Motorické učení a osvojování sportovních dovedností

Transkript

1 Motorické učení a osvojování sportovních dovedností

2 UČENÍ Učení řadíme mezi základní lidské činnosti (těmi dalšími jsou hra a práce). Obecně se učením rozumí aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje vrozený genetický program a rozšiřuje možnosti jedince. Jeho smyslem je přizpůsobování se novým situacím. Učení je schopnost a jako schopnost ji lze přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení znamená také činorodost intelektu jako nejúčinnějšího prostředku rozvíjejícího osobnost v dětství a zpomalujícího stárnutí v pozdějším věku.

3 V učení nacházíme tři současně probíhající procesy: 1. Osvojování nové vědomosti či dovednosti, 2. začlenění vědomosti či dovednosti do dosavadního systému, 3. zjištění, zda výsledek odpovídá zadanému úkolu či cíli. Výsledkem učení může být osvojení vědomostí, dovedností a postojů, ale také změna psychických stavů a vlastností. Vědomosti, dovednosti a postoje se získávají v průběhu života především vzděláváním a širšími sociálními vlivy, jako jsou sociální kontakty, veřejné mínění aj.

4 OSVOJOVÁNÍ je proces vzniku a vytváření PD probíhající obvykle podle řetězce nácvik jednotlivých pohybů jejich spojování v celky odstranění zbytečných pohybů a zbytečné síly upřesňování a rytmizace pohybů snižování únavy Při osvojování vědomostí a dovedností je rozhodující změna, která nastala v porovnání stavu aktuálního se stavem před započetím učení. Ne všechny změny můžeme připsat vlivu učení. Mnohé nastávají i vlivem zrání (dospívání organismu). S učením nelze ztotožnit ani změny, které souvisejí s tzv. přechodnými stavy organismu vyvolanými účinky např. dopingu, únavy atd.

5 VĚDOMOST Vědomost je učením osvojený poznatek, tj. zapamatované informace včetně pochopení vztahů mezi nimi (v podobě pojmů, pravidel a zákonů, vzorců aj.), je tedy výsledek pamětního nebo pojmového učení, součást statické struktury chování a prožívání (víme často jak co dělat, ale v praxi to udělat nedovedeme). Vědomost je základem rozumových operací, základem myšlení.

6 DOVEDNOST za dovednost považujeme učenu ením m získanou z dispozici ke správn vnému, rychlému a úspornému vykonávání určit ité činnosti vhodnou metodou. Z psychologického aspektu rozlišujeme dovednost kongitivní,, intelektovou, asertivní, percepční,, sociáln lní,, motorickou aj.

7 POSTOJ Postoj je vysvětlován jako sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama. Postoje jsou součástí osobnosti, souvisí s jejími sklony a zájmy, předurčují poznání, chápání, myšlení a cítění. Postoje jsou determinovány kulturním zázemím, rodinou, osobními zkušenostmi.

8 Motorika je koordinovaná činnost kosterního svalstva, vnější projev chování jedince, zajišťuje mj. postavení těla v prostoru a lokomoci, rozlišujeme motoriku cílenou (volní, úmyslnou) a opěrnou (mimovolní,, neúmyslnou, reflexní). Každého pohybu se v různé míře účastní vždy obě složky, hrubou - je zajišťov ována velkými svalovými skupinami (chůze, běh...), b jemnou - zahrnuje pohyby drobných svalů a grafomotoriku (pohyby při p i psaní,, kreslení...). Motorika je řízena prostřednictv ednictvím m tzv. pohybových motorických programů,, organizovaných na několika n úrovních CNS (neokortex( neokortex,, bazáln lní ganglia, talamus, mozkový kmen, pátep teřní mícha).

9 Pohybová-motorick motorická dovednost je učením získaná dispozice ke správnému, rychlému a úspornému vykonávání určité pohybové činnosti, je to dovednost vyžadující přesné ovládání motorické funkce. Osvojování PD probíhá obvykle podle řetězce: nácvik jednotlivých pohybů jejich spojování v celky odstranění zbytečných pohybů a zbytečné síly upřesňování a rytmizace pohybů snižování únavy.

10 S upřednostn ednostněním m vztahu PD k didaktické činnosti trenéra ra lze členit PD na: jednoduchý pohyb tzn. odpověď na základnz kladní senzorický podnět, pohybový akt tzn. sled pohybů směř ěřujících ch ke konkrétn tnímu cíli, c pohybová operace tzn. spojení několika pohybových aktů, pohybová činnost tzn. soubor operací směř ěřujících ch k jednomu společensk enskému cíli, c tj. činnost sportovní,, pracovní apod.

11 Členění pohybových dovedností: jemné a komplexní (podle zapojení svalových skupin), otevřen ené (variabilní,, nepředv edvídatelné např.. PD uplatňovan ované ve sportovních hrách) vyžaduj adující přizpůsobení se okolnostem, jež nelze předem p předvp edvídat dat a uzavřen ené (v prostřed edí stabilním, předvp edvídatelném m např. ve sportovní gymnastice), tzn. málo m proměnliv nlivá činnost v konstantních podmínk nkách, kontinuitní a diskontinuitní (pohyby cyklické,, stále se opakující pohybový akt a pohyby acyklické) diskrétn tní (jasný začátek a konec, jako např.. hod míče m chycení), kontinuáln lní (prováděné po delší dobu, např. jízda na kole), seriáln lní (soubor dovedností,, např.. herní dovednosti).

