Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra finančního práva a národního hospodářství

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra finančního práva a národního hospodářství DIPLOMOVÁ PRÁCE PRÁVNÍ ASPEKTY SEKURITIZACE AKTIV (THE LAW OF ASSET SECURITIZATION) Lenka Němcová 2009 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi. V Brně dne 31. března 2009 Lenka Němcová... 1

2 Poděkování: Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Evě Tomáškové, Ph.D. jako vedoucí této práce za mnoho podnětných připomínek a rad, ze kterých budu jistě čerpat i po ukončení mého studia. Při realizaci této práce jsem od Ing. Evy Tomáškové, Ph.D. dostala veškerou podporu potřebnou pro úspěšné sepsání této diplomové práce. 2

3 Vysoká škola: Masarykova univerzita Katedra a fakulta: Katedra národního hospodářství Právnická fakulta Akademický rok: 2008/2009 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE pro: Lenka Němcová, UČO Na základě příslušných ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), a Statusu Právnické fakulty Masarykovy univerzity Vám určuji téma a zásady pro vypracování diplomové práce v magisterském studijním programu: Název tématu: Právní aspekty sekuritizace aktiv Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Tomášková, Ph.D. Datum zadání diplomové práce: 30. června 2008 Termín odevzdání diplomové práce: 31. března

4 Obsah 1 Úvod Teoretická východiska práce Možné způsoby financování společností Leasing Historie leasingu Charakteristika leasingu Právní režim leasingových operací Vymezení leasingu v právu ČR Aplikace právního řádu ČR na leasingové obchody Právní předpoklady pro činnost leasingové společnosti Česká leasingová a finanční asociace Sekuritizace aktiv Pojem sekuritizace aktiv Podstata sekuritizace Alternativní způsoby financování Délka splatnosti Zvýšení rentability vlastního kapitálu Možnost zvýšení příjmů Zlepšení řízení aktiv a pasiv Kvalitnější řízení společnosti Zlepšení funkční specializace Možnost volby právního prostředí realizace SA Ztráta dosavadního způsobu financování Objem transakce Homogenita aktiv Systém pro monitorování a správu pohledávek Komparace leasingu a sekuritizace aktiv Sekuritizace aktiv realizovaná společností Home Credit Finance, a.s Způsob financování společnosti Realizace sekuritizace aktiv DS Leasing

5 4.1 Způsob financování společnosti Postup při uzavírání smluv Splácení úvěrů Způsoby zajištění úvěrů Další kroky DSL následující po podpisu smlouvy Možnosti splacení úvěrů Zajištění dalšího financování a jednotlivé návaznosti mezi nimi Modelový případ Aplikace sekuritizace aktiv na společnost D.S.Leasing,a.s Navržený postup sekuritizace aktiv ve společnosti DSL Podrobná analýza dat Due diligence Finanční modelování a strukturování procesu SA Rating Právní analýza Marketing a emise cenných papírů Reporting Stanovení emise v číslech Sekuritizace aktiv DSL z právního hlediska Závěr Resumé Seznam použité literatury Seznam schémat a tabulek Seznam příloh

6 1. Úvod: Společnosti působící v podnikatelském prostředí České republiky mají mnoho možností, jak si zajistit financování svých podnikatelských aktivit a záměrů. Může se jednat například o financování z bankovního sektoru, ať již využitím nabídky krátkodobého, střednědobého či dlouhodobého provozního úvěru sloužícího ke krytí nákladů vyplývajících z podnikatelské činnosti, poskytnutím kontokorentního úvěru až do výše několika miliónů korun, nebo profinancování skladu, apod. Z oblasti nebankovního financování je možné využít nabídky leasingových společností a to ve formě poskytnutí finančního či operativního leasingu, spotřebitelského úvěru nebo také factoringových společností ve formě odkupu pohledávek z obchodního styku před dobou jejich splatnosti. Každý subjekt by měl volit takovou formu získávání zdrojů, která nejlépe vyhovuje jeho potřebám a záměrům. Avšak v době současné světové ekonomické krize jsou tyto možnosti omezeny a vzhledem k reakcím bankovního sektoru na tuto situaci se to již citelně projevilo na fungování mnoha společností. Vzhledem k nejistotě, se kterou byla finanční krize spojena, banky reagovaly tak, že přestaly poskytovat půjčky a úvěry, a naopak začaly požadovat předčasné splacení úvěrů již poskytnutých. Domnívám se, že tyto situace se mohou negativně odrazit v cash flow 1 mnoha společností a dokonce ohrozit jejich finanční stabilitu. Proto jsem jako téma své diplomové práce zvolila sekuritizaci aktiv z právního hlediska, což dle mého názoru může znamenat možnost, jak získat peněžní prostředky bez závislosti na bankovním či nebankovním sektoru. Sekuritizace aktiv je proces, při němž dochází k transformaci pohledávek z obchodních aktivit aj., na cenné papíry zajištěné původními aktivy. Ty jsou následně prodány na finančním trhu investorům. Hlavním cílem mé diplomové práce je zhodnocení způsobů, jež společnosti mohou využít k financování svých aktivit. Ve své práci jsem se zaměřila na financování prostřednictvím leasingu, kdy jsem vymezila jeho pozitiva, negativa a dále pak komparaci leasingu právě se sekuritizací aktiv. Zároveň jsem se zaměřila na společnost D. S. Leasing, a. s., kdy jsem zhodnotila současný způsob jejího financování a navrhla jsem alternativní způsob financování společnosti a to právě prostřednictvím sekuritizace aktiv. Jelikož se jedná o metodu financování, jež není na území České republiky zatím výrazněji 1 Cash flow, nebo také peněžní tok znamená příjem nebo výdej peněžních prostředků. Cash flow za určité období tedy představuje tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků za toto období. 6

7 realizována, provedla jsem v práci také analýzu tohoto postupu tak, aby její aplikace byla zřetelnější a snazší. Navrhla jsem postup, který by bylo možné realizovat a oprostit se tak od závislosti na bankách a ostatních finančních institucích. Jedná se však o proces složitý, v českém právním a daňovém prostředí neprověřený. Proto by bylo nezbytné se ve spolupráci s odborníky zaměřit na analýzu výhodnosti, prověřit jak pozitiva a negativa daného procesu, ale i úskalí a problémy, které by mohly nastat. Domnívám se, že každý subjekt by měl být připraven na nečekané situace, které mohou na trhu nastat. Sekuritizace aktiv, jako alternativní způsob financování, by mohl být prostředkem, jak vyřešit problémy s financováním a zároveň tak udržet chod společnosti na úrovni, aby byla konkurenceschopná. 7

