Vážení kolegové, právě otevíráte sborník, který shromažďuje abstrakta prací Studentské vědecké a odborné činnosti pro rok 2014/2015.

Transkript

1 Vážení kolegové, právě otevíráte sborník, který shromažďuje abstrakta prací Studentské vědecké a odborné činnosti pro rok 2014/2015. Konference SVOČ se již tradičně koná na půdě Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pro studenty je jedinečnou příležitostí umožňující jejich osobní i profesní rozvoj pod odborným dohledem, rozvíjí komunikační dovednosti a připravuje je na budoucí povolání. Velké díky patří všem školitelům, vedoucím a konzultantům za to, že studentům pomáhají v jejich prvních vědeckých krůčcích, neváhají obětovat svůj volný čas a mají dostatek odvahy a sil věnovat se spolu se studenty vědecko-odborné činnosti, a my, studenti, pak díky nim můžeme naplňovat motto naší fakulty: Mente et corde. Jana Bouchalová

2

3 OBSAH: KLINICKÉ OBORY Neuromodulační léčba neurologických onemocnění Bardoň J Vyšetření melanocytárních névů digitálním dermatoskopem a klinickohistopatologická korelace retrospektivní analýza Bartlová A., Stoláriková B Charakteristika variability srdeční frekvence u nezralých novorozenců Bodnár V Výskyt bolesti u roztroušené sklerózy Cepková J., Kasajová J Radiofrekvenční léčba diskogenních bolestí zad Čecháková K Variety utváření LS přechodu epidemiologie, klasifikace, vyhodnocení obrazové dokumentace a srovnání výtěžnosti klasického snímku a CT zobrazení Černičková R F-FDG PET/CT za exogenní stimulace thyrotropinem alfa u pacientů s diferencovanými karcinomy štítné žlázy Fellerová A., Hosnedlová Z Léčba pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci vliv hluboké mozkové stimulace na nonmotorické příznaky Frolová M Variabilita srdeční frekvence u patologických novorozenců Gromská Z Hodnocení léčby aneuryzmat popliteální arterie Hrbáček O Normoblasty jako ukazatele predikce mortality u pacientů se SIRS Hvězdová B., Hanuliaková E Poranění skeletu bérce obrazový průvodce RTG snímky, CT a MR obrazy Chmela D

4 Rizikové faktory ischemických cévních mozkových příhod ve skupině nemocných do 50-ti let věku Jarošková K Předoperační vyšetření mozku funkční MR a difuzní traktografie Kadlčíková B Varianty a bezpečnost přístupu do centrálního žilního kompartmentu na oddělení urgentního příjmu Kašparová J Využití kondenzátu vydechovaného vzduchu v monitorování aktivity astma bronchiale Kolářová V Dopravní nehody Kovařík D Vztah mezi cévními mozkovými příhodami a onemocněním srdce Kunčarová K Výskyt mutací BRCA1 a BRCA2 u žen s podezřením na dědičný karcinom prsu nebo ovarií Kyselá M Epidemiologie a rizikové faktory cévních mozkových příhod Lapka J Role CT v rozlišení benigních a maligních lézí ledvin Macová I Úmrtí udušením Marecová K Imunohistochemické prediktory nespecifických střevních zánětů a jejich využití v pediatrické praxi Navrátilová K., Prokopovičová K Autokinezioterapie u profesionálního syndromu karpálního tunelu Pauswangová V., Zavadilová L Metody nukleární kardiologie Pola M Využití automatické retinální oxymetrie u diabetických pacientů Saňáková L

5 Diferenciální diagnostika bolesti na hrudi na urgentním příjmu 2. část se zaměřením na akutní koronární syndromy Staněk V Klinický obraz vybraných poruch osobnosti na PK FNOL Škrabánková V Poranění skeletu horní končetiny - obrazový průvodce RTG snímky Šťastná K Kvalita života po léčbě zhoubných nádorů hlavy a krku Šulavíková P., Vojtíková M Poranění skeletu dolní končetiny obrazový průvodce RTG snímky, CT a MR obrazy Žácky F KLINICKÉ OBORY INTERNÍ Sledování hladin neopterinu u pacientů s GISTem léčených imatinibem Baranková S Neinvazivní měření krevního tlaku u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe Bařinová D Prognostický význam neopterinu u renálního karcinomu Baťová I Možnosti predikce recidivy fibrilace síní po katetrizační ablaci Borišincová E Význam využití imunohistochemie u pacientů s Barrettovým jícnem Březíková K., Sosýnová V Výsledky léčby chronické myeloidní leukemie u starších pacientů Čermáková Z., VráblováL Akutní myeloidní leukémie u starších nemocných Čerňan M Přínos transbronchiálních plicních biopsií v diagnostice intersticiálních plicních procesů Genzor S

6 Zátěžová vyšetření u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe Gottfriedová B Diabetes mellitus a osteoporóza vzájemný vztah Hrachovinová S Screening rizikových faktorů náhlé smrti u sportovců Janák M Společná rizika kardiovaskulárních a pankreatobiliárních onemocnění - Akutní pankreatitida a změny na EKG Jančaříková M Možnosti laboratorní predikce odpovědi na protinádorovou léčbu Janoušková L Retrospektivní hodnocení výsledků léčby karcinom ledviny Jarošková R Terapeutické ovlivnění paroxyzmální hypertenze v klinické praxi Křenková A Dávkování cytostatik v léčbě akutní myeloidní leukémie Minařík J Antiagregační terapie u kardiovaskulárních onemocnění, možnosti využití genotypizace Mitringová J Laboratorní změny během léčby ipilimumabem a jejich potenciální korelace s klinickou odpovědí a přezíváním pacientů s pokročilým maligním melanomem Pásek M Vztah aktivity choroby, stupně radiografického postižení a produktivity práce u nemocných se zánětlivými revmatickými chorobami Petroušková M Vliv inkretinů na látkovou přeměnu Rampulová M Retrospektivní hodnocení výsledků léčby karcinom prsu Rušarová N Pohybová aktivita u obézních dětí Sedláčková E

7 Exacerbace CHOPN klinické, epidemiologické a laboratorní charakteristiky fenotypu častých exacerbatorů Semančiková M Kontinuální monitoring a podkožní infuze inzulínu Slezáková M Etiopatogenetické aspekty syndromu spánkové apnoe u vlastního souboru pacientů Smrček L Hodnocení vedlejších účinků cíléné léčby Sosnová T Antitrombotická terapie u kardiovaskulárních onemocnění, možnosti využití genotypizace a telemedicíny Števková J Podpůrná léčba akutní myeloidní leukémie Šulavíková Z Telemedicínské sledování kardiaků Tkachyk B Širší klinické souvislosti obstrukční spánkové apnoe Vaněk J Vztah aktivity choroby, stupně radiografického postižení a produktivity práce u nemocných se zánětlivými revmatickými chorobami Vašíček O Diabetes mellitus a srdeční onemocnění telemedicínské sledování Vícha M Výuka kardiopulmonální resuscitace pomocí pokročilých modelů Vojkovská K., Hudec Š KLINICKÉ OBORY CHIRURGICKÉ Význam detekce sentinelové uzliny u karcinomu prsu Badlík L Chronický subdurální hematom prevence recidivy při chirurgické léčbě Bradáčová K

8 Limitované výkony v léčbě tumorů horního zažívacího traktu Filipek T Výskyt infekčních komplikácí centálních žilních katetrů na kardiochirurgické klinice FN Olomouc Gašpierik R., Sokolík I Sledování funkčních změn po operaci odchlípení sítnice Haluzová P Nové laboratorní markery karcinomu čípku Herodesová T Karcinom pankreatu: hodnocení prognózy přežívání Chrástecká M Srovnání hemodynamických parametrů aortálních protéz Chromíková J Mimoděložní těhotenství a asistovaná reprodukce Jakubíčková S., Streličková I Stanovení indikačních kritérií pro operaci primárního obstrukčního megaureteru Kleštincová T Průkaz cervikální spondylogenní myelopatie pomocí zobrazení na fmri mozku Krška L Ultrakrátká forma Hirschsprungovy choroby efekt a význam operační léčby Krzoková N Jaké důkazy nás opravňují k používání současných typů TEP kyčle a kolena Menoušek J Registry kloubních náhrad co všechno nám říkají Nieslaniková E Prognosticky významné markery karcinomu endometria Ondrová S Vyhledávání paraanastomických aortálních výdutí klinické a USG retrospektivní sledování nemocných po aortálních rekonstrukcích Rulíšek P

9 Klasifikace pooperačních komplikací po plicních resekcích Rybáková V Tkáňové trauma a pooperační stres u pacientek s chirurgicky léčenými časnými stádii karcinomu endometria Šabršulová I Hluboká infekce sternotomie po kardiochirurgických výkonech Tomanová D., Martin J TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY Hodnocení významu FOXP3+ T regulačních lymfocytů u maligních melanomů Brychtová A Nežádoucí účinky léků na CNS Burdová K Prognostické markery karcinomu tlustého střeva Hanáčková V Stanovení rizikových variant genu NOD/CARD u sarkoidózy Herodesová A Analýza multirezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa Honig P., Tatranská N Multirezistentní bakterie animální provenience Hruška M., Ostárek T Zánět a karcinogeneze v prostatě Klimešová M Prognostické a prediktivní znaky u karcinomu mléčné žlázy Kolečková M Srovnání mutační analýzy mezi jícnovými GISTy a GISTy v jiných lokalizacích v kombinaci s klinickopatologickými parametry Kročová M Gramnegativní bakterie s rezistencí ke kabapenemům Kubec M., Ducháčová M

10 Fyziologie devadesátníka: metabolismus kosti a kalcia. Část I. Zlomeniny v kohortě hospitalizovaných 90-ti letých pacientů souvislosti Kučera P Studium fotodynamických reakcní na nádorových buněčných liniích Lýsková Š Terapeutické monitorování vankomycinu Machačová M Fyziologie a patofyziologie devadesátníka; kognitivní funkce Matoušková P Stanovení vybraných genových variant ovlivňujících metabolizaci statinů u pacientů s akutním infarktem myokardu Nováková L Lékové interakce a rizika farmakoterapie Ptáčníková M Změny angiogeneze ve stromálním mikroprostředí maligního melanomu Račanský M Význam cytochrom P450 epoxygenáz v prenatálním vývoji Rajdová A Hypotermie u akutního iktu (studie EurHYP-1) Římská M Molekulárně biologická a imunohistochemická charakteristika jícnových gastrointestinálních stromálních tumorů Šustková T Moderní laboratorní diagnostika akutního koronárního syndromu Uvíra M IGRA testy v laboratorní diagnostice latentní tuberkulózy (IGRA = Interferon-gama release assay) Vostrovská Z Stanovení vybraných genových variant zánětu u pacientů s akutním infarktem myokardu Zapletalová K Fyziologie devadesátníka kardiovaskulární systém Zdráhal A

11 ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ Stav orálního zdraví mladých jedinců v závislosti na jejich dietních návycích a pitném režimu Balaščáková E., Králiková B Zásady preparace pro kompozitní a keramické inlaye/onlaye Belák Š., Šoukalová H Statistické zhodnocení úspěšnosti léčby orofaciálních karcinomů Diblík D., Kopasová M Porovnání měření diskrepance na modelech a okluzogramech Grygárková V., Fikrová H., Richtr D Ortodontická etiologie gingiválních recesů Klimešová M., Misiorzová J Opakované endodontické ošetření retrospektivní zhodnocení Kúdelová L., Vintrlíková P Určení věku jedince dle kostního věku Řehoř M., Bonková M., Vávrová B Stabilita pojivového štěpu Smolová L., Chvostaľová M Porovnání růstových změn profilu obličeje Svobodová J., Brezianský F Názor pacientů a zubních lékařů na ošetření v absolutním suchém pracovním poli Theimerová A., Dostálová J Určení věku jedince na základě hodnocení maturace třetího moláru Tomančáková B., Mička V., Sokol R Ankyloglossie II Tománková L., Večeřová K GENERAL MEDICINE Role of Helicobacter pylori in Barrett s esophagus Croos J. L

12 Development of systematic review protocol on the topic effectiveness of inpatient physical therapy in older adults after total hip replacement Francis C., Zulkapli S Determination of glycaemic index of food in healthy people and people with diabetes Huang W-C Hematology, coagulation, thromboembolism Jeyadevan A Cardovascular systém (blood pressure, heart valves and myocardium condition, ejection fraction, markers of atherosclerosis, heart rhytm) Jeyaratnasingham D Development of systematic review protocol on the topic evaluation of existing prevention programmes of pre-diabetes mellitus II in children Lasota T., Lasák J Extracorporeal membrane oxygenotherapy (ECMO) in the treatment of circulatory and lung failure Manoranjalingam J., Yogeswara T Development of systematic review protocol on the topic effectiveness of hyperbaric oxygen therapy in adults with traumatic brain injury Okantey O

13 KLINICKÉ OBORY

14

15 NEUROMODULAČNÍ LÉČBA NEUROLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ Autor: Bardoň J. Školitel: Otruba P., MUDr. MBA Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Hluboká mozková stimulace (DBS) je jednou z neuromodulačních metod léčby. Je využívána v léčbě určitých neurologických a psychiatrických poruch. DBS využívá vysokofrekvenční stimulace specifických mozkových struktur pomocí trvale zavedených elektrod. Implantace elektrod probíhá pomocí stereotaktického rámu nebo metodou bezrámové stereotaxe. Pro úspěšnou léčbu a správnou funkci elektrod je nutné přesné zacílení a umístění permanentních elektrod. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit přesnost umístění elektrod hluboké mozkové stimulace na našem pracovišti za použití bezrámové navigace NexFrame na rozšířeném souboru pacientů a potvrdit příznivé výsledky předchozího pilotního projektu. Metodika: Plánované AC-PC souřadnice (anterior commissure, posterior commissure) cíle jsou určeny podle předoperační magnetické rezonance mozku a následně během operace upraveny podle monitorace neurální aktivity, dle klinického efektu a výskytu nežádoucích účinků. AC-PC souřadnice skutečné polohy elektrody jsou identifikovány na fúzi předoperační magnetické rezonance mozku a pooperační počítačové tomografii mozku. Pro zjištění přesnosti umístění trvalé elektrody je vypočítána celková chyba a také chyby v laterální, anteroposteriorní a vertikální ose. Výsledky: Celkem bylo zhodnoceno 49 permanentních elektrod hluboké mozkové stimulace implantovaných v letech 2013 a 2014 u 25 pacientů s diagnózami Parkinsonovy nemoci a esenciálního třesu. Průměrná celková chyba byla 2,43 ± 1,32 mm, průměrná chyba v laterální ose byla 1,19 ± 0,81 mm, průměrná chyba v anteroposteriorní ose byla 1,35 ± 0,99 mm a průměrná chyba ve vertikální ose byla 1,20 ± 1,18 mm. Závěr: Statistické zpracování rozšířeného souboru potvrzuje vysokou přesnost konečného umístění trvalé elektrody při metodě hluboké mozkové stimulace za použití bezrámové navigace NexFrame a tím jeho efektivitu a bezpečnost u takto léčených pacientů. 17

16 VYŠETŘENÍ MELANOCYTÁRNÍCH NÉVŮ DIGITÁLNÍM DERMATOSKOPEM A KLINICKOHISTOPATOLOGICKÁ KORELACE RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA Autoři: Bartlová A., Stoláriková B. Školitelé: Šternberský J., MUDr., Kopová R., MUDr. Klinika chorob kožních a pohlavních FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Incidence melanomů se v ČR ve srovnání s předchozími čtyřmi desetiletími 6-násobně zvýšila a představuje 1,8% všech případů onkologických onemocnění. Melanom je nejagresivnější a nejrychleji se šířící forma rakoviny. Ročně je diagnostikováno přibližně nových případů. Podle WHO na melanom ročně zemře okolo lidí. Důležitá je prevence a pravidelné zdravotní prohlídky. Cíle: Průkaz vzájemného vztahu mezi vyhodnocením névů digitálním dermatoskopem a histopatologickým nálezem névů po jejich excizi. Dále průkaz souvislosti s věkem pacienta, pohlavím a lokalizací névů a jejich vliv na zvýšený výskyt dysplastických změn névů. Výsledné poznatky by měly vést k včasné a přesné diagnóze ještě léčitelného melanomu. Metodika: Náhodně bylo vybráno 100 pacientů z databáze digitálního dermatoskopu, s celkovým počtem 163 vyšetřených névů. Vyhledané údaje névů jsme porovnávaly s jejich histopatologickým nálezem ze zdravotní dokumentace pacientů. Zkoumaly jsme skupinu névů vyšetřených digitálním dermatoskopem, který dle určitých kritérií (rozměr, asymetrie, okraje névu, barevné změny) přidělí každému névu hodnotu na stupnici skóre od 0,00-10,00. Pomyslná hraniční hodnota skóre mezi nerizikovými a rizikovými névy má hodnotu skóre 5. Čím je skóre vyšší, tím větší je riziko, že névus bude vykazovat dysplastické změny. Výsledky: Ze 100 vyšetřených pacientủ bylo 52% žen a 48% mužů. Nejvíce zaznamenaných névů (29) bylo ve věkové skupině narozených mezi lety Ze 163 sledovaných névů byla nejpočetnější skupina se skóre 2,00-2,99 (31 névů). Nejčastější lokalizace névů byla na zádech (91). Z histologického hlediska byla nejvíce zastoupená skupina névů s dysplastickými rysy (54). Z celkového počtu névů bylo 91 nerizikových a z toho 74,4% korelovalo s histopatologickým nálezem, 72 névů bylo rizikových (s dysplastickými změnami), z toho 61,1% korelovalo s nálezem. Závěr: 74,4% vyšetřených névů bylo bez rizikových změn a 61,11% névů s rizikovými změnami korelovalo s histopatologickým nálezem dysplázií. 18

