlosti ãp. 3. Rouben dûm v koïichu byl jiï ãásteãnû novodobû upraven. Ve títu sedlové stfiechy s pfiesahem nad zápraïím je zachovaná vstfiícnû bednûná lomenice, vrcholící pûvodnû kabfiincem ãi valbiãkou. Na dûm navazují zdûné chlévy. Vedle domu stojí velmi hodnotná patrová s pka. Její pfiízemí je kamenné se dvûma valenû zaklenut mi místnostmi. V patfie je dvojice rouben ch komor pfiístupn ch z pavláãky s vyfiezávan m zábradlím. Na s pku navazuje otevfiená zdûná kolna. Vzadu v zahradû je torzo archaické kamenné stodoly, donedávna kryté valbovou do kovou stfiechou. Naproti usedlosti ãp. 3 stojí dvojice prostorovû velmi skromn ch celorouben ch chalup na vysok ch kamenn ch podezdívkách, vyrovnávajících svaïit terén. Obû chalupy jsou pfiíkladem obydlí sociálnû nejchud í vrstvy obyvatel dolního Posázaví. Zatímco chalupa ãp. 11 byla jiï ãásteãnû pozmûnûna novodob mi úpravami, chalupa ãp. 10 se dochovala v témûfi nenaru ené podobû, s polovalbovou stfiechou s v razn m pfiesahem nad zápraïím. V zahradû nedaleké usedlosti ãp. 2 stála aï do sedmdesát ch let 20. století dobfie dochovaná roubená polygonální stodola. Stodola patfiila k nejmlad í generaci tûchto typologicky archaick ch staveb, postavena byla patrnû aï v dobû pfied polovinou 19. století (mapa stabilního katastru ji je tû nezaznamenala). Likvidaci této unikátní stavby bohuïel nazabránil ani fakt, Ïe byla zapsanou nemovitou kulturní památkou. Star í roubenou architekturu pfiíznivû dotváfiejí mlad í prosté zdûné stavby ze 2. poloviny 19. a poãátku 20. století. Dobfie se dochovaly také prvky parteru zejména kamenné ohradní a tarasní zdi. Teprve stavba proslulé Ïelezniãní trati z Prahy do âerãan pfies Vrané nad Vltavou, uvedené do provozu roku 1900, zpfiístupnila odlehlou a krásnou oblast dolního Posázaví. JiÏ od první poloviny 20. století proto vznikaly v okolí Sázavy chatové osady, po druhé svûtové válce se v ak masová v stavba rekreaãních objektû bohuïel vymkla jakékoliv kontrole. Cenné partie skalnatého údolí Sázavy byly znehodnoceny nekoneãnou chatovou zástavbou, na hony vzdálenou pûvodním pfiedstavám o romantickém souïití s pfiírodou. Chatové kolonie vznikly také v bohulibském údolí, vlastní vesniãka v ak byla pfiekvapivû uchránûna a dochovala se jako témûfi nenaru en pfiíklad drobného posázavského sídla, vãetnû svého bezprostfiedního okolí. Bohuliby pfies své minimální rozmûry dodnes pfiedstavují v znamn soubor lidové architektury (zejména v kontextu okolních sídel, znehodnocen ch novodobou zástavbou). Kromû jednotliv ch objektû lidové architektury se na celkovû pfiíznivém vzhledu vesnice v znamnû podílejí i vazby na okolní krajinu. stav: 11/1998 Literatura: Bure P., 1995, str. 86; Kuãa, 2002; kabrada Vajdi, 1984, str ; Îemliãka, BOŠÍN BOŠÍN kraj Stfiedoãesk, okres Nymburk, obec Kfiinec, katastr Bo ín 11,5 km SSV od Nymburka; 2,5 km SZ od Kfiince 203 m n. m. vesnická památková rezervace (1995); krajinná památková zóna Kfiinecko v návrhu (2002) Bo ín leïí v pûvabné, mírnû zvlnûné zemûdûlské krajinû Kfiinecka. JiÏnû od vsi je umûl kanál Kfiinecká Blatnice, kter v minulosti napájel nûkolik vût ích rybníkû. Nad ním se zvedá v razn osamû- Bo ín západní ãást severní strany návsi s rouben mi domy ãp. 38 a 35 (1999) 31

