Přístupnost vybraných objektů města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Zdravotně sociální pracovník Přístupnost vybraných objektů města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu Bakalářská práce Autor: Michaela Skalická Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2016

2

3 Copyright 2016 Michaela Skalická

4 Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci či jejího vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne. Podpis

5 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Martině Černé, Ph.D. za vedení bakalářské práce a pomoc při její realizaci. Dále bych chtěla poděkovat panu Malčíkovi za ochotu a cenné rady týkající se metodiky mapování bezbariérových přístupů.

6 Anotace SKALICKÁ, Michaela: Přístupnost vybraných objektu města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Cílem bakalářské práce je zmapovat vybrané objekty města Jihlavy a určit, zda jsou přístupné, částečně přístupné nebo nepřístupné osobám s omezenou schopností pohybu a získané informace poskytnout vybraným institucím a organizacím jako Magistrátu města Jihlavy, informačnímu centru a Lize vozíčkářů. Teoretická část práce se zabývá pojmy, které se objevují v textu práce. Dále objasňuje klasifikaci pohybových vad a charakteristiku vybraných pohybových vad. Jsou zde popsány kompenzační pomůcky pro osoby s omezenou schopností pohybu a socializace těchto osob. V této části je také charakteristika města Jihlavy a sluţby pro osoby s tělesným postiţením, které město poskytuje. Zabývá se problematikou bariér. V praktické části práce je na základě metody strukturovaného pozorování zkoumána přístupnost vybraných objektů města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu. Práce bude vyuţita pro lepší informovanost o přístupnosti vybraných objektu města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu. Práci mohou vyuţít i studenti Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, například pří psaní bakalářské práce a rozšířit počet mapovaných budov. Klíčová slova Bariéra, Jihlava, kompenzační pomůcka, tělesně postiţení

7 Annotation SKALICKÁ, Michaela: Accessibility of Selected Objects of City of Jihlava for People with Limited Mobility. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016 The aim of the bachelor thesis is to map the selected objects of city Jihlava and determine if they are accessible, partially accessible or inaccessible to persons with limited mobility and to provide the information to selected institutions and organizations such as the Regional Office of Jihlava, The Information Center in Jihlava and the Wheelchair League. The theoretical part deals with the terms which occur in the text. It contains the classification of physical disability and characteristics of selected physical disability. There are described compensation aids for persons with limited mobility and socialization of these people. In this part there is also the characteristic of city Jihlava and services for persons with disabilities which the city provides. The theoretical part is also focused on issues of barriers. In the practical part there is found out the accessibility of selected objects of city Jihlava for people with limited mobility based on a method of structured observation. The thesis will be used to improve awareness of the accessibility of the selected objects in city Jihlava for people with limited mobility. The bachelor thesis can be also used by students of the Polytechnic College in Jihlava, for example to write their bachelor thesis that can increase the number of mapped buildings. Key words Barrier, Jihlava, compensation aid, handicapped

8 OBSAH 1 ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Vymezení pojmů Klasifikace pohybových vad Charakteristika pohybových vad Kompenzační pomůcky pro osoby s tělesným postiţením Socializace osob s tělesným postiţením CHARAKTERISTIKA MĚSTA JIHLAVY Charakteristika města Jihlavy Vybrané organizace města Jihlavy poskytující sluţby osobám s tělesným postiţením VYMEZENÍ BARIÉR Klasifikace bariér Obecné technické poţadavky bezbariérovosti pro osoby s omezenou schopností pohybu PRAKTICKÁ ČÁST Cíl bakalářské práce, metodologie a hlediska pro analýzu Výběr respondentů Metodika mapování přístupnosti staveb Analýza mapovaných budov Shrnutí výzkumu ZÁVĚR POUŢITÁ LITERATURA PŘÍLOHA... 57

9 1 ÚVOD Téma bakalářské práce jsem si vybrala na základě negativních zkušeností získaných z odborné praxe. Při vycházkách s klienty s tělesným postiţením jsme vţdy narazili na místa, která nebyla těmto osobám přístupná a bránila jim tak získat stejné záţitky jako ostatní klienti. Kaţdému z nás by se mohlo stát, ţe bude patřit do kategorie osob s omezenou schopností pohybu a málokdo si uvědomuje s tím spojené bariéry, které komplikují těmto osobám ţivot. Svou prací chci přispět k lepší informovanosti o přístupnosti vybraných budov města Jihlavy z pohledu osob s omezenou schopností pohybu. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části teoretickou a praktickou. Teoretická část se skládá ze tří částí. V první části se zabývám pojmy, které se objevují v textu práce. Definuji osoby se zdravotním postiţením, zdravotní postiţení, tělesně postiţený, tělesné postiţení a osoby s omezenou schopností pohybu. Dále uvádím klasifikace pohybových vad. Za klasifikací následuje stručná charakteristika vybraných postiţení a to obrn, deformací, malformací a amputací. Následuje popis kompenzačních pomůcek pro osoby s tělesným postiţením. Kapitola končí popisem socializace osob s tělesným postiţením. V druhá části seznamuji s městem Jihlava. Popisuji vybrané sluţby pro osoby s tělesným postiţením a dále uvádím vybrané sluţby, které poskytuje město Jihlava jedincům s tělesným postiţením. V třetí části se zaměřuji na klasifikaci bariér a na aktuální legislativní ustanovení, která se zabývají bezbariérovými stavbami. Dále uvádím poţadavky na bezbariérové prostředí, které vyplývají z vyhlášky č. 398/ 2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb. Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat vybrané objekty města Jihlavy a určit, zda jsou přístupné, částečně přístupné nebo nepřístupné osobám s omezenou schopností pohybu. Dílčím cílem této práce je poskytnutí zjištěných informací vybraným institucím a organizacím. 9

10 Hlavní výzkumnou metodou šetření je terénní výzkum. Výzkum v terénu je tvořen metodou strukturovaného pozorování. Dílčí metodou je polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu předcházelo studium odborné literatury a příslušných legislativních ustanovení. Dále také odborné konzultace týkající se metodiky mapování, zpracování získaných informací a seznamu mapovaných budov s panem Malčíkem, který pracoval v Lize vozíčkářů v Brně jako odborný konzultant S Ligou proti bariérám. Seznam mapovaných budov byl dále konzultován s Bc. Šárkou Laipoldovou, která pracuje v Lize vozíčkářů v Jihlavě jako sociální pracovnice, aby mapované objekty odpovídaly zájmům a potřebám osob s omezenou schopností pohybu ţijící v Jihlavě. 10