17 CHARAKTERISTIKA VARIABILITY SRDEČNÍ FREKVENCE U NEZRALÝCH NOVOROZENCŮ Autor: Bodnár V. Školitel: Kantor L., MUDr. Ph.D. Novorozenecké oddělení a Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V současné době nejsou známy detailní fyziologické hodnoty variability srdeční frekvence u středně nezralých novorozenců. Určení fyziologických hodnot variability srdeční frekvence u středně nezralých novorozenců vytváří předpoklady k analýze dalších patologických stavů nitrolební krvácení, infekce, hypotrofie, asfyxie, ikterus, rehabilitace apod. Cíle: Cílem studie je analýza hodnot variability srdeční frekvence u středně nezralých novorozenců a zjištění, zda je zvolená metodika dostatečně průkazná ke sledování středně nezralých novorozenců a stanovení jejich fyziologických hodnot variability srdeční frekvence. Dalším cílem je srovnání s hodnotami u donošených a extrémně nezralých novorozenců. Metodika: Do studie bylo zařazeno 27 novorozenců (11 dívek a 16 chlapců) věku 1 až 24 dnů života porozených ve 32+0 až 34+6 gestačním týdnu. Měření probíhalo v prostředí s minimálním množstvím stimulačních podnětů přístrojem CardioVaria TF 7 telemetricky. Bylo zaznamenáno 300 srdečních cyklů v 1 intervalu. Pro charakteristiku byly zvoleny percentily. Za statisticky významné jsme považovali hodnoty p 0,05. Výsledky: Hlavním problémem měření variability srdeční frekvence naší metodikou u novorozenců je vystihnutí potřebného stavu novorozence (teplo, ticho, poloha dítěte) řešitelné, ale časově náročné. Skutečně je ale možno hodnoty do percentilové tabulky rozložit i za cenu velkých interindividuálních rozdílů. Ukázalo se, že hodnoty variability srdeční frekvence u středně nezralých dětí jsou signifikantně nižší než variabilita srdeční frekvence u donošených novorozenců. Naopak při srovnání se skupinou extrémně nezralých novorozenců se ukázalo, že se jejich variabilita srdeční frekvence lišila jen minimálně (statisticky významné rozdíly byly patrny pouze v srdeční frekvenci a délce R-R intervalů). Závěr: Uvedený soubor novorozenců je statisticky hodnocen jako dostatečný pro pilotní studii. Ukázalo se, že má smysl soubor nezralých novorozenců nadále rozšiřovat a stratifikovat dle užších hodnot gestačního věku. Po stanovení fyziologických hodnot u nezralých dětí bude možné pokračovat v porovnávání s různými patologickými situacemi nezralých dětí. 19

18 VÝSKYT BOLESTI U ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY Autoři: Cepková J., Kasajová J. Školitelé: Mareš J., prof. MUDr. Ph.D., Klosová J., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Bolest je jedním ze závažných, ale dosud opomíjených symptomů roztroušené sklerózy (RS), který může hendikepovat pacienty. Cílem této studie bylo vyhodnotit pomocí validizovaných dotazníků výskyt bolesti u pacientů s RS a určit korelaci míry bolesti s věkem, pohlavím, typem RS, délkou trvání onemocnění a indexem neschopnosti. Cíle: Zjistit míru bolesti u pacientů s RS ve vztahu k pohlaví, typu RS, k délce trvání onemocnění a k indexu neschopnosti. Metodika: Studijní skupinu tvořilo 193 pacientů (158 žen a 35 mužů) ve věku od 17 do 69 let (průměrný věk byl 41) let s diagnózou RS stanovenou podle McDonaldových kriterií, registrováných v Centru pro diagnostiku a léčbu demyelinizačních onemocnění v Olomouci. EDSS pacientů se pohybovalo od 0 do 8 s průměrným EDSS 3,02. Ve studii jsme používali pouze validizované dotazníky pro bolest, které jsou široce používány k hodnocení bolesti v mnoha zemích. Data byla statisticky zpracována. Výsledky: Ze 193 pacientů zařazených do naší studie udává bolest nebo nepříjemné vjemy nejméně v jedné lokalitě 88,6% (171) pacientů. Z toho 64% (125) pacientů udává nutnost pravidelného užívání analgetické medikace. Korelační analýza dat prokázala signifikantní slabou pozitivní korelaci mezi mírou bolesti a věkem a mezi mírou bolesti a délkou trvání RS. Byla stanovena signifikantně vyšší míra bolesti u žen, vyšší míra bolesti u formy RRRS ve srovnání s formou CIS. Signifikantně vyšší míra bolesti byla prokázána také u formy RPRS,PPRS,SPRR ve srovnání s formou CIS. Korelační analýza prokázala signifikantní pozitivní korelaci mezi mírou bolesti a indexem neschopnosti. Závěr: V naší studii jsme potvrdili vysokou prevalenci bolesti u pacientů s RS, signifikantně vyšší u žen a narůstající s věkem a délkou trvání onemocnění. Byla prokázána nutnost častého užívání analgetické medikace. Je tedy zřejmé, že bolest je neméně důležitým symptomem RS, na který musí být brán patrný zřetel, jelikož chronické bolesti můžou vést k trvalé invaliditě pacienta a tím k výraznému snížení kvality života. 20

19 RADIOFREKVENČNÍ LÉČBA DISKOGENNÍCH BOLESTÍ ZAD Autor: Čecháková K. Školitel: Pieran M., MUDr. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Centrum pro léčbu chronické bolesti FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Bolesti zad se řadí mezi civilizační choroby a setká se s nimi 60 až 90 % obyvatel. Nejčastěji bývají bolesti v dolní části zad (low back pain), které můžeme podle nálezu ze zobrazovacích metod (RTG, MR, CT) rozdělit na specifické s jasnou anatomickou patologií a nespecifické, které tento nález nemají. Velkou část nespecifických bolestí tvoří degenerativní změny meziobratlové ploténky, tzv. diskogenní bolesti. V léčbě se užívá konzervativní terapie, operační řešení není indikováno. S vysokou účinností se kromě konzervativních postupů užívají také metody radiofrekvenční termoablace ramus communicans L2, který podle anatomických studií vede část nociceptivních podnětů z meziobratlových plotének od etáže L2 distálně. Zavedením elektrody do této oblasti a zahřátím na cca 80 C dojde k jeho destrukci, a tím k přerušení vedení nociceptivních podnětů. Cíle: Práce se snaží prokázat alespoň částečnou úlevu od bolesti po radiofrekvenční termoablaci ramus communicans L2 u diskogenní vertebrogenní bolesti zad. Metodika: Ve studii podstoupilo radiofrekvenční ablaci celkem 6 pacientů trpících diskogenními bolestmi zad. Obtíže byly prokázány na základě anamnestických dat, fyzikálního vyšetření a zobrazovacích metod. Dominantní byly bolesti dolní části zad bez vyzařování do dolních končetin, zhoršované delším stáním, sezením aj. Intenzita bolesti před a po výkonu byla hodnocena vizuální analogovou škálou, Likertovou škálou bolesti, zlepšením spánku, výdrží stoj a sed v minutách a snížením spotřeby analgetik. Výsledky: Snížení bolesti bylo dosaženo u 3 pacientů (50 %), z toho u 2 výrazně (33,4 %) s omezením užívání medikace, u 1 pacienta (16,7 %) došlo ke snížení bolesti jen mírně ve smyslu zlepšení kvality spánku a prodloužení délky tolerančního intervalu sezení a stání. U 2 pacientů (33,4 %) zůstal stav nezměněn, 1 pacient (16,7 %) udává zhoršení obtíží. Závěr: Z výsledků studie vyplývá, že terapie bolestí zad pomocí radiofrekvenční termoablace má 50 % úspěšnost a je tedy možné považovat tuto metodu za efektivní způsob léčby diskogenních bolestí zad. 21

20 VARIETY UTVÁŘENÍ LS PŘECHODU EPIDEMIOLOGIE, KLASIFIKACE, VYHODNOCENÍ OBRAZOVÉ DOKUMENTACE A SROVNÁNÍ VÝTĚŽNOSTI KLASICKÉHO SNÍMKU A CT ZOBRAZENÍ Autor: Černičková R. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouc Úvod:V této práci jsme se zaměřili na variety v oblasti LS přechodu. V oblasti lumbosakrálního přechodu se vyskytuje nejvíce vývojových malformací axiálního skeletu. Jedná se o změny tvaru obratlů, jejich počtu a tvaru sakra. Mezi nejčetnější tvarové malformace obratlů patří spina bifida L5, S1 a S2, dále processus costalis L5- tzv. megatransversus, a to unilaterální, bilaterální, neoartikulace nebo integrace. Dále bývá různý počet bederních a křížových obratlů, vyskytuje se sakralizace L5/6 nebo lumbalizace S1. Cíle: Cílem práce bylo zjistit četnost a druhy variet v oblasti LS přechodu a sakra a určit rozdíly v jejich výskytu ve vztahu k pohlaví. Metodika: Vycházeli jsme ze souboru pacientů ve věku od 16 do 91 let, kteří na přelomu roku 2014/2015 podstoupili RTG vyšetření zaměřené na oblast LS přechodu a sakra ve FN Olomouc. Prohlíželi a hodnotili jsme prosté předozadní a boční snímky 106 pacientů. Sporné nálezy byly konzultovány se školitelkou. Nehodnotitelné snímky nebyly do této práce zahrnuty pro špatnou expozici nebo neúplné zachycení lumbálních obratlů. Výsledky: Z hodnocených 106 pacientů, 65 žen a 41 mužů, a to jejich předozadních a bočních snímků, mělo 74 pacientů normální nález (tj. 69,71%), z toho bylo 48 žen (73,85% žen ) a 26 mužů (63,41% mužů). Různé variety se vyskytovaly u 32 pacientů (30,19%). Nejčetněji byla u pacientů zastoupena lumbalizace S1, a to celkově u 15 pacientů (14,15%). Druhou nejčastější varietou byl výskyt megatransverzu L5 u 9 pacientů (8,49%). Dalšími nálezy byly skolióza sakra u 3 pacientů (2,83%), spina bifida S1 u 3 pacientů (2,83%), sakralizace L5/L6 u 2 pacientů (1,89%) a srůst megatransverzu L5 byl nalezen u 1 pacienta (0,94%). Závěr: Studie potvrdila vysoký výskyt malformací LS přechodu. Nejčastějším nálezem jsou změny v počtu obratlových těl, tj. lumbalizace S1 či sakralizace L5/6. V dalším sledování soubor rozšíříme a pokusíme se korelovat výsledky s klinickým obrazem. 22

21 18 F-FDG PET/CT ZA EXOGENNÍ STIMULACE THYROTROPINEM ALFA U PACIENTŮ S DIFERENCOVANÝMI KARCINOMY ŠTÍTNÉ ŽLÁZY Autoři: Fellerová A., Hosnedlová Z. Školitel: Koranda P., doc. MUDr. Ph.D. Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: TSH stimuluje metabolismus tyreocytů, glukózový transport (zvýšení exprese Glut 1 v tyreocytech) a tím významně zvyšuje vychytávání 18 F-FDG v tyreocytech, což je předpoklad zvýšení senzitivy 18 F-FDG PET při detekci rekurencí diferencovaných karcinomů štítné žlázy neakumulujících 131 I. Stimulace rekombinantním thyrotropinem alfa (rhtsh) je alternativou pro stimulaci endogenním TSH za hypotyreózy. Stimulace TSH hypotyreózou po vysazení supresní terapie tyreoidálními hormony je spojeno s negativními projevy hypotyreózy (s eventuální pracovní neschopností), významným rizikem je také stimulace růstu zbytkové tkáně diferencovaných karcinomů štítné žlázy dlouhodobější stimulací endogenním TSH. Vyšetření po aplikaci rhtsh nevyžaduje uvedení pacienta do hypotyreózy a je spojeno jen s krátkodobou elevací TSH. Cíle: Posoudit diagnostický přínos 18 F-FDG PET/CT za stimulace rhtsh při detekci tkání diferencovaných karcinomů štítné žlázy neakumulujících 131 I, tento přínos srovnat se stimulací endogenním TSH. Metodika: Provedeno 17 vyšetření 18 F-FDG PET/CT po aplikaci rhtsh a 109 vyšetření po stimulaci endogenního TSH hypotyreózou. Výsledky: Ze 17 vyšetření po aplikaci rhtsh bylo pozitivních 8 vyšetření (47%), z toho u 4 pacientů (24%) došlo k následné změně terapie. Ze 109 vyšetření po endogenní stimulaci TSH bylo pozitivních 47 vyšetření (43%), z toho u 28 pacientů (26%) došlo k následné změně terapie. Závěr: V nerandomizovaně vytvořených souborech pacientů byl výskyt 18 F- FDG PET/CT pozitivních nálezů po podání rhtsh (47%) obdobný jako při stimulaci endogenním TSH (43%). 18 F-FDG PET/CT po stimulaci pomocí rhtsh i endogenním TSH vedlo ke změně terapie u významné části pacientů. Užití rhtsh je třeba považovat za účinnou alternativu stimulace endogenního TSH hypotyreózou před vyšetřením 18 F-FDG PET/CT výhodou je možnost vyšetření pacienta za eutyreózy bez rizika stimulace růstu zbytků karcinomu štítné žlázy dlouhodobější elevací TSH. 23

22 LÉČBA POKROČILÉHO STÁDIA PARKINSONOVY NEMOCI VLIV HLUBOKÉ MOZKOVÉ STIMULACE NA NONMOTORICKÉ PŘÍZNAKY Autor: Frolová M. Školitel: Kaňovský P., prof. MUDr. CSc. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Hluboká mozková stimulace je neuromodulační metoda terapie u pokročilého stádia onemocnění, kterou můžeme využít u pacientů, kteří jsou významně limitováni příznaky Parkinsonovy nemoci, a jejich stav není možno dostatečně ovlivnit farmakologickou léčbou. Cíle: Cílem práce bylo zjistit prostřednictvím šesti dotazníků, jak velký vliv má neuromodulační léčba na nonmotorické příznaky Parkinsonovy nemoci. Metodika: Na souboru 8 pacientů (7 mužů, 1 žena) ve věku od 59 do 68 let jsme pomocí šesti dotazníků Parkinson Disease Questionnaire 39 (PDQ- 39), Jay Modified Minnesota Impulsive Interview (mmidi), Non Motor Scale 30 (NMS 30), The Parkinson s Disease Sleep Scale (PDSS), Assessment of Autonomic Dysfunction in Parkinson's disease (SCOPA- AUT) a Dotazníku Nutkavého Chování zjišťovali tíži nonmotorických příznaků před implantací stimulátoru a ovlivnění závažnosti těchto příznaků hlubokou mozkovou stimulací 1 a 3 měsíce po implantaci. Výsledky: Předběžné výsledky dle bodového hodnocení vyplývající z Parkinson Disease Questionnaire 39 ukazují zlepšení subjektivního vnímání emoční stability, kognitivních a komunikačních schopností po 1 měsíci od implantace u 3 pacientů z 8, po 3 měsících zlepšení vykazuje dokonce 7 pacientů z 8. Non Motor Scale 30 obsahuje otázky týkající se paměti/pozornosti, nálady, sexuálního života a dalších a ukazuje po 1 i 3 měsících zlepšení u 6 pacientů. The Parkinson s Disease Sleep Scale týkající se poruch spánku vykazuje zlepšení u 6 pacientů po 1 i 3 měsích od implantace. Dle Assessment of Autonomic Dysfunction in Parkinson's disease obsahující otázky na poruchy autonomního systému udává po 1 měsíci zlepšení 6 pacientů, po 3 měsících však už jen 4 pacienti. Závěr: Výsledky jsou zatím jen velmi předběžné, avšak pozitivního rázu dle subjektivního hodnocení pacientů dotazníkovou metodou a je potřeba je ověřit na větším souboru pacientů. 24

