Farní zpravodaj. T á b o r a a o k o l í SLOVO NA PRÁZDNINY. roník VI. prázdniny 2005

Transkript

1 byli jedné mysli mli všechno spolené Sk 4,32-35 Farní zpravodaj T á b o r a a o k o l í roník VI 3 prázdniny 2005 Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratiboské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, Stezimí Chviliku do stínu sedneš-li si, louka se pochlubí svými mysy, mysy Boží nadje, co naplují malovanej džbán. Chvilika leckomu zmní trasu, tuláky probudí vní klas. Práv tebe potebuju, zve t tiše milující Pán. SLOVO NA PRÁZDNINY Než jsme se nadáli, je tady jeden z dležitých pedl, které v život vnímáme konec školního roku a as prázdnin. Pro školáky je to závr jedné etapy a píprava na další roník. Jiní prožívají ješt významnjší zmnu totiž zaátek nové životní situace, a již stedoškolské i vysokoškolské. Prázdniny jsou natolik významnou skuteností, že se netýkají pouze dtí a mládeže, ale také dosplých, a to nejen uitel a zamstnanc ve školství. Život všech rodi, babiek, ddek rzná zamstnání, to vše mní o prázdninách svj charakter a rytmus. Pro o tom píšu? Snažím se ukázat, že prázdniny nejsou jen asem, který je poteba pekat, vyplnit, ale asem, který má svou váhu, svou hodnotu. asem, který nám Pán svuje, abychom jej naplnili. Zatímco po vtšinu roku se hledí na to, co všechno je poteba zvládnout, o prázdninách máme prostor pemýšlet, jak si dobe odpoinout, jak strávit hezky as se svou rodinou, páteli, známými. V této dob se nám nabízí též mnoho možností naerpat nové síly, a to jak tlesné, tak i duchovní. Jist i o tchto prázdninách, nakolik budou originální, na každého z nás eká mnoho možností a nabídek z Boží strany. Znovu a znovu staí být citlivými na Boží psobení. Vždy s Bohem se mžeme setkat v tom, co je pro nás velice bžné (vánek, krása kvtu, krása moe, mohutnost hor ). Setkání a obdarování ale mže pijít i zcela mimoádnou formou tam, kde bychom to ani neekali. O takové situace jist nebude o prázdninách nouze. Dovolte mi, abych vám na závr popál bdlé oi vi tomu, kde nás chce Pán o letošních prázdninách obdarovat a povzbudit a pedevším vás zvu, abychom se spolen - 1 -

2 na tento úmysl modlili za sebe navzájem. A nebojme se o tom, co s Pánem prožijeme mluvit s bratími a sestrami, a obdarování jednoho je darem pro všechny. Bh chce obdarovat Vašeho bratra, sestru, všechny Vaším prostednictvím! Krásné prázdniny! jáhen Roman SVATÝ BENEDIKT 11. ervence Narodil se kolem roku 480 v Nursii (dnes Norcia u Spoleta v kraji Umbria) jako dvoje se sestrou Scholastikou. Matka po porodu zemela. Otec dti vychoval a ve 14 letech poslal Benedikta do íma studovat práva. Znechucen rozmailým životem íman odešel Benedikt do Sabinských hor a tam žil v jeskyni jako poustevník. Povst o nm se rozšíila po okolí a byl proto požádán, aby psobil jako opat v nedalekém Vicovaru. Tam zavedl písný ád, který však místní mniši nepijali a rozhodli se Benedikta v roce 510 otrávit. Ten se nad otráveným vínem požehnal a íše se jako zázrakem roztíštila. Benedikt se potom vrátil do své poustevny u msteka Subiaca. Tam za ním picházeli žáci, z nichž vytvoil eholní komunitu a postupn založil v okolí 12 klášter. V každém z nich žilo podle potu apoštol 12 mnich a Benedikt pro n zavedl pravidla eholní ád, jímž se ve spoleenství ídili. ímští šlechtici mu zaali svovat do výchovy své syny. Pro spory s místním knzem, který žárlil na jeho úspchy, odešel s malou skupinou mnich do staré pevnosti Cassino v Kampanii. V letech vybudoval na blízké hoe Monte Cassino velký klášter, kde se se svou komunitou usadil. Pro její poteby tam napsal svou Reguli o 73 láncích a prologu, která mla rozhodující vliv na pozdjší vývoj eholního života v Evrop. Pro ni bývá svatý Benedikt nazýván otcem západního mnišství. ehole mimo jiné varuje ped zbytenými hovory, naizuje duchovní etbu, jmenuje dobré skutky a nabádá k pohostinnosti. Rozdluje den na modlitbu a práci (heslo benediktin Ora et labora) a uruje schéma chórové modlitby. Svatý Benedikt ovlivnil i život své sestry sv. Scholastiky, která založila ženskou vtev ádu v Piambarole poblíž kláštera Monte Cassino. Jednou za rok se oba sourozenci na poloviní cest mezi kláštery scházeli a tam Scholastika pijímala bratrovy rady a pokyny pro život své komunity. Brzy po posledním setkání v roce 543 oba zemeli, Scholastika a Benedikt ; pochováni byli na Monte Cassinu. Jak je známo, také první eské kláštery byly benediktinské: klášter benediktinek založený Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou v roce 973 u sv. Jií na pražském hrad a klášter benediktin založený v roce 993 Boleslavem II.a sv. Vojtchem v Bevnov. Pro jméno Benedikt se rozhodla po svém zvolení ada papež. Nynjší Svatý otec je toho jména již 16. Je to vbec jméno po jménu Jan a spolu s jménem eho papeži nejastji užívané. Sv. Benedikt bývá zobrazován v eholním hábitu s atributy: kniha a puklý pohár, pípadn pohár s hadem, nkdy též trní, jímž se svtec pi pokušení zraoval, nebo havran odnášející v zobáku otrávený chléb. Prameny: Pracný: eský kalendá svtc Heyduk: Svatí církevního roku Pfleiderer: Atributy svtc J.V