11 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Vymezení pojmů Na úvod je nezbytné definovat několik pojmů, které se budou objevovat v textu této práce. Osoby se zdravotním postiţením, podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postiţením zahrnují osoby, které mají dlouhodobě fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postiţení, které v interakci s různými překáţkami můţe bránit jejich plnému účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Do osob se zdravotním postiţením řadíme jedince s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postiţením, vadami řeči, se souběţným postiţením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení nebo chování, ( 16 odst. 2 zákona č. 561/ 2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání). V této práci se budu zabývat pouze osobami s tělesným postiţením. Podle terminologie světové zdravotnické organizace (WHO) se označuje pod termínem zdravotní postiţení dlouhodobé nebo trvalé omezení moţností jedince vykonávat běţné činnosti kaţdodenního ţivota. Zdravotní postiţení definuje Matoušek (2008) jako postiţení člověka, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho ţivota, zejména schopnost pracovat a schopnost navazovat a udrţovat vztahy s lidmi. Tělesně postiţená osoba se vyznačuje omezenou mobilitou (výrazně sníţenou moţnost pohybu) a invaliditou (ve smyslu částečně nebo úplné neschopnosti člověka být výdělečně činný), psychickou nezávislostí a fyzickou závislostí na péči nebo podpoře druhých lidí, (Vágnerová, 2004). Do skupiny osob s tělesným postiţením řadíme dvě základní subskupiny. První podskupinou jsou chronická onemocnění (dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav) označovaná jako oslabení nebo poškození fyziologických funkcí lidského organismu, které vyţadují stanovenou ţivotosprávu a ţivotní styl i dodrţování určitých léčebných opatření. Nemocnému sniţuje kvalitu ţivota i jeho blízkých, omezuje výkonnost 11

12 člověka nebo jeho odolnost vůči zátěţi, námaze a vede k omezení pohybu člověka. Druhou podskupinou jsou tělesná (lokomoční, pohybové) postiţení, která chápeme jako omezení hybnosti, aţ znemoţnění pohybu a dysfunkce motorické koordinace v souvislosti s poškozením, vývojovou vadou či funkční poruchou nosného a hybného aparátu, amputací čí deformací části motorického systému (Michalík, 2011, s. 186). Za tělesné postiţení povaţuje Renotierová (2003) trvalé nebo přetrvávající nápadnosti, sníţené pohybové schopnosti s trvalým nebo podstatným působením na sociální, kognitivní a emocionální výkony. Současné pojetí tělesného postiţení uvádí Novosad (2011) jako trvalý nebo dlouhodobý stav, jenţ je charakteristický anatomickou, orgánovou nebo funkční poruchou, kterou jiţ nelze léčebnou péčí zcela odstranit nebo alespoň významně zmírnit. Takový stav znamená postiţení některé či více oblastí obvyklého fungování člověka, přináší výraznou redukci jeho reálných moţností i ţivotních šancí, omezuje jeho práceschopnost a negativně zasahuje do mnoha stránek kvality jeho ţivota. Vyhláška č. 398/ 2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb vymezuje osoby s omezenou schopností pohybu. Mezi tyto osoby řadí osoby na vozíku a osoby s dětským kočárkem, osoby pouţívající berle, hole, chodítka nebo jiné pomůcky pro chůzi, těhotné ţeny a osoby doprovázející děti do 3let. 2.2 Klasifikace pohybových vad Pohybové vady můţeme dělit mnoha odlišnými způsoby, podle různých kritérií, například stupně, druhu postiţení, etiologie a podobně. Nejčastěji se v literatuře uvádí dělení podle doby vzniku, kde rozlišujeme vrozené a získané postiţení. Tělesná a zdravotní postiţení člení Slowík (2007) z hlediska 3 aspektů: 1. Klasifikace podle typu, kam řadíme zdravotní oslabení, dlouhodobá onemocnění a postiţení hybnosti. 2. Dále pohybové vady dělí, stejně jako autorka Vítková (Vítková in Pipeková, 2011), podle doby vzniku. Sem patří tělesná postiţení vrozená (například rozštěpy lebky, rtů, čelisti, páteře, nevyvinutí končetin nebo jejich částí) a získaná (vady 12

13 a deformace páteře, amputace, zlomeniny, poškození kloubů v důsledku nadváhy, následky onemocnění - revmatismus). 3. Dělení podle etiologie, kam řadíme například tělesné odchylky a oslabení (vady páteře, luxace kloubů), tělesně vývojové vady (vady lebky a končetin, rozštěpy), úrazy (tělesná poškození různé závaţnosti s dočasnými nebo trvalými následky - například paraplegie, amputace), následky závaţných onemocnění (nádorové onemocnění, boreliózy, ţloutenka) a dlouhodobá (chronická) onemocnění a zdravotní oslabení (epilepsie, alergie, oslabení imunity, onkologická onemocnění). Tělesná postiţení člení Renotierová (2003) na vrozené, získané po úraze a získané po nemoci. Vrozená tělesná postiţení vznikají zpravidla v prvních týdnech těhotenství důsledkem poruchy vývoje zárodku. Na vzniku postiţení se podílí celá řada faktorů, které působí v prenatálním, perinatálním a raně postnatálním období (například toxické působení chemikálií či léků, stres, infekční onemocnění matky v období těhotenství, úraz matky, komplikovaný nebo protahovaný porod a podobně). Mezi vrozená tělesná postiţení uvádí autorka vady lebky a páteře, vady končetin a růstové odchylky, centrální a periferní obrny. Získaná tělesná postiţení po úraze a získaná tělesná postiţení po nemoci vznikají v průběhu ţivota jedince a řadíme sem získané deformace, úrazové poškození periferních nervů a amputace. Jak jsem jiţ zmínila Vítková (Vítková in Pipéková, 2011) dělí pohybové vady, dle doby vzniku postiţení. Dále je člení dle místa postiţení na obrny, amputace, malformace a deformace. 2.3 Charakteristika pohybových vad V této kapitole se budu věnovat charakteristice obrn, malformací, deformací a amputací. Obrny Centrální obrny Centrální obrny vznikají důsledkem poškození centrálního nervového systému mozku nebo míchy. Tato poškození mohou vznikat v průběhu vývoje jedince, v prenatálním období, během porodu a krátce po něm. Mohou také vznikat v průběhu ţivota jedince 13

