Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Transkript

1

2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3

4 Tomá Durdík ILUSTROVANÁ ENCYKLOPEDIE âesk CH HRADÒ Nakladatelství Libri Praha 2009

5 Rukopis této knihy vznikl za podpory grantového projektu PK 96 P0200P003 âeské hrady dokumentace a zhodnocení MK âr. Tfietí vydání podpofiila ARCHAIA PRAHA o. p. s. Autofii kreseb: ing. arch. Vlastimil Durdík, dále ing. arch. Petr Chotûbor, CSc., PhDr. Tomá Durdík, DrSc., Jaroslav Tájek, Jana Minarãíková, Helena Komárková Kresba mapy: Marie Záleská Letecké fotografie: pfieváïnû PhDr. Martin Gojda, CSc., a PhDr. Zdenûk SmrÏ, CSc. Ostatní fotografie z archivû ARÚ AV âr Praha, SÚPP Praha, autora, dal í nezi tnû poskytli ãetní autofii a instituce, pfieváïnû zmínûní v úvodu, jimï náleïí dík. Tomá Durdík, 1999, 2000, 2009 ISBN

6 OBSAH Pfiedmluva 7 Úvod 11 Nástin v voje ãesk ch hradû 14 Îivot na stfiedovûkém hradû 26 Jména hradû 45 Slovník hrady, stavitelé, stavebníci, badatelé, základní pojmy 47 Nûmecká jména ãesk ch hradû 659 Rejstfiík hradû 661 Literatura 667 Seznam ilustrací 711

7

8 P EDMLUVA P EDMLUVA âeské hrady nepochybnû náleïejí k tûm památkám na í národní minulosti, které jsou jiï tradiãnû v popfiedí zájmu na í odborné, ale pfiedev ím nej ir í vefiejnosti. Tomu odpovídá i mnoïství rûzn ch prací, které jim byly doposud vûnovány, s nimiï se mûïe náv tûvník i zájemce seznamovat. Problém v ak spoãívá v tom, Ïe znaãná ãást (zvlá tû souãasné a nedávné literární produkce) na toto téma neodpovídá souãasnému stupni poznání a neobsahuje v lep ím pfiípadû informace, které jsou v sledkem vûdeckého studia této problematiky. V pfiípadû hor- ím pak pfiiná í vyloïenû chybná a zavádûjící sdûlení. Platí to jak o mnoha drobn ch monografick ch broïurách, které jsou k dispozici náv tûvníkûm jednotliv ch hradû, tak o vût ích a rozsáhlej ích publikacích. Vzhledem k atraktivitû a romantickému zájmu iroké vefiejnosti takovéto ãasto velmi podbízivû vybavené publikace nepatfií mezi neprodejné. A úmûrnû tomu se do jejich psaní mnohdy hrnou autofii zcela nepouãení, u nichï lze jen obdivovat odvahu a nedostatek zodpovûdnosti, s jak mi se pou tûjí do tématu jen minimálnû jim známého. Ostatnû pfiedstava, Ïe hrad je objekt, kterému rozumí takfika kaïd a s nímï mûïe podle své volné úvahy nakládat (pochopitelnû nejen v rovinû literatury), je prokletím nejen na í hradní architektury. Ale nerovn zápas s ní podstupují se smutn mi v sledky a katastrofálními ztrátami i hrady v nûkter ch vyspûl ch evropsk ch zemích. Druh problém vût iny zvlá tû soubornûj ích a pfiedev ím obrazov ch publikací o hradech, s nimiï se u nás setkáváme, je nereprezentativnost v bûru památek, které obsahují. Nalezneme v nich takfika bez v jimky hrady nejlépe dochované s nejnádhernûj ími a nejzajímavûj ími interiéry ãi nejvût í zfiíceniny. Tímto karl tejnsk m pfiístupem se jistû lze seznámit se zcela náhodn m v bûrem náhodnû nejlépe dochovan ch objektû, ale realitû odpovídající reprezentativní obraz hradní produkce ãeského stfiedovûku v ak takto získat v Ïádném pfiípadû nelze. Studium ãesk ch hradû má dlouhou tradici, s níï se je moïno ve struãnosti seznámit v kapitole Úvod této knihy. V souãasné dobû je ãeská kastellologie (vûda o feudálních sídlech) na jednom z velmi ãestn ch míst v souvislostech souãasného evropského bádání. Intenzívní komplexní v zkum posledního ãtvrtstoletí pfiinesl mnoïství nov ch a zcela zásadních poznatkû, které staví do nového svûtla témûfi v echny okruhy otázek t kajících se v ech stránek Ïivota, funkcí, v voje a podoby na ich stfiedovûk ch hradû. Snahou zpfiístupnit v rûzn ch odborn ch publikacích roztrou ené a mnohdy je tû nepublikované v sledky je vedena tato Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû. Navazuje na tfii vydání podstatnû skromnûj í Encyklopedie ãesk ch hradû v nakladatelství Libri. MoÏnosti této publikace byly limitovány moïn m rozsahem a poïadavky na její podobu. Proto nutnû i ona pracovala s v bûrem lokalit (ov em reprezentativním) a nemohla obsahovat obsáhlej í bibliografické údaje. Pfiesto v ak názornû ukázala pfiínosnost prezentace souãasn ch, od dosavadního pojetí znaãnû odli n ch v sledkû. Znaãn zájem, kter u odborné i nej ir í vefiejnosti vzbudila, umoïnil realizaci rozsáhlej í, úplnûj í a lépe vybavené Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû, která by jiï mûla ve vût ím rozsahu splnit poïadavky na v estrannou pouïitelnost kastellologického encyklopedického díla. Teritoriální zábûr Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû je dán dne ními státními hranicemi a historickou hranicí mezi âechami a Moravou. Stranou tak musely zûstat pûvodnû ãeské hrady leïící dnes mimo území âeské republiky (jde pfiedev ím o oblast Kladska a âeskosaského v carska). DÛvodem je pfiedev ím neutû en stav jejich zpracování. Vlastní slovníkové ãásti pfiedcházejí ãtyfii souvislé vstupní kapitoly. V Úvodu se ãtenáfi mûïe seznámit s v vojem zájmu o ãeské hrady a pfiístupû k jejich studiu. V následujícím struãném Nástinu v voje ãesk ch hradû je podán pfiehled základních v vojov ch etap a tendencí ãeské hradní architektury. Kapitola Îivot na stfiedovûkém hradû si v ímá hradní kaïdodennosti jak v míru, tak v dobû obleïení. A koneãnû samostatná kapitolka je vûnována i problematice jmen ãesk ch hradû. TûÏi tû knihy pfiedstavuje slovníková, encyklopedická ãást. Její podoba je v