Bakalářská práce Financování mezinárodního obchodu využitím faktoringu

Transkript

1 Masarykova Univerzita v Brně Právnická fakulta Obor: Právo a mezinárodní obchod Bakalářská práce Financování mezinárodního obchodu využitím faktoringu Vypracovala: Vedoucí bakalářské práce: Dagmar Zelená Mgr. Jiří Valdhans

2 Prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Financování mezinárodního obchodu využitím faktoringu jsem vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Kroměříži dne 1. dubna 2009 Podpis 2

3 Obsah ÚVOD METODY FINANCOVÁNÍ MEZINÁRODNÍHO OBCHODU DRUHY ÚVĚRŮ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ Dodavatelský úvěr Bankovní úvěr Úvěr poskytnutý odběratelem Úvěr vládní Úvěry mezinárodních organizací Metody krátkodobého financování Metody střednědobého a dlouhodobého financování FAKTORING CHARAKTERISTIKA FAKTORINGU DRUHY FAKTORINGU Dělení podle země dodavatele a země odběratele Dělení faktoringu z hlediska převzetí úvěrového rizika Další typy dělení FUNKCE FAKTORINGU Funkce financování Správa pohledávek Funkce informační Posílení konkurenceschopnosti ZHODNOCENÍ FAKTORINGU Výhody pro dodavatele Výhody pro odběratele Nevýhody faktoringu Náklady faktoringu Srovnání faktoringu s vybranými produkty na bankovním/finančním trhu PRÁVNÍ ÚPRAVA FAKTORINGU V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ÚMLUVA UNIDROIT O MEZINÁRODNÍM FAKTORINGU Práva a povinnosti stran faktoringové smlouvy ÚMLUVA OSN O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ GENERAL RULES FOR INTERNATIONAL FACTORIG MEZINÁRODNÍ ŘETĚZCE FAKTORING V ČR PRÁVNÍ ÚPRAVA FAKTORINGU V ČR ZÁVĚR RESUMÉ...34 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ

4 Úvod Česká republika je z hlediska své velikosti a dostupnosti zdrojů předurčena k nucené závislosti na ostatních ekonomikách. Produkce domácích firem není schopná plně pokrýt potřeby domácího průmyslu a při současném tempu technologických inovací ani zcela uspokojit poptávku po zbožích a službách. Z toho pramení nejen nutnost zapojení naší ekonomiky do mezinárodního obchodu. Vstupem České republiky do EU se otevřel pro české podniky obrovský trh s více než 450 miliony obyvatel, trh se stabilním právním prostředím a dobře fungujícím ekonomickým zázemím. Aby byla firma v takovémto prostředí úspěšná, je nutné vypracovat strategii jejích mezinárodních aktivit, mimo jiné je také důležité zvolit, jakou metodou bude svůj obchod financovat. V současných podmínkách na mezinárodních trzích spočívá tíha financování obvykle na exportérovi a vzhledem k tomu, že je Česká republika poměrně silně proexportně orientována, je přínosné seznámit se s možnostmi a druhy financování mezinárodního obchodu. Cílem mé práce je popsat způsoby financování mezinárodního obchodu se zaměřením na faktoring, popsat jeho výhody a nevýhody a to, zda a případně jak je legislativně upraven v České republice a jak na mezinárodním poli. Faktoring jsem si vybrala především proto, že je u nás, jako alternativní způsob financování, stále ještě málo využíván a jedním z důvodů, proč tomu tak je, je malé povědomí mezi podnikateli. Čerpala jsem především z ekonomické literatury, právních dokumentů, internetových zdrojů a materiálů českých i zahraničních faktoringových společností a při psaní bakalářské práce jsem aplikovala metody deskriptivní, analytické, a komparativní. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole jsem zmapovala a zevrubně popsala metody financování mezinárodního obchodu. V druhé kapitole se věnuji faktoringu, jeho druhům, funkcím, výhodám a nevýhodám. Ve třetí kapitole jsem se snažila vystihnout nejdůležitější právní dokumenty v oblasti faktoringu na mezinárodní úrovni a závěrečná stať popisuje ekonomickou a právní situaci v České republice. 4

5 1 Metody financování mezinárodního obchodu Mezinárodní obchod vyžaduje kromě jiného také zajištění financování mezinárodních obchodních operací. Můžeme říci, že financovat mezinárodní obchod je pro všechny subjekty finančně náročnější, než je tomu u tuzemského obchodu. Tento fakt je dán především geografickou vzdáleností mezi místem výroby a spotřeby, velkou konkurencí, rozdílnými obchodními zvyklostmi a prostředím, v nichž obchodní partneři působí a také větší rizikovostí mezinárodních vztahů oproti vztahům vnitřním. Pro firmu je tedy důležité kvalifikovaně se rozhodnout, jak získá finanční prostředky nezbytné nejen pro zajištění obchodní transakce, ale i pro financování činností, které s obchodem souvisejí (reklama, garance, distribuce atd.). Při rozhodování vycházejí podniky z vlastní finanční situace, přihlížejí k finančním možnostem obchodního partnera, zohledňují situaci na mezinárodním trhu a hodnotí metody financování konkurenčních firem. 1 Financování mezinárodního obchodu je běžně prováděno především bankami, ale dnes už také specializovanými finančními institucemi, které přinášejí do mezinárodního obchodu nové přístupy a možnosti. 1.1 Druhy úvěrů v mezinárodním obchodě Pro převážnou většinu firem je dnes prakticky nemožné zahájit svou obchodní činnost pouze z vlastních finančních prostředků, cizí zdroje jsou tak nutností k tomu, aby se firma rozvinula a začala profitovat. Úvěry v jakékoliv podobě jsou většinou prvním cizím zdrojem, které podnikatelské subjekty využívají Dodavatelský úvěr Podstatou dodavatelského úvěru je odložení splatnosti faktury za dodané zboží či služby na základě vzájemně dohodnutých podmínek. Dochází tak k určité časové prodlevě mezi dodáním zboží či služby a jeho úhradou, což umožňuje odběrateli po určitou dobu disponovat současně finančními prostředky i koupeným zbožím. U krátkodobých úvěrů, kdy se odložená doba splatnosti pohybuje okolo dní, si exportér započítává úrok přímo do ceny zboží. V případě, že odběratel zaplatí v dřívějším termínu, může mu být poskytnuta sleva. Tento 1 Dle Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s.,

