Rudý posuv v úloze z Fyzikální olympiády

Podobné dokumenty
Speciální teorie relativity IF

Funkce expanze, škálový faktor

, p = c + jω nejsou zde uvedeny všechny vlastnosti viz lit.

pohyb hvězdy ve vesmírném prostoru vlastní pohyb hvězdy pohyb, změna, souřadné soustavy vzhledem ke stálicím precese,

. Najdi parametrické vyjádření přímky AB. Nakresli přímku AB do kartézské soustavy souřadnic a najdi její další vyjádření.

Lorentzovy transformace trochu netradičně

Kosmologické kapitoly. Jan Novotný, Jindřiška Svobodová Pedagogická fakulta Masarykova universita, Brno,

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR

Výfučtení: Vzdálenosti ve vesmíru

TELMG Modul 10: Základy relativistické elektrodynamiky

Systém vykonávající tlumené kmity lze popsat obyčejnou lineární diferenciální rovnice 2. řadu s nulovou pravou stranou:

PRAKTIKUM III. Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK

. Najdi parametrické vyjádření přímky AB. Nakresli přímku AB do kartézské soustavy souřadnic a najdi její další vyjádření.

I. PRVNÍ POHLED NA PROBLEMATIKU

Kosmologické kapitoly. FY2BP_KOS2 Vybrané kapitoly z kosmologie FY2BP_KOSM Kosmologie podzim 2016

Základní vlastnosti funkcí

6a. Techniky kosmické geodézie (úvod, Doppler) Aleš Bezděk

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

c λ v Z T = c f = c λ = f = c f. (1.2) c v Z

PRAKTIKUM II Elektřina a magnetismus

Dodatek: Speciální teorie relativity

Matematika (a fyzika) schovaná za GPS. Global Positioning system. Michal Bulant. Brno, 2011

Naše představy o vzniku vesmíru

Úloha 5: Spektrometrie záření α

SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY

Gymnázium, Český Krumlov

VNITŘNÍ ENERGIE, TEPLO A PRÁCE

Speciální teorie relativity IF relativistická kinematika

Čas skutečnost známá i záhadná

EKONOMETRIE 10. přednáška Modely zpožděných proměnných

5 Charakteristika odstředivého čerpadla

T0 Teplo a jeho měření

Projekty - Vybrané kapitoly z matematické fyziky

Řešení. Označme po řadě F (z) Odtud plyne, že

EINSTEINOVA RELATIVITA

Numerická integrace (kvadratura)

EXPERIMENTÁLNÍ METODA URČENÍ ZÁKLADNÍCH PARAMETRŮ OBJEKTIVU ANALAKTICKÉHO DALEKOHLEDU. A.Mikš 1, V.Obr 2

1.1 Shrnutí základních poznatků

I Mechanika a molekulová fyzika

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Důsledky obecné teorie relativity Rozpínání vesmíru podle soudobých poznatků




Kosmologie II. Zdeněk Mikulášek, Základy astronomie + U3V, 10. května 2018

Úloha 21: Studium rentgenových spekter

KLASICKÁ MECHANIKA. Předmětem mechaniky matematický popis mechanického pohybu v prostoru a v čase a jeho příčiny.

Základní jednotky v astronomii

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

1. PROSTOR A ČAS V KLASICKÉ MECHANICE

PRAKTIKUM I. Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Pracoval: Pavel Ševeček stud. skup.: F/F1X/11 dne:

MATEMATIKA. O paradoxech spojených s losováním koulí

= cos sin = sin + cos = 1, = 6 = 9. 6 sin 9. = 1 cos 9. = 1 sin cos 9 = 1 0, ( 0, ) = 1 ( 0, ) + 6 0,

Q(y) dy = P(x) dx + C.

Operace s polem příklady

Vesmír. Studijní text k výukové pomůcce. Helena Šimoníková D

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

( ) Úloha č. 9. Měření rychlosti zvuku a Poissonovy konstanty

Historie objevu Hubbleova zákona Vladimír Štefl, ÚTFA, PřF MU

Absorpční polovrstva pro záření γ

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

Struktura a vývoj vesmíru. Úvod: kosmologie jako věda o vesmíru jako celku

Nehomogenní vlnová rovnice

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Aleš Trojánek MACHŮV PRINCIP A STŘEDOŠKOLSKÁ MECHANIKA Mach s Principle and the Mechanics at Secondary Schools

Elektrodynamika. 1 Elektrické a magnetické veličiny, jednotky SI

FJFI ČVUT V PRAZE. Úloha 8: Závislost odporu termistoru na teplotě

M - Příprava na 3. čtvrtletní písemnou práci

Látka jako soubor kvantových soustav

Graf závislosti dráhy s na počtu kyvů n 2 pro h = 0,2 m. Graf závislosti dráhy s na počtu kyvů n 2 pro h = 0,3 m

Úvod do moderní fyziky. lekce 7 vznik a vývoj vesmíru

Josef Keder, Lenka Janatová Český hydrometeorologický ústav

PRAKTIKUM II. Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. úloha č. 6. Název: Měření účiníku. dne: 16.

Fyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM. Fyzikální praktikum 3

Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Posuzoval:... dne:...

Radiologická fyzika základy diferenciálního počtu derivace a tečny, integrály a plochy diferenciální rovnice

Projekt z volitelné fyziky Výtok kapaliny otvorem ve stěně

Kroužek pro přírodovědné talenty při Hvězdárně Valašské Meziříčí Lekce XXX. Kosmologie

Ultrasonografická diagnostika v medicíně. Daniel Smutek 3. interní klinika 1.LF UK a VFN

Vzdálenosti ve sluneční soustavě: paralaxy a Keplerovy zákony

školní vzdělávací program ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM DR. J. PEKAŘE V MLADÉ BOLESLAVI RVP G 8-leté gymnázium Fyzika II. Gymnázium Dr.

ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ

Pohyb tělesa (5. část)

Program. Einsteinova relativita. Černé díry a gravitační vlny. Původ hmoty a Higgsův boson. Čemu ani částicoví fyzici (zatím) nerozumí.

Extragalaktická astrofyzika

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU


Chyby měření 210DPSM

Úlohy krajského kola kategorie A

Mechanika - kinematika

České Vysoké Učení Technické v Praze Fakulta Elektrotechnická. Astrofyzika. Petr Kubašta. Vypracované otázky od Milana Červenky (verze z 14.5.

Astrofyzika. 1. Sluneční soustava. Slunce. Sluneční atmosféra. Slunce Slunce planety planetky komety, meteoroidy prach, plyny

Praktikum z experimentálních metod biofyziky a chemické fyziky I. Vypracoval: Jana Čurdová, Martin Kříž, Vít Marek. Dne: 2.3.

Fyzikální sekce přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM. Fyzikální praktikum 2

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

PRAKTIKUM II Elektřina a magnetismus

6.1.2 Postuláty speciální teorie relativity, relativita současnosti

Strojírenské výpočty. Technická zpráva č. 2

PRAKTIKUM II Elektřina a magnetismus

Transkript:

Rudý posuv v úloze z Fyzikální olympiády JAN NOOTNÝ Pedagogiká fakulta Masarykovy univerzity, Brno Příspěvek se zabývá úvahami, k nimž inspiruje zadání úlohy z Fyzikální olympiády a které nás dovádějí až k velmi hlubokým a stále aktuálním problémům. Poukazuje na rozdílné hápání pojmu ryhlost ve speiální teorii relativity a v relativistiké kosmologii a na poučení, které z toho plyne pro zadavatele úloh. Úvod 55. ročníku FO se objevila tato úloha [1]: Rozbor zadání úlohy Na první pohled se zdá, že výhodiskem k řešení úlohy je zodpovězení první otázky. Určíme-li, jakou ryhlostí se od nás vzdaluje objekt s daným rudým posuvem spektra, budeme již moi odpovědět na všehny další otázky na základě vztahů známýh ze speiální teorie relativity. Středoškolák má k dispozii vztah pro nerelativistiký Dopplerův jev a definii rudého posuvu f f f 1 f, z. f 249

Odtud vypočteme: z 2,. Protože zbytek zadání se týká speiální teorie relativity, vzniká otázka, zda nebylo třeba užít relativistikého vztahu pro Dopplerův jev [2] 1 f f 1 f 1 Pro z =,2 pak vyjde 2 z z z 22z z 2 55, 2, 18, 18 61 Rozdíl mezi nerelativistikým a relativistikým výsledkem není z hlediska přesnýh měření zela zanedbatelný, a aby úloha splnila svůj účel, měl by si toho řešitel být vědom a umět oenit nepřesnost, které se dopouští užitím nerelativistikého výsledku v relativistikýh vztazíh. Název úlohy však vyvolává ještě další problém. Kdy je možno označit rudý posuv spojený se vzdalováním objektu za kosmologiký? Patrně jen v případě, že vzdalování je působeno rozpínáním vesmíru. To je ovšem záležitost obené teorie relativity a můžeme se pak spokojit se vzorem užívaným ve speiální teorii relativity? Rudý posuv v kosmologii I. Rozpínání vesmíru je vyjádřeno vztahem k r r R t, kde veličina r k je vzdálenost kosmologikého objektu od místa pozorování v kosmologikém čase t k, v němž se děje pozorování, r je vzdálenost tohoto objektu v čase t, R(t) se nazývá škálový faktor. Pro t = t k klademe R(t k ) = 1. Z předhozího plyne dr v = Hr H 1, dt R dt. 25