sledkem snahy obsáhnout co nejvíce podstatn ch informací jak k jednotliv m objektûm, tak k ostatním otázkám a problémûm, které s hrady souvisejí. MoÏnosti v bûru a rozsahu jednotliv ch hesel byly pochopitelnû i nyní determinovány moïn m rozsahem knihy. Slovníkovou ãást tvofií hesla nûkolika typû. Zafiazena byla struãná informace o jiï neïijících badatelích, ktefií hráli ve v voji studia ãesk ch hradû v znamnou roli. Dal í skupina hesel si v ímá charakteristick ch prvkû hradní dispozice a hradní architektury. Tato kniha, po- 7 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 P EDMLUVA chopitelnû i z dûvodû rozsahu, nemûïe suplovat základní pfiíruãky o v voji architektury a stavebních slohû. Takovéto základní pouãení ãtenáfi nalezne napfi. v bûïnû dostupn ch instruktivních publikacích Jaroslava Herouta ãi dal ích kompendiích k dûjinám a v voji architektury. Dal í závaïná skupina hesel si v ímá hradní typologie, která v poslední dobû hraje pfii studiu hradní problematiky velmi dûleïitou a pfiínosnou roli. Z obecnû historické problematiky byla zafiazena hesla v znamn ch stavebníkû, ktefií postavili vût í poãet hradû, nebo do v voje hradní architektury zasáhli zvlá tû v znamn m zpûsobem. Z tûchto dûvodû se jedná prakticky pouze o ãeské krále a praïské biskupy (arcibiskupy). Z ostatní historické problematiky byly prezentovány pfiedev ím nûkteré zásadní skuteãnosti z oblasti právní. Samostatná hesla mají i známí stavitelé hradû. Pozornosti se dostalo i otázkám z oblasti provozu, zázemí a sídli tnû geografick ch souvislostí hradu. Dal í skupiny hesel vycházejí z oblasti archeologie stfiedovûku, dûjin umûní, vojenské historie, pomocn ch vûd historick ch a dal ích disciplín, které se na studiu hradní problematiky podílejí. Skladba slovníkové ãásti byla pochopitelnû vedena snahou o zachování proporãnosti mezi jednotliv mi druhy okruhû hesel. Podstatnou a zásadní sloïku slovníkové ãásti tvofií monografická hesla jednotliv ch hradû. Zde se kniha snaïí b t prvním pokusem o moderní korpus ãeské hradní architektury, kter nám doposud velmi citelnû chybûl. Tato skuteãnost velmi negativnû ovlivàovala ve keré dosavadní zvlá tû syntetické úvahy. Do knihy byla zafiazena hesla 625 hradû ãi lokalit za hrad doposud povaïovan ch. Nejspí e v ak nejde o v echny hrady, které u nás existovaly, je v ak moïné pfiedpokládat, Ïe prezentovan poãet pfiedstavuje v raznû více neï 90% stfiedovûké reality. Za souãasného stavu vûdomostí v ak z nûkolika dûvodû, které se pokusíme nastínit, nelze spolehlivû k tomuto poãtu dal í lokality pfiifiadit. Pfiedev ím je nutno pfiipomenout, Ïe oproti jin m evropsk m zemím (snad pouze s v jimkou Polska) bylo u nás ve stfiedovûku striktnû rozli ováno mezi hrady a opevnûn mi feudálními sídly niï í kvalitativní úrovnû tvrzemi. (Ve vût inû evropsk ch zemí jsou oba typy shodnû klasifikovány jako hrady.) Kromû fiádovû stovek hradû prezentovan ch v této knize existovalo i nûkolik tisíc tvrzí. Hranice mezi obûma typy sídel nebyla zcela jasná a definovat se ji spolehlivû nepodafiilo ani souãasnému bádání. Existuje vût í mnoïství mezních pfiípadû, které by bylo moïno pfiiãíst obûma kategoriím. Zde bylo rozhodování o zafiazení znaãnû komplikované. Ty objekty, které byly v písemn ch pramenech vïdy oznaãovány pouze jako tvrz, pfiestoïe jejich stavební podoba je mnohdy nároãnûj í neï u nûkter ch hradû, byly ponechány stranou. Stejnû jako nûkteré v znamné a v stavné tvrze, epizodicky oznaãené tfieba i jako hrad, které v ak souãasné bádání zcela tradiãnû a jednoznaãnû jako tvrz chápe. Pfiíkladem obou skupin mohou b t napfi. tvrze Popovice, Hradenín, Roztoky u Prahy ãi Staré Kestfiany. Pfiesto se na stránkách této knihy jistû bude moïno setkat s nûkter mi stavbami, které budou jin mi badateli chápány i jako tvrze. Druhou velkou skupinou, kde je moïno oãekávat roz- ífiení prezentovaného poãtu, jsou malé bezejmenné objekty lehãí konstrukce a ménû nároãné podoby, k nimï není k dispozici psaná historie a které mûly pfiedev ím funkci vojenskou a jiné pomocné funkce. Jejich pozûstatky mohou b t znaãnû nenápadné a unikat lehce evidenci, nebo mohou b t zamûnûny za zaniklé objekty jiného, zejména pravûkého stáfií. Bez archeologick ch poznatkû je vût inou bliï í posouzení takov chto objektû velmi tûïko moïné. Od dal ího v zkumu lze tedy oãekávat roz ífiení ãi korekci souãasn ch vûdomostí, zpfiístupàovan ch touto knihou. Mezi prezentované lokality byly naopak zafiazeny doposud zcela stranou zájmu stojící komendy rytífisk ch fiádû. Mûly totiï v mnoha pfiípadech vyloïenû charakter hradu a nebo pfiedstavují svéráznou syntézu architektury hradní a monastické. Urãit problém pfiedstavovalo i zafiazení nûkter ch historicky doloïen ch, av ak fakticky zcela zanikl ch objektû, o jejichï bliï í podobû doposud nic nevíme. Kardinálním problémem autora jakékoliv encyklopedie (a i urãit m prokletím tohoto druhu literatury) je nutnost zpracovat fiádovû zcela nesrovnatelné informace do fiádovû velmi lehce srovnateln ch hesel. Na první pohled se tak zákonitû stává, Ïe opticky témûfi shodnû pûsobí hesla, kde jsou v echny informace v sledkem detailního dlouhodobého studia opfieného o mnoïství vûcn ch dokladû a argumentû, a hesla, která jsou shrnutím velmi zlomkovit ch a hypotetick ch informací. Forma encyklopedie, bohuïel, neumoïàuje prezentaci v ech názorû a vedení diskuse s nimi. Uvádûní variantních interpretací pfiicházelo v