UCS - Přednáška 3 Oceňování dlouhodobých aktiv v IFRS

Transkript

1 UCS - Přednáška 3 Oceňování dlouhodobých aktiv v IFRS 1) Oceňování dlouhodobých aktiv při nabytí 1. přednáška (pořízení s odloženou platbou, výměnou za aktiva, výměnou za finanční aktiva, náklady na pozbytí aktiva; + ocenění aktiva generující definované peněžní toky, které jsou nerovnoměrné - amortizovaná hodnota) 2) Oceňování dlouhodobých aktiv v době držení 2 okruhy problémů: a) snížení hodnoty v důsledku používání = odepisování b) vykazování k rozvahovému dni (v úč. výkazech) = historická cena x reálná hodnota a) Odepisování Funkce odpisů: - snížení hodnoty aktiva -doplnění nákladů na úplný rozsah - zajištění reprodukce aktiva Odpisová základna aktiva Doba životnosti - časové období využívání - počet jednotek produkce (km, kg apod.) Zásada: Zvolená metoda odepisování by měla odrážet skutečný průběh opotřebení aktiva a její volba je na účetní jednotce (podobně jako v US GAAP). Jako hlavní metody odepisování jsou uváděny : 1) odepisování podle výkonu - nejvíce vyhovuje zásadě, není-li možné pak : 2) rovnoměrné odepisování nebo 3) zrychlené odepisování (je zastoupeno i jinými metodami než prostřednictvím stanoveného koeficientu jako je tomu v ČÚS, resp. v zákoně o dani z příjmu: a) metoda DDB (double-declining-balance metod), která spočívá v konstantní odpisové sazbě a klesající odepsatelné částce, b) metoda SYD (sum of the years digits), která stanovuje klesající odpisovou sazbu z konstantní odepsatelné částky. 4) metoda present value metoda zpomalených odpisů

2 Odepisování dle výkonu: Příklad: Firma pořídila stroj na výrobu výrobku A za ,-. Předpokládá, že s tímto strojem vyrobí ks výr. A (žádný jiný výrobek) a že po vyrobení tohoto množství prodá stroj za ,-. Na jeden vyrobený výrobek tak připadne : / = 0,2 kapitalizované hodnoty. Celková výše opotřebení (odpisů) za rok bude záviset na počtu vyrobených výrobků: 1. rok vyrobeno ks = odpis bude ve výši : ks x 0,2 = ,- 2. rok vyrobeno ks = odpis bude ve výši: ks x 0,2 = ,- atd Postup účtování: odpisy (náklad) MD oprávky D Důležitý údaj, který je velmi nepřesný, resp. pouze odhadem, je celkový výkon. Ve srovnání s českými účetními standardy IFRS stanovují pro sestavení odpisového plánu odlišná pravidla: Doba životnosti (odepisování) - není centrálně stanovena (jak je tomu v ČÚS daňové odpisy), - je chápána jako doba ekonomické životnosti u účetní jednotky: časový úsek, po který se očekává, že aktivum bude přinášet ekonomický prospěch (užitky) účetní jednotce. Tzn. doba, po kterou účetní jednotka předpokládá využití majetku, tj. doba ekonomické životnosti aktiva (technická doba životnosti může být delší), - u jednoho typu aktiva může být odlišná v různých účetních subjektech Odepsatelná částka - částka, která je rozvrhována do odpisů = další důležitý údaj pro odepisování - není celá pořizovací cena (jak nepřímo stanovují daňové odpisy v ČR) - její pojetí vychází z účelu odpisů, tj. zajistit reprodukci aktiv s dlouhodobým působením (užitím) Pozn: funkce odpisů: 1. vyjádřit ztrátu hodnoty v důsledku používání, 2. zajistit úplnost nákladů na výkony, 3. zajistit reprodukci dlouhodobého majetku) - ekonomická životnost technická životnost => tzn., že aktivum bude schopno po skončení své ekonomické životnosti dalšího využití - v jiných podmínkách, zpravidla u jiného subjektu, tj. prodeje.

