Numerické řešení rovnice f(x) = 0

Transkript

1 Numerické řešení rovnice f(x) = 0 Přemysl Vihan Katedra fyziky, Pedagogická fakulta Univerzity J.E. Purkyně v Ústí n.l. 2. ročník, PMVT-mag. Abstrakt Seminární práce se zabývá numerickým řešením rovnice f(x) = 0. Jsou uvedeny metody, které vyžadují separaci (lokalizaci) kořenů: metoda půlení intervalu a metoda regula falsi (sečen) a metody, které vyžadují dobrý odhad počáteční aproximace: prostá iterační metoda a Newtonova metoda. Použití metod, jejich výhody a nevýhody jsou demonstrovány na několik příkladech. 1 Úvod V praxi se často setkáváme s úlohou řešit rovnici f (x) = 0 (1) kde f(x) je reálná funkce proměnné x. Řešit rovnici (1) znamená nalézt všechna ξ, pro která platí f (ξ) = 0 (2) ξ nazýváme kořenem či řešením rovnice (1). Jen málo rovnic typu f(x) = 0 lze řešit analyticky (např. algebraické rovnice do 3. řádu). Většinou však musíme použít numerické (přibližné) metody pro řešení rovnic f(x) = 0 [1]. 1

2 Řešit rovnici (1) numericky znamená navrhnout algoritmus přibližného řešení, při kterém získáme posloupnost aproximací x 0, x 1,..., x k,... (3) takovou, že lim x k = ξ (4) k 2 Teorie Numerické metody pro řešení rovnice f(x) = 0 lze rozdělit na metody, které vyžadují separaci (lokalizaci) kořenů a metody, které vyžadují dobrý odhad počáteční aproximace x 0. Separovat kořeny znamená nalézt interval < a, b >, pro který platí: f(a)f(b) < 0, funkce f(x) je v intervalu spojitá a v intervalu leží jen jeden kořen ξ. 2.1 Metoda půlení intervalu Tato metoda vyžaduje separaci kořenů, t.j. znalost intervalu < a 0, b 0 >, ve kterém se nachází hledaný kořen. Pro krajní body intervalu musí platit f(a 0 )f(b 0 ) < 0 (5) t.j. funkce v krajních bodech intervalu nabývá opačných znamének. V prvním kroku rozdělíme interval na dvě části - střední hodnotu označme x 1 : x 1 = a 0 + b 0 2 Poté testujeme, zda x 1 neodpovídá hledanému řešení: (6) f(x 1 ) < p (7) 2

3 kde p je požadovaná přesnost. Není-li tato podmínka splněna, testujeme zda f(a 0 )f(x 1 ) < 0 (8) V takovém případě se kořen nachází v intervalu < a 0, x 1 >. V opačném případě kořen leží v intervalu < x 1, b 0 >. Tento postup opakujeme tak dlouho, dokud není řešení nalezeno s požadovanou přesností. 2.2 Metoda regula falsi (sečen) Tato metoda též patří mezi metody vyžadující separaci kořenů. Je podobná metodě půlení intervalu - opět vymezíme interval < a, b >, ale bod x získáváme jako průsečík sečny spojující oba krajní body s osou x. Rovnice této sečny je f(b) f(a) y = (x a) + f(a) (9) b a Aproximace řešení x k se získá z rovnice (9), položíme-li y = 0: x k = a k 1f(b k 1 ) b k 1 f(a k 1 ) f(b k 1 ) f(a k 1 ) (10) Metoda sečen obvykle konverguje rychleji, než metoda půlení intervalu. 2.3 Prostá iterační metoda Prostá iterační metoda nevyžaduje separaci kořene, na druhou stranu se neobejde bez dobrého odhadu počáteční aproximace x 0. Funkci f(x) je dále nutné upravit na tvar x = ϕ(x) (11) V k-tém kroku iterace potom provedeme odhad kořene jako Prostá iterační metoda nemusí vždy konvergovat. x k = ϕ(x k 1 ) (12) 3

