Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.

Transkript

1 Slovníèek pojmù Agenda 21 Nejrozsáhlejší z dokumentù pøijatých na Konferenci OSN o životním prostøedí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce Je to akè program pro uplatòování udržitelného rozvoje v rùzných sférách a na rùzných hierarchických úrovních pro 21.století. Místní agenda 21 MA21 je nástroj pro uplatnìní principù udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni. Je to proces, který prostøednictvím zkvalitòování správy vìcí veøejných, strategického plánování (øízení), zapojování veøejnosti a využívání všech dosažených poznatkù o udržitelném rozvoji v jednotlivých oblastech zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech a smìøuje k zodpovìdnosti obèanù za jejich životy i životy ostatních bytostí v prostoru a èase. místní odkazuje na Vaše vlastní místo pùsobení, bydlištì, obec, pøípadnì region

2 agenda je slovo latinského pùvodu a znamená program nebo také seznam vìcí, které je tøeba udìlat, aby bylo dosaženo cíle 21 znamená, že se jedná o to, co musíme udìlat pro (v) 21. století, vyzývá k uvažování v delším èasovém horizontu. Akèní plán Akèní plány vychází z krajských a obecních strategií udržitelného rozvoje. Jedná se o soubor plánovaných projektù, které jsou také vybaveny odhadem nákladù a harmonogramu jejich realizace, a nìkdy také specifikací, kolik prostøedkù bude tøeba vynaložit z krajského èi obecního rozpoètu. Biodiverzita Biologická diverzita (též biodiverzita; angl. Biological diversity) pøedstavuje rozrùznìnost života. Existuje spousta definicí biodiverzity, nebo se jedná o složitý nìkolikaúrovòový jev. Svìtový fond ochrany pøírody definoval v roce 1989 biodiverzitu jako bohatství života na Zemi, miliony rostlin, živoèichù a mikroorganismù, vèetnì genù, které obsahují, a složité ekosystémy, které vytváøejí životní prostøedí. (pøeklad podle Kindlmanna a Jersákové). Rozlišujeme tøi úrovnì biodiverzity: genetickou (genová variabilita v rámci populace nebo celého druhu)

3 druhovou (rozmanitost na úrovni druhù) ekosystémovou (rozmanitost na úrovni spoleèenstev a ekosystémù) Blackfields Blackfields jsou lokality vyznaèující se extrémnì vysokými hodnotami kontaminace pùdy, podzemních a povrchových vod i dalších složek životního prostøedí, které jsou zásadní pøekážkou pro jejich nové využití. Zdrojem zneèiš ujících látek, mnohdy toxických, byla tìžba a zpracování nerostných surovin, prùmyslová výroba, skladování a skládkování nebezpeèných odpadù, doprava a aktivity související s vojenským využitím ploch. Náklady na sanace tìchto starých ekologických zátìží jsou velmi vysoké, avšak další odkládání jejich realizace a øešení všech souvisejících problémù celkové výdaje pouze znásobí. Brownfields Brownfields, resp. brownfield sites jsou staré, nevyužívané nebo ekonomicky nedostateènì efektivnì využívané prùmyslové a logistické zóny a komerèní èi obytné objekty v kompaktnì zastavìných územích a zemìdìlské, vojenské i další plochy a budovy ve volné krajinì. Pøedstavují zásadní problém a pøekážku pro další rozvoj obcí, mìst i regionù smìrem k udržitelnosti. Vyznaèují se neprùhledný majetkoprávním uspoøádáním, zdevastovanými výrobními èi jinými budovami a pøítomností starých ekologických zátìží. Ty jsou reprezentovány cizorodými, velmi èasto toxickými látkami, jimiž je kontaminovaná pùda, podzemní a povrchové vody i objekty. Na pozemcích i v budovách bývají z minulých období shromáždìné nebo pøechodnì uskladnìné odpady, vèetnì nebezpeèných a vyskytuje se zde velké množství èerných skládek odpadù. Významným rizikem jsou zbytky strojního a technologického vybavení, které mohou obsahovat náplnì s chemickými slouèeninami nebezpeènými pro životní prostøedí i pro zdraví lidí (PCB, dioxiny, aj.). Okolí brownfields je vylidnìné a nebezpeèné. Zahranièní i tuzemští investoøi odmítají do tìchto území vstupovat v dùsledku obav z vysokých nákladù spojených se sanací starých ekologických zátìží a s pøedinvestièní pøípravou pozemkù.