6 druh úvěru poskytují dodavatelé především v rámci obchodního styku s odběrateli z ekonomicky vyspělých zemí, a to v dlouhodobých vztazích či ve vztazích s všeobecně známými firmami Bankovní úvěr Podstatným rozdílem mezi bankovním a dodavatelským úvěrem je fakt, že při bankovním úvěru se jedná o čistě finanční vztah, jenž není nijak vázán na dodávku zboží či služeb. Podmínky úvěru a podmínky vývozního kontraktu jsou tak sjednány ve zcela samostatných smluvních ujednáních. Nepopiratelnou výhodou pro dodavatele je, že se dlužník nemůže vyhýbat splacení svých závazků s tím, že uplatní námitky pro neplnění smlouvy. Tento typ úvěru je velmi žádaným a často využívaným prostředkem financování obchodní činnosti, neboť jeho náklady spočívají pouze v úrocích. Na druhé straně není vždy jednoduché tento typ úvěru získat, neboť banky jsou obezřetné a musí nejprve prověřit bonitu klienta, což může být někdy velmi složitý a dlouhodobý proces Úvěr poskytnutý odběratelem V současných tržních podmínkách se s tímto druhem úvěrování setkáme v obchodní praxi jen výjimečně, neboť odběratelé si mohou vybírat nejen dodavatele, ale také finanční podmínky, za nichž jsou ochotni obchod uskutečnit. Častější než úplná platba předem je platba částečná, tzv. akontace, jež se používá zejména při hodnotných dodávkách na zakázku nebo při dodávkách investičních celků Úvěr vládní Tyto úvěry poskytují většinou vlády vyspělých zemí vládám či veřejným institucím rozvojových zemí na základě dohody o hospodářské spolupráci. V této dohodě je zpravidla sjednána výše a splatnost úvěru, výš úroků, měna a další podmínky, za kterých je úvěr poskytován. Tento úvěr je často poskytován z politických důvodů a zároveň podporuje export v zemi poskytovatele a pro odběratele bývá daleko výhodnější než ostatní druhy úvěrů. 6

7 1.1.5 Úvěry mezinárodních organizací Velký význam mají tyto úvěry především pro financování hospodářské pomoci rozvojovým zemím, například v oblasti dopravy, energetiky, zemědělství, ekologie apod. Nejvýznamnějšími organizacemi, které je poskytují, jsou Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj a její dceřiné organizace IDA a IFC. Úvěry jsou často dlouhodobé s nízkým úrokovým zatížením, některé jsou poskytovány téměř bezúročně Metody krátkodobého financování Metody krátkodobého financování mezinárodních obchodních transakcí jsou podobné jako u vnitrostátního obchodování. Kontokorentní úvěr poskytuje banka a umožňuje, aby klient inkasoval peněžní prostředky do předem sjednané výše debetu. Eskont směnek provádí banka formou odkupu směnek před jejich splatností. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky vůči dodavateli zaplatit určitou peněžní částku v případě daných podmínek stanovených kupujícím. Faktoring se používá v mezinárodním i tuzemském obchodu. Této metodě financování se budu podrobněji věnovat dále Metody střednědobého a dlouhodobého financování Forfaiting lze charakterizovat jako odkup střednědobých či dlouhodobých, zajištěných pohledávek bankou či specializovanou finanční institucí. Jelikož odkupující subjekt přebírá rizika spojená s úvěrem, zkoumá před uzavřením smlouvy všechny relevantní okolnosti. Leasing - je metoda financování, kdy uživatel získává právo užívat zboží (např.stroje a zařízení, dopravní prostředky a nemovitosti ) za pevně stanovený poplatek a na předem určené období. Střednědobé a dlouhodobé půjčky na trhu jsou poskytovány především velkým firmám s dobrým jménem a postavením na trhu při vývozu investičních celků, stavebních prací a služeb. Projektové financování je metoda, která umožňuje realizaci velkých infrastrukturních projektů (v energetice, těžbě surovin, při výstavbě ropovodů, dálnic apod.) na základě získávání finančních prostředků z různých, převážně soukromých, zdrojů. 7

8 2 Faktoring Prodej dluhů je staré jako obchod sám, tvrdí Freddy Salinger. 2 Vznik faktoringu můžeme v jistém smyslu historicky zařadit již do období antiky (ekonomové zabývající se historií nalézají jeho počátky již před 5000 lety ve staré Babylónii), počátky moderního faktoringu však sahají teprve do 19. století. Zemí nejvíce spojovanou s faktoringovým obchodem jsou USA. Ve Velké Británii se faktoring rozvinul ze dvou pramenů, a to činností obchodníků Spojených států amerických a bank kontinentální Evropy. 3 Zpočátku se jednalo pouze o domácí faktoring, rozvoj mezinárodního faktoringu můžeme datovat do období po druhé světové válce. 2.1 Charakteristika faktoringu Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí dodavatelského úvěru s nízký stupněm zajištění. 4 Z právního a účetního hlediska je faktoring služba postavená na postoupení pohledávek. Pohledávky klienta jsou poskytovány faktoringové společnosti, čímž dochází k zásadní změně věřitele. Faktoringová společnost se tak stává novým a výhradním majitelem pohledávky včetně jejího příslušenství. Pohledávky jsou financovány na základě posouzení své celkové kvality a možných rizik ve vztahu k jednotlivým odběratelům Po prověření bonity prodávajícího (klienta) a kupujícího uzavře faktor s klientem smlouvu. Ve smlouvě se klient zavazuje, že veškeré pohledávky vznikající za odběrateli bude postupovat faktoringové společnosti. Ta naopak potvrzuje, že na postoupené pohledávky poskytne klientovi zálohy v dojednané výši (cca 60 až 90 % z hodnoty pohledávky, dle celkové kvality a možných rizik ve vztahu k odběrateli) bezprostředně po převzetí příslušných faktur a současně se postará o jejich inkaso. Po úhradě pohledávek odběratelem na účet faktora, převádí faktoringová společnost klientovi i doplatky postoupených pohledávek ponížené o finanční náklady. Vůči odběratelům vystupuje jako jejich nový věřitel a při nedodržení lhůty splatnosti zajišťuje upomínání a případný další postup až po soudní vymáhání. Dále pak vede celkovou administrativu spojenou s těmito pohledávkami. Cílem faktoringu je stav, kdy dodavatel není odkázán na mnohdy několikaměsíční doby splatnosti a může se svými zdroji disponovat téměř ihned. Z praktického hlediska se tedy 2 Salinger, F., Factoring: The Law and Practice of Invoice Finance. Edition:4, Sweet and Maxwell, Tamtéž, kap. 1. Odst Dvořák, P., Bankovnictví. VŠE Praze,