23 VARIABILITA SRDEČNÍ FREKVENCE U PATOLOGICKÝCH NOVOROZENCŮ Autor: Gromská Z. Školitel: Kantor L., MUDr. Ph.D. Novorozenecké oddělení a Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V současné době nejsou známy detailní fyziologické hodnoty variability srdeční frekvence u extrémně nezralých novorozenců. Určení fyziologických hodnot variability srdeční frekvence u extrémně nezralých novorozenců vytváří předpoklady k analýze dalších patologických stavů nitrolební krvácení, infekce, hypotrofie, asfyxie, ikterus, rehabilitace apod. Cíle: Cílem studie je analýza hodnot variability srdeční frekvence u extrémně nezralých novorozenců a zjištění, zda je zvolená metodika dostatečně průkazná ke sledování extrémně nezralých novorozenců a stanovení jejich fyziologických hodnot variability srdeční frekvence. Dalším cílem je srovnání s hodnotami u donošených a středně nezralých novorozenců. Metodika: Do studie bylo zařazeno 19 novorozenců (8 dívek a 11 chlapců) věku 3 až 32 dnů života porozených v 25+0 až 29+6 gestačním týdnu. Měření probíhalo v prostředí s minimálním množstvím stimulačních podnětů přístrojem CardioVaria TF 7 telemetricky. Bylo zaznamenáno 300 srdečních cyklů v 1 intervalu. Pro charakteristiku byly zvoleny percentily. Za statisticky významné jsme považovali hodnoty p 0,05. Výsledky: Hlavním problémem měření variability srdeční frekvence naší metodikou u novorozenců je vystihnutí potřebného stavu novorozence (teplo, ticho, poloha dítěte) řešitelné, ale časově náročné. Skutečně je ale možno hodnoty do percentilové tabulky rozložit i za cenu velkých interindividuálních rozdílů. Ukázalo se, že hodnoty variability srdeční frekvence u extrémně nezralých dětí jsou signifikantně nižší než variabilita srdeční frekvence u fyziologických novorozenců. Naopak při srovnání se skupinou středně nezralých novorozenců se ukázalo, že se jejich variabilita srdeční frekvence lišila jen minimálně (statisticky významné rozdíly byly patrny pouze v srdeční frekvenci a délce R-R intervalů). Závěr: Uvedený soubor novorozenců je statisticky hodnocen jako dostatečný pro pilotní studii. Ukázalo se, že má smysl soubor nezralých novorozenců nadále rozšiřovat a stratifikovat dle užších hodnot gestačního věku. Po stanovení fyziologických hodnot u nezralých dětí bude možné pokračovat v porovnávání s různými patologickými situacemi nezralých dětí. 25

24 HODNOCENÍ LÉČBY ANEURYZMAT POPLITEÁLNÍ ARTERIE Autor: Hrbáček O. Školitel: Černá M., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Aneuryzma podkolenní tepny je definováno jako rozšíření tepny alespoň o 1,5 násobek předpokládaného normálního průměru přilehlého, nejčastěji proximálního, arteriálního segmentu. Normální průměr podkolenní tepny se pohybuje mezi 5-11 mm, průměr závisí na věku, pohlaví a habitu pacienta. Za aneuryzma je obecně považován průměr 15 mm a více u "průměrného" pacienta. V klinické praxi je indikační hranicí k léčbě u asymptomatických aneuryzmat bez nástěnné trombózy 20 mm a více. K léčbě jsou indikovaná všechna aneuryzmata symptomatická. Asymptomatické výdutě jsou indikované k léčbě především jako prevence ischemických komplikací, které vznikají v důsledku tvorby trombů v místě aneuryzmatu a jejich případné embolizace. Tyto komplikace jsou nejvýznamnějším rizikem pro pacienty s aneuryzmatem. Cíle: Cílem je zhodnotit zkušenosti s endovaskulární léčbou aneuryzmatu podkolenní tepny stentgraftem. Metodika: V období od června 2011 do října 2014 jsme na našem pracovišti léčili 18 aneuryzmat podkolenní tepny u 14 pacientů pomocí stentgraftu. Jednalo se o 13 mužů a 1 ženu ve věku od 50 do 90 let. Věkový průměr byl 70 let. Léčili jsme 3 aneuryzmata o průměru menším než 2 cm, 12 aneuryzmat o průměru 2-5 cm a 3 výdutě o průměru větším než 5 cm. Dvanáct aneuryzmat bylo asymptomatických a 6 symptomatických (chronická ischémie). Výsledky: Pacienti byli sledováni 2-35 měsíců, průměrná doba sledování byla 13,4 měsíce. Technická úspěšnost byla 100 %, primární průchodnost 78 % a sekundární průchodnost 94 %. Podle Kaplan-Maierovy analýzy byla pravděpodobnost primární průchodnosti za 6 a 12 měsíců po implantaci stentgraftu stejná, a to 75,8 % (95 % CI: 54,6-97,0 %), pravděpodobnost sekundární průchodnosti za 6 a 12 měsíců 94,4 % (95 % CI: 83,8-100 %). Závěr: Výsledky dokazují, že endovaskulární léčba stentgraftem je možnou alternativou chirurgické léčby aneuryzmatu podkolenní tepny. Endovaskulární léčba je jednoduchá, účinná a spojena s nízkým rizikem komplikací. 26

25 NORMOBLASTY JAKO UKAZATELE PREDIKCE MORTALITY U PACIENTŮ SE SIRS Autoři: Hvězdová B., Hanuliaková E. Školitel: Uvízl R., MUDr. Ph.D. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Normoblasty, nucleated red blood cells (NRBC) jsou nezralé jaderné erytrocyty, které se za normálních okolností v periferní krvi dospělých jedinců nenacházejí. Normoblasty mohou být detekovány u pacientů, kteří trpí závažnou nemocí se systémovou zánětlivou odpovědí a mají relativně nepříznivou prognózu zlepšení zdravotního stavu. Cíle: Cílem studie je zhodnocení, jestli rutinní stanovení hladiny normoblastů v periferní krvi může sloužit jako ukazatel predikce mortality u kriticky nemocných pacientů, v porovnáni s jinými skórovacími systémy běžně užívaných v intenzivní medicíně. Metodika: U pacientů přijatých na JIP KARIM, v čase od 1. května do 31. září 2014, a kteří vyhovovali stanoveným kritériím, jsme detekovali při každém vyšetření krevního obrazu hladiny normoblastů v krvi. K detekci byli použity krevní analyzátory Sysmex s citlivostí od 0,1%. Zároveň jsme u těchto pacientů stanovili hodnoty skórovacích systému APACHE II (Acute Physiology and Chronic Health Evaulation II), SAPS II (Simplified Acute Physiology Score II) a SOFA (Sepsis - related Organ Failure Assessment ). Výsledky: Ze 136 vyšetřených pacientů zemřelo 34, z toho 17 pacientů bylo NRBC pozitivních. Mann-Whitney U-testem bylo prokázáno, že zemřelí pacienti měli statisticky významně vyšší hodnoty NRBC, p = 0,046. Korelace mezi NRBC a skórovacími systémy byla ověřena pomocí Spearmanových korelačních koeficientů. Korelační analýzou byla prokázána středně silná korelace mezi NRBC a SOFA (r = 0,522, p < 0,0001). Se zvyšujícími se hodnotami NRBC se zvyšují hodnoty skórovacích systémů. Závěr: Stanovení normoblastů v predikci mortality u pacientů se SIRS má jako screeningový test nízkou sensitivitu, ale vysokou specificitu. Jako nejlepší screeningový test se jeví stanovení SAPS II. 27

26 PORANĚNÍ SKELETU BÉRCE OBRAZOVÝ PRŮVODCE RTG SNÍMKY, CT A MR OBRAZY Autor: Chmela D. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: AO klasifikace zlomenin (Arbeitsgemeinshaft für Osteosynthesefragen, Pracovní spolek pro otázky osteosyntézy) vychází z rentgenových snímků a zlomeniny jsou definovány pro běžnou klinickou praxi čtyřmístným kódem, pátá číslice je doplňující a je určena pro speciální vyhodnocování. Pro zlomeniny bérce je vyhrazeno první číslo 4, druhý údaj vyjadřuje segment kosti, 1 proximální epimetafýza, 2 diafýza, 3 distální epimetafýza a 4 maleolární segment. Třetí údaj ukazuje typ zlomeniny (A-C), každý typ je rozdělen na skupiny (1-3) a každá skupina je ještě dělena na podskupiny (1-3). Cíle: Cílem práce bylo pomocí AO klasifikace rozdělit zlomeniny bérce graficky a posléze přiřadit ke každému diagramu odpovídající rentgenový snímek, popřípadě CT či MR obraz. Metodika: Procházení radiologických záznamů v systému IMPAX Fakultní nemocnice Olomouc. Výsledky: Procházením záznamů Fakultní nemocnice Olomouc z let 2011 až 2015 a následně i medicínských webů se podařilo vyhledat a přiřadit 57 snímků k diagramům dle AO klasifikace zlomenin bérce. Závěr: Výsledkem naší práce je obrazový průvodce, který by měl pomoci pří hodnocení a popisu snímků. Měl by zlepšit komunikaci a usnadnit práci začínajícím lékařům v oborech radiologie, traumatologie a ortopedie. 28

27 RIZIKOVÉ FAKTORY ISCHEMICKÝCH CÉVNÍCH MOZKOVÝCH PŘÍHOD VE SKUPINĚ NEMOCNÝCH DO 50-TI LET VĚKU Autor: Jarošková K. Školitel: Bártková A., MUDr. Ph.D. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (icmp) představují významnou příčinu morbidity i mortality se zásadními socioekonomickými dopady především v populaci mladých nemocných v produktivním věku. Cíle: Cílem práce bylo zjistit specifika výskytu, etiologických subtypů a vaskulárních rizikových faktorů v populaci pacientů do 50 let věku. Metodika: Do studie bylo zařazeno 309 konsekutivních pacientů (176 mužů, let, průměrný věk 40,5 ± 8,05 let), přijatých a prospektivně sledovaných pro první icmp v letech v Komplexním cerebrovaskulárním centru Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Etiologický subtyp iktu byl určen dle Trial of Org in Acute Stroke Treatment (TOAST) klasifikace. Pro analýzy byl soubor rozdělen do věkových skupin a dále porovnán dle pohlaví. U všech pacientů byl proveden standardní diagnostický panel zahrnující základní hematologické a biochemické testy, revmatologický a hyperkoagulační screening, zobrazení mozku buď pomocí magnetické rezonance, nebo výpočetní tomografie, 24 - hodinový Holterovský EKG monitoring, triplexní ultrasonografie magistrálních mozkových tepen a transezofageální echokardiografie. Výsledky: Podle TOAST byly zjištěny následující subtypy iktu: onemocnění malých tepen 13,2%, onemocnění velkých tepen 2,3%, kardioembolické ikty 25,2%, jiné determinované ikty 18,1%, nedeterminované kryptogenní ikty 31% a nedeterminované ikty s více než 1 etiologickým mechanizmem 9%. Arteriální hypertenze se vyskytla u 36,6%, diabetes u 9,1%, ICHS u 6,8%, a trombofilie u 16,8%, hyperlipoproteinémie u 47,2%, kouřilo 44,7% pacientů a hormonální antikoncepci užívalo 42,1% žen. Závěr: I přes extenzívní vyšetřovací postup, zůstává třetina iktů klasifikována jako nedeterminované. Ve sledovaném souboru byl zaznamenán významný výskyt tradičních vaskulárních rizikových faktorů, zejména AH, HLP a kouření. 29

28 PŘEDOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ MOZKU FUNKČNÍ MR A DIFUZNÍ TRAKTOGRAFIE Autor: Kadlčíková B. Školitel: Hok P., MUDr. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Funkční magnetická rezonance (fmri) a traktografie slouží k funkčnímu mapování mozkové aktivity a zobrazení drah bílé hmoty. Principem je detekce změn prokrvení aktivované oblasti při provádění určitého úkolu a modelování difuze molekul vody podél nervových vláken. Pomocí těchto metod lze funkčně mapovat kritické kortikální oblasti a nervové dráhy před plánovanou neurochirurgickou operací. Cílem je zvýšení radikality resekce a snížení neurologického deficitu po operaci. Na pracovišti Fakultní nemocnice Olomouc je mapování od roku 2005 využíváno u pacientů s primárními mozkovými nádory v blízkosti řečových či motorických korových center a drah. Cíle: Cílem této práce je posouzení pooperačního vývoje funkčního a neurologického deficitu u pacientů po neurochirurgické resekci primárního mozkového nádoru v závislosti na provedeném předoperačním vyšetření fmri a traktografie. Metodika: Retrospektivně jsme sledovali dvě skupiny pacientů operovaných pro primární mozkový nádor. Skupina A (20 žen a 17 mužů, věkový průměr 44 let) podstoupila před operací mapování fmri a traktografii. Skupina B (15 žen a 13 mužů, věkový průměr 49 let) toto vyšetření neabsolvovala. U obou skupin byl hodnocen funkční deficit dle Karnofského skóre před operací, a poté po operaci v odstupu jednoho týdne, tří měsíců a jednoho roku. Statistickou analýzu dat jsme provedli pomocí F-testu při hladině významnosti p<0,05. Výsledky: V obou skupinách jsme pozorovali postupný pokles průměrného Karnofského bodového hodnocení s odstupem od operace. U skupiny A byl pokles méně výrazný oproti skupině B, a to zejména po 1 roce po operaci, kdy se průměry obou skupin významně lišily. Závěr: Z vyhodnocení vývoje průměrného Karnofského bodového hodnocení po operaci vyplývá, že u pacientů předoperačně vyšetřených je stav výkonnosti po roce od operace průměrně vyšší než u pacientů nevyšetřených. Pro potvrzení našich závěrů je však zapotřebí dalších prospektivních studií. 30

29 VARIANTY A BEZPEČNOST PŘÍSTUPU DO CENTRÁLNÍHO ŽILNÍHO KOMPARTMENTU NA ODDĚLENÍ URGENTNÍHO PŘÍJMU Autor: Kašparová J. Školitel: Kutěj V., MUDr. Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Centrální žilní katetrizace je často používaná technika k zajištění dočasného nebo trvalého přístupu do žilního řečiště. Katetr se zavádí nejčastěji Seldingerovou metodou do povodí horní či dolní duté žíly cestou jejich větví. Mezi hlavní indikace výkonu patří nutnost podání objemové náhrady a léčiv, hemodynamická monitorace, nemožnost kanylace periferní žíly. Výkon může mít řadu komplikací, je možné je omezit využitím ultrazvukové navigace při katetrizaci. Cíle: Zjistit četnost katetrizace vena subclavia (VS), vena jugularis interna (VJI) a vena femoralis (VF) včetně stranové lokalizace na Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc (OUP). Zhodnocení výskytu akutních komplikací a posouzení, zda-li využitím navigace ultrazvukem při katetrizaci došlo ke snížení jejich výskytu. Metodika: Do deskriptivní studie byly zařazeny všechny osoby, kterým byla provedena katetrizace centrální žíly na OUP v období od jeho založení 1. ledna 2005 do konce června Celkem bylo hodnoceno 950 osob metodou studia jejich dostupné lékařské dokumentace. Výsledky: Z celkového počtu 950 osob bylo 96 blíže nehodnotitelných z důvodu neupřesnění lokalizace katetrizace v dokumentaci. Celkový počet katetrizací u 854 osob je 857, u 3 osob byla provedena katetrizace více jak 1 cévy. Katetrizace VS celkem 693, z toho pravá VS 611, levá VS 82. Katetrizace VJI celkem 156, z toho pravá VJI 133, levá VJI 23. Katetrizace VF celkem 8, vše vpravo. Nejčastější akutní komplikací je malpozice katetru ve 31 případech, iatrogenní pneumotorax v 11 případech, punkce arterie v 10 případech. V 7 případech byla využita navigace ultrazvukem, bez komplikací. Závěr: Nejužívanějším přístupem na OUP je katetrizace pravé VS. Celkový počet akutních komplikací je nízký (6%), odpovídající literárním údajům. Vzhledem k nízké četnosti využití navigace ultrazvukem na OUP nelze hodnotit její přínos, možnost jejího použití je v urgentních podmínkách velmi omezená. 31