úvahu pouze zcela v jimeãnû. Proto je nutno v klad v jednotliv ch heslech chápat tak, Ïe pfiedkládá variantu, kterou autor povaïuje za nejpravdûpodobnûj í. Nemalé problémy jsou spojeny jiï s nadpisem kaïdého monografického hesla, totiï se jménem hradu. Tyto problémy se t kají pfiedev ím lokalit, jejichï historická jména neznáme a které kolují v odborné i dal í literatufie pod rûzn mi traèov mi ãi zcela v novovûku vytvofien mi jmény, eventuálnû pod jmény obce, v jejímï katastru leïí. Zde bylo nutno diferencovat. U tûch hradû, které jsou jiï (byè mnohdy ne pod nej Èastnûj ími názvy) v literatufie zavedeny a zaïity (napfi. Neznám hrad u Albrechtic) byla tato forma jména respektována, stejnû jako u ménû ãast ch novovûk ch pomístních jmen (napfi. Zkamenûl zámek). V pfiípadû pomístního jména Hrádek bylo dûslednû doplnûno bliï í urãení lokalizace, v pfiípadû ostatních bezejmenn ch lokalit byla zvolena varianta oznaãující je jako Hrad u... Vlastní monografické heslo hradu se skládá z nûkolika ãástí. Prvou je charakteristika souãasného stavu a základní lokalizace. Jako zachované hrady jsou uvádûny vyuïité objekty pod stfiechou, jako zfiíceniny hrady s rozsáhlej ími zbytky nadzemních zdûn ch konstrukcí. Jako zaniklé objekty s mal mi zbytky nadzemních konstrukcí ãi pouze dochované v podobû terénních reliéfních reliktû a jako zcela zaniklé pak ty, z nichï se témûfi nic, nebo vûbec nic nedochovalo. Lokalizace je uvedena zcela rámcovû pouze pro prvou, 8

10 P EDMLUVA základní orientaci, které slouïí i v knize obsaïené mapy. Vzhledem ke svému rozsahu i zamûfiení nemûïe a ani nechce tato kniha suplovat turistické publikace detailnû popisující moïnosti pfiístupu na jednotlivé hrady. Tyto informace ãtenáfi nalezne v turistick ch mapách, které jsou dnes v odpovídající kvalitû bûïnû dostupné, nebo v kolektivní publikaci Hrady a zámky v âechách, A Z na cesty, vydané v nakladatelství Olympia roku Druhá ãást kaïdého hesla podává struãn pfiehled historie hradu. Nebylo pochopitelnû ani úãelem, a tím ménû v moïnostech této struãné knihy, psát vyãerpávající politické dûjiny jednotliv ch hradû. BliÏ í informace ãtenáfi nalezne ve fenomenálním patnáctisvazkovém díle Augusta Sedláãka Hrady, zámky a tvrze království ãeského, a pro základní informaci mûïe sáhnout i po, bohu- Ïel, znaãnû problematické fiadû nakladatelství Svoboda Hrady, zámky a tvrze v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Vzhledem k charakteru této publikace je v ak nutno poãítat s tím, Ïe kaïdé zde obsaïené tvrzení je nutno pracnû (kniha neobsahuje citace) provûfiovat, zda odpovídá realitû. Odkazy na dal í detailnûj í literaturu pak obsahuje závûr hesla. V historické ãásti hesel na í encyklopedie se setkáme pouze s nejzákladnûj ími informacemi o dobû vzniku a zániku a majetkov ch zmûnách, dobytích, poïárech a jin ch skuteãnostech, které mûly vliv na podobu a v voj stavby. Tfietí odstavec kaïdého hesla podává popis podoby a nástin v voje hradu. Podoba informací zde obsaïen ch pochopitelnû odpovídá u jednotliv ch hradû mnohdy navzájem zcela nesrovnatelnému stupni poznání. Otázky podoby a v voje nûkter ch hradû jsou v odborné literatufie pfiedmûtem diskuse. Jak jiï bylo v e uvedeno, ve vût inû pfiípadû tuto diskusi vzhledem k rozsahov m moïnostem nebylo moïno pfiená et do struãné informace obsaïené v encyklopedickém heslu. Uvedena je ta varianta v kladu, která je dle autorova pfiesvûdãení nejblí- Ïe pravdû. U hesel objektû, které byly v novovûku pfiestavûny na zámky, ãi jinak vyuïívány, je tato mlad í fáze jejich Ïivota pouze zcela struãnû pfiipomenuta a není jí vûnována bliï í pozornost. âtvrt odstavec kaïdého hesla hodnotí hrad v ir ích souvislostech odpovídajících souãasnému stupni poznání problematiky ãesk ch hradû. Závûr kaïdého hesla tvofií odkazy na literaturu, detailnû citovanou v závûru knihy v Soupisu literatury. U této problematiky je nutno zastavit se ponûkud ob írnûji. Pfiedev ím je nutno zdûraznit, Ïe i na první pohled pfies velk objem citované literatury nutnû musí jít o v bûr. Stranou byly ponechány v eobecné pfiehledné práce a kompendia vût iny pfiíbuzn ch oborû, silnû zredukována ãi pominuta byla literatura k poststfiedovûk m osudûm a v bavû v novovûku pfiestavovan ch hradû. Stejnû tak nebylo detailnû moïno prezentovat literaturu k sakrálním objektûm v hradním areálu a zejména jejich mlad ím osudûm, v bavû a podobû. Uvádûny nejsou rovnûï odkazy na obecnû historické práce, v nichï je napfiíklad bez vût ího pfiínosu k poznání podoby hradu zmiàován nûkter z jeho drïitelû. Nenalezneme také (pokud to v jimeãnû nebylo nutné) odkazy na práce zab vající se Ïivotními osudy jednotliv ch drïitelû a rodû. U panovníkû a dal ích v znamn ch osobností je uvedena pouze ta literatura, která si jich v raznûji v ímá v souvislosti s hrady. RovnûÏ uvedenou literaturu k archeologick m nálezûm z jednotliv ch hradû je nutno chápat jako informativní v bûr. Stranou zûstala prakticky v plném rozsahu literatura vyloïenû turistická bez v raznûj- ího informaãního pfiínosu (i kdyï i takovéto práce mohou pochopitelnû obsahovat cenné postfiehy). Mnoho jich bylo publikováno napfiíklad v âasopise turistû, jehoï bibliografii zpracoval P. RoÏmbersk (1991; 1993 a). Znaãn problém pfiedstavovaly téï úvahy o zafiazení nepublikovan ch elaborátû a písemností, které obsahují velké mnoïství zásadních informací. V podstatû se rozpadají do dvou skupin. Prvou