3 - pro stanovení odepsatelné částky je proto možné předpokládat, že část vstupní ceny se vrátí prodejem aktiva po jeho vyřazení (ta nemusí být rozpočítána do odpisů). - Vstupní cena aktiva se tedy vrací podniku zpět dvěma cestami: - v podobě odpisů a - v podobě příjmu z prodeje aktiva. odepsatelná částka pořizovací cena Odepsatelná částka = pořizovací cena - prodejní cena na konci užití V ČÚS se požaduje, aby byl uhrazen celý, resp. maximálně celý objem výdajů spojených s pořízením aktiva (pořizovací cena). Po úplném odepsání se předpokládá, že aktivum nebude dále technicky schopné využití (bude fyzicky likvidováno) a hodnota náhradních dílů je jediným příjmem uvažovaným z pozbytí, vyřazení aktiva. Zbytková hodnota je však již v poslední úpravě ČÚS upravena i směrem k prodeji vyřazovaného aktiva a zbytková hodnota také snižuje částku pro výpočet odpisů. Metody stanovení výše odpisů Rozlišují se : 1. standardní postupy odhadu opotřebení (odpisů) 2. nestandardní postupy odhadu opotřebení (odpisů) je třeba vysvětlit jejich podstatu v příloze Standardní postupy ty, které jsou běžně uváděny v účetní literatuře: - podle výkonu (units of production) - rovnoměrně (straight line) - zrychlené : - double declining balance (DDB) - sum of the years digits (SYD) Nestandardní postupy - metoda tzv. zpomalených odpisů - snaha o co nejnižší náklady firmu vede k využívání i této metody: - je založena výpočtu současné hodnoty (prezent value nebo anuity metod) - vychází z úrokové míry, která byla stanovena jako očekávané zhodnocení při rozhodování o pořízení tohoto majetku event. reálně dosahované. - na základě této úrokové míry a předpokládané doby použitelnosti se určí peněžní tok v jednotlivých letech předpokládaného využití a z něj pak částka odpisů (viz příklad dále) Volba metody - metoda by měla vždy odrážet skutečný průběh opotřebení aktiva, resp. uspořádat a propojit tržby a náklady pak nejvhodnější se jeví metoda podle výkonu je častěji používaná, ale nelze ji použít vždy.

4 - do rozhodování je třeba zahrnout i morální opotřebení obor či odvětví, které se rychle vyvíjí (jak oblast výroby dlouhodobého majetku, tak oblast vyráběných výrobků) je třeba zachytit např. zrychleným odepisováním (DDB, SYD). Výpočet odpisů (odpisový plán) se pak provádí jednotlivými metodami tak, jak je uvedeno v následujícím příkladu: Příklad výpočtu odpisů standardními metodami i nestandardní metodou: Výchozí zadání platí pro všechny metody: Symbol Význam Částka C pořizovací náklady (cena) Z zbytková hodnota předpokládaná prodejní cena po ukončení využití P vstupní cena (odepsatelná částka) n odhad použitelnosti (doby využití) 4 roky D roční výše odpisů Standardní metody u nás nepoužívané a) Metoda DDB (double-declining-balance method). Spočívá v konstantní odpisové sazbě a klesající odepisované částce. aa) Základní procento - cena se dělí počtem let použitelnosti. Vynásobí se dvěma. Při 4 letech to je 50% ab) výše odpisů se vypočte tak, že se zůstatková hodnota k počátku roku vynásobí DDB procentem. V našem příkladu: pro životnost 4 roky a odepsatelnou částku platí: a) % DDB = 2*(100%/4) = 50% b) výše odpisu = %DDB*Zůstatková hodnota 1. rok: D = 0,50*(80 000) = rok: D = 0,50*( ) = rok: D = 0,50*( / /) = rok: D = 0,50*( ) = Tato metoda nevede k nulové hodnotě zůstatkové ceny na konci posledního roku odepisování: celková výše odpisů za 4 roky je ,- a odepsatelná částka ,-. Proto v posledním roce odepíše celá zůstatková hodnota tj.