30 VYUŽITÍ KONDENZÁTU VYDECHOVANÉHO VZDUCHU V MONITOROVÁNÍ AKTIVITY ASTMA BRONCHIALE Autor: Kolářová V. Školitel: Kopřiva F., prof. MUDr. Ph.D. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Astma bronchiale (AB) je nejčastější chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest u dětí, které je obvykle provázeno rozsáhlou bronchiální obstrukcí spontánně nebo po léčbě reverzibilní. Cíle: Cílem práce bylo posouzení aktivity zánětu dýchacích cest u AB a jeho intenzity neinvazivní metodou z kondenzátu vydechovaného vzduchu (KVV). Kondenzát obsahuje množství mediátorů a znaků probíhajícího zánětu sliznice dolních dýchacích cest. V naší práci jsme vyšetřovali proteiny obsažené v KVV u pacientů s AB před a po bronchoprovokačním testu (BPT). Metodika: Sledovaný soubor tvořilo 24 pacientů s AB, z toho 16 chlapců a 8 dívek ve věkovém rozmezí 6 až 18 let s věkovým průměrem 12 let, kterým byl proveden BPT metodou Med Aid s metacholinem se vzrůstající koncentrací. Odběr kondenzátu vydechovaného vzduchu byl prováděn na přístroji ECOSCREEN, Jaeger, který zkapalní aerosolové částice a látky z plynné fáze při dýchání po dobu 10 min. Pomocí hmotnostního spektrometru Orbitrap Elite byly analyzovány proteiny obsažené v kondenzátu. Výsledky: U pacientů s průměrnou hodnotou celkového IgE 337 IU/ml. byla potvrzena BPT s metacholinem různá úroveň bronchiální hyperreaktivity. Po signifikantním poklesu FEV1 o více jak 12% byl test ukončen v rozmezí koncentrace inhalovaného metacholinu od 2 do 32 mg/ml (průměrná hodnota 11 mg/ml). Na základě analýzy KVV byl párovým Wilcoxonovým testem prokázán signifikantní pokles albuminu po BPT (p=.0,0006). Závěr: Při vyšetření úrovně bronchiální hyperreaktivity specifickým podnětem (metacholinem) se udává, že příčina poklesu FEV1 je vyvolaná bronchokonstrikcí hladkých svalů. Námi prokázaný pokles albuminu v KVV po BPT potvrzuje již v průběhu časné odpovědi na metacholin roli vazodilatace a přestupu tekutiny do stěny bronchů a jejich průsvitu a tím její podíl na zvýšení odporu dýchacích cest a úlohu v patofyziologii bronchiální hyperreaktivity. 32

31 DOPRAVNÍ NEHODY Autor: Kovařík D. Školitel: Dobiáš M., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nehody motocyklistů jsou závažné situace ohrožující život nejen samotných motocyklistů, ale i jejich spolujezdců, velmi často končící tragicky. Díky téměř nulové ochraně motocyklistů i přes použití ochranných pomůcek a často vysoké rychlosti při nárazu, dochází k devastujícím poraněním s následnou smrtí. Cíle: Cílem bylo zjistit informace o nehodách motocyklistů a vytvořit databázi těchto údajů. Mezi hlavní zjišťované údaje patřil nejčastější typ střetu, příčina úmrtí, četnost požití alkoholu a jeho vliv na schopnost řízení a také použití motorkářské přilby a její ochranná funkce. Metodika: Zpracoval jsem 67 pitevních protokolů zemřelých motocyklistů v Olomouckém a Zlínském kraji v období od roku 2005 do roku 2014, které mi byly poskytnuty Ústavem soudního lékařství a medicínského práva FN v Olomouci. Zjišťoval jsem nejtěžší poranění jednotlivých částí těla, přežívání motocyklistů, typ střetu, požití etanolu a jiných psychotropních látek, pohlaví, věk motocyklistů a další údaje. Výsledky: Z celkových 67 úmrtí motocyklistů v období mezi roky v Zlínském a Olomouckém kraji bylo nejvíce v roce 2010 a to přesněji 11. Z celkového počtu usmrcených motocyklistů tvořili převahu muži a to 91%. Nejčastější usmrcenou věkovou skupinou byli mladí lidé v rozmezí let (21 případů), těsně následováni věkovým rozmezím (20 případů). Motocyklisté nejčastěji bourali s osobními automobily a to ve 24 případech. Pouze 33% motocyklistů přežívalo určitou dobu po nehodě. Helma byla písemně potvrzena u 25% případů. Nejčastěji motocyklisté umírali na traumaticko-hemoragický šok (19 případů) a dále na kontuzi a edém mozku a mozkového kmene (16 případů). Pozitivní výsledek ( 0,21 g/kg) rozboru krve na požitý alkohol byl zjištěn u 11% motocyklistů. Závěr: Nejčastější příčinou smrti motocyklistů je traumaticko-hemoragický šok. Potvrzení požití alkoholu bylo pozitivní pouze v 11% případů. Nedala se jednoznačně potvrdit ochranná funkce motorkářské přilby z důvodu velké absence údajů o jejím použití. 33

32 VZTAH MEZI CÉVNÍMI MOZKOVÝMI PŘÍHODAMI A ONEMOCNĚNÍM SRDCE Autor: Kunčarová K. Školitel: Král M., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Cévní mozkové příhody (CMP) patří k nejčastějším příčínám morbidity a mortality v celosvětovém měřítku, představují nejvýznamnější příčinu dlouhodobé invalidity. Koincidence akutní ischemické cévní mozkové příhody (AiCMP) a akutního koronárního syndromu (AKS) stále ještě není dostatečně zdokumentována. Cíle: Objasnění obecného předpokladu 20 % etiologicky neurčených icmp. poté by se zastoupení kardioemboligenních příhod mohlo blížit až 50 %. Metodika: Byla užita prospektivní observační studie, do které byli zařazeni všichni pacienti přijatí do 12 hodin od vzniku icmp do Komplexního cerebrovaskulárního centra Fakultní nemocnice Olomouc.U všech pacientů splňujících vstupní kritéria bylo provedeno vyšetření hladiny senzitivního troponinu-t s pozitivitou od 0,014 μg/l s opakováním vyšetření s odstupem 4h.Kromě uvedeného byl u pacientů proveden i rozšířený panel biochemických a hematologických vyšetření, jejichž podrobný popis je k dispozici v databázi kde je studie registrována pod unikátním identifikátorem NCT Výsledky: Celkem bylo do této prospektivní studie zařazeno 200 konsekutivních pacientů s AiCMP (128 mužů, medián věku 67 let, průměrný věk 65,4 ± 13,3 roků). Zvýšená hladina ctnt v séru (> 0,014 mg/l) byla přítomna u 71 (36 %). Závěr: Výsledky studie ukazují relativně vysoký počet pacientů s AiCMP s výrazně zvýšenou sérovou hladinou ctnt (36%). Navíc, téměř dvě třetiny (62%) těchto pacientů měly EKG nález svědčící pro pravděpodobnou nebo možnou ischemii myokardu. 34

33 VÝSKYT MUTACÍ BRCA1 A BRCA2 U ŽEN S PODEZŘENÍM NA DĚDIČNÝ KARCINOM PRSU NEBO OVARIÍ Autor: Kyselá M. Školitelé: Radek V., doc. RNDr. Ph.D., Godava M., MUDr. Ph.D. Ústav lékařské genetiky, LF UP v Olomouci Úvod: Zhruba 7 % případů karcinomů prsa a ovarií je dědičných. Odhadovaný výskyt mutací v populaci je 1:300 až 1:800. Mutace genů BRCA1 a BRCA2 jsou zodpovědny za % familiárních nádorů prsu. Genetické testování je nákladné jak finančně, tak časově a proto je důležité ho indikovat pouze v opodstatněných případech. Cíle: Cílem práce bylo zjistit záchytnost mutací v genech BRCA1 a BRCA2 podle indikačních kritérií. Metodika: Byl vybrán soubor pacientů vyšetřených na mutaci BRCA1 a BRCA2 v letech 2011 a Podle nemocničního informačního systému jsme zjistili, jaká kritéria (sporadická a familiární) pro vyšetření splňovali a údaje jsme následně statisticky zpracovali. Výsledky: Celkem bylo testováno 296 osob. Osob nesplňujících indikační kritéria bylo 21. Zde byla zachycena pouze 1 (4,7 %) BRCA2 mutace. 158 osob již prodělalo nádorové onemocnění a splňovalo indikační kritéria pro genetické vyšetření BRCA1 a BRCA2 mutací. Z toho 117 osob splňovalo buď familiární nebo sporadická kritéria. Zde bylo zachyceno 17 (14,5 %) BRCA1 a 8 (6,8 %) BRCA2 mutací. Vyšší záchyt mutací byl nalezen u 41 osob splňujících současně sporadická i familiární kritéria vyšetření (9 osob 22,0 % BRCA1 a 6 osob 14,6 % BRCA2). Vyšetřili jsme dále 54 prvostupňových příbuzných od osob, které by splňovaly kritéria, ale nemohly být testovány (například z důvodu úmrtí). Zde bylo zachyceno 5 (9,3 %) BRCA1 a 5 (9, 3 %) BRCA2 mutací. Dále jsme provedli vyšetření v 34 rodinách s již známým výskytem mutací. Závěr: Potvrdili jsme, že dodržování indikačních kritérií výrazně ovlivní záchytnost mutací při genetickém testování osob v genech BRCA1 a BRCA2. 35

34 EPIDEMIOLOGIE A RIZIKOVÉ FAKTORY CÉVNÍCH MOZKOVÝCH PŘÍHOD Autor: Lapka J. Školitel: Král M., MUDr. PhD. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Častým nálezem u pacientů s akutní icmp (AiCMP) bývá elevace srdečního troponinu T (ctnt). Avšak vztah mezi hladinou ctnt a mozkovým infarktem (pokud nějaký je), stále není uspokojivě osvětlen. Cíl: Cílem prezentované studie bylo zjistit možnou korelaci mezi sérovou hladinou ctnt a lokalizací a objemem mozkové ischémie u pacientů s AiCMP. Metodika: Prospektivní nemocniční studie (Clinicaltrials.gov No.NCT ) je tvořena všemi konsekutivními pacienty přijatými během 12 měsíční periody do 12 hodin od vzniku icmp. Lokalizace a objem akutní ischemické léze byly stanoveny akutním vyšetřením MRI mozku. Při přijetí a během následných 4 hodin byly provedeny standardní laboratorní vyšetření včetně ctnt a také EKG vyšetření. Korelace mezi hladinou ctnt, lokalizací a objemem mozkového infarktu byly testovány Spearmanovým koeficientem. Výsledky: Z celkového množství 200 zařazených pacientů byla patologická elevace ctnt přítomna u 71 (36%). Nebyla prokázána korelace mezi sérovými hladinami ctnt a lokalizací (P>0.05) či objemem mozkového infarktu (P=0.48). Závěr: Třebaže je elevace sérových hladin ctnt během prvních 12 hodin od vzniku AiCMP relativně častým nálezem, nebyla prokázána spojitost s lokalizací či objemem mozkového infarktu. Studie byla podpořena institucionální podporou a granty MZČR FNOl , NT/ /2010 a NT/ /

35 ROLE CT V ROZLIŠENÍ BENIGNÍCH A MALIGNÍCH LÉZÍ LEDVIN Autor: Macová I. Školitel: Čtvrtlík F., MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Rozlišení benigních a maligních lézí na kterémkoli orgánu je klíčovým krokem k určení dalšího terapeutického postupu. Na ledvinách mají radiologové největší potíže s rozlišením konvenčního renálního karcinomu a onkocytárního adenomu. Celosvětově byly provedeny různé studie, jak tyto dva typy lézí rozlišit. Například Kim JI a kolektiv popsali jev nazvaný segmental enhancement inversion, který se měl vyskytovat převážně u onkocytomů, zatímco u renálního karcinomu měl být pouze výjimkou. Následně provedené studie však tuto hypotézu vyvrátily. Cíle: Je radiolog schopen rozlišit renální karcinom od onkocytomu? Je rozdíl ve správnosti popisu mezi zkušeným a méně zkušeným radiologem? Metodika: Vybrali jsme celkem 631 ledvinných lézí popsaných radiologem na CT jako maligní a odoperovaných na Urologické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci v letech Z těchto lézí jsme vybrali a následně spárovali 27 onkocytomů a 27 konvenčních renálních karcinomů odpovídající velikosti a vzhledu. Poté celkem čtyři radiologové, z nich dva atestovaní a dva neatestovaní vyhodnocovali všechny tyto léze s cílem určit, která z dvojice lézí je spíše benigní a která spíše maligní. Výsledky: Celková správnost popisu byla 64,8%. Zkušení radiologové správně popsali 70,4%, zatímco nezkušení 59,3%. Určitý rozdíl je tedy vysledovatelný. Závěr: Zkušení uroradiologové jsou schopni v 70,4% případů správně rozeznat konvenční renální karcinom od onkocytomu, na rozdíl od nich neatestovaní radiologové dosáhli 59,3% správnosti popisu. Je tedy určitý rozdíl (11,1%) ve schopnosti rozlišit tyto dva druhy ledvinných lézí v závislosti na zkušenosti. 37

36 ÚMRTÍ UDUŠENÍM Autor: Marecová K. Školitel: Hrubá K., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Dušení neboli sufokace je stav, k němuž dochází z nedostatku kyslíku nebo nahromaděním oxidu uhličitého v krvi. Rozlišují se 2 formy nedostatku kyslíku: asfyktické vyvolané zabráněním dýchání mechanicky a neasfyktické způsobené poruchou výměny plynů v organismu. Cíle: Statisticky vyhodnotit úmrtí udušením v roce Metodika: Retrospektivní statistické zpracování úmrtí udušením získané z pitevních protokolů v archivu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva FN Olomouc. V roce 2013 bylo vyhledáno 119 případů úmrtí udušením, z nichž bylo 78 v Olomouckém a 41 ve Zlínském kraji. Byly hodnoceny mechanismy udušení, pohlaví, věk a ovlivnění alkoholem. Bližší zaměření bylo na mechanismus udušení oběšením škrtící rýha, zlomeniny jazylky a chrupavky štítné, Amussatovy trhliny a škrtidlo. Výsledky: Ve 119 případech úmrtí udušením bylo více zemřelých mužů (88%). Průměrný věk zemřelých byl 50,5±17,5 let. Nejčastější mechanismus udušení byl oběšení (67,2%), dále utopení (14,3%) a udávení (9,2%). Hladina etanolu v krvi nad 0,2 byla zaznamenána u 44,5% úmrtí udušením. Hladina etanolu v krvi nad 0,2 se vyskytovala častěji u utopení než u oběšení (82% vs.45%, p=0,02) nebo udávení (82% vs.27%, p=0,018). Průměrný věk zemřelých s hladinou etanolu v krvi nad 0,2 byl 45 let a do 0,2 byl 55 let. Typická škrtící rýha byla nalezena u 18% oběšených, atypická levostranná u 45% a atypická pravostranná u 37%. U 35% případů oběšení byla přítomna pouze zlomenina chrupavky štítné, u 15% zlomeniny chrupavky štítné i jazylky a u 5% pouze zlomenina jazylky. Amussatovy trhliny byly přítomny u 16% oběšených. Nejčastěji použitým škrtidlem bylo lano (48,8%), elektrický kabel (7,5%) a popruh (6,3%). Závěr: Výsledky ukazují, že nejčastějším mechanismem je sebevražda udušením z oběšení. Zemřelí s hladinou etanolu v krvi nad 0,2 byli signifikantně mladší (p=0,001). Nebyla zjištěna signifikantní závislost výskytu zlomeniny (jazylky a chrupavky štítné) a Amussatovy trhliny na věku, pohlaví a typu škrtící rýhy. Také nebyla prokázána závislost mezi typem škrtící rýhy a stranou zlomeniny. 38

37 IMUNOHISTOCHEMICKÉ PREDIKTORY NESPECIFICKÝCH STŘEVNÍCH ZÁNĚTŮ A JEJICH VYUŽITÍ V PEDIATRICKÉ PRAXI Autoři: Navrátilová K., Prokopovičová K. Školitel: Bouchalová K., MUDr. Ph.D. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Incidence nespecifických střevních zánětů (IBD) u dětí narůstá. Aktivace markerů poškození DNA (DNA Damage Response, DDR) byla prokázána u dospělých s IBD. U dětí tyto souvislosti dosud nebyly popsány. Prediktory používané u dospělých pro časné použití imunomodulační a biologické léčby nejsou relevantní pro dětský věk. Cíle: Analýza klinických a laboratorních dat při diagnóze nespecifických střevních zánětů, zhodnocení aktuálního stavu nemocných (remise, relaps) dle pediatrického indexu aktivity Crohnovy nemoci (CD) a ulcerózní kolitidy (UC). Vyšetření imunohistochemických markerů souvisejících DDR a oxidativním poškozením v čase diagnózy a v čase relapsu onemocnění nemocných z bioptických vzorků střeva a jejich korelace s klinickými a laboratorními daty. Metodika: Byla vypracována databáze 106 nemocných s IBD diagnostikovaných na Dětské klinice LF a FN Olomouc: 38dětí s UC a 68 dětí s CD. Z těchto dětí byla vybrána skupina diagnostikovaná v roce 2010 a později: 64 dětí, jejichž bioptické vzorky střeva jsou uschovány na Ústavu klinické patologie FNOL. Tyto vzorky jsou následně imonohistochemicky testovány na přítomnost vybraných markerů. Výsledky: Mezi námi navrhované makery řadíme: p53, 8-oxoguanin, NF-κ-B, γ-h2ax a další proteiny patřící k DDR. Závěr: Specifické prediktory, které by při současném užití skóre PCDAI (Pediatric Crohn s Disease Activity Index) jednoznačně stanovily prognózu onemocnění a pomohly tak ihned od diagnózy zvolit vhodný léčebný režim pro maximální benefit pro pacienta, jsou novou prioritou výzkumu IBD. U pediatrických pacientů se zdá být optimální volit markery z biochemických kaskád, které svou aktivací předcházejí mutaci p53. Další imunohistochemické zpracování daných vzorků poskytne validnější data k další analýze. 39