14 vlivem nemoci, patologických organických změn nebo úrazem (tzv. traumatické obrny). Mezi nejčastější příčiny obrn patří úrazy hlavy s poraněním mozku nebo fraktury páteře s poškozením míchy, záněty mozku, krvácení do mozku nebo míchy, otravy, nádory mozku a tak dále. Centrální obrny dělíme podle rozsahu a stupně závaţnosti na parézy, které způsobují částečné ochrnutí, a plegie, představující celkové ochrnutí. Parézy a plegie se dále dělí podle lokalizace postiţené části těla na: Diparézy (diplegie), které způsobují ochrnutí dvou končetin, vyskytující se především na dolní části těla (ochrnutí dolních končetin). Hemiparézy (hemiplegie), které v důsledku překříţení nervových drah představuje ochrnutí vertikální poloviny těla, vţdy na opačné straně neţ byla lokalizováno poškození mozku. Hemiparéza můţe být levostranná nebo pravostranná. Kvadruplegie, které způsobují úplné ochrnutí všech čtyř končetin. Nejčastější vznikají následkem úrazu, kdy došlo k poškození míchy nebo jako důsledek rozsáhlého krvácení do mozku, (Novosad in Michalík 2011), (Fisher, Škoda, 2008). Do skupiny centrálních obrn mimo jiné patří i mozková obrna. Periferní obrny Periferní obrny vznikají v důsledku poruch periferních nervů. Postihují pouze jednotlivé tělní (orgánové) části (například obličej svaly, končetiny). Vznikají v důsledku hlubších poranění, zánětů, úrazů a otevřených zlomenin nebo některých nervosvalových či jiných onemocnění. Periferní obrny mají přechodný charakter, u kterého je moţné zlepšení funkčního poškození a částečný charakter, kde dochází k narušení vegetativní funkce a celkové atrofii končetiny, (Novosad in Michalík, 2011), (Fisher, Škoda, 2008). Mozková obrna Název Dětská mozková obrna (DMO) byl dle revize Mezinárodní klasifikace nemocí zaměněn pojmem mozková obrna. Ve speciálně pedagogické literatuře se ale setkáváme s původním pojmem DMO, proto se bude vyskytovat i v citovaných definicích této práce. 14

15 Dětskou mozkovou obrnu Renotierová (2003, s. 34) definuje jako poruchu hybnosti a vývoje hybnosti na základě raného poškození mozku před porodem, při porodu nebo v nejranějším dětství (nejčastěji je vznik limitován věkem 1 roku). Autoři Fisher a Škoda (2008, s. 38) říkají, ţe dětská mozková obrna je zastřešující pojem pro označení chronických onemocnění charakterizovaných poruchou centrální kontroly hybnosti, která se objevuje v několika prvních fázích ţivota. Mozková obrna se vyznačuje širokou škálou projevů. Lidé s mozkovou obrnou trpí nejen poruchou hybnosti, ale také přibliţně u dvou třetin z nich, se vyskytuje mentální postiţení různého stupně a případně epilepsie, smyslové vady a jiné. Příčny vzniku postiţení jsou různá. V prenatálním (předporodním) období mohou vznikat v důsledku infekčních onemocnění matky v raném stadiu těhotenství, závaţných nedostatků v ţivotosprávě matky i výţivě plodu, úrazu matky či těţkým psychickým traumatem, účinkem některých farmak, kouření, uţíváním alkoholu a drog a tak dále. Během perinatálního (porodního) období můţe postiţení vzniknout protahovaným či špatně vedeným porodem, útlakem hlavičky nebo přidušením dítěte během porodu. Po narození dítěte (v postnatálním -poporodním obdobím), mohou způsobit vznik mozkové obrny těţká infekční onemocnění (například poporodní ţloutenka), úrazy hlavy, hnisavé záněty středního ucha či zánětlivá onemocnění CNS, Renotierová (2003), Novosad in Michalík (2011). Mozkovou obrnu dělíme na formu spastickou a nespastickou. Obě tyto formy se dělí na další podskupiny. Spastickou formu členíme podle lokalizace dominujícího funkčního poškození na: Diparetickou (paraparetickou) formu mozkové obrny, která se vyznačuje postiţením dolních končetin. Typická je nůţkovitá (kolena třou o sebe) nebo digitigrádní chůze (chůze po špičkách). Chůze je moţná převáţně s oporou. Hemiparetická forma se nejčastěji projevuje postiţením horní a dolní končetiny na levé nebo pravé polovině těla. Kvadruparetická forma (tetraparetická) se vyznačuje postiţením všech čtyř končetin, (Slowík, 2007), (Renotierová, 2003), (Novosad in Michalík, 2011). Mezi nespastické formy řadíme: 15

16 Formu hypotonickou, která se vyznačuje svalovou ochablostí a zvýšeným rozsahem pohybu ve velkých kloubech. Tato forma mozkové obrny kolem 3 roku dítěte můţe přecházet do spastické nebo dyskinetické formy. Dyskinetická forma se projevuje přítomností spontánních, nechtěných a nepotlačených pohybů. Intenzita samovolných pohybů se zpravidla zvyšuje a ruší tak nebo znemoţňuje provedení chtěných pohybů, (Slowík, 2007), (Renotierová, 2003), (Novosad in Michalík, 2011). Jsou moţné i kombinace spastických a nespastických forem - tedy smíšené typy tohoto postiţení. K mozkové obrně se mohu přidruţovat i projevy lehké mozkové dysfunkce (LMD), která se vyznačuje psychomotorickým neklidem, poruchami chování (impulzivní chování, špatná sebekontrola, sníţená pozornost, agresivní reakce a jiné) a emoční nestabilitou, (Novosad in Michalík, 2011). Deformace Deformace se vyznačují nesprávným tvarem určité části těla. Dělíme je na získané a vrozené. K vrozeným deformacím řadíme proporcionální a orgánové deformace lidského těla, které jsou způsobeny nedostatkem či přebytkem růstového hormonu. Patří sem nanismus (trpaslictví) a gigantismus (nadměrný růst). Dále sem řadíme vrozené vykloubení kyčlí z důvodu narušeného vývoje kyčelního kloubu, další důsledky nedokončeného či abnormálního vývoje nosného či pohybového aparátu, rozštěpy či měny struktury kosti. Získané deformace vznikají důsledkem nesprávného drţení těla. Patří sem abnormální drţení těla a patologické odchylky v zakřivení páteře. Jedná se o deformaci páteře i hrudníku, obratlových těl a meziobratlových plotének. Rozeznáváme: Vadné drţení těla, jejichţ typickým znakem jsou pokleslá ramena, plochý hrudník, kulatá záda, ochablé břišní svaly, odstáté lopatky a jiné. Patologickou kyfózu, která se vyznačuje zvětšeným zakřivením hrudní páteře dozadu ( kulatá záda). 16