9 jedná o určitý druh překlenovacího úvěru. Toto financování není navíc omezeno žádným limitem, jeho výši ovlivňuje přímo klient tím, jak je schopen vyrábět a prodávat své produkty, tj. vytvářet pohledávky vhodné pro financování. Předmětem faktoringu mohou být pohledávky, které splňují následující podmínky: Pohledávky, které vznikly na základě aktivit v oblasti výroby, prodeje zboží, či některých druhů služeb jedná se o opakované dodávky zboží pohledávky jsou před datem splatnosti zboží je dodáváno na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem na pohledávky neexistuje právo třetích osob mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní smlouva roční objem dodávek prostřednictvím faktoringu je vyšší než určitá minimální hranice. Základní východiska pro poskytování faktoringových služeb vychází ze tří základních aspektů: významným motivačním faktorem se pro odběratele může stát, samozřejmě kromě ceny, prodloužená lhůta splatnosti vzhledem k narušené platební morálce vykazují podnikatelské subjekty vysoký objem pohledávek po lhůtě splatnosti, což může vést k problémům s překlenutím obchodního nebo výrobního cyklu 2.2 Druhy faktoringu V běžně dostupné literatuře je faktoring dělen podle několika základních aspektů. Přestože v praxi nemusí být toto dělení vždy důsledně dodržováno, umožní nám snadnější orientaci v dané problematice. Každý druh faktoringu poskytuje více či méně odlišný soubor služeb. Pro potřeby mé bakalářské práce jsem zavedla následující členění: a) tuzemský x mezinárodní b) exportní x importní c) regresní x bezregresní 9

10 2.2.1 Dělení podle země dodavatele a země odběratele Tuzemský faktoring Dodavatel i odběratel jsou z jedné země. Do dodavatelsko-odběratelského vztahu vstupuje vždy pouze jedna třetí osoba faktor se sídlem ve stejné zemi. Průběh tuzemského faktoringu bez pojištění Tuzemský faktoring může využít podnikatelský subjekt, jehož aktivity jsou v oblasti výroby, prodeje zboží či některých druhů služeb a jedná se o opakované dodávky zboží nebo služby jsou dodávány několika pravidelným odběratelům na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem pohledávky jsou před datem splatnosti na pohledávky neexistuje právo třetích osob mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní smlouva roční objem dodávek odběratelům prostřednictvím factoringu bude zpravidla vyšší než 10mil.Kč Mezinárodní faktoring Podstatným znakem mezinárodního faktoringu je, že odběratel a dodavatel mají sídla v různých zemích světa. Dále se dá mezinárodní faktoring dělit na:

11 a) exportní b) importní Exportní faktoring Exportní (vývozní) faktoring představuje odkup, financování, správu a inkaso krátkodobých pohledávek, které vznikly na základě dodávek zboží i služeb zahraničním odběratelům. Exportní faktoring může využít podnikatelský subjekt, jehož vývozní aktivity jsou směrovány do zemí uvedených níže jedná se o opakované dodávky zboží pohledávky jsou před datem splatnosti zboží je dodáváno na volný dodavatelský úvěr bez zajištění bankovním instrumentem na pohledávky neexistuje právo třetích osob mezi dodavatelem a odběratelem existuje obchodní kontrakt roční objem dodávek prostřednictvím factoringu bude zpravidla vyšší než 5mil.Kč na odběratele 6 V praxi se vyvinuly dva základní modely, jaký způsobem se exportní faktoring realizuje, a to: Systém dvou faktorů je prozatím nejčastější formou realizace exportního faktoringu. Jeho rozvoj se stal i jedním ze základních prvků budování řetězců faktoringových společností. např. Factors Cahin International, Heller Group, Credit Factoring International nebo International Factors Group. Do exportního obchodního případu vstupují v tomto případě dvě faktoringové společnosti označované jako export faktor a import faktor. Export faktor přebírá rizika dodavatele a import faktor rizika odběratele. Obchodní případ začíná u export faktora, který určí rámcová pravidla pro daného dodavatele např. importní země, struktura odběratelů, způsob fakturace atd. Poté je třeba, aby import faktor zhodnotil rizika (bonitu) odběratelů v jeho zemi, stanovil úvěrové limity pro jednotlivé odběratele a určil faktoringovou provizi. Následně informuje export faktora, který uzavírá s dodavatelem faktoringovou smlouvu. Import faktor se nakonec stává posledním majitelem pohledávky. Pro faktoringovou společnost v pozici export faktora je tento systém výhodný, protože má platbu garantovanou import faktorem a tím mu odpadají problémy s vymáháním pohledávek

12 po splatnosti přímo od zahraničních odběratelů. Import faktor má zase tu výhodu, že má daleko lepší znalosti prostředí a může snadněji získat informace o jednotlivých dovozcích, než kdyby tak činil export faktor sám. Logickou nevýhodou tohoto systému jsou jeho vyšší náklady. Celková provize je vyšší, protože musí pokrýt náklady a přiměřený zisk dvou faktoringových společností. I když i toto hledisko se v praxi v mnoha případech stírá. V případě využití jednoho faktora může totiž dojít k situaci, kdy tento jediný faktor nemá tak detailní znalost cílového trhu a toto riziko si kryje např. nižším úvěrovým rámcem nebo vyššími poplatky. S cílem snížení celkových nákladů vznikla i omezená forma spolupráce mezi export a import faktorem tzv. jednoduchý faktoring. Při jednoduchém faktoringu využívá export faktor import faktora pouze pro vymáhání pohledávek, které nebyly po určitou dobu (zpravidla 60 dnů) po splatnosti uhrazeny, a pro případné krytí úvěrových rizik. Obrázek 1: Schéma systému dvou faktorů společnosti International Factors Group Zdroj: International Factor Group Obrázek 2: Princip exportního factoringu v systému faktor-faktor společnosti Factoring KB 12

13 Zdroj: KB Factoring Přímý (jednofaktorový) faktoring spočívá ve využívání pouze jednoho faktora, který sám zajišťuje veškeré faktoringové služby. Faktor zpravidla v zemi dodavatele často spolupracuje s nějakou pojišťovací společností, aby pokryl část svých zahraničních úvěrových rizik. Poplatek za provádění přímého faktoringu s pojištěním je nižší než při financování prostřednictvím import faktora. Z tohoto důvodu se tento druh faktoringu stává stále populárnějším. Nevýhodou však je relativně zpožděná výplata finanční náhrady v případě pojistné události (ve srovnání s import faktorem) Importní faktoring Importní (dovozní) faktoring je služba, která klientovi umožní získat krátkodobý odběratelský úvěr na zboží, které nakupuje od zahraničních dodavatelů bez nutnosti vystavení jakékoli bankovní záruky, akreditivu, směnky aj. S využitím této služby pro klienty nevyplývají žádné finanční náklady, neboť ty jsou účtovány dodavateli. Jedinou povinností při využití této služby je platit za obdržené zboží přímo faktoringové společnosti. V případě jakýchkoliv podnětů ze strany odběratele se faktoringová společnost v zemi dovozu obrátí na faktoringovou společnost v zemi vývozu za účelem uzavření faktoringové smlouvy s dodavatelem. 13