32 BOŠÍN Bo ín situace na mapû stabilního katastru z roku 1842 Bo ín rouben dûm ãp. 38 na severní stranû návsi s bohatû fie enou pfiedsazenou lomenicí (1996) l zalesnûn vrch Chotuc (253,5 m) s kostelíkem Nejsvûtûj í Trojice. Jihov chodnû od vsi je návr í Kuncberk se zbytky stejnojmenného hradu, pozdûji zámku. Vesnice se poprvé v písemn ch pramenech pfiipomíná aï roku 1352, kdy je zde zároveà doloïen farní kostel. Ve 14. století Bo ín patfiil k blízk m RoÏìalovicím v drïení rodu Ko íkû, ãást snad vlastnili také páni z Valeãova. Osudy vsi po husitsk ch válkách nejsou známé. Vesnice snad byla i nadále rozdûlena na nûkolik dílû, jeden z nich patfiil nymburskému pitálu. Na poãátku 16. století ves získal Viktorin Kfiineck z Ronova, majitel Dymokur a Dûtenic u Libánû. Pozdûji jej vystfiídal Heník, pfiíslu ník vedlej í vûtve Vald tejnû, kter v ak o ve ker majetek pfii el po Bílé hofie. Panství Kfiinec s Bo ínem pak koupil Albrecht z Vald- Bo ín celkov pohled na jiïní stranu návsi (2002) tejna, kter jej záhy nato smûnil se sv m pfiíbuzn m Adamem z Vald tejna. Roku 1650 panství koupil Pavel, hrabû Morzin, jeho potomci jej pak drïeli aï do roku Vesnice byla tûïce postiïena událostmi tfiicetileté války. Roku 1654 zde bylo zaznamenáno 9 usedlostí osazen ch a 6 pust ch (tato ãísla udávají jiï stav po ãásteãném dosídlení, pûvodní bilance byla je tû hor í). Bo ín patfií mezi typická stfiedovûká kolonizaãní sídla Nymburska. Vesnice má mírnû svaïitou protáhlou lichobûïníkovou náves o délce asi 210 m, zastavûnou na v ech stranách usedlostmi. V nejvy ím místû vsi stojí pûvodnû stfiedovûk kostel Nanebevzetí Panny Marie, obklopen hfibitovem a jiïnû od nûj evangelick kostel. Na západním okraji v sousedství kostela je kontribuãní s pka. V severov chodní ãásti vsi stál hospodáfisk dvûr, raabizovan na konci 18. století (dodnes je v ak v pûdorysu vsi zfietelnû patrn ). Mlad í chalupnická zástavba vznikala zejména v 18. a na poãátku 19. století na návsi a podle pfiístupov ch cest. Urbanistick v voj vesnice se v podstatû zastavil v polovinû 19. století. Dominantou Bo ína je pûvodnû stfiedovûk kostel Nanebevzetí Panny Marie s masivní vûïí v západním prûãelí. Kostel má gotické jádro asi z poãátku 15. století, do dne ní podoby baroknû pfiestavûné roku Kostel je obklopen hfibitovem s architektonizovanou ohradní zdí, západnû od kostela stojí barokní márnice na kruhovém pûdorysu. Na hfibitovû se dochovalo nûkolik pískovcov ch historizujících a secesních náhrobkû. B valá fara ãp. 50 v západní ãásti vsi je hodnotná pfiízemní eklektická stavba ze 60. let 19. století. Na návsi je pískovcov neogotick kfiíï z roku Obdobnû jako v nûkter ch dal ích vesnicích na Nymbursku najdeme v Bo ínû je tû druh evangelick farní kostel. Jeho pfiedchûdcem byla roubená helvétská modlitebna v místû dne ní fary, zfiízená v letech Nov zdûn evangelick kostel byl dokonãen roku 1850, kvûli statick m poruchám musel b t ale zanedlouho nato zbofien. Dne ní neorománsk kostel s vysokou vûïí, v pofiadí jiï tfietí, byl postaven roku Pfied kostelem je b valá evangelická fara, pfiízemní eklektická budova z roku V znamnou dominantou vesnice je i monumentální klasicistní budova kontribuãní s pky, zvané Kasák, zfiízené asi na poãátku 19. století. Naproti s pce v prostoru mezi katolickou a evangelic- 32