2011 Daniela Konvičná

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra Křesťanské sociální práce Bakalářská práce 2011 Daniela Konvičná

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra Křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce Daniela Konvičná Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Martina Dvořáková 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Daniela Konvičná

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Mgr. Martině Dvořákové za její pomoc, vedení, připomínky a především velkou trpělivost, kterou mi během psaní této práce věnovala. Také děkuji svým blízkým za podporu a trpělivost nejen při psaní této práce, ale také při studiu.

Obsah Úvod... 6 1 Komunikace s osobami se sluchovým postižením... 8 1.1 Osoby se sluchovým postižením... 8 1.2 Komunikace osob se sluchovým postižením... 11 1.2.1 Mluvená řeč a písmo... 12 1.2.2 Komunikace s osobami s nedoslýchavostí... 13 1.2.3 Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími... 14 1.2.4 Komunikace s osobami postlingválně neslyšícími... 17 1.3 Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením... 18 2 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením... 22 2.1 Základní pojmy vztahující se k problematice pracovního uplatnění... 22 2.1.1 Otevřený trh práce x chráněný trh práce... 23 2.2 Legislativní rámec... 25 2.3 Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh... 28 2.3.1 Výhody zaměstnávání osob se sluchovým postižením... 29 2.3.2 Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením... 29 2.3.3 Úskalí zaměstnávání osob se sluchovým postižením... 32 2.4 Podporované zaměstnávání osob se sluchovým postižením... 34 3 Případová studie... 37 3.1 Cíl šetření... 37 3.2 Metodologie... 37 3.3 Případová studie pan Jiří... 39 3.4 Případová studie slečna Jana... 43 3.5 Případová studie pana L... 48 3.6 Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se SP... 52 Závěr... 55 Resumé... 57 Literatura a prameny... 58 Seznam příloh... 63 Přílohy... 64

Úvod To nejdůležitější v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno. (P. F. Drucker) Lidský přístup ve vnímání a chápání lidí se sluchovým postižením je základem pro opravdovou, plnohodnotnou a uspokojující mezilidskou komunikaci. Sluchové postižení představuje bariéru v komunikaci, která se odráží na rozvoj osobnosti člověka. Kdy tato bariéra má vliv na jeho uplatnění nejen v pracovním vztahu, ale i na rozvoj sociálních dovedností a schopností. Lidé se sluchovým postižením jsou často považováni za nesamostatné, závislé, což může být dáno i tím, že se sami podceňují. Pro osoby se sluchovým postižením, není práce jen způsobem získávání finančního zdroje, ale především je prostředkem seberealizace. Práce může jedincům se sluchovým postižením přinášet pocit sounáležitosti pocit, že jsou právoplatnými členy společnosti. Vliv na rozvoj profesního života osob se sluchovým postižením má dosažený stupeň vzdělání, kdy osoby se sluchovým postižením jsou většinou odkázány na dostupné školy. Výběr školy a budoucího povolání je limitován sluchovým postižením, neboť ne všechna povolání může jedince se sluchovým postižením vykonávat. Proto jsou často voleny obory, které v současné době ztrácí na popularitě, čímž se snižuje možnost vhodné volby budoucího pracovního uplatnění. Komunikace s porozuměním mezi zaměstnavatelem a sluchově postiženým hraje z hlediska uplatnění na trhu práce klíčovou roli. Jedinec se sluchovým postižením musí mít schopnost komunikovat se svým zaměstnavatelem i spolupracovníky. Komunikace je nutným předpokladem k navázání kontaktu a dobrých vztahů na pracovišti, kde jedinec se sluchovým postižením je odkázán sám na sebe a bude se muset dorozumět se svým okolím, které ve většině případů komunikuje mluvenou řečí. Důležitou rolí jsou i osobnostní předpoklady a charakteristiky jedince, které komunikační proces ovlivňují. Vstup na volný trh práce lze umožnit osobám se sluchovým postižením prostřednictvím různých nástrojů, související technickým uzpůsobením, vzděláním, 6

podporou či jinými prostředky. Využití jednotlivých možností závisí na individuální situaci každé osoby se sluchovým postižením. Osoby se sluchovým postižením, ale i jinak zdravotně postižené osoby, které potřebují individuální přístup a podporu při získání a udržení pracovního místa, mohou využít služeb podporovaného zaměstnávání, které představuje nástroj pro tuto cílovou skupinu. Bez této podpory mají osoby se sluchovým postižením cestu na otevřený trh práce trnitou. Aby spolupracovníci či zaměstnavatelé byli schopni vnímat osobu s postižením jako člověka, nikoliv jeho handicap, je důležité, aby byli informováni o specifiku chování a projevech lidí se sluchovým postižením tak, aby jakýkoliv kontakt s touto osobu byl beze strachu či nejistoty z neznámého. Zároveň by zaměstnavatelé měli přehodnotit svou mylnou představu o lidech se sluchovým postižením. Každého neslyšícího je potřeba posuzovat jako individualitu. Stejně tak, jako slyšící lidé nejsou stejní, je tomu tak i u neslyšících. Téma bakalářské práce jsem si vybrala proto, že v Agentuře podporovaného zaměstnávání SPOLU Olomouc pracuji s lidmi se sluchovým postižením. Bakalářská práce navazuje na absolventskou práci a jejím cílem je implementovat vzniklou metodiku podporovaného zaměstnávání osob se sluchovým postižením do praxe. Implementace metodiky podporovaného zaměstnávání u osob se sluchovým postižením je výsledkem vzniklé metodiky a analýzy dokumentace uživatelů služby, která je patrná na třech případových studiích, které jsou v praktické části bakalářské práce. V bakalářské práci užívám závorkových zkratek, u kterých je poznámka pod čarou, protože přímé odkazování dlouhých internetových zdrojů by vedlo k nepřehlednému rozložení textu. 7

1 Komunikace s osobami se sluchovým postižením 1.1 Osoby se sluchovým postižením Je velmi těžké neslyšet a přitom žít mezi lidmi, kteří se navzájem dorozumívají zvukovým jazykem. Člověk má pocit, jako by žil za sklem: může sledovat, co ostatní dělají, ale neví, proč to dělají a o čem spolu mluví. (Strnadová, 1995, s.22) Jsme odkázáni na sluchové vnímání. Schopnost slyšet je považována za zcela normální a přirozenou. Zvuky mají většinou konkrétní a předem domluvený význam pro komunikaci. Když schopnost slyšet je snížená či zcela chybí, dochází k mnoha problémům a překážkách v každodenním životě, které si člověk bez sluchového postižení vůbec neuvědomuje. (Potměšil, 2003) Význam sluchu nespočívá pouze ve výkonu sluchového orgánu, ale v uvědomění si významu slyšeného rozumové a citové hodnocení, přemýšlení, rozhodování, zaujetí stanoviska a případné odpovědi. Známé zvuky, stačí malý podnět, a je vyvolaná přiměřená reakce. Neznámý zvuk ztěžuje naši orientaci, reagujeme zkusmo a dochází k potížím při správné reakci. Zvuk má význam pro rozvoj pohybové koordinace a rovnováhy, pro rozvoj řeči. (Pulda, Lejska, 1996) Do skupiny osob se sluchovým postižením můžeme zařadit osoby neslyšící, osoby nedoslýchavé, osoby ohluchlé a uživatele kochleárního implantátu. Mezi laickou veřejností je stále ukotvena představa, že ve většině případů se jedná pouze o osoby s úplnou ztrátou sluchu tedy neslyšící. Každá výše uvedená skupina však vyžaduje v průběhu komunikace jiná specifika. (Martinková, 2010) Skupina osob se sluchovým postižením je velmi heterogenní liší se nejen stupněm a druhem postižení, ale také dobou vzniku postižení, mentálními dispozicemi jedince, úrovní schopností, případným přidružením jiného postižení, způsoby komunikace aj. (Martinková, 2010) Nedoslýchavost Může se pohybovat od minimálních ztrát sluchu, kdy si okolí nemusí vůbec ničeho všimnout, přes střední nedoslýchavost, která již představuje určité omezení sluchových vjemů zejména v nevyhovujících akustických podmínkách, až po těžkou 8