14 Tabulka 1: Porovnání podílu tuzemského a mezinárodního factoringu 2008 Země Tuzemský Mezinárodní Celkem % % (mil. EUR) (mil. EUR) (mil. EUR) ČR ,3% ,7% Německo % % Velká Británie ,8% ,2% Slovensko ,2% ,8% USA ,8% ,2% Čína ,5% ,5% Japonsko ,6% ,4% Svět ,8% ,2% Zdroj: Vlastní výpočty, vybrané státy Výroční zpráva, Factors Chain International, 2008 Z tabulky je zřejmé, že celosvětově se mezinárodní faktoring podílí na celkovém objemu faktoringových operací přibližně 11% a tuzemský faktoring se svým téměř 89 procentním podílem výrazně dominuje. Je také zřejmé, že mezinárodní faktoring dosahuje vyššího podílu u zemí, které jsou ve větší míře závislé na exportu. Mezi tyto státy můžeme s přibližně 20%ním podílem mezinárodního faktoringu zařadit i Českou republiku. Zajímavé také bude srovnat, jestli a jak se podíl tuzemského a mezinárodního faktoringu vyvinul za určité časové období. Tabulka 2: Porovnání podílu tuzemského a mezinárodního factoringu Země Tuzemský Mezinárodní Celkem % % (mil. EUR) (mil. EUR) (mil. EUR) ČR % % Německo ,8% ,2% Velká Británie ,6% ,4% Slovensko ,2% ,8% 665 USA ,1% ,9% Čína ,4% ,6% Japonsko ,1% 679 0,9% Svět % % Zdroj: Vlastní výpočty, vybrané státy, Výroční zprávy, Factors Chain International,

15 V porovnání s rokem 2004 můžeme ve většině zemí pozorovat mírný nárůst podílu mezinárodního faktoringu. Poměrně dramaticky se však zvýšil v Číně, kde se nyní podílí na celkovém faktoringovém obratu téměř 50-ti procenty, což můžeme vysvětlit vysokým růstem mezinárodního obchodu a také vysokým pozitivním saldem. Objem zahraničního obchodu ČLR vzrostl z 1154,5 mld. USD v roce 2004 na 2 561,6 mld. USD v roce Dělení faktoringu z hlediska převzetí úvěrového rizika Regresní faktoring (tzv. nepravý) Úvěrové riziko v tomto případě zůstává na straně dodavatele. To znamená, že pokud platba od odběratele nepřijde do faktoringové společnosti, je na dodavateli vyžadováno vrácení záloh a probíhá zpětný odkup pohledávek. Postupně, jak se zlepšuje platební schopnost podniků, prosazuje se v rámci naší země bezregresní forma financování Bezregresní faktoring (tzv. pravý) Úvěrové riziko přebírá v tomto modelu faktoringová společnost. Nese riziko platební neschopnosti odběratele i riziko jeho platební nevůle. Dodavatel odpovídá v tomto modelu za pohledávku pouze v případě, že poruší smluvní podmínky. To může být např. dodání vadného zboží, neúplné nebo zpožděné dodávky Částečně regresní faktoring Částečně regresní faktoring je určitou formou regresního faktoringu. Míra úvěrového rizika je pro dodavatele částečně snížena. Faktoringová společnost zpravidla vyžaduje spoluúčast dodavatele na ztrátě, která může vzniknout v případě nezaplacení pohledávky. Obvyklá míra spoluúčasti se pohybuje kolem 10-30%

16 2.2.3 Další typy dělení Podle vztahu k odběrateli zjevný x skrytý faktoring U zjevného faktoringu je každá faktura přímo opatřena instrukcemi pro odběratele, že nemá platit na účet dodavatele, ale na účet faktora. Tato instrukce se nazývá cesní klauzule. To, že dodavatel využívá služeb faktoringové společnosti se odběratel zpravidla zjistí v průběhu vyjednávání obchodních podmínek s dodavatelem. Zjevná forma faktoringu je naprosto převažující. V obchodních vztazích se může stát, že je nežádoucí, aby odběratel věděl o skutečnosti, že jeho dodavatel používá faktoringové služby. Proto může faktoringová společnost přistoupit pro vybrané klienty na možnost skrytého faktoringu. Odběratel potom dál platí na účet dodavatele a ten potom dodatečné splácí částku, kterou získal od faktora na financování, faktoringové společnosti Podle poskytnutí garanční lhůty standardní x nestandardní faktoring U standardního neboli klasického faktoringu následuje garanční platba do dnů po splatnosti pohledávky, kterou odběratel plní. V případě nestandardního faktoringu je lhůta zkrácena na dní po splatnosti nesplacené pohledávky Z hlediska počtu smluvních odkupů jednorázový x rámcový faktoring V modelu jednorázového faktoringu faktor odkupuje pouze jednu pohledávku. Pokud se jedná o rámcový (revolvingový) faktoring, faktor automaticky odkupuje veškeré pohledávky do určité, smlouvou předem stanovené, výše úvěrového limitu. 16

17 2.3 Funkce faktoringu Bezesporu velmi významnou rolí, kterou faktoring hraje, je překonávání bariér v mezinárodním obchodě, stírá rozdíly kulturní, jazykové, legislativní a rozdíly vyplývající z odlišných obchodních zvyklost. 9 Spolu s forfaitingem patří mezi nejpoužívanější alternativní metody financování Funkce garanční a zajišťovací Vyplývá z nejpoužívanější formy faktoringu, tj. bezregresního a je jednou z nejčastěji zmiňovaných funkcí faktoringu. Faktor přebírá s pohledávkou i rizika jejího nesplacení, ať už z platební neschopnosti odběratele či jeho platební nevůle Funkce financování Lze říci, že to je funkce, která faktoring dnes řadí mezi vyhledávané finanční služby. Dodavatel, po odeslání zboží a faktury s cesní klauzulí a předání její kopie faktorovi, získá okamžité finanční prostředky ve výši 70-90% fakturované ceny na další obchodní činnost. Výše procenta je ovlivněna spolehlivostí dodavatele, charakterem a kvalitou jeho výrobků, úrovní obchodního servisu apod Správa pohledávek S tím, jak pohledávka mění majitele, přechází také v účetnictví, což znamená, že účetnictví pohledávek vede faktoringová společnost a její klient má ve výkazech pouze pohledávku za faktorem Funkce informační Tato funkce je sice vedlejší, ale neméně důležitá. Před uzavřením faktoringové smlouvy prověřuje zpravidla faktor bonitu partnera svého klienta a na základě analýzy zjištěných údajů pak schválí či neschválí úvěrové limity, popř. navrhne limity nové. Poskytuje tak dodavateli informace o finanční situaci jeho zákazníka a tudíž o tom, jakou má jistotu splácení svých dodávek. 9 Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s., Plchová, B., Zahraniční obchod. Bankovní institut vysoká škola,