3 Slovo pi bohoslužb mše svaté I O MŠI SVATÉ - 7 Milí tenái a milé tenáky Farního zpravodaje, dnes se zaneme v našem cyklu rozliných pemýšlení o Eucharistii zabývat dalším prvkem, tvoícím páte bohoslužby slovem. Slovo je pi mši svaté pítomno v rzných formách, pedevším pi tení Božího slova, v modlitb, ve zpvu a v ostatních mešních textech. tení Božího slova.. lánek kapitoly, oddílu II. Všeobecných pokyn k ímskému misálu hovoí takto: Když se v církvi te Písmo svaté, Bh sám mluví k svému lidu a Kristus, pítomný ve svém slov, hlásá radostnou zvst. Z toho pro nás vyplývá, že textm Písma mají všichni uctiv naslouchat (tamtéž). Jde ale o víc! Oddíl II. 1. kapitoly dokumentu BK s názvem Smysl gest a postoj v liturgii církve píše: Když teme Písmo svaté, vstupujeme do vztahu k Bohu, který žije v tchto slovech, protože jsou jím vnuknuta. Božská inspirace není ukonená událost minulosti, nýbrž psobí i dnes. Nebo neviditelný Bh promlouvá ze své pehojné lásky k lidem jako k pátelm (srov. Ex 33,11; Jan 15,14-15) a s nimi se stýká (Bar 3,38), aby je pozval ke svému spoleenství a do nho je pijal" (DV 2). Jsme tedy vtaženi pímo do pátelského spoleenství s Bohem posloucháme je opravdu jako pátelé? A žijeme Boží slovo? Zmínný dokument BK však hovoí nejen o posluchaích: Z úcty k Božímu slovu by ml pedítající vykat, až dojde ke zklidnní, aby biblický text zaznl do soustedného ticha. Je vhodné využívat možnosti krátkých úvod k jednotlivým tením a také více dbát na slyšitelnost a srozumitelnost a dobe si tení pipravit. Jedním ze základních pedpoklad je dobe fungující rozhlas. Je teba též pamatovat na nedoslýchavé. Nkde mají vyhrazeno nkolik míst se sluchátky. Protože se vtšinou stídá u mikrofonu více lidí, je vhodné, aby jeden z pisluhujících podle poteby upravil výšku mikrofonu. A dále: Vzhledem k tomu, že z lekcionáe a evangeliáe teme Boží slovo, je teba dbát na to, aby se s tmito knihami zacházelo s patinou úctou a nepoužívaly se knihy již opotebované. Používání volných list nebo laciných brožurek znevažuje význam Božího slova a neumožuje opravdové vzdávání poct (políbení, okuování). Jde tu tedy o všestrannost úcty k Božímu slovu. a jeho výklad. Jen naslouchat Božímu slovu ale nestaí. Proto církev mluví (opt v oddíle II. 1. kapitoly dokumentu BK s názvem Smysl gest a postoj v liturgii církve ) o tom, že i když je Boží slovo ve teních z Písma svatého ureno všem lidem v kterékoli dob a je jim i srozumitelné, jeho plnjší pochopení a úinnost se zvyšuje živým výkladem, tj. homilií jako souástí bohoslužby. Má ji mít obvykle sám celebrující knz, nebo nkterý z koncelebrant i asistující jáhen. Vzorem homilie je Kristv komentá v synagoze v Nazaret: Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste práv slyšeli. (Lk 4, 21). Znovu jsou zde nasnad dv otázky. První je pro naslouchající: Nasloucháš výkladu Božího slova jakoby to byl výklad samého Krista? Zde je ale teba, aby si otázku položil i vykládající: Je má homilie opravdu v Kristov duchu? Závr Pejme si, brati a sestry, abychom my všichni, kdož jsme peetli pedcházející slova, získali nový opravdovjší, láskyplnjší a intenzivnjší vztah k Bohu, pítomnému ve svém slov. P. Jan Kuník - 3 -

4 Použitá literatura: Všeobecné pokyny k ímskému misálu, BK, Praha 2003 Smysl gest a postoj v liturgii církve, BK, Olomouc 2000 APOŠTOLSKÝ LIST SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II k roku eucharistie (pokraování z minulého ísla) II. Eucharistie tajemství svtla Vykládal jim, co se ve všech (ástech) Písma na nj vztahuje. (Lk 24,27) Eucharistie je svtlem pedevším proto, že v každé mši svaté liturgie Božího slova pedchází liturgii eucharistie v jednot dvou stol, Slova a Chleba. Tato souvislost se objevuje v eucharistické ei Janova evangelia, kde Ježíšova promluva pechází od základního pedstavení jeho tajemství k vysvtlení vlastního eucharistického rozmru: Vždy mé tlo je skutený pokrm a má krev je skutený nápoj. (Jan 6,55) Víme, že to uvedlo do krize velkou ást jeho poslucha a pimlo to Petra, aby se stal mluvím víry ostatních apoštol a církve všech dob: Pane, ke komu pjdeme? Ty máš slova vného života. (Jan 6,68) Ve vyprávní o emauzských uednících zasahuje sám Kristus, aby ukázal tím, že zaal od Mojžíše a (probral dále) všechny proroky, jak všechny ásti Písma vedou k tajemství jeho osoby (srov. Lk 24,27). Jeho slova zapalují srdce uedník, odvádí je z temnoty smutku a zoufalství a vyvolávají v nich touhu zstat s Ním: Zsta s námi, Pane (srov. Lk 24,29). Je to sám Kristus, který mluví, když se v církvi pedítá Písmo svaté. Nestaí, aby byly biblické úryvky hlásány ve srozumitelném jazyce, jestliže se hlásání nedje s péí, pedchozí pípravou, zbožným nasloucháním a rozjímavým tichem, které je nutné, aby se Boží slovo dotklo života a prozáilo jej. Poznali ho pi lámání chleba. (Lk 4,35) Je píznané, že dva emauzští uedníci, náležit pipravení Pánovými slovy, ho poznali, když byli u stolu, v prostém gestu lámání chleba. Pokud je mysl osvícená a srdce zaháté, znamení mluví. Eucharistie se odehrává v dynamickém kontextu znamení, která v sob nesou hutné a osvcující poselství. Skrze znamení se tajemství uritým zpsobem otevírá oím vícího. Jak jsem zdraznil v encyklice Ecclesia de Eucharistia, je dležité, aby žádný rozmr této svátosti nebyl zanedbáván. V lovku je totiž stále pítomné pokušení omezit eucharistii do vlastních rozmr, zatímco ve skutenosti je to on, kdo se musí otevít rozmrm tajemství. Eucharistie je píliš velkým darem, než aby mohla snést dvojznanost a snižování významu. Není pochyb, že nejvíce zejmý rozmr eucharistie je rozmr hostiny. Eucharistie se zrodila veer na Zelený tvrtek v kontextu velikononí veee. Proto má ve své struktue vepsaný smysl sdílení: Vezmte, jezte. (...) Potom vzal kalich, (...) podal jim ho a ekl: Pijte z nho všichni. (Mt 26,26.27) Tento aspekt dobe vyjaduje vztah spoleenství, které s námi chce Bh vytvoit a které my sami musíme píhodn rozvinout. Pece jen nelze zapomenout, že eucharistická hostina má také hluboce a primárn obtní smysl. V nm nám Kristus znovu zpítomuje ob podanou na Golgot jednou provždy. Pestože je v ní pítomen jako vzkíšený, nese znamení svého utrpení, jehož je každá mše svatá památkou, jak nám to pipomíná liturgie aklamacemi po promování: Tvou smrt zvstujeme, tvé vzkíšení vyznáváme... Eucharistie nás zárove, zatímco - 4 -