4 2.4 Newtonova metoda Jde opět o metodu iterační vyžadující odhad počáteční aproximace x 0. Aproximace řešení x k+1 se získá jako průsečík tečny v bodě [x k, f(x k )] s osou x x k+1 = x k f(x k) f (x k ) (13) Někdy může být problémem nutnost analytického výpočtu derivace. V tom případě lze použít upravenou verzi Newtonovy metody, která používá derivaci numerickou. Tečnu v bodě x k nahradíme přímkou procházející body x k a x k 1. Je-li x 0 počáteční aproximací, hodnotu x 1 určíme podle vztahu x 1 = x 0 (1 + ɛ) (14) kde ɛ je dostatečně malé číslo (např. 0.01). V dalších krocích (k = 2, 3,...) provede odhad podle vztahu (13) (stejně jako u klasické Newtonovy metody) s tím, že hodnotu f (x) nahradíme výrazem f (x) f(x k) f(x k 1 ) x k x k 1 (15) Ve srovnání s prostou iterační metodou konverguje Newtonova metoda rychleji. Nemusí konvergovat vždy, ale často funguje i v případě, kdy prostá iterační metoda selhává. 3 Výsledky a diskuze Numericky jsme řešili rovnice: 8x 3 6x 1 = 0 (16) x sin x π 4 = 0 (17) Výpočet jsme provedli pomocí výše zmíněných metod: metodou půlení intervalu, metodou sečen (regula falsi), prostou iterační metodou a Newtonovou metodou. U Newtonovy metody jsme zkoumali dvě verze s analytickým výpočtem derivace f (x) a s jeho numerickým přiblížením podle vzorce (15). Přesnost výpočtu byla nastavena na hodnotu ɛ = a výpis programů v jazyce Fortran je v Příloze. 4

5 3.1 Metoda půlení intervalu Metodou půlení intervalu byly nalezeny tyto kořeny: Funkce f 1 (x) = 8x 3 6x 1 = 0 poč. interval x f 1 (x) počet iterací < 1, 0.5 > < 0.5, 0 > < 0.5, 1.5 > Funkce f 2 (x) = x sin x π 4 = 0 poč. interval x f 2 (x) počet iterací < 0, 3.14 > Shrnutí Metoda půlení intervalu je velmi jednoduchá metoda s relativně pomalou konvergencí k hledanému kořeni v našem testu byla metoda půlení intervalu nejpomalejší. Při správně provedené separaci kořene však vždy konverguje k přesnému řešení. 3.2 Metoda regula falsi (sečen) Metodou regula falsi byly nalezeny tyto kořeny: Funkce f 1 (x) = 8x 3 6x 1 = 0 poč. interval x f 1 (x) počet iterací < 1, 0.5 > < 0.5, 0 > < 0.5, 1.5 > Funkce f 2 (x) = x sin x π 4 = 0 poč. interval x f 2 (x) počet iterací < 0, 3.14 >

6 Shrnutí Metoda regula falsi konverguje ve srovnání s metodou půlení intervalu o poznání rychleji. Určitý problém však může nastat ve vzorci (10), objeví-li se ve jmenovateli příliš malé číslo a může dojít k eventuálnímu dělení nulou. 3.3 Prostá iterační metoda Funkce f 1 (x) = 8x 3 6x 1 = 0 Obě funkce jsme upravili podle vzorce (11). U funkce f 1 (x) jsme testovali dva tvary rovnice (11): x = 8x3 1 (18) 6 x = 1 3 6x + 1 (19) 2 S použitím funkce (18) jsme došli k následujícímu řešení: poč. odhad x f 1 (x) počet iterací Použijeme-li funkci (19), metoda konvergovat nebude. Funkce f 2 (x) = x sin x π 4 = 0 Funkci f 2 (x) jsme upravili na tvar x = sin(x) + π 4 (20) Výsledek výpočtu: poč. odhad x f 2 (x) počet iterací