8 2. Teoretická východiska práce 2.1 Možné způsoby financování společností Každý subjekt, jenž na trhu již působí, či na něj teprve vstupuje například s nějakým podnikatelským záměrem, musí řešit, jakým způsobem bude svoje aktivity financovat. Jen málo subjektů a společností má takovou finanční rezervu, že jsou schopny krýt své náklady z vlastních zdrojů. Proto je v takové situaci nezbytné udělat si určitou představu o možnostech, které trh nabízí. Předpokládám, že nejčastěji společnosti využívají nabídky bankovního sektoru, což představuje nejrůznější typy bankovních úvěrů. Může se jednat o úvěry v závislosti na podnikatelském záměru, např.: hypoteční úvěr kontokorentní úvěr podnikatelský provozní úvěr investiční úvěr atd. Bankovní sektor je velmi rozmanitý, jelikož v něm působí velké množství subjektů, jež se od sebe liší především svojí nabídkou produktů a služeb. Z nebankovního sektoru je možné využít nabídky služeb leasingových společností, factoringových společností a dalších nebankovních institucí, jež mohou například pomáhat získávat finanční prostředky z fondů Evropské unie. Samozřejmě funkčně nejjednodušší způsob je nákup za finanční prostředky v hotovosti. Tento způsob nevyžaduje žádné dlouhé a složité procedury žádání o úvěr či leasing, shánění a shromažďování dokumentů a další nezbytné formality, kterým se většinou v bance nevyhneme. Zároveň však při tomto způsobu dochází k odlivu peněžních prostředků ze společnosti a je všeobecně známé, že vlastní prostředky jsou nejdražší, mnohem dražší než prostředky cizí. Společnost tak přichází o likvidní prostředky, které nejsou nikde vázány a pokud není dostatečně stabilní, či nemá vytvořené dostatečné rezervy, může tak ohrozit své cash flow a tím i svoji pozici na trhu. Některé společnosti však na této filozofii mají stanovenou svoji obchodní politiku, z různých důvodů nechtějí zatěžovat svoji bilanci cizími zdroji a úvěry. Často je to způsobeno i zahraničními investory, kteří jsou zvyklí na odlišné podnikatelské prostředí. Naproti tomu nákup na úvěr je blízký finančnímu leasingu, ať již se jedná o účelový či neúčelový úvěr. Jedná se o nákup majetku za cizí finanční zdroje. Právní 8

9 úprava Smlouvy o úvěru je obsažena v obchodním zákoníku, konkrétně se jedná o ustanovení hlavy druhé, dílu pátého. Obchodní zákoník upravuje smlouvu o úvěru v Významnou skutečností, kterou se však nákup na úvěr odlišuje od leasingového obchodu je okamžik nabytí vlastnického práva k předmětu zatíženého úvěrem či leasingem. U nákupu na úvěr společnost, která získá buď účelový či neúčelový úvěr, zakoupí hmotný či nehmotný majetek a tímto okamžikem se stává vlastníkem tohoto předmětu. U leasingu je tomu až při skončení dobu nájmu. U úvěrového zatížení společnosti se toto také projeví v bilanci a není možné toto promítnutou do účetnictví jiným způsobem než jeho uvedením v účetních výkazech. Společnost tak může při vyhotovení finanční analýzy dopadnou o něco hůře, než kdyby úvěrem zatížena nebyla. Samotné zhodnocení těchto možných způsobů financování je však na finančním managementu či vlastníků každé společnosti. Vždy je však nezbytné zvážit svoji finanční sílu, aby nedošlo k neschopnosti splácet své finanční závazky. To se však týká všech forem financování. Ve této práci se zaměřuji především na financování prostřednictvím leasingu. Zároveň zde navrhuji další možný způsob, který se v ČR doposud nepraktikuje, jedná se o sekuritizaci aktiv. 2.2 Leasing Historie leasingu 2 Jedním z dnes již běžně využívaných nástrojů tržní ekonomiky je leasing. 3 První leasingové obchody realizované na území České republiky byly uskutečněny v období let V té době se jednalo o leasing z dovozu, byly to tak zvané barterové obchody, kdy bylo za odebrané zboží placeno recipročně také zbožím. Jednalo se o nepojmenované smlouvy, kde byly podmínky leasingového odchodu konkrétně upraveny. Co se týče leasingových obchodů realizovaných ve světě, nastal zde rozvoj v této obchodní oblasti mnohem dříve než na území České republiky. Již v roce 1952 byla ve Spojených státech amerických založena první leasingová společnost zabývající se poskytováním tohoto finančního produktu. V Japonsku byly prvotní leasingové operace 2 Ke zpracování této kapitoly byla použita publikace BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001, s

10 využívány k financování robotických zařízení. Je naprosto zřejmé, že vývoj leasingu ve světě nastal mnohem dříve a intenzivněji než v našem obchodním a právním prostředí. V současné době je však situace na našem trhu s těmito finančními komoditami naprosto odlišná, v podstatě je srovnatelná s nabídkou v ostatních státech Evropy. Samozřejmě základní rozdíly mezi leasingem v jednotlivých státech prvotně vyplývají z odlišného právního prostředí Charakteristika leasingu 4 Slovo leasing má svůj původ z anglického pojmu to lease, což v překladu znamená pronajímat či poskytovat. V praxi je leasing prostředkem, který umožňuje užívání věcí či práv, které nejsou v jeho majetku, a to na dobu předem dohodnutou. V rámci leasingové operace pořizuje leasingová společnost (poskytovatel leasingu) věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu (předmět leasingu) požadovanou smluvním partnerem leasingovým nájemcem (příjemce leasingu), který často vybírá i výrobce, prodejce či dovozce předmětu leasingu. 5 Leasingová smlouva je vždy uzavřena na předem známou a dohodnutou dobu, ať již dlouhodobě či krátkodobě, dle konkrétního ujednání ve smlouvě. Za to náleží poskytovateli leasingu, tedy leasingové společnosti úplata, která je také vždy předem známá oběma smluvním stranám, jak jejímu poskytovateli, tak jejímu příjemci. Příjemce leasingu má právo na plody a užitky, které vyplývají z užívání předmětu leasingu, včetně výnosů spojených s případným pronájmem předmětu leasingu. Předmět leasingu je po dobu trvání leasingové smlouvy ve vlastnictví poskytovatele leasingu. Při skončení leasingové smlouvy buď dochází k převodu vlastnického práva předmětu nájmu na leasingového nájemce nebo zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti a dochází k jeho vrácení uživatelem, tedy leasingovým nájemcem. Záleží na prvotním ujednání a podmínkách, na základě kterých je smlouva uzavřena. Může se například jednat i o ujednání o předkupním právu k předmětu leasingu. Často také dochází po skončení leasingu k opětovnému uzavření leasingové smlouvy na předmět nájmu za nově dohodnutých podmínek. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodní vztah mezi dvěma subjekty, je vždy stanovení konkrétních obchodních podmínek, které se na takový vztah vztahují, předmětem jednání těchto osob. 4 Ke zpracování této kapitoly byla použita publikace BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001, s

11 Leasing je sám o sobě nástroj nejen k realizaci podnikatelských plánů a záměrů právnických osob, ale slouží i pro fyzické osoby, které jej využívají zejména pro nákup movitých věcí (např. osobní vozidla, spotřební elektronika). Tyto subjekty tak mohou předměty leasingu využívat pro svoji vlastní potřebu či pro potřeby podnikání, aniž by byly v jejich vlastnictví. Pronájem formou leasingu je tak možné realizovat jak pro věci movité, tak i nemovité. Dále to mohou být i nehmotná práva. Ve skutečnosti je možné získat prostřednictvím leasingu strojní a technologické vybavení pro podnikatele, počítačové vybavení, včetně počítačových programů, dopravní prostředky, ale i samotné nemovitosti a další zde nevyjmenované věci movité i nemovité. Během veškerých ujednání spojených s leasingovými operacemi je však také nutné respektovat a dodržovat veškeré účetní a daňové předpisy, které leasing upravují. Například podle zákona o účetnictví odepisuje majetek účetní jednotka, která jej poskytuje jiné osobě k užívání. A to na základě smlouvy o finančním leasingu, čímž se pro účely tohoto zákona rozumí poskytnutí majetku za úplatu do užívání, jestliže je uživatel oprávněn nebo povinen v průběhu užívání nebo po jeho ukončení nabýt vlastnické právo k poskytnutému majetku. Daňové a účetní předpisy jsou plné ujednání o finančním leasingu. Zároveň je možné konstatovat, že se situace v této oblasti v posledních několika letech zlepšuje a předpisy upravující leasing jsou přehlednější. Jelikož se jedná o velmi rozšířený nástroj financování, je jeho používání v praxi pro účetní a daňové kanceláře rutinní záležitostí. Jak na straně poskytovatele finančního leasingu, tak na straně příjemce finančního leasingu. Základní druhy leasingových operací: Finanční leasing Operativní leasing Zpětný leasing Domácí leasing Přeshraniční leasing Základní členění leasingu na finanční a operativní je výsledkem postupného vývoje, kdy se vykrystalizovaly tyto dva typy smluv. Podstatou finančního leasingu je přechod odpovědnosti za předmět leasingu na leasingového nájemce. Jedná se především o odpovědnost za nebezpečí a rizika, která se 11

