LUBOMÍR TOM Í JAN LUKE JAN TOMÍâEK VÁCLAV UHLÍ. Historické varhany v âechách

Transkript

1 LUBOMÍR TOM Í JAN LUKE JAN TOMÍâEK VÁCLAV UHLÍ Historické varhany v âechách NAKLADATELSTVÍ LIBRI PRAHA 2000

2 Lubomír Tom í, Jan Luke, Jan Tomíãek, Václav Uhlífi, 2000 Illustrations tûpán Grygar, archivy autorû, 2000 ISBN

3 Pfiedmluva Úvod Historické varhany v âechách Vrchlab tí varhanáfii Jan Jindfiich Mundt Theodor Agadoni Jan Jifií Herman Králiãtí varhanáfii Mikulá Christeindl Jan Dörfel Loket tí varhanáfii Václav Pantoãek Ondfiej Tadeá Kok tejn Jifií Vojtûch Dvorsk Leopold a Antonín Spiegelové Tomá Schwarz Jakub Josef Richter Bedfiich Semrád Sokolov tí varhanáfii Ondfiej Niederle Kutnohor tí varhanáfii Vojtûch Schrayer Tachov tí varhanáfii Matûj Sedmík Jan Leopold Rausch Jan Vojtûch Beer Jan Rusch âisteãtí varhanáfii Franti ek Prokop Nolli Antonín Reis Jan Ferdinand Müller panûlové Fellerové Albrechtiãtí varhanáfii Jan Barth Josef Gottwald OBSAH

4 Matou (Matiá ) Vedral Karel Trnka Emanuel tûpán Petr Josef Kobrle Amand Hanisch Andrejsové Karel Vocelka Schiffnerové Martin Zaus Josef Vanick Kry tof Müller Tovární v roba varhan Pa tikové Bratfii Riegerové Technické vybavení varhan Literatura Verkürzte Fassung Rejstfiík jmenn Rejstfiík místní

5 Zájem o historické varhany a stylovou interpretaci na tyto nástroje dnes neustále roste. Je to dáno nejen celoevropsk m trendem, ale i tím, Ïe varhanní hudba ve svém pfiirozeném sakrálním prostfiedí byla z ideov ch dûvodû dlouhodobû vytlaãována z koncertního Ïivota i z médií a vydavatelství. Rozhlasové a gramofonové firmy se dnes pfiedhánûjí v poãtu natoãen ch historick ch nástrojû, kter ch si je tû pfied nedávnem málokdo pov iml. Jsme v ak dosud asi jedinou západoevropskou zemí, kde je tû nevy la o varhanách ucelenûj í studie. Bylo vydáno jen nûkolik dílãích prací o nástrojích urãit ch regionû a jiï více neï pûl století stará monografie PraÏské varhany Vladimíra Nûmce. Práce na této publikaci zapoãala jiï v sedmdesát ch letech se snahou zdokumentovat, co je tû zbylo z cenn ch varhan na kostelních kûrech. Tehdy ov em nebyla snadná jakákoli badatelská ãinnost t kající se církevních objektû, a tak se pracovalo v dnes jiï tûïko pfiedstaviteln ch podmínkách. Je tû v osmdesát ch letech existovala jen malá nadûje, Ïe by bylo vûbec moïné publikaci vydat. Po revoluci vypuklo velké nad ení pro v echno, co dfiíve ne lo, ale nakonec se zase nedostávalo potfiebn ch finanãních prostfiedkû... Dne ní podoba publikace je dána ekonomick mi moïnostmi a je kompromisem mezi podrobnou studií pro úzk okruh odborníkû a základním pfiehledem pro ir í okruh obdivovatelû star ch umûleck ch fiemesel. Hlavním cílem této knihy je poskytnout ucelen obraz o jednotliv ch varhanáfisk ch dílnách v prûbûhu více jak tfií století. Vzhledem k tomu, Ïe v âechách je dokumentováno okolo pûti tisíc nástrojû, snaïili jsme se vybírat hlavnû dispoziãnû charakteristické a v tvarnû nejzajímavûj í opusy jednotliv ch varhanáfiû. Bylo to vybírání opravdu tûïké, o mnoh ch vynikajících nástrojích jsme se mohli zmínit jen struãnû a na mnohé se nedostalo vûbec. Uvádíme také nûkteré pûvodní dispozice dnes jiï nedochovan ch varhan, coï má v znam pro pfiípadné rekonstrukce. Popis jednotliv ch varhanáfisk ch dílen je fiazen chronologicky, ale u nûkter ch míst je pro srovnání uveden rovnûï pfiehled autorû pfiedchozích zanikl ch nástrojû. U varhanáfiû, ktefií pracovali nejen v âechách, ale i na Moravû, uvádíme jen nástroje nacházející se na území âech; o varhanách moravsk ch varhanáfiû se v této publikaci nezmiàujeme. Moravské varhanáfiství se v raznû li í od ãeského, a proto si zasluhuje samostatné dílo, které se pfiipravuje. V publikaci popisujeme varhany postavené pfiibliïnû do konce první svûtové války a souãasn stav komentujeme do konce osmdesát ch let. Tak je v knize zachycen stav nûkter ch nástrojû je tû pfied jejich zánikem nebo po kozením v nedávné dobû. O pfiípadn ch zmûnách posledních deseti let se zmiàujeme jen okrajovû, Ïádnou souãasnou firmu nejmenujeme, ãímï P EDMLUVA 7