4 Ekologická stopa Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé mìsto nebo stát) je tedy celková plocha ekologicky produktivní zemì a vodní plochy, využívaná výhradnì pro zajištìní zdrojù a asimilaci odpadù produkovaných danou populací, pøi používaní bìžných technologií. Ekologický audit Ekologický audit je jedním ze zpùsobu, jak mohou školy realizovat svou snahu šetrnì pøistupovat k životnímu prostøedí a to zejména ekologizací svého provozu. Dalším pozitivním jevem je, že škola tímto zpùsobem ovlivòuje veøejné mínìní a pøenáší žádoucí hodnoty a vzorce chování na znaènou èást populace dìti, èímž pøispívá k environmentální osvìtì. Ekologie V pùvodním významu chápaná jako vìdní disciplína zkoumající vztah živých organismù k prostøedí, resp. živých organismù navzájem. V širším pojetí je chápaná jako vìda o prostøedí a v nìm existujících vztazích. Ekoznaèka, ekologicky šetrný výrobek Ekoznaèka Èeské republiky a Národní program oznaèování ekologicky šetrných výrobkù se øídí mezinárodní technickou normou ISO Environmentální znaèky a prohlášení Environmentální znaèení typu I. Zásady a postupy a je proto uznávaným dokladem o kvalitách výrobku i v zahranièí.

5 Ekoznaèka Ekologicky šetrný výrobek pøináší spotøebiteli: vìrohodnou a srozumitelnou informaci o provedeném ekologickém hodnocení výrobku a o jeho vlastnostecc snadnìjší orientaci v široké škále témìø rovnocenných výrobkù státní garanci toho, že u oznaèeného výrobku jsou minimalizovány nepøíznivé vlivy na životní prostøedí doklad, že u oznaèeného výrobku byly minimalizovány negativní vlivy na zdraví spotøebitele (napø. riziko vzniku alergické reakce apod.) GIS geografické informaèní systémy GIS neboli geografické informaèní systémy jsou moderní aplikací, která v sobì obsahuje øadu funkcí a možností, jak efektivnì a objektivnì poukázat na probíhající pozitivní i negativní ekonomické, sociální, ale i environmentální jevy daného geografického území. Greenfields Pojmem greenfields, resp. greenfield sites oznaèujeme pozemky a volné plochy mimo kompaktnì zastavìná území mìst pùvodnì urèené k zemìdìlskému, lesnickému a rekreaènímu využívání, které byly zmìnou územnì plánovací dokumentace