nedoslýchavost, která má již podstatný vliv na kvalitu komunikace a na přirozený vývoj mluvené řeči. (Souralová, Langer, 2003) Rozlišujeme typ převodní, kdy postižený dokáže rozeznat zvuky lidské řeči, a percepční, projevující se zkresleným vnímáním řeči.(souralová, Langer, 2003) Nedoslýchavost dělíme: Velmi těžká nedoslýchavost mluvená řeč je vnímána v těsné blízkosti u ucha, kdy podoba slyšeného je značně deformovaná. Úroveň komunikace nestačí pro běžnou potřebu, vyvinutá řeč je chudá obsahem a deformovaná ve zvukové složce. (Potměšil, 2005) Těžká nedoslýchavost umožňuje slyšení mluvené řeči přibližně do vzdálenosti jednoho metru od ucha. Tato vzdálenost je považována za významnou a efektivní pro běžnou komunikaci. (Potměšil, 2005) Střední nedoslýchavost umožňuje poslech a rozumění mluvené řeči ve vzdálenosti jeden až tři metry od ucha mluvícího. V běžné komunikaci se objevují problémy, které jsou způsobeny nevyhovujícími akustickými podmínkami. (Potměšil, 2005, s.56-57) Lehká nedoslýchavost porucha, která postiženému umožňuje využití sluchu pro běžnou komunikaci s jistým omezením, jenž je patrné v hlučném prostředí nebo při tiché mluvené řeči. (Potměšil, 2005) Neslyšící Představuje nejtěžší stupeň sluchového postižení, který znemožňuje vnímání mluvené řeči a její přirozený vývoj a odkazuje tak člověka na vizuální způsob příjmu informací. (Souralová, Langer, 2003) Tento stupeň sluchového postižení můžeme rozdělit na úplnou (totální slyšení), znamená naprostou ztrátu sluchu, a praktickou, vyskytují se zde pouze tzv. zbytky sluchu. (Souralová, Langer, 2003) Ohluchlost Většinu ze skupiny osob se sluchovým postižením tvoří lidé staršího věku, u kterých došlo ke ztrátě sluchu vlivem procesu stárnutí. (Martinková, 2010). Tyto osoby můžeme zařadit do kategorie osob ohluchlých. 9

Ohluchlost vzniká v období dokončování vývoje mluvené řeči, nebo vznikla již v utvořené mluvené řeči. Při této ztrátě sluchu se řeč nevytrácí, ale dochází postupně k jejímu deformování. (Potměšil, 2005) Je veliký rozdíl mezi člověkem, který se už neslyšící narodil nebo o sluch přišel v raném věku, a mezi člověkem, který ohluchl až v době, kdy byl s to reflektovat svět okolo sebe. (Hudáková, Motejzíková, 2005, s.12) Uživatelé kochleárního implantátu Nově se začíná vytvářet specifická skupina osob se sluchovým postižením, která využívá kochleární implantát. (Kučerová, 2008) Kochleární implantát je operován neslyšícím lidem. Umožňuje jim získávat sluchové vjemy. V některých případech po dlouhodobé rehabilitaci umožňuje jedincům rozumět mluvené řeči. Prostřednictvím kochleárního implantátu jsou někteří jedinci integrování mezi slyšící. V současné době je implantát operován pouze v pražském Motole. (Kochleární implantát) 1 Kochleární implantát se skládá z několika částí: kochleární implantát samotný, mikrofon, řečový procesor a cívka, magnet. (Kochleární implantát) Mikrofon zachycuje zvuky a předává je do řečového procesoru, ten je dekóduje. Prostřednictvím cívky dekódovaný zvuk vysílá do implantátu, který stimuluje sluchový nerv. Neslyšící se však v rámci rehabilitace musí naučit rozlišovat tyto vjemy. (Kochleární implantát) Období ztráty sluchu Prelingvální ke ztrátě sluchu došlo před ukončením základního vývoje řeči, tedy asi do sedmého roku života. Ve většině případů se již nabyté řečové funkce ztratí. (Slowík, 2007) Postlingvální ztráta sluchu v době, kdy je již základní řečový vývoj ukončen a orální řeč je dostatečně fixována, řečové projevy pak nezanikají. Může se měnit hlasitost řeči, její rytmus, intonace. Řeč může mít také své typické charakteristiky. (Slowík, 2007) 1 Kochleární implantát. [online]. [cit. 24.3.2011]. Dostupný z WWW: <http://www.suki.cz/index.php?body=implantat.php>. Datum aktualizace neuvedeno. 10

Doba vzniku vady sluchu/ Hluchota velikost ztráty sluchu Před osvojením mluveného Neslyšící lidé jazyka (prelingválně) Po osvojení mluveného Neslyšící/ohluchlí lidé jazyka (postlingválně) Zdroj: (Hudáková,, Motejzíková, 2005, s.13) Nedoslýchavost Nedoslýchaví lidé Nedoslýchaví lidé většinou lidé se stařeckou nedoslýchavostí 1.2 Komunikace osob se sluchovým postižením Nelze přesně stanovit pravidla jednotná pro kontakt s lidmi se sluchovým postižením. Proto uvádím obecná pravidla a zásady komunikace s lidmi s postižením sluchu, kdy jsem se zaměřila na každou z těchto skupin zvlášť s ohledem na jejich komunikační potřeby. Nejdůležitější skutečností je, zda komunikace probíhá mezi osobami se sluchovým postižením (intrakulturní komunikace), či lidí se sluchovým postižením se slyšícími. (Kučerová, 2008) Neslyšící lidé, zejména ti, u kterých došlo ke ztrátě sluchových funkcí ještě před ukončením vývoje mluvené řeči (prelingválně neslyšící), představují ve společnosti specifickou jazykovou a kulturní minoritu a označují se za Neslyšící (s velkým N). Vada sluchu pro ně není hendikepem, ale životným stylem. Zatímco ti s malým n se za vyčleněnou skupinu nepovažují a mají tendenci spíše se plně integrovat v běžné populaci. (Hudáková, Myslivečková, 2005) Slowík uvádí (Slowík, 2010, s. 12), že komunikace je vzájemná výměna informací, vzájemné setkávání, prožívání, sdílení, vzájemné kontakty a vztahy ve společnosti, nikoliv jen technická výměna informací. Komunikace vždy probíhá mezi komunikačními partnery. Sluchové informace nám pomáhají v orientaci v prostředí, při příjmu akustických informací a v rozvoji sociálních kontaktů. Je součástí dorozumívacího procesu. Ztráta sluchu významně zasahuje do života člověka a ovlivňuje jej. Sluchové postižení z hlediska dopadu na komunikaci člověka způsobuje komunikační bariéru. Její překonávání je uskutečňováno za podpory různých alternativních způsobů dorozumívání, které je často velmi náročné a vyčerpávající.(martinková, 2010) 11

