Literární druhy a žánry a) epika = má děj (vypráví autor nebo postavy) I. velké žánry: epos: rozsáhlá veršovaná skladba - hrdinský, historický, duchovní epopej: řada propojených eposů román: dělení podle času, tématu a formy - čas: např. historický, utopický, válečný - téma: např. psychologický, detektivní, sci-fi - forma: např. epistolární legenda: o životě světce kronika: chronologický sled dějin Literární formy a) poesie verš: obvykle řádek básně stopa: 2-3 slabiky, opakující se v řadě veršů (jako těžké a lehké doby) prozódie (např. sylabotonický systém: daktyl, trochej, jamb nebo volný verš) rým: např. sdružený, střídavý, obkročný, postupný, tirádový sloka (strofa): určuje počty veršů/slabik ve skupině ( odstavci ), např. tercína, hexametr, blankvers II. střední žánry: povídka: kratší než román, jednoduchý děj novela: rychlý spád, často nečekaný děj pohádka: ústní lid. slovesnost, dobro vítězí báje (mýty): vznik světa, bohové atd. III. drobná epika: bajka: alegorie (jinotaj) - zvířata jako lidé anekdota: nečekaná a komická pointa b) próza stavební jednotky: - slovo, věta, odstavec - kapitola, díl, kniha, cyklus hlavní prozaické žánry: povídka, novela, román, esej... b) lyrika = pocity, nálady (většinou monolog autora) - dělíme na: milostnou, přírodní, občanskou, reflexivní píseň: prosté vyjádření, ke zpěvu, lidová X umělá elegie: žalozpěv, tématem je ztráta (často nakonec smíření) epitaf: náhrobní nápis epigram: krátká satirická báseň, zakončená pointou sonet (znělka): nejrozšířenější pevná forma lyrické poesie balada italská a francouzská: milostná báseň c) lyrickoepické žánry = objevuje se lyrika i epika balada: veršovaná skladba, pochmurná, končí tragicky romace: milostná veršovaná skladba se šťastným zakončením básnická povídka (poema): veršovaná, událost ze života d) drama = scénické provedení (jednání a rozhovory postav, režie) tragédie (truchlohra): vážný obsah, hrdina podléhá - expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa komedie: karikatura skutečnosti, humor, šťastný konec tragikomedie: vážný děj šťastný/humorný konec (a naopak) fraška: lidová hra, jednoduchý děj, výsměch nedostatkům lidí činohra: volnější žánr, vážný děj, obyčejní lidé a běžné situace opera: hudebně dramatický žánr, text (libreto) + hudba revue: spojení kabaretních čísel, často hudba a tanec muzikál: uplatňuje mluvený projev, zpěv, tanec i hudbu melodram: mluvený přednes doprovázený hudbou
Skladba a rozbor poesie Poesie: dílo psané v rytmicky a melodicky organizované řeči - základní jednoty: stopa, verš (rým), sloka a) Stopa = menší úseky verše (2-3 slabiky), opakující se v řadě veršů (záměr autora). - mají dvě části: 1) Těžká doba (teze), přízvučná slabika ( ) 2) Lehká doba (arze), nepřízvučná s. (U) - organizace stop (zejm. teze a arze) ve verši = prozódie b) Verš = jeden řádek básně - 3 (+1) základní prozodické systémy (druhy verše): 1) Sylabický systém (důležitá je jen slabika) - ve všech verších stejný počet slabik 2) Tónický systém (důležitý je jen přízvuk) - ve všech verších stejný počet přízvučných slabik 3) Sylabotónický (důležité jsou přízvuky i slabiky) a, Trochej = dvouslabičná stopa, obvyklá ve starší lit. - opakuje se dvojice: těžká a lehká doba ( U) - Vel.ké, ši.ré, rod.né lá.ny b, Jamb = dvouslabičná stopa, pro č.j. nepřirozená - opakuje se dvojice: lehká a těžká doba (U ) - Za tro.chu lás.ky šel bych svě.ta kraj - Byl pozd.ní ve.čer prv.ní máj c, Daktyl = tříslabičná stopa, velmi hojná - opakuje se trojice: těžká, lehká, lehká ( U U) - Pro nás švih bi.