5 80 000, ,- = 5 000,-. b) Metoda SYD (sum of the years digits) Spočívá v klesající odpisové sazbě a konstantní odepsatelné částce. ba) Při době použitelnosti zařízení 4 roky je součet let životnosti = 10, toto je jmenovatel zlomku pro stanovení výše odpisů v jednotlivých letech: roční odpis = zlomek x odepsatelná částka = (Zbývající počet let životnosti) x odepsatelná částka (suma roků životnosti) Výše odpisů v jednotlivých letech : pro 1. rok: D = 4/( ) x = pro 2. rok: D = 3/10 x (80 000) = pro 3. rok: D = 2/10 x (80 000) = pro 4. rok: D = 1/10 x (80 000) = Celkem Tato metoda vede k nulové zůstatkové hodnotě v posledním roce odepisování. Nestandardní metody metoda prezent value 1.krok: stanovení takového peněžního toku v letech používání aktiva, který v souhrnu svých současných hodnot (k okamžiku pořízení) dává právě odepsatelnou částku. Diskontní sazba, která je třeba pro výpočet současné hodnoty, je odvozována většinou od vnitřního výnosového procenta dosahovaného v podniku, event. ukazatele ROA (roční veličina) 2. krok: stanovení odpisu v jednotlivých letech: peněžní tok zůstatková hodnota x disk.sazba Výpočet peněžního toku diskontní sazba (VVP) = 20% - nutná aproximace. Rok Disk.sazba Peněžní tok Odúročitel Současná hodnota odpis a b c d e f 1 20% ,- c/1+0,2 a = 1, ,- 4.rok 2 20% ,- c/1+0,2 a = 1, ,- 3.rok 3 20% ,- c/1+0,2 a = 1, ,- 2.rok 4 20% ,- c/1+0,2 a =2, ,- 1.rok ,-

6 (vstupní cena) - Odpis v jednotlivých letech = peněžní tok zůstatková hodnota x disk.sazba Zůst.hodn. Disk.sazba a = a - e b c = a. b d e = d - c % , , , % , , , % 9 180, , , % 4 716, , ,- +/- rozdíl (-2 704,-) Porovnáním údajů v posledních sloupcích obou tabulek (sloupec f a sloupec e) lze zjistit, že částky vypočtených odpisů a současná hodnota peněžních toků v jednotlivých letech jsou shodné, ale v obráceném časovém sledu (odchylky jsou dány zaokrouhlením peněžních toků v prvním kroku na celé stovky). V účetnictví je zařízení vedeno na majetkovém účtu v pořizovací ceně (brutto) a na oprávkovém účtu se evidují kumulované odpisy (oprávky, korekce). Zůstatková hodnota je rozdílem brutto korekce, tj. shodně jako podle ČÚS. Odepisování v roce pořízení - není upraveno, je možné účtovat celoroční odpis, žádný odpis, poloviční odpis nebo poměrný odpis. Poměrný odpis je možné založit na měsíci, týdnu nebo dni, nejčastěji se využívá měsíc. Problém nastává při použití nelineárních metod odepisování. Základním principem je věrné a poctivé zobrazení. Údržba dlouhodobého majetku vč. gen oprav se účtuje do nákladů běžného období, není možné vytvářet dlouhodobou rezervu na opravy (max. v rámci jednoho roku)

7 Komponentní odepisování Snaha o věrné zachycení ztráty hodnoty v důsledku užívání vede k požadavku odděleného odepisování různých částí jednoho aktiva, které se liší dobou použitelnosti = komponentní odepisování. Částí, které mají různou dobu použitelnosti (resp. životnosti), se mají odepisovat odděleně, jako samostatná aktiva. Cílem a výsledkem je rovnoměrnější zatížení nákladů a věrnější zobrazení výsledku hospodaření po celou dobu užívání aktiva. V ČÚS již je zakomponováno (od r. 2011) Příklad: odepisování částí aktiva s různou dobou použitelnosti Stanovte odpisy letadla, jehož pořizovací cena je 30, doba ekon. životnosti 20 let, motory v pořizovací ceně 5 mají technickou životnost 5 let a po pěti letech je třeba je vyměnit za nové. Předpokládáme odepisování časové, lineární. Podle IAS 16 je třeba letadlo odepisovat jako dvě samostatná aktiva s různou dobou životnosti. To vede k jinému průběhu odepisování a k jinému dopadu na vykazovaný hospodářský výsledek. Česká úprava Rok 1 Rok 2 Rok 3 Rok 4 Rok 5 Rok 6 Pořizovací cena letadla Odpisy tj. 30/20 lety 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 Zůstatková cena letadla 25, , ,5 21 Náhradní díly 5 Vliv na HV - 1,5-1,5-1,5-1,5-1,5-6,5 Úprava dle IAS Rok 1 Rok 2 Rok 3 Rok 4 Rok 5 Rok 6 Pořiz. cena letadla bez motorů Odpisy letadla tj. 25/20 lety 1,25 1,25 1,25 1,25 1,25 1,25 Zůstatková cena letadla 23,75 22,5 21, ,75 17,5 Pořiz. cena motorů Odpisy motorů Zůstatková cena motorů Zůstatková cena celkem 27,75 25,5 23, ,75 21,5 Vliv na tvorbu HV - 2,25-2,25-2,25-2,25-2,25-2,25 Ze srovnání plyne, že podle IAS je ovlivnění HV rovnoměrné, zatímco podle ČÚS je HV v každém 6. roce ovlivněn jednorázovou spotřebou náhradních dílů-