1.2.1 Mluvená řeč a písmo Člověk pomocí sluchu přijímá informace o dění ve svém okolí. Má význam pro podporu emocionální vazby, pro vývoj mluvené řeči a zároveň i pro rozvoj psychiky. Znalost mluveného jazyka má význam pro kontakt neslyšících se slyšící populací, ale zároveň je důležitým předpokladem pro rozvíjení schopnosti číst a rozvoj dalšího vzdělávání. (Janotová, 1990) Majoritní společnost užívá jako komunikační prostředek národní mluvený jazyk (český jazyk), přirozeným jazykem a komunikačním prostředkem osob se sluchovým postižením je znakový jazyk. Rozdílnost je způsobená chybějící možností vnímat mluvený jazyk. Přestože osoby se sluchovým postižením preferují vizuální příjem informací, mluvený jazyk je pro ně základním prostředkem pro získání informací. (Martinková, 2010) Schopnost užívat mluvenou řeč (zvuková i grafická podoba) limituje začlenění osob se sluchovým postižením do slyšící společnosti. (Kučerová, 2008, s.5) U osob se sluchovým postižením z důvodu absence zpětné sluchové kontroly dochází k narušení všech fází mluveného projevu, čímž se mluvená řeč sluchově postižených stává nápadně odlišnou od mluvené řeči slyšících. (Martinková, 2010) Řeč neslyšících bývá často nesprávně používána jako ukazatel osobnosti sluchově postižených. Slyšící lidé se často domnívají, že mluvený projev neslyšících je dán tím, že lidé se sluchovým postižením neumí dobře artikulovat. Avšak kvalita mluveného projevu je závislá na době vzniku sluchového postižení, ale také na schopnosti neslyšících pracovat na rozvoji této dovednosti. (Janotová, 1990) Mluvená řeč neslyšících je často chudá, dysgrafická, deformovaná melodičnost nepřirozenou výslovností. Nebývá vždy dobře srozumitelná. (Janotová, 1990) Artikulace osob se sluchovým postižením bývá nápadná a někdy až nesrozumitelná. Je ovlivněna sluchovou ztrátou čím větší ztráta, tím silněji se projeví v artikulaci jedince. (Kučerová, 2008) Hlas sluchově postižených může být vysoký či nízký, nemusí odpovídat věku. Může být chraptivý, kolísat. Můžeme zaznamenat různé hlasové vady či špatnou koordinaci dýchání při mluveném projevu. (Krahulcová, 2002) Neslyšící jsou ve své snaze o komunikaci obvykle ochotni vyjít vstříc slyšícím, zvláště těm, ke kterým mají důvěru. (Janotová, 1990) 12

Často je veřejnost překvapená tím, že osoby se sluchovým postižením mají rozdílný styl písemného projevu. Porozumění i produkce písemné formy jsou ovlivněny jednak chybějícími sluchovými vjemy, ale také obtížností gramatiky českého jazyka. (Kučerová, 2008) U osob se sluchovým postižením je při využívání písemného projevu důležité, že pro většinu z nich je to cizí jazyk. Jeho pochopení a používání je pro ně náročné a představuje řadu určitých kompetencí k jeho zvládnutí. V psaném projevu se proto můžeme setkat s jistými zvláštnostmi. (Martinková, 2010) U neslyšících se některé struktury gramatiky znakového jazyka prolínají do psané podoby českého jazyka. Ukázka textu: Už dlouho jsem kašel kvůli prudušky malou astmatička používá sprej. Chci pracovat jako zahradnicka, zavolej sms. V práci byla pomocnice senza postižené v kuchyni, umyla nádobí, končí nemocna kvůli koleno operaci. Příjemce textu nemusí vždy správně dešifrovat písemné sdělení. Texty neslyšících bývají kratší, stejně jako používané věty. Jsou to převážně věty jednoduché. Texty nepůsobí dojmem celku, vztah mezi nimi nebývá naznačen spojovacími výrazy. Často volí nevhodná slova, problematika s rody či pády aj. (Komorná, 2008) Osoby se sluchovým postižením mívají často omezený rozsah slovní zásoby, potíže s porozuměním abstraktním pojmům, se synonymy, tvary známých slov v různých souvislostech, se rčeními apod. (Souralová, 2002) Svět nedoslýchavého člověka, prelingválně neslyšícího člověka a člověka ohluchlého se v mnohém výrazně liší, tedy tito lidé mají naprosto jiné potřeby a požadavky (Hudáková, Motejzíková, 2005) 1.2.2 Komunikace s osobami s nedoslýchavostí Nedoslýchavost znamená pro člověka částečné omezení příjmu akustických informací. V různém rozsahu mají využitelné zbytky sluchu a jsou většinou schopni komunikovat mluvenou řečí, což je hlavním komunikačním prostředek se slyšícím okolím. Komunikace vyžaduje jistá opatření, kterým je odezírání, ale dá se říct, že nečiní ani jedné ze zúčastněných stran velké obtíže. Můžeme zaznamenat sníženou kvalitu artikulace některých hlásek, nebo řeč může být monotónní. (Hudáková, Motejzíková, 2005) 13