5 zpítomuje minulost, uvádí k budoucímu poslednímu Kristovu píchodu na konci djin. Tento eschatologický aspekt dává svátosti eucharistie strhující dynamismus, který napluje kesanské putování nadjí. Já jsem s vámi po všechny dny... (Mt 28,20) Všechny tyto rozmry eucharistie se uzavírají v aspektu, který víc než všechny ostatní podrobuje naši víru zkoušce: je to tajemství reálné pítomnosti. S celou tradicí církve víme, že pod eucharistickými zpsobami je reáln pítomen Ježíš. Práv jeho pítomnost dává ostatním rozmrm hostiny, velikononí památky, eschatologické pedzvsti význam, který pesahuje pouhý symbolismus. Eucharistie je tajemství pítomnosti, prostednictvím kterého se svrchovaným zpsobem uskuteuje Ježíšv píslib, že s námi zstane až do konce svta. POUTNÍ MÍSTO STRAŠÍN Cestujeme-li autem malebným šumavským podhím z Vacova smrem na Sušici nemže naší pozornosti uniknout jedno z nejvýznamnjších poutních míst Šumavy Strašín. Bývá poeticky nazýván šumavským podlesím, díve se používal název Straše. Poutní kostel Panny Marie se nachází na vyvýšenin zvané Hrka necelých 0,5 kilometru od vsi Strašína. Velmi psobivá barokní svatyn pochází z let Je postavena na míst starší stavby, z které se dochovala románská vž s podvojnými zazdnými okny. Jak ale toto místo vzniklo? Nezbývá než vit krásné prastaré povsti. V prvních dobách kesanské víry se na zdejším míst usadil poustevník, snad jeden z prvních šiitel víry mezi zdejšími obyvateli, ješt pohanskými. Ml jedno pání: Chtl alespo jedinkrát svýma oima vidt královnu nebes. Dokal se. Když jednou vyšel ze své chýšky, spatil na kameni ped obydlím sedící Matku Boží chovající na klín dátko. Pání tvé se ti dnes splnilo, zde na kameni zstanou navky otištny stopy mých nohou. Nikdy voda nevymizí, potebným pomže bolavé zraky vyléit, pinese jim útchu a pesvdí je o síle víry. Poté zjevení zmizelo. Poustevník užasl. Na míst byly skuten otisky šlápot a v malém dlku voda. Místo pak bylo opedeno prvním zázrakem a léivá voda zstala. Vedle pak vznikla první svatyka, pozdji vystídána vtším kostelem, za husitských válek ponieným. Záznamy hovoí, že kolem roku 1433 byl kostel donátorem Ptou Švihovským obnoven. Z té doby pocházela krásná socha Matky Boží, údajn se mohlo jednat o jednu z nejstarších jihoeských Madon. Jiná povst vypráví pozoruhodný píbh z husitských válek. Na svátek Narození Panny Marie chtl strašínský knz víry pod obojí zabránit poutníkm, katolíkm v uctní Matky Boží. Zamkl kostel a odešel. Procesí z nedalekých Nezamyslic se smutn zastavilo ped svatyní a knz se chystal sloužit mši svatou pod širým nebem. Pitom se poutníci modlili. V tu chvíli se hlasit otevely dvee do svatyn a uvnit bylo vše pipraveno ke mši svaté. Nynjší kostel je obklopen hbitovní zdí s dvma kaplemi. Má dv nízké cibulové vže v ose boních lodí, presbytá je pravoúhlý se štítovým prelím. V jeho spodní ásti je slepý portál, nad ním ve výklenku socha Panny Marie. Kostelní mobiliá pochází vtšinou z 18. století. Nejvzácnjší je hlavní oltá ozdobený sochami Boha Otce a Panny Marie (jde o zmiovanou gotickou Madonu), sv. Petra a Pavla, sv. Jana Ktitele a Jana Nepomuckého. Protjší boní oltáe jsou zasvceny Pann Marii a sv. Janu Nepomuckému. V kostele navíc visí obrazy sv. Rodiny a archandla Michaela. Z vybavení staršího kostela se zachovala kamenná ktitelnice. Gotická Madona byla v období po - 5 -

6 sametové revoluci ukradena a nahrazena replikou. Od roku 1968 zde psobil knz a zejm nejvýznamnjší duchovní lyrik druhé poloviny 20. století František Daniel Merth. Tento velmi vzácný lovk byl po roce 1948 zaten orgány StB pímo v katedrále sv. Mikuláše v eských Budjovicích. Po tžkém ptiletém vzení a dlouhých letech strávených v rzných profesích nastoupil do Strašína, jejž velmi miloval. Zemel zde v roce 1995 steskem a žalem nad odcizenou Madonou. P. Merth je pohben na hbitov v milovaném Strašín. Kdesi ve zniené kapli bylo napsáno na zdi: Chrámy se rozpadají, Bh ale zstává. O Strašín lze íci: socha byla ukradena, Matka Boží zstává. Kostel díky P. Merthovi a vrným vícím po složitých opravách záí novotou a istotou. Jan Barto DJINY ZVONU Vy, kteí jste základní školou povinní, se urit každý rok tšíte na poslední zazvonní školního zvonku ped prázdninami. Není to však úplné rozlouení se zvonivým hlasem. O prázdninách k vám možná pes les i do pírody zanese vítr hlas zvon oznamujících nedlní bohoslužbu. Už asi i vy ostatní tušíte o em si budeme povídat. Zamyslíme se nad osudem pro nás možná obyejných zvon. Nejprve k djinám zvonu. Vynálezce je neznámý, ví se jen to, že zvonky znali už Egypané (užívali je pi bohoslužbách), ekové (pohanští knží jimi svolávali k bohoslužbám) i ímané. Ti s nimi svolávali služebnictvo a zvonek míval u sebe v ím i noní strážník. Když ml podezení, že v nkterém z dom je zlodj, zazvonil a majitelé mu museli odpovdt. Dost asto zavšovali také pastýi zvíatm ve stádu zvonce na krk, aby se pi pastv neztratila. Ve Starém zákon se doteme, že na tásních plášt nosil zvoneky nejvyšší veleknz (Ex 28, 33.34). Kesanství zvyk užívat zvony pejalo a zasloužilo se o jejich výrobu, dnešní podobu i zpsob zvonní. V Itálii se traduje, že nejstarší kesanské zvony jsou v mst Nole (italsky se totiž ekne malému zvoneku také nola ). Ve skutenosti tam jsou staré doly na velmi kvalitní kov. Jedním ze skuten nejstarších zvon je Patrikv zvon v Irsku, pocházející asi z 5. století. První zvony lil sv. Fortchern, irský biskup, to tedy znamená, že irské a skotské kláštery mají na jejich vzniku velký podíl. V 6. století už se objevuje zvyk zvonit v kláštee pi modlitbách a zavšovat zvony na klášterní vže. Na vže mstských a vesnických kostel to bylo zvykem až po roce 800 po Kristu. Jejich lití se ujali zejména benediktinští mniši, kteí byli mimochodem odborníky na mnoho jiných emesel. Zvon byl rozezníván zprvu kladívkem, od 14. století údery srdce o vnitní stnu. O prvních tvarech a zvucích zvon si ale nedlejme žádnou krásnou pedstavu. Teprve ve 13. století vznikal zvon v takové podob, v jaké jej známe dnes. Malý zvonek se zaal v této dob používat pi pozdvihování promnné hostie a kalicha s vínem. I eské zem mly své zvonae už od 14. století. Ti zakládali své hut na rzných místech. V této dob si zvonai troufají skuten i na velké obry. Tak napíklad na vži vídeské katedrály najdeme zvon vážící 226q. Nejvtším zvonem na Morav je zvon na vži katedrály sv. Václava v Olomouci. Nejvtším v echách je zvon na vži katedrály sv. Víta v Praze. Váží kolem 270q a ulil ho brnnský zvona Tomáš Jaroš. Ale úpln nejvtším zvonem svta je Car Kolokol, zvon který stojí na námstí v Moskv a váží 270 tun. O tom jak se zvony vyrábjí dnes si povíme v píštím ísle farního zpravodaje. Petr Svoboda - 6 -