38 AUTOKINEZIOTERAPIE U PROFESIONÁLNÍHO SYNDROMU KARPÁLNÍHO TUNELU Autoři: Pauswangová V., Zavadilová L. Školitel: Nakládalová M., doc. MUDr. PhD. Klinika pracovního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Syndrom karpálního tunelu je úžinový syndrom, který je způsoben útlakem středového nervu při jeho průchodu karpálním tunelem. Mezi jeho projevy patří parestézie, dysestézie a bolesti rukou. Základní objektivní diagnostickou metodou je elektromyografie. V ČR se jedná o nejčastěji hlášenou nemoc z povolání. To je také jedním z důvodů, proč si problematika tohoto onemocnění zasluhuje pozornost. Jednou z možností léčby je fyzioterapeutická metoda- autokinezioterapie. Cíle: Cílem naší pilotní studie bylo zjistit efektivitu autokinezioterapie jako prevence progrese incipientních forem syndromu karpálního tunelu. Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti, kteří trpěli incipientní formou syndromu karpálního tunelu. Incipientní forma v elektromyografickém vyšetření představovala nálezy odchylné od normy, ale nedosahující úrovně pokročilejšího postižení. Studentky SVOČ vyplnily při vstupním vyšetření s pacienty vyšetřovací arch zaměřený na subjektivní potíže pacientů. Poté byla pacientům vysvětlena a předvedena sestava tři vybraných jednoduchých cviků. Následně po dobu tří měsíců cvičili dle pokynů doporučené cviky sami. Po třech měsících byl při výstupním vyšetření vyplněn vyšetřovací arch. Bylo provedeno vyhodnocení změn subjektivně vnímaných potíží, přičemž za zlepšení byla považována změna k lepšímu alespoň v jednom ukazateli. Pilotní soubor tvořilo 8 pacientů. Cvičení prozatím dokončili 4 pacienti, u kterých se hodnotilo 7 končetin s incipientní formou syndromu karpálního tunelu. Další 4 pacienti dokončí studii v květnu Výsledky: Celkově došlo ke zmírnění subjektivních obtíží o 89 %, tedy u 17 ukazatelů z 19. Závěr: Pro validnější zhodnocení efektu autokinezioterapie bude nutná další studie na početnějším souboru pacientů. 40

39 METODY NUKLEÁRNÍ KARDIOLOGIE Autor: Pola M. Školitelé: Kamínek M., prof. MUDr. Ph.D. 1, Zapletalová J., Mgr. Dr. 2 1 Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci 2 Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci Úvod: Podle současných doporučení (Kolh P, et al ESC/EACTS Guidelines on myocardial revascularization. Eur J Cardiothorac Surg 2014; 46: ), pro diagnostiku a léčbu ischemické choroby srdeční (ICHS) nestačí pouze kritérium anatomického zúžení tepen nad 50%, u stenóz mezi 50-89% je nutné prokázat také ischemii nebo sníženou frakční průtokovou rezervu (FFR) pod 0,8. Cíle: Cílem práce bylo podle těchto nejnovějších kritérií ověřit senzitivitu a specificitu SPECT myokardu a posoudit přínos kvantitativních parametrů perfuze a funkce levé komory pro detekci rizikových pacientů se závažnou nemocí koronárních tepen. Metodika: Koronarografický nález byl dohledán u 116 po sobě jdoucích pacientů odeslaných na zátěžový SPECT v letech 2012 až 2013 na Kliniku nukleární medicíny FN Olomouc. Sedm (6%) pacientů s 50-89% stenózami bez ověření hemodynamické významnosti pomocí FFR nebylo do souboru zařazeno. Dále byl analyzován soubor 109 pacientů, průměrný věk 67 ± 10 let, z toho 77 mužů, průměrný věk 66 ± 9 let, 32 žen, průměrný věk 71 ± 10 let, 26 pacientů po předchozím infarktu myokardu, 28 po předchozí revaskularizaci, 42 s diabetem, 35 se systolickou dysfunkcí levé komory. Za závažný nález bylo považováno zjištění ischemie ve více povodích, nebo postihující 10% myokardu, nebo pozátěžové zhoršení ejekční frakce (EF) 5% nebo poměr tranzientní ischemické dilatace (TID) 1,17. Výsledky: Senzitivita a specificita vizuálního hodnocení SPECT byla 89% 95%CI (78%-95%) a 62% 95%CI (46%-76%). Sledovaný parametr SPECT ischemie 10% z levé komory statisticky významě koreluje s nálezem koronarografie (p < 0,0001). U parametrů pozátěžové zhoršení EF 5% a poměr tranzientní ischemické dilatace (TID) 1,17 se nepodařilo prokázat statisticky významnou závislost s výsledky koronarografie. Závěr: Metoda gated SPECT umožňuje identifikaci rizikových pacientů s pozitivním koronarografickým nálezem. Vhodným kvantitativním parametrem perfuze levé komory pomocí gated SPECT je parametr ischemie 10% z levé komory. 41

40 VYUŽITÍ AUTOMATICKÉ RETINÁLNÍ OXYMETRIE U DIABETICKÝCH PACIENTŮ Autor: Saňáková L. Školitel: Šín M., MUDr. Ph.D. FEBO Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Dramatický nárůst incidence diabetu v posledních letech je provázen zvyšováním počtu pacientů s diabetickou retinopatií. Přes výrazné pokroky v léčbě tohoto onemocnění zůstává jednou z nejčastějších příčin slepoty v průmyslově vyspělých zemích. Diabetická retinopatie je charakterizována poškozením sítnicových kapilár, které může vést k hypoxii sítnicové tkáně. Cíle: Zjistit, zda kyslíková saturace v sítnicových cévách závisí na stupni pokročilosti diabetické retinopatie. Metodika: Prospektivní studie porovnávající hodnoty kyslíkové saturace v sítnicových arteriích, vénách a arterio-venozní rozdíl měřených pomocí automatické retinální oxymetrie (Oxymap ehf. Rejkjavík, Iceland). Studie zahrnovala 114 očí 76 pacientů s diagnostikovaným diabetem a 57 očí 57 nediabetických pacientů, kteří sloužili jako kontrolní skupina. Diabetičtí pacienti byli dále rozděleni do skupin podle závažnosti diabetické retinopatie. Výsledky: Průměrná retinální arteriální saturace u pacientů bez diabetu byla 96,5 ± 2,6% a zvedla se u pacientů s lehkou diabetickou retinopatií na 96,7 ± 4,6%, u pacientů se středně závažnou diabetickou retinopatií na 97,8 ± 4,6% a u pacientů s těžkou neproliferativní či proliferativní diabetickou retinopatií na 100,5 ± 5,6%. Průměrná venózní saturace u pacientů bez diabetu byla 62,3 ± 7,4% a zvýšila se na 67,9 ± 7,2% u pacientů s lehkou diabetickou retinopatií, na 69,9 ± 6,7% se střední neproliferativní diabetickou retinopatií a na 74 ± 7,2% u pacientů s těžkou neproliferativní nebo proliferativní diabetickou retinopatií. Arterio-venozní rozdíl byl u zdravých pacientů v průměru 34,3 ± 7,2%. U pacientů s lehkou diabetickou retinopatií 28,8 ± 8,2%, u pacientů se střední diabetickou retinopatií 27,9% ± 5,8% a 26,5 ± 7,8% u pacientů s těžkou neproliferativní nebo proliferativní diabetickou retinopatií. Závěr: U pacientů s diabetickou retinopatií jsme prokázali zvýšení kyslíkové saturace hemoglobinu jak v arteriální, tak ve venózní krvi v sítnicových cévách v závislosti na tíži diabetického postižení. 42

41 DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA BOLESTI NA HRUDI NA URGENTNÍM PŘÍJMU 2. ČÁST SE ZAMĚŘENÍM NA AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROMY Autor: Staněk V. Školitel: Křivánková M., MUDr. PhD. Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Bolest na hrudi je častý příznak a může být spojem s život ohrožujícími stavy. Akutní koronární syndrom (ACS), který patří mezi nejzávažnější příčiny bolestí na hrudi, pod sebe zahrnuje nestabilní anginu pectoris (NAP) a akutní infarkt myokardu (bez ST elevací- NSTEMI - a s ST elevacemi - STEMI). Cíle: Cílem práce je zjistit, jaká je skladba pacientů s akutním koronárním syndromem, jejich věk, pohlaví a jak se liší od skupiny pacientů s bolestí na hrudi z jiné příčiny. Dále jsme zjišťovali, jakým způsobem se tito pacienti dostali na Oddělení urgentního příjmu (OUP). Metodika: Práce navazuje na naši deskriptivní studii z loňského roku, kdy jsme statisticky zpracovali lékařské dokumentace pacientů v nemocničním informačním systému vyšetřených na OUP za 6 měsíců (od do ) se vstupní diagnózou bolest na hrudi (R 07.4). Vzorek obsahoval 323 pacientů. Navázali jsme statistickým zpracováním údajů vybraných pacientů s diagnózou ACS. Výsledky: Kardiální etiologie bolestí na hrudi byla prokázána v 34 %, z toho se v 55 % jednalo o ischemii myokardu. Akutní koronární syndrom byl zjištěn u 55 % pacientů s ischemickou bolestí, tedy u 10 % pacientů s bolestí na hrudi. Průměrný věk pacientů s ACS byl 69 let (muži 66 let, ženy 72 let), s nekardiální bolestí 55 let. Nejvíce pacientů s ACS dorazilo na OUP bez doporučení - 43%, 33% bylo dovezeno Zdravotnickou záchrannou službou, 15% odesláno praktickým lékařem, 9% ambulantním specialistou. Závěr: Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc v sobě zahrnuje ambulanci Lékařské služby první pomoci, ambulance specialistů (interní, chirurgická, neurologická aj.) a vysokoprahový Emergency room. Pacienti s ACS jsou Zdravotnickou záchrannou službou primárně transportováni na I. Interní kliniku, kde je možnost okamžité koronární intervence, proto jejich zastoupení není na OUP příliš vysoké. Přesto však přibližně každý desátý pacient s bolestí na hrudi na OUP trpí ACS. 43

42 KLINICKÝ OBRAZ VYBRANÝCH PORUCH OSOBNOSTI NA PK FNOL Autor: Škrabánková V. Školitel: Kamarádová D., MUDr. Ph.D. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Poruchy osobnosti se řadí k závažným duševním poruchám, které jsou obtížně léčitelné a výrazně zasahují do každodenního života. Často bývají doprovázeny maladaptivním chováním jako např. abusem alkoholu nebo psychoaktivních látek, přejídáním, gamblingem, apod. Toto chování má další negativní dopad na jejich život a léčbu. Cíle: Cílem práce bylo prozkoumat souvislosti mezi Body Mass Indexem (BMI) a klinickým stavem pacientů s poruchou osobnosti. Metodika: Jedná se o retrospektivní studii zkoumající hodnoty BMI u pacientů hospitalizovaných na Klinice psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc od ledna 2010 do prosince Zkoumána byla data pacientů diagnostikovaných jako porucha osobnosti dle Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (MKN ). Demografická a klinická data byla získána ze vstupního vyšetření před přijetím na kliniku z databáze MEDEA. K hodnocení tíže symptomatiky byl využit dotazník CGI (Guy XY). Výsledky: Celkově byla zkoumána data 162 probandů (110 žen). Průměrný věk skupiny byl 32,6 ± 11,51 let. Nejvíce pacientů trpělo emočně nestabilní poruchou osobnosti (n=121), dále úzkostnou (n=12), jinou specifickou (n=8), nespecifickou (n=6), histriónskou (n=5), závislou (n=3), disociální (n=2), paranoidní (n=2) a schizoidní poruchou osobnosti (n=1). Průměrná hodnota BMI v celé skupině byla 26,14 ± 5,9 a CGI 4,25 ± 1,22 bodů. Ve srovnání s ostatními skupinami se podařilo prokázat statisticky významně nižší hodnotu BMI u pacientů emočně nestabilní poruchou osobnosti (p<0,05). Souvislost mezi BMI a sebevražedným jednáním se nám nepodařilo prokázat. Stejně tak se nepodařilo prokázat souvislost mezí tíží choroby a hodnotou BMI. Závěr: V naší práci se nám podařilo prokázat, že pacienti trpící poruchou osobnosti mají průměrně zvýšenou hodnotu BMI nad stanovené normy. Nicméně u emočně nestabilních probandů ve srovnání s ostatními poruchami osobnosti byla hodnota BMI snížená. Souvislost mezi tíží symptomatiky, suicidalitou a BMI se nám nepodařilo prokázat. 44

43 PORANĚNÍ SKELETU HORNÍ KONČETINY - OBRAZOVÝ PRŮVODCE RTG SNÍMKY Autor: Šťastná K. Školitel: Chmelová J., doc. prim. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nejčastější indikací k rentgenologickému vyšetření jsou úrazové a poúrazové stavy kostí a kloubů. Fraktury, luxace a subluxace. Správné čtení prostého snímku proto nezbytně patří k základním znalostem lékaře radiologa, ale i jiných specializací. Často je rozhodující pro další terapeutický postup. Cíle: Tento interaktivní program je zaměřený k postgraduálnímu studiu lékařů v oboru radiologie jako přehledný a ucelený obrazový průvodce poraněními skeletu horní končetiny. Metodika: Použita byla AO klasifikace fraktur a dislokací dlouhých kostí s rozšířením o ustálené názvy speciálních typů fraktur z české odborné lékařské literatury. Jako zdroj všech prostých snímků byl použit digitální archiv Fakultní nemocnice IMPAX. V databázi programu je 127 položek, přičemž snímky nejsou starší 7 let. Výsledky: Program nabízí přehled všech typů poranění kostí a kloubů horní končetiny. Na každém rozcestníku je možné porovnat snímky patologické s prostým snímkem bez známek traumatu. Celým programem je možné pohybovat se i zpět a volně přecházet od přehledů ke konkrétním případům. Závěr: Snímky v tištěné podobě (tedy např. v publikaci) nikdy nezobrazí všechny detaily tak, jak je to možné v elektronické podobě. Díky interaktivnímu programu má každý možnost prohlédnout si snímky na monitoru, se kterým je zvyklý denně pracovat. 45

44 KVALITA ŽIVOTA PO LÉČBĚ ZHOUBNÝCH NÁDORŮ HLAVY A KRKU Autoři: Šulavíková P., Vojtíková M. Školitel: Brož M., MUDr. Otolaryngologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V České republice se roční incidence nádorů hlavy a krku pohybuje od 0,5 do 4,0/ obyvatel. Karcinom hrtanu je pak nejčastějším zhoubným nádorem otorinolaryngologické oblasti. Poměr výskytu mezi pohlavími je 9:1 v poměru mužů k ženám. Cíle: Srovnání kvality života souborů pacientů s karcinomem hrtanu T1N0M0 léčených operačně (chordektomií) nebo ozařováním (radioterapií). Metodika: Naše práce se zabývala karcinomy hrtanu typu T1N0M0. Osm ze souboru devatenácti pacientů, kteří obdrželi náš dotazník EORTC 30, reagovalo zpětnou vazbou. Dotazník obsahuje pět funkčních škál (tělesná, kognitivní, emocionální, sociální a vykonávání rolí), tři symptomové škály (únava, bolest, nevolnost/zvracení) a jedna globální škála (zdraví a kvalita života). Výsledky: Z osmi pacientů, kteří spolupracovali a vyplnili náš dotazník, byli radioterapií léčeni tři. Ostatní podstoupili chirurgickou léčbu. Pacienti léčení radioterapií popisovali výrazně zhoršenou dlouhodobou kvalitu života. Na stupnici od 1 do 7 (přičemž číslo 1 vyjadřuje nejnižší a 7 nejvyšší stupeň) ohodnotili kvalitu svého života průměrně 2,67 oproti pacientům po léčbě operační, kteří ohodnotili kvalitu svého života průměrně 5,6. Po celkovém vyhodnocení dotazníků jsme zjistily, že hlavním problémem pacientů po operaci bylo telefonování a komunikace. U pacientů léčených radioterapií byl hlavním problémem kašel. Závěr: Vrámci našeho dotazníku udávají pacienti léčení radioterapií výrazné zhoršení kvality života oproti pacientům léčeným operačně. Vzhledem k malému souboru pacientů nelze považovat výsledky za validní. 46