6 ponecháváme hodnocení práce souãasn ch varhanáfiû radûji organologûm pfií tího tisíciletí... Jen nevelk poãet historick ch varhan u nás se dodnes zachoval v témûfi pûvodním stavu. Je ov em velmi smutné, Ïe kdyï vzácn unikát pfieïil staleté hlodání ãervotoãe, éru romantizování, rekvizice cínu za první svûtové války, druhou svûtovou válku a zámûrn nezájem památkov ch úfiadû v dobû budování socialismu, stává se dnes, na pfielomu tisíciletí, nakonec obûtí zaãínajících soukrom ch firem, restaurátorû a honby za penûzi. A ãasto pod dohledem stále stejn ch úfiedníkû, ktefií na sv ch postech pfieïili zmûnu reïimu. Dochází k rûzn m v bûrov m fiízením a pfiidûlování zakázek stále stejn m firmám... Zaãátkem devadesát ch let byla tak poniãena fiada cenn ch varhan. Návrat k baroknímu zvukovému ideálu a zásuvkové vzdu nici se u ãesk ch varhanáfisk ch firem prosazuje dodnes pomalu a opoïdûnû, stejnû jako kvalifikované restaurování historick ch nástrojû. Nejvût í pozornost je v publikaci soustfiedûna na varhanáfiské dílny 18. století, které jsou pro v voj ãeského varhanáfiství typické a po konstrukãní i zvukové stránce ovlivnily v voj varhanáfiství u nás prakticky aï do poloviny 19. století. Jedná se pfieváïnû o jihonûmeck typ dvoumanuálov ch nástrojû s krátk mi oktávami a zvukovû ménû samostatn m pedálem. Men í prostor je vûnován romantickému varhanáfiství, které v âechách nezaznamenalo takového rozkvûtu jako napfiíklad v Nûmecku ãi ve Francii, a mnohé nástroje byly jiï ovlivnûny nastupující tovární v robou. Popis varhan je doplnûn fotografiemi jednak celkov ch pohledû na kûr, na kter ch je vidût zakomponování varhanní skfiínû do kostelního prostoru, a jednak detailû charakteristick ch prvkû. PouÏité základní odborné termíny jsou popsány v kapitole o technickém vybavení varhan na konci knihy. Názvy rejstfiíkû jsou ponechány v pûvodním znûní podle varhanáfiské smlouvy nebo popisu na varhanách. Pro snaz í orientaci je zafiazen jmenn rejstfiík a rejstfiík místní. Podoba názvû jednotliv ch kostelû byla sjednocována s publikacemi K. Kuãa, Mûsta a mûsteãka v âechách, na Moravû a ve Slezsku, 1 3 (do roku 1999 vy el 3. díl konãící Mi) a P. Vlãek, P. Sommer, D. Folt n, Encyklopedie ãesk ch klá terû z produkce nakladatelství Libri. V nûmeckém v tahu z textu knihy byly nûmecké názvy sídel, uvedené v závorkách u opusû s dispozicemi, aï na v jimky, ovûfieny v Chytilovû Místopisu âeskoslovenské republiky z roku