7 PÍBH NENÍ NIKDY DOST TI ZELENÉ RATOLESTI Byl jednou jeden poustevník, který žil v lese na úpatí hory. Svj život vnoval modlitb a dobrým skutkm. Každý veer pinášel na horu ke cti Boží pár vder vody. Mnohé zvíe se vody napilo a rostliny se osvžily, protože na kopci vanul neustále ostrý vítr, který vysušoval vzduch i pdu. Protože byl poustevník tak zbožný, chodíval s ním vzhru i Boží andl viditelný jen poustevníkovým oím. Andl poítal jeho kroky, a když práce skonila, pinášel mu jídlo. Tak zbožný poustevník zestárl. Jednoho dne se pihodilo, že uvidl híšníka, kterého vedli k šibenici. Poustevník pravil sám pro sebe: Te bude mít, co si zasloužil! Ten veer, když opt vynášel vodu na horu, se andl neukázal a ani mu nepinesl obvyklé jídlo. Poustevník se polekal a zkoumal své srdce, zda se njak neprohešil, avšak nepišel na nic, co by se Bohu mohlo nelíbit. Nejedl tedy a nepil, lehl si na zem a modlil se den i noc. Když v jedné chvíli velmi hoce plakal, uslyšel ptáka, který nádhern zpíval. Poustevník se ješt víc rozesmutnl. Tob se to zpívá, když se na tebe Pán Bh nezlobí! Kéž bys mi tak mohl íci, ím jsem ho urazil, abych mohl init pokání a moje srdce se znovu rozveselilo! Pták promluvil: Dopustil ses nespravedlnosti, protožes zatratil híšníka, kterého vedli na šibenici. To se Pánu Bohu nelíbilo, protože soud patí jedin jemu. Ale když budeš dlat pokání a budeš svého híchu litovat, odpustí ti. Po tch slovech se vedle poustevníka objevil andl a držel v ruce suchý kmen. Tento kmen budeš nosit tak dlouho, až na nm vyraší ti zelené ratolesti. V noci, až pjdeš spát, si ho položíš pod hlavu. Jídlo si budeš vyžebrávat od lidí a v jednom dom nesmíš strávit více než jednu noc. To je pokání, které ti Bh ukládá. Poustevník vzal kmen a šel zpátky do svta, který už dávno opustil. Nejedl a nepil nic jiného než to, co si vyžebral. Mnohá jeho prosba však nebyla vyslyšena a mnohé dvee zstaly zaveny, takže nkteré dny neml v ústech vbec nic. Jednoho dne putoval od domu k domu a nikdo mu nic nedal, nikdo ho nechtl pijmou na nocleh. Šel tedy do lesa a našel jeskyni. V ní sedla stará žena. Poprosil ji: Dobrá ženo, nechej mne prosím tuto noc ve vašem dom. Ona však odpovdla: Ne, to nesmím, i kdybych chtla! Mám ti syny a ti jsou moc zlí. Stali se z nich lupii. Když se vrátí dom a najdou t, oba nás zabijí. Poustevník však prosil: Nechej mne prosím zde, uvidíš, že ani mn ani tob se nic nestane! Žena mla dobré srdce, a tak se dala oblomit. Poustevník se uložil pod schody a kmen si položil pod hlavu. Když to staena uvidla, zeptala se, pro to dlá. Poustevník jí vyprávl o svém pokání a o tom, jak zklamal Pána Boha, když vidl híšníka vedeného na šibenici a pál mu to. Když to žena uslyšela, zaala hoce plakat: Jestliže Pán takto trestá jednu jedinou vtu, co bude s mými syny, až se jednou objeví ped Božím soudem? O plnoci pišli lupii dom, lomozili a nadávali. Zapálili ohe, a když se jeskyn osvtlila a uvidli muže ležícího pod schody, hrozn se rozhnvali a kieli na matku: Kdo je to? Copak jsme ti nezakázali, abys sem kohokoliv pouštla? Matka však odvtila: Nechte ho, je to ubohý híšník, který koná pokání! Lupii se zeptali: Co udlal? Ddku, vypravuj nám o svých híších! Staec se zvedl a ekl jim, jak kdysi zhešil jedinou vtou, a že dodnes za tuto vinu koná pokání. Srdce otrlých lupi se pi poustevníkov vyprávní zachvlo tak, že ustrnuli nad svým dosavadním životem. Šli do sebe a upímn svých skutk litovali. Poustevník se zatím uložil znovu ke spánku pod schody. Ráno ho našli mrtvého. Ze suchého kmene, na nmž spoívala poustevníkova hlava, vyrašily ti zelené ratolesti. Bh ho znovu pijal v milosti k sob. brati Grimmové - 7 -