čem a ko.nop.nou šňů.ru - Hra.dis.ko si.vé a vy.so.ké 4) Volný verš - důležitá pouze melodie verše - obvykle nemívá interpunkci ani se nerýmuje c) Rým = zvuková shoda slov nebo jejich částí - základní prvek veršové výstavby Příklady rýmů: - rým jednoslabičných slov - pán / lán - rým jednoslab. a trojslabičných slov - smích / v ulicích - rým trojslabičných slov - radosti / žádosti Význam rýmu: - napomáhá rytmu - napomáhá eufonii (libozvučnosti) - napomáhá významové výstavbě básně - tzv. rýmy významotvorné a vycpávkové Asonance - není rým; shoda pouze koncových samohlásek Druhy rýmu: 1) Sdružený (aabb) Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati jak vás dnes to slunko zlatí! 2) Střídavý (abab) Co mělo přijít, stalo se jen zpola. Létat mne ve snu ptáci učili padat už ne: hle, Ikarova škola. Banální výhry. Krásné omyly. 3) Obkročný (abba) Nic, tato pěna, cudný rým, jen, abych vytkl hlavní body, tak mizí střemhlav na dně vody houf sirén, jenž si ztropil šprým. 4) Postupný (abc abc) Mládí už je fuč, dávno nejsme kluci, co nám život dává? Semtam ňákej puč, ňákou revoluci, žádná velká sláva. 5) Tirádový (aaaa) Slípka opustí můj hřád koně začnou v stáji ržát pyšní jsou a nadutí, kamna hřát ale pořád při chuti, stuhy vlát 6) Přerývaný (abcb) Beruško, půjč mi jednu tečku! Třeba tu, co máš na zadečku. d) Sloka (strofa) = dělení básně do menších celků - graficky podobné odstavcům - obvykle čtyřveršové (max. 14veršové) - mohou být nepravidelné Dělení do slok probíhá např. na základě: významu (obsahu), rytmu (metrum) a intonace (zvuková podoba) Příklady typů slok (strof): 1) Tercína - tři (desetislabičné) verše 2) Ritonel - první verš je poloviční 3) Hexametr - šest daktylských stop 4) Blankvers - 10slabičný jamb (nerým.)
a) Tropy = přenáší význam slova (na jiný předmět, než je obvyklé; mění se tím původní význam a vytváří se nevšední spojení) - tropy dělíme do dvou skupin - metafora a metonymie A/ Metafora = přenášení významu na základě podobnosti spojovaných slov např. tvaru/struktury (zub pily), rozsahu/množství (kapka štěstí), funkce (hlava rodiny), místa/polohy (čelo postele) Personifikace - zosobnění (věc se stává živou), světlo pláče Synestézie - vjem původního smyslu je vyvolán jiným smyslem slyším čerň písmene (slyšení barev), viděn byl zvuk (vidění zvuků) Epiteton - básnický přívlastek, výslovně pojmenovává vlastnost jména a) epiteton stálý - otřelé, ustálené spojení (zelený háj) b) epiteton zdobný - vyzvednutí významu slova (smaragdová tráva) Oxymóron - spojení dvou vylučujících se jevů (protiklad) ztrhané struny zvuk, mrtvé milenky cit Přirovnání - obvykle se slovem jako, někdy bez krásná jako kvítka na džbánku; jdou světem, (jako) polní lilie B/ Metonymie = spojení na základně souvislosti, např. místně, časově, zvykem apod; nespojuje vzdálené jevy (jako metafora), ale obvykle jevy blízké; např. dělá mozoly ( pracuje ), čteme Vančuru ( Vančurovy knihy ) Uprostřed noci stojí dům, šedesát oken propadlo snům... (okna = lidi) Synekdocha - zaměňuje část za celek a opačně (snědla to jeho čelist), nadřazenost a podřazenost (vydělat si na chleba - živobytí obecně), singulár a plurál (zaplatí to daňový poplatník - všichni poplatníci Hyperbola - nadsazené pojmenování (sto roků v šachtě žil) Litotes - oslabené pojmenování (nejsem nespokojen = jsem spokojen) Eufemismus - zjemnění pojmenování (zesnul = zemřel) + Perifráze - opis, vystihující jev nebo děj pomocí typických znaků; bude růst nade mnou tráva (zemřu); nosit parohy (být podváděn) Ironie - vtipné vyjádření pomocí slov s opačným významem (to se ti povedlo), vystupňovaná