pfiedstavují nálezové zprávy a dal í materiály z archeologick ch v zkumû a prûzkumû. U nich je situace pfiíznivûj í, neboè jsou centrálnû pro celé území âech uloïeny a pfiístupny v Archivu nálezov ch zpráv Archeologického ústavu AV âr (Letenská 4, Praha 1). Z tohoto dûvodu nebyly fiádovû nejménû stovky tûchto elaborátû a zpráv do soupisu literatury z úsporn ch dûvodû zafiazeny. Kromû toho základní evidence a informace o archeologick ch terénních akcích je od edesát ch let za kaïd kalendáfiní rok zvefiejnûna formou publikace V zkumy v âechách (dfiíve Bulletin záchranného oddûlení, od tohoto názvu je odvozena i stále pouïívaná bibliografická zkratka BZO). Tyto standardní informace v poãtu fiádovû minimálnû stovek nejsou rovnûï v této knize citovány. Zcela odli ná situace nastává, bohuïel, v pfiípadû elaborátû stavebnû historick ch prûzkumû, zpracovávan ch z poãátku pfieváïnû prûzkumn m oddûlením SÚRPMO, nyní i mnoha dal ími institucemi a jednotlivci. Zde Ïádná centrální evidence neexistuje, stejnû jako povinnost jejich zachovávání a uloïení. AÏ v poslední dobû byl s podporou GA âr zaloïen archiv stavebnû historick ch prûzkumû pfii Státním ústfiedním archivu v Praze (Milady Horákové 133, Praha 1). Tyto zásadnû pfiínosné elaboráty jsou roztrou eny na mnoha místech (pfiedev ím v archivu SÚRPMO a archivech Památkov ch ústavû a dal- ích institucí) a ãasto spolu s dal í stavební dokumentací zanikají. Proto jsou v této práci v soupisu literatury zafiazeny, pfiiãemï je v ak nutno s lítostí konstatovat, Ïe ne v echny ze zde uveden ch se podafiilo fakticky nalézt. Velk objem literatury vedl zákonitû k tomu, Ïe základní souborné práce, obsahující informace o velkém mnoïství hradû, nejsou z úsporn ch dûvodû u jednotliv ch hesel uvádûny. Jde pfiedev ím o základní kastellologická kompendia F. A. Hebera, A. Sedláãka, D. Menclové a T. Durdíka, stejnû jako jiï zmínûnou fiadu nakladatelství Svoboda, dále pak soupisové a pfiehledné práce umûlecko historické a umûlecko topografické, toponomastické a z oboru dal ích historick ch disciplín (k tûmto otázkám viz téï Bibliografickou poznámku v úvodu Encyklopedické ãásti). U hesel jednotliv ch badatelû pfii v bûru odkazû na literaturu o nich hrálo pfiednostní roli to, zda uvedené nekrology ãi vzpomínkové ãlánky obsahují bibliografii toho kterého autora. Literatura, která je u jednotliv ch hesel ãi v soupisu literatury uvedena, má pochopitelnû velmi promûnlivou 9

11 P EDMLUVA kvalitu, kolísající od zcela seriozních vûdeck ch informací aï po práce minimálnû málo pouãené. Práce vyloïenû zavádûjící a zcela podprahové informaãní hodnoty byly pochopitelnû pominuty. Rozsahové moïnosti soupisu literatury vylouãily moïnost anotace jednotliv ch titulû a jak jiï bylo v e pfiipomenuto, forma encyklopedie prakticky neumoïàuje diskusi s názory a pfiedstavami jednotliv ch autorû. Proto je nutno na tomto místû zdûraznit, Ïe fakt, Ïe se nûjak titul vyskytuje v soupisu literatury této knihy, neznamená v Ïádném pfiípadû, Ïe v echny údaje, které obsahuje, jsou správné a pravdivé. Naprostá vût ina citovan ch prací obsahuje odkazy na dal í literaturu. Velk problém pfieváïné vût iny dosavadních publikací o ãesk ch hradech pfiedstavují publikované plány hradû. Vût inou není uvedeno, odkud takov plán pochází, ãi jak m zpûsobem byl pofiízen. A tak se i v jedné práci (napfi. v syntéze D. Menclové) vedle sebe nikterak neodli eny vyskytují pfiesná geometrovská zamûfiení se skicami, jejichï styk s realitou není velk. Ve snaze vyvarovat se takto vznikl ch chyb, jsou v popiscích plány v této knize podle pûvodu ãi zpûsobu pofiízení rozli eny. Jako pûdorys jsou oznaãeny profesionální geometrovská zamûfiení provádûná pomocí zemûmûfiiãsk ch strojû. Pod pojmem terénní náãrt se skr vají mûfiení pásmem, ãi krokované, provedené ortogonální metodou nebo triangulací, stejnû jako mûfiení protínáním na stolku. Spolehlivost této skupiny dokumentace je znaãná. Jako skica jsou oznaãeny náãrty bez mûfiení, které mají hrub í orientaãní hodnotu. Pokud není známo, jak m zpûsobem dokumentace vznikla, je prezentována pod oznaãením plán a v popisce je uvedeno, od jakého autora byla pfievzata. Pro potfieby této publikace byla provedena revize vût- iny lokalit a bylo pofiízeno velké mnoïství nové dokumentace, která je zde publikována poprvé. Pfiesto se v ak zákonitû nepodafiilo nav tívit zcela v echny uvedené hrady. V nûkolika pfiípadech, u nichï neexistuje Ïádná jiná dokumentace, byly zafiazeny hrubé informaãní skici ze sbírky náãrtkû a plánkû ãesk ch feudálních sídel Jifiího âíïka (jak je uvedeno v popisce), která je uloïena v Archivu nálezov ch zpráv ARÚ AV âr Praha. Tyto plánky, k nimï je nutno pfiistupovat s urãitou opatrností, poskytují pouze nejhrub í elementární informace. Vzhledem k tomu, Ïe star í nûmecky psaná i nûkterá souãasná nûmecká literatura uvádí pouze nûmecká jména ãesk ch hradû, byla do této knihy zafiazena kapitolka, ve které je uveden ãesk ekvivalent k tûm, která jsou od ãesk ch v raznûji odli ná. K usnadnûní orientace v knize slouïí kromû mapy uveden ch hradû i rejstfiík v ech hradû na dne ním ãeském území, které jsou v knize zmiàovány, obsahující v echny bûïnûji uïívané varianty jejich jmen. Zpracování obrovského tématu jedním autorem je pochopitelnû nelehkou záleïitostí, i kdyï praktické zku enosti ukazují, Ïe kolektivní práce by byla za souãasn ch podmínek je tû komplikovanûj í. Vznik Ilustrované