6 definovány jako rozvojové lokality urèené k rezidenèní, komerèní nebo prùmyslové zástavbì. Po zmìnì funkce dochází k jejich vybavení dopravní a technickou infrastrukturou s využitím soukromých èi veøejných rozpoètù. Takto pøipravené plochy jsou postupnì zastavovány. Indikátory udržitelného rozvoje Indikátory pøedstavují ukazatele vývoje urèitého vybraného jevu získané prùbìžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru pøesnì stanovených údajù. Vzhledem k tomu, že je øeè o udržitelném rozvoji, jde o sledování jevù, které s tímto tématem úzce souvisí. Pøíkladem mùže být indikátor "veøejná zeleò". U nìj mùžeme sledovat napøíklad údaje týkající se poètu pokácených a novì vysazených stromù na veøejných pozemcích. Jako mìøítko pro hodnocení indikátoru bude stanoven pomìr tìchto dvou hodnot vyjádøený za èasovou jednotku sledování. Mùžeme vycházet i z jiných údajù, napø. pomìr novì vzniklých ploch veøejné zelenì a ploch, které ustoupily výstavbì nebo jinému využití pùdy. Snahy o sledování indikátorù udržitelného rozvoje jsou rozvíjeny nejen na místní, ale i na národní a mezinárodní úrovni. Kromì sady Spoleèných evropských indikátorù existuje i øada dalších pokusù o standardizaci jednotných indikátorových sad (viz. seznam internetových adres na konci pøíruèky). Na místní úrovni existuje øada pøíkladù ze zahranièí (Nìmecko, Velká Británie, USA, Kanada atd.). Místní indikátory udržitelného rozvoje Indikátor místního udržitelného rozvoje v sobì odráží, mimo jiné, hlediska sociální spravedlnosti, zájmy místní ekonomiky a ochrany životního prostøedí, ale zároveò také snahu o posílení role místní samosprávy nebo zabezpeèování místních potøeb na místní úrovni. Indikátory umožòují vidìt problematické oblasti a ukázat cestu k jejich nápravì. Uplatnìní jednotné sady zvolených indikátorù umožní mimo jiné posoudit, jak si daná obec vede ve srovnání s jinými a usnadòuje poznání jejích silných a slabých stránek. Indikátory, které si spoleènost vybere, aby mohla vydávat zprávy o sobì pro sebe, mají pøekvapivou moc. Odráží spoleènì sdílené hodnoty a formují spoleèná rozhodnutí. Spoleènost, která sleduje tahy lososù ve své øece nebo øeší bezpeènost na svých ulicích, volí jiné možnosti než spoleènost která vìnuje pozornost pouze rùstu ekonomiky, mìøeném pomocí HDP. Programové indikátory místního udržitelného rozvoje

7 Dùležitou skupinou místních indikátorù udržitelného rozvoje jsou tzv. programové indikátory uplatòované ve strategických (plánovacích) procesech. Ty slouží jako kontrolní nástroj pro vyhodnocování úèinnosti a úspìšnosti naplánovaných opatøení (napøíklad v rámci strategických plánù rozvoje mìsta). Jsou vypracovávány v prùbìhu plánovacích procesù vždy specificky pro daný úèel. Titulkové indikátory Titulkovým indikátorem je nazýván takový indikátor, který obsahovì a srozumitelnì zastøešuje vybranou skupinu indikátorù. Titulkovým indikátorem pro oblast kvality ovzduší mùže být indikátor Poèet dní v roce s pøekroèením imisních hodnot polétavého prachu. Titulkové indikátory jsou vhodným nástrojem prezentace dané problematiky pro veøejnost, novináøe èi politiky. Komunitní plánování Metoda, která umožòuje zpracovávat rozvojové materiály pro rùzné oblasti veøejného života na úrovni obce i kraje a která výraznì posiluje principy zastupitelské demokracie. V rámci komunitního plánování je kladen dùraz na: zapojení všech, kterých se daná oblast týká; dialog a vyjednávání a na dosažení výsledku, který je pøijat a podporován vìtšinou úèastníkù. Management krajù a obcí Management krajù a obcí vychází ze základních koncepcí managementu firem. Jedná se o široké spektrum èinností: plánování a organizování (definování úèelu a cílù), øízení a rozhodování (vèetnì koordinace), vedení a øízení lidí (lidské zdroje), informování a komunikace, monitorování, kontrola a reprezentování úøadu.