7 Shrnutí Jde o jednoduchou metodu, která ne vždy bude konvergovat ke správnému řešení. V našem případě se u funkce f 1 (x), nepodařilo najít takový odhad, aby metoda konvergovala k jinému než k výše uvedenému kořeni. 3.4 Newtonova metoda Při použití Newtonovy metody byly nalezeny tyto kořeny: Funkce f 1 (x) = 8x 3 6x 1 = 0 poč. odhad x f 1 (x) počet iterací Funkce f 2 (x) = x sin x π 4 = 0 poč. odhad x f 2 (x) počet iterací Newtonova metoda s numerickou derivací Po úpravě vzorce (13) pomocí vztahu (15) jsme dostali následující výsledky: Funkce f 1 (x) = 8x 3 6x 1 = 0 poč. odhad x f 1 (x) počet iterací Funkce f 2 (x) = x sin x π 4 = 0 poč. odhad x f 2 (x) počet iterací

8 Shrnutí Newtonova metoda opět nemusí vždy konvergovat. Pokud však konverguje, konverguje velmi rychle (šlo o nejrychlejší metodu v testu). Nevýhodou klasické Newtonovy metody je nutnost analyticky derivovat vstupní funkci. Tuto nevýhodu však lze eliminovat náhradou derivace f (x) jejím numerickým přiblížením tato verze Newtonovy metody potřebuje k dosažení výsledku jen o několik (v našem případě o 1 až 2) iterace více, což v praxi nebude pravděpodobně hrát významnou roli. 4 Závěr S využitím výše popsaných metod se podařilo najít všechny kořeny studovaných rovnic. Jak ilustrují výše uvedené tabulky, úspěch při numerickém řešení rovnice f(x) = 0 závisí na dobré separaci kořenů či na dobrém odhadu počáteční iterace. Rozdíl v počtu provedených kroků se v praxi (vzhledem k výkonu počítače) neprojevil. Nejrychleji byl však výpočet proveden pomocí Newtonovy metody. Tato metoda se také ukázala v našem konkrétním případě jako nejspolehlivější: s její pomocí jsme s požadovanou přesností určili všechny kořeny studovaných rovnic. Reference [1] M. Vicher, Numerická matematika (2003). 8

9 Příloha: Programy v jazyce Fortran Separační metody (metoda půlení intervalu a metoda sečen) subroutine separace(funkce,a0,b0,metoda,vysl,err) external funkce real(8) :: funkce real(8), intent(in) :: a0, b0 integer, intent(in):: metoda real(8), intent(out) :: vysl integer, intent(out) :: err real(8) :: a,b,x,fx,fa,fb integer :: citac_it integer :: citac_tisk! poc. interval! pouzita metoda,! 0=puleni, 1=secny! nalez. koren! 0=vypocet OK! 1=prekrocen max.! pocet it.! 2=deleni nulou real(8),parameter::presnost = 1e-10 integer,parameter::max_pocet_it = 10000! max. pocet iter. integer,parameter::tisk = 1! --- inicializace --- a = a0; b = b0 citac_it = 0; err = 0 x = 0.! --- tisk hlavicky --- if(tisk > 0) print *,"c.kroku, x, f(x)"! --- hl. cyklus --- do 9

10 citac_it = citac_it+1 citac_tisk = citac_tisk+1 fa = funkce(a) fb = funkce(b)! --- deleni intervalu podle zvol. metody --- if(metoda == 1) then! puleni x = (a + b) / 2.0 else! secny if(abs(fb - fa) < PRESNOST) then! ve jmenovateli je 0 print *,"chyba: deleni nulou!" err = 2 exit x = (a * fb - b * fa) / (fb - fa) fx = funkce(x)! --- je nalezen koren? --- if(abs(fx) < PRESNOST) exit! --- nastaveni mezi pro dalsi krok --- if(fx*fa < 0.0) then b = x else a = x! --- tisk mezivysledku (pokud je nastaveno) --- if(tisk > 0.and. citac_tisk == TISK) then print *,citac_it,x,fx! tisk mezivysledku citac_tisk = 0! --- ukonceni vyp., je-li presazen max. pocet it. --- if(citac_it == MAX_POCET_IT) then! chyba: max. pocet it. 10