18 2.3.5 Posílení konkurenceschopnosti Klient faktoringové společnosti zvyšuje svou konkurenceschopnost nejen tím, že může svému zákazníkovi poskytnout úvěr, ale navíc nemusí pohledávku zajišťovat dalšími nástroji, čímž se prakticky staví na úroveň domácích dodavatelů. Můžeme říci, že faktoring se tak stává jedním z nejméně nákladných způsobů, jak bojovat proti konkurenci Zhodnocení faktoringu Tak jako každý způsob financování mezinárodního obchodu má i faktoring své výhody a nevýhody. Je tedy na každém dodavateli, aby zhodnotil, který způsob financování je pro něj nejpřínosnější. Faktoring je vhodnou metodou pro dodavatele, poskytující nezajištěný obchodní úvěr se splatností 30 až 90 dnů relativně stabilnímu okruhu odběratelů. Jde většinou o financování dodávek spotřebního zboží, sériově vyráběných strojírenských výrobků, elektroniky apod Výhody pro dodavatele okamžité získání finančních prostředků do sjednané výše faktoring mohou využít i začínající firmy, vlastní proces posuzování a schvalování je velmi rychlý, často je otázkou několika dní. eliminace neproduktivních činností souvisejících s upomínáním a vymáháním pohledávek a možnost koncentrovat své úsilí na výrobu a prodej není třeba žádné dodatečné zajištění, které je v případě úvěrových produktů vyžadováno výrazné zvýšení konkurenceschopnosti, protože společnost, která využívá faktoringových služeb si může dovolit dát svým odběratelům podstatně delší doby splatnosti zvýšení akceschopnost, protože existuje možnost disponovat se svými zdroji několik dní po vyfakturování dodávek, a to i přes výše zmíněné doby splatnosti výhodné obchodní podmínky, pramenící z fungování faktoringu, pomohou zvýšit objem odbytu možnost výrazně zpřesnit plánování cash-flow, protože zdroje od faktoringové společnosti jsou prostředky, s nimiž lze počítat s přesností prakticky na den prověřením bonity svých odběratelů (faktoringovou společností) se výrazně sníží možnosti rizika v dodavatelsko - odběratelských vztazích 11 Machková,H., Sato A., Mezinárodní obchod a marketing. Praha. Grada, Machková, Černohlávková, Sato a kol., Mezinárodní obchodní operace. 3.vyd. Grada Publishing, a.s.,

19 zjednoduší se administrativa v oblasti evidence a správy pohledávek, ale přitom je zajištěna detailní informovanost o stavu úhrad faktoringové společnosti mohou být nápomocny při vyhledávání nových odbytišť, protože jsou dobře obeznámeny se situací na domácích i zahraničních trzích a disponují vypracovanými metodami k prověřování bonity oběratelů a odhadu rizik Výhody pro odběratele delší doby splatnosti, což bude mít příznivý vliv na hospodaření a celkovou ekonomickou situaci prověřením bonity se výrazně zvýší prestiž odběratele, což může mít pozitivní vliv na další rozvoj zvýšení pocitu jistoty v dodavatelsko-odběratelských vztazích Nevýhody faktoringu finanční náklady na odměnu faktoringové společnosti (placení faktoringových poplatků) a při čerpání předfinancování také úroku vývozci zůstává odpovědnost za vady na zboží, musí řešit reklamační spory je důležité mít na paměti i fakt, že se zákazník musí většinou zavázat k využívání faktoringu pro všechny obchodní případy s vybranými odběrateli nebo exportními destinacemi i u bezregesního faktoringu je běžné, že factoringová společnost může chtít po zákazníkovi určitou spoluúčast v případě, že odběratel zboží nezaplatí, 100%ní krytí se naopak odrazí ve zvýšené faktoringové provizi faktoringové služby nelze využít také ve všech regionech a zemích, kam mohou vývozní aktivity dodavatelů směřovat, např. Rusko je jedním z regionů, pro který je získání služeb faktoringových společností velice obtížné někteří klienti se mohou obávat i zhoršení vzájemných vztahů se svými zákazníky v případě, že by faktoringová společnost při vymáhání pozdních plateb postupovala necitlivě či nepřiměřeně pro některé začínající podnikatele může být určitou nevýhodou požadovaný roční obrat na factoringovém účtu v řádech desítkách mil. Kč

20 2.4.4 Náklady faktoringu Faktoringové služby jsou samozřejmě za úplatu. Analýzu nákladů na faktoringové služby je možné učinit pouze na základní úrovni. Důvodem je fakt, že i faktoringové společnosti se pohybují na velice konkurenčním trhu a proto uveřejňují pouze základní orientační sazby. Reálné náklady a výše úrokových poplatků z velké části závisí na mnoha dalších skutečnostech: potenciální obrat faktoringových společností čerpání/nečerpání předfinancování struktura odběratelů, jejich počet a historie vztahů s nimi region, kam směřují dodávky strategická pozice odběratele (např. možný dlouhodobý růst) Náklady, které klient vynaloží na využívání faktoringových služeb, se skládají ze dvou základních částí faktoringový poplatek a úrok Faktoringový poplatek Faktoringový poplatek odráží náklady faktora na administrativní zpracování faktur, evidenci a inkasní činnost. Stanovuje se na základě celkového plánovaného objemu dodávek, stupně rizika platební neschopnosti, analýzy obchodního případu, zahrnuje náklady vynaložené na posouzení bonity klienta, na posouzení bonity odběratelů apod. Pohybuje se v rozmezí od 0,4 do 1,6 % z hodnoty fakturované částky Úrok Úroková sazba představuje cenu za vyplácené finanční prostředky ve formě záloh. Je přibližně shodná se sazbou, kterou aplikují komerční banky při poskytování krátkodobých úvěrů na financování pohledávek do lhůty splatnosti a jsou vázány na referenční úrokové sazby mezibankovního trhu. Úrok se vypočítá ze skutečně čerpaných záloh kontokorentním způsobem z denních zůstatků za počet dnů od doby, kdy byla záloha převedena na účet dodavatele (tj. odepsána z účtu faktora), do doby skutečné úhrady odběratelem na účet faktora tamtéž 20