8 Moderní koncepce prùmyslového rozvoje Moderní koncepce prùmyslového rozvoje pøedstavují: zkvalitòování investièního a podnikatelského prostøedí restrukturalizaci velkých firem se státní úèastí minimalizace negativních dopadù prùmyslu na životní prostøedí a výrobu ekologicky šetrných výrobkù. Neregulovaný nebo nedostateènì regulovaný rùst mìst ( urban sprawl ) Extrémní forma suburbanizace (viz níže), která se od 2. poloviny 90. let 20. století významnì projevuje i v Èeské republice. Je dùsledkem absence úèinných regulativních nástrojù nebo jejich nedùsledného uplatòování v praxi. Rozvoj suburbánních zón není koordinovaný a u separací jednotlivých lidských aktivit (bydlení, práce, nakupování, zábava). Vyznaèuje se neúnosnì vysokými nároky na zábor pùd i náklady na budování dopravní a technické infrastruktury. V porovnání s kompaktní zástavbou jsou takto lokalizované objekty, komplexy a zaøízení pøíèinou mnohem vyšších spotøeb energií a vody i jejich ztrát v rozvodných sítích. Investoøi v mnoha pøípadech nehradí v plné výši tzv. vyvolané náklady (vybudování technické a dopravní infrastruktury, realizace opatøení zmíròujících pøímé negativní dopady investic na krajinu a životní prostøedí a opatøe k ochranì zdravotního stavu obyvatelstva). Tato skuteènost zásadním zpùsobem zvyšuje výdaje z veøejných rozpoètù. Mnohonásobnì roste potøeba mobility znaèné èásti obyvatelstva nových obytných zón na okrajích mìst èi za jejich administrativními hranicemi v suburbánních oblastech. Každodenní dojíždìní za prací, do škol, za službami, nákupy a kulturou vyžaduje pøekonávání stále vìtších vzdáleností. Tyto lokality nemohou být dostateènì obslouženy veøejnou dopravou a lidé zde bydlící èi pracující jsou silnì závislí na používání individuální automobilové dopravy. Pravidelné nerekreaèní využívání alternativních zpùsobù pøepravy (chùze, cyklistika) je zde nereálné. Komerèní objekty umístìné ve volné krajinì indukují rùst pøepravních výkonù osobní i nákladní silnièní dopravy. Radikálnì se zvyšují výdaje na modernizaci a údržbu silnièní infrastruktury. Doprovodným jevem souvisejícím s cenovými relacemi i charakterem rozptýlené rezidenèní zástavby v suburbánních zónách je sociální segregace. Rozvoj pøímìstských oblastí celkovì koresponduje s úpadkem vnitøních èástí mìst. Klesá celková rozloha èásteènì pøirozených ekosystémù, biocenter a biokoridorù i pùd vhodných pro zachování udržitelného stupnì zemìdìlského, lesnického a rekreaèního využívání krajiny. Stále více je tak narušována schopnost pùvodnì vyváženého pøírodního prostøedí poskytovat tzv. komplexní ekologický servis. Obèanská spoleènost Nezávislá samoorganizace spoleènosti, jejíž jednotlivé èásti se dobrovolnì zapojují do veøejné èinnosti, aby uspokojovaly individuální, skupinové èi veøejné zájmy v rámci právnì definovaného vztahu mezi státem a spoleèností.

9 Ozeleòování veøejné správy Výborným pøíkladem ozeleòování veøejné správy je ekologicky šetrný provoz kanceláøe ombudsmana ÈR. Environmentálnì pøíznivé chování veøejné správy má dvojí význam. Kromì toho, že je veøejná správa významná spotøebitelka zboží a služeb, mùže být zároveò vzorem a významnou propagátorkou udržitelné spotøeby. Provoz kanceláøe ombudsmana je založen na následujících principech: princip preventivní ochrany životního prostøedí princip šetøení zdrojù princip pøedcházení vzniku odpadù princip environmentálnì vhodného nakládání se vzniklými odpady princip omezení zátìže životního a pracovního prostøedí nebezpeènými chemickými látkami princip podpory využívání lokálních zdrojù. V praxi jsou tyto principy naplòovány tìmito praktickými kroky: rozšíøení nabídky stravování o produkty ekologického zemìdìlství v nabídce 5 druhù obìdù pro zamìstnance je vždy jedno jídlo v kvalitì BIO kantýna prodává minerálky jen ve vratných lahvích minimalizace a separace odpadù tøídìní odpadù vèetnì jejich nebezpeèných složek (baterie, záøivky,...) omezení èistících prostøedkù úspory vody a energie recyklovaný papír pro interní potøebu a pro èást korespondence ovìøují se možnosti minimalizace "papírových" výstupù (tedy využívání elektronické pošty a uchovávání nìkterých dokumentù pouze v elektronické podobì ztlumilo se venkovní osvícení a omezilo osvìtlení ménì frekventovaných prostor atd.