11 print *,"chyba: prekrocen max. pocet iteraci!" err = 1 exit! --- dalsi krok --- end do vysl = x print *,"Pocet iteraci:",citac_it end subroutine separace Prostá iterační metoda subroutine iterace(funkce,g_funkce,x_vstup,vysl,err) external funkce real(8) :: funkce external g_funkce! upravena funkce real(8) :: g_funkce real(8),intent(in) :: x_vstup real(8),intent(out) :: vysl integer,intent(out) :: err real(8) :: x,x0,fx integer :: citac_it integer :: citac_tisk real(8),parameter::presnost = 1e-10 integer,parameter::max_pocet_it = integer,parameter::tisk = 1! --- inicializace --- x0 = x_vstup citac_it = 0; err = 0 11

12 ! --- tisk hlavicky --- if(tisk > 0) print *,"c.kroku, x, f(x)" do citac_it = citac_it+1 citac_tisk = citac_tisk+1! --- je nalezen koren? --- fx = funkce(x0) if(abs(fx) < PRESNOST) exit! --- tisk mezivysledku --- if(tisk > 0.and. citac_tisk == TISK) then print *,citac_it,x0,fx! tisk mezivysledku citac_tisk = 0! --- ukonceni vyp., je-li presazen max. pocet it. --- if(citac_it == MAX_POCET_IT) then print *,"chyba: prekrocen max. pocet iteraci!" err = 1 exit! --- dalsi krok --- x0 = g_funkce(x0) end do vysl = x0 print *,"Pocet iteraci:",citac_it end subroutine iterace 12

13 Newtonova metoda s analytickou derivací subroutine newton(funkce,derivace,x_vstup,vysl,err) external funkce real(8) :: funkce external derivace! f (x) real(8) :: derivace real(8),intent(in) :: x_vstup real(8),intent(out) :: vysl integer,intent(out) :: err real(8) :: x,x0,fx integer :: citac_it integer :: citac_tisk real(8),parameter::presnost = 1e-10 integer,parameter::max_pocet_it = integer,parameter::tisk = 1! --- inicializace --- x0 = x_vstup citac_it = 0; err = 0! --- tisk hlavicky --- if(tisk > 0) print *,"c.kroku, x, f(x)" do! --- odhad korene --- x = x0 - funkce(x0)/derivace(x0) citac_it = citac_it+1 citac_tisk = citac_tisk+1 13

14 ! --- je nalezen koren? --- fx = funkce(x) if(abs(fx) < PRESNOST) exit! --- tisk mezivysledku --- if(tisk > 0.and. citac_tisk == TISK) then print *,citac_it,x,fx! tisk mezivysledku citac_tisk = 0! --- ukonceni vyp., je-li presazen max. pocet it. --- if(citac_it == MAX_POCET_IT) then print *,"chyba: prekrocen max. pocet iteraci!" err = 1 exit! --- dalsi krok --- x0 = x end do vysl = x print *,"Pocet iteraci:",citac_it end subroutine newton Newtonova metoda s numerickou derivací subroutine newton2(funkce,x_vstup,vysl,err) external funkce! funkce f(x), jejiz koreny real(8) :: funkce! hledam real(8),intent(in) :: x_vstup real(8),intent(out) :: vysl integer,intent(out) :: err! poc. odhad korene! nalezeny koren! chyba (0.. OK,! 1.. prekrocen max. pocet 14

15 real(8) :: x,x0,x1,fx,fx0,fx1,n_derivace integer :: citac_it integer :: citac_tisk! kroku) real(8),parameter::presnost = 1e-10! pozad. presnost real(8),parameter::krok = 0.01! x1 - x0 integer,parameter::max_pocet_it = 10000! po kolika krocich se! ma automat. ukoncit vypocet integer,parameter::tisk = 1! po kolika krocich tisk! vysledku (0 = bez tisku! mezivysl.)! --- inicializace --- x0 = x_vstup x1 = x_vstup + KROK citac_it = 0; err = 0! --- tisk hlavicky --- if(tisk > 0) print *,"c.kroku, x, f(x)" do! --- provadim k-ty krok ---! x... x(k)! x0... x(k-1)! x1... x(k-2)! --- odhad korene --- fx0 = funkce(x0) fx1 = funkce(x1) n_derivace = (fx1-fx0)/(x1-x0) x = x0 - funkce(x0)/n_derivace citac_it = citac_it+1 citac_tisk = citac_tisk+1! odhad derivace 15