8 nového motoru. Údržba a rutinní a opravy, tj. nahodilé náklady, nezvyšují hodnotu majetku, jsou to náklady běžného období. Modernizace se počítá mezi náklady zvyšující hodnotu dlouhodobého majetku. b) 2. problém: vykazování k rozvahovému dni a) ocenění v reálné (aktuální) hodnotě - pravidla použití b) vyjádření mimořádného snížení hodnoty aktiva po dobu držení v případě použití historické ceny ad a) Reálná hodnota = hodnota k rozvahovému dni, aktuální Systém IAS/IFRS zařazuje reálnou hodnotu jako plnohodnotnou metodu oceňování. Předpokládá změny - směrem na vyšší hodnotu i směrem k nižší hodnotě (nahoru i dolů). Omezení spočívá pouze v tom, že ji považuje za jedno ze dvou rovnocenných alternativních řešení (modelů) ocenění: 1. základní řešení = historická cena (pořizovací) s vykazováním oprávek a ztrát ze snížení hodnoty (opravných položek) 2. alternativní řešení = reálná hodnota tj. aktuální hodnota majetku k datu vykázání (rozvahovému dni) s odděleným sledováním oprávek a ztrát ze snížení hodnoty. Povoluje přecenění a) směrem nahoru a kladnou opravnou položku, resp. fond z přecenění, i b) směrem dolů a zápornou opravnou položku, resp. snížení fondu z přecenění (kapitálu), (US GAAP předpokládá přecenění na reálnou hodnotu pouze směrem dolů, na nižší částku, pokud je reálná hodnota vyšší než účetní, nepožaduje přecenění) Základní řešení: model historické ceny (pořizovací) předpokládá, že aktiva budou vykazována v částce výdajů spojených s nabytím aktiva v okamžiku pořízení. V dalších obdobích bude sledováno postupné snižování hodnoty aktiva pouze v podobě odpisů, resp. oprávek, a aktuální cenou k okamžiku vykázání v jednotlivých obdobích bude rozdíl mezi pořizovací cenou a oprávkami, popř. ztrátou ze snížení hodnoty aktiva.

9 Alternativní řešení: model reálné hodnoty předpokládá vykazovat aktiva v hodnotě aktuální k datu vykázání (tj. zpravidla k rozvahovému dni). Toto řešení je pak upraveno dalšími pravidly, která jsou součástí tohoto modelu: a) možnost měnit historickou cenu, resp. cenu předcházejícího období, oběma směry, na nižší, ale i vyšší částku b) způsob vypořádání rozdílů při přecenění viz dále. c) způsob vypořádání odpisů a oprávek při přecenění d) pravidla (rozsah) používání reálné hodnoty Jednotnost ve využití modelu reálné hodnoty zajišťují pravidla: 1. povinnost přeceňovat aktiva pravidelně, k datu účetní závěrky, tak aby hodnota vykázaná v účetnictví byla skutečně aktuální hodnotou. Potřeba přecenění závisí na změnách reálné hodnoty pokud se reálná hodnota nemění, není třeba přeceňovat. K tomu jsou specifikovány další kroky, které mají indikovat zda a v jakém rozsahu ke změně reálné hodnoty došlo jimi se zabývá specifický standard IAS č. 36 Snížení hodnoty aktiv viz dále). 2. Vykazování v reálné hodnotě nemůže být použito pouze pro jednotlivou složku majetku, ale musí takto oceňovat majetek v celé třídě v souvislosti s tímto ustanovením jsou v IAS č. 16 jako příklad vymezení takových tříd uvedeny následující skupiny majetku: a) pozemky, e) letadla, b) pozemky a budovy, f) motorové dopravní prostředky, c) stroje, g) nabytek a příslušenství, d) lodě, h) kancelářské zařízení.. 3. Způsob řešení rozdílů vzniklých při přeceňování na reálnou hodnotu Zvýšení se promítá a) přímo do vlastního kapitálu (rozvahově) - jako položka přírůstek z přecenění (někdy je označován jako rezervní fond z přecenění či fond z přecenění) b) do výnosů (tj. výsledkově) tehdy, jestliže předtím zjištěný rozdíl z přecenění na nižší hodnotu byl účtován do nákladů