10 O ekologicky šetrném provozu informují informaèní tabule i www stránky kanceláøe ombudsmana. Zdroj: STEP Ekologicky šetrný provoz kanceláøe ombudsmana. Principy udržitelného rozvoje Principy udržitelného rozvoje pøedstavují univerzální a dlouhodobì platné zásady na cestì k udržitelnému rozvoji. Princip autoregulaèního a sebepodpùrného vývoje Hledat a využívat pøírodní a antropicky simulované autoregulaèní a sebepodpùrné pøírodní mechanismy. Podporovat uzavøené cykly výroby a spotøeby. Princip efektivity, rozumné dostateènosti a optimalizace Zachovat optimální látkovìregulaèní cykly. Minimalizovat surovinové a energetické vstupy, redukovat neproduktivní, pøípadnì škodlivé výstupy a minimalizovat ztráty. Rozumnì a šetrnì využívat a zároveò chránit zdroje. Podporovat vhodné formy samozásobování. Cílenì øídit a slaïovat všechny èinnosti smìrem k rovnováze, odstraòovat nežádoucí následky a zdroje nestability èi rizik. Princip ekologický

11 Zachování a podpora biodiverzity, vitality a odolnosti ekosystémù (pùvodní ekosystémy). Optimalizovat prostorové uspoøádání a funkèní využití krajiny a zabezpeèit ekologickou stabilitu. Za chovávat a podporovat systémy zabezpeèující život. Minimalizovat negativní vlivy na životní prostøedí. Minimalizovat využívání neobnovitelných zdrojù, upøednostnit využívání obnovitelných zdrojù pøi respektování jejich reprodukèních možností. Zavádìt a rozvíjet nástroje environmentálnì šetrné ekonomiky. Princip emancipace a participace Podporovat emancipaci sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Posílit úèast obyvatel a ziskových a neziskových organizací, obcí a regionù na rozhodování a pocitu spoluzodpovìdnosti za dìní a to v lokálním i globálním mìøítku. Zesílení veøejné kontroly zdola. Umožnit pøístup k veøejným statkùm a službám všem sociokulturním skupinám, které neporušují Ústavu ÈR a Listinu základních práv a svobod. Princip implementace pøijatých právních norem a dokumentù ÈR má v mnoha oblastech dostaèující právní mechanismy, pokud situace stagnuje nebo se dokonce zhoršuje, mùže to být zpùsobeno tím, že do praxe nejsou uvádìny pøíslušné právní normy a dokumenty. Analyzovat a prosazovat zpùsoby/mechanismy, kterými lze implementovat platné právní normy i právnì nevymahatelné dokumenty (napø. strategie a akèní plány jednotlivých ministerstev apod.). Princip kulturní a spoleèenské integrity Podporovat vnitøní rozvojový potenciál lokalit místo mechanicky importovaného rozvoje. Zachovat èi obnovit pozitivní hodnoty krajiny. Podporovat partnerství a pøátelské soužití všech sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu ÈR a Listinu základních práv a svobod. Podporovat místní kolorit, lidovou kulturu a duchovní atmosféru. Oživovat tradièní aktivity s citlivým využitím moderních technologií. Podporovat spontánní formy pomoci, resp. svépomoci.

12 Princip nenásilí Nepoužívat a neschvalovat násilné øešení sporù a konfliktù. Uplatòovat a podporovat konsezuální metody øešení sporù a øíze spoleènosti. Princip podpory rozvoje lidských zdrojù Podporovat zdravý životní styl a aktivní trávení volného èasu. Podporovat interaktivní formy výuky a celoživotní vzdìlávání všech skupin obyvatelstva. Vytváøet podmínky pro optimální rozvoj lidských zdrojù ve všech sektorech spoleènosti. Princip pøechodu od pasivních politik a pasivní pomoci k aktivním politikám a aktivní pomoci Týká se nejen sociální politiky ale všech veøejných politik zamìøených na pomoc obèanùm, firmám, podnikùm a regionùm. Nahrazovat pasivní tj. finanèní pomoc, dotace a dávky pomocí aktivní tj. Vytváøet podmínky pro svépomoc, nabízet poradenství, aktivnì podporovat podnikání a veøejnìprospìšné práce, vytváøet nové pracovní a jiné pøíležitosti. Princip respektování potøeb a práv budoucích generací Zachovat možnost využívat existující zdroje i budoucím generacím. Zachovat stejná práva i pro budoucí generace.