ironie = sarkasmus Jazykové prostředky b) Figury = slovní konfigurace, nemění se význam slov - opakování, seskupování a zvýšování hudebnosti slov Výběr a užití jazykových prostředků = jazykový styl (ten studuje věda stylistika) A/ Hromadění hlásek Aliterace - opakování počátečních hlásek (potkal potkan potkana...) Zvukosled - organizované opakování hlásek (k vytváření rytmu) a) onomatopoie (zvukomalba) - opakování hlásek simulující reálný zvuk drnčí, drnčí zvonek; listí šustí a svistí; obecně libozvučnost = eufonie b) paranomázie - jedn. opakování počátečních morfémů (rejdivý rej) B/ Hromadění slov Anafora - opakování slov na začátku verše (vzdy veselo bylo / vždy vesele je) Epifora - opakování slov na konci verše (chodím přes lesy / ach ouvej, přes lesy) Epizeuxis - opakování slov za sebou (ke kořenům / ke kořenům musíme jít) Epanastrofa - opakování slov na konci jednoho a na začátku druhého verše Antiteze - příměr protikladem (to neletěla mračna / to hlouček utíkal) C/ Hromadění významů Pleonasmus - vyjádření (zcela) zřejmé skutečnosti (nasadil si klobouk na hlavu) Tautologie - ta samá skutečnost je pojmenována různými slovy (věčně a navždy) Gradace - stupňování významů (pochod, útok, vítězství, sláva!); opak antiklimax D/ Odchylky od syntaktické stavby Polysyndeton - nadbytečné množství spojek; opak asyndeton (chybí spojky) Elipsa - vynechání části výpovědi (aby tě čert); nedokončená výpověď s trojtečkou (jako otevřená možnost) = apoziopeze (proboha, co jsi to... udělal) Anakolut - vybočení z větné vazby (Kluci ráno, když přišli domů, byla jim zima) E/ Řečnické figury Řečnická otázka - otázka neočekávající odpověď (je zřejmá z kontextu) Apostrofa - řečnické oslovení neživého objektu nebo nepřítomné osoby
Odchylky od pravidelné větné stavby Anakolut vyšinutí (vybočení) z větné stavby Část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející. Například vytvoříme delší souvětí s vloženými větami, a pak zapomeneme, že se nám v nich musí shodovat podmět s přísudkem. Nemusí se to ale týkat jen shody podmětu s přísudkem. Použijeme například špatný tvar vztažného zájmena, příp. podstatné jméno v nesprávném pádě. Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. Správně: Člověku, když není opatrný, se hned něco ztratí. Zeugma zanedbání dvojí vazby Odchylka spočívající ve spojení souřadných členů vazebným vztahem patřícím jen k jednomu z nich. Žádáme cestující, aby pro příchod a odchod k vlakům na třetím nástupišti použili podchod. Správně:...odchod od vlaků ;...a odchod od nich apod. Národ chtěl a volal po nové vládě. Správně: Národ chtěl novou vládu a volal po ní. Kontaminace křížení vazeb Vznik nového slova (slovního spojení; zpravidla nesprávného) mechan. spojením, křížení dvou významově blízkých výrazů. cenit si něčeho všímat něco zmínit něco diskutovat něco Atrakce skladební spodoba - cenit si něco/vážit si něčeho - všímat si něčeho/vnímat něco - zmínit se o něčem (z ang.) - diskutovat o něčem (z angl.) Spodoba sousedn. slov, kterou vzniká nesprávná ustálená vazba. Spoustě lidem to vůbec nevadilo. Kvůli nedostatku bylinkám jsme... - spoustě lidí - nedostatku bylinek Jazykové prostředky v próze Automatizované výrazy a) Souslovná pojmenování a frazémy Frazém = ustálené spojení slovních tvarů slov s vlastním významem. Jedná se například o sousloví, rčení, pořekadlo, přirovnání či přísloví (např. hrát důležitou roli, korunovat úspěchem, mít význam, mít na svém kontě, připsat k dobru atd.) b) Zobecnělé výrazy místo konkrétního pojmenování činitelé, jednatelé, pozorovatelé, davy, masy, veřejnost, zodpovědná