Pro porozumění je dobré, aby nedoslýchavý člověk viděl na obličej mluvčího. Obličej byl dobře osvětlený a nedoslýchavý nebyl oslněn. Důležitá je artikulace zřetelná, pomalá, hlasitá. Kvalitu porozumění může stěžovat hlučné prostředí nebo nefunkčnost sluchadla. Nedoslýchaví mohou využívat při komunikaci technické pomůcky digitální sluchadla, elektroakustické kompenzační pomůcky aj. (Martinková, 2010) 1.2.3 Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími Při komunikaci s neslyšícími lidmi musíme mít na paměti, že nemají možnost vnímat zvuky a porozumět mluvené řeči. (Martinková, 2010) Lidé prelingválně neslyšící používají v komunikaci s ostatními neslyšícími lidmi znakový jazyk. Se slyšícími lidmi se dorozumívají mluveným jazykem, podle svých schopností psanou formou jazyka, nebo využívají služeb tlumočníka znakového jazyka. (Hudáková, Motejzíková, 2005) Mluvený projev neslyšících je obtížně srozumitelný mluvená řeč se utváří pouze na základě zraku a hmatu, což není pro vytvoření srozumitelné mluvní produkce dostačující. Stejně tak psaná podoba jazyka je ovlivněna charakterem sluchového postižení. (Martinková, 2010) Komunikace v komunitě neslyšících probíhá v národním znakovém jazyce. Vždy se jedná o vlastní znakový jazyk daného společenství. Na světě neexistuje pouze jediná komunita neslyšících, ale existuje jich několik a odlišují se. (Kosinová, 2008, s.13) Slyšící lidé netuší, že pro neslyšící je český jazyk cizím jazykem. Český jazyk není mateřským jazykem neslyšících, jejich jazykem je jazyk znakový, ne znaková řeč nebo znakovaná čeština. (Procházková, Vysuček, 2007) Pro porozumění je důležité udržovat takovou vzdálenost, kdy osoba se sluchovým postižením dobře vidí na obličej mluvčího a má dostatek prostoru i na gestikulaci. Příliš blízká vzdálenost způsobuje oddalování člověka se sluchovým postižením a příliš velká vzdálenost zase přiklánění. (Martinková, 2010) Při komunikaci prostřednictvím prstové abecedy, nesmí ruka zakrývat obličej, ale setrvávat na jednom místě (nestřídat prostor před tělem či ruce). Důležité jsou pauzy mezi slovy a doprovod mluveným projevem, kdy tempo řeči je stejné, jako tempo produkce prstové abecedy. (Martinková, 2010) 14

V psané podobě českého jazyka se preferují moderní komunikační technologie, kterými jsou sms zprávy, emailové zprávy, chat, icq, skype a v poslední době i facebook. (Martinková, 2010) Český znakový jazyk Podle zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči (český znakový jazyk) 2 : Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicí hlavy a části trupu. Je to systém založený na vizuálně-motorické komunikaci pomocí symbolů. Gramatika je nezávislá na jakémkoliv mluveném jazyce. Znakový jazyk slouží ke vzájemnému dorozumění neslyšících osob. Znakový jazyk není na území České republiky stejný, i zde existují různé dialekty. Nerozlišuje vykání ani tykání. Liší se dle individuálního projevu jednotlivých osob, dle jazykové kompetence uživatele, ale i danou situací. (Krahulcová, 2002) Znakový jazyk není mezinárodním jazykem. Národní znakové jazyky vznikly stejně přirozeným dlouhodobým vývojem jako národní jazyky mluvené. (Bímová, 2005) Znaková řeč neslyšících využívá českého znakového jazyka a znakované češtiny. Souhrn pohybových, mimických, dohodnutých výrazových prostředků, jejichž podstata spočívá v pohybech a postavení rukou a prstů, v mimice a dalších nonverbálních doplňujících komunikačních formách. Komunikaci znakovou řečí často doplňuje mluvená řeč, prstová abeceda, psaná forma. (Krahulcová, 2002) Znakový jazyk je tvořen systémem dohodnutých znaků, má svou psanou podobu. Můžeme hovořit o znakované zásobě a znakování, stejně jako o slovní zásobě a mluvení. Způsob kombinování znaků do vět a ucelení výpovědi je ve znakovém jazyce jedinečný. Důležité je doprovázení znakování mimikou. (Krahulcová, 2002) Znaková řeč neslyšících je tedy používána ve dvou základních formách. Jednou z nich je vlastní znaková řeč neslyšících (ryzí či přirozená), kterou používají neslyšící při neformální komunikaci mezi sebou. Druhou formou je znakovaná čeština. (Pulda, 1992) 2 Český znakový jazyk. [online]. [citováno 24.3.2011]. Dostupný z WWW: <http://www.zakonynawebu.cz/cgibin/khm.cgi?typ=1&page=khq:sb1998/15598a02_000.htm&soubor =155/1998&platne=4&druhv=0&oblastv=6&indexcis=1>. Datum aktualizace neuvedeno. 15

Znakovaná čeština Podle zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči (český znakový jazyk): Znakovaná čeština je uměle vytvořený jazyk, kterým se usnadňuje komunikace mezi slyšícími a neslyšícími. Využívají se gramatické prostředky češtiny, která je současně artikulována. S jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením ruky ukazovány znaky. Také lze využít prstového znakového jazyka. Česká věta Znakovaná čeština Český znakový jazyk Jak se jmenujete? JAK + SE + JMENUJETE JMENO + VASE + CO Moje maminka pracuje MOJE + MAMINKA + MAMINKA + MOJE + v bance PRACUJE + V + BANCE BANKA + PRACUJE Zdroj: (Procházková, Vysuček, 2007, s.21) Pro slyšící je osvojení znakované češtiny snadnější, než zvládnutí českého znakovaného jazyka, a to z důvodu, že se nemusí učit gramatický systém, ale znakuje jednotlivé slova (znaky), která aplikuje z dosavadní znalosti češtiny. (Pulda, 1992) Tlumočník Osoba se sluchovým postižením má při komunikaci právo na tlumočníka, pokud o to požádá. Tlumočník je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace. Sám nic nevysvětluje, nepřidává ani neubírá. Převádí smysl sdělení. (Dingová, 2005) Tlumočník respektuje způsob komunikace neslyšícího klienta. Tlumočí do českého znakového jazyka, znakované češtiny a vizualizace mluvené češtiny. Nese odpovědnost za kvalitu své práce a je vázán mlčenlivostí. Tlumočník se učí znát kulturu neslyšících. (Dingová, 2005) Daktylní forma řeči Původně nevznikla pro účely dorozumívání se osob se sluchovým postižením, ale pro potřeby mnichů tichých náboženských řádů, kteří byli vázání slibem mlčení, a pro zajištění chodu kláštera, kdy potřebovali takovou formu komunikace, kterou by se dorozuměli. (Martinková, 2010) Daktylní forma, neboli prstová abeceda, využívá různých poloh a postavení prstů, zastupující jednotlivá písmena abecedy v kombinaci s mluvenou řečí. Využívá se při odhláskování cizích slov, odborných termínů. Slova, pro něž nemají osoby 16