16 ! --- je nalezen koren? --- fx = funkce(x) if(abs(fx) < PRESNOST) exit! --- tisk mezivysledku --- if(tisk > 0.and. citac_tisk == TISK) then print *,citac_it,x,fx! tisk mezivysledku citac_tisk = 0! --- ukonceni vyp., je-li presazen max. pocet it. --- if(citac_it == MAX_POCET_IT) then print *,"chyba: prekrocen max. pocet iteraci!" err = 1 exit! --- dalsi krok --- x0 = x1 x1 = x end do vysl = x print *,"Pocet iteraci:",citac_it end subroutine newton2 Hlavní program program num_reseni implicit none 16

17 integer :: vst_funkce,vst_metoda character :: vst_pokrac logical :: pokracuj integer :: chyba real(8) :: vysledek,h_mez,d_mez,odhad external f real(8) :: f external g real(8) :: g external f2 real(8) :: f external g2 real(8) :: g external df real(8) :: df external dg real(8) :: dg real(8) :: PI PI = acos(-1.0) vysledek = 0.0 pokracuj =.true. do while(pokracuj ==.true.) print *,"Kterou funkci chcete resit?" print * print *,"[1] f(x)=8x^3-6x-1" print *,"[2] f(x)=x-sin(x)-pi/4" print * read *,vst_funkce print * print *,"S pouzitim jake metody?" print * print *,"[1] separace - puleni intervalu" print *,"[2] separace - metoda secen" 17

18 print *,"[3] Newtonova metoda" print *,"[4] Newtonova metoda s numerickou derivaci" print *,"[5] jednoducha iteracni metoda" print * read *,vst_metoda! --- vstup poc. hodnot --- if(vst_metoda == 1.or. vst_metoda == 2) then print * print *,"Dolni mez intervalu?" read *,d_mez print * print *,"Horni mez intervalu?" read *,h_mez else print * print *,"Pocatecni odhad reseni?" read *,odhad print *! --- vypocet --- select case(vst_metoda) case(1,2) if(vst_funkce == 1) then call separace(f,d_mez,h_mez,vst_metoda,vysledek,chyba) else call separace(g,d_mez,h_mez,vst_metoda,vysledek,chyba) case(3) if(vst_funkce == 1) then call newton(f,df,odhad,vysledek,chyba) else call newton(g,dg,odhad,vysledek,chyba) 18

19 case(4) if(vst_funkce == 1) then call newton2(f,odhad,vysledek,chyba) else call newton2(g,odhad,vysledek,chyba) case(5) if(vst_funkce == 1) then call iterace(f,f2,odhad,vysledek,chyba) else call iterace(g,g2,odhad,vysledek,chyba) case default print *,"Spatne zadane cislo metody!" end select! --- vypis nalezeneho vysledku --- if(chyba == 0) then print *,"nalezeno x = ",vysledek else print *,"Koren nenalezen."! --- pokracovat? --- print * print *,"Novy vypocet? (a/n)" read *,vst_pokrac if(vst_pokrac == "N".or. vst_pokrac == "n") pokracuj =.false. end do end program num_reseni Zadané funkce function f(x) 19

20 implicit none real(8),intent(in) :: x real(8) :: f f = 8.0 * x** * x end function f function g(x) implicit none real(8) :: PI real(8),intent(in) :: x real(8) :: g PI = acos(-1.0) g = x - sin(x) - PI/4.0 end function g! --- upravy funkci pro prostou it. metodu --- function f2(x) implicit none real(8),intent(in) :: x real(8) :: f2 f2 = (8.0 * x** ) / 6.0 end function f2 function g2(x) implicit none real(8) :: PI real(8),intent(in) :: x real(8) :: g2 PI = acos(-1.0) g2 = sin(x) + PI/4.0 20

21 end function g2! --- derivace funkci pro Newtonovu metodu --- function df(x) implicit none real(8),intent(in) :: x real(8) :: df df = 24 * x** end function df function dg(x) implicit none real(8) :: PI real(8),intent(in) :: x real(8) :: dg PI = acos(-1.0) dg = 1 - cos(x) end function dg 21