8 VZPOMÍNKA NA JUDR. VÁCLAVA RAJLICHA 12. dubna jsme se na Klokotech rozlouili s jedním z nejstarších táborských farník, vzácným lovkem, otcem eholního knze a tí dalších akademicky vzdlaných potomk JUDr. Václavem Rajlichem. O nedlích a svátcích jsme jej mohli vídat pravideln v dkanském kostele. Pobýt na tomto svt mu bylo Všemohoucím dopáno do požehnaných 90 let a šesti msíc. Dožít se takovéhoto vku a být pitom ješt relativn ilý, se poštstí málokomu. Jemu se to podailo díky nezlomnému životnímu elánu, optimismu a dodržování zdravých životních zásad. S dvoudenním odstupem následoval na vnost sv. Otce Jana Pavla II, jehož fotografii patil jeden z jeho posledních pohled. Svj dlouhý život vyplnil bohat plodnou inností, dsledným dodržováním morálních princip a pomocí druhým. Katolickou víru vždy za všech okolností, i bhem pronásledování za minulého režimu, nepokryt vyznával a proto se na nj jist vztahují slova našeho Pána: Kdokoli mne tedy vyzná ped lidmi, toho i já vyznám ped svým Otcem, který je v nebesích. Za jeho životní práci mu na poslední cest dkovalo nejen msto Tábor, ada organizací a spolk, ale i církev ústy jednotlivc i jejích duchovních a pedstavených. Ocenní písemnou formou se mu dostalo také od bývalých táborských dkan za pomoc a podporu mu v kondolenním dopise krásnými slovy podkoval P. Václav Žitný, který se nemohl kvli svému zdraví pohbu zúastnit, ale obtoval za nj mši sv.; v Praze na Vyšehrad ji za nj už ped pohbem odsloužil i Msgre Vladimír Vyhlídka, kterému povinnosti také znemožnily úast na pohbu a v dopise pozstalým napsal doslova: Dkoval jsem Pánu za to, že dal Táboru a zvlášt katolickému Táboru osobnost tak výraznou, svta znalou a ve víe osvdenou. Hned na zaátku svého sedmiletého psobení v Táboe jsem ml radost, že ve Vašem zesnulém jsem objevil to, co mi do té doby v Táboe scházelo: pravou kesanskou osobnost, která tíhu pozemského života nepijímala jako píležitost ke vzdychání a náku, ale jako úkol, svený pro budování Božího království. V závru pak ujistil, že v modlitbách a zvlášt pi mši sv. bude asto pi vzpomínce na zemelé prosit, aby Dárce všeho dobra, náš nejvýš milosrdný Pán a Bh pijal svého služebníka, aby mohl zasednout k hostin vné, když k eucharistické hostin s takovou pílí a oddaností spolen s námi tak rád pistupoval. Pesto, že krom starší generace jej znala i ada dtí a mladých lidí, které uil nejen šachové he, ale i kesanské víe a morálce (krom šachových kroužk ve škole Bernarda Bolzana vyuoval donedávna i náboženství v soukromém gymnáziu), neuškodí si jist pipomenout, kým zesnulý byl a jaký život v minulém i tomto století prožíval. Narodil se 7. íjna 1914 v Dírné u Jindichova Hradce v rodin panského kováe. Musel pesvdit chudé rodie, aby mu umožnili studium na gymnáziu v Jindichov Hradci, kde byl pak premiantem. Na Univerzit Karlov v Praze vystudoval práva, promoval však až po otevení nacisty zavených vysokých škol hned po válce. Za války unikl o vlásek zatení gestapem a poprav, za totalitní komunistické éry zase díky dobe voleným a pitom pravdivým odpovdím unikl jako schopný organizátor a pitom nestraník i vící oban odsouzení k mnohaletému žalái po pedchozím kížovém výslechu na STB. Bhem perušených studií pracoval v Dírné u hrabte Wratislava jako úetní a po satku s uitelkou Marií Janovskou tu založil svou rodinu. Po promoci byl zamstnán na tehdejším berním úad v Sobslavi, jako nestraník však po nástupu komunismu musel brzy odejít do výroby. Pracoval mnoho let jako montér v ZVVZ Milevsko a konstruoval - 8 -

9 velké klimatizaní jednotky pro továrny a doly. Stal se nakonec v tomto odvtví doslova legendou a byl asto povoláván k záchran problémových projekt. Pozdji si jej pes odpor okresního tajemníka KS msto Tábor vyžádalo jako hlavního úetního na tehdejší finanní odbor MNV. Nedocenn se pozdji vrátil do ZVVZ v Milevsku. V sedmdesátých letech pešel na Finanní úad v Táboe, kde zavedl nové postupy v evidenci zejména pozdji celorepublikov uznaný penalizaní kalendá. Pes velkou vážnost a uznání veejnosti však musel elit stále vtším pekážkám a ústrkm a proto již potetí a naposled odešel pracovat do své fabriky v Milevsku. Do dchodu odešel až v 68. letech, avšak neúnavn se vnoval organizování šachových utkání a turnaj, velaení, zahrádkaení a mezinárodnímu jazyku Esperanto, díky nmuž se setkal s mnoha zajímavými lidmi doma i ve svt. Od doby otevení Domu dtí byl vedoucím šachového kroužku, kde se vedle umní hry snažil vštpovat mladým lidem logiku i pozitivní myšlení. Následovaly další kroužky na školách, v nichž dti uil milovat a vážit si šachové hry a hrát fair play. Dlouhá léta psobil v šachu i jako rozhodí na ligové úrovni, až do souasnosti ídil zápasy I a II národní ligy a byl pedsedou šachového oddílu. Byl to on, kdo stál jako iniciátor u zrodu celorepublikového šachového turnaje Táborská vž, který se v roce 49. trvání už rozrostl do úctyhodných rozmr. Dr. Rajlich byl až do smrti každým rokem jeho editelem. Stihl být ješt i aktivním lenem sl. strany lidové pozdji i okresním pedsedou KDU-SL. Dokud mohl, byl také pro návštvníky Tábora vášnivým dobrovolným prvodcem, znalým celé historie msta. Nebál se íci každému, co si myslel a dokázal neohrožen zabezpeit vysoké vzdlání svým dtem. Za své zásluhy o msto byl v poslední dob opakovan navrhován na cenu msta, mstská rada mu však na návrh starosty udlila v roce 2000 titul estný oban msta Tábora. V r oslavil se svou devadesátiletou manželkou diamantovou svatbu. Pes její trvalé onemocnní a postižení ji nikdy neopustil. Ml nyní 7 vnuk, 2 vnuky a díky nkolika potomkm svého syna, pednášejícího v Americe na univerzit v Detroitu, byl již tynásobným praddekem. Ve vzpomínkách mnohých bude žít jako pracovitý a obtavý lovk. Stále etl a nezapomínal na denní breviá. Ne nadarmo mu za všechny potomky dkoval nad jeho rakví jeho syn dominikán RNDr. Jan Rajlich, OP, který jej jako hlavní celebrant pohbíval, za všechno, emu je nauil a k emu je vychoval pesto, že se jim nkdy zdála jeho výchova dost tvrdá. Kéž mu Pán za celý jeho namáhavý a obtavý život a pedevším za jeho vrnost odplatí vnou radostí ve svém království, po kterém celý život toužil! J. P. NA ROZLOUENOU S DR. RAJLICHEM Zas kniha žití uzavena, v níž íst lze skutky šlechetné, vždy k oslav Božího jména. Nezmírá duch, jen na mžik odlétne, z všech bd, z této zem tváe, když správn skonil úlohu. Pejme mu dlít ve sfée vné záe, vždy tolik toužil po Bohu! K nmu též míil každým inem