se sluchovým postižením znak, obvykle vyznačí právě prstovou abecedou. Tato forma je využívána při komunikaci neslyšících se slyšícími, neboť je podobná znakům s velkými tiskacími písmeny majoritního národa. Psaný text Při komunikaci prostřednictvím psaného textu je potřeba volit jednoduché formulace, krátké výstižné věty, nepoužívat cizí slova. (Martinková, 2010) Chyby vyskytující se v psaném textu nejsou důsledkem nižší úrovně inteligence, ale vycházejí z potíží s majoritním mluveným jazykem. Pokud textu neporozumíme, je potřeba zachovat trpělivost a požádat svého komunikačního partnera, aby text napsal znovu a stručně. (Martinková, 2010) Papír a tužka pokud neslyšící člověk nerozumí, snažíme se o přeformulaci řečeného či zapisujeme. Můžeme použít zápisu do PC. Poznamenáme všechny důležité informace např. čas, datum, adresu, číslo dveří, umístění kanceláře, apod. Je možné využívat moderní komunikační technologie, jako je přepis mluvené řeči doslovný přepis z náslechu. (Liberdová, 2010) Projekt Escribe měl by umožnit sledovat přepis řeči v reálném čase, a to přes internet. Systém funguje tak, že řečník má na sobě bezdrátový mikrofon a řeč je přes internet přenášena k přepisovateli. Po přepsání je text odesílán na server, odkud jej může neslyšící člověk sledovat. Zpřístupňují se tak kulturní, společenské či jiné akce. (Liberdová, 2010) Bilingvální metoda Klade důraz na dovednost číst s porozuměním a dobře psát. Prvním jazykem je znakový jazyk, čeština je jazykem druhým. Systém českého jazyka je vysvětlován ve znakovém jazyce. Vše se zaměřuje zejména na psaný text, odezírání a mluvení se nevěnuje tolik pozornosti. (Petráňová, 2005) 1.2.4 Komunikace s osobami postlingválně neslyšícími Tyto osoby tvoří největší část ze skupiny sluchově postižených. Lidé postlingválně ohluchlí sice neslyší, ale vyrostli jako slyšící lidé. V komunikaci většinou preferují mluvený jazyk, odezírání nebo čtení a psaní. Velké množství později ohluchlých lidí nikdy nepřijme znakový jazyk. Postlingválně ohluchlí lidé jsou častými uživateli kochleárních implantátů. (Hudáková, Motejzíková, 2005) 17

Osoby postlingválně neslyšící mohou bez problému produkovat mluvenou řeč, i když kvalita může být postupem času snižována díky chybějící zpětné zvukové kontrole. Projev může být hlasitý nebo tichý a můžeme zaznamenat sníženou kvalitu artikulace. (Martinková, 2010) Osoby postlingválně neslyšící mohou využívat i způsoby komunikace uvedené v kapitole Komunikace s osobami prelingválně neslyšícími. Odezírání Je mnohonásobně náročnější proces než poslouchání. Při odezírání se uplatňuje sluch a zrak, u neslyšících lidí pouze zrak. (Hudáková, 2005, s.42) Odezírání je vizuální vnímání mluvené řeči, kdy informace vnímáme zrakem a chápeme jejich obsah na základě pohybů mluvidel, mimiky, řeči, gestikulace rukou, postoje mluvčího. (Pulda, 1992) Možnosti odezírání jsou přímo závislé na vnitřních i vnějších faktorech, mezi které může patřit např. dostatečném osvětlení, optimální vzdálenosti, artikulace, využitelnost zbytku sluchu, dostatečná slovní zásoba, znalost gramatiky mluveného jazyka aj. (Pulda, 1992) Celkově lze z mluveného jazyka odezřít asi jednu třetinu. Zbytek musíme uhádnout. (Hudáková, 2005, s.43) Totální komunikace Označujeme tak komunikační prostředky sluchové, manuální a orální vedoucí k dosažení efektivního dorozumění se sluchově postiženými lidmi a mezi nimi navzájem. Totální komunikace usiluje jak o rehabilitaci, tak i o integraci. Integrace do světa slyšících a do světa neslyšících. Umožňuje volbu komunikačních prostředků tak, aby byla respektována individualita každého jedince, aby nebyly jednostranně usměrňovány. Totální komunikace je metodou, kterou mohou využívat i osoby prelingválně neslyšící. (Pulda, 1992) 1.3 Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením Každý člověk mluví, nepohybuje jen ústy, ale i očima, tváří, hlavou, rukama a celým tělem. (Strnadová, 2008, s.11) Slovní projev může mluvčí snadno kontrolovat, ale mimoslovní projev zcela potlačit nejde. Podle doprovodných neverbálních projevů dokážeme odhadnout, 18

v jakém duševním a emočním rozpoložení mluvčí je a jaký postoj zastává ke komunikačnímu partnerovi či sdělované věci. I z těchto důvodu je jednodušší lhát do telefonu než při komunikaci tváří v tvář. (Vávra, 1990) Neslyšící člověk při sledování mluvené řeči nemůže vnímat ironii či jiné podtexty, ale plně se soustředí na to, co vidí, a snaží se porozumět řeči těla. Proto pro neslyšící osoby mají viditelné projevy větší význam, než jim přisuzují slyšící. Všímání mimoslovních projevů mluvící osoby umožňuje neslyšícímu odhalit smysl promluvy. (Strnadová, 2008, s.12) Slyšící lidé se při rozhovoru na sebe dívají přibližně polovinu doby, kdy spolu mluví, neslyšící lidé mají rozsah vzájemných pohledů daleko vyšší, neboť musí nepřetržitě sledovat znakování a svého komunikačního partnera. Neslyšící člověk musí zrakem nahrazovat to, co u slyšících lidí zvládá sluch. (Strnadová, 2008, s.20) Projevy, které se vyskytují u všech lidí bez ohledu na sluch, bývají neslyšícími lidmi často využívány odlišným způsobem. Rozdílnost může být v četnosti pohledů, očním kontaktu při komunikaci, délce doteků, komunikační vzdálenosti, společenským pravidlům aj. Tyto rozdíly jsou zcela přirozené, ale pro mnohé slyšící osoby kontakt s neslyšícím může být zdrojem nejistoty, zmatku a nedorozumění. (Strnadová, 2008) Je tedy důležité, aby spolupracovníci i zaměstnavatelé byli seznámeni se způsoby komunikace s osobami se sluchovým postižením, a tím jsme předešli různým situacím, které mohou mít negativní vliv na budoucí pracovní vztahy a výkon pracovní činnosti. Důležitá pravidla Tato pravidla jsem čerpala z informačních materiálů, které byly vytvořeny pro spolupracovníky a potencionální zaměstnavatele a lze je nalézt v metodice podporovaného zaměstnávání pro osoby se sluchovým postižením, jenž je součástí mé absolventské práce. Minorita neslyšících je jazyková a kulturní menšina (tzn. minorita s vlastním jazykem znakovým jazykem, kulturou, zvyky, vtipy atd.) 19

Upoutání pozornosti před komunikací s osobami s vadou sluchu? lehkým dotykovým signálem (poklepáním na rameno) zamáváním do prostoru světelnou signalizací (rozsvícením a zhasnutím světla) Jak komunikovat se zaměstnancem se sluchovým postižením? mluvení a odezírání psaná forma komunikace znakový jazyk (např. na školách pro neslyšící) Odezírání (vhodnější pro osoby ohluchlé a nedoslýchavé) na co si dát pozor při odezírání: není to automatické, že každý člověk se sluchovou vadou umí odezírat udržovat zrakový kontakt udržovat vhodnou vzdálenost dobré světelné podmínky mluvit v přirozeném tempu a rytmu, neslabikovat, nekřičet neotáčejte se zády, když hovoříte používat kratší, jednodušší věty odezírající osoba by měla znát téma, o kterém se hovoří při odezírání je důležitý psychický a zdravotní stav odezírajícího odezírání je náročné na soustředění Psaná forma jazyka (vhodná pro osoby neslyšící) psaná čeština neslyšících se podobá vyjadřování psané češtiny cizinců neslyšící se učí český jazyk stejně jako cizinci neberte si osobně tykání (znakový jazyk, podobně jako angličtina, nerozlišují tykání a vykání) možná komunikace s neslyšícím zaměstnancem: emaily, ICQ, SKYPE, SMS nepoužívat odborná slova, složitá souvětí volit jednoduché věty, sdělovat stručné a konkrétní informace Znakový jazyk je to přirozený jazyk neslyšících (ne každý člověk se sluchovou vadou používá ZJ) 20