45 PORANĚNÍ SKELETU DOLNÍ KONČETINY OBRAZOVÝ PRŮVODCE RTG SNÍMKY, CT A MR OBRAZY Autor: Žácky F. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr., Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nejčastější zlomeninou stehenní kosti je zlomenina kyčle (tj. fraktúra proximálního femuru). Patří k nejčastějším frakturám ve věku nad 65 let. Procento hospitalizovaných je 100 %. Nebyl zjištěn žádný významný rozdíl mezi pohlavími ve věku od 15 do 60 let. Ve věku od 60 a více let incidence vzrůstá u obou pohlaví, u žen je tento typ zlomeniny 1,9krát častější než u mužů. Existují tři vzájemně se ovlivňující se faktory: pevnost kosti, riziko pádu a účinnost neuromuskulární odpovědi. Ve věkové skupině od 50 do 74 let je redukce kostní hmoty silný nezávislý rizikový faktor pro zlomeninu krčku stehenní kosti, ale ve věku nad 75 let, osteoporóza může být méňe důležitá než poškození ochranné neuromuskulární odpovědi. Cíle: Cílem naší práce bylo seznámit se s AO klasifikací zlomenin stehenní kosti, vyhledat ke každému schématu odpovídající rtg snímek zlomeniny a vytvořit podklad pro výukový materiál. Metodika: Obrazovou dokumentaci jsem vyhledával v archivu PACS Radiologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Pro popis, a tedy klasifikaci typu zlomeniny, jsem použil AO klasifikaci. Pro zařazení RTG snímků do AO klasifikace jsem využíval odborný popis snímku radiologem. Výsledky: Podle AO klasifikace existuje 81 typů zlomenin stehenní kosti, v archivu se podařilo vyhledat 25 z nich. Schémata a snímky jsem přehledně seřadil a uspořádal. V České republice se pro popis fraktur na RTG snímcích nejvíce používá Anatomická klasifikace - popisná. Jedná se vlastně o anatomický popis místa zlomeniny. AO klasifikaci jsem vybral na základě její schématičnosti a přehlednosti. Závěr: Výsledkem práce je obrazový průvodce, který by měl zlepšit komunikaci a usnadnit práci začínajícím lékařům v oborech radiologie, traumatologie a ortopedie při hodnocení a popisu snímků. 47

46

47 KLINICKÉ OBORY INTERNÍ

48

49 SLEDOVÁNÍ HLADIN NEOPTERINU U PACIENTŮ S GISTEM LÉČENÝCH IMATINIBEM Autor: Baranková S. Školitelé: Zezulová M., MUDr., Melichar B., prof. MUDr. Ph.D Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Gastrointestinální stromální tumory (GISTy) jsou neepitelové nádory trávicí trubice, které se obecně řadí k nádorům s relativně vzácným výskytem. Nejčastější lokalizací nádoru je žaludek (40-70%) a tenké střevo (20-40%). Existují také případy lokalizace nádoru mimo trávicí trubici, tzv.egisty. Nejzásadnějším vyšetřením pro diagnostiku nádoru je histopatologické vyšetření vzorku nádorové tkáně. GIST nádory jsou jak chemorezistentní tak i radiorezistentní. Pokud je nádor resekabilní, nejvýhodnější metodou léčby je radikální chirurgická resekce nádoru s případnou následnou adjuvantní terapií. Cílená léčba se užívá např. u pacientů s metastatickým postižením nebo u pacientů s vysokou pravděpodobností návratu onemocnění. Cílená terapie se užívá bud v adjuvantním (pooperačním) nebo paliativním režimu a podávanou látkou je imatinib mesylát v 1.linii, sunitinib malát v 2.linii a v 3.linii regorafenib. Cíle: Pravidelná monitorace hladin neopterinu v moči, jakožto nespecifického ukazatele aktivity imunitního systému příp. toxicity cílené léčby. Souvislost mezi změnami hladin neopterinu a prognózou pacientů s GISTem. Metodika: V našem souboru jsme sledovali 46 pacientů s histologicky potvrzeným metastatickým GISTem (26 žen, 20 mužů). Průměrný věk pacientů byl 62 let. Hladiny neopterinu byly stanovovány průměrně 1x za 30 dnů ve vzorcích moči. Koncentrace neopterinu byly vyjádřeny jako poměr neopterinu/kreatininu (µmol/mol kreatininu). Výsledky: Hladiny neopterinu vzrostly ve značném procentu u pacientů s pokročilým GISTem (19 ze 46). Zvýšení hodnot neopterinu nebylo ve spojitosti se špatnou prognózou, ale údaje o přežití jsou nezralé (18 ze 46 pacientů zemřelo). Závěr: Z naší studie vyplývá, že na rozdíl od jiných nádorů, u GIST nádorů koncentrace neopterinu v moči neznamená špatnou prognózu. Cílená léčba imatinibem představuje velmi účinnou terapii, která mění přirozený průběh nádorového onemocnění. 51

50 NEINVAZIVNÍ MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU U PACIENTŮ SE SYNDROMEM OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ APNOE Autor: Bařinová D. Školitel: Sova M., MUDr. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pro pacienty se syndromem obstrukční apnoe (OSAS) je typická vysoká prevalence noční arteriální hypertenze, která je klasicky hodnocena pomocí ambulantního monitorování krevního tlaku (ABPM). To však může opakovanými insuflacemi manžety vést k probouzení pacienta. Zda tato probuzení mohou zvýšit krevní tlak a tím poskytovat falešně pozitivní hodnoty krevního tlaku není zcela jasné. Měření krevního tlaku pomocí pulsního transitního času (PTT BP) je nová neinvazivní metoda pro měření krevního tlaku, která nevede k opakovanému probouzení pacientů. Cíle: Porovnat výsledky ABPM s PTT BP a posoudit, zda měření krevního tlaku s použitím manžety vede k výskytu falešně pozitivních výsledků. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 16 pacientů (z toho 13 mužů), jejichž průměrný věk byl 58 let. Pacienti podstoupili ve dvou po sobě jdoucích nocích polysomnografii, včetně PTT BP měření. V průběhu druhé noci bylo současně provedeno měření ABPM. Výsledky: Průměrný systolický tlak měřený metodou PTT BP v průběhu 1. noci byl 121,5 ± 20,1 mmhg, v průběhu 2. noci 121,6 ± Průměrný systolický tlak měřený manžetou během 2. noci byl 128,2 ± 21,5. Použitím Pearsonova testu jsme prokázali dobrou korelaci mezi výsledky PTT BP a ABPM (0,594) a mezi hodnotami získanými měřením PTT po obě noci (0,810). Studentův t-test neprokázal rozdíl mezi výsledky 1. a 2. noci (p = 0,965). Závěr: Měření krevního tlaku pomocí pulsního transitního času může být použito k hodnocení noční hypertenze u pacientů s OSAS. Také bylo prokázáno, že opakovaná mikroprobouzení způsobená insuflacemi manžety neovlivňuje výsledky ABPM. Práce vznikla za podpory projektu LF_2015_036 52

51 PROGNOSTICKÝ VÝZNAM NEOPTERINU U RENÁLNÍHO KARCINOMU Autor: Baťová I. Školitel: Študentová H., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom ledviny patří mezi závažná zhoubná nádorová onemocnění. Jeho incidence v naší populaci má rostoucí charakter a Česká republika se řadí mezi země s nejvyšším výskytem tohoto onemocnění. Přesto, že incidence stoupá, můžeme říci, že křivka mortality má v posledních letech stagnující charakter. Dlouhodobě je hlavní možností léčby chirurgická intervence, ovšem významný posun zaznamenala v posledních letech léčba biologická. V rámci rozhodování o léčebném postupu je důležitá stratifikace pacientů z hlediska jejich prognózy. Neopterin byl v řadě případů popsán jako významný prognostický faktor nádorových onemocnění. Cíle: Zhodnotit prognostický význam neopterinu v moči u pacientů s metastatickým renálním karcinomem (mrcc). Metodika: V našem souboru bylo hodnoceno 82 pacientů (62 mužů a 20 žen), ve věku od 23 do 81 let (průměr 62,26±10,67). Sběr dat probíhal od března 2005 do února Pacientům byly odebrány vzorky ranní moči. Ke stanovení koncentrace neopterinu v moči bylo použito kapalinové chromatografie (HPLC). Kreatinin byl vyšetřen pomocí Jaffeho reakce na analyzátoru MODULAR. Koncetrace neopterinu v moči byla vztažena k hodnotě kreatininu (µmol/mol kreatininu). Rozdíly mezi skupinami pacientů byly analyzovány s použitím Mann-Whitneyho U testu a log-rank testu. Statistická významnost byla vztahována k hladině významnosti p = Výsledky: Průměrná hodnota neopterinu v celém souboru byla 287,76±242,65 µmol/mol kreatininu. Hladina neopterinu byla významně vyšší u žen než u mužů, 438,5±385,5 µmol/mol kreatininu (n=20), 239,129±148,47 µmol/mol kreatininu (n=62), p=0,003. Zatímco u žen nebyla prokázána závislost přežití na neopterinu p=0,73, u mužů byl neopterin (neopterin 214 µmol/mol kreatininu) prognosticky významný p=0,0008. Rovněž bylo prokázáno lepší přežití u mužů než u žen p=0,04. Závěr: Neopterin v moči byl významně vyšší u žen než u mužů, u žen však neopterin nevykazoval prognostický význam, naopak u mužů byl významně prognostický. Neopterin vyšší nebo rovný 214 µmol/mol kreatininu předpovídal prognózu pacientů s vysokou významností. V celkovém přežití byl významný rozdíl mezi muži a ženami. 53

52 MOŽNOSTI PREDIKCE RECIDIVY FIBRILACE SÍNÍ PO KATETRIZAČNÍ ABLACI Autor: Borišincová E. Školitel: Skála T., MUDr. Ph.D. I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Katetrizační ablace se stala v posledním desetiletí metodou volby v lečbě fibrilace síní (FS), která je rezistentní vůči antiarytmické (AA) medikamentózní lečbě. Současné metody EKG monitorace po ablaci podhodnocují reálný počet recidiv arytmie u řady pacientů, což vede k signifikantnímu bias ve studiích hodnotících rozdíly mezi pacienty s recidivou arytmie a bez ní. Cíle: Zhodnotit množství recidiv fibrilace síní po katetrizační ablaci a aplikaci adenosinu při monitorování pomocí implantabilního EKG záznamníku Biomonitor (Biotronic, Berlin, Germany). Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s paroxysmální fibrilací síní a 34 z nich je aktuálně sledováno alespoň 6 měsíců. Všem pacientům byl alespoň 3 týdny před ablací naimplantován Biomonitor. Všechna AA byla vysazena dostatečně dlouho před ablací. Použita byla široká antrální izolace plicních žil (PV), radiofrekvenční energie, point-by-point ablace, intrakardiální echokardiografie a řiditelné sheathy. Po izolaci PV bylo na každou PV podáno 18mg adenosinu i.v. s hodnocením rekondukce pomocí cirkulárního mapovacího katetru. V případě rekondukce byla provedena extenzivní reablace v místě rekondukce s opětovnou aplikací adenosinu až do vymizení rekondukce. Výsledky: Izolace všech PV bez rekondukce po podání adenosinu bylo dosaženo u všech pacientů. 29/34 pacientů (85,3%) nemělo během sledování po ablaci žádnou epizodu FS i bez užívání antiarytmické léčby. 4 pacienti měli ojedinělé asymptomatické paroxysmy trvající do 2 minut (bez AA léčby). 1 pacient dostal AA léčbu (sotalol) pro časnou recidivu FS, bez další recidivy na léčbě. Závěr: Izolace plicních žil s eliminací dormantního vedení po aplikaci adenosinu má vysoké procento úspěšnosti v udržení sinusového rytmu i při striktní kontinuální EKG monitoraci pomocí implantabilního EKG monitoru. 54

53 VÝZNAM VYUŽITÍ IMUNOHISTOCHEMIE U PACIENTŮ S BARRETTOVÝM JÍCNEM Autoři: Březíková K., Sosýnová V. Školitel: Gregar J., MUDr. Ph.D. II. interní gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Barrettův jícen je známá prekanceróza. Setkáváme se u něj s histologickými změnami od intestinální metaplázie, přes low-grade dysplázii, high-grade dysplázii až po adenokarcinom. Zlatým standardem je endoskopické vyšetření jícnu a odběr tkáně na histologický rozbor. Imunohistochemie není standardně využívanou metodou, ale jak se ukazuje v posledních letech, může být užitečná pro stratifikaci a posouzení rizika dysplastických změn u pacientů s Barrettovým jícnem. Cíle: Cílem studie je zjistit význam imunohistochemického vyšetření u jednotlivých stádií Barrettova jícnu. Metodika: Každý pacient diagnostikovaný či sledovaný na 2. interní klinice FNOL byl vyšetřen endoskopicky, byly provedeny biopsie ze všech podezřelých makroskopických lézí a dále biopsie dle doporučení gastroenterologické společnosti. Do studie bylo zařazeno celkem 50 pacientů: 25 pacientů s intestinální metaplázií a 25 pacientů s low-grade dysplázií. Sledovali jsme expresi těchto vybraných imunohistochemických markerů: MUC2 a H2AX. Exprese MUC2 a H2AX byla hodnocena semikvantitativně dle tzv. H-skóre (histoscore), což je intenzita zbarvení násobena procentem pozitivních buněk. Výsledky: Imunohistochemické vyšetření vybraných proteinů MUC2 a H2AX ukázalo nárůst hodnot H-skóre u obou vybraných markerů. MUC2 6% u intestinální metaplázie vs. 36% u low-grade dysplázie, H2AX 26% u intestinální metaplázie vs. 44% u low-grade dysplázie. Statistická významnost ale u tak malého vzorku nalezena nebyla. Závěr: Imunohistochemické vyšetření vybraných proteinů MUC2 a H2AX ukázalo, že jde o užitečné markery v hodnocení progrese onemocnění Barrettova jícnu a že mohou pomoci při určení rizika dysplastických změn v terénu Barrettova jícnu. Práce byla podpořena grantem NT /2012 a NT /

54 VÝSLEDKY LÉČBY CHRONICKÉ MYELOIDNÍ LEUKEMIE U STARŠÍCH PACIENTŮ Autoři: Čermáková Z., VráblováL. Školitel: Faber E., prof. MUDr. CSc. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Výsledky léčby chronické myeloidní leukemie (CML) se dramaticky zlepšily po zavedení inhibitorů tyrosinové kinázy (TKI). Toto zlepšení se podle literárních údajů projevilo také u starších pacientů. Cíle: Srovnat výsledky léčby TKI nemocných s CML starších 65 let a s výsledky léčby mladších pacientů. Metodika: Pro retrospektivní hodnocení byli vybráni nemocní léčeni v první linii imatinibem na HOK LF UP po roce Výsledky byly získány z dokumentace pacientů. Byly použity popisné statistické metody a analýza přežití podle Kaplana a Meiera v kombinaci s log-rank testem. Výsledky: Starší pacienti, 17 žen a 16 mužů ve věku od 65 do 88 let (medián 73), měli podle Sokalova skóre v jednom případě (3%) nízké riziko, 18 (54,5%) střední a 13 (69,7%) pacientů mělo vysoké riziko. 48,5% pacientů dosáhlo kompletní cytogenetickou a 39,4% velkou molekulární odpověď. K úmrtí nemocných došlo v 5 případech v důsledku progrese CML, 3 nemocní zemřeli na komorbiditu. Mladší pacienti, 42 žen a 56 mužů ve věku od 20 do 64 let (medián 51,5), mělo následující riziko CML dle Sokalova skóre: nízké 35 (37,5%), 34 (34,7%) střední a 25 (25,5%) pacientů vysoké. U 2 pacientů nebyla míra rizika vypočítána. V této kontrolní skupině dosáhlo 81,6% pacientů kompletní cytogenetickou odpověď, (u 1 odpověď doposud nehodnocena) 69,4% pacientů dosáhlo velkou molekulární odpověď (u 2 prozatím nehodnocena). K úmrtí nemocných došlo v 3 případech v důsledku progrese CML, 7 na komorbiditu, 1 pacient spáchal suicidium a u 1 nám není příčina úmrtí známa. Závěr: Na rozdíl od literárních údajů nás naše výsledky nutí konstatovat, že starší nemocní s CML mají v našem centru horší prognózu. Horší přežití lze vysvětlit vyšší rizikovostí CML, někdy pozdějším nasazením TKI, horší tolerancí léčby (hematologická toxicita si vynucuje nižší dávkování TKI) a v některých případech předčasným ukončení terapie. V budoucnu bude nezbytné provést podrobnou analýzou příčin horších výsledků léčby. 56