13 Princip sociálnì, eticky a environmentální pøíznivého hospodaøení, rozhodování, øízení a chování Náhled na problematiku UR a øešení problémù v synergickém pùsobení politických, právních, ekonomických, sociálních, organizaèních, výchovnìvzdìlávacích a jiných nástrojù pro podporu hodnotových orientací, tvorby kultury a urèování hodnot, stejné principy používat bìhem vzniku, èinnosti a budování pøíslušných institucí. Dodržování výše uvedených principù a jejich uplatòování v praxi. Princip solidarity a partnerství Podporovat solidaritu, partnerství, toleranci a porozumìní. Podporovat vzájemnou pomoc a spoluzodpovìdnost. Princip subsidiarity Zjednodušenì znamená, že se existující problémy mají øešit na nejnižší institucionální úrovni, na které jsou øešitelné. Postupovat podle vzorce: jedinec v tísni pomoc rodiny pomoc komunity (rodina, pøátelé, sousedi, spolupracovníci, zamìstnavatel) pomoc odpovídajících neziskových organizací pomoc místních orgánù samosprávy a státní správy pomoc centrálních orgánù veøejné správy pomoc ze zahranièí (jiné státy a mezinárodní instituce). Organizace v tísni pomoc komunity (zamìstnanci, obchodní partneøi, dodavatelé) pomoc místních orgánù samosprávy a státní správy pomoc centrálních orgánù veøejné správy pomoc ze zahranièí (jiné státy a mezinárodní instituce). Ohrožení životního prostøedí, živých bytostí pomoc jedince/cù a skupin žijících/vyskytujících se v dané lokalitì pomoc odpovídajících neziskových organizací pomoc místních orgánù samo správy a státní správy pomoc centrálních orgánù veøejné správy pomoc ze zahranièí (jiné státy a mezinárodní instituce). Princip upøednostòování preventivní opatrnosti a pøedvídavosti, uznávání a napravování chyb

14 Upøednostòovat preventivní opatøení a uznávat možná rizika pøed represí a odstraòováním nežá doucích následkù èinností. Upøednostòovat pøístupy umožòující návrat k východiskovému stavu s cílem minimalizovat nevratné zmìny s tìžko pøedvídateln dùsledky. Bezodkladnì zveøejòovat, od straòovat nebo zmíròovat chyby a omyly. Princip vnitrogeneraèní a mezigeneraèní rovnosti práv všech sociokulturních skupin Zabezpeèit lidská práv ve všech smìrech. Zabezpeèit rovnost všech sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu ÈR a Listinu základních práv a svobod. Zabezpeèit práva ostatních živých bytostí. Strategické plánování mìst a obcí Strategické plánování obcí, mìst a regionù je jedním z klíèových faktorù pro vyvážený a komplexní rozvoj území s ohledem na respektování zásad trvale udržitelného rozvoje. Regiony a obce specifikují, prostøednictvím partnerství jednotlivých sektorù (veøejného, neziskového a podnikatelského), hlavní smìry a cíle rozvoje vèetnì prostøedkù k jejich dosažení. Strategické plánování zlepšuje pozici místních samospráv pro získávání vnìjších finanèních zdrojù, zejména dotací. Umožòuje také obcím a regionùm využívat své zdroje a efektivnìji hospodaøit se svými finanèními prostøedky. Prostøednictvím zpracování a uplatòování kvalitních strategických rozvojových koncepcí, územních plánù a dalších dokumentù pro støednìdobé a dlouhodobé plánování na úrovni obcí a regionù lze propojit ekonomický a sociální rùst s aspektem kvality životního prostøedí. Strategie udržitelného rozvoje Zvláštní zasedání Valného shromáždìní OSN o dalším plnìní Agendy 21 a závìrù UNCED (UNGASS, New York, 1997) konstatovalo neuspokojivý stav v prosazování udržitelného rozvoje a vyzvalo státy k zvýšení efektivnosti provádìní Agendy 21, vèetnì zpracování a realizace národních strategií udržitelného rozvoje a ustavení národních institucí pro udržitelný rozvoj. K posilování programového a institucionálního zajištìní udržitelného rozvoje vyzval také Svìtový summit OSN o udržitelném rozvoji (Johannesburg, 2002). Strategie udržitelného rozvoje je dokument vymezující hlavní strategické cíle k dosažení udržitelného rozvoje i zpùsoby a cesty, které umožòují tyto cíle naplnit. Èeská republika má vlastní strategii udržitelného rozvoje od konce roku Celorepubliková strategie je zastøešujícím dokumentem pro tvorbu krajských a obecních strategií udržitelného rozvoje. Na strategie obvykle navazují tzv. Akèní plány. Suburbanizace Suburbanizace je proces, pøi kterém se existující aktivity (administrativa, bydlení, logistika, obchod, služby, výroba) pøesunují z centrálních èástí kompaktnì zastavìného území mìst na volné plochy mimo kompaktní zástavbu a do lokalit u administrativních hranic mìst, resp. za tyto hranice v rámci území metropolitních regionù èi aglomerací. Souèástí suburbanizaèního procesu je rovnìž alokace novì vznikajících aktivit do tìchto oblastí prostorovì výraznì oddìlených od kompaktní