plnohodnotný jazyk s vlastní gramatikou, na mluveném jazyce zcela nezávislý ZJ lze vyjádřit vše (vtip, pocity, emoce, abstraktní výrazy aj.) nemá psanou podobu není mezinárodní znakový jazyk není pantomima Komunikace s neslyšícím pomocí tlumočníka tlumočník je osoba, která za úplatu převádí sdělení z mluveného jazyka do znakového jazyka a naopak zásady komunikace: při rozhovoru udržujeme kontakt a komunikujeme s neslyšícím, nikoli s tlumočníkem, mluvíme svým obvyklým tempem, tlumočníka lze objednat v Centru zprostředkování tlumočníků pro neslyšící 21

2 Zaměstnávání osob se sluchovým postižením V dnešní době je mnoho osob s postižením vyloučeno ze společnosti a žijí bez zaměstnání v různých sociálních podmínkách. Je naší odpovědností vyjít těmto lidem vstříc a počítat s nimi tak, jako s každým jiným. Každý člověk se zdravotním postižením má stejná práva jako intaktní společnost. Společnost vytváří pro lidi příležitosti, osoby se zdravotním postižením mají na tyto příležitosti stejné právo jako my, ale je potřeba vytvořit podpůrnou síť, která jim umožní využít plně svých práv. Podpůrná struktura umožňuje dívat se na člověka s postižením jako na plnohodnotnou osobu, ale především se dostávají do popředí jeho schopnosti a dovednosti, nikoli postižení. (Dobré projekty) 3 Osoba se zdravotním postižením, nebo též zdravotně postižený je termín, který v sobě zahrnuje rovněž osoby se sluchovým postižením. Všichni lidé se zdravotním postižením mají stejná práva jako každý jiný člověk, kromě jiných práv také právo na práci. Toto právo by mělo být každému člověku zajištěno prostřednictvím Všeobecné deklarace lidských práv, ovšem ve skutečnosti je situace zcela jiná. Lidé se zdravotním postižením jsou v mnoha oblastech stále znevýhodňováni. (Vysokajová, 2000) U osob se zdravotním postižením nelze chápat práci pouze jako způsob získávání finanční odměny a zdroj obživy, ale práce je pro ně možností, jak se rozvíjet, seberealizovat, zažít pocit sounáležitosti a začlenění se do společnosti. (Vysokajová, 2000) 2.1 Základní pojmy vztahující se k problematice pracovního uplatnění Problematika zaměstnávání osob se zdravotním, tedy i sluchovým postižením, je jak vidno komplikovaná, a jednoduchá řešení neexistují. Na jedné straně osoby se zdravotním postižením nedisponují zaměstnavateli požadovanou kvalifikací, na druhé straně nejsou zaměstnavatelé dobře informováni o nástrojích, které jim mohou 3 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. [online]. [citováno 24.1.2011]. Dostupný z WWW: <http://www.dobreprojekty.cz/prilohy.php>. Datum aktualizace neuvedeno. 22

zaměstnávání osob se zdravotním postižením usnadnit. Proto je potřebné vyvinout úsilí, jak při získávání kvalifikace požadované firmami, tak zlepšit informovanost zaměstnavatelů o možnostech i omezeních v používání finančních nástrojů podporujících zaměstnávání osob se zdravotním postižením. To vede k akceptaci, respektu a využívání pozitivního přínosu odlišností pracovníků dané organizace. (Nezaměstnanost) 4 Právě správná a efektivní komunikace předchází na obou stranách negativním zkušenostem a je pro obě strany motivující. Důležité jsou také příklady dobré praxe, které ukazují, že zaměstnávání osob se zdravotním postižením je běžnou věcí, která se vyplácí. (Nezaměstnanost) Zaměstnání se promítá do kvality života a umožňuje plné zapojení člověka do společenského systému. Poskytuje ochranu před chudobou, ale zároveň umožňuje přístup ke vzdělání, osobnímu rozvoji aj. (Rákoczyová, 2005) 2.1.1 Otevřený trh práce x chráněný trh práce Trh práce Trh práce je prostor, místo, kde dochází k realizaci vztahu mezi tím, kdo práci nabízí, a tím, kdo o tuto nabídku má zájem a je ochoten práci koupit. (Kuchař, 2007) Trh práce a vlastní práce slouží k uspokojování základních potřeb každého jedince. S uplatněním na trhu práce a výběrem povolání souvisí dosažený stupeň vzdělání a praxe. Osoby se sluchovým postižením mají závažné omezení jak v pracovním uplatnění, tak i v přípravě na toto uplatnění. (Dvořáková, 1977) Otevřeným trhem práce jsou míněna pracoviště, kde většina pracovníků nemá zdravotní postižení ani jiné znevýhodnění. (Kolektiv autorů, 2005, s.89) Chráněný trh práce Je zaměřen na osoby s kombinací znevýhodňujících faktorů (věk, zdravotní omezení, individuální přístup aj.), které nejsou schopné zvládnout nároky volného trhu práce. Jsou to pracovní místa, prostřednictvím kterých stát podporuje rozvoj pracovních příležitostí osob se zdravotním znevýhodněním a které mají charakteristiku přátelského 4 Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/hkcr-zamestnavani-ozp-se-firmamvyplaci/1001234/58474/> Datum aktualizace neuvedeno. 23

až rodinného pracovního prostředí. Patří sem: chráněné pracovní dílny, výrobní družstva, chráněná pracovní místa. (Červinka a kolektiv, 2009) Nezaměstnanost Nezaměstnanost je narušení rovnováhy na trhu práce. Je to stav, kdy nabídka převyšuje poptávku, nebo kdy nabídka neodpovídá struktuře poptávky. Nezaměstnanost je zároveň rizikem v oblasti sociální, politické, hospodářské aj. (Kolibová, Kubicová, 2005) Dlouhodobá nezaměstnanost má negativní dopad na jedince, vyvolává strach z budoucnosti, poznamenává jeho sebevědomí, a to má negativní vliv na jeho úspěch v hledání dalšího pracovního uplatnění. (Rákoczyová, 2005) S největší nezaměstnaností se zdravotně postižení v České republice potýkali v letech 2000 a 2001, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala okolo 40 %. (Rákoczyová, 2005) Hospodářská recese se promítla i do oblasti zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, může potvrzovat rozdíl mezi počtem nově přijatých a uvolněných zaměstnanců za posledních 12 měsíců, roku 2010. Celkem 269 zaměstnanců osob se zdravotním postižením bylo během jednoho roku přijato, naopak 400 osob se zdravotním postižením o zaměstnání přišlo, což představuje pokles o jednu třetinu. (Nezaměstnanost) 5 Zdravotně postižení patří obecně ke skupině osob s vysokým rizikem nezaměstnanosti, převážně dlouhodobé. Riziko souvisí také se stupněm dosaženého vzdělání, vyšší věkovou kategorií, motivací, změna původní profese rekvalifikace, apod. (Rákoczyová, 2005) Úřad práce Je zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti definován jako: správní úřad, který poskytuje služby v oblasti zaměstnanosti, zprostředkování zaměstnání a provádění aktivní politiky zaměstnanosti. Úřad práce zprostředkovává zaměstnání, spolupracuje při řešení situace na trhu práce a zajišťuje poradenskou a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. (Leiblová, 2009, s.16 18) 5 Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/hkcr-zamestnavani-ozp-se-firmamvyplaci/1001234/58474/>. Datum aktualizace neuvedeno. 24