12 k financovanému předmětu vztahují.a rizika, která hrozí jeho užíváním. Jde například o správu a údržbu předmětu leasingu, jeho opravy, riziko poškození, ztráty či snížení tržní hodnoty. Rizika spojená s užíváním předmětu mohou být škody způsobené třetím osobám a to v souvislosti s provozem tohoto zařízení. Doba trvání leasingové smlouvy často zohledňuje užitnou dobu předmětu a musí být vždy stanovena v souladu s účetními a daňovými předpisy, aby se z daňového hlediska vůbec mohlo jednat o leasingovou operaci. Často se doba leasingu rovná či blíží době účetních či daňových odpisů. Na konci leasingu je předmět většinou převeden do majetku leasingového příjemce, to však pouze při splnění podmínek leasingové smlouvy. Operativní (provozní) leasing je většinou krátkodobé či střednědobé povahy. Svým pojetím tak odpovídá potřebám a požadavkům leasingového nájemce, avšak doba leasingu je u operativního leasingu výrazně kratší než je užitná doba leasingu a zároveň doba odepisování. Oproti finančnímu leasingu je zde také rozdíl v odpovědnosti za nahodilou škodu na předmětu a ve spojení s jeho užíváním. Tu v tomto případě nese většinou leasingový pronajímatel. Nemusí to však být pravidlem. Záleží vždy na ujednání obou smluvních stran. Jedná se také o investiční riziko, náklady na opravu a údržbu předmětu leasingu. Je možné také dohodnout, že v případě poruchy či poškození, které by bránilo řádnému užívání předmětu nájmu, musí pronajímatel nájemci poskytnout náhradní předmět, který by odpovídal vlastnostem a parametrům původního předmětu leasingu. A to alespoň na dobu, než bude původní leasingový předmět ve stavu, aby byl schopen řádně plnit své řádné funkce. Na konci trvání leasingové smlouvy se u operativního leasingu většinou leasingový předmět vrací zpět pronajímateli. Je však možné, aby si smluvní strany dohodly odlišnou úpravu, například, že se předmět leasingu stává majetkem nájemce na základě Smlouvy o předkupním právu k předmětu leasingu. Je zde také možné upravit zůstatkovou cenu předmětu leasingu. To se však projeví na výši splátek. Pokud je zůstatková cena předmětu leasingu vysoká, např. ve výši 40% kupní ceny, je možné znovu uzavřít leasingovou smlouvu na tuto částku. Vše je předmětem jednání obou subjektů leasingové operace. Zpětný leasing (zpětný pronájem, sale and lease back či refinancování) představuje takovou leasingovou operaci, kdy leasingová společnost koupí předmět leasingu od klienta, který má tento produkt ve svém majetku a následně jej poskytne na finanční leasing původnímu majiteli tohoto předmětu. Příjemce leasingu tak dostává zpět finanční prostředky, které do předmětu vložil a splácí jej postupně na leasing. Smyslem 12

13 této transakce je vykrytí případně mezery v cash flow nebo opatřit peněžní prostředky na další investice spojené s podnikáním. Pomáhá také stanovit optimální poměr mezi vlastním a cizím kapitálem 6. Podstata domácího neboli vnitrostátního leasingu vyplývá již z jeho názvu. Podstatou je to, že smluvními stranami této operace jsou pouze subjekty s bydlištěm či sídlem podnikání na území České republiky. Smluvní vztah, smluvní ujednání a finanční toky s tím spojené tak nepřekročí hranice České republiky a vše se realizuje pouze na našem území. Má to také účetní, daňové a legislativní dopady. Naopak přeshraniční leasing neboli cross-border lease, dovozní či vývozní leasing je založen na smluvním vztahu subjektů, z nichž alespoň jeden má bydliště či sídlo podnikání v jiném státě. Smluvní vztahy, předmět leasingu, ale i leasingové splátky tak v praxi překračují hranice různých států. To může mít různé důvody, nejčastěji bývá snaha o snížení ceny leasingu za použití daňových, účetních, celních a dalších legislativních předmětů. Tento typ obchodu však může být spjat s vyššími riziky, např. teritoriálními, kriminálními, devizovými, atd. Leasing movitých věcí a nemovitostí, jak již název napovídá, rozlišuje předmět leasingu mezi movitými věcmi, což v praxi nejčastěji znamená leasing osobních či nákladních automobilů, stroje, výrobní linky, atd. Leasing nemovitostí není u nás moc rozšířen a svým pojetím není ani moc vyhovující. Pro leasingovou společnost může znamenat leasing nemovitostí zvýšená rizika s tímto spojená. Výhody leasingu pro leasingového příjemce: Největší výhoda a postata leasingu znamená pro leasingového nájemce možnost užívat hmotný či nehmotný majetek bez toho, aniž by měl finanční hotovost ve výši kupní ceny daného předmětu. Nedostatek finančních prostředků či nedostatečné cash flow nebrání v rozvoji a případnému růstu např. tím, že by pro podnikatele nebylo možné koupit výrobní linku v hotovosti. Další nespornou výhodou je to, že leasing neváže provozní kapitál nebo úvěry. To společnosti umožňuje mít k dispozici likvidní 7 zdroje ve větší výši a použít je na jiné účely, nejčastěji na provozní a režijní náklady. Leasingové zatížení se přitom 6 Existuje určitá optimální finanční struktura. Jedná o poměr mezi vlastním a cizím kapitálem a tento poměr vyjadřuje ukazatel zadluženosti. Vypočteme ho jako podíl celkových dluhů (krátkodobých i dlouhodobých) a celkového majetku (kapitálu). 7 Snadno zpeněžitelné 13