21 Tabulka 3 Modelový příklad výpočtu nákladů faktoringu Fakturovaná částka: ,- Doba splatnosti: Factoringový poplatek: Úrok z profinancování: Výše zálohové platby: 1. den 2. den 61. den 60 dnů 0,7% (prům. cena pro klienty s ročním obratem cca 50 mil.kč) 1M PRIBOR + 2,0% p.a. (2,0% + 2,0% p.a=4,0% p.a.) 80% Dodavatel vystaví fakturu a kopii s dodacím listem zašle factoringové společnosti. Factoringová společnost propočte výši zálohy a poskytne dodavateli zálohu ,- x 80% = ,-. Odběratel zaplatí ve prospěch factoringové společnosti ,- Kč Factoringová společnost doplatí klientovi ,- propočte factoringový poplatek, úrok z profinancování ,- Kč x 0,7% = 700,- Kč (factoringový poplatek) ,- Kč x 60/365 x 4,0% = 526,- Kč (úrok z profinancování) Zdroj: Factoring České spořitelny Ostatní náklady V případě bezregresního faktoringu je účtován poplatek za převzetí rizika neplacení, tzn. z pohledávek odběratelů, u kterých jsme převzali riziko neplacení Srovnání faktoringu s vybranými produkty na bankovním/finančním trhu Faktoring je ve srovnání s bankovním úvěrem znatelně jednodušší finanční službou, která zajistí nejen provozní financování, ale i správu pohledávek za odběrateli, čímž se snižuje administrativní zátěž klienta. Navíc pro zajištění finančních zdrojů formou faktoringu nejsou v drtivé většině případů potřeba, na rozdíl od bankovního úvěru, žádné další složité zástavy, či ručení. Klient si také na rozdíl od úvěrů či půjček potřebné zdroje nepůjčuje, ale prodává faktoringové společnosti pohledávky za svými odběrateli před splatností faktur. Sazba faktoringového úroku je přibližně shodná se sazbami bankovního překlenovacího krátkodobého úvěru na financování pohledávek do lhůty splatnosti. Jednou z hlavních výhod faktoringu je, že peníze lze na rozdíl od úvěru použít na jakékoli finanční operace, ať už na zaplacení závazků, koupi zásob, financování investic či vyplacení dividendy a mezd. Podniky, 21

22 které mají zájem využít faktoring, by měly mít průběžné dodávky stálým odběratelům a alespoň roční historii. V případě dokumentárního akreditivu se jedná o písemný závazek banky, že poskytne dodavateli plnění, pokud splní podmínky stanovené akreditivem. Kupujícímu zajišťuje, že výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboží zaplaceno. Tento platební instrument je výhodnější pro vývozce z hlediska nákladů, ale snižuje se tím jeho konkurenceschopnost, neboť jím zatěžuje dovozce. Pro dovozce může být problémem jeho pracnost a to, že po určitou dobu budou blokovány jeho finanční prostředky. Dalším úskalí je, že banky zkoumají dokumenty sice precizně podle podmínek, ale nezkoumají již jejich pravost. Z toho plyne, že na rozdíl od faktoringu odběratel nemůže vznést námitky proti kvalitě dodávky. Forfaiting je odkup středně a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou organizací (forfaiterem). Odkupované pohledávky musí splňovat několik požadavků. Jejich splatnost je zpravidla delší než 90 dnů, ve většině případů jsou za zahraničním subjektem, jsou denominovány ve volně směnitelné měně, jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než USD (v přepočtu) a musí být zajištěné (zpravidla směnkou nebo bankovní zárukou). Na rozdíl od faktoringu je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u faktoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem. U leasingu, jako další alternativy k získání financí, je pak nutné, aby firma pořídila, či u zpětného leasingu již vlastnila stroj či jiné aktivum, což opět může být problém pro menší, dynamicky rostoucí společnosti. U unikátnějších zařízení pak také může leasingová společnost požadovat vystavení záruky zpětného odkupu od dodavatele zařízení. Leasing je tedy určen především jako nástroj pro financování investičních potřeb. Zatímco u bankovních úvěrů nebo u leasingu je pro celkový kreditní rámec stanovaný poskytovatelem financí klíčová bonita příjemce, u faktoringu jde více o bonitu odběratelů, počet odběratelů a charakter kontraktů. Větší a stabilizovanější společnosti si mohou dostatek provozních prostředků zajistit faktoringem v tom případě, kdy jim klasické bankovní financování neposkytuje zdroje v potřebné výši (jsou na "limitu" u bank) nebo bankovní řešení není dostatečně flexibilní (např. u firem se silným sezónním vlivem nebo kdy jsou bankovní prostředky poskytovány pouze účelově). 22

23 3 Právní úprava faktoringu v mezinárodním obchodě V současné době roste význam mezinárodního faktoringu jakožto moderního přístupu k financování pohledávek v zahraničním obchodu. Mezinárodní obchod se bezpochyby vyznačuje vyšším rizikem než domácí obchod. Pro vnitrostátní vztahy je typickým problémem především platební neschopnost. V zahraničním obchodě hrozí stejná rizika jako v obchodě vnitřním, ale s vyšší intenzitou. A dále tu existují další rizika, která se ve vnitřním obchodě vůbec nevyskytují. Tato rizika mohou vyplývat z politické a makroekonomické situace země zahraničního kupujícího, např. z devizových omezení, válečných událostí apod. Tuto rizikovost kvalifikujeme jako teritoriální rizika. Další rizika mohou být způsobena ekonomickou a finanční situací samotného zahraničního kupujícího nebo jeho platební neschopností. Tyto charakterizujeme jako tzv. komerční nebo ekonomická rizika. Zahraniční parter může otálet s platbou nebo zaplatit nižší částku než sjednanou, přičemž se odvolává např. na pokles konkurenčních cen. Pohledávky po lhůtě splatnosti se neobjevují pouze v rozvinutých, ale i v průmyslově vyspělých zemích. Pro minimalizaci tohoto rizika je potřebné poznat svého obchodního partnera, obstarat si o něm příslušní informace prostřednictvím specializovaných kanceláří, pojišťoven, bank atd. Problémem se také stává skutečnost, že malí a střední vývozci jsou méně informování o podmínkách zahraničních trhů, především o úvěrových podmínkách a místních předpisech. Obchodní smlouvy mohou podléhat jiným právním normám a obchodním zvyklostem v zemi exportéra i importéra. Tento problém se stal aktuálním právě u mezinárodního faktoringu, a proto bylo nutné pokusit se o unifikaci jednotlivých přístupů. První úprava faktoringu mezinárodní úmluvou (UNIDROIT) 16 byla připravována již od počátku 70. let 20. století. Kromě stále se zvyšujícího významu faktoringu pro mezinárodní obchod byly důvodem pro vytvoření jednotné právní úpravy odlišnosti v národních právních úpravách, které způsobovaly nejistotu při volbě rozhodného práva a ve svém konečném důsledku vedly ke zvyšování ceny faktoringových služeb. Práce na úmluvě vyústily v roce 1983 v Předběžný návrh jednotných pravidel upravujících jisté aspekty mezinárodního faktoringu, jenž byl po úpravách změněn v Návrh úmluvy o mezinárodním faktoringu (1987)