10 Vzpomínka na nj vždy v nás bude plát. Kéž v blahu vném se svým Hospodinem nás jednou bude moci pivítat. Hana Hnilicová ZAJÍMAVÉ KNIHY S radostí vám pedstavuji ti nové knihy, které si mžete zakoupit v našem krásném kostele Promnní Pán. První z nich nese název Vzýván i nevzýván. Napsal ji Prof. PhDr. Tomáš Halík, vyšla v nakladatelství Lidové noviny v roce V podtitulu knihy teme Evropské pednášky k filosofii a sociologii djin kesanství. Autor pedkládá plody své vdeckopedagogické práce v šestnácti pednáškách, které pronesl na rzných univerzitách a konferencích v sedmi zemích Evropy. Z hlediska filosofie, sociologie a teologie se zabývá otázkami evropské identity, vetn aktuálních problém ústavy Evropské unie i vztahu Západu a islámu. Toto dílo lze vnímat nejen jako originální rozjímání o západní duchovní kultue a vztahu kesanství k rzným náboženstvím. Je také naléhavou výzvou k toleranci a spolupráci pes nejrznjší názorové rozdíly. Kniha voln navazuje na pedchozí Halíkovy knihy, Co je bez chvní, není pevné a Oslovit Zachea. A nyní nkolik myšlenek z díla, které stojí za petení a promyšlení. Cituji autora: Slovo Bh, je-li chápáno biblicky, je znamením nadje, že pozemské mocnosti, jakkoliv silné se mohou zdát, nesmjí mít a nebudou mít poslední slovo, že žádné babylonské vže nedorostou do nebe... Bh, o nmž hovoí Bible, se vymyká a nkdy vysloven brání lidským pokusm ho pojmenovat, as od asu dopouští, aby jeho chrámy byly znieny, a zahaluje se do mlení, vystavuje svt zkušenosti své vzdálenosti, která jak dobe vdli mystikové není mén hluboká a opravdová než zkušenost jeho oblažující blízkosti. Je pítomen ve svtle i v temnot noci, ve slov i v mlení, je pítomen jak v život lidí, kteí ho dychtiv hledají, tak tch, kteí s ním vášniv zápasí, obemyká životy jedinc, kteí jej vyznávají i jiných, kdo jej neznají. Je zde a bude zde volán i nevolán, vzýván i nevzýván, pojmenován i nepojmenován. Tm, kteí se domnívají, že ho mají na dosah ruky i jiným, kteí jako Eliáš na cest k hoe Oreb klesají vyerpáni a blízcí zoufalství a rezignaci, vzkazuje: Vsta, máš ješt dalekou cestu ped sebou! (Psáno v záí 2004 pro pednášku na Humboltov univerzit v Berlín, konanou v lednu 2005). Jacgues Le Goff Svatý František z Assisi. Kniha vyšla ve vydavatelství Vvšehrad v roce Mezi osobami, jež utváely duchovní podobu kesanské Evropy, zaujímá významné místo sv. František z Assisi. Autor knihy, proslulý francouzský historik a pední znalec djin stedovké Evropy (narozený r v Toulonu) ve své knize shromáždil tveici studií vnovaných Františkovi i františkánství jako duchovnímu, kulturnímu i sociálnímu proudu. Úvodní studie zasazuje Františkovu osobnost mezi obrodu feudálního svta, do stedu dynamicky se promující stedovké spolenosti. Vidíme skutený Františkv život i to, jak vidí tuto osobnost životopisci i vdí postavy ádu menších bratí, zejména sv. Bonaventura. Další dv stati nám pibližují postavení Františka a františkánství na pozadí sociální a kulturní skutenosti 13. století. Kdo byli lidé, kteí

11 naslouchali jeho kázáním? Jakým jazykem a pomocí kterých obraz byli oslovováni? tená se dovídá i o vztahu sv. Františka k penzm, k rozvíjející se ekonomice, k žen, k dítti nebo k dvorské kultue. Dionigi Tettamanzi je autorem knihy Dobrodružství víry, vydané v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vydí v roce Italský arcibiskup se v rozhovoru se Saveriem Gaetou (italským novináem) zamýšlí nad tajemstvími víry. Tettamanzi odpovídá velmi srozumiteln na adu otázek. Nap. Kdo je Kristus? Co je eucharistie? Jak se modlit? Jakou roli hrají v dnešní církvi rodiny? Co znamená obrácení a jak ho dosáhnout? Pro slavit nedli? Jaké nebezpeí pedstavují sekty pro katolickou církev i pro obanskou spolenost? V knize se rovnž doteme o nutnosti prohloubení ekumenického dialogu, jehož cílem je sjednocování kesanského vyznání. Kniha nám poslouží jako malý katechismus. Podntné tení všem peje M. Skopcová VELIKONONÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE NA KLOKOTECH, Od adventního setkání mladých uplynul již tém celý plrok, a tak abychom v Táboe moc nezaháleli, rozhodl se jáhen Roman uspoádat na Klokotech další setkání (tentokrát velikononí). Jako motto a hlavní téma dalšího oblastního setkání byl vybrán verš z Lukášova evangelia: Pro hledáte živého mezi mrtvými. Pro velikononí dobu zcela urit velice píznaný. Píprava setkání trvala organizanímu týmu v ele s Romanem sice njaký ten pátek, ale zcela urit dnes nikdo nelituje svého asu a sil, které vložil do pípravy této spolené akce. Druhý dubnový pátek se bhem odpoledne sešlo v poutním dom Emauzy asi 45 mladých lidí ze všech kout nejen táborského vikariátu a z dalších míst eskobudjovické diecéze, ale i z Prahy. Nechyblo mnoho a pražští mládežníci, kterých do Tábora pijelo cca 20, byli ve vtšin. Program setkání byl v podveer zahájen krátkým pivítáním a hlavn seznamováním s neznámými tváemi, kterých pijelo na Klokoty opravdu hodn. O nco pozdji nás uvedl do tématu setkání P. Michael Špilar (vzácný to host z Prahy). Následovala veerní modlitba a pak volná zábava resp. první dávka Prokopových her. Sobotní ráno zaalo pro vtšinu z nás až snídaní (abych ale nkomu nekivdil, byli i tací, kterým se podailo vstát už na ranní chvály). Snídani vystídala spolená ranní modlitba, uvedení do tématu dopoledních skupinek ( Iluze o Bohu ) a kolem pl jedenácté už všichni diskutovali ve skupinkách mj. o tom kdo pro nás Bh vlastn je a jak si Boha pedstavujeme. V nkterých skupinkách se však diskuze rozjíždla trochu obtížn. Po skupinkách a vydatném obd se nám všem otevely možnosti otevené do široka fotbal, píprava mše svaté, vycházka do msta, pokec Posíleni svainou a hlavn duchovním slovem P. Špilara k tématu odpoledních skupinek jsme pokraovali v mírn pozmnných skupinkách a s novým tématem ( Eucharistie ) v dopoledním diskutování. Po odpoledních skupinkách pišla jedna z nejkrásnjších chvil celého setkání slavení eucharistie pod širým nebem na klokotské Kalvárii. Naplnni radostí ze setkání s živým Kristem pi spolené mši svaté jsme se vrátili do Emauz. Nkteí pak pomáhali s úklidem farní zahrady a další pipravovali