14 nevykazuje v účetních výkazech, což zahrnuje rozvahu, výsledovku a výkaz zisků a ztrát, jelikož se nejedná o žádné úvěrové zatížení, které by se v bilanci jasně promítlo na straně pasiv. Není zde tedy požadavek na účetní vykazování úvěrového zatížení a nutnost vyčíslovat náklady spojené s budoucími splátkami v účetních výkazech společnosti. I když se někdy stává, že některé instituce např. při žádostech o některé bankovní služby, požadují vyčíslení budoucích splátek na finanční a operativní leasing. Banky dávají tento požadavek např. při žádosti o bankovní záruku. U tohoto způsobu financování nejsou taková úvěrová a investiční omezení jako u jiných produktů sloužících k financování. Leasing nezatěžuje nepřiměřeně cash flow. Doba leasingu je vždy přizpůsobena době užitné využitelnosti leasingového předmětu. Leasing může představovat jistou obranu proti průběžnému vývoji inflace, neboť zařízení je nakupováno za aktuální tržní cenu a splácení je realizováno z budoucích výnosů. Roli zde hraje také fakt, že současná a budoucí hodnota peněz je jiná, což může hrát roli při výběru tohoto produktu. Jde v podstatně o jediný způsob, jak získat k dlouhodobému užívání větší majetkové složky, jež podnik potřebuje bez zvýšení kapitálové základny. Leasing umožňuje snížit administrativní náklady na minimum a zjednodušit daňové a účetní řízení. Odpisy z majetku jsou totiž záležitostí a povinností vlastníka. Pro nájemce se jedná o daňově uznatelný náklad, který je účtován v účetnictví na základě splátkového kalendáře, což je podle zákona o účetnictví uznatelný podklad pro účtování. Zjednodušen je i celý proces prokazování a dokladování. Leasing je výhodný z hlediska daňového. Jde totiž obvykle o odčitatelnou položku (provozní náklad). Leasingové zatížení je účtováno do daňově uznatelných nákladů do 5. třídy účtové osnovy. S leasingem mohou být leasingovému příjemci nabídnuty i další doplňkové služby. Nejčastěji jsou tyto služby v praxi nabízeny u smluv operativního leasingu, může jít například o předplacení servisních služeb, pneumatik, dálniční známky, atd. do ceny leasingu a jsou tak promítnuty do leasingových splátek. 14

15 Nevýhody leasingu pro leasingového příjemce: Financování prostřednictví leasingu představuje pro nájemce dražší způsob financování než při platbě vlastní hotovostí, jelikož je do leasingových splátek promítnuta i marže leasingové společnosti. Dalším negativem je omezení vlastnických práv, jelikož předmět leasingu patří po celou dobu trvání smlouvy leasingové společnosti. Proto, pokud chce leasingový nájemce s tímto předmětem nakládat, je vždy nezbytný souhlas majitele, tedy leasingové společnosti. Během trvání leasingové smlouvy leasingová společnost odepisuje předmět pronájmu, nájemce jej tedy získává již téměř odepsaný. Pro nájemce představuje leasingová splátka pouze daňově uznatelný náklad. Po převedení do majetku nájemce již není možné daný předmět znovu odepisovat. Na nájemce jsou také po dobu trvání smlouvy přenášena rizika spojená s předmětem, především pak odcizení a zničení. I při uzavření pojistné smlouvy není leasingovému nájemci většinou vyplacena celá výše, jelikož dochází k vyrovnání nákladů leasingovou společností a to právě z pojistného plnění. Často je také velmi komplikované leasingovou smlouvu vypovědět, nebo je tento krok spojen se značnými náklady, jako jsou výdaje na předčasné ukončení smlouvy a často také penalizace, které jsou uvedeny přímo ve všeobecných smluvních podmínkách, které jsou přílohou leasingové smlouvy. Mezi nevýhody leasingového financování také patří skutečnost, že pokud se leasingová společnost dostane do finančních problému či bankrotu, musí nájemce vrátit předmět nájmu a následně jednat o vyrovnání. 2.3 Právní režim leasingových operací 8 Veškeré procesy spojené s leasingem musí být realizovány v souladu s právním řádem České republiky. Úkony, počínaje návrhem na uzavření leasingové smlouvy, podpisy smlouvy, pravomoc subjektů k právním úkonům, případně jejich zplnomocnění, převzetí předmětu leasingu, ukončení smlouvy, přechod vlastnictví k předmětu leasingu musí vycházet z právního základu. Právo samo o sobě také tvoří rámec k naplnění leasingové operace. Stanoví předpoklady pro leasingové podnikání. Stanoví i základní 8 Ke zpracování této kapitoly byla použita publikace BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon,

16 náležitosti pro sjednání smlouvy, pro její obsah a formu, výklad i aplikaci. Právní aspekty jsou nedílnou součástí analýzy leasingu. Odvíjí se od nich rovněž řešení dalších obecnějších i každodenních problémů v leasingu, včetně problémů účetních a daňových. Právní řád musí řešit situaci, kdy leasingový nájemce, který během trvání leasingové smlouvy není vlastníkem předmětu leasingu, tento předmět užívá. V praxi se jedná o užívání cizí věci, práv nebo jiné majetkového hodnoty za úplatu a to na předem dohodnutou dobu. Je záležitostí obou smluvních stran, aby si podmínky užívání dohodly předem a upravily je smlouvou. Každá leasingová společnost má vlastní všeobecné smluvní podmínky, které ke smlouvám přikládá. Na základě ujednání, které smlouva zakládá, probíhají také kontakty uživatele předmětu leasingu s vlastníkem a s dalšími subjekty. Veškerá tato komunikace má charakter právního vztahu, který mezi subjektu vznikl. Subjekty, které mají zájem o financování svých podnikatelských aktivit z cizích zdrojů, mají na výběr z více finančních produktů, které jsou na finančním trhu nabízeny. Nejčastěji se jedná o úvěrové produkty, ať již účelové či bezúčelové půjčky a leasing. Každý nabízený produkt má svá specifika a i když je vždy podstatou financování, jedná se často o metody mnohdy velmi odlišné. V případě leasingu se může jednat o tyto rozdíly: Klienti leasingové společnosti, kteří mají zájem o leasingové služby si sami vyberou předmět, který chtějí profinancovat. Leasingová společnost následně tento předmět koupí do svého vlastnictví a poskytne příjemci leasingu k užívání za předem dohodnuté splátky Leasingová společnost má předmět leasingu ve svém vlastnictví po celou dobu trvání smlouvy Leasingový příjemce má, dle smlouvy o poskytnutí finančních leasingových služeb, práva k předmětu pronájmu a to především užívací. Má však práva také na plody a užitky spojené s jeho užíváním, včetně případného podnájmu předmětu leasingu a to na předem stanovenou dobu, dobu trvání smlouvy Na konci leasingové smlouvy přechází předmět leasingu na nájemce leasingu a to úplatně. Pokud by byl převod bezúplatný, nejednalo by se dle účetních a daňových předpisů o leasing. Z leasingové smlouvy vyplývají pro nájemce nejen práva, ale také povinnosti. Jedná se především o základní povinnosti související se správou a údržbou předmětu. U finančního leasingu tato povinnost připadá leasingovému nájemci, u 16