24 Tento návrh získal konečnou podobu na konferenci organizace UNIDROIT pod názvem Ottawská úmluva o mezinárodním faktoringu (1988) Úmluva UNIDROIT o mezinárodním faktoringu Tato úmluva ze dne vstoupila v platnost v roce 1995 a i když byla schválena celkem 14 státy (mezi nimi i bývalým Československem), je jí vázáno pouze 6 států (Francie, Itálie, Německo, Maďarsko, Litva a Nigérie). Úmluva poskytuje přesnou definici faktoringu. Faktoringová smlouva je smlouva uzavřená mezi jednou stranou (dodavatelem) a druhou stranou (faktorem) na základě níž: Dodavatel postoupí faktorovi pohledávky vzniklé ze smluv o prodeji zboží učiněných mezi dodavatelem a jeho zákazníky (dlužníky) jiné než ty, jež vznikly z prodeje zboží koupeného primárně pro jejich potřeby osobní, rodinné či domácnosti Faktor musí vykonávat nejméně dvě z následujících funkcí: financování pro dodavatele, včetně úvěrů a zálohových plateb vedení účetnictví vztahujících se k pohledávkám; inkaso pohledávek; ochrana proti nesplacení pohledávky dlužníkem; Dlužníkům musí být oznámeno postoupení pohledávky. 18 Úmluva se použije tehdy, jsou-li postoupeny pohledávky z kupní smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem, jejichž sídla jsou v různých státech a zároveň jsou jejich státy a stát, v němž má sídlo faktoringová společnost, smluvními státy, nebo se mezinárodní kupní smlouva i smlouva faktoringová řídí právem smluvního státu. Použití úmluvy mohou vyloučit jednak strany faktoringové smlouvy, ale také strany původní kupní smlouvy ohledně pohledávek vzniklých od okamžiku, kdy byla faktorovi doručena zpráva o vyloučení působení Úmluvy. Úmluva se nevztahuje na spotřebitelské pohledávky. 17 Ekonomický rozměr transakce. Článek z vydání č.1, Dostupné z 18 Přeloženo z UNIDROIT Convention on International Factoring, Chapter I. Čl.2 24

25 3.1.1 Práva a povinnosti stran faktoringové smlouvy Fakt, že faktoringová smlouva nespecifikuje pohledávku konkrétně, nečiní tuto smlouvu o převodu existující či budoucí pohledávky neplatnou, pokud v době uzavření nemohla být tato pohledávka konkrétně označena. Postoupení pohledávky faktorovi je platné, nehledě na jakoukoliv dohodu mezi dodavatelem a dlužníkem, která by takový převod zakazovala. Postoupení pohledávky není účinné vůči dlužníkovi tehdy, pokud má v době uzavření kupní smlouvy sídlo ve smluvním státě. Dlužník má povinnost platit faktorovi tehdy a jen tehdy pokud neví o jiném přednostním právu třetí osoby a pokud obdržel písemné oznámení. Dlužník disponuje všemi ochrannými prostředky, které by mohl uplatnit proti dodavateli, i vůči faktorovi. I když Ottawskou úmluvou o mezinárodním faktoringu je vázáno pouze několik států (viz. výše) a neupravuje zdaleka všechny otázky mezinárodní faktoringu, např. účinnost postoupení pohledávek vůči třetím osobám či prioritu v případě kolidujících žadatelů vzhledem k pohledávkám 19, její nepopiratelný význam spočívá v tom, že jako první podala soubor unifikovaných pravidel, jimiž se řídí faktoringové operace. 3.2 Úmluva OSN o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě Úmluva OSN o smlouvě o postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě víceméně nahradila Úmluvu o mezinárodním faktoringu z roku 1988, avšak s tím, že nezpůsobuje její neplatnost. Návrh Úmluvy OSN, který připravovali mimo jiné i představitelé mezinárodního sdružení faktoringových společností Factors Chain International, byl schválen v roce Úmluva se vztahuje obchodní, spotřebitelské a veřejnoprávní pohledávky, přičemž faktoring je zařazen mezi obchodní pohledávky. V analytickém komentáři k návrhu úmluvy je faktoring definován jako "prodej velkého počtu pohledávek s nebo bez zpětného postihu postupitele v případě nesplacení dlužníkem". Úmluva se vztahuje na mezinárodní pohledávky a na mezinárodní postoupení pohledávek, pokud má v době uzavření smlouvy postupitel sídlo ve smluvním státě. Pohledávku označujeme jako mezinárodní tehdy, pokud v době uzavření původní smlouvy mezi 19 Ekonomický rozměr transakce. Článek z vydání č.1, Dostupné z 25

26 dodavatelem a odběratelem mají dodavatel a odběratel sídla v různých státech. Postoupení pohledávky je mezinárodní tehdy, jestliže v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mají postupitel a nástupce sídla v jiných státech. Úmluva je aplikovatelná i na následná postoupení pohledávek, pokud je předchozí postoupení ovládáno touto úmluvou. Obsahuje tedy dvě podmínky aplikovatelnosti a to existenci mezinárodního prvku a územního spojení mezi stranami a smluvním státem. Postoupením pohledávek rozumíme převod všech práv nebo jejich části z jedné osoby (postupitel) na jinou osobu (nástupce) dohodou, přičemž postupitel získává právo na splacení pohledávky třetí osobou (dlužníkem). Tato Úmluva se nepoužije při převodu práv ve prospěch osobám k jejich potřebám osobním, rodinným nebo domácnosti. Na rozdíl od Ottawské úmluvy umožňuje Úmluva postoupení pohledávky vlastněné spotřebitelem i pohledávky vlastněné vládou či jinou veřejnoprávní institucí. Tato úmluva rovněž umožňuje postupiteli, postupníku či dlužníku odklonit se či vyloučit formou dohody jakékoli ustanovení této úmluvy vzhledem k jejich právům a povinnostem. Takováto dohoda však není účinná vůči osobě, jež není smluvní stranou dohody. Postoupení pohledávky je účinné bez ohledu na jakoukoli dohodu mezi původním či jiným následným postupitelem a dlužníkem omezující jakýmkoli způsobem postupitelovo právo na postoupení pohledávky. Ustanovení je inspirováno článkem 6 Ottawské úmluvy a vychází z předpokladu, že postupník není povinen zkoumat dokumentaci každé pohledávky, jelikož by tento postup byl v případě hromadného postoupení velmi nákladný a v případě postoupení budoucí pohledávky nemožný Práva a povinnosti stran Vzájemná práva a povinnosti postupitele a postupníka se řídí podmínkami stanovenými v této dohodě, včetně veškerých všeobecných podmínek, na něž je v dohodě odkázáno. Pokud nebylo mezi postupitelem a postupníkem dohodnuto jinak, prohlašuje postupitel v době uzavření smlouvy, že disponuje právem postoupit pohledávku, že stejnou pohledávku nepostoupil jinému faktorovi již dříve a dlužník nemá a ani mít nebude žádná práva či námitky na splácení pohledávky postupiteli. Prohlášení postupitele mají za účel zjištění možných rizik a zhodnocení situace mezi postupitelem a postupníkem. Jsou významná zejména pro stanovení objemu a ceny postoupení a jsou významným předmětem vyjednávání mezi postupitelem a postupníkem. Z 26