17 Patologickou lordózu, krajině. hyperlordózu, kdy nastává výrazné prohnutí v bederní Skoliózu, u které dochází k vychýlení páteře do stran. Mezi deformity můţeme zařadit také Bechtěrevovu nemoc, pří čemţ toto zánětlivé onemocnění kloubů postihuje především klouby páteře a některé velké klouby (kyčle, ramena). K tělesným postiţením patří také svalová atropie a myopatatie, která se vyznačuje poškozením či úbytkem motorického svalstva, (Novosad in Michalík, 2011), (Vítková, 2006). Malformace Malformace řadíme do skupiny vrozených vývojových vad. Vítková (2006, s. 65), rozumí pod pojmem malformace patologické vyvinutí různých částí těla, nejčastěji končetin. V odborné literatuře někdy označují tato postiţení pod názvem dysmelie. V závislosti na stupni postiţení rozeznáváme tyto formy dysmelie: Amélie - vrozené nevyvinutí celé končetiny. Dysmélie - tvarová odchylka končetiny. Fokomelie - malformovaná končetina - ruka nasedá přímo na rameno. Mikromelie - celkové zmenšení končetiny. Při postiţení samotné ruky rozlišujeme tato postiţení: Polydaktylie - ruka obsahuje více neţ 5 prstů. Oligodaktylie - ruka obsahuje méně neţ 5 prstů. Syndaktylie - způsobuje srůst 2 a více prstů. Příčiny malformace jsou genetické nebo vznikají na základě účinku některých látek v prenatálním období, (Novosad in Michalík, 2011), (Fisher, Škoda, 2008). Amputace Amputací rozumíme umělé oddělení orgánu, končetiny či její části od těla. K nejrozšířenějším příčinám amputace patří úrazy, onemocnění, které přímo ohroţují ţivot nemocného (nádorové, metabolické nebo zánětlivé onemocnění). Ztrátu 17

18 končetiny můţe ve většině případů kompenzovat protéza, (Novosad in Michalík, 2011), (Fisher, Škoda, 2008). 2.4 Kompenzační pomůcky pro osoby s tělesným postiţením Kompenzační pomůcky mají nezastupitelné místo v ţivotě osob s tělesným postiţením. Kompenzační pomůcky jsou rehabilitační prostředky, které mají napravit poškozenou motorickou funkci, popřípadě ji nahradit funkcí jinou. Mají v maximální moţné míře podporovat soběstačnost a samostatnost osob s poruchou hybnosti v běţném denním ţivotě, usnadňovat průběh jejich socializačního a edukačního procesu, jakoţ i přispívat k úspěšné společenské integraci a inkluzi osob s poruchou hybnosti (Bendová, 2010, s. 27). Tyto pomůcky slouţí k prevenci vzniku sekundárních změn způsobených v důsledku omezené schopnosti pohybu. Tyto změny mohou být psychické (například úzkost, strach, úbytek sociální kontaktů) a pohybové (například zkrácení svalů nebo výrazné oslabení svalové síly a jiné). Mají také podporovat samostatnost a soběstačnost člověka a pomoc při zapojení do socializačního a edukačního procesu jedince s tělesným postiţením, (Bendová, 2006). Pomůcky rozdělujeme do několika kategorií: vozíky polohovací pomůcky pomůcky pro překonání bariér pomůcky pro manipulaci lokomoční pomůcky ortopedické pomůcky pomůcky pro dopravu pomůcky pro běţné denní aktivity kompenzační pomůcky pro práci na PC pomůcky pro sport a volný čas 18

19 pomůcky pro komunikaci V této kapitole se budu zabývat pouze některými kompenzačními pomůckami z kategorie vozíků, pomůcek pro překonání bariér, pomůcek lokomočních a pomůcek pro běţné denní aktivity. Vozíky Základní pomůckou pro osobu s plnou či částečnou omezenou schopností pohybu (imobilní osobu) je vozík. Vozíky dělíme dle pohonu na mechanické a elektrické. Mechanický vozík je ovládán jedincem na vozíku prostřednictvím obručí na kolech nebo doprovázející osobou. Elektrický vozík je většinou obsluhovaný uţivatelem, ale můţe být upraven pro ovládání druhé osoby. Mechanické vozíky můţeme dále členit na: Standardní vozík je nejlevnější druh vozíku, který je určen osobám schopným sedu, a které nevyţadují speciální úpravy. Transportní vozík neumoţňuje uţivateli samostatnou obsluhu. Je pouţívaný především ve zdravotních zařízeních. Aktivní vozík má niţší hmotnost a je lepé ovladatelný neţ vozík standardní. Je určen k celodennímu pouţití a lze rozšířit o celou řadu doplňků. Sportovní vozík je vyráběný na míru a je určen pouze pro sport. Tento typ vozíku není hrazený zdravotní pojišťovnou. Speciální vozík je určen jedincům s těţkým tělesným postiţením. Je obsluhován jinou osobu a lze doplnit mnoţství doplňků (opěrky hlavy, bezpečnostní pásy, mechanické nebo elektrické polohování zad nebo celého vozíku). Vozík se zvýšenou nosností má vyšší nosnost neţ standardní vozíky, tedy více neţ 120kg. Toaletní vozík slouţí pro hygienu osob s tělesným postiţením. Dětský vozík se vyrábí s ohledem na výšku a váhu dítěte. Umoţňují aktivní pohyb a kvalitní sezení. 19

20 Při výrobě vozíku se přihlíţí na prostředí, ve kterém bude vyuţíván (interiérové a exteriérové) a na věk uţivatelů (děti, mládeţ a dospělí), (Bendová, 2006), (Zikl, 2011). Pomůcky pro překonání bariér Pomůcky pro překonání bariér slouţí k překonání schodů, obrubníků a jiných bariér. Řádíme sem: nájezdové rampy slouţí k překonání schodů, prahů nebo drobných rozdílu výšky. schodišťové plošiny umoţňují překonat interiérové nebo exteriérové rovné, lomené nebo točité schodiště. výtah je nejlepším řešením pro bezbariérové uţívání budov osobami s omezenou schopností pohybu, (Bendová, 2006), (Zikl, 2011). Lokomoční pomůcky Lokomoční pomůcky umoţňují osobám s tělesným postiţením samostatný pohyb. Patří sem: berle, hole patří do rehabilitačních pomůcek, které mají opěrnou funkci. Berle dělíme na podpaţní, předloketní neboli francouzské. Hole členíme na jednobodové a vícebodové, které jsou určený osobám s vyšším stupněm poruchy hybnosti. chodítka slouţí k nácviku stoje a chůze. Tato pomůcka je určená všem věkovým skupinám. Rozlišujeme chodítka dvoukolová, tříkolová a čtyřkolová (pojízdná) a čtyřbodová (nepojízdná). Pomůcky pro běţné denní aktivity Mezi běţné denní aktivity patří příjem potravy, hygiena oblékání, základní domácí práce, příprava jídla a nakupování, práce a ovládání běţných domácích spotřebičů, Bendová (2006). V této kapitole se zmíním pouze pomůckou pro hygienu a to madlem, které je podle vyhlášky č. 398/ 2009 Sb. povinnou součástí bezbariérového WC. Madla mají přechodnou opěrnou funkci a slouţí ke stabilizaci sedu nebo stoje osob s tělesným postiţením, Bendová (2006), Zikl (2011). 20