encyklopedie ãesk ch hradû by nebyl moïn bez laskavého pfiispûní kolegû a pfiátel, ktefií rûznou mûrou poskytli konzultace, dokumentaci ãi umoïnili pfiístup k jinak patnû dostupn m materiálûm a informacím. Tûm nále- Ïí podûkování. Pfiedev ím to byli Franti ek Gabriel, Jaroslav Panáãek a Tomá Tomíãek a dále (v abecedním pofiádku) Jan Adámek, Jan Anderle, Miroslav BrÛha, Petr Cejp, Miroslava Cejpová, Jan âíïek, Zdenûk Dragoun, Michal Flegl, Jan Frolík, Jifií Fröhlich, Martin Gojda, Petr Chotûbor, Jifií Kalferst, Eva Kamenická, Franti ek Ka iãka, Vojtûch Ka par, Jan Kláp tû, Václav Kouba, Jan Kozdas, Marian Kruck, Ivan Krutina, Dobroslav Líbal, Petr Macek, Milan Mariánek, Jan Michálek, Bofiivoj Nechvátal, Jaroslav Pachner, Zdenûk Procházka, Vladislav Razím, Miroslav Richter, Bohumil Roedl, Zbynûk Sedláãek, Jifií Sigl, Jifií Slavík, Petr Sommer, Zdenûk SmrÏ, Ladislav Svoboda, Pavel ebesta, Jaroslav paãek, Julie ulcová, Jifií Úlovec, Petr Valenta, Jarmila Valentová, Libu e Vá- Àová, Slavomil Vencl, Vít Vokolek, Petr Vorel, Jifií Waldhauser a Libor Wettengl. Velk dík za provedení naprosté vût iny kreseb náleïí Vlastimilovi Durdíkovi. Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû pfiedstavuje téï jako prv krok na cestû k modernímu korpusu ãesk ch hradû jakousi inventuru souãasné úrovnû vûdomostí o nich. Vypl vá z ní na jedné stranû, jak mnoho a s jak závaïn mi v sledky bylo vykonáno v posledních více neï dvaceti pûti letech. Na stranû druhé v ak i fakt, jak stále nesmírnû zlomkovité jsou tváfií v tváfi hrozivému procesu úbytku vypovídací schopnosti ãesk ch hradû jako historického pramene vûdomosti, které máme k dispozici. âeské hrady mají mezi ostatními památkami ponûkud v jimeãné postavení. Díky zájmu, kter z mnoha dûvodû a smûrû pfiitahovaly a pfiitahují, náleïely a náleïejí mezi památky nejpo kozovanûj í a mnohdy díky neinformovanosti a hlouposti po kozované a niãené zcela zbyteãnû, zato v ak nenávratnû. (Problematice památkové péãe a zachování na ich hradû jako plnohodnotného historického pramene se tato práce z rozsahov ch dûvodû nemohla blíïe vûnovat.) I kdyï jsme zemí s velk m bohatstvím hradní architektury, pfiedstavuje tato skuteãnost, v souãasné dobû je tû urychlovaná novou vlnou nekulturních pseudopodnikatelsk ch pfiedstav a vzedmutého naivního romantismu, závaïn problém a nebezpeãí. Zda ãeské hrady jako Ïiv, plnohodnotn, v povûdi schopn historick pramen zûstanou zachovány i dal ím generacím, je záleïitostí nás v ech. Pokud Ilustrovaná encyklopedie ãesk ch hradû dokáïe pfiispût k tomu, aby nej ir í vefiejnost k na im hradûm pfiistupovala s vût ím porozumûním, úctou a pochopením, pak bohatû splnila úkol, kter si autor pfiedsevzal. 10

12 ÚVOD ÚVOD Pfiedstavíme-li si typickou ãeskou krajinu, jistû jí bude dominovat hrdá silueta starého hradu nebo jeho zfiíceniny. Na e vlast je na tyto památky velmi bohatá, a to i v evropském kontextu. Snad kaïd nejeden hrad jistû nav tívil a s jin mi se setkal na stránkách uãebnic dûjepisu nebo historick ch knih. Mnohdy se hradûm fiíká nûmí svûdkové minulosti. Ov em tak zcela nûmí nejsou a tomu, kdo se umí pozornû dívat, umoïní poznat mnohé nejen o sobû a o dávném Ïivotû, ale i o dobû, která je pfiivedla k Ïivotu stfiedovûku. Ve skuteãnosti mohou b t svûdky velmi v mluvn mi. Porozumût jejich fieãi ov em znamená nároãnou, témûfi detektivní práci. Z jednotliv ch stop jako z drobn ch kaménkû skládáme mozaiku pûvodního obrazu. Mnohdy nûkteré její ãásti chybûjí a doplnit by nám je dokázal jen dûkladn, zvlá tû archeologick v zkum. Nûkteré v ak navïdy zûstávají skryty v minulosti a nám zb vají jen dohady. âást z nich zcela nenávratnû zanikla a tyto ztráty nás mrzí zvlá tû v tûch pfiípadech, stalo-li se tak zcela zbyteãnû v nedávné dobû ãi v souãasnosti díky lidské hlouposti, nekulturnosti a nepochopení. Pokusíme-li se vïít do stfiedovûkého zpûsobu Ïivota a pochopit jeho potfieby a zákonitosti, stane se i pro nás hrad Ïiv m místem kaïdodenního Ïivota na ich pfiedkû. Jak se v prûbûhu staletí vyvíjely a mûnily potfieby, moïnosti a nároky majitelû hradû, tak se mûnil a vyvíjel i hrad sám. Dobou, která mu dala vzniknout a jejímï symbolem se stal, byl stfiedovûk, v nûmï hrady plnily celou fiadu funkcí. Z nich pfiipomeàme alespoà funkci rezidenãní, obrannou, provozní, správní, reprezentaãní ãi mocenskou. Dal í století novovûku je jako nepotfiebné odsunula do pozadí a poznamenala spí e niãivou silou. Ty, které nebylo moïno pfiestavût na sídlo nového typu, totiï zámek, nebo utilitárnû, nejãastûji hospodáfisky vyu- Ïít, byly ponechány svému osudu a zmûnily se ve zfiíceniny, z nichï mnohé se staly zdrojem stavebního materiálu pro iroké okolí a témûfi zcela zanikly. Nov zájem o hrady se probouzí aï na poãátku l9. století. Z hradû jsou v té dobû jiï vût inou památky, a to památky minulého Ïivota, jenï je svou tajemností tolik pfiitaïliv m, zajímav m a lákav m zdrojem nového umûleckého a Ïivotního smûru l9. století romantismu. Romantiãtí umûlci se ve sv ch dílech ãasto navraceli do minulosti, aby v ní hledali vzory pro svou tvorbu. Malebná krajina s hradem se stala oblíben m námûtem romantick ch malífiû a obrázky zfiícenin plnily i skicáky literátû. Karel Hynek Mácha, kter byl velmi zruãn m kreslífiem, mûl na hrady spatfiené zvlá tní se it. Jeho kresby díky osobnosti autora známe velmi dobfie, podobn ch sbírek v ak existovalo velké mnoïství. V echny tyto