7 Varhany se vyvinuly za více neï dvû tisíciletí ve zvukovû mnohostrann a technicky velmi sloïit hudební nástroj. Za jejich vynálezce je obvykle pokládán Ktésibios z Alexandrie, kter Ïil v polovinû 3. století pfi. n. l. Popisy antick ch varhan uvádí Hérón a po nûm i Vitruvius ve svém spise Deset knih o architektufie. ProtoÏe tlak vzduchu v tûchto varhanách byl regulován pomocí vody jako u dne ních plynojemû, naz val se tento nástroj fiecky hydraulos vodní varhany. V antické dobû znûly v divadlech, arénách a provázely fiímské legie aï do pevností na pomezí tehdej ího impéria. Umûnímilovn císafi Nero se pr rád úãastnil slavností, kde se hrálo na varhany. Zobrazení ãi zbytky podobn ch varhan byly nalezeny v Arles ve Francii, pfii vykopávkách v Kartágu i Pompejích a v b valé fiímské pevnosti Aquincum na území dne ní Budape ti. Kromû tûchto vodních varhan znal starovûk i men í nástroj s mûchy, oznaãovan jako organum pneumaticum. Tento druh varhan si ve stfiedovûku získal oblibu ve dvorském prostfiedí a jen s nedûvûrou byl koncem prvního tisíciletí pfiijímán pfiedstaviteli církve. O tom, jak byly varhany cenûny, svûdãí zpráva z roku 757, kdy byzantsk císafi Konstantin V. Kopronymos poslal varhany zdobené zlatem a drahokamy franskému králi Pipinu Krátkému. Také Ludvík ZboÏn dal roku 826 postavit pro Falc v Cáchách varhany podle fieckého vzoru benátsk m knûzem Jifiím, a jednou z prvních varhanic a propagátorek tohoto nástroje se stala jeho druhá manïelka Judita. Od té doby varhany v Evropû zdomácnûly nejen na panovnick ch dvorech, ale poznenáhlu se zaãínají stavût i ve velk ch a slavn ch klá terech stfiediscích tehdej í vzdûlanosti. Rozsah varhan byl je tû na poãátku druhého tisíciletí znaãnû omezen, protoïe stejn (nemûnn ) prûmûr v ech pí Èal nedovoloval rozsah vût í neï dvû oktávy. Ke zvût ování rozsahu varhan do lo aï ve 13. století. K zesílení zvuku nástroje byly tóny pro jednotlivé klávesy obsazovány nûkolika pí Èalami, které znûly v kvintách a oktávách en bloc tedy neoddûlitelnû (nûmecky Blockwerk). Ke sluãování nûkolika varhan, oznaãovan ch jako stroje, v jeden celek docházelo v Nizozemí jiï v 15. století. Pfiidûlováním klaviatur jednotliv m strojûm vznikaly varhany o nûkolika manuálech a pedálu. Nástroje tohoto typu se stavûly aï do 16. století. Hra na varhany byla tehdy tûïkopádná a v luãnû jednohlasá. Jejich zvuk v ak byl mohutn vzhledem ke znaãnému poãtu pí Èal pro kaïdou klávesu. Namáhavost hry, pfii které se klávesy musely stlaãovat pûstí, pfiivedla ãasem varhaníky na my lenku pfiipevnit ke klávesám provazové smyãky, do kter ch se vkládalo chodidlo, a klávesu místo rukou bylo tak moïné stisknout nohou. Toto vylep ení umoïàovalo hru jednoduchého dvojhlasu a vedlo ke vzniku klávesnice pro nohy, zvané pedál. OsamostatÀování pí Èalov ch fiad jednotliv ch strojû vedlo ke vzniku rejstfiíkû a pfiíslu ného technického zafiízení (pruïinové a zásuvkové ÚVOD 9