21 2.5 Socializace osob s tělesným postiţením Proces socializace ovlivňuje v menší či větší míře kaţdého z nás. Osoby se zdravotním postiţením se v kaţdodenním ţivotě setkávají s překáţkami, které jim brání zapojit se do společnosti a ţít tak plnohodnotný ţivot. Jednou z překáţek bych označila i předmět výzkumu této práce, a to architektonické bariéry, jejichţ nepřekonání můţe vést k neuspokojení některých biologických či sociálních potřeb. Socializaci definuje Kolář (2012, s. 127) jako celoţivotní proces, v jehoţ průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu, vzory a začleňuje se tak do společnosti. Odborná literatura uvádí tři typy socializace - primární, sekundární a terciární. Primární socializace je uskutečňována v rodině v období dětství a dospívání. Rodina zajišťuje emoční zázemí, bezpečí a uspokojuje biologické potřeby jedince. Zároveň vytváří základy hodnot, názorů, postojů a přístupu k ostatním lidem a sám sobě. Rodina pomáhá tělesně postiţenému vyrovnat se se svým onemocněním, coţ hraje velkou roli v procesu socializace. Sekundární socializace se odehrává v menších sociálních skupinách, například ve škole, v zaměstnání a podobně. Týká se především dospívání a dospělosti. Jedinec si osvojuje společenské hodnoty a vlastní sebepojetí. Ve zbytku ţivota pak probíhá socializace terciární, ve které jedinec prochází ţivotními změnami, se kterými se musí vyrovnat. Důleţitým aspektem socializace zdravotně postiţených jedinců je vztah společnosti k těmto osobám. Odborná literatura uvádí několik fází, ve kterých se vztah společnosti ke zdravotně postiţeným podstatně lišil. Jedná se o fázi represivní, charitativní, humanizační a rehabilitační. Jiţ na první pohled si asi kaţdý z nás, podle názvů jednotlivých stádií vývoje, dokáţe představit, jak ţili tělesně postiţení. Literatura předkládá podrobnější popis těchto etap vývoje. Uvádí, ţe ve Starověké Spartě házeli postiţené ze skály a v Římě, ţe je odkládali na řeku, kde umírali hladem. Ve Starověku, byli tito lidé vyuţíváni pro ţebrání u klášterů. Postupem času, byly pro zdravotně postiţené jedince zřizovány útulky a špitály. S vývojem společnosti se vztah k postiţeným postupně zlepšoval, nasvědčuje tomu i seřazení jednotlivých fází vývoje 21

22 od nejhoršího k nejlepšímu. Současné období lze charakterizovat jako období preventivně integračního a inkluzívního přístupu. Preventivně integrační přístup se zaměřuje na prevenci vzniku postiţení a snaţí se předcházet narození dítěte s vrozenou vadou či poruchou. Inkluzí definuje Slowík (2007) jako nikdy nekončící proces, ve kterém se lidé s postiţením mohou v plné míře zúčastňovat, stejně jako lidé bez postiţení, všech aktivit ve společnosti, (Michalík, 2011), (Slowík, 2007). Proces socializace osob s postiţením můţe narušovat negativní postoj lidí vůči jedincům se znevýhodněním. Tento názor vzniká na základě předsudků, které Michalík (2011) definuje jako představu o člověku nebo skupině lidí, která je zaloţena spíše na informacích z doslechu neţ na skutečných poznatcích. V důsledku neinformovanosti mají lidé strach navázat kontakt s lidmi s postiţením nebo neví, jak s nimi komunikovat. Novosad (2011) uvádí několik zásad komunikace s jedinci s tělesným postiţením. Hlavní zásadou je přijmout zdravotně postiţeného jako rovnoprávnou osobu. Kaţdá z těchto osob se snaţí o maximální soběstačnost a nechce být závislá na pomoci druhého člověka, proto přehnaná horlivost můţe být poniţující. Mohou se však objevit bariéry, které sami nezdolají, proto neváháme nabídnout svou pomoc. Pokud má jedinec s tělesným postiţením komunikační problém, dáme mu prostor k vyjádření a při jakýchkoliv nejasnostech se neváháme ptát. Není-li postiţený na vozíku, je vhodné mu nabídnout z různých typů sedacího nábytku. Některá měkká křesla nebo pojízdné ţidle jsou pro osoby s určitým druhem tělesného postiţení nevhodná, proto odmítne-li místo k posazení, nepovaţujeme to za nezdvořilost. Pro tyto osoby jsou vhodné spíše stabilní ţidle s opěrkami. 22

23 3 CHARAKTERISTIKA MĚSTA JIHLAVY 3.1 Charakteristika města Jihlavy Město Jihlava se řadí mezi historicky nejcennější města České republiky. Jihlava má rozlohu ha a je krajským městem kraje Vysočina a zároveň obcí s rozšířenou působností. Město se rozkládá na obou březích řeky Jihlavy a v roce 2014 zde ţilo obyvatel z toho muţů a ţen. Jak jiţ bylo zmíněno, město Jihlava se řadí mezi historicky a architektonicky nejcennější města České republiky. Do dějin se zapsala především prvním horním právem v Čechách a těţbou stříbra. Historické jádro města Jihlavy bylo v roce 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací, která svým počtem památek a rozlohou patří k nejrozsáhlejším urbanistickým souborům v České republice. Je zde 213 památkově chráněných objektů, z nichţ obzvláště cenné jsou tři hlavní církevní stavby kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Jakuba Většího a kostel Povýšení sv. Kříţe. Svázané obdélníkové náměstí města Jihlavy je jedním z největších v zemi. Pod úrovní historické zástavby na náměstí se nachází rozsáhlý podzemní systém chodeb o celkové délce 23 km. Část těchto chodeb je zpřístupněná veřejnosti. Město Jihlava má i některé významné tradice související především s historií města, mezi něţ v první řadě patří Jihlavský havířský průvod a spojení města s osobou hudebního skladatele Gustava Mahlera. Město disponuje velkým potenciálem pro rekreační, sportovní a volnočasové aktivity. Statutární město Jihlava je přirozeným historickým, průmyslovým, kulturním a administrativně-správním centrem Českomoravské vrchoviny. V rámci území České republiky má poměrně výhodnou geografickou polohu a tím i kvalitní dopravní dostupnost. Jihlava jako krajské město je sídlem řady významných institucí, má nadprůměrně vyvinutou obsluţnou a pracovní funkci. Město Jihlava nabízí velkou škálu zařízení pro zdravotně postiţené občany, seniory a osoby v nepříznivé ţivotní situaci. Ve městě se nachází pobočka TyfloCentra, která poskytuje sluţby zrakově postiţeným občanům. Unie neslyšících poskytuje sociální poradenství, sociální sluţby a tlumočnické sluţby do znakového jazyka neslyšícím 23