15 mìst a pøitom s nimi funkènì spjatých silnými vazbami. Suburbanizace je vyvolána neustále rostoucími prostorovými nároky a požadavky na komfort ze strany jednotlivcù i organizací. SWOT analýza Analýza stavu organizace èi firmy z hlediska jejich stránek silných i slabých, pøíležitostí i ohrožení, která poskytuje podklady pro formulaci strategických cílù, rozvojových smìrù a aktivit. SWOT je zkratkou slov z angliètiny: Strengths (pøednosti = silné stránky), Weaknesses (nedostatky = slabé stránky), Opportunities (pøíležitosti), Threats (hrozby). SWOT analýza tedy pøedstavuje kombinaci dvou analýz, S W a O T. Analýza spoèívá v klasifikaci a ohodnocení jednotlivých vnitøních a vnìjších ukazatelù. Základ metody spoèívá v klasifikaci a ohodnocení jednotlivých faktorù, které jsou rozdìleny do 4 základních skupin (tj. faktory vyjadøující SILNÉ nebo SLABÉ vnitøní stránky organizace a faktory vyjadøující PØÍLEŽITOSTI a NEBEZPEÈÍ jako vlastnosti vnìjšího prostøedí). Vzájemnou interakcí faktorù silných a slabých stránek na jedné stranì vùèi pøíležitostem a nebezpeèím na stranì druhé lze získat nové kvalitativní informace, které charakterizují a hodnotí úroveò jejich vzájemného støetu. Vnitøní analýzou (SW) pak mùžeme stanovit naše možnosti a potenciál. Vnìjší analýza(ot) nám pomáhá rozpoznat rizika, která by mohla ohrozit spoleènost a zamìøit se na pøíležitosti, které mùžeme využít v náš prospìch. Výstupem kompletní analýzy SWOT je chování spoleènosti, která maximalizuje pøednosti a pøíležitosti a minimalizuje své nedostatky a hrozby. Udržitelný rozvoj Udržitelný rozvoj je cestou pro hledání a nacházení øešení, ze kterého mají prospìch lidé, ekonomika i životní prostøedí, navíc dlouhodobém èasovém horizontu. Jinak øeèeno je to takový rozvoj, který sleduje tøi cíle souèasnì: ekonomický rozvoj sociální rozvoj a ochranu životního prostøedí. Udržitelný rozvoj je, podle definice stanovené v roce 1987 Svìtovou komisí pro životní prostøedí a rozvoj na základì tzv. Zprávy Brundtlandové1: Rozvoj, který zajistí potøeby souèasných generací, aniž by bylo ohroženo splnìní potøeb generací pøíš Toto pojetí v sobì sluèuje dva koncepty: pojem potøeb, zvláštì pak tìch nejzákladnìjších, na které je tøeba klást nejvìtší dùraz, a myšlenku omezení, která je dána souèasným stavem techniky a uspoøádáním spoleènosti, které vytváøejí tlak na schopnost prostøedí uspokojit potøeby souèasných i budoucích generací.