17 operativního leasingu většinou vlastníku, tedy leasingové společnosti. Záleží však na tom, co si strany vzájemně dojednají. Příjemci finančního leasingu vyplývá ze smlouvy právo získat leasingový předmět do svého vlastnictví na základě předkupního práva. Jedná se o tak zvanou opci. U operativního leasingu se předmět většinou vrací zpět leasingovému poskytovateli, je však možné dohodnout i odlišné ujednání, například podepsat smlouvu o předkupním právu. Pokud jde o povahu podstatných závazků a oprávnění ze smlouvy o finančním leasingu, vyznačují se více méně jednorázovým plněním na straně leasingové společnosti (závazkem pořídit předmět leasingu a poskytnout ho do užívání příjemce leasingu, popř. převést na něj vlastnictví k leasované věci či jiné majetkové hodnotě po naplnění leasingu) a opakujícím se plněním na straně příjemce leasingu (zejm. závazkem platit leasingové splátky). Závazky a oprávnění obou smluvních stran se týkají jejich postavení ve všech etapách leasingové operace při pořízení předmětu leasingu pro účely konkrétní leasingové operace, při jeho předání příjemci leasingu, při jeho užívání pro potřeby příjemce leasingu i při přechodu vlastnictví na konci leasingu. Závazkové vztahy vznikající na základě smlouvy o finančním leasingu mají oboustranně zavazující (synallagmatickou) povahu a jsou vzájemně propojeny. 9 Smlouva o operativním leasingu je charakteristická také tím, že zde nepřechází z leasingové společnosti na nájemce odpovědnost za škody na leasované věci. Leasingová společnosti také nese i jiná rizika, např. investiční, spojená s možností snížení tržní ceny vozidla. V tomto pojetí je operativní leasing velmi blízký běžnému nájmu. Proto také leasingové společnosti velmi často nazývají smlouvy tohoto tytu smlouvy o operativním nájmu Vymezení leasingu v právu ČR 10 Platný právní řád České republiky pojem leasing výslovně neupravuje. Navzdory tomu, se dnes jedná o běžnou obchodní transakci, nedefinuje česká legislativa termín leasing, ale ani leasingová operace, natož pak finanční či operativní leasing. Vzhledem k tomu, že jeho vymezení nenajdeme jako smluvní typ ani v občanském zákoníku, ani 9 BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001, s Ke zpracování této kapitoly byl požit Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 17

18 v obchodním zákoníku a není uveden ani v žádném jiném, konkrétněji pojatém občanskoprávním předpisu, je možné na něj aplikovat obecná ustanovení soukromého práva. Z této nekonkrétní právní úpravy leasingu tak v praxi často vznikají sporné a nejednotné situace založené na různém výkladu zákona. Spory mohou také vznikat ze vztahů, které se svým pojetím leasingové smlouvě podobají, ale například nesplňují již další podmínky ostatních předpisů pro to, aby se o leasing mohlo jednat. Jde především o daňové zákony. V praxi se běžně na smlouvu o operativním leasingu aplikuje úprava občanského zákoníku o nájemní smlouvě, která je upravena v části osmé, což jsou závazkové vztahy, hlava sedmá. Konkrétně jsou to V praxi tato aplikace nepůsobí žádné problémy. Jelikož je zde značná blízkost obou typů smluv, úprava nájemní smlouvy je dostatečná pro tento druh leasingových obchodů. Je to způsobeno také tím, že kogentní ustanovení týkající se nájemní smlouvy, která jsou v hlavě sedmé části osmé občanského zákoníků se nedotýkají odlišností operativního leasingu od běžného nájmu, která jsou zde upravena. Rozdíly mezi těmito druhy nájemních vztahů samozřejmě existují. Jedná se především o předmět nájmu. Ustanovení občanského zákoníků v hlavě sedmé části osmé, konkrétně v 663 označuje za předmět nájmu věc. V případě operativního nájmu však bývají předmětem nájmu i jiné majetkové hodnoty. Nemusí se jednat pouze o hmotně věci, ale také například o software, odborný výzkum a vývoj. Další rozdíl nabízí hned další 664 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že v případě nájmu je pronajímatel povinen přenechat pronajatou věc nájemci k užívání ve stavu způsobilém smluvenému užívání nebo užívání obvyklému a udržovat ji v tomto stavu. V tom se operativní leasing liší, jelikož předmět leasingu nemusí vždy přecházet na leasingového nájemce ve stavu způsobilém užívání. Záleží totiž na vzájemné dohodě smluvních subjektů, co si ve smlouvě o operativním nájmu dohodnou. Často se stává, že si nájemce sám zajišťuje instalaci či montáž předmětu nájmu. Další odlišnost vyplývá v praxi z 666 občanského zákoníku, kdy u běžných nájemních smluv je nájemce oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, pokud si smluvní strany výslovně nedohodnou jinou úpravu. Tento paragraf je dispozitivní, takže záleží jen na domluvě subjektů smlouvy. Leasingové společnosti si však většinou stanoví ve svých všeobecných smluvních podmínkách úpravu odlišnou. Většinou je zde stanovena jako podmínka souhlas leasingové společnosti s dalším podnájmem předmětu leasingu. Lze také ve smlouvě dohodnout úpravu týkající se vad pronajaté věci, kvůli kterým nelze věc nájmu užívat podle 721 občanského zákoníku. Nemusí to však být ve 18

19 smlouvě o operativním leasingů dohodnuto vůbec. V praxi často záleží na konkrétním ujednání, každá leasingová společnost má svoji vlastní úpravu. Po skončení doby, na kterou byla smlouva o operativním leasingu uzavřena, dochází většinou k navrácení předmětu nájmu leasingovém pronajímateli. Situaci však lze řešit i dohodou mezi smluvními stranami a na základě smlouvy o předkupním právu může předmět přejít do vlastnictví nájemce. Předmět leasingu je také možné opětovně pronajmout. V případě nájemní smlouvy je toto upraveno v 676 občanského zákoníku. Avšak automatické prodlužování smlouvy, které je uvedeno v čl. 2 tohoto paragrafu není u smlouvy o operativním leasingu možné. Vzhledem k tomu, že se nejedná o častou situaci v oblasti těchto typů leasingových operací a ani není natolik významný, aby to znemožnilo aplikaci občanského zákoníku na tento druh obchodů. To také potvrzuje samotná praxe. Mnohem komplikovanější je však aplikace právních předpisů na operace finančního leasingu a to především z toho důvodu, že tato úprava není jednoznačně stanovena ani v občanském ani v obchodním zákoníku. Důvodová zpráva, která byla vypracována k návrhu obchodního zákoníku, předpokládala úpravu smluv o finančním leasingu ustanoveními o smlouvě o koupi najaté věci, což je uvedeno v části třetí obchodní závazkové vztahy, hlava druhá. Jelikož však tato úprava neodpovídá postatě leasingu, není možná její aplikace na tento typ obchodu. Zásadní rozdíl mezi obchody nastává při přechodu nebezpečí škody na věci. Při finančním leasingu k tomuto dochází již při předání předmětu leasingu leasingovému nájemci, což je však charakteristickým znakem finančního leasingu. Naopak u smlouvy o koupi najaté věci přechází nebezpečí škody na věci až okamžikem přechodu vlastnictví předmětu, který je předmětem pronájmu. Ačkoliv se to nezdá, v praxi je to důležitý aspekt při posuzování výhodnosti jednotlivých obchodů a každá osoba toto při výběru vhodného typu finančního produktu bere v potaz. Přechod vlastnictví k předmětu leasingu je v leasingové operaci považován za součást celého komplexu vztahů, které jsou pro leasing charakteristické. Nedochází k němu odděleně, ale pouze v návaznosti na nájemní smlouvu, jak je tomu naopak u koupě najaté věci pronajímané obchodním zákoníkem, akcesoricky jako doplněk nájemní smlouvy. Tento způsob úpravy smluvních vztahů mezi leasingovou společností, tedy pronajímatelem na straně jedné a leasingovým nájemcem na straně druhé, podle právní úpravy hlavy druhé, dílu čtvrtého, tedy podle smlouvy o koupi najaté věci podle znamená pouze jeden z několika dalších možných způsobů právní úpravy vztahů mezi 19