55 AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE U STARŠÍCH NEMOCNÝCH Autor: Čerňan M. Školitel: Szotkowski T., MUDr. Ph.D. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Akutní myeloidní leukemie (AML) představují heterogenní skupinu maligních onemocnění krvetvorby. Starší nemocní (nad 65 let) mají ve srovnání s mladšími častější a závažnější přidružená onemocnění, což komplikuje a často i znemožňuje podání potenciálně kurativní léčby. Cíle: Zhodnocení dlouhodobých léčebných výsledků u starších nemocných s AML a možnosti využití HCT-CI indexu (Hematopoietic Cell Transplantation Comorbidity Index) k predikci výsledků kurativní terapie. Metodika: Retrospektivní analýza záznamů pacientů starších 65 let léčených na Hemato-onkologické klinice FN Olomouc v letech Soubor představovalo 270 pacientů s mediánem věku 71,9 let. Sedm pacientů bylo léčeno pro akutní promyelocytární leukémii (AML M3) a 263 pacientů pro ostatní formy AML. Výsledky: V skupině pacientů s AML (mimo M3) bylo 57 (21,7%) pacientů léčeno s kurativním záměrem. Medián celkového přežití byl 35,5 týdnů. U 41 z těchto pacientů byl retrospektivně vyhodnocen HCT-CI index při stanovení diagnózy (medián HCT-CI = 1). Medián celkového přežití u 26 (63,4%) pacientů s hodnotou HCT-CI 2 byl 36,6 týdnů a v skupině 15 (36,6%) pacientů s HCT-CI 3 byl 35,5 týdnů. Nemocných s AML (mimo M3) léčených paliativně bylo 206 (78,3%). Medián celkového přežití u těchto pacientů byl 10,7 týdnů. V skupině sedmi pacientů s akutní promyelocytární leukémií byla u všech zahájená kurativní terapie, jeden pacient však krátce poté zemřel na krvácení do mozku a další odmítl pokračování léčby. Medián celkového přežití v kurativně léčené skupině byl 123,2 týdnů. Závěr: Výsledky ukázaly, že v selektované skupině pacientů nad 65 let je kurativní léčba spojená s delším celkovým přežitím. Pro výběr vhodné léčebné strategie je potřebné zhodnotit nejen kalendářní věk pacientů, ale také výskyt přidružených onemocnění a charakteristiku samotné AML - nejvýznamnějším prognostickým faktorem u starších nemocných je výskyt nepříznivých chromozomálních abnormalit. Kurativní léčba pacientů s akutní promyelocytární leukémií je bez ohledu na věk spojená s lepší prognózou než u jiných forem AML. 57

56 PŘÍNOS TRANSBRONCHIÁLNÍCH PLICNÍCH BIOPSIÍ V DIAGNOSTICE INTERSTICIÁLNÍCH PLICNÍCH PROCESŮ Autor: Genzor S. Školitel: Zatloukal J., MUDr. Ph.D. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Transbronchiální biopsie (TBB) je bronchoskopickou bioptickou technikou, při které se provádí odběr plicní tkáně přes stěnu průdušky. Podle různých autorů se liší diagnostický přínos TBB u různých plicních onemocnění. Zdá se také, že výběr odběrové metody (tj. forceps nebo kryosonda) určuje výtěžnost odběru. Cíle: Zjistit přínos transbronchiálních plicních biopsií v diagnostice intersticiálních plicních procesů (IPP). Porovnat výtěžnost forceps (vlastní) a kryobiopsií (literatura) u idiopatických plicních fibróz. Metodika: Rozdělení nálezů z TBB podle přínosu pro diagnózu TBB zásadní, kdy nebyla potřebná další diagnostická metoda, TBB podporující dg., kdy pro diagnózu musela být použita další metoda, ale TBB ukázala na povahu patologického procesu a TBB nepřínosná, kde obraz z TBB byl úplně nespecifický. Celkový diagnostický přínos je součtem procent TBB zásadní a TBB podporující dg. Do sledovaného souboru jsme zařadili celkem 348 pacientů s IPP, u kterých byla provedena forceps TBB v letech a v roce K porovnání diagnostické výtěžnosti forceps biopsií a kryobiopsií jsme vybrali vhodné studie z databáze PubMed, jejich výsledky vyhodnotili a srovnali s výsledkami našich forceps biopsií. Výsledky: Celkový diagnostický přínos forceps TBB u všech IPP byl 57,7%, přičemž u sarkoidózy činil 64,9%, u exogenní alergické alveolitidy 60% a u pneumokonióz až 92%, u idiopatické plicní fibrózy (IPF) 44,2%. Kryobiopsie podle literárních zdrojů (odkazy viz poster) měla v diagnostice IPF úspěšnost celkem v 5 studiích až 76% (72-80%) a měla tedy významně lepší úspěšnost v diagnostice IPF než forceps. Závěr: Transbronchiální biopsie pomocí kleští (forceps biopsie) má velký diagnostický přínos u sarkoidózy a pneumokonióz. U jiných IPP je její úspěšnost nižší, avšak její význam spočívá ve vyloučení jiných možností (např. nádoru, sarkoidózy). Zdá se, že v literatuře je dostatek evidence o vyšší úspěšnosti TBB pomocí kryosondy. 58

57 ZÁTĚŽOVÁ VYŠETŘENÍ U PACIENTŮ SE SYNDROMEM OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ APNOE Autor: Gottfriedová B. Školitel: Sova M., MUDr. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je nejvýznamnější poruchou dýchání ve spánku. Arteriální hypertenze je častou komorbiditou u pacientů s OSA. Jak reaguje krevní tlak těchto pacientů a jak často se vyskytuje nadměrná reakce tlaku na zátěž není přesně známo. Cíle: Cílem bylo zjištění korelace mezi nadměrnou reakcí krevního tlaku na zátěž a tíží obstrukční spánkové apnoe. Metodika: Zařazeno bylo 40 pacientů (31 mužů) se středně těžkým a těžkým OSA (průměrný apnoe-hypopnoe index (AHI) 50,54). Všichni pacienti podstoupili antropometrická měření, noční monitoraci a zátěžové vyšetření na bicyklovém spiroergometru. Data byla statisticky analyzována za použití softwaru SPSS verze 1.5. Výsledky: Zaznamenány byly následující průměrné hodnoty tíže OSA (AHI 50,54, oxygen desaturation index 58,67, průměrná noční saturace 90,78 %, % doby spánku v SpO2 < 90 % SpO 2 23,82). Nadměrná reakce krevného tlaku na zátěž byla zaznamenána u 21 (52,5 %) pacientů, avšak nebyla nalezena žádná statisticky významná korelace mezi ní a parametry OSA (hodnoty p- AHI 0,409, ODI 0,133, průměrná noční SpO 2 0,701, % doba spánku < 90 % SpO 2 0,828). Závěr: Nadměrná reakce krevního tlaku na zátěž je u pacientů s OSA vysoce prevalentní. Avšak nebyla nalezena signifikantní korelace mezi přítomností této patologie a parametry OSA. Z těchto výsledků je jasné, že vztah mezi krevním tlakem během zátěžového vyšetření a OSA je komplexní. Práce vznikla za podpory projektu LF_2015_036 59

58 DIABETES MELLITUS A OSTEOPORÓZA VZÁJEMNÝ VZTAH Autor: Hrachovinová S. Školitelé: Karásek D., doc. MUDr. Ph.D., Brychta T., MUDr. RNDr. PhD. III. interní klinika nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Diabetes mellitus i osteoporóza patří mezi civilizační onemocnění a jejich výskyt se ruku v ruce se stárnoucí populací zvyšuje. Významně se podílí na morbiditě pacientů a negativně ovlivňují kvalitu jejich života a náklady na zdravotní péči. Cíle: Cílem této práce bylo nejprve na základě dostupné literatury analyzovat vztah diabetu 1. a 2. typu a osteoporózy. Při potvrzení předpokládané pozitivní korelace pak aplikovat získané poznatky do praxe, tzn. zejména u mnohem častějšího diabetu 2. typu navrhnout metodu zjištění rizika patologických fraktur a potvrdit hypotézu korelace incidence kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy. Metodika: Přehledová review dostupné literatury, na jejím základě návrh a realizace pilotní prospektivní studie u diabetiků 2. typu. Pomocí moderní technologie přístroje EndoPAT byla u 40 diabetiků 2. typu (21 ženy, 19 muži, průměrný věk 58,5 let) a 40 kontrol (22 ženy, 18 muži, průměrný věk 60,1 let) měřena endoteliální dysfunkce a tato korelována s hodnotami mikroalbuminurie, lipidového spektra, délkou trvání diabetu, glykovaným hemoglobinem, procenty a rozložením tělesného tuku, C-peptidem, homocysteinem a patologickými frakturami. Měření probíhají 1 krát ročně, pacienti jsou nyní sledováni třetím rokem, měření budou v následujících letech pokračovat. Výsledky: V souboru diabetiků ani kontrol zatím nebyla zjištěna žádná patologická fraktura. Obě skupiny se však významně liší v hodnotách endotelové dysfunkce diabetici vykazují signifikantně horší hodnoty, které navíc pozitivně korelují s hodnotami mikroalbuminurie, množstvím tuku na břiše, hodnotami HDL a délkou trvání diabetu. Nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi pohlavími. Závěr: Nejnovější studie poukazují na vzájemný vztah diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy. Naše práce se snaží tento vztah potvrdit a přiřadit diabetes k přímým rizikovým faktorům osteoporózy. 60

59 SCREENING RIZIKOVÝCH FAKTORŮ NÁHLÉ SMRTI U SPORTOVCŮ Autor: Janák M. Školitel: Sovová E., prof. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Náhlá smrt (NS) ve sportu (do jedné hodiny) je v dnešní době poměrně často diskutovaná nejen v medicíně. Jedním z preventivních opatření vzniku NS mohou být pravidelné kontroly zdravotního stavu sportovce. Od roku 2014 platí v ČR nová legislativa, která stanovuje, že základní součástí vyšetření je provedení EKG. Cíle: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit EKG nálezy u sportovců, kteří byli v první polovině roku 2014 vyšetřeni v rámci pravidelných prohlídek zdravotní způsobilosti ke sportu. Druhým cílem bylo provést korelaci mezi výsledkem hodnocení EKG lékařem a studentem. Metodika: Celý soubor tvořilo 380 sportovců (soubor S1 191osob s průměrným věkem 13,6 ± 6,9let = první vyšetření a soubor S2 189 osob s průměrným věkem 15,6 ± 8,1let = opakované vyšetření). V souboru S1; S2 bylo provedeno 142; 148 ergometrií/dvoustupňových ergometrií, 18; 38 spiroergometrií a 31; 3 klidové EKG. Výsledky: U souboru S1 a S2 bylo 58; 52 (30,4%; 27,5% ) sportovců bez patologického nálezu na EKG, s fyziologickou odchylkou bylo 105;106 (55%; 56,1%) a s patologií 28; 31 (14,7%; 16,4%). Shoda v EKG nálezu student/kardiolog byla v souboru S1 134 (70,2%) případech, v 35 (18,3%) případech hodnotil student nález horší ve srovnání s kardiologem. Ve 22 (11,5%) případech hodnotil kardiolog nález jako horší ve srovnání s hodnocením studenta. Shodné nálezy bez patologie 40 (20,9%), s fyziologickou odchylkou 87 (47,7%), patologické 7 (3,7%). Mezi hodnocením studenta a kardiologa byl prokázán signifikantní posun (p = 0,018 Bowkerův test symetrie). Závěr: I u zdravých sportovců můžeme nalézt vysoké procento patologických nálezů na EKG, znalosti EKG u studentů by měly patřit k základním dovednostem v kurikulu lékařské fakulty. 61

60 SPOLEČNÁ RIZIKA KARDIOVASKULÁRNÍCH A PANKREATOBILIÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ - AKUTNÍ PANKREATITIDA A ZMĚNY NA EKG Autor: Jančaříková M. Školitelé: Sovová M., MUDr., Procházka V., doc. MUDr. Ph.D. II. interní gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Těžká akutní pankreatitida je doprovázena kardiovaskulárními komplikacemi. Převodní poruchy a pulsová variabilita na EKG byly v literatuře uváděny jako možné parametry predikce tíže akutní pankreatitidy. Cíle: Zhodnotit EKG změny u pacientů s akutní pankreatitidou. Prokázat, či vyloučit souvislost délky hospitalizace se změnami EKG a s přidruženými kardiovaskulárními onemocněními. Metodika: Retrospektivní korelační studie 93 pacientů (54 mužů) průměrného věku 56,2 (20 87 let) s akutní pankreatitidou (biliární pankreatitida 37,63 %, toxonutritivní 20,43 %, exacerbace chronických pankreatitid 13,98 %, jiné etiologie 26,91 %). U těchto pacientů bylo provedeno hodnocení anamnézy, EKG, laboratorních a klinických vyšetření a délky hospitalizace. Výsledky: U 50 pacientů (53,76 %) byly nalezeny patologické změny na EKG. Vstupně mělo 75,27 % pacientů změny vln T; 22,58 % ST deprese/elevace; 22,58 % mělo tachykardii ve srovnání s 8,6 % s bradykardií. Četné byly také změny převodního systému (19,35 % blok Tawarových ramének). 24 pacientů (25,81 %) mělo v anamnéze kardiovaskulární onemocnění. Byla prokázána signifikantní závislost mezi EKG nálezem a závažností pankreatitidy (Baltazar; p < 0,05). Po vyloučení vlivu závažnosti pankreatitidy nebyla prokázána signifikantní závislost mezi délkou hospitalizace a EKG nálezem (p = 0,932 ANCOVA) a nebyla prokázána signifikantní závislost mezi délkou hospitalizace a přítomností kardiovaskulárního onemocnění (p = 0,658 ANCOVA). Závěr: Vysoké procento našich pacientů s akutní pankreatitidou mělo změny na EKG a významnou souvislost s tíží akutní pankreatitidy. Je třeba dalších prospektivních studií ke zhodnocení významu těchto výsledků. 62

61 MOŽNOSTI LABORATORNÍ PREDIKCE ODPOVĚDI NA PROTINÁDOROVOU LÉČBU Autor: Janoušková L. Školitel: Cwiertka K., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V rámci SVOČ již byla prezentována práce ukazující na skutečnost, že vyšší předléčebné hodnoty nádorových markerů CA 15-3 u pacientek s hormonálně independentním a HER2 negativním karcinomem prsu můžou předpovídat riziko recidivy nádorového onemocnění. Otázkou je, zda podobný trend bude platit i pro jinou skupinu pacientek s karcinomem prsu. Cíle: Zjistit, zda vstupní hodnoty nádorových markerů, konkrétně CEA a CA 15-3, mohou poukázat na předpoklad rizika relapsu u nemocných s HER 2 pozitivním nádorem. Metodika: Z celkového počtu 3540 pacientek bylo vybráno 608 HER+ žen, které podstoupily podstatnou část léčby ve Fakultní nemocnici Olomouc, jejich diagnóza byla stanovena mezi rokem 2007 a rokem 2012, pacientky neměly vzdálené metastázy a měly předléčebně stanovené hodnoty nádorových markerů CEA, CA Tyto podmínky splnilo celkem 353 žen. V souboru byly porovnány předléčebné hodnoty markerů ve vztahu k recidivě onemocnění. Výsledky: Bylo hodnoceno 353 žen, medián věku 58,1 let, (20,3 let - 91,7 let). Bez postižení uzlin bylo celkem 228 pacientek (primární nádor Tis-T1 u 166, T2 u 52, T3-4 u 9, 1 Tx, 93 N1, 22 N2, 6 N3, 4 NX). Neoadjuvantní léčbu mělo 112 pacientek a 283 adjuvantní. Nejčastějším použitým režimem byla kombinace doxorubicinu a cyklofosfamidu následovaná taxanem a trastuzumabem, Medián doby sledování pacientek byl 49,3 měsíců. Před zahájením léčby 102 žen mělo patologické hodnoty alespoň jednoho z nádorových markerů a 251 žen hodnoty ve fyziologickém rozmezí. Ve skupině pacientek se zvýšenou hodnotou markerů bylo 12 relapsů a 5 úmrtí. U pacientek s fyziologickými hodnotami nádorových markerů bylo 19 relapsů a 6 úmrtí. Průměrné hodnoty CA 15-3 u žen s recidivou byly 85,41 ku/l (σ 342) a u žen bez recidivy 15,826 ku/l (σ 25,309), rozdíl nebyl statisticky signifikantní. Závěr: Ukázalo se, že v souboru pacientek s HER 2 pozitivním karcinomem prsu nelze dle předléčebných hodnot nádorových markerů předpovídat riziko recidivy nádorového onemocnění. 63