12 Pohybový návykn Od PD je třeba t diferencovat tzv. PN = opakováním m získaný z sklon k vykonávání určit ité pohybové činnosti, v dané situaci, na daný podnět. Na rozdíl l od dovednosti je návyk n užšíu ší,, více v zautomatizován n (např.. typ chůze či i běhu b charakterizující jedince).

13 Motorické učení (MU) Podstatou MU je osvojování pohybů,, pohybových struktur, které jsou založeny na vzájemn jemné koordinaci pohybů a jejich další koordinaci se senzorickými vjemy. Výsledkem MU je relativně stálé zlepšen ení PD (v nichž se uplatňuje uje činnost kosterního svalstva). Při i nácviku n PD jsou důled ležité též kongitivní procesy, jako je kontrola výsledků činnosti a zpětn tná vazba vůbec. Déle trvající změna (získan skaná během časové periody) v úrovni PD je měřm ěřitelná retencí (pamětn tním m chováním). MU mám svoji strukturu i dynamiku, je to dlouhodobý děj, který můžm ůžeme rozdělit do 4 fází, f, které v podstatě dělí tréninkový proces do věkových v a výkonnostních skupin.

14 Fáze motorick ze motorického u ho učen ení Tvo Tvořiv ivá asociace asociace vysok vysoká sportovn sportovní mistrovstv mistrovství Tvo Tvořiv ivá koordinace koordinace transfer transfer integrace integrace anticipace anticipace výkon výkon Stabilizace Stabilizace nízk zká vysok vysoká Automatizace Automatizace zdokonalov zdokonalování retence retence koordinace koordinace Koncentrace Koncentrace st středn ední st středn ední Diferenciace Diferenciace zpevn zpevnění zp zpětn tná aferentace aferentace slovn slovní kontrola kontrola Iradiace Iradiace vysok vysoká nízk zká Generalizace Generalizace po počáte teční sezn seznámen mení instrukce instrukce motivace motivace proces proces v CNS v CNS ment mentáln lní aktivita aktivita úrove roveň dovednosti dovednosti název zev znaky znaky fáze ze

15 Druhy motorického učení

16 Princip průběhu motorického učenu ení lze obecně vyjádřit tzv. křivkou motorického učenu ení Zvyšuje uje- li se úroveň dovednosti, roste i čas nutný k učení,, ale nikoliv přímo p úměrně.. Tvar křivky k se liší podle složitosti pohybového ho úkolu, motivace, individuáln lních vlastností učícího se, podle metod učení apod. Je obecně známé, že e efektivita učenu ení je značně rozdíln lná, že e každý z nás n s se učí u»jinou rychlostí«í«.. Vyjádříme me-li graficky vztah mezi počtem opakování učené dovednosti a její kvalitou, dostáváme křivky k různr zné akcelerace pozitivní,, negativní.. V jedné z křivek lze zaznamenat tzv. plató efekt. V tomto případp padě se jedná o určitou stagnaci v úrovni učenu ené dovednosti. Příčiny P mohou být objektivní (užit ití nevhodné metody vedoucí k přepp epětí,, přetrp etrénování,, nedostatečné materiáln lní vybavení...) nebo subjektivní (nedostatečná motivace, únava, nesprávn vná životospráva, va, zhoršený zdravotní stav, nevhodné sociáln lně-psychologické klima atd.). V průběhu další šího tréninku (opakování) ) nastane po určit ité době opět t zlepšov ování nacvičovan ované dovednosti.

17 Realizaci tréninkov ninkového programu ovlivňuj ují trenér, r, sportovec i podmínky nky, mající v procesu učenu ení,, tzn. v určitých etapách, specifické funkce vzájemn jemně se prolínaj nající a spolupůsob sobící při i dosahování cílů. MU probíhá za určitých předpokladů,, které lze označit jako motivační a pohybové

18 Motivační předpoklady jsou založeny na organických a neorganických potřeb ebách, na vnější ších a vnitřních motivech, na zájmech. z Trenér r by měl m l znát t a rozvíjet zájmy z hráčů čů, navodit vhodnou atmosféru, využít t působenp sobení týmu, využít kladné motivace a potlačit negativní, využít t u hráče e potřeby uznání,, seberealizace..

19 Pohybové předpoklady u sportovce musí být adekvátn tní úroveň PD respektive trenér r musí sportovce na dovednost připravit rozvojem limitujících ch PSch a využít PD již zvládnutých.

20 Stimulace (podněcov cování,, pobídka dka) Sportovec by měl m l dosáhnou optimáln lní aktivační úrovně (nežádouc doucími jsou startovní horečka či startovní apatie). Jeho emoce by měly m být stenické (podporující MU např.. radost, úspěšnost), astenické potlačeny (nedůvěra, neúsp spěch, strach..). Sportovec by měl m l tedy překonat p exogenní i endogenní překážky,, proto musí trenér r vytvořit optimáln lní sociáln lně-psychologické klima.