20 těmito subjekty po skončení leasingové smlouvy. Neznamená to však, že by tento způsob úpravy byl užíván nejčastěji. Mezi těmito dvěma typy smluvních vztahů jsou i další zásadní rozdíly. Jedná se také o odlišnou proceduru přechodu vlastnického práva k předmětu pronájmu. V případě smlouvy o koupi najaté věci, podle úpravy obchodního zákoníku, k tomu dochází výlučně jednostranným výkonem oprávnění nájemce v průběhu obchodní transakce nebo na jejím konci, což je zásadní rozdíl v této úpravě. Při leasingové operaci tomu tak není. Další výrazná charakteristická vlastnost leasingové operace, která znamená další odlišnost, je pro leasingového nájemce nemožnost vypovězení a tím i předběžné ukončení leasingové smlouvy. To je možné pouze ze strany leasingového pronajímatele v případě, že leasingový nájemce porušuje obchodní podmínky mezi nimi dohodnuté a dává tak pronajímateli možnost a zároveň i právo smlouvu jednostranně vypovědět. Dochází k tomu například v případě, že leasingový nájemce neplatí řádně leasingové splátky a dostává se tak do prodlení. V tomto případě leasingový pronajímatel na to upozorní leasingového nájemce, většinou opakovaně. V případě, že na to nájemce nereaguje a ignoruje tak výzvy pronajímatele k zaplacení dlužné částky, dochází většinou k vypovězení smlouvy o poskytnutí leasingových služeb a odebrání předmětu leasingu pronajímatelem. Následně je předmět leasingu pronajímatelem nabídnut k prodeji a z finančních prostředků získaných dalším prodejem jsou vyrovnány dlužné splátky, které leasingový nájemce nehradil plus další náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy a odprodejem zabaveného předmětu leasingu. Peníze, které převyšují tuto výši jsou následně vráceny leasingovému nájemci zpět, společně s vyrovnáním leasingového obchodu. To také znamená další výraznou odlišnost obou typů smluv. Finanční leasing je charakteristický užíváním předmětu leasingu nájemcem a jeho následným převodem do majetku na konci trvání leasingové smlouvy. U smlouvy o koupi najaté věci tomu tak být nemusí. Existuje také snaha o aplikaci ustanovení občanského zákoníku na obchody finančního leasingu, a to konkrétně úpravy o nájemní smlouvě, která je upravena v části osmé, hlavě sedmé občanského zákoníku. Je tomu tak i proto, že jsou u obou typů smluv užívány často stejné termíny a názvy. Obě smlouvy se však od sebe odlišují okolností pořízení předmětu nájmu. V případě finančního leasingu k tomu dochází na základě vlastního výběru a specifikace leasingového nájemce, který je mu následně předán k užívání a to na základě leasingové smlouvy. U nájemní smlouvy je pronajímám předmět, 20

21 který již pronajímatel v majetku má. Nepředpokládá se také u nájemní smlouvy její přechod do majetku nájemce, jako je tomu v případě leasingového obchodu. Není to však v zákoně vyloučeno. Leasingový nájemce přebírá okamžikem převzetí předmětu nájmu odpovědnost za nebezpečí škody, které by na tomto předmětu mohlo vzniknout, stejně tak i nebezpečí spojená s jeho provozem. Zároveň však také nese náklady, které jsou spojené s provozováním předmětu, jeho opravami a údržbou. Touto úpravou, která je na trhu finančních produktů naprosto běžná, se kategoricky liší od úpravy občanského zákoníku. Podle ustanovení, kterými jsou upraveny podrobnosti a detaily nájemní smlouvy, jsou připisována rizika nebezpečí škody na předmětu nájmu a rizika spojená s jeho provozem pronajímateli předmětu nájmu. Specifická je i vzájemná podmíněnost kupní smlouvy, kterou leasingový pronajímatel získává předmět leasingu do svého vlastnictví podle dispozic a výběru příjemce leasingu a vlastní leasingové smlouvy. Úprava nájemní smlouvy, kterou upravuje občanský zákoník, nezohledňuje tyto složité, většinou třístranné právní vztahy navazované při finančním leasingu. Na smlouvy o finančním leasingu není možné použít ustavení 676 občanského zákoníku, který upravuje automatické prodloužení nájemní smlouvy. Podpůrně také platí 723 občanského zákoníku, upravující vrácení věci. Na počátku vývoje leasingových obchodů, kdy nebyla úprava právních vztahů vznikajících při leasingových operacích na takovém stupni zobecnění a automatizace, jako je tomu v současné době, byla snaha aplikovat různou právní úpravu na dílčí části leasingových smluv a to za použití úpravy občanského i obchodního zákoníku použitím úpravy pro smlouvy obdobné leasingovým obchodům. Jednalo se například o přirovnání ke smlouvě o zprostředkování, která je upravena obchodním zákoníkem, dále ke smlouvě o úvěru podle obchodního zákoníku, ke smlouvě o dílo podle obchodního zákoníku, nebo ke smlouvě kupní, která je upravena občanským zákoníkem a současně i obchodním zákoníkem. 2.5 Aplikace právního řádu ČR na leasingové obchody 11 Od roku 1977, kdy byly na území České republiky uzavřeny první leasingové obchody, prošly tyto transakce velkým vývojem, včetně právního základu, který tyto 11 Ke zpracování této kapitoly byl požit Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a publikace BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon,

22 leasingové operace upravuje. Za posledních více než deset let došlo k obrovskému rozvoji tohoto typu obchodu na území České republiky. Stalo se zažitým pravidlem, že se tyto transakce realizují za použití úpravy obchodního zákoníku pro tzv. inominátní neboli nepojmenovanou smlouvu. Ty je možné podle 269 odst. 2 uzavřít, pokud si smluvní strany dostatečně určí předmět svých závazků a pokud právní úprava takový druh smluvních vztahů jako typový obchod neupravuje. Nepojmenované smlouvy je také možné uzavřít podle občanského zákoníku, který je upravuje v 51, 491 a 853. Tato úprava soukromoprávních vztahů znamená postupný vývoj a také návaznost tehdejšího hospodářského zákoníku. Ani hospodářský zákoník neznal a neupravoval pojem leasing či leasingové obchody. Bylo tudíž nutné najít alternativní právní úpravu, kterou byly inominátní smlouvy podle 325 obchodního zákoníku. Při aplikaci této právní úpravy na vztahy mezi jednotlivými subjekty leasingové operace, např. mezi leasingovou společností, leasingovým nájemcem, prodejcem předmětu leasingu, dovozcem, atd. nedochází k rozporu s kogentními ustanoveními občanského a obchodního zákoníku a zároveň nedochází ani k popření jedné ze základních zásad soukromoprávní úpravy, a to smluvní svobody účastníků soukromoprávních vztahů. Smluvní svoboda smluvních stran je také důležitou podmínkou, aby mohla být leasingová smlouva na základě právní úpravy pro inominátní smlouvy správně konstruována. Zásadně musí být smluvními stranami dohodnuty všechny podstatné náležitosti smlouvy, aby vůbec mohlo dojít k platnému uzavření leasingové smlouvy. Přitom je nutné postupovat v souladu s obecnými ustanoveními platného občanského a obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že leasingové smlouvy nejsou právním řádem upraveny jako samostatné typové smlouvy, může docházet v praxi k mírným nedostatkům. V současné době však mají leasingové společnosti upravené vlastní všeobecné smluvní podmínky, které pomáhají vyplnit případné mezery. Nová úprava občanského zákoníků, která je v současné době připravována, by již měla zahrnovat samostatnou úpravu finančního leasingu a odděleně samostatnou úpravu charakteristický znaků operativního leasingu. Tím by byly vyřešeny sporné situace, kdy dochází například k rozdílnému výkladu zákona či různé aplikace právních předpisů na tento typ smluvních vztahů. Proto, aby byla právní úprava finančního či operativního leasingu účinná, je nezbytné respektovat dosavadní vývoj leasingového trhu a samostatných leasingových produktů. 22