24 osobám. Komplexní psychiatrickou a diagnostickou péči ústavní a ambulantní péči poskytuje občanům s duševním onemocněním Psychiatrická nemocnice Jihlava zvaná Na Kopečku. Dále ve městě nalezneme stacionáře pro různé cílové skupiny, azylový dům pro muţe a azylový dům pro ţeny a matky s dětmi, domovy pro seniory a dětské centrum Jihlava, které je určeno dětem od narození do tří let věku, (Integrovaný plán rozvoje statutárního města Jihlavy, 2015). 3.2 Vybrané organizace města Jihlavy poskytující sluţby osobám s tělesným postiţením Liga vozíčkářů Liga vozíčkářů je organizace určená nejen tělesně postiţeným osobám, ale také jedincům s mentálním, kombinovaným, chronickým onemocněním nebo osobám trpící civilizační chorobou. Organizace má sídlo na adrese Ţiţkova 89, Jihlava, v druhém nadzemním patře budovy. Liga vozíčkářů nabízí svým klientům širokou škálu sluţeb a to například sluţbu sociální rehabilitace, která podporuje samostatnost klienta v běţném ţivotě. Pomáhají s úkony a aktivitami jako jsou sociální vztahy a komunikace, to zahrnuje komunikace například se zaměstnavatelem či úředníky. Dále řeší problémy spojené s bydlením, to zahrnuje podporu ve vedení domácnosti, nácvik péče o domácnost, nácvik základní hygieny, péče o oděv a jiné. Hledá vhodnou náplň volného času svých klientů. Dále pomáhá se získáváním informací a to jak v tištěné tak elektronické podobě a také zajišťuje komunikaci s organizacemi jako například personální agentury, sociální sluţby, běţné sluţby jako lékař, kadeřník, opravář a jiné. Organizace také zajišťuje individuální podporu při hledání práce klientů. Tato sluţba zahrnuje například poradenství, zprostředkování kontaktu s vhodným zaměstnavatelem, podporu při hledání vhodného zaměstnání, pracovní asistence na pracovišti zaměstnavatele, PC kurzy, příspěvek na dopravu do zaměstnání, příspěvek na zdravotní průkaz a příspěvek na doprovod, který je nutný ze zdravotních důvodů, (Liga vozíčkářů Jihlava, online). 24

25 Denní a týdenní stacionář Jihlava Denní a týdenní stacionář Jihlava je ambulantní a pobytovou sociální sluţbou, která je určená osobám s mentálním a kombinovaným postiţením. Organizace sídlí na adrese Královský Vršek 1106/9 Jihlava. Stacionář poskytuje sluţby s ohledem na individuální potřeby svých klientů. Usiluje o nejvyšší moţnou úroveň soběstačnosti klientů, rozvoj jejich schopností a dovedností a usiluje o jejich maximální začlenění do společnosti. Úzce spolupracuje s rodinami uţivatelů a podporuje jejich vazbu na rodinné prostředí. Stacionář poskytuje svým klientům celou řadu aktivizačních činností a terapií jako například arteterapie, canisterapie, muzikoterapie a jiné. Zajišťuje také dovoz a odvoz uţivatelů, kteří jsou školou povinní, stravu a ubytování, (Denní a týdenní stacionář Jihlava, online). Mateřská škola a Speciálně pedagogické centrum Jihlava Mateřská škola a Speciálně pedagogické centrum Jihlava, je organizace, která poskytuje péči dětem zdravým, ale i dětem s tělesným, zrakovým, mentálním a sluchovým postiţením, dětem s více vadami a dětem s poruchami autistického spektra. Zajišťuje celodenní a celoroční provoz. Škola poskytuje svým malým klientům řadu aktivizačních činností a terapií. Mateřská škola má kapacitu 130 dětí. Je zde také zajištěna úzká spolupráce se speciálně pedagogickým centrem. Sídlo organizace je na adrese Demlova 28 Jihlava, (MŠ a SPC Jihlava, online). 25

26 4 VYMEZENÍ BARIÉR 4.1 Klasifikace bariér V této práci se budu zabývat architektonickými bariérami z pohledu osob s omezenou schopností pohybu. Existují ale i další typy bariér, se kterými se tito lidé setkávají v kaţdodenním ţivotě. Pojem bariéra nepředstavuje pouze architektonickou překáţku, ale můţeme jej chápat také, jak uvádí Filipiová (2002) a Zámečníková, Opatřilová (2008) jako bariéry fyzické, které představují omezení v prostředí, které komplikují nebo znemoţňují pohyb osobám s tělesným postiţením a bariéry psychické, které vznikají v osobách zdravých i se zdravotním postiţením. Souhlasím s autorkou Filipiovou (2002, s. úvod), která uvádí příčiny vzniku psychických bariér. Říká, ţe vznikají díky nevědomosti nebo ignorování problémů lidí, kteří jsou na první pohled jiní neţ jsem já, neţ je tak zvaně zdravá část populace. Podle mého názoru, pokud by zdraví lidé zahodili předsudky, strach a nedůvěru a začali by komunikovat s lidmi se zdravotním postiţením, pochopili by jejich chování, reakce, problémy a odbourali by tak v sobě zakotvenou psychickou bariéru. Jak říká Filipiová (2002) toto pochopení, ţe lidé se zdravotním postiţením jsou plnohodnotnou součástí společnosti, by vedlo ke snadnějšímu odstranění architektonických bariér. Několik příkladů uvedl autor Michalík (2011), které bych označila bariérami, jenţ způsobuje nerovné postavení ve společnosti osob se zdravotním postiţením. Jsou to bariéry v zaměstnání, vzdělávání a přístupnosti informací. Jistě se shodneme na tom, ţe jednou z nejdůleţitějších podmínek naplnění kvality ţivota je ekonomická stránka. Jedinci s tělesným postiţením hledají uplatnění na trhu práce velice obtíţně. Jednou z příčin bariéry zaměstnání můţeme povaţovat fakt, ţe osoby s tělesným postiţením potřebují pro jejich pohyb upravené venkovní i vnitřní prostředí, coţ můţe pro zaměstnavatele představovat finanční zátěţ nebo prostory podniku neumoţňují tuto úpravu, (Michalík, 2011), (Filipiová, 2002). V rámci rovného přístupu je vzdělání chápáno jako základní lidské právo s univerzální lidskou hodnotou, Michalík (2001). Hlavním úkolem současné školské legislativy je 26