Úřad práce zároveň věnuje zvýšenou péči osobám, které jsou ze zdravotních důvodů, věkem, péči o dítě nebo z jiných důvodu ohrožení na trhu práce. Mezi tyto osoby jsou zahrnuty i osoby se zdravotním postižením. (Leiblová, 2009) 2.2 Legislativní rámec Každý stát musí legislativně zabezpečit podmínky, které umožní získat pracovní uplatnění osobám se zdravotním postižením. Česká republika má několik základních dokumentů, které obsahují nařízení týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením: Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (Listina základních práv a svobod, Článek 29) 12. února 2010 byla ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 10/2010 vyhlášena Úmluva o právech osob se zdravotním postižením chrání tyto osoby před diskriminací a pokrývá všechny oblasti práva. Zajišťuje, aby docházelo k lepší integraci osob se zdravotním postižením do společnosti. (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením) 6 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu upravuje podmínky slevy na dani při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění vymezení podmínky získání invalidního důchodu. (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Zákon č. 262/2006 zákoník práce uvádí, že zaměstnavatel je povinen upravit pracoviště, aby bylo vhodné pro osoby se zdravotním postižením, v případě potřeby vytvořit chráněné pracovní místo, zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvořit podmínky pro zaměstnání, oznámit ukončení pracovního poměru s osobu se zdravotním postižením úřadu práce. (Zákoník práce) 7 Nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů. (Kolektiv autorů, 2005, s.75) 6 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. [online]. [citováno 26.4.2011]. Dostupný z WWW: <http://www.vlada.cz/cz/ppov/vvzpo/dokumenty/umluva-o-pravech-osob-se-zdravotnim-postizenim- 70247/>. Datum aktualizace neuvedeno 7 Zákoník práce 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. IN Úplné znění:sociální zabezpečení 2010. Ostrava: Sagit, 2010. 25

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník upravuje způsobilost k právním úkonům. (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Vládní výbor pro zdravotně postižené občany Vládní výbor pro zdravotně postižené občany je stálým koordinačním, iniciativním a poradním orgánem vlády České republiky pro problematiku podpory zdravotně postižených občanů ( ) zabývá se problémy, které nemůže samostatně vyřešit jediný resort. Jeho cílem je pomáhat při vytváření rovnoprávných příležitostí pro zdravotně postižené občany ve všech oblastech života společnosti. (Vládní výbor pro ZP) 8 Hlavním poradním orgánem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany je Národní rada zdravotně postižených, která zastupuje organizace osob se zdravotním postižením v České republice. (Národní rada zdravotně postižených) 9 Jedním z nejdůležitějších zákonů týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením (i sluchovým postižením) je zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, který definuje pojem osoby se zdravotním postižením, vymezuje pojem pracovní rehabilitace, upravuje povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. (Kolektiv autorů, 2005, s.75) Zaměstnávání osob se zdravotním postižením se věnuje přímo 67-84 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Mezi povinnosti zaměstnavatele patří: Pokud zaměstnává více než 25 zaměstnanců, má povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši 4% podílu na celkovém počtu svých zaměstnanců. (zákon č. 435/2004 Sb.: 80) 10 V případě, že tuto podmínku nesplní, může využít i tzv. náhradního plnění odebere výrobky od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením, nebo zaplatit odvod do státní pokladny. Možná je i kombinace obou možností. (zákon č. 435/2004 Sb: 80) 8 Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. [online]. [citováno 20.12.2010]. Dostupný z WWW: <http://www.vlada.cz/cz/ppov/vvzpo/uvod-vvzpo-17734/>. Datum aktualizace neuvedeno 9 Národní rada zdravotně postižených. [online]. [citováno 20.12.2010]. Dostupný z WWW: <//www.nrzp.cz/>. Datum aktualizace neuvedeno 10 LEIBLOVÁ, Z. (2009). Zákon o zaměstnanosti s komentářem. 26

Podle údajů MPSV mělo v roce 2008 povinnost zaměstnat povinný podíl osob se zdravotním postižením celkem 25 339 zaměstnavatelů. 20 204 zaměstnavatelů (80 %) ji splnilo a zaměstnalo 179 859,44 osob se zdravotním postižením. Z následujících údajů vyplývá, že zaměstnavatelé jednoznačně preferují plnit povinný podíl přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postižením (dále jen OZP). (Nezaměstnanost) 11 Plnění závazků zaměstnáváním osob se zdravotním postižením: 56 % bylo splněno zaměstnáním OZP 37 % odebráním výrobků od zaměstnavatelů OZP 7 % odvodem do státního rozpočtu (Nezaměstnanost) Podle prezentovaných čísel by se mohlo zdát, že současná situace je příznivě nakloněna osobám se zdravotním postižením, nicméně údaje z úřadů práce hovoří o opaku. K 31. 12. 2009 činil celkový počet evidovaných uchazečů o zaměstnání 539 136, z nichž 67 738 bylo OZP. Počet nabízených volných míst činil 30 927, z toho pro OZP pouze 1 771, což představuje 38 OZP uchazečů na 1 volné pracovní místo pro OZP. Situace pro OZP tedy nevyznívá nijak pozitivně. (Nezaměstnanost) Mezi finanční výhody pro zaměstnavatele patří: Chráněné pracovní místo (CHPM) vytváří zaměstnavatel pro osoby zdravotně postižené (dále jen OZP) na základě písemné dohody a úřadem práce, který poskytuje finanční příspěvek. (zákon č. 435/2004 Sb.: 75) Chráněná pracovní dílna (CHPD) je pracoviště zaměstnavatele vymezené dohodou s úřadem práce a přizpůsobené zaměstnávání OZP, kde je v průměrném ročním přepočtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. (zákon č. 435/2004 Sb.: 76) Příspěvek na podporu zaměstnávání OZP poskytuje úřad práce zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % OZP z celkového počtu svých zaměstnanců. (zákon č. 435/2004 Sb.: 78) Společensky účelnými pracovními místy (SÚPM) se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s ÚP a obsazují se uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. 11 Nezaměstnanost [online]. [citováno 5.10.2010]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/hkcr-zamestnavani-ozp-se-firmamvyplaci/1001234/58474/>. Datum aktualizace neuvedeno 27