obrazy a obrázky jsou pro nás dnes cenn m historick m pramenem, neboè mnohé z nich zachycují stavby, které díky nelítostnému zubu ãasu i lidské bezohlednosti zmûnily v prûbûhu staletí svou tváfi, nebo dokonce zcela zmizely. ProtoÏe archiváfie a historiky umûní vût inou zobrazené skuteãnosti jako pramen pro poznání podoby konkrétních staveb pfiíli nezajímají a mnohdy není dokonce ani urãeno, kter hrad je vyobrazen, pfiiná í bohuïel stále nesystematické studium vyobrazení z konce 18. a z 19. století nová a nová pfiíjemná pfiekvapení. Tûsnû pfied polovinou l9. století, v prûbûhu ãtyfiicát ch let, vznikla také první souhrnná práce o ãesk ch hradech. Sedmisvazkové dílo v nûmeckém jazyce Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (âeské hrady, tvrze a zámky) napsal Franti ek Alexander Heber. Tento romantik na sv ch cestách pofiídil velké mnoïství kreseb a plánkû, podle nichï pak byly zhotoveny krásné rytiny jako ilustrace knihy. Nad Heberov m textem, zvlá tû prv ch svazkû, se dnes mnohdy neubráníme úsmûvu, ale jeho pfiesné obrázky a podrobné popisy nám umoïàují dobfie rekonstruovat podobu hradû, tak jak vypadaly zhruba pfied sto padesáti lety. V mlad ích svazcích se jiï Heber snaïil o historické pojetí a lze jen litovat, Ïe jeho pilnou práci pfiervala pfiedãasná smrt. Romantick zájem o hrady neskonãil jen u sbírání jejich obrázkû. Díky pfiestavbám se totiï hrady bûhem staletí hodnû promûnily. Nebudily jiï proto dojem rytífiského stfiedovûku, po kterém jejich majitelé v duchu doby tak touïili. A tak se znovu pfiestavují, tentokrát ve snaze vrátit jim pûvodní stfiedovûkou podobu. V e mlad í se vût inou bouralo nebo bylo pfiizpûsobováno románskému ãi gotickému slohu. V sledek pak, bohuïel, neodpovídal pûvodnímu stavu památky. V lep ím pfiípadû hrad vypadal tak, jak by ho snad mohl postavit nûjak cizí, nejãastûji nûmeck, anglick nebo francouzsk stavitel. Tak se k nám dostala architektura, která se v âechách nikdy nepouïívala, napfiíklad tudorská anglická gotika, v jejímï stylu byla napfi. pfiestavûna Hluboká. âastûji byl v ak hrad ve snaze o vût í romantick úãinek doslova olepen nov mi vûïiãkami, ochozy a ãetn mi dal ími detaily, které by na stfiedovûké stavbû nebyly úãelné a které pûvodnímu hradu dodávaly pouze pohádkovou 11

13 ÚVOD kulisu (klasickou ukázkou jsou napfi. Îleby), nebo roz- ífien o nové, romantické ãástí (napfi. Horní hrad /Hauen tejn/). Tyto romantické a pozdûji puristické úpravy (purus, lat. = ãist, tj. takové, které se snaïily památku oãistit od v eho mlad ího a vrátit jí pûvodní vzhled) je tû doznívaly a probíhaly, kdyï se ãeské hrady dostaly do popfiedí zájmu historikû. Slibn nábûh pfiedstavovala jiï práce vlastivûdce Fridricha Bernaua, ale prvního vûdeckého kniïního zpracování se doãkaly aï z pera Augusta Sedláãka. Vzhledem k tomu, Ïe byl kolen historik, poskytuje jeho patnáctisvazkové dílo Hrady, zámky a tvrze království ãeského, jehoï poslední svazek vy el v roce l927 jiï po smrti svého autora, pfiedev ím pfiehled dûjin v ech na ich hradû. Dodnes nebylo napsáno úplnûj í historické dílo a kaïd, kdo se bude chtít s ãesk mi hrady blíïe seznámit, se k nûmu bude obracet. V pfiípadû jednotliv ch objektû pochopitelnû mlad í bádání pfiineslo ãetné doplàky a korektury, ale to nic nemûní na skuteãnosti, Ïe jde nepochybnû o základní historické kompendium ãeské kastellologie. MoÏnosti, které ãesk m historikûm fenomenální Sedláãkovo dílo nabízelo, zûstaly, bohuïel, prakticky aï doposud nevyuïity a historické bádání o ãetn ch otázkách spojen ch s hradní problematikou se prakticky nerozvinulo. V druhé polovinû 19. století se nejv znamnûj í hrady, respektive jejich nejnároãnûj í interiéry, staly samozfiejmou souãástí publikací o v voji ãeského v tvarného umûní, pfiedev ím architektury. Ale ani tento smûr nepfiinesl dal í rozvoj bádání, kter by se vûnoval hradu jako takovému. Nové podnûty pfii ly ve tfiicát ch letech 20. století ze zahraniãí, pfiedev ím díky dílu nûmeckého archeologa Carla Schuchhardta, kter zavedl do studia hradû typologické my lení a chápání. Jeho my lenky se obrazily v modifikované a rozvinuté podobû v díle Herberta Weinelta. V dal ím období zkoumání hradní architektury, které je spojeno pfiedev ím se jménem architektky Dobroslavy Menclové, pfievládala snaha o nalezení místa hradu v dûjinách v tvarného umûní. Hrad je podle tohoto pojetí v razem umûleckého slohu dané epochy a jeho jednotlivé typy pak odpovídají rûzn m v tvarn ch názorûm a proudûm. Své nesmírnû rozsáhlé celoïivotní dílo shrnula tato pilná badatelka do dvojdílné knihy âeské hrady, s níï se, pfiestoïe byla napsána o dvacet let dfiíve, ãtenáfii mohli seznámit aï v roce l972. Toto dílo uzavfielo jednu v znamnou etapu ãeské kastellologie. JiÏ koncem 19. století zapoãaly snahy o v kopy a v klizy jednotliv ch hradû. V jimkou v ak byly akce vedené poznávacími cíli, jako napfi. v zkum Josefa vehly na Kozím Hrádku. âinnost rûzn ch spolkû, pfiedev ím Klubu ãesk ch turistû, vypl vala ze snahy objekt uãinit co nejatraktivnûj ím, pfiístupn m a v lep ím pfiípadû stavebnû zaji tûn m. MnoÏství nálezû (pokud se dochovalo) uãinûn ch pfii tûchto vesmûs z hlediska vypovídací schopnosti hradu ne Èastn ch akcích, doposud ãeká na své zhodnocení. K prv m v kopûm veden m vûdeck mi cíli náleïely v prvé polovinû 20. století v zkumy na PraÏském hradû, Vy ehradû a Novém hradû u Kunratic. U poãátkû archeologického studia