23 2.6 Právní předpoklady pro činnost leasingové společnosti Aby byla právní úprava oblasti leasingu kompletní, je nutné zahrnout do oblasti její úpravy také podmínky pro výkon společností, které chtějí poskytovat tyto finanční leasingové produkty. Tuto problematiku upravují platné předpisy veřejného práva, konkrétně ty, které stanoví podmínky a předpoklady pro podnikání v oblasti poskytování leasingových služeb. Tuto úpravu vymezuje především zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Dle ustanovení tohoto zákona a údajů uvedených v příloze tohoto předpisu patří leasing mezi živnosti volné. Pro provozování živnosti volné zákon nevyžaduje prokázání odborné ani jiné způsobilosti. Samozřejmě však musí být splněny všeobecné podmínky provozování živnosti, které tento zákon stanoví, aby bylo možné získat živnostenské oprávnění. Mezi základní podmínky provozování živnosti jsou např. dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnosti, atd. V souladu s těmito předpisy může v České republice působit jako poskytovatel leasingových služeb kterákoliv obchodní společnost nebo fyzická osoba při splnění obecných základních podmínek pro soukromé podnikání. Také byla nařízením vlády č. 140/2000 Sb. stanovena pracovní náplň jednotlivých živností a to s účinností od Dle tohoto závazného předpisu je nutné splnit podmínky živnostenského zákona a pro poskytování finančního a operativního leasingu je nutné získat živnostenské oprávnění pro pronájem a půjčování věcí movitých a pro leasing nemovitostí buď živnostenské oprávnění pro realitní činnosti nebo pro správu a údržbu nemovitostí. Záleží na tom, zda je leasing poskytován s doprovodnými službami či bez nich. Z této úpravy vyplývá, že společnosti poskytující leasingové služby a leasingové produkty nemusejí získat ke splnění zákonných podmínek pro provozování této činnosti zvláštní či speciální licenci. Navzdory tomu, že leasingové společnosti poskytují finanční služby či finanční produkty podle živnostenského zákona, nespadá jejich činnosti do sféry platnosti zákona o bankách, které také poskytují finanční služby obdobného charakteru. Vůči leasingovým společnostem také není uplatňován bankovní dohled ani zvláštní administrativní dozor jiného státního orgánu. Je však nutné dodržovat i ostatní zákony a právní předpisy, které zasahují do této oblasti služeb. Jedná se především o tyto právní předpisy: obchodní zákoník, upravující obchodní vztahy mezi subjekty leasingového obchodu; 23

24 zákon na ochranu hospodářské soutěže, upravující dozor a správné fungování hospodářské soutěže; zákon na ochranu spotřebitele, jako slabšího partnera smluvního vztahu; zákon proti praní špinavých peněz, zákon o konkursu a vyrovnání, a další daňové a účetní předpisy. 2.7 Česká leasingová a finanční asociace 1213 Česká leasingová a finanční asociace byla založena v první polovině roku 1991 a to pod původním názvem Asociace leasingových společností ČSFR. Došlo k tomu především z důvodu rozvoje leasingových operací a leasingu vůbec. Byl to výsledek vzniku velkého množství leasingových společností jako reakce na poptávku po tomto produktu. Z tohoto důvodu bylo nutné vytvořit centrum, které by bylo schopné definovat, koordinovat a prosazovat společné zájmy firem zabývající se operacemi finančního a operativního leasingu. Šlo přitom nejen o naplňování bezprostředních zájmů zaměřených na zajištění výhodných, nediskriminačních podmínek pro leasingové podnikání v právních předpisech a rozhodnutích státních orgánů. Jednalo se i o perspektivní potřebu vytvářet podmínky pro využívání možností leasingu jak v národním hospodářství, tak při naplňování konkrétních záměrů jednotlivých podnikatelů, o potřebu šířit potřebné znalosti o výhodách leasingu, zajišťovat potřebné informace a rozbory. Bylo zapotřebí zabývat se i výměnou poznatků a zkušeností mezi leasingovými společnostmi, odborným růstem jejich pracovníků i etikou vzájemných vztahů těchto firem. Vznikla zároveň potřeba navázat na odpovídající vztahy s leasingovými komunitami jiných států. 14 Ke změně původního názvu Asociace leasingových společností ČSFR došlo dne na členské schůzi a to na aktuální název Česká leasingová a finanční asociace. Důvodem k této změně byla především skutečnost, že asociace zařadila do portfolia svých aktiv i další nebankovní produkty a především se mezi její členy zařadili i někteří z poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, prodejů na splátky a factoringu. 12 Podrobnější informace viz příloha č Česká leasingová a finanční asociace. Základní údaje o ČLFA [citováno dne 10. března 2009]. Dostupný z 14 BENDA, V., KELBLOVÁ, H., PULZ, J., VESELÁ, M. Leasing v praxi. Praha: Nakladatelství Polygon, 2001, s

25 V současné době je členem České leasingové a finanční asociace 68 firem, které realizují kolem 97% objemu všech tuzemských leasingových obchodů a většinu nebankovních úvěrů i prodejů na splátky pro spotřebitele. 15 Česká leasingová a finanční asociace napomáhá svou činností také v oblasti legislativní. Účastní se přípravy a formulace veškerých právních předpisů z oblasti její činnosti, především zákonů a vyhlášek souvisejících s finančními produkty nebankovního typu, leasingem, spotřebitelskými úvěry jak účelovými, tak i neúčelovými, splátkovým prodejem a factoringem. Podílí se také na správném výkladu těchto právních předpisů a v případě zájmu svých členů pomáhá i při aplikaci. V rámci své činnosti vypracovala Česká leasingová a finanční asociace, ve spolupráci s odborníky, všeobecné podmínky leasingu, které jsou považovány za vrchol všeobecných smluvních podmínek užívaných v leasingové oblasti. Pro leasingové společnosti nejsou závazné, avšak mnoho z nich, na trhu působících, se těmito doporučeními dobrovolně řídí. Někdy dochází k drobným korekcím, aby smluvní podmínky maximálně vyhovovaly konkrétním potřebám leasingového poskytovatele. Avšak málo kdy dochází k výraznějšímu odchýlení od všeobecných smluvních podmínek vydaných a doporučovaných Českou leasingovou a finanční asociací. Není to však jediný doporučující dokument, vypracovaný asociací, který by měl takovouto váhu a úroveň. Na základě svých bohatých a dlouholetých zkušeností v oboru, vypracovala asociace i další dokumenty sloužící např. k zajištění vlastnických i jiných práv leasingových společností v průběhu trvání leasingových operací. Dále také Kodex jednání členů české leasingové a finanční asociace, který představuje zásady podnikatelské a obchodní etiky, jako základní dokument etického chování tak, aby nedocházelo k porušování těchto zásad během operací členských společností. Asociace dodržování tohoto kodexu prosazuje. Mimo tyto uvedené činnosti, které jsou považovány za základní v oblasti centra leasingových obchodů, vykonává asociace mnoho dalších činností tak, aby bylo naplněno správné fungování leasingového a finančního trhu. Např. zájemcům o některý z leasingových, splátkových či úvěrových produktů na žádost poskytne bližší údaje a informace o členech asociace. Organizuje výměnu zkušeností svých členů a zaměřuje se i na hlubší analýzu řady aktuálních problémů domácího leasingu, spotřebitelských úvěrů a 15 Česká leasingová a finanční asociace. Základní údaje o ČLFA [citováno dne 29. března 2009]. Dostupný z 25