21 Cíl l TJ trenérem rem vytýčený cíl c l by měl m l být reálný lný, splnitelný, sportovec musí pochopit, proč se novou dovednost učí, u, sám s m si určí aspiraci. Po splnění předchozích 4 požadavk adavků můžeme přistoupit p k vlastnímu nácviku n požadovan adované dovednosti.

22 Percepce (vnímání) ) a prezentace úkolů sportovec koná první pokusy, pomocí vnitřní a vnější zpětn tné vazby pohyb reguluje. Trenér r zasahuje do vnější šího okruhu korekcí chyb (verbáln lně,, kinesteticky) a to v průběhu, tak i výsledně po pohybu.

23 Zpevňov ování a retence (uchování v paměti) Trenér r opravuje chyby, rozhoduje o dávkovd vkování (intenzitě,, počtu opakování). Přiměřeným počtem opakování dochází k zapamatování. Sportovec můžm ůže e v této to fázi f využít t tzv. ideomotorický trénink (nácvik v představách), v řadě případů dochází po odpočinku k tzv. reminiscenci (zlepšen ení výkonu po přestp estávce).

24 Integrace (spojování částí v celek) transfer (v MU pozitivní přenos nacvičovan ované dovednosti do jiné oblasti), interference (negativní přenos). Trenér r využívá již zvládnutých dílčích d dovedností pro jejich syntézu, využívá je pro analogické pohybové dovednosti, sestavuje je do celků..

25 Činitelé motorického učení Na vývoji úrovně motorického učení se podílejí odlišným způsobem prvky, složky respektive činitelé celého procesu, mající komplexní charakter. Nejobecněji můžeme rozdělit činitele na tzv. vnitřní spojené s osobností sportovce, s jeho schopnostmi (pohybovými, sociálními, senzomotorickými, intelektuálními,), psychickými procesy (poznávacími, motivačními, emočními, volními), vlastnostmi (temperamentu, morálně volními, charakterovými) a stavy (vlivy sportovní i mimo sportovní povahy, stres, únava aj.), vnější zahrnují podmínky a situace materiální i sociální, výsledkové identifikovány experimentálním výzkumem, podílející se na finálním výsledku, ke kterým patří náročnost úkolů dokonalost zpětných vazeb režim učení transfer a interference individuální zvláštnosti

26 Náročnost úkolů existence souvislostí mezi rychlostí učení,, kvalitou provedení a náron ročností úkolů je nepopiratelná. Složitost je dána d množstv stvím m možných způsob sobů řešení Obtížnost množstv stvím m potřebných pokusů do okamžiku zvládnut dnutí pohybového ho úkolu.

27 Zpětn tná vazba je informace o výsledku učenu ení,, o míře m e výkonu. Neplatí přímá úměrnost mezi množstv stvím m zpětných informací a dosaženým výsledkem tzn., že e výsledek brzdí jak přílip liš mnoho, tak přílip liš málo informací. Rozeznáváme zpětnou vazbu: bezprostředn ední či odloženou průběž ěžnou či občasnou vnitřní (pro sportovce) nebo vnější (pro trenéra) ra) dílčí či celkovou primárn rní (správn vně nesprávn vně) či sekundárn rní (druh a příčina p chyby).

28 Režim motorického učenu ení týká se časového rozložen ení,, opakování a zpevňov ování.. V praxi to mj. znamená, že e přílip liš krátký, či i přílip liš dlouhý interval mezi opakováním m (vyhasínání dočasných nervových spojů) ) je v obou případech padech příčinou p zhoršov ování výsledků. Důležitou roli zastávaj vají tzv. paměť ěťové útlumy: retroaktivní (porucha vybavování dříve naučen ené ze dvou po sobě následujících ch dovedností), proaktivní (porucha vybavování později naučen ené ze dvou po sobě následujících ch dovedností), afektivní (dočasn asná ztráta ta dovednosti způsoben sobená strachem, úzkosti...), asociativní (dočasn asná ztráta ta jedné ze dvou dovedností,, je-li jedna z nich asociována s jinou, třett etí dovedností).

29 Transfer a interference ovlivňov ování jedné dovednosti druhou, přenos p pozitivní či negativní,, tj. míra m vlivu již osvojených dovedností na nacvičovan ované. Transfer ulehčuje uje učenu ení nacvičovan ované dovednosti, zález leží též na podobnosti a náron ročnosti úkolu i na době mezi oběma úkoly. Interference učení znesnadňuje (pohybové návyky již osvojené dovednosti jsou principielně odlišné od nacvičovan ované dovednosti) interference proaktivní (záporný vliv předchp edcházející dovednosti na následujn sledující) interference retroaktivní (záporný vliv vykonávan vané či osvojované dovednosti na dovednost předchozp edchozí).

30 Individuáln lní zvláš áštnosti Vlastnosti Schopnosti Somatotyp Věk Pohlaví