10 Snížení se promítá a) do nákladů (tj. výsledkově) jestliže dosud nebyl vytvořen rezervní fond z přecenění b) do vlastního kapitálu (rozvahově) jako čerpání přírůstku z přecenění (resp. rezervního fondu z přecenění či fondu z přecenění) jestliže tato složka vlastního kapitálu byla vytvořena v přecházejících přeceněních, ale pouze do její výše u téhož aktiva. Přesáhne-li tuto částku, je přebytek částky snížení nutno promítnout do nákladů běžného období. Při vyřazení aktiva se zůstatek rezervního fondu z přecenění převede do položky nerozdělené zisky. Může docházet i k postupnému převodu v průběhu užívání aktiva v případě rozdílu mezi odpisy vypočítanými na základě historické (původní) ceny a odpisy stanovenými na základě reálné (nové) hodnoty Nepovinné: 4. Způsob řešení oprávek při přeceňování na reálnou hodnotu je stanoven také ve dvou podobách - účetní jednotka zvolí jeden nebo druhý způsob. Oprávky mohou být buď a) přepočteny stejným poměrem jako je poměr reálné (nové) a účetní hodnoty aktiva, stejným poměrem je přepočtena i hrubá (historická, vstupní) hodnota aktiva tak, aby účetní hodnota aktiva jako rozdíl mezi touto cenou a výší oprávek byl roven reálné hodnotě, nebo b) eliminovány tak, aby se účetní hodnota rovnala reálné hodnotě; pokud je reálná hodnota vyšší než původní pořizovací cena, je nutné navýšit hrubou hodnotu aktiva a) 1. varianta řešení oprávek Den vykázání Rozvaha- -Aktiva Oprávky Zůstatková hodnota Rezervní fond z přecenění Den pořízení Po 10 letech před přeceněním Po 10 letech po přecenění ( ) ( %) ( %) ( ) nebo:

11 b) 2. varianta řešení oprávek Den vykázání Rozvaha- Oprávky Zůstatková Rezervní fond -Aktiva hodnota z přecenění Den pořízení Po 10 letech před přeceněním Po 10 letech A po přecenění Stanovení reálné hodnoty V oceňovacích základnách, uvedených v Koncepčním rámci, reálná hodnota jako oceňovací základna (způsob oceňování) ani způsob jejího určení nejsou uvedeny. Vymezení reálná hodnota je např. v IAS č. 16 vymezena takto: Fair value (reálná hodnota) je částka, za kterou může být aktivum směněno mezi znalými, ochotnými stranami při transakcích za obvyklých podmínek. V r by přijat IFRS 13 Reálná hodnota, který způsob stanovení určuje a řeší i další souvislosti. Východiska pro určení reálné hodnoty jsou zde uvedena v pořadí od nejvhodnějšího: - kótované tržní ceny na aktivním trhu, pokud ale aktivní trh neexistuje nebo informace není, pak je uvažována - cena podobné transakce (podobného aktiva či na neaktivním trhu) která byla v současnosti uskutečněna, pokud nedošlo ani k podobné transakci, pak je jí - cena, kterou by podnik zaplatil za aktivum v transakci mezi obeznalými stranami, které jsou ochotné transakci uskutečnit (event. cena stanovená soudním znalcem).

12 Doplnění: IFRS 13 presents 3 categories of valuation techniques? -the market approach, based on recent market transactions this category includes, inter alia, techniques based on multiples -the cost approach, which reflects the cost of replacing the asset with another asset providing the same services -the income approach, which essentially consists of converting future cash flow into a sinle present value (i.e. discounted). The IFRS 13 applies the input hierarchy already used in IFRS 7. The three levels are retained and defined as follows: - Level 1 inputs: quoted prices (unadjusted) in active markets for identical assets or liabilities that the entity can access at the measuremnt date. - Level 2 inputs: directly or indirectly observable inputs other than thouse included within level 1 (quoted price for similar, not identical, assets, or quoted price for an identical asset in market that are not active) - Level 3 inputs: all unobservable inputs for the asset or liability, including inputs that are specific to the entity.

13