8 vzdu nice). Jako první se osamostatnila základní fiada pí Èal (vox principalis) od zb vající zadní sady pí Èal (nûmecky Hintersatz) znûjící en bloc. V voj varhan byl od 13. století tûsnû spjat s v vojem evropsk ch církví. Tuto závislost na církvi ovlivnili v neprospûch varhan nûktefií církevní reformátofii. Paradoxní bylo pûsobení kalvinismu v Nizozemí, kde zákaz pouïívání varhan pfii církevních obfiadech zpûsobil neb val rozkvût varhanního umûní. Zdej í kostely a varhany nebyly totiï majetkem církevním, ale obecním; a varhanní hudba pro poslech provozovaná mimo bohosluïby zde doznala velkého rozmachu. Renesanãní varhanáfiství dosáhlo v Nizozemí vysokého stupnû bohatou paletou zvukov ch barev. Jeho vliv se projevil v dal ím rozvoji nástrojû zvlá tû v severní a stfiední Evropû. Po urãité stagnaci za tfiicetileté války dospûlo evropské varhanáfiství k svému vrcholu v období baroka a klasick zpûsob stavby barokních nástrojû dozníval aï do poloviny 19. století. Velká vût ina barokních varhan byla ladûna ponûkud v e, neï odpovídá dne nímu komornímu a. Je to zpûsobeno tím, Ïe v minulosti byla uplatàována pro rûzné úãely rûzná v e ladûní. Tak napfiíklad roku 1772 byly mezi jednotliv mi druhy ladûní tyto relace: kornetov tón byl o pûl tónu v e neï chórov tón, kter se také nûkdy naz val operní tón. Je tû o dal í pûltón níïe znûl komorní tón. Tento komorní tón byl v eobecnû zaveden, ale ve Francii se nûkdy uplatàovalo ladûní je tû o pûltón niï í, naz vané francouzsk tón. 10

9 První zprávy o varhanách u nás se objevují v souvislosti se stavbou tohoto nástroje v románské bazilice sv. Víta na PraÏském hradû ( ), dómu v Olomouci (1258), klá terních chrámech ve Zbraslavi (1292), v Polici nad Metují (1294) a Doksanech. V prûbûhu 13. století se varhany stávaly souãástí interiéru ãetn ch chrámû v Praze. V Kolínû byly postaveny od varhanáfie Pavla, ve Star ch Hradech na Jiãínsku dostával správce farní koly 1 kopu gro Û za hru na varhany. Gotické kostely nemûly Ïádné kruchty a varhany stály v chrámovém prostoru poblíï oltáfie. Jen v jimeãnû se do 16. století stavûly malé dfievûné kruchty ve formû vla tovãího hnízda, vût inou jen s místem pro varhaníka. Pro zpûváky bylo vyhrazené místo v chrámové lodi. Varhanní skfiínû byly opatfieny dvefimi z deskov ch obrazû, jejichï tvar odpovídal tvaru pí Èalov ch polí. Velk v znam pro roz ífiení varhan u nás mûla literátská bratrstva, laické muïské pûvecké sbory. Jejich znaãné jmûní umoïàovalo pofiizovat nejen nádhernû vybavené kancionály a graduály, ale i varhany. Ve vût ích mûstech se literáti dûlili na dva sbory, ãesk a latinsk. Mûli pak zpravidla dva kûry a ãasto i dvoje varhany. HISTORICKÉ VARHANY V âechách Smeãno stav nástroje pfied rekonstrukcí 11

10 Na dvou zavírateln ch kfiídlech byly z vnûj í strany obrazy: vpravo sv. Václav na koni, v horních polích sv. Jan Kfititel a sv. Pavel. Vlevo sv. Jifií na koni, v horních polích sv. Jakub Vût í a sv. Petr. Na vnitfiní stranû byl namalován v jev Zvûstování Panny Marie a nad ním zpodobení ãtyfi evangelistû. Na boku skfiínû je obraz sv. Kry tofa s dítûtem, nad fiímsou varhan jsou erby donátorû. SkfiíÀ byla nûkolikrát pfiemalována a pfiedev ím pfii posledním restaurování v devadesát ch letech 20. století do lo k velmi závaïn m chybám. V roce 1775 byl nástroj pfiestavûn a doplnûn o pozitiv v zábradlí kûru, kter byl pfii posledním pokusu o imitaci pûvodního stavu zase odpojen. Smeãno jeden z nejstar ích dochovan ch nástrojû v âechách pochází z konce 16. století. 13