12 veerní táborák. Po veerní modlitb s výstavem Nejsvtjší svátosti, která byla pro adu z nás dalším výjimených okamžikem celého setkání, jsme zapálili táborák. Veerní program se pak od táboráku pesunul do Emauz, kde jsme byli zásobováni další dávkou Prokopových her. Ti nejvytrvalejší vydrželi až do pozdních noních (tedy spíše brzkých ranních) hodin. Je proto zcela pochopitelné, že nkterým se nedlní budíek kolem deváté hodiny zdál býti dosti nevhodný. Ovšem vstávat museli všichni. Ranní modlitba, snídan a nedlní mše svatá obstaraly první ást nedlního programu. Po mši svaté úklid Emauz, v poledne obd, protentokrát poslední dávka Prokopových her a odjezd dom. Co íci na závr? Dík všem, za krásn strávený dubnový víkend a na dalším setkání ahoj. Jan Kemen TAK A SVÍTÍ VAŠE SVTLO PED LIDMI Takové množství dtí a erného knze asi ješt chýnovský kostel nezažil. V pondlí 16. kvtna se sjelo asi 280 dtí se svými knžími a katechety na každoroní kvtnovou Dtskou vikariátní pou. Start byl u Chýnovské jeskyn, odkud se dti po skupinách pes les a pole vydaly na trasu do Chýnova. Po cest je ekalo 6 stanoviš, na tech se soutžilo a sportovalo. Na tch zbylých tech se dti seznámily s osobnostmi a životy tí biskup, kteí byli za komunismu internováni v Kvtov dom v Táboe (dnes sídlo vikariátního katechetického stediska) a v Radvanov. Na tchto píkladech jsme se snažili piblížit dtem téma pout: Tak a vaše svtlo svítí ped lidmi. Posledním stanovištm byl kulturní dm na námstí, kde se dti posilnily svainkou z dobrot, které napekly místní farnice, zahrály si pár her na dvorku a luštily hádanky. Spolen a každý sám za sebe vyrobily lístek se svým jménem, který pipevnily na velký plakát stromu. Strom, jehož koeny jsou pokoj, víra, láska, odpuštní, jehož kmenem je Kristus a my jsme jeho vtve, listy a plody. Celá pou byla zakonena mší v kostele, kterou celebroval otec Juda Tadeáš Okolo z Nigérie, který psobí v Praze jako sekretá pana nuncia, spolu s desítkou knží (a naším jáhnem Romanem, který pispl k hladkému prbhu také jako tlumoník). Otec Okolo zatáhl dti do homilie, ptal se, chválil, odmoval, mluvil esko italsky a stále se usmíval. Po mši dostaly dti pohled Chýnova a sladkost a snažily se nasednout do správného autobusu (na námstí se zaaly rozbalovat kolotoe, tak tu byl mumraj). ást dtí (ze školy Orbis Pictus) nasedla odvážn na kolo a všichni se vydali k domovu. Za poádající farnost bych chtl organizátorm, pomocníkm a všem ostatním moc podkovat. Pou se, Bohu díky, moc povedla... Mgr. Václav Mikula POU U JEZERA I tento rok, na pondlí Svatodušní, byla chotovinská pou U Jezera. Letos bylo 150. výroí zjevení Matky Boží na tomto míst. Svatodušní pondlí pipadlo na svátek sv. Jana Nepomuckého, otec biskup byl v Nepomuku, tak do Chotovin pijel generální viká P. Jan Baxant. Spolu s ním koncelebrovali mši svatou P. Adolf Pintí a P. Jan Kuník (bývalý a nynjší chotovinský fará). Úast byla tak velká, až to uvádlo P. Kuníka do rozpak. Generální viká pi kázání upozornil na vc, kterou ješt nikdy nevidl a která ho píjemn pekvapila na rženec, vytvoený z borových šišek, umístnný na plakát, znázorující dary Ducha svatého. Krásnou atmosféru pout umocnila hudba z Mladé Vožice a sbor

13 chotovinské mládeže. Zmna oproti minulým letm byla i v tom, že mši nedoprovázelo kukání žab, ale kukání kukaky. J. Nol INSPEKCE V CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLE ORBIS-PICTUS S.R.O. Ve dnech února 2005 probíhala v Církevní základní škole Orbis-Pictus kontrolní inspekce. Hodnocení bylo velmi pozitivní a proto vyjímáme ást inspekní zprávy: Od minulé inspekce v roce 2001 došlo ve škole ke znaným zmnám, které pozitivn ovlivnily kvalitu výchovn-vzdlávací innosti. Personální podmínky vzdlávání jsou nyní stabilizované a umožují realizovat zvolený vzdlávací program, vtšina uitel spluje podmínky odborné kvalifikace. editelka školy optimáln využívá jejich odbornost a zárove podporuje další vzdlávání. Svým demokratickým pístupem a empatií vytváí píznivé podmínky pro výchovn-vzdlávací práci, kreativitu a seberealizaci zamstnanc. Organizaní struktura je jasná, kompetence pracovník jsou pesn vymezeny a umožují úelnou spolupráci založenou na dve a respektu. Prostorové a materiální podmínky umožují zvolený vzdlávací program. Prostory školy byly rozšíeny o pdní vestavbu, ve které jsou umístny tídy 1. stupn. Podle finanních možností je postupn poizován nový žákovský nábytek a pomcky, zejména pro výuku na 2. stupni. Škola nabízí dvryhodné, bezpené prostedí a partnerský pístup k žákm. Pedagogové naplují vzdlávací program Obecná škola. Velkou pozornost vnují rozvoji klíových kompetencí žák, ve výuce vhodn uplatují alternativní prvky. Kvalita vzdlávání má velmi dobrou úrove. Klima školy je vstícné, výrazná pozitivita byla zaznamenána v sociální a osobnostní výchov žák. Za inspekní komisi: PaedDr. Alena Stachová. KRÁTKÉ ZPRÁVY Vzniká školská rada CZŠ Orbis-Pictus. Podle zákona má stejný poet len za zizovatele, pedagogy a rodie žák. Za zizovatele bude v této rad pracovat fará P. Václav Hes, Mgr. Pavel Hrkal (bývalý editel gymnasia) a JUDr. Eva Loskotová. Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech bude od konce ervna 2005 uzaven kvli opravám. Nedlní bohoslužby budou probíhat podle poasí na venkovním oltái nebo v ambitech u kostela. Srdené Pán Bh zapla všem dárcm, kteí pispli v tchto sbírkách: V nedli svatodušní sbírka na Charitu vynesla v Táboe 7.000,- K, Sezimov Ústí 2.000,- K a v Ratiboských Horách 1.000,- K. V nedli sbírka na bohoslovce vynesla v Táboe 7.000,- K, Sezimov Ústí 3.000,- K a v Ratiboských Horách 900,- K. Dv mimoádné sbírky a dary na opravu poškozených vitráží v kostele sv. Vojtcha v Ratiboských Horách celkem vynesly ,- K. Sbírky v srpnu: na poteby diecéze