16 Jinak øeèeno, jedná se o uznání jakési dvojí identity : v prostoru: každý obyvatel této Zemì má stejné lidské právo využívat zdroje, které tato poskytuje v èase: máme právo využívat zdrojù Zemì, ale souèasnì také povinnost zajistit jejich trvalost pro pøíští generace. Životní prostøedí je od sedmdesátých let dvacátého století považováno za hlavní svìtové dìdictví, které musíme pøedat pøíštím generacím. Tomuto poslání se ve své knize Princip zodpovìdnosti (1979) vìnoval i filozof Hans Jonas. Na svìtovém Summitu Zemì v Rio de Janeiru v roce 1992 byla pùvodní Brundtlandové definice, která je zamìøená pøedevším na ochranu životního prostøedí a rozumné využívání neobnovitelných pøírodních zdrojù, rozšíøená definicí «tøí pilíøù», které musí perspektivì trvale udržitelného rozvoje v souladu : hospodáøský vývoj, sociální spravedlnost a ochrana životního prostøedí. Poznámka pøekladatele : V èeštinì se nìkdy používá termín «udržitelný rozvoj», zøídkakdy pak též výraz «trvalý rozvoj». Term «trvale udržitelný rozvoj», který spojuje oba faktory trvalost i udržitelnost je tudíž z lingvistického i obsahového hlediska termínem nejpøesnìjším. Udržitelnost a trvalost jsou dvì hlavní charakteristiky principu trvale udržitelného rozvoje. Termín «rozvoj» doplòuje pojem pokroku, který byl v 19. století spojován s prùmyslovým pokrokem, a který mohl mít urèité ideologické konotace (ideologie pokroku). Mimo tyto komunikaèní aspekty pøedstavuje trvale udržitelný rozvoj spoleènì s globalizací a internetem novou vizi svìta. Urbanizace Urbanizace je proces, pøi kterém dochází k relativnímu i absolutnímu rùstu mìst a mìstských aglomerací. Kumulace administrativních, prùmyslových, komerèních i dalších doplòkových aktivit a funkcí vede k postupnému rùstu celkové rozlohy zastavìných ploch a ke zvyšování podílu mìstského obyvatelstva na celkové populaci. V Èeské republice se podíl mìstského obyvatelstva pohybuje kolem 71 % (ve vyspìlých zemích /Velká Británie, SRN/ nad 80 % v rozvojových zemích Asie a Afriky stále pod úrovní 30 %). Urbanizace velmi úzce souvisí s industrializací, s vìdeckotechnickým rozvojem (od 90. let 20. století pøedevším v oblasti komunikaèních a informaèních technologií) a s ekonomickou úrovní státù i jednotlivých regionù. Je dùsledkem rùstu populace a radikálních zmìn sociálnìekonomické struktury, které jsou charakterizovány pøesunem pracovních sil z primární (zemìdìlství, lesnictví, rybolov) nejprve do sekundární (tìžba nerostných surovin, prùmysl a stavebnictví) a v souèasnosti zejména do terciární (obchod, doprava, služby, školství, zdravotnictví a veøejná správa) sféry civilního sektoru národního hospodáøství. Zájmové skupiny Dobrovolnì utváøené sociální jednotky s urèitými cíli a urèitým vnitøním èlenìním, které se snaží uskuteènit individuální, materiální a ideové zájmy svých èlenù ve smyslu potøeb, užitku a ospravedlnìní, pøièemž to dìlají uvnitø sociální jednotky a/nebo vùèi jiným skupinám, organizacím a institucím.

17 Zapojování veøejnosti Zapojení veøejnosti je obvykle využíváno pøi rozhodování o spoleèensky významných zámìrech napø. pøi diskusi o vývoji komunikaèní sítì, nakládání s odpady, rozvoji mìstské zóny, výstavbì školky a v neposlední øadì navrhování úprav veøejných ploch. Zapojování veøejnosti má rùzné formy: plánovací víkendy diskusní panely workshopy dlouhodobé pracovní skupiny složené z obèanù formální pøipomínkování zámìrù sociologické prùzkumy veøejná slyšení obèanské poradní komise místní referenda atd.

18 Projekt je spolufinancován ze zdrojù Evropského sociálního fondu a státního rozpoètu Èeské republiky. Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.