místa atd. c) Floskule a klišé Floskule = slohově nadnesený nebo jen obecně platný, ale neprocítěný (prázdný) obrat, rčení, průpověď či fráze. Jedná se o výrazy, které nadužíváním ztratily životnost a obsah. (např. stalo se, co se stalo; vysílat signál; základní pilíř něčeho apod.) Klišé = zcela obvyklé, nekreativní a mechanické využívání jazykových prostředků. (zdraví je základ; vzdělání je priorita; moudrost starých lidí; krása mládí apod.) Aktualizované výrazy d) Expresivní a emocionální jazykové prostředky např. vekslák. vytrubovat do světa e) Dvojznačná a mnohoznačná pojmenování např. být na koni, hrát prim f) Nespisovná slova - obecná čeština, slang, argot Slang = jazyk určité společenské či profesní skupiny (např. úča - učitelka, komp - počítač, kule - pětka apod.) Argot = jazyk deklasované společenské vrstvy (např. kriminální, drogové apod.) (např. peří - pervitin, tác - tisíc, čórka - krádež, flojd - policista) g) Obměněné frazémy např. prolomit ledy nepřátelství, raketový pád
Jak rozebírat text? aneb Stylistika, syntax a lexikum v akci! Při rozboru textu pracujeme se 3 základními jazykovými rovinami: (1) Co hodnotíme v stylistické rovině? 1. Funkční styl: prostěsdělovací, odborný, publicistický, umělecký, řečnický, administrativní 2. Slohový postup: informační, vyprávěcí, popisný, charakterizační, výkladový, úvahový + způsob vypravování (u vyprávěcího postupu): ich-forma / er-forma 3. Použitý jazyk a) spisovný: knižní (starší jazyková norma) / spisovný jazyk (současná jazyková norma) / hovorová čeština (ústní spisovná komunikace s drobnými odchylkami od normy) b) nespisovný: obecná čeština (nespisovné výrazy) / dialekt (nářečí) / slang (mluva určité sociální skupiny) / argot (jazyk deklasovaných soc. skupin) 4. Členění textu a) kapitoly (např. v knize) a oddíly (např. nadpisy v odborném textu): označené/neoznačené, pravidelné/nepravidelné, dlouhé/krátké b) odstavce či strofy (u básní): pravidelné/nepravidelné + je členění závislé na obsahu? (např. podle oblastí přímé řeči) + sleduje nějaký účel, má nějaký systém? (např. estetický) 5. Koncepce textu a) hodnotíme dílčí prvky výstavby textu a jejich poměr v textu: např. objevuje se spíše popis / charakterizace / dialogy / vnitřní monology / tabulky / grafy b) hodnotíme typografii a různá zvýraznění v textu, případně užívání symbolů či značek 1) Stylistika celková koncepce textu (obsah, forma) 2) Syntax skladba částí textu (seskupování slov a znaků) 3) Lexikum stavební jednotky textu (jednotlivá slova) (2) Co hodnotíme v syntaktické rovině? 1. Délka souvětí: složitá, rozvitá souvětí / jednodušší stavba vět (a v jaké situaci? např. u přímé řeči nebo v rámci popisu) 2. Pravidelnost větné stavby: pravidelný slovosled / nepravidelný slovosled, tj. s odchylkami (příp. v jakých úsecích textu?) 3. Netypické větné konstrukce (např. užívání neslovesných vět: Pozor! ) 4. Hutnost vyjadřování (zejm. návaznost a kompaktnost textu) užíváním spojek nedměrné / oslabené (polysyndeton/asyndeton) zvyšování hutnosti textu užíváním specifických slovních druhů (např. přechodníky, neshodné přívlastky, složité vazby) (3) Co hodnotíme v lexikální rovině? 1. Konkrétní slova: archaismy (zastaralá slova), neologismy (novotvary), frazémy (ustálená spojení), vulgarismy, expresivita (citové zabarvení) 2. Tvary slov: deminutiva (zdrobněliny např. chlapeček), augmentativa (zveličení např. chlapák), přechodníky (např. přijdouc, získavše, jsouce), infinitivní koncovky (např. dělati, péci), jmenné tvary (např. mlád) 3. Umělecké jazykové prostředky: tropy a figury