27 tohoto důvodu je stranám dána autonomie, jež umožňuje upravit prohlášení odlišně, a to smlouvou o postoupení pohledávky či jinou dohodou mezi postupitelem a postupníkem. Článek 17 ustanovuje zásadu ochrany dlužníka, jež je jedním z hlavních zásad této úmluvy. Postoupení nemá bez dlužníkova souhlasu vliv na jeho práva a povinnosti dlužníka. Platební instrukce mohou změnit osobu, adresu či účet, na který má dlužník svůj dluh uhradit, nemůže však změnit měnu závazku či stát, do něhož má být platba provedena, na stát odlišný od umístění dlužníka. Pro mnoho evropských zemí představuje tato úmluva liberalizaci postoupení pohledávek, jelikož je postoupení platné i bez zapsání do registru. Tato Úmluva je komplexnější než Ottawská, jelikož se vztahuje na postoupení pohledávek v mezinárodním obchodě, tzn. nikoli pouze na faktoring, ale také na ostatní formy postoupení pohledávky. 3.3 General Rules for International Factorig Ráda bych na tomto místě zmínila také dokument, jenž pochází z dílny International Factors Group a patří mezi ty nejdůležitější. Dle výroční zprávy FCI 20 z roku 2008 se řídilo těmito Všeobecnými pravidly pro mezinárodní faktoring od roku 2002, kdy byla tato pravidla vytvořena, až do současnosti více než 90% z celkového objemu mezinárodních faktoringových operací. Faktoringovou smlouvou rozumíme smlouvu, na základě níž dodadavatel postoupí účet dlužníka faktorovi nejen za účelem získání finančních prostředků, ale také za účelem převodu správy a inkasa pohledávek, přičemž získává ochranu před nedobytnými pohledávkami. Ve dvoufaktorovém mezinárodním faktoringu vystupuje dodavatel jenž vystaví fakturu za dodané zboží či poskytnuté služby, dlužník odpovědný za platbu zboží či služby, exportní faktor na nějž převádí dodavatel své pohledávky a dovozní faktor,na nějž jsou pohledávky převedeny. Pokud si strany neurčí jinak, jsou lhůty počítané na kalendářní dny. tato všeobecná pravidla pro mezinárodní faktoring dále upravují provizi faktora, ustanovení o neshodách mezi 20 Factor Chain International, 27

28 exportním a importním faktorem, úvěrová rizika, inkaso pohledávek a řadu důležitých aspektů faktoringové operace. Mimo jiné řeší otázku platnosti převodu pohledávek či pohledávek samotných. Importní faktor je povinen, co se týče právního režimu dlužníka informovat exportního faktora o formalitách oznamovací povinnosti o převodu a všech krocích, které je nutno učinit aby nemohl být převod pohledávek napaden třetí osobou. Exportní faktor je naproti tomu odpovědný za platnost převodu pohledávky od dodavatele. Importní faktor musí bezodkladně přijmout podrobnosti o účtu a úvěrové smlouvě vztahující se k postupované pohledávce smí požadovat původní důkazní dokumenty. 3.4 Mezinárodní řetězce Pokud chce faktoringová společnost působit i v oblasti mezinárodního (exportního i importního faktoringu) je pro ni naprosto nezbytné, aby se stala členem některého z faktoringových řetězců, jejichž vznik se datuje do 60. let minulého století. Řetězcem se rozumí sdružení faktoringových společností, které využívají výhod spojených ze vzájemného poskytování informací, využívání standardizovaných postupů při vyřizování faktoringových případů a v neposlední řadě i výhod spojených ze standardizovaného přenosu dat. V řetězcích jsou většinou sdruženy společnosti mnoha zemí. Společné členství v řetězci znamená zpravidla pro vývozní faktoringovou společnost zaručené platby. Hlavním přínosem členství ve faktoringovém řetězci jsou jednotné podmínky pro vedení a zpracování faktoringového případu a jednodušší řešení sporů. Důležitým přínosem pro faktory sdružené ve faktoringovém řetězci je možnost shromažďování informací a zkušeností, provádění společných statistických analýz atd. Proto pořádají faktoringové řetězce pravidelná různá setkání a semináře. Ve většině faktoringových řetězcích se může stát členem i několik faktoringových společností z jedné země. Existují dva hlavní typy faktoringových společností otevřené a uzavřené a) Otevřených je většina. Po splnění vstupních podmínek (např. minimální obrat, praxe na trhu, akcionářské zázemí) do nich může vstoupit jakákoliv faktoringová společnost. Typickým zástupcem jsou dva největší faktoringové řetězce Factors Chain International a International Factors Group. 28

29 b) Uzavřené faktoringové řetězce tvoří většinou faktoringové společnosti, které jsou navzájem kapitálově propojeny. Příkladem může být NMB-Heller Holding, jehož členem je český faktor O.B. Heller. 29

30 4 Faktoring v ČR Faktoring se v České republice začal dynamicky rozvíjet v 90. letech minulého století. V té době bylo však podnikání ještě v začátcích a nedostupnost informací o podnikatelských subjektech znemožňovala získat dostatek podkladů významných pro zhodnocení bonity českých odběratelů, a tak se faktoringové společnosti zaměřovaly více na exportní faktoring. V oblasti financování tuzemského obchodu převládal regresní faktoring, kdy faktoringová společnost nepřebírá zcela i rizika z nesplacení pohledávky. Určitým problémem v oblasti faktoringu v ČR je neexistence jednotné a konkrétní právní úpravy faktoringových operací, a tudíž nízká vymahatelnost práva a také všeobecně nízké povědomí o možnostech, které faktoring přináší a vlastně i o faktoringu vůbec. V minulých letech obrat faktoringu v ČR převážně rostl dvouciferným tempem, viz. graf č.1. Určité propady ve vývoji jsou znatelné v roce 1997, který byl způsoben ekonomickým problémy České republiky a následnou úvěrovou krizí, kdy naše největší banky zahájily restriktivní politiku při poskytování úvěrů. Také v posledním čtvrtletí roku 2008 došlo k citelnému zpomalení růstu faktoringu jako logická reakce na celosvětovou ekonomickou krizi. Graf č. 1 Obrat faktoringových služeb v ČR (v mil. EUR) Graf vypracován na základě údajů Annual Report 2008, Factors Chain International 30