ãesk ch hradû stáli i manïelé Menclovi sv mi v kopy na DraÏicích ve ãtyfiicát ch a vihovû v 50. letech. Archeologick v zkum ãesk ch feudálních sídel se dále rozvíjel v celoïivotním díle Antonína Hejny. Prv m odkryvem celého jádro hradu se stal v zkum Evy Jánské na Sionu v 60. letech. V roce 1954 byl zaloïen Státní ústav pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû v Praze. V jeho prûzkumném oddûlení byla Dobroslavem Líbalem vypracována metodika provádûní stavebnû historick ch prûzkumû, podle níï bylo doposud formou pasportu zhodnoceno i mnoïství ãesk ch hradû. Tato ãinnost pfiedstavuje dûle- Ïitou komponentu souãasného stupnû poznání. Souãasná etapa studia hradní problematiky vychází z komplexní metodiky studia, vypracované na samém poãátku 70. let. Dle ní je hrad chápán jako Ïiv organismus, kter plnil ve své dobû mnoho rozliãn ch funkcí a úkolû. A k tomu musel b t uzpûsoben. KaÏdodenní Ïivot a provoz pfiedev ím úãel a poloha samotné stavby, její obrana, hospodáfiství, nároky majitele na bydlení odpovídající dobov m mûfiítkûm, úloha hradu v systému osídlení a ir ích souvislostech a jiné aspekty ovlivàovaly jeho uspofiádání. JistûÏe i poïadavky na umûlecké ztvárnûní místností hradního pána a reprezentaãních prostor (velk sál, kaple), tedy otázky reprezentace, hrály svou úlohu, ale zjevnû nebyly hlavním hlediskem pfii v stavbû hradu. Celkem pfiesn obraz pûvodní podoby hradu a Ïivota na nûm mûïeme získat tehdy, kdyï zkoumáme v echny tyto poãetné stránky ve vzájemn ch souvislostech. Znamená to studium v ech funkcí a stránek Ïivota hradu v jejich vzájemn ch souvislostech a vazbách. Tak, jako se navzájem podmiàovaly a kombinovaly, musejí se kombinovat a doplàovat i pfii v zkumu uïívané metody vlastní nûkolika speciálním historick m disciplinám, mezi nimiï si díky mnoïství pramenû, které pfiiná í i pro ostatní smûry studia, zachovává urãité vûdãí postavení archeologie stfiedovûku. Souãasná ãeská kastellologie je tedy typickou mezní historickou disciplínou, umoïàující plastick, stfiedovûké realitû blízk obraz. Její komplexní pojetí je v evropském mûfiítku dosti ojedinûlé a tato ãeská kola si jiï vydobyla i mezinárodního uznání. Více jak dvacet pût let aplikace této metodiky plnû potvrdilo její oprávnûnost a produktivnost aè jiï pfii velk ch dlouhodob ch v zkumech (napfi. Kfiivoklát, T fiov, JindfiichÛv Hradec), tak pfii ãetn ch men- ích vût inou záchrann ch akcích a povrchov ch prûzkumech a pfiineslo velké mnoïství v sledkû. Ty byly mnohdy aï pfiekvapivû odli né od závûrû pfiedcházejícího, chybami z jednostrannosti pohledu zatíïeného studia. Vzhledem ke krátké dobû nejsou je tû zdaleka v echny poznatky publikovány ve vût ích soubornûj ích pracích, ale pfiesto lze mnohé z nich nalézt v odborn ch ãasopisech a sbornících, jak na ich, tak zahraniãních. V posledních letech zvlá tû na stránkách sborníku Castellologica bohemica, v nûmï ãeská kastellologie po více jak 150 letech své existence získala publikaãní základnu. V roce 1984 bylo moïno, úmûrnû tehdej ím podmínkám spí e populární formou, vydat prvou novou syntézu v voje ãesk ch hradû (T. Durdík: âeské hrady. Praha 1984), v roce 1994 vy la na poãátku 80. let napsaná 12

14 ÚVOD kniïní monografie o hradech kastelového typu a následujícího roku Encyklopedie ãesk ch hradû. V tisku, bohuïel, stále zûstává syntetická práce o ãesk ch a moravsk ch hradech z pera autora Pavla Boliny, dokonãená v prûbûhu osmdesát ch let. Aãkoliv jsou ãeské hrady v popfiedí zájmu badatelû jiï zhruba sto padesát let, zb vá vykonat je tû velmi mnoho práce. PfiestoÏe jsou âechy na stfiedovûké hrady velmi bohatou zemí, není obecnû jejich stav dobr a kaïd m neodborn m zásahem, byè veden m sebeu lechtilej ími pohnutkami, nenávratnû zanikají neopakovatelné historické prameny. V souãasné dobû je jiï problémem najít intaktnû dochovan objekt, jehoï vypovídací hodnota by nebyla sníïena zásahy rûzného druhu. Zvlá tû v souãasné dobû se dostávají spolu se vzedmutou vlnou romantismu do popfiedí zájmu irokého okruhu lidí od hledaãû pokladû, rûzn ch pseudopodnikatelû aï po rûzné i velmi obûtavé nad ence, ktefií chtûjí dle sv ch pfiedstav pomoci. V sledek v ak, bohuïel, b vá v naprosté vût inû pfiípadû stejn, totiï nenapravitelné po kození. Situace není o mnoho lep í ani pfii vût inû památkov ch úprav, které za cenu kulisovitého zachování hmoty památky ji mnohdy témûfi zcela likvidují jako historick pramen. Mnoho pozûstatkû hradû dokonce fyzicky zaniká. Na vinû je ãasto hloupost, nekulturnost a neinformovanost, neboè rozhodovat o osudu na ich hradû se cítí povolán kde kdo. Hrady skuteãnû mají tímto smûrem mezi na imi památkami smutn primát. Aby tito nepfiehlédnutelní svûdkové stfiedovûku zûstali jako plnohodnotn historick pramen zachováni i dal ím generacím, je nutná co nej ir í informovanost o v ech otázkách, které jsou s nimi spojeny. Informovanost o jejich památkové podstatû a nutnosti kompletní ochrany vãetnû terénní archeologické situace je téï nutn m aspektem. Z této informovanosti by mûlo vyplynout nezbytné porozumûní, respekt a pokora pfii zacházení s nimi. Odpovûdi na vût inu otázek tímto smûrem souãasn stav poznání v bohaté mífie nabízí. K tomu, aby se stal souãástí národního kulturního povûdomí se snaïí pfiispût i tato kniha. Pozornému ãtenáfii pomûïe udûlat si ucelenûj í pfiedstavu nejen o jednotliv ch objektech, jejich souãástech a dal ích s nimi spojen ch otázkách, ale i celkov obraz o stfiedovûk ch hradech v âechách, o jejich v voji, uspofiádání, Ïivotu, spoleãenské úloze. Snad k vám tito pouze zdánlivû nûmí svûdkové minulosti promluví. Lit.: Heber ; Bernau 1881; Sedláãek ; Menclová 1976 a; Durdík 1976 a; 1981 a; 1982 a; 1984 a; Mráz 1988; Durdík 1992 d; 1994 a; 1995 b; 1995 c; 1998a; Durdík Bolina v tisku; Durdík v tisku r. 