27 usilovat o rovné příleţitosti pro všechny a odstranění překáţek, které brání rozvoji kaţdého, včetně občanů se zdravotním postiţením, Michalík (2011). Myslím si, ţe v České republice je málo škol (základních, středních, vysokých), které jsou uzpůsobeny potřebám ţáků s tělesným postiţením, coţ tvoří bariéru, která jim brání ve výběru školy a plnohodnotném vzdělávání. Jedním ze základních předpokladů pro orientaci člověka ve společenském prostředí jsou dostupné informace, Michalík (2011, s. 88). Informace jsou nedílným prostředkem při rozhodování o svém ţivotě (například při volbě studia, volby školy, nabídka zaměstnání, moţnosti trávení volného času či volby poskytovatele sociální sluţby). Michalík (2011) říká, ţe je důleţité mít k dispozici informace v mnoţství a kvalitě, optimálním čase a způsobem, který je pro nás sdělný. Uvedeme jednoduchý příklad bariéry v přístupnosti informací z běţného ţivota tělesně postiţeného jedince. Za předpokladu, ţe zdravotně postiţený nevlastní doma internetové připojení, se musí vydat na úřad, kde získá informace v tištěné podobě na úředních deskách. První překáţka můţe nastat v případě, ţe daná budova je architektonicky nepřístupná (nemá bezbariérový přístup). Úřední desky bývají mnohdy velmi vysoko, v kombinaci s drobným písmem textu jsou tyto informace pro tělesně postiţeného zcela nepřístupné. 4.2 Obecné technické poţadavky bezbariérovosti pro osoby s omezenou schopností pohybu Vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb upravuje obecné technické poţadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich uţívání osobami s pohybovým, sluchovým, zrakovým a mentálním postiţením, osobami pokročilého věku, těhotnými ţenami, osobami doprovázející dítě v kočárku nebo dítě do tří let. Vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb ve své první příloze upravuje základní prvky bezbariérového uţívání staveb. Při řešení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vychází jak z dispozic, moţností a potřeb osob na vozíku a osob s dětským kočárkem, tak z dispozic a moţností osob pouţívajících berle, hole, chodítka nebo jiné pomůcky pro chůzi, těhotných ţen a osob doprovázejících děti do 3 let. 27

28 Bezbariérové prostředí je z hlediska moţnosti dobrého pohybu a orientace vstřícné pro kaţdého bez rozdílu, Filipiová (2002, s. úvod). Bariéry představují výškové rozdíly pochozích ploch, které nesmí být vyšší neţ 20mm. Povrch těchto ploch musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu. Pokud se pro pochozí plochu pouţije rošt, musí mít velikost mezery ve směru chůze nejvýše 15mm. Minimální manipulační prostor pro otáčení vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší neţ 180, je kruh o průměru 1500mm a nejmenší prostor pro otáčení vozíku o 90 aţ 180 je obdélník o rozměrech 1200mm x 1500mm. Pro podjezd sedátka vozíku musí být výška nejméně 700mm, šířka nejméně 800mm a hloubka nejméně 600mm. Pro podjezd stupaček vozíku musí být výška nejméně 350mm, šířka nejméně 600mm a hloubka nejméně 300mm. U pokladen a přepáţek musí být zajištěn průchod o šířce nejméně 900mm. Jejich výška musí být nejvíce 800mm nad podlahou v nejmenší délce 900mm, dále doplněné v celé této délce předsunutou plochou o šířce 250mm pro podjetí vozíkem při manipulaci s věcmi na této ploše. Ovládací prvky, které zahrnují slot poštovní schránky, musí být ve výšce 600mm aţ 1200mm nad podlahou a musí být umístěny ve vzdálenosti neméně 500mm od pevné překáţky. Tyto poţadavky musí být dodrţeny také u veřejné hovorny. Musí zde být dodrţeny, jiţ výše zmiňované, poţadavky na minimální manipulační prostor Telefonní automat musí být vybaven sklopným sedátkem o rozměrech nejméně 450mm x 450mm ve výšce 460mm nad podlahou nebo sedací opěrou, v bezprostřední blízkosti přístroje. Mezi základní prvky patří i schodiště a vyrovnávací stupně, výtahy, zdvihací plošiny, pohyblivé schody a pohyblivé chodníky. Bezbariérově se řeší hlavní a přiměřeně úniková a ostatní schodiště. Ve všech ramenech jednoho schodiště musí být stejný počet stupňů. Počet stupňů za sebou můţe být nejméně 3 a nejvíce 16. Schodišťová ramena a vyrovnávací stupně musí být po obou stranách opatřeny madly, jejichţ tvar musí umoţnit uchopení rukou shora a jeho pevné sevření. 28

29 Před nástupními místy do výtahů musí být volná plocha nejméně 1500mm x 1500mm. Poţadavky na provedení a umístění ovladačů výtahu a poţadavky na zařízení v kleci výtahu stanoví příslušné normové hodnoty. Sklopné sedátko v kleci výtahu musí být v dosahu ovladačů. Volná plocha před nástupními místy na zdvihací plošiny musí být nejméně 1500mm x 1500mm. V odůvodněných případech mohou být tyto rozměry zmenšeny aţ na šířku nejméně 1200mm a hloubku nejméně 1500mm u nájezdu s otočením a na šířku nejméně 800mm a hloubku nejméně 1200mm u přímého nájezdu. Nosnost svislé zdvihací plošiny je nejméně 250kg/m čisté nosné plochy, pro vozík musí být nosnost minimálně 150kg/m. V druhé příloze vyhláška č. 398/2099 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb vymezuje technické poţadavky zabezpečující bezbariérové uţívání pozemních komunikací a veřejného prostranství. Komunikace pro chodce jsou chodníky, stezky pruhy a pásy pro chodce, včetně ostatních pochozích ploch jako jsou náměstí, obytné a pěší zóny. Tyto plochy musí být celkovou šířku nejméně 1500mm včetně bezpečnostních odstupů. Třetí příloha vyhlášky č. 398/ 2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb se zabývá technickými poţadavky zabezpečující bezbariérové uţívání staveb občanského vybavení v částech určených pro uţívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytových domů, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení u staveb pro výkon práce, zahrnujeme sem poţadavky pro vstupy do budov, bezbariérové rampy, dveře, okna, hygienická zařízení a šatny, prostory a zařízení, bytový dům obsahující byt zvláštního určení a upravitelný byt, byt zvláštního určení a obytné části staveb. Při vstupu do budovy, jsou-li pouţity dveře karuselového provedení, musí být doplněny dalšími otevíravými dveřmi. Před vstupem do budovy musí být plocha nejméně 1500mm x 1500mm. Při otevírání dveří ven musí být šířka nejméně 1500mm a délka ve směru přístupu nejméně 2000mm. Vstup do budovy musí mít šířku nejméně 1250mm. Hlavní křídlo dvoukřídlých dveří musí umoţňovat otevření nejméně 900mm. 29