14 V nedli se v dkanském kostele Promnní Pán v Táboe shromáždilo 5 dtí, aby pi mši svaté pijaly první svaté pijímání. Provázejme je i nadále svou modlitbou. KA v Táboe zve na pednášku P. Martina Weise, Th.D. s názvem Matj z Janova - myšlenkový pedchdce M. Jana Husa aneb sonda do druhé poloviny 14. století. Pednáška se koná v úterý od hod. v Masarykov domov v Táboe. Ve stedu se koná adoraní den v Hlasiv. Program: 17:00 svátost smíení; 17:30 mše svatá a 18:15 adorace. Bohoslužby v Borotín budou tento den zrušeny. Bližší informace v pravidelných ohláškách Zveme všechny zájemce na farní pou autobusem do Sušice a Dobré Vody u Sušice ve stedu, Pihlaste se, prosím, co nejdíve u paní Novákové, evnov, mobil Jáhen Roman Dvoák bude vysvcen na knze v sobotu v hod. v katedrále v. Budjovicích a primici bude slavit v nedli v hod. ve Volyni. V sobotu se koná adoraní den v Hošticích. Program: 17:00 svátost smíení; 17:30 mše svatá a 18:15 adorace. Bližší informace opt v pravidelných ohláškách Nedle : to je termín hlavní pouti v Chotovinách. V kostele sv. Petra a Pavla budou bohoslužby od 8:15 /dtská, zvl. pro místní farníky, úinkuje dtský soubor Chorus Domini z Chotovin/ a 10:00 /zvl. pro poutníky, úinkuje sbor Exodus ze Sedlce - Pric/. Bohoslužby plánované na tento den v Hlasiv budou pesunuty na sobotu 17:30. Bližší informace v pravidelných ohláškách Novoknz P. Roman Dvoák bude poprvé slavit nedlní mši sv. v Táboe 3. ervence v 8.30 hod. a v Sezimov Ústí bude pedsedat slavnostní bohoslužb o slavnosti sv. Cyrila a Metodje v úterý v hod. Srdené pozvání Vám všem, kteí máte zájem zúastnit se slavnostní ekumenické bohoslužby, poádané spolen ímskokatolickou farností Chotoviny a sborem Církve eskoslovenské husitské Chotoviny u Kaple smíení o slavnosti svatých Cyrila a Metodje, v úterý v erveném Záhoí. Ekumenické putování na Kozí Hrádek se uskutení ve výroní den 590 let od smrti Mistra Jana Husa ve stedu 6. ervence. Vyráží se v 8.30 od zastávky MHD v Sez. Ústí II, v 9.30 je ekumenická bohoslužba na Kozím Hrádku a poté pokrauje putování husitskou cestou na Husovo nám. v Sez. Ústí I., kde bude na farní zahrad malé oberstvení a popovídání se zpvem. Kolem Lužnice se pak vrátíme do Tábora a zakoníme modlitbou u Husova pomníku na Husov nám. V nedli 10. ervence se od hod. uskutení poutní mše svatá v kostele sv. Prokopa v Pohnání. Po mši svaté bude mimoádná sbírka na opravu hbitovní zdi s kaplikou

15 Koncerty v lét 2005 dkanský kostel Promnní Pán v Táboe: tvrtek v hod. varhanní koncert Ladislava Šotka, zpv Karolina Bubleová-Berková pátek ve hod. pvecký sbor z Wisconsin v USA tvrtek v hod. varhanní koncert Ladislava Šotka a žesový soubor TaKvintet ízený Richardem Mlázovským tvrtek v hod. varhanní koncert Ladislava Šotka, trubka Vladimír Rejlek Titulární slavnost kostela Promnní Pán na hoe Tábor (pou) oslavíme v nedli 7. srpna mší sv. od 8.30 hod. V nedli vystoupí pi mši svaté v 8:15 v Chotovinách soubor Kytice z Prahy. Hlavní pou v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Klokotech se koná v sobotu Slavnostní mše svatá bude od hod. a bude ji celebrovat Mons. Jaroslav Škarvada, emeritní pomocný biskup pražský. Sobota : to je termín pouti u sv. Marka nad Hlasivem. Bližší informace v pravidelných ohláškách Ekumenická bohoslužba, poádaná opt spolen ímskokatolickou farností Chotoviny a sborem Církve eskoslovenské husitské Chotoviny je na programu i v nedli s náplní modliteb do nového školního roku. Místo: kostel sv. Petra a Pavla v Chotovinách. Ve stedu se koná adoraní den v Chotovinách. Program: 17:30 svátost smíení; 18:00 mše svatá a 18:45 adorace. Bohoslužby v Borotín budou tento den dle zájmu pesunuty na 16:30. Na sobotu 3. záí plánujeme poutní zájezd na Domažlicko, vedený P. Hroznatou Holickým. Bližší údaje budou uvedeny pi ohláškách a na vývskách. Poutní mši svatou v kostele Narození Panny Marie na námstí Mikuláše z Husi v Táboe budeme slavit ve tvrtek 8. záí od hod. Nedle je datem tech hlavních poutí k Narození P. Marie: 8:30 v kapli ve Stoklasné Lhot, 10:00 v kostele na Kostelci a v 11:30 v kostele v Hlasiv. Informace budou ješt upesnny Upozornní Aktuální zprávy z farností Chotoviny, Borotín, Hlasivo, Hoštice a Stezimí v. zmn programu akcí a proseb o finanní pomoc najdete na webových stránkách chotoviny.farnost.cz

16 SVT ÚSMV Když máš v levé kapse kalhot dvacet korun a v pravé kapse patnáct korun, co máš, Nováku? Nejspíš cizí kalhoty. Co bys dlal, kdybys po dvou hodinách jízdy zjistil, že ti nejde motor? Vystoupil bych z auta a šel bych se podívat, kdo m ty dv hodiny tlail. idi bezvrec jede kolem kostela a u vedle tekoucí eky si povšimne, že na behu chytají ryby dva knží. U silnice stojí cedule s nápisem: Pozor, blíží se konec vaší cesty! idi bezvrec zpomalí, vytoí okénko a zahuláká: Starejte se o sebe, panáci! Naež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluknutí. Jeden z knží se otoí k druhému a praví: Já jsem vám íkal, ote, že tam bude lepší napsat: Most v rekonstrukci. To cédéko se nedá vbec poslouchat. Je celé poškrábané. Co jsi s ním provádl? Zaškrtával jsem si na nm místa, která se mi nejvíce líbí. Tati, musím ti íct... Ticho, kolikrát ti mám íkat, že u jídla se nemluví? Tak už jsme dojedli. Cos to chtl? Te už nic. Chtl jsem t jen upozornit, že v tom salátu byl erv. Telefonuje muž hasim: Rychle! Okamžit pij te k nám, hoíme! Dobe, pane, jak se k vám dostaneme? Cože? To už nemáte ta velká ervená auta? Misioná v Grónsku potká dva Eskymáky, kteí táhnou uloveného tulen od moe. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich: Pro toho tulen táhnete za nohy? Vždy vám to jde proti srsti urit špatn. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to bude lépe klouzat. Eskymáci ho poslechnou a vezmou tulen za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otoí na druhého a íká: Poslyš, ten misioná asi vážn bude chytrý lovk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp. Líp?! vyprskne druhý. Vždy se podívej vracíme se k moi! Host v restauraci si objednal guláš. Vrchní mu položil na stl talí a vedle talíe knihu pání a stížností. Žádnou knihu jsem nechtl, podivil se host. Já jen, abych nemusel chodit dvakrát. Desetiletý neposeda se vrátil dom z hodiny náboženství. Tak co jste se dnes uili? ptá se maminka. No, paní katechetka nám vyprávla, jak Bh vyslal Mojžíše za nepátelské linie na záchranou misi, která mla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moi, nechal své ženisty udlat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílakou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splnna. Tohle vám skuten íkala paní katechetka? No, ne pesn... Ale kdybych ti to ekl tak, jak to íkala ona, nevila bys mi

17 Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají ímskokatolické farnosti uvedené v hlavice. Redakce: Tábor, Dkanská 305, tel vede Petr Svoboda. faratabor@volny.cz Farní zpravodaj na internetu: Náklad 500 výtisk. Bezplatné