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 NÁSTIN V VOJE âesk CH HRADÒ NÁSTIN V VOJE âesk CH HRADÒ Vznik stfiedovûkého hradu je spojen s urãit m stupnûm v voje feudální spoleãnosti. ProtoÏe historick v voj v Evropû neprobíhal ani rovnomûrnû, ani v ude shodnû, do lo ke vzniku vrcholnû stfiedovûkého hradu v rûzn ch zemích v odli né dobû. Obecnû lze konstatovat, Ïe tento proces postupoval od jihu a západu k severu a v chodu. S nejstar ími kamenn mi hrady se na na em území setkáváme spí e ojedinûle jiï od 12. století, vûdãím typem opevnûného sídla se v ak staly aï okolo roku Do nástupu vrcholnû stfiedovûkého hradu bylo v âechách hlavním typem uïívan ch opevnûní hradi tû. Tento název, kter dnes bûïnû jako terminus technicus pouïíváme, je vlastnû nesprávn (hradi tû je název místa, na nûmï stál hrad, stejnû jako tvrzi tû, dvofii tû ãi mûsti tû oznaãují místo tvrze, dvora ãi mûsta). Soudobé písemné prameny vût inou hradi tû téï naz valy hrady, a pokud bychom chtûli u tohoto oznaãení setrvat, museli bychom je doplnit pfiívlastkem ranû stfiedovûké. Od hradû vrcholného stfiedovûku, které jsou pfiedmûtem této knihy, se v ak velmi li ily. ProtoÏe oba kvalitativní typy nûjak ãas (aï do zmínûn ch 30. let 13. století) existovaly paralelnû vedle sebe a protoïe v voj star ích hradi È sehrál svou roli pfii vzniku nejstar ího horizontu na ich vrcholnû stfiedovûk ch hradû, je nutno si hradi È ve struãnosti pov imnout. Nejstar í známá opevnûná hradi tû si na i pfiedkové poãali stavût jiï v 8. století. Tehdy kromû ochrany sv ch stál ch obyvatel poskytovala v pfiípadû potfieby i útoãi tû zemûdûlskému obyvatelstvu z irokého okolí. Tato útoãi tná funkce hradi tím zûstala aï do poãátku 13. století. VyÏadovala pochopitelnû znaãnou rozlohu opevnûné plochy. Délka hradeb byla znaãná, a aby takovéto opevnûní mohlo b t úãinnû bránûno, vyïadovalo obsazení velk m poãtem obráncû, ktefií se nepochybnû rekrutovali do znaãné míry z okolního obyvatelstva. Podobnû jako vrcholnû stfiedovûké hrady i hradi tû mohla b t buì v inná (u nás vût inou ostroïná, vrcholová ãi na terénních blocích), nebo níïinná, nejãastûji blatná. Volba typu staveni tû vykazuje urãité regionální zvyklosti a zvlá tnosti související nejspí e s historickopolitick mi souvislostmi. Opevnûní bylo vût inou budováno po celém obvodu. Pouze u nûkter ch v inn ch, zvlá tû ostroïn ch hradi È, kde se terénní konfigurace vyznaãovala dostateãnû strm mi svahy, nebylo nutno boãní strany v raznûji ohrazovat. S v vojem spoleãnosti a její diferenciací se pochopitelnû vyvíjela a mûnila i hradi tû. Nejpozdûji v 10. století se u ústfiedních hradi È vydûluje zvlá tní centrální, samostatnû opevnûná ãást, zvaná akropole. Její úãel je jasnûj- í neï u ostatní rozsáhlé plochy, povût inû hustû zastavûné pfiíbytky obyvatel, nejãastûji charakteru chat, srubû ãi zemnic. Akropole se stává rezidencí kníïete nebo pozdûji jeho správcû kastelánû, ktefií spravovali nejen vlastní hradi tû, ale i pfiilehlou provincii (kraj). Systém takov chto kastelánsk ch hradi È tvofiil hradskou soustavu, základní správní systém zemû fungující aï do prûbûhu prvé poloviny 13. století. Vznik akropole je díky dlouhodobému archeologickému v zkumu Rudolfa Turka velmi dobfie znám na Libici nad Cidlinou, která byla hlavním slavníkovsk m hradi - tûm. Na akropoli zde stál v stavn kamenn kostel, s nímï sousedil kníïecí palác. Mocn rod SlavníkovcÛ, z nûhoï pocházel i druh praïsk biskup svat Vojtûch, vlastnil v 10. století velkou ãást âech (pfiedev ím jiïní a v chodní) a silnû ohroïoval sv mi ambicemi praïské Pfiemyslovce. Proto v pfiíhodnou chvíli v roce 995 pfiepadla pfiemyslovská vojska Libici a vyvraïdila zde v echny pfiítomné ãleny rodu. Libice se pak stala fiadov m pfiemyslovsk m hradi tûm. Noví hrad tí správci z rodu Vr ovcû zde je tû zbudovali nov palác, ale kromû nûho se na akropoli vrátila opût bûïná drobná zástavba. Opevnûní hradi È z poãátku tvofiila vût inou palisáda doplnûná popfi. i ikmo zaráïen mi kûly. Záhy se v ak zaãaly budovat mnohem mohutnûj í hradby s dfievohlinitou konstrukcí. Jejich základem byl hlinûn násyp, zpevnûn dfievûnou ztuïující konstrukcí. Tu nejãastûji tvofiily dfievûné ro ty z mohutn ch kulatin, mohlo v ak jít i o roubené komory. âelní stranu zpevàovala a pfied ohnûm chránila zeì vyskládaná z kamene spojovaného jílem, tvofiící svislé ãelo hradby. Podobná zídka nebo roubená stûna zaji Èovala i zadní stranu, která mohla b t téï stupàovitû upravena. Ménû nároãné provedení, vyskytující se ve star ích dobách, mohlo mít dfievûnou i ãelní stranu. Tûleso takovéto hradby bylo velmi tûïké a pfies ztuïení mohlo záhy vykazovat statické problémy. Toho si byli stavitelé vûdomi, a proto mezi hradbou a pfiíkopem pfied ním ponechávali úzk prostor zvan berma, zamezující sklouznutí ãela opevnûní do pfiíkopu. Hradby na ich hradi È byly nepochybnû velmi nároãné na prûbûïnou údrïbu. Pokud byla zanedbána, do lo postupnû k jejich destrukci do podoby valû, jak je dnes známe z na ich hradi È. Jak rychle tento proces postupoval, ná- 14