ož představuje Hubbleův lineární vztah mezi ryhlostí v, kterou se vzdaluje kosmologiký objekt, a jeho kosmologikou vzdáleností r. Koefiient H v tomto vztahu se nazývá Hubbleova konstanta. Jde ovšem o veličinu, která se s časem mění. II. Frekvene záření f přijímaná pozorovatelem souvisí s frekvení vysílanou kosmologikým objektem vztahem f f R f R f R, z 1. f R Pro nalezení vztahu mezi z a v užijeme [3] pro nepříliš velké vzdálenosti Taylorův rozvoj a skutečnost, že na této vzdálenosti se záření vyslané objektem pohybuje přibližně ryhlostí světla, takže Platí tedy: dt. dr dr dt r dr R R r R r R dt dt R 1 r 1 z 1 H R 1 z r v z H idíme, že kosmologiká ryhlost v se liší od ryhlosti, kterou byhom určili ze speiálně relativistikého Dopplerova jevu a je v prvním přiblížení rovna ryhlosti, kterou byhom určili z nerelativistikého vztahu. Milneho model esmíru Dalo by se pohybovat o tom, zda má ryhlost určená ze vzore pro Dopplerův jev v zakřiveném kosmologikém prostoročase nějaký fyzikální význam. Existuje však jednoduhý Milneho model [4], v němž je vesmírem rovnoměrně se rozpínajíí soustava v Minkowskiho prostoročase. Jde tu o jakýsi velký třesk bez hmoty. Zde je možno bez obav použít jak dopplerovské ryh- 251

losti, tak kosmologiké ryhlosti v, a vzájemně je porovnat. Pro naše účely se můžeme omezit na radiální pohyb. Interval v Minkowskiho souřadniíh T, X je ds dt dx 2 2 2 2, X T. Přehod k souřadniím Milneho t, χ se děje podle vztahů T t osh, X t sinh. Interval v Milneho souřadniíh t, χ získáme přepočtem jako d s (dt t d ) Kosmologiká vzdálenost objektu je pak a jeho kosmologiká ryhlost 2 2 2 2 2. r t v. dt Milneho modelu platí kosmologiké vztahy R onst t, H 1. t Přepočtem do Milneho souřadni dostáváme pro kosmologiký objekt tgh a vztah mezi dopplerovskou ryhlostí a kosmologikou ryhlostí v je tedy v tgh, v artgh. 252

Závěr a diskuse raťme se k otáze: Jakou ryhlostí by se od nás musel vzdalovat objekt, abyhom v jeho spektru změřili rudý posuv z =,2? Již jsme vypočetli, že relativistiká ryhlost =,18, nyní můžeme určit i kosmologikou ryhlost v:, 18 v artgh artgh, 182 I když rozdíl není velký, jeho existene nás upozorňuje na podstatnou odlišnost mezi nerelativistikou fyzikou, speiální teorií relativity a relativistikou kosmologií, o se týče zavedení pojmu ryhlosti. Zamyšlení nad zdánlivě jednoduhou úlohou z FO nám umožnilo tento problém si uvědomit. Zajímavá je otázka, zda ryhlost, kterou jsme zde nazvali dopplerovskou, má fyzikální význam i v zakřiveném prostoročase. ýznamný relativista J. L. Synge ve své monografii odpovídá na tuto otázku kladně [5]. Dodejme ještě, že v současné době je diskutován názor opírajíí se o nová pozorovaí data, že rozpínání vesmíru se děje způsobem blízkým Milneho modelu [6]. Kontakt: novotny@physis.muni.z Literatura [1] Úloha z FO: http://fyzikalniolympiada.z/arhiv/55/fo55a1_z.pdf [2] Novotný J., Horský J., Štefaník M.: Mehanika ve fyzie, Aademia, Praha 22, s. 284. [3] Landau, L. D., Lifši, E. M.: Teorija polja, Nauka, Moskva 1988, s. 475. [4] Mukhanov,.: Physial Foundations of Cosmology, Cambridge Univ. Press, 25, p. 27. [5] Synge, J. L.: Obščaja teorija otnositelnosti, IIL, Moskva 1963. s. 113. [6] Nielsen, J. T., Guffanti A., Sarkar S.: Marginal Evidene for Cosmi Aeleration from Type Ia Supernovae, Sientifi Reports 6, 216. 253