62 RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ LÉČBY KARCINOM LEDVINY Autor: Jarošková R. Školitel: Študentová H., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Při volbě vhodné terapie u systémové léčby metastatického renálního karcinomu (mrcc) se orientujeme pomocí prognostických skóre, nejčastěji jsou používaná tzv. MSKCC kritéria (Memorial Sloan Kettering Cancer Centre), užívající ke stratifikaci pacientů hodnot hemoglobinu, kalcia, laktátdehydrogenázy, Karnofsky index, počet orgánů s metastázami a krátký metastatický interval. Je však třeba identifikovat nové prediktivní faktory, které by dokázaly zlepšit léčebné výsledky. Cíle: Zhodnotit prognostický význam erytropoetinu a poměru neutrofilů k lymfocytům u pacientů s metastatickým renálním karcinomem (mrcc). Metodika: V našem souboru hodnotíme 129 pacientů (93 mužů a 34 žen), ve věku od 37 do 88 let. Dle MSKCC bylo 50 nemocných s dobrou, 76 se střední a 3 nemocní se špatnou prognózou. Před zahájením systémové léčby byly provedeny krevní odběry z periferní žíly. Krevní obraz byl analyzován na přístrojích Sysmex XE-5000 (či XN-1000), pracujících na principu fluorescenční průtokové cytometrie. Erytropoetin byl vyšetřován imunochemickou metodou na analyzátoru Immulite Rozdíly mezi skupinami pacientů byly analyzovány s použitím Mann-Whitneyho U testu a log-rank testu. Statistická významnost byla vztahována k hladině významnosti p = Výsledky: Průměrná hodnota erytropoetinu byla ±19.9 U/l (dobrá prognóza), 26.95±22.08 U/l (střední prognóza), a 21.43±7.98 U/l (špatná prognóza). Rozdíl mezi skupinou s dobrou a střední prognózou byl statisticky signifikantní (p=0.012). Prognostický význam erytropoetinu nebyl prokázán (p=0.66). Prognostický význam byl však prokázán v případě poměru neutrofily/lymfocyty, pokud byl rovný nebo vyšší než 3,5 (p=0.03). Závěr: Prognostický význam erytropoetinu nebyl prokázán. Prognosticky významný byl průkaz v poměru neutrofily/lymfocyty. Tento parametr by mohl sloužit jako další pomocný ukazatel v rámci stratifikace pacientů při zvažování systémové léčby či obecně v rámci prognostikace pacientů. 64

63 TERAPEUTICKÉ OVLIVNĚNÍ PAROXYZMÁLNÍ HYPERTENZE V KLINICKÉ PRAXI Autor: Křenková A. Školitel: Václavík J., doc. MUDr. Ph.D. I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Paroxysmální hypertenze, někdy také nazývaná pseudofeochromocyom, je v klinické praxi poměrně častým problémem. Jednou z nejčastějších příčin opakovaných vzestupů krevního tlaku (TK) může být úzkost nebo panická porucha. V současné době je k dispozici málo dat o tom, jaká léčba je u paroxysmální hypertenze nejvhodnější. Cíle: Potvrzení či vyvrácení úspěšnosti terapeutického ovlivnění paroxysmální hypertenze pomocí sertralinu. Metodika: Do souboru jsme v období od dubna 2008 do října 2014 prospektivně zahrnuli 70 pacientů odeslaných na naši kliniku pro symptomatickou paroxysmální hypertenzi. Pacientům byl ke stávající medikaci nasazen sertralin v dávce 50 mg jednou denně. Účinek této léčby byl následně hodnocen na příští klinické kontrole s odstupem minimálně 3 měsíců. Výsledky: Ze 70 zařazených pacientů s paroxysmální hypertenzí mělo 58 (83%) také trvalou arteriální hypertenzi. Průměrný vstupní TK v ordinaci byl 146,7/84,3 mmhg a pacienti užívali průměrně 3,0 antihypertenzních látek. 19 pacientů (27%) při následné klinické kontrole sertralin neužívalo (6 jej nezačalo užívat, 10 sertralin vysadilo pro nežádoucí účinky, 3 pacienti se nedostavili na další kontrolu). Ze zbývajících 51 pacientů, kteří sertralin při následné klinické kontrole užívali, udalo 46 (90%) zlepšení klinického stavu touto léčbou. Symptomy paroxysmální hypertenze zcela ustoupily u 31 (61%) a u 15 (29%) došlo k částečnému zmírnění obtíží. Průměrný TK v ordinaci u pacientů užívajících sertralin po léčbě poklesl o 13,8/8,5 mmhg (p<0.001 pro obě hodnoty). Závěr: Sertralin vede k úplnému ústupu nebo zmírnění paroxysmů hypertenze u většiny pacientů, kteří tuto léčbu tolerují. 65

64 DÁVKOVÁNÍ CYTOSTATIK V LÉČBĚ AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE Autor: Minařík J. Školitel: Szotkowski T., MUDr. Ph.D. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Akutní myeloidní leukémie (AML) je hematologické maligní onemocnění, které se vyznačuje klonální expanzí myeloidních blastů, jež se vymkly regulaci a ztratily schopnost diferenciace. Jejich akumulace v kostní dřeni vede k útlaku fyziologické krvetvorby a tím k manifestaci onemocnění. Základem léčby AML je chemoterapie. Její první fáze se označuje jako indukce jejím cílem je indukovat, tedy navodit remisi choroby. Hlavními cytostatiky užívanými v chemoterapii AML již několik desítek let jsou cytosinarabinosid (AraC) a daunorubicin, případně jiný antracyklin. Dávkování těchto léků se v průběhu let měnilo. Cíle: Porovnat účinnost různých režimů indukční chemoterapie užívaných v léčbě AML na Hemato-onkologické klinice v Olomouci. Metodika: Retrospektivní analýza výsledků léčby pacientů. Porovnávali jsme 3 protokoly léčby: A. standardní léčbu, B. léčbu s vysoce dávkovaným AraC (HDAC) a C. léčbu s vysoce dávkovaným daunorubicinem. Soubor čítá celkem 99 pacientů léčených v letech 2002 až Léčba podle protokolu A byla podávána do roku 2012, pro účely analýzy jsme vybrali 30 po sobě jdoucích nemocných léčených v letech Indukce podle protokolu HDAC byla podána 30 vybraným nemocným z celkového počtu 129, kteří byli léčeni v období let Léčba podle protokolu C je na klinice podávána od roku 2012 dosud, zatím bylo léčeno 39 nemocných. Mediány věku těchto tří skupin nemocných jsou A 57,5, B 45,8 a C 53,9 let. Rozdíly ve výsledcích mezi jednotlivými skupinami byly statisticky vyhodnoceny. Výsledky: Kompletní remise (KR) AML dosáhlo ve skupinách A, B, C celkem 15 (50%), 22 (73,3%) a 31 (79,5%) nemocných. Rozdíly v podílech nemocných dosahujících KR jsou na hladině významnosti 5% statisticky významné mezi skupinou A a C, nevýznamné mezi skupinami A a B, B a C. Nejúčinnějším je protokol C. Závěr: Současně používaný protokol indukční léčby AML založený na vysoce dávkovaném daunorubicinu je ze všech dosud podávaných režimů nejúčinnější kompletní remise dosahuje téměř 80% nemocných. 66

65 ANTIAGREGAČNÍ TERAPIE U KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ, MOŽNOSTI VYUŽITÍ GENOTYPIZACE Autor: Mitringová J. Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Spartan RX CYP2C19 test je metoda stanovující tři základní jednonukleotidové polymorfismy cytochromu P450 (CYP2C19 *2, *3 *17), jejichž znalost u konkrétního pacienta zvyšuje možnosti individualizace antiagregační terapie. Ve srovnání s dosavadními technikami, které využívají DNA izolované z plné krve a jejichž zpracování výsledků trvá v rozmezí hodin po odběru vzorku, výsledky nové metody máme k dispozici už v průběhu 1 hodiny. Cíl: Cílem této studie bylo stanovit úspěšnost genotypizace pomocí metody Spartan RX a srovnat výsledky s výsledky získanými standardní metodou. Metodika: Ve skupině 50 pacientů, kteří podstoupili akutní koronární angioplastiku s implantací stentu byly odebrány 3 bukální stěry, každý detekující jeden jedno-nukleotidový polymorfizmus. Všechny vzorky byly následně testovány pomocí Spartan RX analyzátoru. Simultánně s touto metodou byl pacientům odebrán vzorek plné krve k izolaci DNA a následnému stanovení polymorfismů CYP2C19 pomocí standardní technologie. Výsledky: Ve skupině 50 pacientů byli metodou Spartan RX správně stanoveny všechny tři polymorfismy u 74% vzorků. Stanovené polymorfismy se ve 100 % případů shodovaly s genotypy získanými standardní metodou, která byla schopná detekovat genotyp u všech 59 subjektů. Závěr: I přesto, že metoda Spartan RX nestanovila jedno-nukleotidové polymorfismy CYP2C19 u všech testovaných pacientů, je to metoda, která je schopna neinvazívním způsobem, v průběhu 1 hodiny, upozornit na farmakogenetický profil jedince v samém úvodu léčby a umožnit tak individualizovat antiagregační terapii. Grantová podpora: IGA UP:LF_2015_

66 LABORATORNÍ ZMĚNY BĚHEM LÉČBY IPILIMUMABEM A JEJICH POTENCIÁLNÍ KORELACE S KLINICKOU ODPOVĚDÍ A PŘEZÍVÁNÍM PACIENTŮ S POKROČILÝM MALIGNÍM MELANOMEM Autor: Pásek M. Školitel: Beneš P., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Využití IPILIMUMABU v terapii pokročilého maligního melanomu je dnes považováno za metodu volby, avšak není doposud zcela jasné jestli změny laboratorních hodnot během terapie korelují, nebo nekorelují s přežitím. Cíle: Cílem studie bylo zhodnocení zda-li změny laboratorních hodnot během tearapie IPILIMUMABEM korelují, nebo nekorelují s klinickou odpovědí a přežíváním pacientů s pokročilým maligním melanomem. Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti s pokročilým melanomem, kteří podstoupili terapii 4 cyklů IPILIMUMABEM. V rámci změn laboratorních hodnot během terapie bylo vybráno ke sledování 6 potenciálních markerů a to C-reaktivní protein, laktátdehydrogenáza, absolutní počet leukocytů, lymfocytů, monocytů a neutrofilů. Vzestup či pokles daného laboratorního markeru byl hodnocen ve srovnání výchozí hodnoty a hodnoty ve 12 týdnu, následně bylo provedeno srovnání průměrného přežití na základě vzestupu či poklesu daného markeru. Podmínkou pro zařazení mezi prognostické markery bylo prodloužení přežití o 4 měsíce. Klinická odpověď byla hodnocena dle irrc kritérií ve 12 týdnu po poslední aplikaci. Výsledky: Z 21 pacientů k datu pacientů zemřelo a 5 pacientů stále žije. 14 pacientů s progresí onemocnění mělo průměrné přežití 12,1 měsíců a 7 pacientů se stabilizovanou chorobou nebo částečnou léčebnou odpovědí mělo průměrné přežití 25,3 měsíců. Při hodnocení změn laboratorních hodnot během terapie splnili podmínku průkazu prodloužení života o 4 měsíce pouze 3 ze 6 laboratorních hodnot a to C-reaktivní protein, absolutní počet monocytů a lymfocytů. Závěr: Jako potenciální prognostické markery se ukázaly C-reaktivní protein, absolutní počet monocytů a lymfocytů. Přičemž při poklesu C- reaktivního proteinu bylo zaznamenáno prodloužené přežití o 5,4 měsíců, při poklesu absolutního počtu monocytů prodloužení přežití o 5,9 měsíců a při vzestupu absolutního počtu lymfocytů prodloužení přežití o 3,9 měsíců. 68

67 VZTAH AKTIVITY CHOROBY, STUPNĚ RADIOGRAFICKÉHO POSTIŽENÍ A PRODUKTIVITY PRÁCE U NEMOCNÝCH SE ZÁNĚTLIVÝMI REVMATICKÝMI CHOROBAMI Autor: Petroušková M. Školitel: Skácelová M., MUDr. III. interní klinika nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Revmatoidní artritida (RA) je chronické autoimunitní onemocnění charakterizované symetrickou polyartritidou drobných kloubů končetin s různým stupněm postižení mimokloubním, které významně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Základem léčby RA jsou klasická DMARDs (nejčastěji metotrexát), v případě jejich selhání se používají biologická DMARDs (TNF inhibitory, tocilizumab, abatacept a rituximab), která mají nyní velký léčebný přínos. Cíle: V naší práci jsme se zaměřili na hodnocení pracovní produktivity u pacientů s RA v závislosti na délce trvání, aktivitě choroby, kvalitě života a na léčbě klasickými či biologickými DMARDs. Metodika: Vyšetřili jsme soubor 48 pacientů s RA, z nichž je 29 léčeno klasickými DMARDs a 19 biologickými DMARDs. Aktivitu RA jsme hodnotili pomocí kompozitního indexu DAS28, zahrnující počet bolestivých a oteklých kloubů, hodnotu sedimentace erytrocytů a celkový stav dle pacienta. K hodnocení kvality života jsme použili dotazník HAQ, týkající se běžných denních činností hodnocených pacientem. Práceschopnost, tedy zda jsou pacienti schopni chodit do práce, kolik hodin odpracovali a zameškali a na kolik ovlivňuje jejich zdravotní stav schopnost provádět každodenní činnosti, jsme zhodnotili pomocí dotazníku WPAI. Výsledky: Podle Spearmanovy korelační analýzy jsme prokázali pozitivní korelaci mezi HAQ a DAS28 (p=0,01), délkou trvání (p=0,05) a schopností vykonávat denní činnosti (p=0,05). U pacientů s klasickými DMARDs pozitivně koreluje HAQ s DAS28 (p=0,05) a s obvyklými činnostmi (p=0,05). Do práce chodí 15 pacientů, 33 pacientů není schopno. Skupiny jsme porovnaly Mann-Whiteny U-testem, rozdíly však nejsou statisticky významné (p=0,332 pro škálu HAQ, p=0,664 pro škálu DAS28). Jedná se však o poměrně malou skupinu, kterou hodláme do budoucna rozšířit. Závěr: Prokázali jsme, že čím je horší stupeň nemoci a kvalita života, tím více je ovlivněna práceschopnost pacientů a vykonávání každodenních činností. Pacienti s biologickými DMARDs jsou na tom lépe než ti bez nich. 69

68 VLIV INKRETINŮ NA LÁTKOVOU PŘEMĚNU Autor: Rampulová M. Školitel: Chlup R., doc. MUDr. CSc. 1,2,3 1 Ústav fyziologie LF UP v Olomouci 2 II. interní klinika gastro-enterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci, 3 Odborný léčebný ústav Paseka, pracoviště Moravský Beroun Úvod: V posledních letech byly do léčby diabetu 2. typu (DM2) zavedeny inkretinové preparáty (liraglutid-victoza, exenatid-byetta, aj.) Cíle: Posoudit vliv léčby liraglutidem na hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) a na tělesnou hmotnost. Metodika: V diabetologické ambulanci v Moravském Berouně bylo liraglutidem léčeno 24 osob s DM2 osob (11 mužů, 13 žen, ve věku 41-76let), kteří nebyli dobře kompenzovaní při léčbě metforminem a 10 z nich ani inzulinem, a měli BMI 30 a c HbA1c 60 mmol/mol. Sledované parametry byly zpracovány v MS Excel. Výsledky jsou uváděny jako interval mezi minimální a maximální hodnotou (MIN-MAX) a průměr ve skupině ± střední chyba ( ±SE). Výsledky: Tři měsíce po začátku léčby liraglutidem došlo u 16 z 24 k poklesu HbA1c o 1,4mmol/mol-79,0mmol/mol, tj. o 3,5%-31,7% z výchozí hodnoty; v průměru o 19,1% ±1,94%. Z toho u 15 z 24 k poklesu tělesné hmotnosti o 0,1%-11,2%, v průměru o 4,1%±0,9%. Po 6 měsících léčby liraglutidem byl oproti původním hodnotám pokles HbA1c u 15 z 24 o 1,7mmol/mol- 81,3mmol/mol, tj. o 4,2%-69,9% z výchozí hodnoty, v průměru o 25,3% ±4,3%, a z toho u 12 z 24 pokles hmotnosti o 0,3%-12,2%, v průměru o 6,1%±1,2%. Graf 1. a 2. Vývoj koncentrace HbA1c a hmotnosti při léčbě liraglutidem n=24 n=24 Závěr: Léčba liraglutidem byla přínosná. Po 3 měsících léčby liraglutidem došlo k signifikantnímu poklesu HbA1c (n=24, p=0,08) a tělesné hmotnosti (n=24, p=0,002). Pokles pokračoval až do konce sledování v šestém měsíci. 70