30 S výjimkou dveří automaticky ovládaných, otevíravá dveřní křídla musí být ve výši 800mm aţ 900mm opatřena vodorovnými madly přes celou jejich šířku, umístěných na opačné straně neţ jsou závěsy. Dveře musí být zaskleny do výšky 400mm, nebo musí být chráněny proti mechanickému poškození vozíkem. Zámek dveří musí být umístěn nejvýše 1000mm od podlahy klika nejvýše 1100mm. Horní hrana zvonkového panelu můţe být nejvýše 1200mm od úrovně podlahy s odsazením od pevné přepáţky nejméně 500mm. Bezbariérové rampy musí mít po obou stranách opatření proti sjetí vozíku a to v podobě spodní tyče jako zábradlí ve výšce 100 aţ 250mm nebo soklu s výškou nejméně 100mm. Přechod mezi bezbariérovou rampou a navazující komunikací musí být bez výškových rozdílů. Bezbariérové rampy musí být opatřeny po obou stranách madly ve výšce 900mm, jejichţ tvar musí umoţňovat uchopení rukou shora a jeho pevné sevření. Hygienická zařízení a šatny zahrnují poţadavky na řešení záchodů, přebalovacích kabin, van, sprchových koutů a sprchových boxů. Stěny hygienických zařízení a šaten musí po konstrukční stránce umoţňovat kotvení opěrných madel v různých polohách s nosností minimálně 150kg. Po osazení všech zařizovacích předmětů musí být zachován volný manipulační prostor o průměru nejméně 1500mm. Podlaha musí být protiskluzná. Bezbariérové WC V kabině musí být záchodová mísa, umyvadlo, háček na oděvy a prostor na odpadkový koš. Šířka v stupu musí mít nejméně 800mm. Dveře se musí otevírat směrem ven a musí být opatřeny z vnitřní strany vodorovným madlem ve výšce 800mm aţ 900mm. Zámek dveří musí být odjistitelný zvenku. Prostor okolo záchodové mísy musí umoţnit čelní, diagonální nebo boční nástup. Horní strana sedátka záchodové mísy musí být ve výši 460mm nad podlahou. Po obou stranách záchodové mísy musí být madla. U záchodové mísy s přístupem jen z jedné strany musí být madlo na straně přístupu sklopné, na opačné straně musí být pevné. Ovládání splachovacího zařízení musí být umístěno na straně, ze které je volný přístup k záchodové míse, nejvýše 1200mm nad podlahou. Splachovací zařízení umístěné na stěně musí být v dosahu osoby sedící na záchodové míse. V dosahu ze záchodové mísy a to ve výšce 600 aţ 1200mm nad podlahou a také 30

31 v dosahu z podlahy a to nejvýše 150mm nad podlahou musí být ovladač signalizačního systému nouzového volání. Umyvadlo musí být opatřeno stojánkovou výtokovou baterií s pákovým ovládáním. Umyvadlo musí umoţnit podjezd osoby na vozíku. Je-li v hygienickém zařízení nebo šatně instalováno zrcadlo musí být pouţitelné pro osobu na vozíku. 31

32 5 PRAKTICKÁ ČÁST Tělesné omezení s sebou přináší v menší či větší míře určité sociální dopady. Velmi důleţitou roli hraje vztah společnosti a tělesně postiţených osob, který ovlivňuje zmírňování nebo odstraňování vzniklých sociálních důsledků. Jsem si vědoma bariér, se kterými se jedinci s pohybovým omezením setkávají v kaţdodenním ţivotě, proto bych chtěla svou prací pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a informovat je o přístupnosti vybraných objektů města Jihlavy. 5.1 Cíl bakalářské práce, metodologie a hlediska pro analýzu Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat vybrané objekty města Jihlavy a určit, zda jsou osobám s omezenou schopností pohybu přístupné, částečně přístupné nebo nepřístupné. Dílčím cílem je poskytnutí získaných informací vybraným institucím a organizacím. K analýze architektonických bariér byl vybrán kvalitativní výzkum, který představuje řadu rozdílných přístupů, které se snaţí najít porozumění zkoumanému sociálnímu problému, (Reichel, 2009, s. 40). Hlavní výzkumnou metodou šetření byl terénní výzkum, který probíhal v městě Jihlava. Výzkum v terénu je tvořen metodou strukturovaného pozorování. Pozorování je plánovité, cílevědomé a soustavné sledování dané skutečnosti, Čábalová (2011, s. 100). Dílčí metodou byl polostrukturovaný rozhovor se zaměstnanci mapovaných budov a to v případě, ţe se objevily nejasnosti týkající se vstupu, toalety nebo dalších pozorovaných poloţek. Výzkumu předcházelo studium odborné literatury a příslušných legislativních ustanovení. Dále také odborné konzultace týkající se metodiky mapování, zpracování získaných informací a seznamu mapovaných budov s panem Malčíkem, který pracoval v Lize vozíčkářů v Brně (Bzenecká 4226/23) jako odborný konzultant S Ligou proti bariérám. Seznam mapovaných budov byl dále konzultován s Bc. Šárkou Laipoldovou, která pracuje v Lize vozíčkářů v Jihlavě (Ţiţkova 89) jako sociální pracovnice, aby mapované objekty odpovídaly zájmům a potřebám osob s omezenou schopností pohybu ţijící v Jihlavě. 32

33 V rámci odborných konzultací v Lize vozíčkářů jsem získala záznamové archy, které slouţí pro analýzu přístupnosti budov z hlediska osob s omezenou schopností pohybu. Jednotlivé záznamové archy obsahují kritéria bezbariérovosti a jsou rozděleny do 5 aspektů, na které jsem se během šetření zaměřila: vstup, dveře, pohyb po budově, bezbariérové WC a parkování v bezprostřední blízkosti budovy. Dále byl zhotoven seznam budov, které byly mapovány. Do tohoto soupisu bylo zařazeno 24 budov. Jedná se o instituce, stavby poskytující sluţby, kulturní zařízení a zdravotnická zařízení. 5.2 Výběr respondentů Ve výzkumu byla posuzována přístupnost objektů města Jihlavy z pohledu osob s omezenou schopností pohybu. Podle vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb mezi tyto osoby řadíme osoby na vozíku a osoby s dětským kočárkem, osoby pouţívající berle, hole, chodítka nebo jiné pomůcky pro chůzi, těhotné ţeny a osoby doprovázející děti do 3 let. Tato skupina osob se vyznačuje omezením pohybových schopností či změnou obvyklých pohybových vzorů, (Novosad, 2011). Zákon č. 108/ 2006 Sb. o sociálních sluţbách definuje zdravotní postiţení jako tělesné, smyslové, duševní, mentální nebo kombinované postiţení, jehoţ dopady způsobují nebo mohou způsobit osobu závislou na pomoci jiné osoby. Pro tuto cílovou skupinu jsem se rozhodla na základě negativních zkušeností získaných z odborné praxe. Při vycházkách s klienty s tělesným postiţením jsme vţdy narazili na místa, která nebyla těmto osobám přístupná a bránila jim tak získat stejné záţitky jako klienti bez pohybového omezení. Často také nastala situace, kdy klient potřeboval na toaletu a jen málo kde bylo přístupné bezbariérové WC. Má bakalářská práce přispěje k lepší informovanosti o přístupnosti vybraných objektů města Jihlavy pro osoby s omezenou schopností pohybu. 5.3 Metodika mapování přístupnosti staveb Při posuzování bezbariérovosti budov města Jihlavy jsem se řídila dle poţadavků vyhlášky č. 398/ 2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících 33