26 prodejů na splátky, včetně trendů dalšího rozvoje nebankovních finančních produktů v české ekonomice. Pro tyto účely zřídila expertní výbory. 16 Česká leasingová a finanční asociace se svými činnostmi neomezuje pouze na území České republiky. Je členem Evropské asociace leasingových asociací (LEASEUROPE). Z tohoto titulu má možnost působit jako prostředník či zprostředkovatel při jednáních mezi svými členy a sdruženími z jiných států či dalšími zahraničními subjekty. Mnohdy při těchto jednáních zastřešuje celou domácí nebankovní finanční komunitu v nekomerčních vztazích. Asociace využívá i možností, které plynou ze styků s leasingovými asociacemi ostatních členských států LEASEUROPE. Informuje zahraniční partnery o podmínkách pro investice, leasing a další finanční produkty v České republice. 16 Česká leasingová a finanční asociace. Základní údaje o ČLFA [citováno dne 21. října 2008]. Dostupný z 26

27 3. Sekuritizace aktiv 3.1 Pojem sekuritizace aktiv Panem Josefem Jílkem, vrchním expertem České národní banky, je pojem sekuritizace aktiv vysvětlován takto: Sekuritizace (securitization) obecně představuje transformaci finančního aktiva na cenné papíry zajištěné aktivy (asset backed security, ABS). 17 On již sám pojem sekuritizace je velmi zjednodušený a zobecněný. V odborné literatuře je tento proces popisován jako vytváření cenných papírů, a to buď akciových nebo dluhových - jako vlastnické zájmy na dluhových závazcích jednotky. Aktivy kryté cenné papíry byly definovány Securities and Exchange Commission Spojených států (SEC), jako cenné papíry primárně založené na cash-flow odděleného souboru pohledávek nebo jiných finančních aktiv, a to pevně určených nebo opakovaných, které jsou na základě stanovených podmínek transformovány do hotovosti v časově omezeném úseku, a to včetně dalších práv nebo aktiv vytvořených pro zajištění včasné distribuce výnosů držitelům cenných papírů. Securities and Exchange Commission Spojených států (SEC) je Federální úřad zřízený zákonem o burzách z roku 1934, který dbá o ochranu investorů, reguluje vydávání cenných papírů na primárním trhu a obchodování s cennými papíry na sekundárním trhu ve Spojených státech amerických. Sekuritizace aktiv (dále také SA) je také možné zjednodušeně popsat jako proces, při němž dochází k postoupení neboli prodeji konkrétního souboru aktiv finančního charakteru (pohledávek, půjček, apod.), které vlastní a eviduje ve své finanční rozvaze subjekt A - (finanční instituce) na subjekt, který je vytvořen pouze pro tento účel (tzv. SPV účelově založená společnost). Vzhledem k tomu, že tento subjekt (SPV) nemá finanční prostředky na úhradu za toto postoupení, vydává dlužné cenné papíry. Cenné papíry, které vznikají během tohoto procesu se nazývají asset backed securities (ABS) jsou následně prodávány na finančním trhu investorům. Podmínkou však je, aby zakladatelem SPV nebyl subjekt A. Aktiva, která jsou během tohoto procesu postupována často bývají stejného druhu či charakteru, aby bylo možné jejich ocenění. Během tohoto procesu také dochází k přesunu těchto aktiv z rozvahy subjektu A do rozvahy subjektu SPV. Tímto způsobem je možné, aby finanční instituce, např. banky postoupily úvěry, které již např. nechtějí držet či obchodovat s nimi, nebo u kterých mají pochybnosti s jejich splácením. Avšak i investoři se chtějí jistit proti případným rizikům z těchto operací, proto 17 JÍLEK, J. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha: GRADA Publishing, a. s., s

28 požadují určité zajištění. Nejjednodušším zajištěním v tomto případě je jejich prodej s rekurzem, kdy banka neboli subjekt A, která převádí úvěry, na sebe bere určitý závazek v případě selhání dlužníka. Převod pohledávek tak v praxi může být s rekurzem či bez rekurzu. Vzhledem k tomu, že doposud byla sekuritizace aktiv v České republice provedena pouze ojediněle, je možné se také setkat s názorem, že je sekuritizace aktiv v rozporu s ekonomickou teorií. Odborníci se domnívají, že by investoři odmítali platit za sumu pohledávek, která je vyšší než jejich jednotlivá hodnota. To může být způsobeno náklady na sekuritizaci, za obchodníky s cennými papíry, manažery portfolií, hodnotící agentury, poradce z různých oborů, např. právníky, auditory, daňové poradce, atd. Přitom je původce aktiv ve výhodnější situaci při řízení úvěrových rizik než samotný investor. Přesto ve světě tento proces funguje, je prováděn a investoři tyto cenné papíry kupují. Z tohoto důvodu se zabývám tímto tématem, jako možným zdrojem financování, a to v našem právním prostředí. 3.2 Podstata sekuritizace Sekuritizace aktiv jako finanční produkt vznikla v 70. letech minulého století v USA, kde se začala využívat zejména u hypotéčních úvěrů. Je to dáno i velikostí tamního trhu, což samo o sobě nabízí spoustu možností a jednou z nich je i časté využívání této finanční transakce. Nejvýhodnější je sekuritizace při velkém objemu aktiv, nejlépe v řádech stamilionů dolarů. Z tohoto důvodu je jeho využití v Evropě mnohem menší, než v USA. V USA také docházelo k podpoře ze strany státu, který z počátku poskytoval investorům úvěrové posílení a větší zajištění. Mimo USA je sekuritizace velice často realizována v Kanadě a ve Velké Británii, kde se nachází veliké objemy těchto cenných papírů. Jádrem celého procesu je postoupení aktiv, které probíhá na zvláštní subjekt, který je založen jen za účelem celé transakce, jehož vlastníci a správci jsou nezávislí na celé transakci (např. právnické firmy). Po postoupení aktiv vydá tento subjekt dlužné cenné papíry, které jsou aranžérem emise rozprodány investorům a z takto získaného výnosu jsou uhrazeny jeho závazky za nákup aktiv původnímu vlastníkovi. Původní vlastník dále vykonává správu aktiv na základě mandátní, resp. komisionářské smlouvy na účet tohoto zvláštního subjektu. Původnímu vlastníkovi náleží kromě dohodnutého poplatku za správu aktiv i všechny výnosy, které nejsou použity na úhradu jistiny a úroků investorům. 28

29 Kreditní podpora slouží pro případ jakýchkoliv výpadků v hotovostním toku směrem od dlužníků k investorům. Schéma č Proces sekuritizace aktiv Sekuritizace aktiv s sebou nese značný počet pozitiv a výhod pro původního vlastníka, který si tímto způsobem zajišťuje finance pro svou podnikatelskou činnost, což může být důvod, proč se k tomuto kroku rozhodl. Mohou k tomu přispět například tyto skutečnosti: Výhody: Alternativní způsob financování Délka splatnosti Zvýšení rentability vlastního kapitálu Možnost zvýšení příjmů Zlepšení řízení aktiv a pasiv Kvalitnější řízení společnosti Zlepšení funkční specializace Možnost volby právního prostředí realizace SA 29