SÚPM se rozumí i takové pracovní místo, které bylo po dohodě s ÚP zřízeno pro uchazeče o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. (zákon č. 435/2004 Sb.: 113) Příspěvek na zapracování může ÚP poskytnout zaměstnavateli na základě dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče se zvýšenou péčí. Je určen jako náhrada za snížený výkon stávajícího zaměstnance, který zapracovává nově přijatého pracovníka. (zákon č. 435/2004 Sb.: 116) V praxi je také zaměstnavatelem zaměstnávajícím OZP využíván příspěvek na veřejně prospěšné práce. Jsou časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech. (zákon č. 435/2004 Sb.: 112) Sleva na dani z příjmu jde o dvě slevy, první je sleva na dani poplatníka snížení základu daně dle pobírání stupně invalidity druhá je sleva zaměstnavatele OZP v případě, že zaměstnavatel zaměstnává OZP, má nárok při plném pracovním úvazku zaměstnance na slevu z daně z příjmu ve výši 18.000,- Kč. V případě, že jde o OZP-těžce zdravotně postiženou, má nárok zaměstnavatel při plném pracovním úvazku zaměstnance na slevu z daně z příjmu ve výši 60.000,- Kč. (zákon č. 586/1992 Sb.) 2.3 Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh Zapojení osob se sluchovým postižením na pracovní trh je ovlivněno řadou faktorů, které také pramení ze zdravotního omezení jednotlivce, ze situace na trhu práce, sociální politiky (politiky trhu práce), ale také rozvoje a celkového nastavení sociálních služeb. Přístup na trh práce je také ovlivněn fyzickými a sociálními podmínkami mírou odstranění bariér či rozvojem sociální odpovědnosti zaměstnavatelů. (Rákoczyová, 2005) Schopnost osob se sluchovým postižením pracovat je dána také typem a mírou zdravotního handicapu. Omezení může znamenat např. problém při zapracování na nové pracovní místo, které je možné překonat prostřednictvím specializovaných nástrojů a programů (podporované zaměstnávání), ale mohou být bariéry přístupu na trh práce posilovány negativním postojem zaměstnavatelů. Často dochází ke stigmatizaci nepřijetí pouze z důvodu zdravotního postižení. Nedostatečné povědomí o potřebách 28

a možnostech osob se sluchovým postižením patří mezi vyznané faktory míry nezaměstnanosti. (Rákoczyová, 2005) 2.3.1 Výhody zaměstnávání osob se sluchovým postižením Mezi nefinanční výhody, které jsou zmíněné viz kapitola legislativní rámec můžeme také zařadit individuální schopnosti každého pracovníka. Tím je získání stabilních a motivovaných zaměstnanců lidé se znevýhodněním si váží svého pracovního místa, a to i v případě práce, která je pro ostatní neatraktivní. Efektivnější využití kvalifikovaných zaměstnanců (osoby se zdravotním znevýhodněním často pracují na pomocných pracovních pozicích). Efektivnější využití finančních prostředků vynakládaných na zaměstnance (osoby se zdravotním znevýhodněním často pracují na zkrácený pracovní úvazek). Využití pracovní asistence a další podpory při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením na trhu práce. (Kolektiv autorů, 2005, s.76) 12 Shrnutí výhod vyplývají ze zaměstnávání osob se sluchovou vadou: motivace pracovníka stálost pracovníka (váží si práce a snaží se ji udržet) podpora na pracovišti - pracovní asistence využití pracovníka na kratší pracovní dobu (4 hod/den) využití pracovníka na pomocnou pracovní sílu tolerance integrace společné soužití prestiž a publicita - ocenění zaměstnavatele roku (reklama) zlepšení image firmy spolupráce agentury výhody zaměstnavatele spojené se zaměstnáváním osob se ZPS (dotace a příspěvky na osobu zdravotně postiženou, daňové zvýhodnění) 2.3.2 Pracovní uplatnění osob se sluchovým postižením Možnost pracovního uplatnění osob se sluchovým postižením je limitována jejich schopností dorozumívat se mluvenou řečí. Nedoslýchaví, kterým rozsah 12 Pracovní asistence podpora uživatele naučení se základních pracovních dovedností potřebných pro výkon povolání. Cílem je osamostatnění uživatele. Zaměstnavateli je poskytnuta podpora při řešení otázek souvisejících, např. jak komunikovat s neslyšícím pracovníkem, jak uplatnit nárok na finanční výhody při zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, jak upravit pracoviště aj. 29

sluchového postižení umožňuje využívat mluvenou řeč, mají na trhu práce vždy lepší pozici, protože jsou schopni se lépe orientovat ve slyšící společnosti. (Souralová, Langer, 2005, s.35) Situace neslyšících je složitější, neboť pro své postižení jen velmi obtížně získávají komunikační kompetenci, jejíž úroveň je posuzována podle jejich schopnosti dorozumívat se mluvenou řečí. (Souralová, Langer, 2005) V minulosti se lidé se sluchovým postižením uplatňovali v oborech manuálních. Výběr oborů byl limitován zdravotním stavem, omezením vyplývajícím z nedostatečné funkce rovnovážného ústrojí a verbálními schopnostmi. V pozdějších letech byli zaměstnáváni ve strojírenství, potravinářském, masném, leteckém, automobilovém a obuvnickém průmyslu. (Souralová, Langer, 2005) V současné době klesá poptávka po manuálních pracovních místech, která nevyžadují velkou kvalifikaci. Na těchto místech byly většinou zaměstnány osoby se sluchovým postižením. Stále existuje řada oboru krejčí, švadlena, klempíř aj. ve kterých je již omezena možnost pracovního uplatnění. Nové obory administrativní pracovník, počítačový operátor atp. se prosazují velice zpozvolna a ani jejich absolventi nemají zaručené získání pracovního uplatnění, neboť zaměstnavatelé často odmítají osoby se sluchovým postižením, které nemají praxi a navíc nemohou telefonovat. (Kuda, Červenková, 2005, s.12) Systém školní výuky je v současné době na relativné dobré úrovni. Osoby se sluchovým postižením mohou získat středoškolské i vysokoškolské vzdělání. Některé vysokoškolsky vzdělané osoby se sluchovým postižením působí na základních či středních školách pro sluchově postižené jako učitelé, vychovatelé nebo asistenti. Problém nastává po ukončení školní docházky. Existuje relativně vysoká míra možností úspěšné integrace do pracovního procesu. Je limitována řadou objektivních i subjektivních faktorů. Zaměstnavatelé vyžadují stále větší produktivitu práce a stále nové znalosti. Což klade obrovské nároky na psychiku handicapovaného jedince. Sluchově postižení, ale nejen oni, mají přístup k informacím ztížený. Adaptace jedince s postižením na nový či inovovaný druh práce je podstatně složitější než u zdravého jedince. (Frantík, 2005) V poslední době se vytváří mnoho projektů, které jsou zaměřené na osoby se sluchovým postižením a systém celoživotního vzdělávání těchto osob. První rovinou těchto projektů je méně nezaměstnaných osob se sluchovým postižením a druhou 30